9788024295312

Nicole Lesperance

Zlodejka nocnich mur_142x210.indd 1

11.01.24 12:40

Postavy a události v této knize jsou smyšlené nebo jsou

užity fikčním způsobem. Jakákoli podobnost se skutečnými osobami, živými či ­mrtvými, je čistě náhodná.

THE NIGHTMARE THIEF Copyright © 2021 by Nicole Lesperance Cover design © 2021 by Sourcebooks Front cover design by Jordan Kost/Sourcebooks Jacket design by Allison Sundstrom/Sourcebooks Cover illustration by Federica Frenna Translation © Petra Diestlerová, 2024 ISBN 978-80-242-9531-2

Zlodejka nocnich mur_142x210.indd 2

11.01.24 12:40

1 Maren Partridgeová přemýšlela, o čem se její sestře asi zdá.

Přemýšlela, jestli se lidem v kómatu vůbec o něčem zdá. A pře-

mýšlela, jestli se jí přece jen podaří vymyslet dokonalý dárek

pro Hallii, která už týdny ležela v nemocnici a tvrdě spala, jako nějaká smutná princezna z pohádky. A jelikož Hallie měla narozeniny, potřeba objevit ten správný, naprosto dokonalý dárek

byla tak naléhavá, až Maren pod tím tlakem skoro pukala. Vlezla

do každého krámku v jejich přímořském městečku, prošla každý kousek kamenité pláže, prošmejdila všechny webové stránky, na které si vzpomněla. Ale žádný dárek jí nepřipadal správný.

Extra měkké flísové pyžamo.

Sluchátka tlumící hluk.

Nahrávky, na nichž ona sama čte tři z Halliiných oblíbe-

ných knížek, jako doplněk k těm sluchátkům.

5

Zlodejka nocnich mur_142x210.indd 5

11.01.24 12:40

NICOLE LESPERANCE

Zbrusu nové černé fixky s vůní. Vanilkovou, ne lékořico-

vou. Takové, jaké Hallie ráda nosila v kabelce, aby si k nim

mohla kdykoli přivonět. Ty, které nechávaly Maren na nose

černé tečky, kdykoli je sestře uzmula a očichávala, což ji okamžitě prozradilo.

Obvykle Maren uměla vymyslet pro každého ten nej-

vhodnější dárek. Letos ale ne. Před třemi týdny přišla o sestru i o svůj dar.

Když se vlekla po prknech městského mola, ty ne úpl-

ně správné dárky cinkaly o stepařské boty v jejím batohu.

Všude kolem se mihotala světla a vyhrávala svižná varhanní

hudba. Pěna na vlnách, které se tříštily o břeh, měla jemný

levandulový odstín a vzduch voněl solí a velmi slabě i skořicí.

Nikdo nevěděl, proč městečko Rockpool Bay neustále voní po sladkém pečivu, i ve chvílích, kdy je pekárna zavřená. Byl to jeden z mnoha důvodů, proč sem lidé jezdili na dovolenou i z velké dálky.

„Zpívající bublinky, pět dolarů za lahvičku!“ Pihovatá že-

na vyfoukla k nebi proud fialových bublin a vzduch se na­ plnil třepotavou melodií. Maren se usmála, ale šla dál. Lidem

v kómatu nejsou bublinky, balonky ani jízda na nejvachrla-

tější horské dráze na světě nic platné. Jejich mozky jsou tak

vážně poraněné, že dokážou jenom spát. Nic je neprobudí, ani zářivá světla, ani hlasité zvuky, dokonce ani zemětřesení.

6

Zlodejka nocnich mur_142x210.indd 6

11.01.24 12:40

ZLODĚJKA NOČNÍCH MŮR

Byl čas to vzdát. Tady pro Hallii nic neobjeví.

Malá holčička vystřelila k obloze duhový obláček jedlého

ohňostroje, a když jiskřičky s ovocnou příchutí padaly dolů, pobíhala s bratrem kolem a chytali je do pusy. Maren se

dětem vyhnula, seběhla po schodech a připojila se k davům sluncem přismahnutých rodinek na pobřežní promenádě.

Hluboké rachocení ohlásilo, že se blíží autobus, a Maren

vytáhla z kapsy čtyři čtvrťáky. Měla právě tak dost času, aby

dojela do babiččina krámku se sny, hodinu tam pomáhala

a pak se vypravila do nemocnice. Máma se tam s ní sejde v půl šesté a přiveze dort, který Hallie nemůže sníst.

Maren s těžkým srdcem nastoupila do inkoustově mod-

rého autobusu pomalovaného stříbrnými hvězdami a zlatý-

mi hvězdicemi a našla si volné sedadlo. Autobus se rozjel, odbočil na Hlavní ulici, pak zařval a začal se po dlážděné

vozovce hmoždit do stále příkřejšího kopce. Projel kolem zmrzlinářství, obchodu s potravinami a hostince, což byly

všechno starobylé, nakřivo postavené domy, které se opíraly jeden o druhý. Lidé z Rockpool Bay je každé jaro natírali

kanárkově žlutou, tyrkysovou a tulipánově růžovou barvou, ale během roku se do města kradla slaná mlha, která jim postupně barvu z průčelí olizovala.

Na vrcholku kopce autobus zastavil a Maren vyskočila na

chodník před poštou a Stylovým salonem pana Alfreda, kde si 7

Zlodejka nocnich mur_142x210.indd 7

11.01.24 12:40

NICOLE LESPERANCE

každý mohl kdykoli pořídit dokonalý účes. Prokličkovala mezi dírami ve vozovce a kalužemi, které páchly motorovým olejem a slanou vodou, a vběhla do průchodu mezi dvěma domy. Na jeho konci, vedle čistírny, která neměla skoro nikdy otevře-

no, stál nenápadný obchůdek. Vývěsní štít oznamoval velkými černými písmeny Psací stroje. V dolním rohu výlohy byla zastrčená cedulka velká jen jako vizitka. (a sny) stálo tam tenkou kurzivou.

Maren strčila do zámku klíč z tepaného železa, zalomco-

vala s ním, zakroutila a zatlačila do dveří. Když se otevřely, do nosu jí vnikla opojná vůně inkoustu, papíru a zatuchlých

starých strojů. Lidé se tu často zastavovali, jen aby na chvilku strčili hlavu do dveří a nadechli se toho útěšného odéru.

Jakmile si její oči přivykly na šero, propletla se Maren mezi

změtí stolků. Elektrické psací stroje v pastelových barvách se mísily se stařičkými mechanickými, jejichž klávesy se občas zasekly jedna o druhou do velkého chuchvalce, když jste na

nich psali příliš rychle. Na svém obvyklém místě vedle Remingtonu Model 5 ležel šedivý kocour. Když přišla Maren blíž, otevřel jedno oko.

„Ahoj, Artaxi.“ Maren podrbala kocoura za uchem a pak

zamířila k úzkým dveřím v zadní části místnosti. Člověk, který by do obchodu přišel poprvé, by je nejspíš považoval za vchod do prostor pro zaměstnance – nebo možná na 8

Zlodejka nocnich mur_142x210.indd 8

11.01.24 12:40

ZLODĚJKA NOČNÍCH MŮR

toaletu. Jakmile Maren stiskla mosaznou kliku, z druhé strany se ozvalo chraptivé zaskřehotání. „GROSSE PATATE.“

Maren si povzdechla. „Taky tě zdravím, Henri.“

Ta místnost ve skutečnosti nebyla kumbál na haraburdí

ani záchod, ale prostor ještě větší než prodejna psacích stro-

jů. Kolem stěn se tu od podlahy až ke stropu táhly police,

skříňky a zásuvky. Byly přecpané nádobami a krabičkami, sklenicemi a kádinkami, odměrkami a lžičkami. V rohu bub-

lal staromódní stříbrný přístroj a občas vypustil obláček páry.

U polic byl přiražený posuvný žebřík, na jeho nejvyšší příčce

seděl šedivý papoušek s červenými ocasními pery a drobná očka se mu zlovolně leskla.

„AVEC UNE FACE DE MARMOTTE!“ Výkřik za-

končil příšerným zavřeštěním, načež si začal čechrat peříčka. „Henri, takhle se svou lidskou neteří mluvit nesmíš. Ne-

vypadá jako brambora. Ani jako svišť.“ Za pultem uprostřed

místnosti se vynořila vrásčitá stará tvář. Maren se usmála.

Její babička Lishta měla vlasy úplně stejného odstínu ja-

ko papouščí pera. Dneska si je zapletla do copů, ty si pak omotala do koruny kolem hlavy a přes modré šaty si uvázala zástěru.

„Ten pták není můj strýček,“ upozornila Maren. Dneska

si copy spletla úplně stejně jako Lishta, až na to, že jeden 9

Zlodejka nocnich mur_142x210.indd 9

11.01.24 12:40

NICOLE LESPERANCE

z těch jejích byl růžový a druhý zelený. Maren měřila metr padesát dva a byla přesně o tloušťku jednoho copu vyšší než babička.

„Jelikož jsem ho adoptovala dávno předtím, než ses na-

rodila,“ opáčila Lishta, „technicky to z něj dělá tvého strýčka.“ Pobaveně na Maren mrkla a pak obešla pult a přitáhla si ji do náruče. Šaty jí voněly po citronech a tělo měla křeh-

ké, s drobnými kostmi, jako by vážně byla nějak příbuzná s ptáky. „Jak se máš, moje milá?“

„Moc dobře ne,“ přiznala Maren. „Nedokážu vymyslet

dokonalý dárek pro Hallii.“

Lishta si povzdechla a vrásky na čele se jí prohloubily.

„Ještě máš čas, drahoušku. Než se probudí, tu správnou věc najdeš.“

Maren se kousla do tváře. Chtěla, aby se Hallie probudila

hned, a jestli to nejde, tak chtěla hned objevit dokonalý dárek. „Jak bylo v Connecticutu?“

Lishta odběhla zpátky za pult a ponořila ruce hluboko do

obrovské látkové tašky. „Báječně. Jen se podívej, jaké přísady jsem sehnala.“ Začala vytahovat jeden předmět za druhým a rozkládat je po pultě. Ulomené kousky betonu, hrstku párá-

tek s vlaječkami, zavíčkované lahvičky s rozmanitými tekuti-

nami, chomáček ovčí vlny se zapletenými větvičkami. Maren zatáhla za žebřík a ten zrezivěle zaskřípal, když se sunul po 10

Zlodejka nocnich mur_142x210.indd 10

11.01.24 12:40

ZLODĚJKA NOČNÍCH MŮR

podlaze. Henri si přešlápl a zatřepetal křídly, ale bidýlko na jeho vrcholu neopustil.

„Jedna nula sedm,“ řekla Lishta, otevřela tubičku rtěn-

ky a vydloubla ven její fuchsiový obsah. Maren vylezla do půlky žebříku a vytáhla fialovou krabici na klobouky, která měla na boku tužkou napsané číslo 107. Podala ji dolů

Lishtě, ta dovnitř hodila prázdnou tubičku od rtěnky a zase ji přiklopila víkem. Pořád bylo zvláštní pracovat v obchodě

se sny bez Hallie a bez mámy. Jenže máma přešla v kanceláři z polovičního úvazku na celý, aby mohla zaplatit účty za Halliinu léčbu, a už neměla čas pomáhat v krámě. „Co dál?“ zeptala se Maren.

Lishta zamyšleně přejela palcem po víčku vybledlé ple-

chovky, v níž kdysi bývaly mentolové bonbony. Její rty se nezvučně pohybovaly.

„Bábinko?“ Maren slezla na nejnižší příčku žebříku, odrazila

se a s rachotem se rozjela ke staré ženě. Seskočila těsně předtím, než se srazily. Lishta sebou trhla a málem plechovku upustila.

„Jaké číslo?“ zeptala se Maren a natáhla se po stříbrné

krabici.

Lishta odložila plechovku na pult a vytáhla si z účesu vlá-

senku. Strčila si ji mezi zuby, založila si ruce v bok a zadívala

se na plechovku, jako by očekávala, že něco udělá. Maren netušila co.

11

Zlodejka nocnich mur_142x210.indd 11

11.01.24 12:40

NICOLE LESPERANCE

„Co je tam uvnitř?“ zeptala se Maren.

„Šeptající prach,“ odpověděla Lishta. „Sháněla jsem ho

roky.“

Odmlčela se, protože v tu chvíli zarachotila klika na dve-

řích vedoucích do přední místnosti. Klesla do poloviny a pak

se zastavila. Na druhé straně Artax zamňoukal a mužský hlas cosi zamumlal.

„Je otevřeno,“ křikla Lishta a schovala si plechovku do

kapsy u zástěry. „Pojďte prosím dál.“

Dveře se pootevřely, dovnitř vklouzl Artax a Henri ho

vzápětí zahrnul proudem francouzských nadávek. Lishta na

ptáka zamávala, ať toho nechá. Přešla přes místnost, otevřela

dveře a objevila za nimi pomenšího plešatého a poněkud překvapeného pána.

„Omlouvám se,“ vyhrkl a pohrával si přitom s knoflíkem na

tvídovém saku. „Já jen… No, asi to zní směšně, ale připadalo mi, že ta kočka chtěla, abych ji pustil sem dovnitř, nebo možná…“

Lishta na něj povzbudivě kývla, sepjala ruce za zády a če-

kala.

„Chtěla, abych šel dovnitř já.“ Muž ztlumil hlas do šepotu.

Omluvně se na Maren usmál, ta mu úsměv oplatila a zača-

la uklízet z pultu rozházené špulky nití. Hallie je vždycky

házela do šicí krabičky bez ladu a skladu, ale Maren je ráda udržovala srovnané.

12

Zlodejka nocnich mur_142x210.indd 12

11.01.24 12:40