9788024295039

PAVUČINA LSTÍ

PAVUCINA LSTI.indd 3

05.01.2024 15:43:48

KAT Současnost – červen Stojí na protější straně místnosti, v malém hloučku donátorů. Mluví a směje se. V rohu hraje jazzové kvarteto, tóny poskakují, kloužou, tančí kolem nás jako tlumený podkres vybrané společnosti a peněz. Meg Wil­ liamsová. Usrknu víno, vychutnávám si drahý ročník i tíhu sklenky z křišťálu a sleduju ji. Jejích fotografií je poskrovnu – zrnitý portrét ve staré ročence střední školy či obrázek na seznamu zaměstnanců sportcentra YMCA z roku 2009 –, avšak poznala jsem ji okamžitě. Moje první myšlenka: Je zpátky. A ihned následovala další: Konečně.

Jakmile jsem ji zahlédla, zastrčila jsem svůj novinářský průkaz do kabelky a držela jsem se při zdi místnosti. V uplynulých třech měsících jsem se zúčastnila všech akcí v rámci kampaně Rona Ashtona a rozhlížela jsem se po Meg. Čekala jsem na ni, až se objeví – dostala jsem totiž upozornění z Googlu, které jsem si nastavila před deseti lety. Po dekádě ticha to v dubnu zapípalo u nově vytvořené webové stránky. Meg Williamsová. Realitní makléřka. Vždycky jsem věděla, že se vrátí. A to, že tak učinila pod svým pravým jménem, mi napovědělo, že nemá v úmyslu se schovávat.

7

PAVUCINA LSTI.indd 7

05.01.2024 15:43:48

JULIE CLARK

A přece – jakmile vstoupila a s úsměvem odložila svůj kabát, moje rovnováha se vychýlila – dostala jsem se do momentu, o kterém jsem si nebyla jistá, že někdy nastane. Můžete se připravovat, představovat si to sty různými způsoby, a stejně vám vyrazí dech, když k tomu dojde.

Mluvila jsem s ní jednou, před deseti lety, ačkoli ona vůbec netušila, že jsem to byla já, kdo tenkrát zvedl telefon. Byl to třicetivteřinový hovor, jenž změnil trajektorii mého života, a říct, že za to činím Meg částečně odpovědnou, by byla chabá formulace.

Scott – můj snoubenec – určitě namítne, že investice – ať už finanční, či emoční – budou až příliš vysoké. Že si nemůžeme dovolit, abych se vzdala placené práce a vydala se za příběhem, který možná nijak nedopadne. Že když se celá ponořím do toho období, událostí i lidí, mohlo by veškeré úsilí, které jsem vložila do svého uzdravování, přijít vniveč. On ale nechápe, že právě tenhle příběh mě konečně osvobodí. Nikoli jen od psaní všech těch nicotných článků, za které jsem placena od slova, ale také od hrozivých démonů, které na mě tehdy Meg seslala.

Připojím se k většímu kroužku lidí a přikyvuju jejich konverzaci, přitom však nespouštím oči z ní. Sleduju, jak nezávazně konverzuje a přechází mezi jednotlivými hloučky. Sleduju, jak ona sleduje jeho. Věnovala jsem stovky hodin tomu, že jsem rozebírala její předchozí roky strávené v Los Angeles. A ať na to nahlížím z jakéhokoli úhlu, v samém středu vždycky stojí Ron Ashton. Ačkoli neznám její nitro – tedy aspoň prozatím –, rozhodně vím, že nepatří k ženám, které si nechají utéct příležitost, aby vyvážily misky vah.

Pohodí hlavou dozadu a zasměje se nějaké poznámce. A zatímco k ní zezadu přichází Ron, já žasnu nad tím, že jsem se tady ocitla a jsem svědkem tohohle okamžiku. Že jsem jedinou osobou v téhle místnosti, jež ví, co teď bude následovat.

Vlastně nejsem jediná. Ví to ona.

Mírně se pootočím, aby to vypadalo, že se dívám z velikánského okna a kochám se dalekosáhlými výhledy na oceán, a sleduju, jak se jeden 8

PAVUCINA LSTI.indd 8

05.01.2024 15:43:48

PAV U Č I N A L S T Í

druhému představují. Vtipný žertík, po němž následuje smích. Skloní se, aby ji lépe slyšel, a já si říkám, jak to jenom dělá. Jak je možné, že umí obalamutit lidi, aby uvěřili, že je osobou, za kterou se prohlašuje. Aby jí svěřili své nejhlubší tužby, aby se dali všanc jejím manipulacím a trikům.

A nabíhali si dobrovolně na její podvody.

Sleduju, jak dochází k předání vizitky, která následně putuje do kapsy.

Pak stočím pohled stranou. Moje mysl zachytila její nástup. A ten odteď bude i nástupním bodem mým.

9

PAVUCINA LSTI.indd 9

05.01.2024 15:43:48

MEG Současnost – červen Dvaadvacet týdnů před volbami Začíná to jako vždycky.

Proklouznu k vám potichu – žádné náhlé pohyby, žádné hlučné fanfáry. Jako bych tam byla odjakživa. Jako bych tam vždy patřila.

Tentokrát jde o akci s účastnickým poplatkem deset tisíc dolarů.

Po téměř deseti letech se cítím jako doma mezi extravagantními rozmary boháčů. Originální umělecká díla na stěnách, starožitnosti, které stojí víc, než si mnozí lidé vydělají za celý rok. Najatá obsluha – předstírám, že je neviditelná – se nenápadně pohybuje v domech, jako je tenhle, posazený vysoko na kopci, pod nímž září světla Los Angeles.

Pokud jste jedním z mých cílů, pak vězte, že jsem si vás vybrala uvážlivě. Je pravděpodobné, že právě prožíváte nějakou zásadní životní změnu – ztrátu zaměstnání, rozvod, smrt blízkého člena rodiny. Anebo ostrou volební kampaň – na pokraji prohry. Lidé v emocionálně vypjatých situacích riskují. Nepřemýšlejí s čistou hlavou a snadno naletí na jakékoli výmysly, které jim naservíruju.

10

PAVUCINA LSTI.indd 10

05.01.2024 15:43:48

PAV U Č I N A L S T Í

Sociální média se stala mým primárním nástrojem pro průzkum, díky těm jejich funkcím jako check-in nebo geo-tagging a díky bezostyšné sebepropagaci. A co teprve ty kvízy, které někteří vaši přátelé vyplňují a sdílí? Preferujete psy nebo kočky? Kolik máte bratrů či sester? Většina těch otázek vypadá neškodně, ale až je zas příště uvidíte, zamyslete se nad tím trochu víc. Vyjmenujte pět míst, kde jste bydleli, anebo čtyři verze svého jména, kterými vás lidé oslovují – obojí mi umožní, abych k vám přistoupila a řekla: Johne? To jsem já – Meg! Z Boise, vzpomínáš? Znala jsem tvou sestru.

Je to až trestuhodně prosté.

Strávila jsem stovky hodin pozorováním a průzkumem. Sestavováním profilů lidí ve vašem životě, vyhledáním někoho, s kým se můžu spřátelit, aby mě k vám dovedl. Když skončím, vím už všechno, co jsem o vás a o lidech kolem mohla zjistit. V okamžiku, kdy mi říkáte rád vás poznávám, už vás znám dlouhé měsíce.

Znepokojuje vás to? Mělo by. ___________ „Už jsi ochutnala krabí koláčky?“ vedle mě se objeví Veronica, v ruce drží koktejlový ubrousek. Za těch šest měsíců, kdy jsem zpátky v Los Angeles, jsme se skamarádily. Poznaly jsme se na hodinách jógy v Santa Monice, měly jsme podložky vzadu vedle sebe. Začalo to přátelským pozdravením neznámého člověka na začátku hodiny a přerostlo to v opravdové kamarádství. Je úžasné, jak snadno vám příběhy z Instagramu pomůžou dostat se na správné místo ve správný čas a vedle správného člověka. „Ještě ne,“ odpověděla jsem. „Zaslechla jsem, že k večeři se bude podávat fillet mignon, a tak si šetřím místo.“ Cítím, jak se ve mně rozlévá horkost, pomalu mě spaluje vzrušení, které se vždycky dostaví, když se pouštím do nové práce. Tuhle fázi, kdy nahazuju návnadu, mám asi nejradši. Vychutnávám si lahodné očekávání 11

PAVUCINA LSTI.indd 11

05.01.2024 15:43:48

JULIE CLARK

toho, co se přihodí. Je jedno, pokolikáté už to dělám, nikdy mě neomrzí to rozechvění, které takový okamžik provází.

Veronica zmačká ubrousek. „O hodně přicházíš, Meg.“ Je to pořád šok slyšet své vlastní jméno. Během uplynulých let jsem se představovala různě – většinou to byly varianty mého jména – Margaret, Melody, Maggie. Vydávala jsem se například za studentku na vysoké škole nebo za fotografku na volné noze, a nejnověji jsem se představovala i jako interiérová designérka nebo životní koučka mnohých celebrit. Všechno to byly propracované výmysly. Role, které jsem rozehrála téměř k dokonalosti. Ale dnes jsem tady za sebe, což už se mi hodně dlouho nestalo.

Neměla jsem jinou možnost. Pustit se do téhle práce vyžadovalo, abych získala skutečné oprávnění k realitní činnosti, a nebylo možné nijak obejít číslo sociálního pojištění a otisky prstů. Ale to je v pořádku, protože tentokrát chci, aby moje jméno všichni znali. Aby ho znal Ron Ashton – developer, místní politik a kandidát na státního senátora – a věděl, že jsem to byla já, kdo ho o všechno obral. Nejen o peníze, ale i o reputaci, kterou si dlouhá léta pěstoval.

Vidím ho na druhém konci místnosti. Jeho široká ramena vyčnívají nad ostatními, má pečlivě učesané šedé vlasy a mluví s Veroničiným manželem – manažerem kampaně.

Veronica sleduje můj pohled a vysvětluje: „David říká, že volby budou těsné. Že si Ron během těchhle posledních měsíců nemůže dovolit jediný přešlap.“ „Jaký vlastně je?“ zeptám se. „Jenom čistě mezi námi.“ Veronica se na chvilku zamyslí a řekne: „Typický politik. Pokrytecký sukničkář. Představuje si, že je reinkarnací Reagana. Podle Davida je jím úplně posedlý. ,Pořád mele o tom podělaným Reaganovi.‘“ Trochu se zasměje a zavrtí hlavou. „Ale co si o něm myslíš ty?“ Podívá se na mě pobaveně. „Myslím, že je stejný jako každý jiný politik – patologicky ambiciózní. Ale David od něj dostává slušný plat 12

PAVUCINA LSTI.indd 12

05.01.2024 15:43:48

PAV U Č I N A L S T Í

a spoustu dalších úžasných výhod navrch.“ Pak mě šťouchne do ramene. „Jsem ráda, žes dorazila. Řekla bych, že se tu najde pěkných pár lidí, se kterými bude dobré se seznámit. Jako s potenciálními klienty.“ Znovu usrknu trochu vína. Mým jediným důvodem, proč tu dnes jsem, je ulovit jednoho konkrétního klienta. „To by se mi šiklo,“ řeknu. „Je těžké znovu začínat.“ „Ty to dáš. Máš za sebou fůru zkušeností z Michiganu. A jak bravurně jsi nám zařídila ten dům na Osmdesáté ulici. Pořád nechápu, jaks dokázala tu cenu o tolik srazit.“ Potlačím úsměv. Krátce po tom, co jsme se seznámily, jsme si po hodině jógy zašly na sushi a Veronica se zmínila, že se rozhlížejí po nějaké investiční nemovitosti, ale jejich makléřka jim nějak nemůže najít nic v požadovaném cenovém rozpětí. „Ukázala vám ten byt na Kelton Avenue?“ zeptala jsem se, neboť jsem věděla naprosto přesně, po čem se pídí. „Jednopodlažní tradiční dům, který se nabízel za 1,7 milionu dolarů?“ Veronica vykulila oči. „Ne, ale to by bylo přesně ono. Musím se jí na to zeptat.“ „Prodal se za několikanásobek ceny v den, kdy se objevil na trhu, takže už je pozdě,“ oznámila jsem. „Vaše makléřka pracuje pro Apex Realty v Brentwoodu, že jo? Dostáváme interní e-mailové zprávy o jejích desetiči dvacetimilionových obchodech.“ Vzala jsem si kousek sushi a chvilku jsem ho podržela mezi hůlkami. „To víš, spravovat finanční úschovy v téhle cenové hladině může být dost náročné.“ Svůj osobní příběh jsem vylíčila tak, že jsem se přestěhovala domů do Los Angeles a mám za sebou úspěšnou kariéru prodejkyně realit v Ann Arboru. Moje nová webová stránka odkazuje na další stránku v Michiganu a obsahuje výpisy nemovitostí, které jsem si „vypůjčila“ od firem Zillow a Redfin.

Veronica odložila hůlky a vysvětlovala: „Osvědčila se, když jsme kupovali dům v Malibu, ale možná je pro ni tahle cena moc nízká.“ Napila 13

PAVUCINA LSTI.indd 13

05.01.2024 15:43:48

JULIE CLARK

jsem se citronové vody a dala Veronice čas, aby si to nechala projít hlavou.

Nakonec prohlásila: „Moc ráda bych ti tuhle zakázku svěřila. Třeba by ses mohla porozhlédnout, co by tak bylo k dispozici.“ Téměř okamžitě jsem jim něco našla. Tradiční přízemní dům ve čtvrti Westchester, v ulici lemované stromy. Parketové podlahy, arkýřové okno, kompletně zrekonstruovaná kuchyň. Když jsem Veronice podávala výčet veškerého vybavení domu a cenu, zarazila se. „Vždyť to je skoro o 500 000 dolarů víc než náš maximální rozpočet.“ V jistém období svého života jsem dělala kurz digitálního designu.

Někde v krabici mám stále schovaný certifikát o jeho absolvování. Je zfalšovaný, jak jinak. Ale na začátku jsem se toho dost naučila. No a pak v průběhu let jsem se ještě zlepšovala. „Myslím, že bych mohla cenu výrazně srazit. Můžeme se tam zajet jenom podívat a udělat si názor. Klíče jsou v zakódované schránce u vchodu, takže můžeme vyrazit hned, jestli chceš.“ Popis nemovitosti, který jsem jí předala, byl skoro pravdivý – počet ložnic, podlahová plocha, technologické vybavení –, jen jsem přifoukla cenu. A z téhle výchozí pozice „usmlouvám“ cenu na částku o dvě stě tisíc dolarů vyšší, než je skutečně požadovaná cena.

Funguje to jen díky tomu, že aplikace jako Zillow a Redfin pro lidi jako Veronica nebo David neexistují. Lidé s jejich finančními možnostmi nedělají nic, na co si můžou najmout někoho jiného. Účetní a poradci za ně provádějí platby. Hospodyně a pomocnice pro ně nakupují potraviny a vaří jim jídlo. A důvěryhodný realitní makléř za ně vyhledává objekty, dělá předvýběr z nabídky, domlouvá soukromé prohlídky a zařizuje celou transakci.

David a Veronica podepsali potřebné papíry, když jsem je o to požádala, převedli finanční prostředky tam, kam jsem jim řekla, a pokud si přece všimli toho, že se nikdy nesetkali s makléřem prodávající strany či s majitelem, tak to bylo jen na letmý okamžik, který rychle pominul.

David pak nakonec prohlásil, že to byla nejsnadnější transakce, jakou kdy prováděl. A proč by taky ne, když každý dostal přesně to, co chtěl?

14

PAVUCINA LSTI.indd 14

05.01.2024 15:43:48

PAV U Č I N A L S T Í

Prodávající strana získala o dvě stě tisíc víc, než požadovala. Veronica a David měli pocit, že se jim poštěstil obchod století díky tomu, co jsem si vymyslela. A já jsem získala zářnou – a nezpochybnitelnou – reputaci v okruhu jejich přátel.

Nezbytnou součástí dobrého podfuku je věrohodná historie. Že jste skoro tím, za koho se prohlašujete. Jako ve filmové scéně: já jsem opravdová. Moje činy jsou skutečné. Jen kulisy jsou kašírované.

Teď se k nám přidává David a obejme Veroniku kolem pasu. „Meg, vypadáš úžasně,“ zalichotí mi. „Doufám, že tě moje žena nenudí řečmi o rekonstrukci?“ Přiměju se k úsměvu. „Vůbec ne,“ odpovím. „Vlastně jsme zrovna mluvily o Ronovi. Doneslo se mi, že výsledky voleb budou těsné?“ David přikývne. „Naše interní průzkumy ukazují, že jsou skoro vyrovnané. Dnešní akce bude mít dost zásadní význam.“ „Musíš být vyčerpaný,“ poznamenám. „Veronica říká, že vůbec nejsi doma.“ David mrkne na Veroniku. „Vypadá to, že jste se v mé nepřítomnosti pěkně rozjely. Díky, že jí děláš společnost.“ „Potěšení je na mé straně.“ Když se hovor stočí k jejich každoroční zimní dovolené v Karibiku, přestanu je poslouchat a pozoruju, jak lidé konverzují a navazují kontakty, jak se tvoří menší hloučky a pak se zase vytvářejí nové skupinky, a k tomu kvarteto v rohu spustí nový rytmus. Los Angeles se tolik liší od Pensylvánie, kde jsem byla naposledy. Musela jsem se razantně přizpůsobit, zjemnit styl, ohlídat si, aby všechny rysy mojí osobnosti odpovídaly tomu, za koho se prohlašuju. Tady jsou lidi ze samé podstaty ostražití, dávají si pozor na případný háček, fígl, fintu. Vychází se z toho, že nikdo, koho potkáte, není přesně takový, jak se prezentuje.

Vynakládám velké úsilí na to, abych pronikla do okruhu přátel jiných lidí, a tak si nikdo nevšiml, že já sama žádné nemám. Opravdického kamaráda už jsem neměla celé roky, rozhodně ne od chvíle, kdy jsem odjela 15

PAVUCINA LSTI.indd 15

05.01.2024 15:43:48

JULIE CLARK

z Los Angeles. Snažím se nemyslet na Cala, nepřemýšlet o tom, kde je a jestli stále žije s Robertem. Skoro ničeho ve svém životě nelituju, jednou z mála výjimek však je to, jak jsem ukončila kontakt s Calem.

Projede mnou záchvěv obav, když si znovu promítnu svůj časový harmonogram. Na rozdíl od mých předchozích prací má tahle své datum expirace – čtrnáct dní před dnem voleb. Což mi dává dvacet týdnů. Sto čtyřicet dní. Zdá se to hodně, ale bude minimálně prostoru pro chyby či zpoždění. Jsou tu specifická kritéria, která budu muset v průběhu splnit, aby všechno fungovalo. Prvním úkolem je představit se Ronovi a k tomu musí dojít dnes večer.

V rámci příprav jsem si prostudovala i Ronovo realitní portfolio, prohledala jsem veřejné záznamy, abych si udělala představu, jaký je jeho vlastní kapitál a kolik si vypůjčil. Díky kandidatuře na veřejný úřad jsem si mohla projít i jeho daně. Jedna věc tam bila do očí, a sice jak moc finančních rizik podstoupil a kolik z nich mu zdárně vyšlo. Vracím se zpátky k tomu, jak podvedl mou mámu, jak nás obě obral o to, co nám po právu patřilo. Pomyslím si, kolik ostatních asi ještě Ron využil a pak je odkopl na své cestě k senátorskému křeslu. „Meg, poraď. Ostrov Svatého Jana, nebo Santa Cruz?“ upírá na mě svůj pohled Veronica.

Vím, že inklinuje k Santa Cruz, a tak řeknu: „Naposledy jsem byla na Svatém Janovi před třemi lety.“ Zavrtím hlavou, jako by mě to rozesmutnilo. „Přestože ten ostrov miluju, byla jsem fakt zklamaná. Máte ubytování ve Villas, že jo?“ David přikývne. „Vždycky se tam o nás dobře starali.“ Pokrčím nos v mírném znechucení. „Myslím, že většina personálu je v odborech. Každopádně to nebyl zážitek, jaký jsem si představovala.“ „Ach jo,“ povzdychl si. „Tak tedy Santa Cruz.“ Veronica lehce tleskne a řekne: „Nevím, proč mě někdy neposlechneš.“ Náš hovor přeruší hlas za námi. „Doufám, že vy tři už probíráte mou party na oslavu vítězství.“ Otočím se a ocitnu se tváří v tvář Ronu 16

PAVUCINA LSTI.indd 16

05.01.2024 15:43:48

PAV U Č I N A L S T Í

Ashtonovi, muži, který rozcupoval můj život, který zařídil mé mámě strmý pád po spirále, z něhož se už nikdy nevzpamatovala a nechala mě, abych žila sama, v autě, celý poslední rok střední školy a pak i v dalších letech.

Usměju se. „Á, tak tady máme toho muže,“ prohlásím a podávám mu ruku. „Já jsem Meg Williamsová.“ Pocítím lehounké rozechvění z toho, že mu nabízím absolutní pravdu. Celé roky jsem si představovala tuhle chvíli. Jestli mě pozná. Nebo aspoň moje příjmení. Jestli ve mně zahlédne odstín rysů mé mámy. Jestli třeba nebudu muset sehrát šťastné shledání s předstíranou naivitou a nějakou tou sexuální narážkou. Tak abychom se přenesli přes dřívější společnou historii a já ho přesvědčila, že jsem tenkrát nic nevěděla, a teď toho vím ještě míň. Ale jeho výraz je prázdný a já si oddechnu, že zůstanu v anonymitě.

Má vřelý a pevný stisk a já jeho ruku podržím o zlomek vteřiny déle, než je obvyklé, dokud se v jeho očích neobjeví záblesk zájmu. Tenhle okamžik si bude pamatovat. Bude se k němu znovu vracet ve své mysli a ptát se sám sebe, jestli se nemohl rozhodnout jinak. Je na mně, abych ho ujistila v tom, že ne. „Meg se právě přestěhovala do Los Angeles z Michiganu,“ promluví Veronica. „To ona nám zařídila tu fantastickou cenu za dům ve Westchesteru.“ Ronův zájem roste – ostatně jak jsem předpokládala. Podle účtů na sociálních sítích Ron spolupracoval se stejným realitním makléřem téměř patnáct let. S mužem, na kterého Kalifornská asociace realitních kanceláří obdržela dvě stížnosti kvůli sexuálnímu obtěžování. Nebylo těžké k nim přidat ještě třetí a finální stížnost, a tím pádem je teď Ron Ashton bez realitního zástupce už skoro čtyři měsíce. Což pro developera představuje docela problém. „Takže reality,“ zareaguje. „Jaká je vaše bilance prodejů?“ „V Michiganu jsem patřila mezi nejlepší jedno procento v posledních deseti letech,“ odpovídám. „Ale tady v Los Angeles? Rozbíhá se to 17

PAVUCINA LSTI.indd 17

05.01.2024 15:43:48

JULIE CLARK

pomalu.“ Vždycky je dobré ukázat trochu skromnosti. Lidi rádi vidí, že jsou lepší než vy. „Máte vizitku?“ zeptá se. „Možná se vám ozvu.“ Vytáhnu jednu z kabelky a podám mu ji. „Podívejte se na moji webovku. I když jsem přijela teprve nedávno, nejsem v oboru nováčkem a Los Angeles dobře znám. Ráda si s vámi popovídám, pokud budete mít zájem.“ Pak se otočím k Veronice a řeknu: „Na Santa Cruz musíte zajít na jídlo do Riverheadu.“ Když Veronica začne vykládat o cestovních plánech, pocítím to – mravenčení v zátylku, které jsem se už před mnoha lety naučila nikdy neignorovat. Ukročím mírně dozadu a podívám se vlevo dolů, jako bych se bála, abych nezakopla. Když vzhlédnu, přelétnu pohledem po místnosti a rozhlížím se po někom, kdo by mě mohl sledovat. Ale vidím jen prostor plný lidí, kteří si povídají, smějí se, pijí a oslavují muže, do kterého vkládají naděje, že se probojuje do Sacramenta.

Usmívám se a přikyvuju Veronice, ale už ji neposlouchám. Zpětně si přehrávám svůj příchod – všechny, se kterými jsem mluvila. Obsluha, lidé z kampaně hned u vchodu, různí donátoři. Neškodná společenská konverzace, jejímž prostřednictvím se realitní makléřka, která je ve městě nová, snaží budovat klientskou základnu. Každý z nich připadá v úvahu, všichni jsou něčím zaměstnaní. Možná je to jen tou důvěrností toho, že jsem zpátky v Los Angeles. Je tu nezaměnitelný vzduch (směsice trávy a automobilových zplodin) a občas – když jste dostatečně blízko – je cítit i sůl v mořské bríze. Jsem daleko od místa, kde jsem vyrůstala, ale pod všemi těmi vrstvami – pod všemi identitami, které jsem za ta léta používala – jsem stále tatáž osoba, jako když jsem odjížděla. Žena na útěku, plně si vědomá toho, že bych se mohla stát kýmkoli. Dělat cokoli. Jediné, co jsem musela udělat, je říct jednomu muži, co chtěl slyšet.

18

PAVUCINA LSTI.indd 18

05.01.2024 15:43:48

PŘED DESETI LETY Venice, Kalifornie

PAVUCINA LSTI.indd 19

05.01.2024 15:43:48

MEG

Už od narození jsem byla předurčena k tomu být podfukářkou, ačkoli jsem si to neuvědomila, dokud jsem už nějakou dobu nešvindlovala. Vybavila jsem si, co jsem dělala, abych vyžila – rande, večeře zadarmo, taštička s nedojedeným jídlem mým a někdy i jeho. Snažila jsem se nemyslet na to, co by řekla moje máma – už skoro čtyři roky po smrti –, kdyby věděla, že jsem takhle dopadla. Posuzovala jsem muže podle toho, jestli jsou typ, který používá aviváž na ložní prádlo nebo přechovává toaletní potřeby – šampon, mýdlo, zubní pastu – pod umyvadlem, kde jsem je mohla štípnout. Ale v říjnu roku 2009 jsem si musela připustit, že takhle žít už dál nejde.

Do oken internetové kavárny, kde jsem usrkávala horkou čokoládu – ta zasytí víc než káva –, bušil déšť a já jsem procházela svůj profil na seznamce Kruh lásky. Vykoukla jsem ven na ulici, kde stál mámin starý minivan, a snažila jsem se spočítat, kolik času mi zbývá na parkovacích hodinách. Nohy mě bolely po dlouhém dni stání za pultem v klubu YMCA, kde jsem přidělovala ručník těm, kdo si přišli zacvičit, a předstírala jsem, že ve skrytu duše neumírám.

21

PAVUCINA LSTI.indd 21

05.01.2024 15:43:48

JULIE CLARK

Byla to práce, kterou jsem si nemohla dovolit ztratit. Každý den jsem se měla kde osprchovat, měla jsem tam uložené oblečení a mohla jsem přihodit své špinavé prádlo k ručníkům, jejichž vyprání jsem měla na starosti. Vydělala jsem si na benzín, abych mohla přespávat v nastartovaném autě. Každý týden jsem si vydělala tak akorát, aby mi to pokrylo osobní výdaje plus splátku za pohřeb mámy, který stál několik tisíc dolarů, dluh, kterým rozhodně neměla v úmyslu mě zatížit. Nebyl žádný prostor na to udělat jakoukoli chybu. Nemohla jsem si dovolit dostat pokutu za parkování, mít kaz v zubu, dokonce ani opar. Od útulku pro bezdomovce mě dělil pouhý zánět močových cest.

Ale minulá noc mě vyděsila. Parkovala jsem v tiché, stromy lemované ulici ve čtvrti Mar Vista, jedné z těch mnoha, které jsem v průběhu měsíce střídala. Patřila k mým oblíbeným – nepohybovalo se tam moc chodců a pouliční osvětlení bylo jen sporé.

Zavrtala jsem se do svých pokrývek, schovaná za kouřovými skly, střešní okno bylo jen maličko pootevřené, aby se nezamlžovala okna. Někdo v okolí poslouchal Stingovu písničku „Fields of Gold“, kterou milovala moje máma. Ta hudba se nade mnou vznášela, když jsem usínala, svaly se uvolnily, mysl se pomalu odevzdávala tmě.

Ze spánku mě vytrhlo lomcování zámkem u dveří spolujezdce. Za oknem jsem viděla mohutnou temnou postavu v tmavém oblečení, s kapucí přes hlavu – oddělovalo nás jen tenké sklo. Jednala jsem instinktivně: vyskočila jsem ze zadního sedadla, popadla klíče, zavadila o klakson, když jsem strkala klíč do zapalování, odlepila jsem se od obrubníku a málem jsem narazila do dalšího zaparkovaného auta, když jsem se v panice snažila dostat pryč.

Celou hodinu jsem pak bezcílně jezdila sem a tam, než se moje ruce přestaly třást a srdce bušit. Chvěla jsem se při pomyšlení, co by se stalo, kdyby se ten chlápek dostal dovnitř. V duchu jsem si představovala různé scénáře, jeden děsivější než druhý. Jak mi jeho ruka tiskne pusu. Jak mě odváží na opuštěné místo. Jak mě vleče někam do příkopu.

22

PAVUCINA LSTI.indd 22

05.01.2024 15:43:48

PAV U Č I N A L S T Í

Oči mě pálily z nevyspání, když jsem si znovu pročítala svůj profil na seznamce, v němž bylo pravdivé jen moje jméno a věk. Meg Williamsová, 21 let. Profese: Marketing. Záliby: živá hudba, návštěvy restaurací, cestování. Ráda se směju a pořád toužím po dobrodružství! Věkové rozmezí: 18–35.

Hledám zábavu, nikoli manželství. Ta poslední poznámka mi zajistila jídlo.

Dařilo se mi domluvit si aspoň tři rande týdně a musela jsem hodně tlačit na to, aby nešlo jen o posezení u kafe, ale o večeři. Když bydlíte v autě, to poslední, co si přejete, je víc tekutin. Přikývla jsem na každé pozvání a stala se ze mě šampionka v online flirtování a laškování, které mělo vzbudit dojem, že po plnohodnotné večeři s látkovými ubrousky, předkrmem a dezertem se můžou odehrát prima věci.

Rande minimálně třikrát týdně mi ušetřilo aspoň padesát dolarů.

Doufala jsem, že ty peníze se rozrostou a naspořím si dost na to, abych si mohla dovolit nějaké bydlení. Ale vždycky mi do toho něco vlezlo.

Registrace auta. Zvýšení cen benzínu. Pokuta za parkování.

A tak jsem to onoho deštivého říjnového odpoledne vzdala a připustila si, že potřebuju víc než finanční úlevu na večer jednou za pár dní.

Potřebovala jsem bezpečné místo, kde bych mohla bydlet, a někoho, kdo je ochotný ho poskytnout. Toho bych se nedočkala od mužů na mé obrazovce, neboť to všechno byli chlápci kolem dvaceti, třiceti let. Pro ně bylo zajímavé příležitostné rande. Nezávazná známost, nikoli přítelkyně pro společné bydlení.

Musela jsem se přeorientovat na vyšší věkovou kategorii.

Kliknula jsem na nastavení a posunula věk na třicet pět až čtyřicet.

Bude to stačit? Čtyřicetileté ženy byly za zenitem, ale po mužích je poptávka déle. „Sakra,“ ulevila jsem si v duchu. Posunula jsem věk až na padesát pět.

Zavzpomínala jsem na mámu, na krásnou ženu, která trvala na tom, že si všechno vyřeší sama, a tím mi připravila desetkrát těžší dětství, než bylo nutné. Nikdy nepřijala nabízenou pomoc, a vzhledem k tomu, že do ní byl pořád někdo poblázněný, dostávala takové nabídky často. Odmítla, 23

PAVUCINA LSTI.indd 23

05.01.2024 15:43:48

JULIE CLARK

když mi někdo chtěl koupit nové boty nebo zaplatit týden na letním táboře. Nepřijala nabídku na bydlení, když jsme někde bydlet potřebovaly.

Opravy auta. Občasné jídlo v restauraci nebo den v Disneylandu. Ne že bych snad chtěla, aby se prodávala. Ale mohla sem tam souhlasit s něčím, co by nám život usnadnilo.

Ale ona byla přesvědčená o tom, že ženy musí být samostatné. Chtěla si najít opravdového partnera, nestála o milodar. Myslela si, že takové partnerství našla s Ronem Ashtonem – vůbec neviděla to jeho prohnilé jádro, dokud už nebylo pozdě.

Nová stránka se mi začala plnit profily mužů dvakrát či třikrát starších, než jsem já, řada z nich byla úplně šedivá. Skoro mi docházel dech, když jsem si představila, jak sedím u stolu naproti někomu z nich a předstírám náklonnost, kterou nikdy cítit nebudu.

Proklikávala jsem mezi jednotlivými profily. Moc starý. Moc děsivý.

Obvykle když narazím na potenciální rande, snažím se najít něco, co máme společného, a pokud se mi to nedaří, tak si něco vymyslím. Miluju kapelu Steely Dan! Rychlým hledáním na Googlu si zjistím rozpis koncer-

tů. Dokonce jsem loni v srpnu jela i do Vegas, abych viděla jejich show. Bomba!

Na konci večera – pokud byl ten chlapík sympaťák – na tom, co z toho byla pravda, už nezáleželo.

Ale na monitoru se teď objevovali muži z úplně jiné generace. Nějak se s nimi propojit by zřejmě znamenalo zmínit popovou hvězdu Barryho Manilowa nebo obdivovat televizního novináře Toma Brokawa.

Napila jsem se horké čokolády, přeskočila na další profil a málem jsem se zakuckala, když jsem spatřila obličej na obrazovce. „No nazdar!“ Cory Dempsey. Pan Dempsey, učitel matematiky ze střední školy. Jeho

modré oči byly stejně pronikavé, jak si je stále pamatuju, a hnědé vlasy se stejně kroutily kolem uší. Holky ho zbožňovaly, kluci chtěli být jako on. V profilu uváděl věk čtyřicet osm, ale on vždycky vypadal mladší – spíš jako student než jeden z učitelů. Dokázal zaujmout a oplýval energií, 24

PAVUCINA LSTI.indd 24

05.01.2024 15:43:48