9788024295947

KRIST ÝNA T R P KOVÁ

NĚKDO Z NÁS

Nekdo z nas_blok.indd 3

08.01.24 10:50

PROLOG 8. září 1993 Puštěný kohoutek, zvuk tekoucí vody. Silný proud se vytrvale zařezává do průzračné hladiny, čeří ji a tvoří na ní nepravidelné, kruhové obrazce rozbíhající se do všech světových stran. Voda je teplá, ideální pro příjemnou, odpočinkovou koupel. Hromadí se ve vaně, poklidně roste, šplhá pozvolna nahoru, výš a výš po hladkém, smaltovém povrchu.

Venku panuje klid, celá ulice už dávno spí, jen kdesi v dálce štěká pes. Sem tam jej vystřídá kočičí mrouskání.

Nebe je bez mraků a na tmavé obloze se třpytí hvězdy, kulatý měsíc dotváří romantickou atmosféru hluboké zářijové noci.

Oproti předchozím týdnům se o poznání ochladilo.

V zahradě se prohání vítr, ševelí v listnatých korunách jabloní a jeho drobné poryvy zlehka ťukají do okenních tabulek staršího dvoupatrového domu. Je to zanedbané stavení s rozpraskanou omítkou, puklinami ve zdech a děravou, polorozpadlou střechou. Zatažené závěsy evokují dojem zavřených víček, takže na první pohled působí pokojně, jako by spalo.

Ovšem opak je pravdou.

9

Nekdo z nas_blok.indd 9

08.01.24 10:50

Ticho rozprostírající se klidnou ulicí protrhne pronikavý hrdelní výkřik. Vychází z domu. Pootevřeným oknem proklouzne ven, přes omšelý plot přeskočí na chodník, načež se podél sousedních domů rozběhne do noci a zmizí ve tmě.

Světlo v přízemí. Dusot několikera párů nohou. Řinčení tříštícího se skla střídají duté rány. Jedna, druhá, třetí – pokaždé doprovozená zvukem odpovídající hlasitosti, zmučeným, uštvaným, zadýchaným vyjeknutím.

Přichází z kuchyně.

Hluk a rámus přivolá dalšího z obyvatel domu. Přikrčená osoba – spletenec dlouhých, hubených končetin, nahrbená, kulatá záda, uši našponované, jen sporadicky se vzdouvající hrudník, který napětím téměř nedýchá.

Pomalu se sune podél zdi a tiše jako myška se plíží po schodišti dolů. S maximální opatrností klade jednu nohu před druhou, všechny smysly v pozoru. Zrak soustředěně mhouří do šera v neosvětleném mezipatře.

Dojde pod schody, přidřepne k zavřeným dveřím vedoucím na chodbu a klíčovou dírkou pozoruje dění v protější místnosti. Sedí tam, hromádka šatů a vlasů, a ani nedutá, neodvažuje se. Jen přihlíží. Je to otřesný, bolavý pohled, ale nerozhodí ji. Už je na něj zvyklá.

Podobných nocí zažila nespočet.

Instinktivně sebou trhne, když domem zazní hřmotné zaburácení. Ozve se další řev, připomíná spíš divoký, nespoutaný, zvířecí ryk než lidské hlasy. Těla zašmodrchaná v sobě. Ruce a nohy zmítající se ve vzduchu – zatímco jedny útočí, druhé se brání. Člověk schovaný za dveřmi se automaticky napřímí.

Aniž by si to vůbec uvědomoval, zatne obě ruce v pěst.

10

Nekdo z nas_blok.indd 10

08.01.24 10:50

Užuž se chystá vpadnout do kuchyně a zasáhnout, když vtom jeho pozornost zaujme ještě jiný rušivý element – další zvuk, který mu po celou dobu dělá společnost.

Ozývá se za jeho zády, pouhých pár metrů od něj. Uši jej sice zaslechly, ale mozek soustředěný na dění na opačné straně zavřených dveří jeho přítomnost nezaregistroval.

Přesněji řečeno – zařadil ho do kolonky „neškodné – nestojí za pozornost“.

Postaví se a zvědavě se za zvukem otočí. Jeho zrak přitom padne na tenoučký proužek světla na zemi. Zpoza lehce pootevřených dveří do koupelny dopadá skoro až k jeho nohám.

Zvuk neustává. Tichý pozorovatel mu krátce naslouchá, až v jeho řeči nakonec rozpozná bublání vody.

Vstane a zamíří ke dveřím. Rukou nataženou před sebou do nich strčí a ony se otevřou.

V místnosti se sice svítí, ale je dočista prázdná. Uvnitř nikdo není, jen dusno a teplo. I z dálky je vidět, že vana se naplnila téměř po okraj – hustá pára stoupá z ohřáté vody a na zrcadlové skříňce zavěšené nad umyvadlem tvoří mlžný závoj. Pokud někdo rychle nevypne kohoutek, co nevidět přeteče.

Postava stojící ve dveřích vykročí vpřed, vzápětí se však zase zarazí – její zrak ulpí na předmětu položeném na postarší automatické pračce. Při pohledu na tu věc se jí okamžitě zmocní zlé tušení. Tep se jí zrychlí, přímo vystřelí do nebeských výšin, všechny svaly v těle ztuhnou. Jen silou vůle přiměje zdřevěnělé končetiny k pohybu a dvěma rychlými kroky k vaně přiskočí. Čas jako by se v tu chvíli zastavil. Dotyčného polije horko, hned v další vteřině mu nohy vypovědí službu 11

Nekdo z nas_blok.indd 11

08.01.24 10:50

a svévolně se podlomí. Padne na kolena, nahne se a prudce zavře kohoutek.

Pak obě ruce až po ramena ponoří do průzračně čiré vody, aby z ní vytáhl bezvládné tělo.

12

Nekdo z nas_blok.indd 12

08.01.24 10:50

O 25 let později

Nekdo z nas_blok.indd 13

08.01.24 10:50

ČÁST 1.

Když vody poklidné bílá loď brázdí, na dohled přístavu klidu a jistoty, paprsky hřejivé prosvítí životy, čas stínů minulých zůstane za zdí.

Nekdo z nas_blok.indd 15

08.01.24 10:50

1.

Srpen 2018 „Vstávat, ospalče! Dneska máš narozeniny…“ Nele zazvonil v uších hlas jejího přítele a definitivně ji vytrhl z poklidného spánku. Rozespale od sebe oddělila slepená víčka a před sebou spatřila důvěrně známou, usměvavou tvář – měkké rysy a rozjařené oči orámované vráskami od smíchu.

Patrik jí z čela jemně odhrnul pramínek světlých vlasů a hřbetem ruky sklouzl po jejím obličeji dolů, k drobné bradě. Seděl u postele a zkoumavě, láskyplně ji pozoroval.

Nela na rtech vyloudila vláčný úsměv. „Kolik je hodin?“ „I tobě přeju dobrý ráno.“ „Dobrý,“ zaculila se. „Tak kolik?“ „Hodně.“ Něžně ji líbnul na pihovatý nos. „Tři čtvrtě na jedenáct.“ Nela vytřeštila oči. „Cože? Už?“ „Však je dost, že ses z toho kómatu taky konečně probrala,“ podotkl Patrik pobaveně a zazubil se na ni. „Už jsem si začínal myslet, že tě nevzbudím. Mluvil jsem na tebe, hučel ti přímo do ucha, hladil tě, ale vůbec jsi nechtěla otevřít oči.“ 17

Nekdo z nas_blok.indd 17

08.01.24 10:50

Nela se protáhla. „Měls zajít pro činely.“ Patrik hrál na bicí, s kamarády měl rockovou kapelu, takže o podobné hračky doma nouze nebyla. „Spíš pro živou vodu,“ zkonstatoval suše. „Chvílema jsem si přestával bejt jistej, jestli ještě vůbec dejcháš.“ „Ale prosím tě…“ „No fakt, nekecám. Leželas tu jak zabitá, vůbec ses nehejbala.“ „Jdi ty.“ Nela se nedůvěřivě zašklebila. „Zas přeháníš.“ „Na mou duši,“ stál si její přítel za svým. „Dobrou minutu jsem hypnotizoval peřinu, než jsem zaregistroval nějakej pohyb. Moc nechybělo a letěl jsem do koupelny pro kýbl se studenou vodou.“ Nela ho škádlivě šťouchla do ramene. „Haha. Vtipe.“ „Jen pár minut zpátky,“ chytl ji kolem útlého zápěstí a pokračoval, „nám pod oknama projela motorka…

Mohla si to svištět tak kilo v hodině – neskutečnej kravál. A s tebou to ani nehlo.“ „Vážně?“ Patrik přikývl, ve tváři smrtelně vážný výraz. „Spalas hrozně tvrdě.“ „Náročná noc.“ Nela přes léto, když zrovna měla volno ze školy, brigádně pracovala jako obsluha v pardubickém tanečním baru na třídě Míru. „Přišla jsem domů v půl pátý.“ Patrik jí věnoval zúčastněný pohled. „Bylo hodně lidí?“ zeptal se a zastrčil jí za ucho zatoulaný pramen dlouhých vlasů. „Docela jo,“ přisvědčila a konečně se – velice liknavým tempem – začala přesouvat z lehu do sedu. „Ostatně jako každej pátek. Ale problém byl spíš v tom, že 18

Nekdo z nas_blok.indd 18

08.01.24 10:50

jsem si předtím nešla odpoledne lehnout. Celej večer mě pak bolela hlava.“ „Trdlo. Už je to aspoň lepší?“ „To víš, že jo,“ ujistila ho. „Všechno jsem to dospala.“ Otočila hlavu k oknu. Zpoza napůl zatažených žaluzií do ložnice pronikalo zlatavé sluneční světlo. „Vypadá to na fajn den.“ „Jo,“ přitakal Patrik, „má bejt hezky. Ještě aby ne, když máš ty narozky.“ „Náhodou,“ postěžovala si, „loni i předloni to vyšlo úplně na houby. Prakticky celej tejden bylo hnusně a lilo.“ „Však právě proto jsem ti letos objednal lepší počasí,“ zavtipkoval. „Zavolal jsem na meteorologickou stanici a řekl jim, že jestli na těch svejch radarech zachytěj nějakou bouřku, ať ji pošlou do řiti.“ Nela mu věnovala další ze svých dokonalých, širokých úsměvů. V takových chvílích se na ni Patrik nemohl vynadívat – byla tak kouzelná, roztomilá, tak křehká, tak, tak… „Takže,“ přisedl si na kraj postele vedle ní, ruku jí obmotal kolem ramen a přivinul si ji k sobě, „čtvrt století. Jakej je to pocit? Cejtíš se jinak?“ Nela pokrčila rameny. „Nevím. Asi ne. Nepociťuju žádnej extra rozdíl… Tys snad tehdy zaznamenal nějakou změnu?“ Obrátila zrak k Patrikovi, ten však jen zavrtěl hlavou, rázně a vesele. „Já?“ utrousil celý vysmátý, prst namířený na svou maličkost. „Vůbec. Já si pořád, i dneska, připadám jako puberťák. Patnáct nebo sedmadvacet… Nevidím v tom vůbec žádnej rozdíl.“ 19

Nekdo z nas_blok.indd 19

08.01.24 10:50

Nela se uchichtla – byla to pravda. Byť s Patrikem tvořili pár teprve čtyři měsíce, seznámili se před téměř deseti lety, na jedné akci, kterou pořádalo pár jejich společných přátel ze školy. A i když byl o dva roky starší než ona, stále se choval jako ten bezstarostný, pohrkaný sedmnáctiletý třídní šašek, který se na ni už tenkrát pokoušel udělat dojem nespoutanou hrou na improvizované bicí z prázdných misek a skleniček od piva, do nichž, řádně posilněný alkoholem, na střídačku poněkud nekoordinovanými pohyby řezal kovovými brčky – bezprostředně, nestrojeně, spontánně. „Co ta oslava u mámy zítra?“ zeptala se ho a uličnicky mu rozcuchala vrabčí hnízdo. Ve slunečním světle jeho vlasy vrhaly medové, mírně nazrzlé odlesky. „Platí to teda? Půjdeš se mnou?“ V jejím hlase byla slyšet výzva. Patrik bez zaváhání pokýval hlavou. „No jasně. Takovou událost si v žádným případě nenechám ujít. Kdo že tam všechno bude?“ „Bude to rodinná oslava, takže jen rodina. Máma, bráchové, ségry… Možná dorazí ještě strejda Bedřich s tetou Lýdií, ale to je všechno.“ „Nikdo další?“ Nela kývla. „Všechny narozeniny slavíme v týhle sestavě, za ty roky se z toho stala taková naše tradice. Takže zas taková obří událost, jak si to představuješ, to nebude…“ „Věř, že pro mě, jako pro jedináčka, kterej má rodiče, který jsou taky jedináčci, bude. A navíc – u nás jsme na tyhle sešlosti nikdy moc nebyli…“ „Seš z toho nervózní?“ Patrikova rodina nebyla ani zdaleka natolik rozrostlá – a už vůbec v ní nepanovaly tak dobré vztahy jako v té její –, Nela si tudíž velice 20

Nekdo z nas_blok.indd 20

08.01.24 10:50

dobře uvědomovala, jak může být její přítel, ať už byl jakkoli společenský a družný, z prvního setkání s takto početným příbuzenstvem nesvůj. Položila ruku na tu jeho a propletla s ní prsty. „Možná trochu,“ připustil po krátkém mlčení lehce neochotně. I když se s Nelou znali léta, doteď se mu nenaskytla žádná příležitost poznat její rodinu osobně – byla podstatně mladší než její sourozenci a v době, kdy oni dva chodili na střední, byli ostatní dávno dospělí a pracovali. Znal je jenom z vyprávění. „Tys přece byla taky nervózní, když jsem tě minulej měsíc představoval našim,“ připomněl jí. „Jo,“ přiznala, „trochu jo… Ale sám jsi viděl, že to nakonec bylo zbytečný a všecko proběhlo v klidu. A stejně tak to bude i u nás.“ „Snad jo.“ „Neboj,“ nahodila Nela povzbudivý tón, „bude to v pohodě. Seznámím vás, dáme si něco dobrýho k jídlu, posedíme venku na zahradě, třeba i něco popijem…“ Nahnula se k němu blíž, oči jí vzrušeně jiskřily. „Já už se náhodou šíleně těším, až všechny poznáš – hlavně holky s klukama. Budou se ti líbit.“ „To nepochybuju. Jen abych se jim líbil já.“ Položila mu ruku na hruď. „Určitě budeš.“ „Tak s Richardem už jsem se viděl,“ zmínil Patrik poněkud cynicky nedávné, ne úplně plánované setkání s jedním z Neliných bratrů. „A popravdě mi nepřišlo, že bych na něj udělal nějakej extra dojem.“ „Proč myslíš?“ Patrik mlčel a jen nečinně převaloval v puse odpověď – trvalo mu notnou chvíli, než přišel na vhodný 21

Nekdo z nas_blok.indd 21

08.01.24 10:50

eufemismus, kterým by pocity z první interakce s jedním ze svých potenciálních švagrů zhodnotil co nejvýstižněji. „Netvářil se zrovna dvakrát přátelsky,“ shrnul nakonec. Onu situaci si pořád živě vybavoval: s Nelou se rozhodli, že vyrazí do Hradce, na večeři a do kina. Ten týden trávila doma, takže ji vyzvedával tam. Zastavil před domem, kde zrovna Richard, svlečený do půl těla, zastřihával na předzahrádce túje.

Byť byl o čtrnáct let starší než jeho nejmladší sestra, stále bydlel ve společné domácnosti s ní a jejich matkou; staral se o dům a pomáhal s údržbou zahrady.

Patrik zaparkoval u chodníku před polovičatě zrekonstruovaným domem, zatroubil, aby dal Nele znamení, že je na místě, načež Richardovi přes stažené okýnko v dobré víře pokynul na pozdrav. Dokonce už se chystal i vylézt z auta a jít se mu představit, ale včas se zarazil – Richard ho soustředěně sledoval, v obličeji kamenný, nečitelný výraz, trochu ostražitý, čelist pevně zaťatou.

Než se Patrik k něčemu rozhoupal, zpražil ho nevraživým, navýsost nepřátelským pohledem a pokračoval ve stříhání, přičemž do každého pohybu vkládal ještě mnohem větší razanci než dosud. Jediným zkušeným cvaknutím zahradnických nůžek ufikl špičku túje. Učinil tak s takovou vervou, že si druhým koncem rukojeti div nevyrazil zuby, zrak stále striktně upřený Patrikovým směrem. Jako kdyby nebohá tújka nebyla tím, co chtěl ušmiknout. Ne že by se ho Patrik bál, to v žádném případě, ale i tak rezervovaný, odmítavý postoj, který Richard toho dne zaujal, bohatě postačil, aby dospěl k závěru, že bude moudřejší nechat případný zdvořilostní pokec na jindy.

22

Nekdo z nas_blok.indd 22

08.01.24 10:50

Nela se ke svému příteli přitulila a nad jeho obavami – byť dle Patrikova názoru naprosto opodstatněnými – jen ledabyle mávla rukou. „O tom jsme přece mluvili,“ řekla, „Richard je Richard, nic si z něj nedělej – a už vůbec si nevšímej toho, jak se tváří. To, cos tenkrát viděl, byl jeho naprosto běžnej, neutrální výraz. Takhle vypadá normálně, a může bejt v sebelepším rozpoložení.“ Patrik pochybovačně nadzvedl obočí. „Tobě se to řekne, ale zkus si nevšímat toho, když na tebe někdo kouká stylem, jako by tě měl každou chvílí zapíchnout hráběma.“ Říkal to s nadsázkou, ale i navzdory tomu zněl dramaticky, jako by z oné nevinné konfrontace měl do dnešního dne trauma. „To, jak na mě koukal – jako by říkal: ,Od mojí malý sestřičky se pro svý dobro drž co nejdál.‘“ „Ať na tebe koukal jakkoli, tohle za tím určitě nebylo. Jo, jako sourozenci na sebe nedáme dopustit, ale Richard moc dobře ví, že o mě se bát nemusí. A do vztahů se mi nikdy nepletl…“ „Šel z něj fakt respekt – ten jeho nedbalej look ostřílenýho trestance. Rozcuchaný vousy, potetovaný bicáky… A ještě ty vlasy, jak má sestříhaný na ježka.“ „A co je s nima, prosím tě?“ „Takový bodliny…“ „Aha… Bojíš se snad, aby tě s nima nepopíchal, Šípková Růženko?“ Patrik se zakřenil. „Haha,“ ucedil ironicky, „jsem rád, že se dobře bavíš.“ Trochu si poposedl. „Hele, já ani v nejmenším nerozporuju, že je v pohodě – nicméně nepopřeš, že na ostatní může působit tak trochu…“ 23

Nekdo z nas_blok.indd 23

08.01.24 10:50

„Přesně tak,“ přerušila ho Nela dřív, než stačil dokončit myšlenku, „důležitý je to slovíčko působit. Protože on tak opravdu jenom působí. Uznávám, že je…“ „No?“ „Že je… svůj…“ „Svůj…,“ zopakoval Patrik, rádoby zádumčivě, obě oči přimhouřené. „Oukej, fajn… Dejme tomu, že je občas tak trochu nervák, ale to je tak všecko. Na to si zvykneš. V jádru je to hodnej kluk.“ „Jasný. Hodnej kluk, kterej vypadá, jak kdyby se právě chystal na útěk z vězení. Nebo udusit babičku ve spánku polštářem a pak jí ukrást zpod matrace životní úspory.“ Nela ho konejšivě poplácala po rameni. „Neměj strach. Jak jsem řekla, Richard sice štěká, ale nekouše.“ A když viděla shluk nedůvěřivých vrásek na Patrikově čele: „Umí se nakrknout, ale jinak je zlatej. A neskutečně obětavej. Pokud jde o rodinu, dejchal by za nás.“ „Jasný, chápu,“ podotkl Patrik trochu uštěpačně. „Učiněnej poklad. Hotovej mílius.“ „To netvrdím, ale do trestance, jak ty říkáš, nebo vrahouna bezbranných, osamělých babiček má setsakramentsky daleko. Neublížil by ani mouše.“ „Stejně budu klidnější, když dohlídneš na to, aby až přijedu, byly všechny ty jeho zahrádkářský serepetičky uskladněný někde v kůlně…“ Krátce se odmlčel, načež v legraci dodal: „Hezky mimo jeho dosah, pod zámkem, ideálně. Schovaný v kůlně, zamčený na dva západy a s klikou obmotanou ostnatým drátem.“ Nela zasalutovala. „Rozkaz, kapitáne posero.“ 24

Nekdo z nas_blok.indd 24

08.01.24 10:50

„Nedělej si ze mě prdel, nebo tě zlechtám.“ Patrik si na zlomek sekundy vybavil bratra své přítelkyně, vražedný výraz, s nímž ho probodával očima, a rozhodl se – jak kvůli sobě, tak kvůli Nele –, že pokud jde o Richarda, bude se snažit nebrat si nic osobně. „Už se těším, až ho poznám,“ ujistil ji. „Richarda i ostatní.“ „To já taky.“ Nela se k němu zasněně otočila, v očích neskrývané, téměř dětinské nadšení. „Určitě si to užijem.

Uvidíš, že bude sranda. Všichni, mamka i sourozenci, jsou moc fajn. Zamiluješ si je.“ „Myslím, že pro začátek – předtím než propadnu tak hlubokýmu citu – budu rád, když se v nich vůbec nějak zorientuju.“ A pak, pořád trochu nevěřícně, zakroutil hlavou: „Stejně je to hustý, že seš z pěti dětí. Měl bych si v tom tvým příbuzenstvu udělat ještě pořádek, ať si je zejtra moc nepletu a společensky se neznemožním.“ Nela se pobaveně uculila – připadalo jí hezké, jak Patrik bere seznámení s její rodinou vážně. „Chceš vypsat seznam?“ „V první řadě chci udělat dobrej dojem.“ Zvědavě, s upřímným zájmem se natočil čelem k ní, aby na ni líp viděl, lehl si na bok a rukou si podepřel hlavu. „Připomeň mi, kdo je kdo, ať můžu aspoň předstírat, že se v nich vyznám.“ „Takže,“ napřímila se Nela a pustila se do rekapitulování, „Richarda už víceméně znáš.“ „Jo, dalo by se to tak nazvat. Přinejmenším jeho temnou stránku zahradníka mstitele.“ „Úplně nejstarší je Theodora s Lukášem,“ pokračovala Nel, „to jsou ty dvojčata.“ „Kolik že jim je?“ 25

Nekdo z nas_blok.indd 25

08.01.24 10:50

„Čtyřicet jedna. Jsme od sebe celkem o šestnáct roků.“ „Lukáš je ten, ehm,“ pátral Patrik v paměti, „veterinář?“ „Těsně vedle,“ opravila ho Nela.

Patrik bezradně rozhodil rukama do stran. „Neříkala jsi snad, že je to doktor?“ „To sice jo, ale ne veterinář. Luk je pediatr. Dělá s dětma.“ Patrik bezelstně pokrčil rameny, ve tváři výraz, jako by neuměl do pěti počítat. „A nevyjde to nastejno?“ Oba vyprskli smíchy. Nela své drahé polovičce uštědřila jeden dobře mířený dloubanec pod žebra. „Omlouvám se,“ vyjekl Patrik a instinktivně se chytil za bolavé místo. Přitom se nepřestával řehtat. „Nemám ponětí, proč jsem si to v hlavě takhle idiotsky spojil.“ „Vážně? Mě jedno vcelku logický vysvětlení napadá…“ „Chceš mi snad naznačit, že jsem idiot?“ poznamenal naoko dotčeně a zavrtěl se.

Nela dala ruce vzhůru v obranném gestu, jako by se vzdávala. „Nic jsem neřekla.“ „Ale je to ten, co se tři roky zpátky ženil na farmě?“ „To sice jo, ale ne proto, že by měl nějakej spešl vztah ke zvířatům. Bylo to hezký prostředí, tak si tam pronajali takovou tu zrekonstruovanou, vyzdobenou stodolu.“ „Aha…“ „Pak je Thea, Theodora.“ Patrik luskl prsty a triumfálně namířil na Nelu ukazovák. „Jeho dvojče,“ zvolal vítězoslavně.

26

Nekdo z nas_blok.indd 26

08.01.24 10:50

Nela s přehrávaným obdivem našpulila rty a při­ kývla. „Jo – vidíš, kolik si toho pamatuješ…“ „Zlepšuju se. Thea je ta s těma třema dětma, ta, co dělá logopedku?“ „Přesně tak. Akorát že teď momentálně je ještě na mateřský. Do práce se vrací až v lednu.“ „Jasný. Jsou si ty dva podobný?“ Nela k jeho překvapení rezolutně zavrtěla hlavou. „Určitě ne tolik, jak bys u dvojčat čekal. Ale to už jsem ti říkala. Pokud jde o Luka, paradoxně se podobá mnohem víc Rikovi než Thee.“ Patrik zaklel – fakt, že Nelini sourozenci si všichni, až na drobné odchylky, byli podobní jako vejce vejci, mu do karet vůbec nehrál. „A nemáš v rukávu nějaký osvědčený poznávací znamení, který by mi usnadnilo od sebe ty čtyři rozeznat? Aspoň zhruba?“ „Co přesně máš na mysli, prosím tě?“ „Nevím, cokoli – piercing v obočí, obří znamínko uprostřed čela…“ „Richard má nad obočím jizvu,“ nadhodila Nela, „a na ruce tetování.“ „Jo, jenže to nebude vidět, když si vezme triko s delším rukávem.“ Krátká pauza. „Plánuje se na tvoji oslavu ustrojit, že jo?“ Nela se zamyslela. „Hele, jestli ti to pomůže, dvojčata mají černý, hustý vlasy – vlnitý,“ zmínila po chvíli jeden ze shodných rysů, díky kterému bylo její sourozence možné vcelku bezpečně rozlišit. „Rik s Violou maj vlasy sice taky tmavý, pravda, ale furt je to o poznání světlejší odstín než u těch starších dvou. A hlavně nejsou tak kudrnatý.“ 27

Nekdo z nas_blok.indd 27

08.01.24 10:50

Patrik zbystřil. Tenhle fakt zjevně zaujal jeho pozornost. „Takže seš v rodině jediná blondýna?“ zeptal se a bezděčně přitom své dívce prsty pročísl světlou hřívu. „Už to tak vypadá. Světlejší barvu mám jen já a máma, jinak jsou všichni, jako kdyby si vymáchali hlavy v dehtu,“ zkonstatovala pobaveně, vzápětí však zase zvážněla.

Rozjitřené plamínky v jejích modrých, rozesmátých očích pohasly a ona o poznání sklesleji dodala: „Ostatní jsou spíš po tátovi.“ Patrik pozvedl koutky úst do nejistého, soucitného úsměvu. Nela mu ho letmo opětovala, ale pak okamžitě uhnula pohledem. Mezi nimi se na krátkou chvíli usadilo rozpačité ticho.

Nela tátu nikdy nepoznala – odešel od nich krátce poté, co přišla na svět, prý proto, že neustál narození pátého dítěte – tedy její. V té době se Nelini rodiče potýkali s finančními problémy. Otec se pak jednoho dne prostě sbalil a zmizel, zbaběle utekl od potíží i rodiny, aniž by se o ně dál zajímal – dokonce s vlastními dětmi přerušil veškeré kontakty. I když o tom Nela nemluvila nijak často, Patrik věděl, že se s tím během svého dospívání vyrovnávala těžce a dodnes si to nese s sebou.

Když viděl, jak Nela při vzpomínce na otce zesmutněla, přivinul si ji k sobě ještě pevněji. „Tak když už nic jinýho,“ prohlásil vesele, pro odlehčení, „aspoň tebe mezi všema těma novejma tvářema rozeznám.“ A pak, zase naplno pohroužený do studování přítelkynina rodokmene: „A Thea – to je ta s tim despotickym manželem?“ „Ne.“ Nela vehementně zavrtěla hlavou, jako by se z ní zároveň snažila vyhnat myšlenky na otce. „To je druhá ségra, Viola. Ta je ode mě o osm roků…“ 28

Nekdo z nas_blok.indd 28

08.01.24 10:50

Patrik si zajel oběma rukama do vlasů. „Už se v tom ztrácím, to nedopadne dobře.“ „Mám ti skočit do papírnictví pro nějakej notýsek,“ navrhla Nela rýpavě, „aby sis do něj mohl všechno zapisovat?“ „Notýsek by nestačil,“ odfrkl si Patrik zoufale, „tohle je na eurodesky.“ „Nechceš si rovnou udělat podrobnou analýzu, jako se to dělá ve filmech? Že bych ti nalepila na stěnu fotky, k nim ti dopsala jména, šipky…“ „No vidíš!“ zvolal nadšeně, „geniální nápad.“ „Anebo,“ připomněla mu Nela naprosto vlažně další možnost, „se ti na to taky můžu vyprdnout a nemusíme to rozebírat vůbec…“ „Pardon, promiň,“ odvolal Patrik svoje legrácky, roztaženou dlaní si přejel po obličeji odshora dolů, nahodil smrtelně vážný poker face a pokynul Nele na znamení, že může mluvit dál. „Už tě nebudu přerušovat, pokračuj.“ Nela si významně odkašlala. „Takže… Tolik k Thee a Lukovi. S těma si stopro sednete, jsou přátelský, bezprostřední, maj smysl pro humor a k tvý velký radosti se většinu času tvářej mnohem přívětivějc než Rik.“ „Výborně,“ oba palce směrem vzhůru. „To je polovina úspěchu.“ „Fakt si z něj nic nedělej,“ zopakovala mu znovu Nela. „On se prostě jen ve srovnání s nima neumí tolik uvolnit.

Ale to ani Viola.“ „To je teda ta s tím prudérním manželem?“ „Jo. To je ona. Ta má děti dvě, už větší – osm a deset –, a dělá učitelku v mateřský školce.“ 29

Nekdo z nas_blok.indd 29

08.01.24 10:50

Patrik si informace o předposlední sestře vybavoval jen matně – v paměti mu utkvěla hlavně zmínka o žárlivém manželovi. „A ten její exot, ten tam bude taky?“ Nela zakroutila hlavou. „Petr ví, že ho nemusíme, takže se do těchhle společnejch akcí nijak nehrne. Prozíravě se drží zpátky.“ „No a co ostatní?“ zeptal se Patrik poplašeně. „Taky maj manželky, děti… Neříkalas, že nás tam bude jen pár? Pokud zbytek dorazí s rodinama, kolik nás tam tím pádem bude?“ Nela pokrčila rameny. „Těžko říct, uvidíme.“ „No potěš koště…“ „Spíš si ale myslím, že i ostatní dorazí sami. V takhle hojným počtu se scházíme většinou tehdy, když má někdo významnější výročí, kulatiny nebo tak. A teď slavíme – v uvozovkách – jen moje pětadvacetiny. Víš co,“ poposedla si, „přece jen nás je fakt hodně, to se pak jakýkoli akce domlouvaj trochu hůř. Všichni mají svý vlastní životy, svoje aktivity a akce, takže při plánování podobnejch událostí stejně není reálný se s termínem strefit tak, aby se to hodilo všem. A upřímně myslím, že Thea bude ráda, když ji Matouš vystřídá u dětí a ona bude moct aspoň na pár hodin vypadnout z domu sama, Viola to samý… Možná Aneta, Lukášova manželka, dorazí, ti děti zatím nemají, ale ona je taky dost zaneprázdněná – dělá obchodní zástupkyni v jedný firmě, která vyrábí obalovej materiál –, takže fakt těžko říct.“ Patrik protočil panenky – pomalu, ale jistě mu z toho začínala jít hlava kolem. „Hraje někdo z nich na něco?“ zeptal se. „Že bych měl aspoň s někým z nich společný téma, na který bych pro začátek mohl navázat…?“ 30

Nekdo z nas_blok.indd 30

08.01.24 10:50