9788024295442

Velký slovník kočičí řeči

Očima, tlapkami a hřbetem

Stačí jediný falešný tón, zachrčení nebo přeskočení hlasu – a už může být zvukový signál pochopen špatně. Řeč těla je mnohem jednoznačnější. Kočky se navzájem dorozumívají především gesty, postoji a mimořádně proměnlivou mimikou. Tělesné signály dorazí k protějšku i na větší vzdálenost, a – což je pro divoce žijící kočičí bratrstvo důležité – všechno se odehrává bezhlučně.

Ať už jde o výměnu informací, sdělování přání, nebo prostě jen o přátelský pozdrav, mezi kočkami se sází především na řeč těla. Kočka se za každé situace spoléhá na gesta, postoje a mimickou variabilitu svého obličeje (→ Výmluvný obličej, strana 29), jejichž prostřednictvím dokáže jednoznačně vyjádřit duševní rozpoložení i nároky.

TISÍC PODOB ŘEČI TĚLA

Postoje a pohyby těla, hlavy, končetin a ocasu sdělují, jakou má kočka náladu a jaké chování může její komunikační partner očekávat.

Tělesné signály působí na větší vzdálenost a při konfrontaci nabízejí oběma stranám šanci se včas stáhnout bez ztráty tváře ještě

Držením těla a pohyby – gesty – kočka signalizuje, v jakém rozpoložení se zrovna nachází a co očekává od svých lidí.

předtím, než se rozdílné názory nablízko vyhrotí. Gesta však také podtrhávají přátelské úmysly, posilují přátelství, podněcují ke společným aktivitám nebo žadoní o pozornost a péči.

Člověk je uznávanou „vůdčí kočkou“. Kočky ovšem evidentně vědí o jeho nedostatcích i o tom, že si nedokáže vždy správně vyložit nuance řeči jejich těla. Zvukové signály (→ strany 35–43) proto hrají při dialogu mezi kočkou a člověkem mnohem významnější roli, než tomu je mezi kočkami samotnými.

Tělo a končetiny Tělo sebejisté a vyrovnané kočky je přirozeně napjaté, pohybuje se plynule a beze spěchu – což je typické pro obvyklou rutinní obhlídku teritoria bez zvláštních událostí. Stejným držením těla, ale s ocasem vzpřímeným a hlavou zvednutou do výšky kočka také zdraví člověka po návratu domů. V podobném postoji před ním také přechází sem a tam, když jí kručí v břiše a chce ho navést ke své misce. Kočka, která strne s nohama napjatýma jako na chůdách a svému protějšku se předvádí

z boku, tedy své širší strany, imponuje a hrozí, už se nezalekne ani násilí.

Na rozdíl od kočičího hřbetu (→ strana 31 a obrázky na protější straně) probíhá linie jejího hřbetu přímo a zvedá se nahoru.

Bojácná, submisivní zvířata, která nemají možnost uniknout, se naproti tomu snaží udělat se co nejmenšími, a proto krčí zadní nohy tak, že se jejich tělo téměř dotýká země.

Hlava Zvednutá hlava vyjadřuje sebejistotu, dominanci, ale také připravenost k boji, když se na protivníka – především se to týká kocourů – upřeně upírají oči. Nejisté nebo submisivní kočky drží hlavu nízko nebo na stranu a přímému očnímu kontaktu se vyhýbají. Kočka, na niž je upřen pohled, ale ona ho neopětuje, nýbrž odvrací hlavu, se snaží situaci uvolnit a vyhnout se tak souboji.

Ocas Vyrovnaná, uvolněná kočka drží ocas svěšený obloukem dolů, jen jeho špička se stáčí vzhůru.

• Každý ví, že švihající ocas u koček nevěstí nic dobrého. Tempo švihání odráží úroveň rozčilení, ale ne vždy jsou prapříčinou vzrušení a zlost. Švihající ocas často jen prozrazuje, že se kočka nachází ve stavu jisté rozpolcenosti, kdy se nedokáže rozhodnout pro jedno řešení. Například když se zrovna mazlí se svým člověkem, ale zároveň jí kručí v břiše a vedle na ni čeká plná miska.

• Ocas hrozící kočky připravené na souboj je u kořene vodorovný, po chvíli se však ohýbá k zemi, takže má tvar háku. Nejistá a submisivní kočka drží ocas svěšený a dává tím najevo, že uznává převahu protivníka. Podle zježených chloupků na ocase se pozná, že kočka zažívá konfliktní situaci – má zároveň strach a pochybnosti.

• Spřátelené kolegyně a lidi, kterým důvěřuje, kočka zdraví s ocasem zvednutým do výšky. Stejně se chovají už malá koťátka,

když se k nim vrací jejich matka. „Mám tě ráda!“ sděluje kočka, když položí jiné kočce ocas na záda. Tento projev přízně není vyhrazen jen kočičím kamarádkám, může patřit i oblíbeným lidem nebo psům patřícím do rodiny. Kočka nám také může z nezbytnosti otírat ocas místo o záda o nohy.

Tlapky Když se kočka cítí dobře, projevuje to předením, ale také rytmickým pohybem předních nohou a tlapek.

• Tento „mléčný krok“ představuje instinktivní chování, jehož prostřednictvím už novorozená koťátka při kojení stimulují tvorbu mateřského mléka. Mléčným krokem kočka „zpracovává“ jak lidi, tak i vhodné, pokud možno měkké látky, a přitom vytahuje a zase zatahuje drápky. Zároveň lidi, spřátelená zvířata i předměty označuje jako svůj majetek pachovými látkami, které vylučuje na spodní straně tlapek.

• Tlapka kočce rovněž pomáhá udržovat distanc, a to doslova pokaždé, když už jí něčí blízkost není po chuti. Když ji například její člověk drží v náručí a přehlédne první náznaky její nespokojenosti, odtlačí se od něj tlapkou a nepříjemným pohledem, staženýma ušima, ocasem švihajícím ze strany na stranu a vrčením dává najevo, že končí legrace. Pokud ani to nepadne na úrodnou půdu, nedá se nic dělat – nepoučitelný dvounožec se důvěrně seznámí s jejími zuby a drápy.

• Tlapka zvednutá do výšky je zřetelný varovný signál: sem a ani o krok dál!

• Šťouchání tlapkou je běžná praxe, jejímž prostřednictvím se kočka snaží vzbudit pozornost svého člověka (→ strana 54). Pokládání tlapky je zase něžným projevem její lásky.

Srst Za normálních okolností hladce přiléhá k tělu. Vyděšená nebo submisivní kočka

ježí celé velké partie na těle, naproti tomu kočka, která hrozí a je připravena k boji, má zježené jen chlupy na zádech a na ocase. U polodlouhosrstých a dlouhosrstých koček však tato reakce často téměř není patrná.

• Trvale mírně zježená srst působící rozcuchaně a bez lesku bývá nezřídka prvním příznakem onemocnění.

• V zimě se kočkám srst jakoby nadýchne a vytvoří tak izolující vzduchový polštář. Láskyplné kousání a polibky Kočičí kousnutí nemusí být vždy míněno zle. Lidi, které má ráda, kočka často jen zlehka štípne zoubky a sděluje jim tím: „Je skvělé, že jsi!“ Toto okusování bývá doprovázeno předením. Láskyplné kousání má skutečně něco společného s láskou: je součástí sexuálního chování, kdy během páření kocour kočku kouše do šíje. Někteří nekastrovaní kocouři koušou také ze sexuálního vzrušení ve chvíli,

když je škrábete na břiše. Téměř každý majitel pak zná láskyplné „polibky“ své kočky, když mu olizuje ruku nebo paži – i to je gesto přátelství.

Výmluvný obličej

Mimika kočky, tedy výraz jejího obličej, podpořený velikostí očí a zornic, směrem pohledu, otevřenou nebo zavřenou tlamičkou, ukazováním zubů a zvláštní polohou uší a vousů, hraje velmi důležitou roli.

Oči Velikost zornic závisí na dopadajícím světle, ale kromě toho je také barometrem nálady.

• Velké zornice naznačují, že něco vzbudilo pozornost kočky. Jestliže jsou oči doširoka rozevřené, je ve hře strach. Když se zúží do úzké štěrbiny, v kočce to vře. Pokud není odstraněna příčina, nelibost a vztek mohou vyústit do agresivního chování.

Kočičí hřbet, charakteristický vyhrbením a naježenou srstí, má na protějšek udělat dojem. Čím blíže k sobě při tom jsou přední a zadní končetiny, tím působivější tato pozice je.

• Kočky se na své soukmenovkyně i na lidi zřídkakdy dívají zpříma. Upřený pohled totiž považují za výhrůžku. Kočka, která se chce konfliktům vyhýbat nebo se cítí podřízená, tedy pohled odvrací. Opačný efekt má mrkání – jestliže kočka pomalu mžiká a odvrací pohled na stranu, je to neklamnou známkou přátelství.

Uši Postavení uší signalizuje duševní rozpoložení kočky. Když je zvíře přátelsky naladěné a vyrovnané, má uši vzpřímené. Pokud jsou ušní boltce stočené dozadu a zpola sklopené, značí to špatnou náladu: kočka je podrážděná a může reagovat agresivně, když její varování nebudete brát vážně. Většinou ještě předtím odmítavě stočí hlavu na stranu. Uši naplocho stažené dozadu značí téměř vždy rozpolcenost,

čili kočka se nemůže rozhodnout, zda se má stáhnout, nebo začít bránit. Tento mix nálad se vyskytuje častěji než ryzí agresivita nebo úplné vyklizení bojiště. Bez ohledu na to ušní boltce bleskově reagují na cizí nebo dráždivé tóny, jako jsou třeba cupitající myší nožky nebo chrastění granulí v sáčku.

Vousy Vyrůstají po stranách čenichu a za normálních okolností směřují mírně dozadu. Bojácné kočky je dokážou přitáhnout až k hlavě. Vousy směřující a natažené dopředu signalizují pozornost a zvědavost. V této pozici jsou zdrojem důležitých informací při pozdravu (→ strana 51).

Tlama a zuby Tlama je zpola otevřená, nos zkrabacený, pozdvižené pysky odkrývají zuby. Celkový výraz obličeje ještě podtrhují prskavé a vrčivé zvuky, jež mají za úkol varovat a slouží jako obrana. Těmito nezaměnitelnými hrozivými gesty se kočka snaží zastrašit svého protivníka a vyhnout se tak boji. Často jí to vyjde, ale ne vždycky, protože kočky instinktivně vycítí, zda je na druhé straně ve hře také strach.

MĚLI BYSTE ZNÁT, CO VÁM KOČKA SDĚLUJE

Držení těla, mimika a hlasové signály tvoří jednotlivé dílky celkové řeči, jíž se kočky dorozumívají samy mezi sebou, ale také s jinými zvířaty a s námi lidmi.

1. Mírumilovná a přátelská: normální držení těla, otevřený pohled, uvolněný výraz v obličeji, hladká srst a nepohybující se, při pozdravu vztyčený ocas.

Už dávno jsem měla dostat jídlo! Kočka to svému majiteli dává najevo naříkavým a zároveň vyzývavým mňoukáním.

2. Celá pryč: velké oči, upřený pohled směřující k objektu nebo ke zvuku, který probudil její zájem, vztyčené uši, napjaté držení těla. Nic jiného v tu chvíli kočka nevidí ani neslyší.

3. Prosebná a žebrající: neustále se člověku plete pod nohy, hlavu a boky mu otírá o nohy, snaží se s ním navázat zrakový kontakt a naříkavě prosebně mňouká. Toto chování se podobá chování kotěte žebrajícího u matky.

4. Kočičí hřbet: kočka strne s vyklenutým hřbetem a na napjatých, blízko sebe stojících končetinách, má stažené uši, naježené chlupy na zádech a na ocase, točí se ke svému protějšku bokem. Při tomto imponujícím chování se většinou mísí strach a hrozba.

5. Bojácná a podřizující se (submisivní): uši stažené dozadu, sklopená hlava a strnulý odvrácený pohled s velkými zornicemi. Kočka se dělá menší, má pokrčené zadní nohy a pohybuje se jako zpomalený film.

6. Podrážděná a připravená k útoku: vzpřímené tělo na natažených nohách, hlava mírně pootočená na stranu, uši směřují dozadu, ale nejsou přitisknuté k hlavě. Upřené zírání na protivníka (→ strana 28). Zornice sebejisté hrozící kočky jsou mírně zúžené.

7. Projevující náklonnost: otírání hlavičkou, otírání tváří a boků o partnera, na kterého také pokládá ocas. Další důkazy přízně jsou šťouchání tlapkou, olizování lidské ruky nebo srsti jiné kočky.

8. Vybízející ke hře: poskakuje kolem člověka na strnulých končetinách s hlavou na stranu a se zvednutým ocasem (→ obrázky na stranách 118–119), opakovaně se ohlíží za sebe, aby se ujistila, že ji následujete.

Mladé kočky často přecení své síly. Mírná panika se může dostavit ve chvíli, kdy to najednou nejde tam, ani zpátky.

9. Chce mít konečně klid: hlava na stranu, uši přiléhají, oči téměř zavřené. Pokud člověk nevyhoví jejímu přání být chvíli sama, snaží se od něho odrazit tlapkou.

10. Uražená: odvrací se od člověka, který jí (domněle) udělal něco neprávem nebo si jí nevšímal, záměrně nereaguje na zavolání, demonstrativně se otáčí zády a v této pozici nějakou dobu setrvává.

11. Koketování, koketní útěk: kočka, která ještě není připravená na akt lásky, před kocourem naoko utíká, ale pozoruje, jestli ji následuje. Pak ho nechá přiblížit a znovu utíká. Tento rituál se vícekrát se opakuje.

12. Nezúčastněná: nejeví zájem o to, co se děje kolem ní; nezřídka to bývá příznakem stresu nebo nemoci.