9788024294759

Jan Lebeda

Medovníček a Medulka lustrovala Veronika Balcarová

3

TD_final_Text_Medovníček a Medulka.indd 3

06.11.2023 11:28:20

Jak Medovníček hlídal malé zajíčky

N

ěkdy jaro přichází brzy, jindy zase později. Ve skutečnosti jaro začíná vždycky v měsíci březnu, ale počasí může být

pokaždé jiné. Záleží na mracích a na sluníčku, na větru. Letošní 5

TD_final_Text_Medovníček a Medulka.indd 5

06.11.2023 11:28:21

jaro bylo chvílemi teplé a chvílemi studené, většinou suché, ale také občas mokré.

Zrovna když přestalo pršet a vysvitlo sluníčko, rozhodl se skřítek Medovníček, že se půjde podívat, jestli už kvetou kočičky a jehnědy na lískových keřích. Kočičky jsou květy vrby, která se správně jmenuje jíva. Včeličkám poskytují první jarní pyl i nektar. Lískové jehnědy jsou části květů, ale dávají včelám jenom pyl. Je s nimi potíž, protože v době, kdy kvetou, přicházejí ještě silné noční mrazíky, které jehnědy spálí, a je po pylu. Jíva ani líska však nerostou v lese, ale na jeho okraji a na mezích.

Proto Medovníček musel z lesa ven. Jak tak jde, najednou mu vběhlo do cesty chlupaté zvířátko. Zastavilo se a začalo panáčkovat, aby si Medovníčka pořádně prohlédlo. A hned spustilo: „To jsem ráda, skřítku Medovníčku, že tě potkávám. Já bych od tebe potřebovala pomoc. Vím, že jsi hodný skřítek, který pomáhá zvířátkům, a tak tě o něco poprosím.“ „Nu dobrá,“ odpověděl skřítek. „Od toho tady jsem, abych pomáhal včeličkám a zvířátkům. Ale marně přemýšlím, kdo jsi a co jsi zač. Někde a někdy už jsem tě viděl, ale nemohu si vzpomenout.“ 6

TD_final_Text_Medovníček a Medulka.indd 6

06.11.2023 11:28:22

„Tomu se nedivím,“ usmálo se zvířátko a přiběhlo až k Medovníčkovi. „Já jsem přece zajíc, tedy vlastně zaječice, a jmenuji se Emilka. Kdysi nás zajíců bývalo všude na polích dost, ale teď už je nás málo. A protože jsi mě dlouho neviděl, tak si na mě nepamatuješ.

Nedávno jsem přivedla na svět dva malé zajíčky. Jsou nedaleko odtud pod keřem. Bojím se o ně a chodím k nim jenom občas, když jim chci dát napít mlíčka. Jinak se tomu místu vyhýbám, aby mě nevyčenichala třeba liška, nebo nějaký zatoulaný pes. Já bych jim sice utekla, ale s mými dětičkami by to asi špatně dopadlo. Tak jsem tě chtěla poprosit, jestli bys na ně občas nedohlédl.“ „No jasně, už si vzpomínám, Emilko. Bývaly časy, že vás myslivci stříleli a odváželi vás plnými vozy do obchodů. Vždycky mě to trápilo, ale nic jsem proti tomu nemohl dělat. To víš, že ti pomohu. Pojď mi ty svoje drobečky ukázat.“ Zaječice Emilka hopkala před Medovníčkem a za malou chvíli došli ke keři. Pod ním v suché trávě se krčila dvě chlupatá klubíčka, ani se nehnula. Jenom oči jim byly vidět, jak zářily, když uviděly maminku.

7

TD_final_Text_Medovníček a Medulka.indd 7

06.11.2023 11:28:22

„Tak to jsou moje děti,“ hrdě prohlásila zaječice. „Jsou to holčička a chlapeček. Ona se jmenuje Mílinka a kluk je Pírko.“ „Emilko, ale to už jsou starší zajíčci, viď?“ ptal se Medovníček. „Já jsem viděl mláďata králičí samičky Markétky a ta ještě neviděla a neměla vůbec žádnou srst. A tvoji zajíčci jsou chlupatí od hlavy až k patě a očka mají otevřená.“

8

TD_final_Text_Medovníček a Medulka.indd 8

06.11.2023 11:28:22

„I kdepak, Medovníčku,“ usmála se Emilka. „Králičí mláďata se rodí pod zemí v noře, kde je tepleji. Proto nepotřebují srst.

Ta jim naroste později. A nepotřebují ani vidět, protože pod zemí je stejně tma. Teprve za týden od narození se jim oči začnou otevírat. U nás zajíců je to jiné. Mláďata se nám rodí v trávě pod keřem, když bývá ještě zima. Proto mají srst už od narození. Zahřívá je. A také sotva se narodí, tak hned vidí. Tyhle moje dětičky se narodily před třemi dny. Ještě několik dnů budou ve svém pelíšku a potom už se začnou rozhlížet po nejbližším okolí.“ „To jsem zase o něco chytřejší,“ pochválil se skřítek. „Ale řekni mi, proč jsi klukovi dala jméno Pírko. Copak on má nějaké peří?“ „Ale nemá peří. Vzpomněla jsem si, že myslivci říkají zaječímu ocásku pírko, a docela se mi to zalíbilo. Holčička Mílinka, to je vlastně Emilka jako já, ale je to takové mazlivější. Mám ji moc ráda. Až vyroste, jistě také porodí nějaké zajíčky a postará se o ně. Je nás málo, musíme se o sebe starat.“ „Tak teď už vím opravdu všechno,“ odpověděl Medovníček. „Spolehni se, Emilko, já ti ten tvůj poklad pohlídám a ty se jdi 9

TD_final_Text_Medovníček a Medulka.indd 9

06.11.2023 11:28:22

klidně napást. Nebo se třeba pořádně vyspi, beztak jsi jistě už dlouho ze strachu oči ani nezamhouřila.“ Emilka poděkovala a odběhla. Medovníček si vylezl na nejbližší strom a vyhlédl si větev, na které se mu bude pohodlně sedět. A proměnil se ve vránu. Byl připraven, že na větvi i přespí, ale nebylo to třeba. Sotva sluníčko zapadlo, bylo slyšet tichoučké kroky. Opatrně a pomalu se přibližovaly ke křoví, pod kterým ležela zaječata. Občas se ozvalo i slabé zafunění, jak něco vtahovalo do nosu vzduch. Jistě to ty zajíčky cítilo a dostalo na ně chuť. Bylo ještě trochu vidět, ale Medovníčkovi na tom nezáleželo. On viděl i potmě. „Podívejme se, kdo by chtěl ulovit malé zajíčky,“ řekl si jenom tak pro sebe Medovníček. „Liška Myškolapka!“ A už nahlas dodal: „Tak jen tady moc nečmuchej, lištičko Myškolapko, jsme sice kamarádi a mám tě rád, ale na malé zajíčky si nech zajít chuť. Já je tady hlídám.“ Liška se zarazila, protože nikoho neviděla ani necítila, ale skřítka Medovníčka poznala po hlasu. „Já jsem šla jenom okolo a něco jsem cítila. Nezlob se, Medovníčku, ale narodila se mi malá liščata a dá mi hodně práce a shánění, abych je všechny nakrmila,“ omlouvala se Myškolapka.

10

TD_final_Text_Medovníček a Medulka.indd 10

06.11.2023 11:28:22

11

TD_final_Text_Medovníček a Medulka.indd 11

06.11.2023 11:28:22

„Já tě chápu, lištičko, rozumím ti.

Ale zajíčky nech opravdu na pokoji. Nachytej si myši, nebo si zajdi k vesnici, k rybníku, tam se ti možná podaří ulovit i něco většího. Tvým liščatům přeji dobré zdraví. Sem už raději nechoď, aby tě to nelákalo. Sama dobře víš, že máš lovit hlavně zvířátka nemocná a slabá. Tahle dvě zaječata jsou zdravá a zajíců je málo.“ Liška už na další domluvy nečekala a rychle odběhla jinam.

Za chvíli však Medovníček slyšel, jak běží a štěká nějaký velký pes. Psi nemají lišky rádi a tohle byl asi nějaký tulák, co se podhrabal a svému pánovi utekl. Ucítil Myškolapku a pustil se za ní. Ale pes lišku nechytí. Ta dobře utíká a navíc je chytrá, umí si poradit. Skřítek si myslel, že se půjde prospat do chaloupky, ale jak slyšel toho psa, raději zůstal ještě na stromě.

12

TD_final_Text_Medovníček a Medulka.indd 12

06.11.2023 11:28:23