Issuu

KRKONOŠE Jan Hocek

OBSAH

Předmluva

Krkonoše

Turistika v Krkonoších

Jak používat průvodce a užít si výlet

1. Krajem zapadlých vlastenců na Prdek

2. Okruh kolem Harrachova

3. Přes horu Szrenica k vodopádu Kamieńczyk

4. Z Harrachova na Kotel a k prameni Labe

5. Z Rokytnice za krkonošskými řemesly

6. Přes Dvoračky ke Kotelním jamám

7. Po Bucharově cestě na Horní Mísečky

8. Na Benecko za pochoutkami i výhledy

9. Okruh kolem Špindlu

10. K nejvyšším vodopádům Česka

11. Kolem Labského dolu

12. Podél Bílého Labe k Čertově strouze

13. Na Klínové boudy za zvířaty i výhledy

14. K nejstarší boudě hřebenů Krkonoš

15. Za krkonošskými pivovary

16. Okruh kolem Pece

17. Výstup na Sněžku Obřím dolem

18. Z Pece na Liščí horu

19. Z Pece na Černou horu

20. Cestou horských nosičů na Růžohorky

21. Z Janských Lázní na Černou horu

22. Z Černého Dolu do Dolního Dvora

100

23. Z Pomezních bud na Sněžku

104

24. Polskými Krkonošemi na Sněžku

108

25. Rýchorský prales

112

26. Okruh ze Žacléře

116

27. Přechod Krkonoš po Via Czechia

120

KRKONOŠE Jan Hocek

Šťastnou cestu Dostává se vám, milí čtenáři, do ruky nejnovější průvodce jedním z nejstarších turistických cílů v Čechách, našimi nejvyššími horami a také naším nejstarším národním parkem. Krkonoše jsou pro velkou část Česka tak tradiční destinací, že si skoro neumíme představit člověka, který tu ještě nebyl, a někdy máme pocit, že už je přece celé známe. A přece tomu tak není a i nejmodernější metody datových analýz ukazují, že podobné knížky jsou i v dnešní době víc než potřeba. Velká část návštěvníků zná z Krkonoš vlastně jen pár lokalit – Sněžku, pramen Labe, Pančavský vodopád a hřebenovou Cestu česko-polského přátelství. O spoustu kouzelných momentů, pohledů a výhledů, nádherných míst a zážitek Krkonoš bez stovek lidí kolem sebe tak přicházíme. A Jan Hocek má pro vás v této knížce spoustu dobrých tipů, jak poznat Krkonoše trochu jinak, než jak téměř každého „na první dobrou“ napadne. Naprostá většina návštěvníků Krkonoš je z Prahy, středních Čech, Pardubického kraje a pochopitelně „místních“ krajů Libereckého a Královéhradeckého. Pro ostatní části země jsou, aspoň zatím, zdá se, Krkonoše spíš exotikou – a pokud se rozhodnou k nám vyrazit, bude se jim takový průvodce jen a jen hodit. Tak vám přeju hodně štěstí, nezapomeňte na dobré plánování a výbavu, a hlavně nezapomínejte, že Krkonoše jsou opravdu hory, i když se občas jeví jako malé kopečky. Když je ale na jejich hřebenech tundra, naznačuje to, že drsné klima je tu doma. Tak na sebe dávejte pozor. Jakub Kašpar, náměstek ředitele Správy KRNAP

Krkonoše

Nejvyšší pohoří České republiky tvoří v rámci naší země i střední Evropy ojedinělou enklávu s horskou krajinou výrazně vystupující nad přirozenou hranici lesa. Není proto divu, že právě v Krkonoších v roce 1963 vznikl náš první národní park, chránící rozmanitou přírodu i krajinný ráz. Spolu se stejnojmenným národním parkem v Polsku vytvářejí Krkonoše bilaterální biosférickou rezervaci UNESCO. Jako geomorfologický celek dosahují Krkonoše na západě až ke Kořenovu, Příchovicím a Zlaté Olešnici, kde se dotýkají Jizerských hor a Krkonošského podhůří. Na jižní straně pak oblast ohraničuje přibližně linie Dolní Štěpanice – Vrchlabí – Svoboda nad Úpou. Nejvýchodněji

pak pohoří vybíhá až k Žacléři, kde na něj navazuje oblast Broumovské vrchoviny. Krkonošský hlavní hřeben vede ve své délce přibližně 30 kilometrů od Novosvětského sedla na západě po Královecké sedlo na východě. Hřeben přibližně sleduje česko-polskou hranici, ale zatímco na české straně klesají svahy mírněji a vytvářejí dlouhá údolí a rozsochy, do Polska se strmě svažují do podhůří. Kromě nejvyšší hory České republiky, 1 603 metrů vysoké Sněžky, leží další tři nejvyšší vrcholy ČR v Krkonoších, teprve pátá hora, Praděd, náleží Hrubému Jeseníku. Výrazným krkonošským fenoménem je ledovcová činnost, která zde vytvořila ledovcová údolí, kary

(zvané též kotle) nebo jezera. Známými ledovcovými údolími na české straně hor je Obří důl a Labský důl. Na polské straně pak můžeme obdivovat ledovcová jezera Wielki Staw a Mały Staw a také mohutné ledovcové kary zvané Sněžné jámy (Śnieżne Kotły). Zajímavostí Krkonoš jsou takzvané glaciální relikty – rostliny a živočichové, kteří v nejvyšších polohách Krkonoš přežívají po odeznění doby ledové jako na jakémsi izolovaném ostrově chladu. Jmenujme například ptáka kulíka hnědého nebo ostružiník morušku.

Kotle, včetně Kotelních jam, a boční hřeben Luční hora – Liščí hora. Izolovanými enklávami jsou pak například rezervace Černohorské rašeliniště nebo chráněné území Dvorský les.

Nejcennější krkonošské lokality jsou chráněné v klidové zóně národního parku, kam patří téměř celý hlavní hřeben a vybíhající boční rozsochy

Turistika v Krkonoších

Turistický ruch má v Krkonoších dlouholetou tradici, jeho počátky spadají už do 16. století. Za první doloženou turistickou výpravu v Krkonoších lze považovat vycházku na vršek Sněžky uskutečněnou trutnovskými měšťany dne 7. srpna 1577. Dalším oblíbeným cílem turistů se o něco později stal pramen Labe, který byl vysvěcen roku 1684. Od konce 17. století začaly horské boudy nabízet ubytovací služby a Krkonoše se staly jakýmsi centrem horské turistiky ve střední Evropě. Později na nejvytíženějších místech vznikaly turistické chaty, první z nich, bouda U Sněžných jam, byla postavena v roce 1825; následovaly Labská bouda nebo Obří bouda. V dnešní době najdeme v Krkonoších několik turistických středisek,

která nabízejí celoroční vyžití a mohou sloužit jako východiště pro letní i zimní výlety. Na západě je to město Harrachov se svou sklářskou tradicí, Mumlavskými vodopády a skokanskými můstky pod vrcholem Čertovy hory. Nedaleko od Harrachova pak leží Rokytnice nad Jizerou, choulící se pod svahy Lysé hory. V centru hor se nachází Špindlerův Mlýn – bezesporu nejvýznamnější středisko celého pohoří, rozprostírající se v hlubokém údolí pod soutokem Labe a Bílého Labe. Zde najdou návštěvníci bohaté celoroční vyžití, bezpočet turistických tras a také tu lze vyzkoušet množství sportovních a adrenalinových aktivit. Dalším významným střediskem je Pec pod Sněžkou, jejíž obliba z velké míry těží z polohy přímo pod nejvyšší horou České re-

publiky. V nejvýchodnější části hor pak jmenujme městečko Janské Lázně na úpatí Černé hory a také Žacléř, ležící již na pomezí Krkonoš a Broumovské vrchoviny. Nejnavštěvovanějším turistickým cílem Krkonoš je v dnešní době bezesporu Sněžka. Pro české výletníky představuje vrchol nejvyšší hory České republiky velmi lákavý bod, kterého je třeba alespoň jednou za život dosáhnout. Na vrchol vedou čtyři hlavní pěší trasy, oblíbená je také cesta kabinovou lanovkou z Pece pod Sněžkou. Mezi dalšími vyhledávanými cíli jmenujme Mumlavské vodopády, pramen Labe, Labský vodopád, Pančavský vodopád, Sněžné jámy, Obří důl, Černohorské rašeliniště a Rýchorský prales.

Krkonoše však nabízejí mnohem víc, než je několik známých a intenzivně propagovaných cílů. Díky husté síti letních značených tras, která v krkonošském regionu dosahuje délky přibližně 700 km, si každý návštěvník může najít místa a trasy, které odpovídají jeho představám a které nejsou vystaveny intenzivnímu náporu turistů. Tomu napomáhá i tento průvodce, který popisuje cíle známé i méně známé a míří i do mnoha neprávem opomíjených oblastí hor.

Jak používat průvodce

Průvodce obsahuje 26 jednodenních výletů různých obtížností a jeden vícedenní přechod – celkem přibližně 520 km tras. Výlety vedou po značených cestách KČT, případně po trasách vyznačených národním parkem, naučných stezkách nebo po místním značení. K orientaci lze použít mapky u každé kapitoly, případně se vybavit podrobnou turistickou mapou. Všechny trasy jsou k dispozici i online v aplikaci mapy.cz a najdete je na www.viaczechia.cz/pruvodce, případně naskenujte QR kód na přední předsádce. Výlety jsou pro lepší orientaci rozděleny do tří kategorií (1–3) podle náročnosti. Obtížnost najdete u každého výletu a také u přehledové mapy na přední předsádce. Obtížnost 1 (lehká trasa) Výlety s malým převýšením a délkou většinou do 1 4 hodin chůze. Obvykle vedou po dobře upravených cestách a umožňují na vícero místech pří-

padné zkrácení. Jsou vhodné i pro rodiny s menšími dětmi nebo osoby s fyzickým handicapem. Obtížnost 2 (středně těžká trasa) Výlety, které již kladou jisté 2 nároky na fyzickou zdatnost. Trasy mají větší převýšení a představují cca 4–6 hodin chůze. Místy mohou být vedeny exponovanějším terénem, stále však nabízejí možnosti rychlého ústupu nebo zkrácení. Obtížnost 3 (těžká trasa) Celodenní výlety s velkým celkovým stoupáním a ná3 ročnějším terénem. Často poskytují jen omezené možnosti zkrácení nebo ústupu při krizi či zhoršení podmínek. Vhodné pro zdatné a zkušenější turisty s odpovídající výbavou. U dětí je třeba být si jist jejich zdatností. Náročnost výletů lze případně přizpůsobit (prodloužit, zkrátit, zkombinovat s jinou trasou apod.).