9788024295596

MATT DICKINSON

MANCHESTER UNITED PŘÍBĚH ÚŽASNÉ SEZONY

Manchester_United_1999_vstupni_strany.indd Manchester United_sazba.indd 3 3

19.10.2023 14:34:59 19.10.2023 13:59:33

MANCHESTER UNITED 1999 Příběh úžasné sezony Matt Dickinson Copyright © Matt Dickinson, 2022 Translation © Manfred Strnad, 2023 The right of Matt Dickinson to be identified as the author of this work has been asserted in accordance with the Copyright, Designs and Patents Act, 1988.

All rights reserved ISBN 978-80-242-9559-6

Manchester United_sazba.indd 4

19.10.2023 14:34:59

Věnuji Helen, Joeovi a Fin A také Royovi, který byl mezi nadšenými diváky na Nou Campu.

A děkuji za všechny nekonečné radosti, vzrušení a taky utrpení, které tato pekelná hra přináší.

Manchester United_sazba.indd 5

19.10.2023 14:34:59

PROLOG

PRVNÍ VERZE HISTORIE Večer 26. května 1999 ukazovaly hodiny na stadionu devadesátou minutu finále Ligy mistrů. Nahoře v tiskové lóži Nou Campu byl napsán a taky odeslán první nástřel historie. Tyranské termíny vyžadovaly, abychom své reportáže pro první vydání novin odeslali ještě před koncem zápasu. Pořád se hrálo, ale zdálo se, že je rozhodnuto. Pár desítek vteřin do konce. Když Manchester United prohrával 0:1 a na trofeji visely stuhy Bayernu Mnichov, naše příběhy o porážce už putovaly do Anglie (prohru jsme předpokládali – psalo se pořád ještě 20. století a na těch úplně nových laptopech, které se připojovaly do sítě po analogových telefonních linkách, si člověk nikdy nemohl být jistý).

Dole pod námi, osamoceně stojící u kraje hřiště v břidlicově šedém obleku od Versaceho, si Alex Ferguson připravoval projev k hráčům.

V hlavě skládal slova, která přednese fotbalovému světu, a představoval si, jak se veřejně svěří o své hrdosti na tento tým a na všechno, čeho dosáhl.

Získali zpět titul v Premier League a vyhráli FA Cup; třetí double během šesti sezon. Ze všech týmů Manchesteru United od roku 1968 byli nejblíže k tomu, aby znovu získali evropskou trofej, kterou byl klub úplně posedlý. Porážka bolí, když jste tak zatraceně blízko. Zvlášť když znamená, že přicházíte o bezprecedentní trojkorunu, ale vrátíme se! „V porážce si zachovejte důstojnost,“ sumíroval si v duchu řeč manažer United.

A pak, když čtvrtý rozhodčí zvedl tabuli signalizující tři minuty nastavení, vybojovali United roh na naší levé straně. Míč si u rohového praporku postavil David Beckham. A před našima nevěřícíma očima se odehrál úžasný příběh – v celém svém novinářském životě věnovaném sportu jsem nezažil úžasnější!

••• 7

Manchester United_sazba.indd 7

19.10.2023 14:35:00

Ferguson ten svůj projev nikdy nepronesl a my museli provést nejrychlejší přepis v dějinách Fleet Street. Sportovní reportáž není sice operace mozku, ale intenzita těch několika minut byla taková, že na ni stále vzpomínáme s úžasem, vybavujeme si jizvy bitvy jedinečného zážitku, který nemá ve fotbale a psaní o něm obdoby.

Někdy se vracíme v čase a zjišťujeme, že nás vzpomínky oklamaly.

Bylo to tenkrát opravdu tak skvělé? Znovu jsme ten večer v Barceloně a celý bouřlivý rok, který se na fotbalových stadionech odehrával a vedl k němu, prožívali ještě mnohokrát. Hlavní postavy příběhu a jejich výkony byly ve vyprávění úžasnější a fotbalové drama ještě více strhující než tenkrát. Od roku 1999 jsme si ten příběh přehrávali v hlavě milionkrát a vyprávěli ho každému, kdo byl ochotný naslouchat.

Pokud by v historii anglického fotbalu existoval jediný rok hodný zaznamenání, je to právě tento. „Největší anglická sezona, jakou kdy fotbal zažil,“ řekl Ferguson. Nemusíte být fanouškem Manchesteru United, abyste uznali, že měl pravdu.

Bylo mi ctí kráčet po této cestě v roli sportovního novináře. Často jsem stál dost blízko dění v týmu United, abych si pamatoval, jak horký je Fergusonův dech ve dnech, kdy se chystal vybuchnout; měl jsem dostatečně důvěrně blízko k týmu z Manchesteru, abych měl v mobilu číslo na Davida Beckhama – přinejmenším čtyřiadvacet hodin předtím, než se stal synonymem slávy, a často jsem se ocitl dost blízko, abych pocítil zastrašování zuřivým Royem Keanem a také abych mohl obdivovat genialitu Ryana Giggse, neúnavné nasazení Garyho Nevillea – zkrátka, aby nám všem bylo jasné, že sledujeme velmi vzácnou a výjimečnou skupinu fotbalistů. Není náhoda, že i dlouho poté, co skončili s profesionálním fotbalem, zůstávali tito muži jedněmi z nejzajímavějších postav britského sportu.

Chtěl jsem taky oslavit dobu, kdy život nabízel víc vzrušení než kdykoli jindy – pro mě jako člověka, který si Manchester zamiloval, tedy rozhodně. Psát o United bylo oceňovanou a prestižní prací, a to nejen kvůli reportážím o největším klubu světa, ale také díky zážitkům z města, jež vyniká hudbou a nočním životem a mnohem víc cool lidmi, než jsem já. Dalo se vůbec v devadesátých letech někde žít lépe? Byla radost prožívat tu dobu znovu – bujaré časy, kdy to, jak 8

Manchester United_sazba.indd 8

19.10.2023 14:35:00

poznamenal Jaap Stam poté, co sledoval staré filmové záběry, vypadalo, jako bychom všichni nosili XXL oblečení. V Manchesteru bylo pytlovité oblečení tehdy ještě víc v módě než kdekoli jinde na světě.

Mladého reportéra ty roky formovaly a rovněž utvářely charakter Manchesteru a celého anglického fotbalu. Exploze devadesátých let formovala hru, jak ji vidíme dnes. V letech 1998–1999 se United stali nejbohatším a nejznámějším sportovním subjektem světa. Anglický fotbal se dnes těší velkému uznání, za které vděčí především Manchesteru United a slávě roku 1999 – víc než kterémukoli jinému týmu.

Ta doba utvářela také pověst mnoha hráčů, a oni rádi vyprávěli své příběhy. Přestal jsem počítat, kolikrát některý ze členů tohoto týmu řekl: „Nahání mi to husí kůži, jen když o tom mluvím.“ Svůj čas věnovali novinářům dobrovolně a ochotně – od Beckhama po Petera Schmeichela, od Dwighta Yorkea po Garyho Nevillea, od Denise Irwina až po Paula Scholese a mnohé další –, aby si připomněli, jaká tehdy v šatně panovala atmosféra, která vytvářela základ všech úspěchů týmu. Vše stálo na vzácném kamarádství, ale aby bylo jasno, byly tam i rozpory, hádky a zuřivé rozbroje se složitou dynamikou. Čím jsem ve své novinářské dráze sledoval sport déle, tím mi bylo jasnější, že vzrušující jízda roku 1999 byla destilátem všeho, co od fotbalu, nebo od jakéhokoli jiného sportu, můžete očekávat. Byly to dny, na které se nezapomíná, a bylo jich hodně – ještě před bouřlivým rozuzlením finále v Barceloně. „Viděl jsem vaše první vydání,“ řekl nám Ferguson po nějaké době, když jsme se vzpamatovali z finálového dramatu. Znal ty první články poslané z Nou Campu plné zmatenosti. Ten můj takový určitě byl. Jenže United obrátili svět vzhůru nohama ve 102 vteřinách a my jsme měli ještě méně času, abychom se v tom všem vyznali a obrat v zápase popsali. Z tohoto důvodu, a ještě z mnoha dalších, jsem se chtěl vrátit v čase a prožít to znovu. Chtěl jsem si znovu vychutnat ten zázrak, vzrušení, chaos a taky pochybnosti onoho večera. Chtěl jsem napsat další koncept a v novém textu se pokusit o zjednání spravedlnosti – znovu popsat tu sezonu a sportovní příběh, který se stále zdá nepřekonatelný.

9

Manchester United_sazba.indd 9

19.10.2023 14:35:00

1

OPĚT JEDNOTNÍ Dvacet let poté, co se stali legendami, se scházejí v šatně na Old Trafford. Sestava Manchesteru United ze sezony 1998–99 se sešla, aby naposledy nastoupila na hřiště proti starým protivníkům z Bayernu Mnichov, aby podpořila charitu a nostalgii a vyvolala všechny slavné vzpomínky na dobu, kdy byli králi.

Od finále Ligy mistrů v roce 1999 uplynulo přesně dvacet let a někteří hráči se od té doby téměř neviděli, ale léta utíkají a v šatně se opět začíná vtipkovat – i když teď se vtipy týkají hlavně přibírání na váze a vypadávání vlasů.

Nicky Butt si jako obvykle nebere servítky. Jaap Stam, který nikdy neměl moc vlasů na hlavě, obnovuje přátelství s Ronnym Johnsenem, Ole Gunnarem Solskjærem a skandinávskou partou. David Beckham a Gary Neville dohánějí rodinné resty. Dwight Yorke všechny rozesmívá. Roy Keane někde doutná a odmítá vůbec přijít.

Pro některé nebyly uplynulé roky přívětivé. Andy Cole bojuje s hroznou nemocí ledvin, která ho málem zabila a vyžádala si transplantaci. Rychlonohý útočník zoufale touží vyběhnout na hřiště, ale trpí tak moc, že prý bude muset odejít, jakmile zápas začne. Peter Schmeichel varuje, že dlouho nevydrží kvůli bolavým zádům, která jsou dědictvím těch let, kdy sebou házel v brance.

A pak vchází Sir Alex Ferguson. Je to, jako kdyby do místnosti vstoupila královská rodina. Když se uctívaný manažer naposledy chystá promluvit k nejúspěšnějšímu ze všech týmů světa, všichni ztichnou.

Ferguson si musí přitáhnout židli, aby se mohl posadit a promluvit.

Fyzicky na tom není dobře, je křehký, ačkoli je malý zázrak, že je ještě naživu. Uběhlo jen něco přes rok od chvíle, kdy musel podstoupit 10

Manchester United_sazba.indd 10

19.10.2023 14:35:00

akutní operaci kvůli krvácení do mozku. V květnu 2018 Ferguson doma zkolaboval. Tehdy mu bylo šestasedmdesát. Vzepřel se nejhorším prognózám lékařů a dostal se z toho. Na nějakou dobu ovšem přestal mluvit. Děsila ho ztráta paměti. Aby mu pomohli zotavit se, dali mu lékaři pero a notes a požádali ho, aby napsal jména přátel a rodiny, fotbalových týmů. Snažili se stimulovat jeho mysl. Čmáral opakovaně jedno slovo – nezapomeň – jako by to byla modlitba, mantra.

V šatně teď ovšem začne Ferguson mluvit a hned je jasné, že si stále zachovává své pověstné velení. Jeho slova přenesou hráče o dvě dekády zpět. Je hluboce dojemné vidět svého starého nezdolného šéfa po tom všem, čím si prošel, a teď se některým z nich derou do očí slzy dojetí. Ferguson jim říká, jak je na ně na všechny hrdý, a to nejen jako na fotbalisty, ale také jako na lidi. Měli by být hrdí sami na sebe, říká, nejen na to, co společně dokázali, ale také na týmový étos, který si lidé navždy zapamatují – protože bojovali až do konce na život a na smrt a nikdy se nevzdávali.

Venku čeká více než 61 000 fanoušků, ale v šatně je ticho jako v hrobě. Několik hráčů řeklo, že by si přáli, aby ten projev zachytily filmové záběry, ale možná je lepší, že ta chvíle vzájemného sblížení proběhla soukromě. Někteří z hráčů slyšeli Fergusona promluvit před zápasy více než stokrát, ale teď cítili, že je tahle řeč dokonalým shrnutím všech slov, která kdy slyšeli od muže, jenž formoval jejich životy.

Ferguson řekl hráčům, jaké měli štěstí, že dostali příležitost hrát za silný Manchester United. Této šance se chopili a zapsali se do historie.

O týmu z roku 1999 se bude mluvit tak dlouho, dokud se na světě bude mluvit o fotbale. Manažer se rozhlédl po místnosti. Mohl by se obrátit na kohokoli, ale v tu chvíli se otočí na Henninga Berga: „Sakra, Henningu, to byl ale zákrok, který jsi tady udělal proti Interu Milán!“ Jde však především o to, že to byl týmový výkon. A každému je jasné, že si Ferguson pořád všechno pamatuje. Říká jim, že dnes se může odehrát přátelské utkání, zápas k výročí, ale mají na sobě dres United. Fanoušci se přišli podívat na jejich výkon.

A oni musí ukázat, čím že se dostali před dvaceti lety až na vrchol.

Musí útočit a musí vyhrát!

11

Manchester United_sazba.indd 11

19.10.2023 14:35:00

Když vcházeli do šatny, sršeli v uvolněné atmosféře vtípky, ale teď hráči United znovu cítí, jak se v nich začíná probouzet bojový duch.

Krev se dostává do varu. Klidně by teď mohli znovu nastoupit k památnému finále a hrát ve své nejlepší formě. Tak to cítí. Jsou připraveni dát se na pochod inspirováni svým vůdcem, který proměnil svou vlastní křehkost v bojovného ducha. Jen stěží by se našel vhodnější symbol odhodlání této země než v osobnosti Alexe Fergusona a ve vůli jeho týmu odrazit se ode dna. Už jen samotná přítomnost Fergusona jim vrací odhodlání bojovat proti všem překážkám. Jako kdyby se vrátili do sezony 1998–99 s pocitem, že je možné dokázat úplně všechno.

Fergusonův největší dar spočíval v tom, že je naplnil ambicemi a přesvědčením, že mohou dobýt nové světy. „Někteří lidé si dávají za cíl jet na dovolenou do Blackpoolu,“ řekl jim tenkrát, když usilovali o treble. „Vy, kluci, ale máte šanci doletět až na Měsíc. Málokomu se to podaří, málokdo se vůbec dostane do situace, že o něco takového může usilovat. Někteří se o nic ani nepokoušejí. To nedokážu pochopit. Vy můžete doletět na Měsíc…“ Teď jim naskočila husí kůže. Navzájem se poplácávají a povzbuzují, jako by se vrátili na začátek největšího tažení anglického fotbalového klubu, jaké kdy bylo vedeno. Leťte na Měsíc, řekl jim Ferguson.

Postavte raketu, chlapci…

12

Manchester United_sazba.indd 12

19.10.2023 14:35:00

2

PÁD NA DNO Všechno začalo jedním letmým pohybem. Hloupým švihnutím nohy kolem deváté hodiny večerní v úterý v červnu 1998. V tu chvíli jsou hospody přeplněné nejen lidmi, ale i nadějí a nebezpečně křehkým očekáváním. Anglie hraje osmifinále mistrovství světa ve fotbale. Nic nespojuje zemi víc než takové okamžiky. Nic jiného ji nedokáže víc vyburcovat.

Sledovanost zápasu Anglie s Argentinou dosáhne šestadvaceti milionů diváků, což je nejvyšší číslo programu ITV od roku 1955, kdy tento kanál začal vysílat. Nejde jen o fotbalový zápas, ale na světových šampionátech o událost, při níž se utváří kredit celých zemí – někdy k lepšímu, v případě Anglie však většinou k horšímu. Zdá se šílené, že život člověka může být ovlivněný odskokem míče – nahodilostí, která se odehraje ve sportovní hře, ale David Beckham se právě chystá napsat jednu z velkých kapitol takové neblahé proslulosti.

Ve 47. minutě, za stavu 2:2, způsobí Beckham v anglické zemi cosi, co můžeme nazvat emocionální křečí. Nikoli tím, že by porušil zákon, někoho zranil nebo zákeřně napadl, ale jedním hloupým švihnutím pravé nohy.

Když ho Diego Simeone povalí na zem, on mu to oplatí instinktivním a podrážděným pohybem – vleže švihne pravou nohou do strany a vlastně kopne svého argentinského provokatéra zezadu do lýtka.

Není hned jasné, co se stalo. Nikdo z televizních diváků to nevidí v přímém přenosu. Až zpětně byl producent upozorněný na detailní záběr jedné z kamer – na Beckhama ležícího na zemi. Klíčový okamžik mu nejprve unikl. Objektivy kamer se budou v opakovačkách ještě léta „zmítat“ mezi jeho pravou nohou a výrazem obličeje.

13

Manchester United_sazba.indd 13

19.10.2023 14:35:00

Je třeba opakovaného záběru, aby bylo vidět prudce zvednutou končetinu a Simeoneho, který přes ni teatrálně padá nazad. „To je všechno, co se stalo,“ říká Brian Moore v komentáři. Ale stačí to. Dost na červenou kartu, na kterou Beckham nevěřícně zírá. Dost na to, aby spustil miliony odsuzujících příspěvků, které se začnou chrlit. Na Beckhama se řítí zuřivý příval slov, když ve svém třepotajícím se bílém dresu odchází do neslavné minulosti.

Když se na ten incident zpětně dívám, zdá se to být celé nepatřičné – vlastně taková malichernost! Ale právě ona je součástí problému.

To, co tolik lidí vytáčí ve chvíli, kdy Beckham osudově vychýlí misky vah v neprospěch Anglie, není to, že jeho přestupek je tak strašný, ale naopak, že je tak banální. Slovo malicherný se v této souvislosti po­ užívá nejčastěji. Ale také: dětinské, až nemužné jednání. A v anglickém fotbale, daleko více v roce 1998 než nyní, se může nedostatek mužnosti jevit jako ten nejhorší prohřešek. Ač to zní pitomě (ale kdy se fotbal spojoval s racionalitou?), Beckham by možná udělal lépe, kdyby někoho pořádně praštil, třeba předvedl zákrok ve stylu kung-fu à la Cantona nebo něco podobného jako Zidane úderem hlavy. Alespoň by to korespondovalo s tvrdým a nekompromisním charakterem fotbalu a navozovalo drsnou atmosféru.

Co o Beckhamovi vypovídá zákeřný úlet? Pokud k novinářské práci patří zachytit náladu veřejnosti, Mirror to tehdy udělal maximálně jízlivě titulkem přes celou první stránku: „10 HEROICKÝCH LVŮ, JEDEN HLOUPÝ KLUK.“ Příběh se dostal prakticky do všech rubrik, dokonce i do kulturní. „Byl to holčičí čin,“ napsal Bryan Appleyard v kulturní sekci Sunday Times v rámci kritiky blonďatých lidí. „Muž by Argentinci jednu vrazil a skutečný muž by neudělal nic. Ale blonďák Beckham prostě jenom tak kradmo plácl nohou.“ Co víc jsme čekali od muže, který nosí sarong? Beckhama je snadné charakterizovat jako hezouna zasnoubeného s popovou hvězdou, co svou snoubenku prezentuje nejen solitérním diamantovým prstenem za 65 000 liber, ale dostává za něj na oplátku diamanty posázený prsten v hodnotě 50 000 liber. Je to muž, který se stará o módu a svůj melír stejně jako jeho nastávající. „Odbarvený blonďák,“ nazývá ho Mirror.

Redakční článek v deníku Daily Telegraph denuncuje Beckhama 14

Manchester United_sazba.indd 14

19.10.2023 14:35:00

různými přídomky a charakterizuje ho mimo jiné jako muže oblečeného do sarongu od Gaultiera, nazývá ho Posh-Spiced (pozn. Posh Spice byla v devadesátých letech přezdívka pozdější Beckhamovy manželky Victorie), Coolled Britannia (pozn. narážka na patriotickou píseň Rule Britannia – Vládni Británie a druhou polovinu dané dekády let, kdy se v kultuře prosadil britpop zdůrazňující britskost – jedním ze symbolů se staly Spice Girls) apod.

Když jeden lešenář přijde pověsit v příštím roce pověstnou Beck­ hamovu figurínu na hospodu Pleasant Pheasant v jižním Londýně, ujistí se, že jí nechybí sarong. Možná že v tom všem, co následovalo, se zračil první případ urážení metrosexuálů ve fotbale.

Dokonce i pro ty z nás, kteří mají určité pochopení pro potřebu anglického fotbalu nacházet obětního beránka – a my novináři se skutečně na té démonizaci podílíme –, je rozsah očerňování stěží pochopitelný. Po dalším vypadnutí Anglie z mistrovství světa následovalo dobře známé šílenství. Tehdy jsme jím byli příliš zaujatí, než abychom si uvědomili, že se takový rozsah odsuzování vymkne kontrole.

Další anglické tažení fotbalovými šampionáty tak skončilo v slzách, když tým Glenna Hoddlea nakonec prohrál s Argentinou v penaltovém rozstřelu, což byla mučivě těsná porážka, která jen zhoršila Beckhamův „zločin“. Od té fotbalové noci v St. Étienne ho začínáme pronásledovat. A přitom ještě na stadionu čekáme, že něco řekne.

Chceme od něho omluvu národu, ale Beckham jen prochází kolem nás, kšiltovku má staženou přes oči – jako viník, který se snaží uniknout davu před budovou Crown Court – soudu v Londýně. Chce nepozorovaně proklouznout kolem nás. To se mu na stadionu Geoffroy-Guicharda nepodaří, a v příštích letech ani nikde jinde.

Beckham se zastaví, až když spatří své rodiče. Rozpláče se v náručí svého otce Teda, který ho jako kluka nesčetněkrát doprovázel do blízkého parku, kde rozvíjel dovednosti svého syna, jež z něho udělaly jednoho z nejpozoruhodnějších mladých hráčů Evropy. Teď tu stojí dospělý muž, který je schopný vstřelit gól od půlicí čáry či zakroutit nezastavitelný přímý kop do sítě, jako proti Kolumbii jen o čtyři dny dříve, kdy byl ještě národním hrdinou. Je to však také hráč, který svou pravou nohu použil k sebedestrukci. Muž, který se navzdory věku 15

Manchester United_sazba.indd 15

19.10.2023 14:35:00

stává opět dítětem v otcově náručí. Když se vyškrábe po schodech do týmového autobusu, může mít jen mlhavou představu o tom, co se dál bude dít. Zatím může jen tušit, jakou zuřivost anglické veřejnosti rozpoutal – vztek, který se bude v následujících dnech stupňovat.

Rozhodně je ještě příliš brzy na to, abychom pochopili, jakou změnu vyvolá v sobě samém. V tu chvíli nemůže vědět, když teď sedí sám na sedadle v autobuse, co se odehraje za dvanáct měsíců. Netuší, když ho kamarád a spoluhráč Gary Neville prosí, aby si utřel slzy („Nikomu nedovol, ať tě takhle vidí.“), že za pouhý rok se ocitne na vrcholu života – osobního i profesního. Je možné, že aby Beckham těchto výšin dosáhl, musel se nejprve propadnout na dno. Třeba potřeboval tenhle okamžik hanby, aby objevil hloubku své odolnosti a statečnosti. „Ať už se mi v životě stane cokoli, těch šedesát vteřin se mnou zůstane navždy,“ poznamenává. Později řekne, že to byl rozhodující okamžik, který z něho udělal lepšího fotbalistu i člověka.

Nastane zatraceně skvělý comeback, jak se ukáže – nejen pro Beck­ hama, ale i pro Manchester United a celý anglický fotbal. Rok 1999 se stane rokem, jaký jsme ještě nezažili. Předtím ani potom.

16

Manchester United_sazba.indd 16

19.10.2023 14:35:00

3

NOVÍ LABOURISTÉ, NOVÝ FOTBAL V noci před parlamentními volbami v květnu 1997, které měly změnit život Británie, zazvonil v domě Tonyho Blaira v Sedgefieldu v hrabství Durham mobilní telefon.* Na lince měl manažera Manchesteru United.

Alex Ferguson sledoval toho historického večera televizní zpravodajství a zavolal, aby Blaira a Alastaira Campbella, tiskového mluvčího labouristů, varoval, že venku slídí kamery. „Buďte opatrní,“ radil Ferguson. „Vidí přes vaše záclony.“ Poté, co v domě zatáhli závěsy, krátce si popovídali. Pak se vrátili k obrazovkám a odehrávajícímu se dramatu. Následujícího rána se Blair, Campbell, Ferguson – všichni v Anglii – probudí ve zcela jiné zemi.

Ještě za svítání přiletěl Blair do Londýna. Teď stál v euforii, jakou zažívají rockové hvězdy, na jižním břehu Temže, kde se podél mostu Waterloo a na nábřeží shromáždily davy lidí, aby přivítaly * Koncem devadesátých let jsme sice měli mobilní telefony, ale byly chytré asi tak jako cihla. V roce 1998 musel mít každý Nokii 5110, jeden z prvních přístrojů, na kterém jste mohli hrát „Hada“. Nebyl to žádný sofistikovaný přístroj. Na foťáky v telefonech jsme si museli počkat ještě několik let.

Wi-Fi? O tom jsem tehdy ani neslyšel. Měli jsme funkční internet, ale Google se teprve rozjížděl. A vyhledávání na Yahoo! vyžadovalo vytáčené připojení, přičemž jste si klidně stačili uvařit čaj, než se stránka načetla. Rychlejší bylo najít zprávy na teletextu.

Existoval e-mail, ale nejbližší sociální média byla graffiti na stěnách veřejných záchodků. Možná to bylo požehnání, pro Davida Beckhama určitě! „Kdyby so­ ciální média existovala v roce 1998, když jsem procházel tím obdobím, bylo by to úplně jiné,“ řekl v roce 2020. Tehdy podpořil kampaň za duševní zdraví.

17

Manchester United_sazba.indd 17

19.10.2023 14:35:00

nového premiéra. Labouristé získali 418 parlamentních křesel oproti 165 křeslům konzervativců, což byla rekordní poválečná většina a zdrcující odmítnutí toryů po osmnácti letech vlády. Když Blair mluvil ve Festival Hall, dovnitř proniklo slunce, jako by nastupující premiér dokonce režíroval i počasí. „Nastal nový úsvit, že?“ řekl Blair. A mnozí z nás to cítili také tak. Šťastné dny.

Byly to dobré časy, že? Nostalgie nás může svádět, jistě – ale mně bylo dvacet, byl jsem na vzestupu a obávám se, že jsem v sobě měl všechnu namyšlenost té doby. Cool Britannia, britpop, Spice Girls, show TFI Friday, časopisy pro mladé a slečny, které se ničeho nebály, Chris Evans, Gail Porterová, Zoë Ballová, koks a supr pití, ležák Red Stripe a holandské pivo Grolsch, Oasis versus Blur; prožít ve vzpomínkách některé historické události tehdejší Británie znamená ponořit se do trochu prohýřených devadesátých let. „Většina západního světa byla stále zanořená do desetiletí trvajícího bezstarostného optimismu, který nastartoval pád Berlínské zdi a skončil 11. září 2001. Ve vzduchu byl cítit závratný optimismus,“ poznamenal John Harris, novinář a autor knihy The Last Party: Britpop, Blair a zánik anglického rocku, v časopise New Statesman o Británii devadesátých let. Tehdy jsme se zhluboka nadechli.

Když jsme odpočítávali čas do nového milénia, seriózní lidé diskutovali o tom, jestli budou kvůli „počítačové chybě Y2K“ z nebe padat letadla, a o dalších možných katastrofách souvisejících s počítačovým softwarem chybně interpretujícím přelom roku 1999 a 2000. Nevzpomínám si však, že bychom se kvůli tomu nějak vzrušovali. Pařili jsme, jak nás poučil Prince, jako by byl pořád rok 1999.

Dokonce i Union Jack byl v pohodě; nalepený na kytaře Noela Gallaghera, hvězdy největší rockové kapely na světě. Blair byl tak nažhavený, aby se labouristé stali součástí britpopu – „politickým křídlem Cool Britannia“, jak poznamenal Harris, že pozval Oasis na drink do Downing Street 10. Když se Gallagher zeptal Blaira, jak vydržel celou noc vzhůru sledovat výsledky voleb, premiér se k němu naklonil a řekl: „Asi ne stejnými prostředky jako vy.“ „V tu chvíli jsem pochopil, že je to starý paprika,“ řekl Gallagher. Nejmladší premiér od roku 1812 byl nicméně odhodlaný zapojit se do 18

Manchester United_sazba.indd 18

19.10.2023 14:35:00

machrovského stylu zábavy, což také znamenalo veřejně se předvádět s fotbalovými osobnostmi.

Jak ukázal Fergusonův telefonát o volební noci – fotbalový manažer, který volá, aby v historickou chvíli poradil příštímu premiérovi –, Blairovi labouristé využili celonárodní módy a podařilo se jim stát se součástí kulturní sféry. Dávalo to smysl. Fotbal se teď napevno zařadil mezi priority hlavního proudu expandující střední třídy. Oficiálním povýšením tohoto sportu si labouristé také šťouchli do konzervativní strany, která, zejména za vlády Margaret Thatcherové, přistupovala k fotbalu a jeho příznivcům s otevřeným opovržením.

Noví labouristé, nový fotbal. Devadesátá léta představovala pro ang­ lický fotbal větší transformaci než kterékoli desetiletí předtím nebo potom. Hra, které se Thatcherová v osmdesátých letech vysmívala a kterou opovrhovala kvůli „hooligans“ na tribunách, zažila velkolepý rozmach. Po tragédii na stadionu Hillsborough v roce 1989 se postavily nové zářivé stadiony – jenom pro sedící diváky. Nová značka nejvyšší soutěže – Premier League od roku 1992 – a ohromný příliv peněz od televizní stanice Sky zaplatily přicházející vlnu špičkových zahraničních hráčů. Do Anglie se za fotbalem vydali Cantona, Klinsmann, Gullit, Zola, Bergkamp či Vialli. Náladu a Cool Britannia podpořilo Euro 96. „Fotbal se vrací domů,“ zpívali jsme si zvesela, i když to tak nakonec nebylo.

Jak si Campbell dobře pamatuje z doby, kdy byl Blairovým šéfem komunikace a stál v samém srdci fotbalové agendy vlády, žádná politická kampaň se neobešla bez trochy zábavy před kamerami. „Celou Cool Britannia jsme nevymysleli my,“ vysvětluje dnes Campbell. „Byl to Newsweek a jeho titulní strana s trochou Tonyho, trochou hudby, Queen, Spice Girls. A v Downing Street 10 se odehrála ta slavná party s Noelem Gallagherem. To všechno přispělo k atmosféře doby. Nebylo to nijak strategicky naplánované, ale prostě to tak nějak vzniklo. Z té nálady. A rozhodně si myslím, že fotbal byl toho důležitou součástí.“ „Jestli jsem já sám trochu víc prosazoval svůj vlastní program, to tedy nevím, ale Tony i Gordon [Brown] byli velcí fanoušci fotbalu – ne tak posedlí jako já, ale fotbal sledují hodně. Fotbal byl na vzestupu a v té době se Manchester United stal klubem, který definoval dobu.

19

Manchester United_sazba.indd 19

19.10.2023 14:35:00

A pak jste měli Alexe Fergusona, velkého příznivce labouristů, který se s námi podílel na různých věcech. Takže se to všechno tak nějak propojilo.“ Nikdy předtím neměl fotbalový manažer přímou linku do Downing Street, ale také nikdy předtím žádný premiér nepochopil výhodu spojit se s mužem, který vedl fotbalový klub. Jak poznamenal Blair: „Mohu se setkávat s ministry a monarchy, ale na mé děti to moc velký dojem neudělá. Ale když se scházím s Alexem Fergusonem, uvědomily si, že jsem docela významný.“

20

Manchester United_sazba.indd 20

19.10.2023 14:35:00