DAVID DE JONG
MILIARDÁŘI VE SLUŽBÁCH NACISTŮ Temná historie nejbohatších německých dynastií
Miliardari_ve_sluzbach_nacistu_vstupni_strany.indd 3
16.10.2023 12:44:27
OBSAH
Miliardari.indd 9
Mapy
10–13
Osoby a obsazení
14–17
PROLOG: SETKÁNÍ
19
ÚVOD
24
ČÁST I: „DOKONALE PRŮMĚRNÝ“
31
ČÁST II: „STRAŠIDLO NACIONÁLNÍHO SOCIALISMU BRZY POMINE“
91
ČÁST III: „Z DĚTÍ SE UŽ STALI MUŽI“
149
ČÁST IV: „BUDEŠ ŽÍT DÁL“
195
ČÁST V: „DEVĚT NUL“
253
ČÁST VI: ZÚČTOVÁNÍ
287
EPILOG: MUZEUM
325
Dodatek: Rodokmeny
327
Poděkování
330
Poznámka o zdrojích
333
Poznámky
340
Rejstřík
373
Zdroje fotografií
389
18.10.2023 10:00:24
zbraňový komplex DWM
vězení Moabit Říšs byt Magdy Goebbelsové městský dům Günthera Quandta
sídlo říšského sněmu sídlo Flickovy společnosti sídlo společnosti Günthera Quandta
rodinná vila Flickových
rodinná vila Goebbelsových
Miliardari.indd 10
18.10.2023 10:00:24
WM
ti
Říšské ministerstvo propagandy banka J. Dreyfuse Vůdcův bunkr Hotel Kaiserhof
dta
závod Pertrix a koncentrační podtábor
Miliardari.indd 11
18.10.2023 10:00:24
Hamburk koncentrační tábor Neuengamme
Fallersleben tovární areál a tábory Volkswagenu Bielefeld sídlo společnosti Dr. Oetker
Porúří Flickovy uhelné doly
Hannover závod na výrobu baterií AFA a koncentrační podtábor
Lorraine ocelářský komplex Rombach
Stuttgart projektová kancelář firmy Porsche
Mnichov banka Merck Finck
Miliardari.indd 12
18.10.2023 10:00:24
Severin venkovské sídlo Günthera Quandta
Mazurský les Hitlerova a Himmlerova válečná doupata
n u Poznaň zbraňový komplex DWM
erií AFA tábor
Niewerle venkovské sídlo Herberta Quandta Sasko Flickovy zbrojařské podniky a ocelárny
Vídeň banka S. M. von Rothschild Zell am See usedlost Porscheů-Piëchů
Miliardari.indd 13
18.10.2023 10:00:24
OSOBY A OBSAZENÍ
QUANDTOVÉ Günther Quandt: patriarcha. Průmyslník. Horst Pavel: Pavel: Güntherova pravá ruka. Toni Quandtová: Güntherova první žena. Herbertova matka. Magda Goebbelsová: druhá Güntherova manželka. Haraldova matka. Ello Quandtová: Güntherova švagrová. Magdina nejlepší přítelkyně. Haraldova kmotra. Harald Quandt: jediné dítě z manželství Magdy a Günthera. Gabriele Quandtová: Haraldova dcera. Herbert Quandt: Güntherův nejstarší syn. Zachránce BMW. Susanne Klattenová: Herbertova nejmladší dcera. Dědička BMW. Stefan Quandt: Herbertův nejmladší syn. Dědic BMW.
FLICKOVÉ Friedrich Flick: Flick: patriarcha. Průmyslník. Otto Steinbrinck: Friedrichova pravá ruka. Otto-Ernst Flick: Friedrichův nejstarší syn. Muck, Mick a Dagmar Flicková: děti Otty-Ernsta. Friedrich Karl Flick: Friedrichův nejmladší syn. Eberhard von Brauchitsch: nejlepší přítel Friedricha Karla. Ingrid Flicková: vdova po Friedrichu Karlovi.
Miliardari.indd 15
18.10.2023 10:00:25
16
OSOBY A OBSAZENÍ
VON FINCKOVÉ August von Finck st.: patriarcha. Soukromý bankéř. Kurt Schmitt: generální ředitel Allianzu. Říšský ministr hospodářství. August „Gustl“ von Finck ml.: investor. Ernst Knut Stahl: Gustlova pravá ruka.
PORSCHEOVÉ-PIËCHOVÉ Ferdinand Porsche: patriarcha. Tvůrce značek Volkswagen a Porsche. Anton Piëch: Ferdinandův zeť. Ženatý s Louisou. Ferry Porsche: Ferdinandův syn. Důstojník SS. Louise Piëchová: Ferdinandova dcera. Vdaná za Antona.
OETKEROVÉ Richard Kaselowsky: patriarcha. Generální ředitel společnosti Dr. Oetker. Rudolf-August Oetker: Kaselowského nevlastní syn. Důstojník WaffenSS. Rudolf von Ribbentrop: nejlepší přítel Rudolfa-Augusta. Důstojník Waffen-SS.
ČELNÍ NACISTÉ Adolf Hitler: vůdce. Joseph Goebbels: říšský ministr propagandy. Manžel Magdy. Haraldův nevlastní otec. Hermann Göring: říšský maršál. Rozhodující činitel v nacistické hospodářské politice. Heinrich Himmler: říšský vůdce SS. Hlavní organizátor holocaustu. Hjalmar Schacht: prezident Říšské banky a říšský ministr hospodářství. Walther Funk: říšský ministr hospodářství a předseda Říšské banky. Otto Wagener: Hitlerův ekonomický poradce. Wilhelm Keppler: Hitlerův ekonomický poradce. Kranefussův strýc. Fritz Kranefuss: organizátor Kruhu přátel říšského vůdce SS. Kepplerův synovec.
Miliardari.indd 16
18.10.2023 10:00:25
OSOBY A OBSAZENÍ
17
PERZEKVOVANÍ Adolf Rosenberger: spoluzakladatel společnosti Porsche. Johanna a Fritz Heineovi: majitelé firmy. Rodina Hahnových: majitelé firem. Dědicové Julia a Ignaze Petschkových: majitelé firem. Willy Dreyfus: soukromý bankéř. Louis von Rothschild: soukromý bankéř.
AMERIČANÉ Telford Taylor: hlavní žalobce při norimberských vojenských tribunálech. John J. McCloy: vysoký komisař USA pro okupované Německo.
REIMANNOVÉ Albert Reimann: patriarcha. Generální ředitel společnosti Joh. A. Benckiser (JAB). Peter Harf: předseda JAB. Rodinný přítel. Wolfgang Reimann: Albertův nejstarší syn.
Miliardari.indd 17
18.10.2023 10:00:25
PROLOG: SETKÁNÍ
„A tam stojí, neovlivnitelní, jako čtyřiadvacet počítacích strojů u brány pekelné.“ Éric Vuillard, The Order of the Day
Pozvánky zaslané telegramem o čtyři dny dříve nenechávaly nikoho na pochybách. Volalo hlavní město. V pondělí 20. února 1933 v 18.00 hodin dorazily pěšky nebo vozem se šoférem asi dvě desítky nejbohatších a nejvlivnějších podnikatelů nacistického Německa na schůzku do oficiální rezidence předsedy říšského sněmu Hermanna Göringa v centru berlínské vládní a obchodní čtvrti. Mezi účastníky byl Günther Quandt, výrobce textilu, který se stal magnátem v oblasti výroby zbraní a baterií a akumulátorů, Friedrich Flick, ocelářský magnát, baron August von Finck, bavorský finanční magnát, Kurt Schmitt, generální ředitel pojišťovacího gigantu Allianz, dále vedoucí pracovníci chemického konglomerátu IG Farben a potašového gigantu Wintershall a také Gustav Krupp von Bohlen und Halbach, předseda představenstva ocelářského impéria Krupp. O tři týdny dříve se v Německu chopil moci Adolf Hitler po uzavření zákulisní dohody, na jejímž základě říšský prezident Paul von Hindenburg jmenoval Hitlera kancléřem. Nyní chtěl vůdce nacistické strany „vysvětlit svou politiku“ skupině průmyslníků, finančníků, vedoucích pracovníků a dědiců, nebo jim to alespoň namluvit. Podnikatelé doufali v ujištění ohledně směřování německé ekonomiky pod taktovkou nové vlády. Nedočkali se ho. Hitler měl se setkáním i se zemí své vlastní plány.
Miliardari.indd 19
18.10.2023 10:00:25
20
DAVID DE JONG
Podnikatelé dorazili do Göringovy rezidence pískově červené barvy na jižním břehu berlínské řeky Spréva, v sousedství říšského sněmu, včas. Nechali je však čekat – na to netrpěliví magnáti nebyli zrovna zvyklí a neměli to v oblibě. Jejich hostitel Göring je přivítal až patnáct minut po plánovaném začátku. V závěsu za ním byl Walther Funk, podsaditý a plešatý hlavní tiskový mluvčí Hitlerovy vlády. Nový kancléř dorazil ještě později v doprovodu Otto Wagenera, svého hlavního hospodářského poradce. Hlavním ceremoniářem byl Hjalmar Schacht, bývalý prezident Říšské banky, německé centrální banky. Ukázalo se, že čtyři budou Hitlerovi ministři hospodářství – Funk, Schacht, Göring a generální ředitel Allianzu Schmitt. Setkání bylo vyvrcholením let pečlivých příprav, které měli na starosti Hitlerovi úředníci – vyvrcholením doby pěstování vztahů s magnáty, kteří se mezitím stali nadšenými stoupenci nacistické myšlenky. Poté, co si Hitler potřásl rukou s podnikateli, spustil devadesátiminutový projev, který přednesl bez poznámek a pauz. Místo slibované hospodářské politiky však podal rozsáhlou politickou diagnózu současné dějinné chvíle. Rok 1918 byl v německých dějinách katastrofálním zlomem – zejména porážka Německé říše v první světové válce a revoluce v Rusku, během níž se k moci dostali komunisté. V Hitlerových očích nastal čas jednou provždy vyřešit boj mezi pravicí a levicí. Hitler tvrdil, že podporou jeho vzestupu by magnáti ve skutečnosti podpořili sami sebe, své firmy a svůj majetek. „Soukromé podnikání nelze udržet v éře demokracie,“ prohlásil třiačtyřicetiletý kancléř. „Je to myslitelné jen tehdy, když má lid zdravou představu o autoritě a osobnosti. Všechno pozitivní, dobré a hodnotné, čeho bylo ve světě dosaženo v oblasti ekonomiky a kultury, lze přičíst výhradně významu osobnosti.“ Hitler nemluvil o zrušení odborů, zbrojení, válce nebo odstranění Židů z německého života. Poskytl však náhled na to, co mělo přijít: „Chceme-li druhou stranu zcela rozdrtit, musíme nejprve získat úplnou moc.“ Ke konci svého projevu Hitler vysvětlil, jak k tomu dojde. Za pouhé dva týdny, 5. března 1933, rozhodne německý lid o budoucnosti země hlasováním v celostátních volbách – podle Hitlera „posledních volbách“. Ať tak či onak, demokracie padne. Nový německý kancléř ji hodlal zcela
Miliardari.indd 20
18.10.2023 10:00:25
PROLOG: SETKÁNÍ
21
zrušit a nahradit diktaturou. „Bez ohledu na výsledek,“ varoval, „už nepůjde ustoupit (…).“ Existují pouze dvě možnosti – buď vytlačit protivníka zpět na ústavní půdě (…), nebo bude veden boj jinými zbraněmi, který si může vyžádat větší oběti.“ Pokud by volby nepřinesly vítězství jeho strany, určitě vypukne občanská válka mezi pravicí a levicí, naznačil. Hitler básnil: „Doufám, že německý lid uzná velikost této hodiny. Ta rozhodne o příštích deseti nebo možná i sto letech.“ Zbrojařský a ocelářský magnát Gustav Krupp byl jako předseda Říšského svazu německého průmyslu prvním mezi rovnými ve skupině podnikatelů a byl jejím mluvčím. Dvaašedesátiletý průmyslník si pro tuto schůzku, své první setkání s Hitlerem, připravil rozsáhlé memorandum o hospodářské politice. Ale vzhledem k tomu, že nový kancléř právě vyzval ke zrušení německé demokracie, Krupp usoudil, že bude nejlepší dialog o nudných detailech politiky vůbec nezahajovat. Místo toho kancléři jménem shromážděných mužů pokorně poděkoval, „že poskytl tak jasný obraz koncepce“ svých myšlenek. Krupp to uzavřel nicneříkajícími obecnými poznámkami o potřebě rychlé nápravy politických potíží Německa a o silném státu, který by pomohl „ekonomice a obchodu rozvíjet se a vzkvétat“. Po vyslechnutí Kruppových poznámek kancléř rakouského původu neodpověděl na žádné dotazy posluchačů ani neprozradil skutečný účel setkání. To přenechal hostiteli Göringovi. Hitler odešel. Göring otevřel toto téma vítaným příslibem stability. Ujistil velikány průmyslu a finančnictví, že „s politickým uklidněním se uklidní i domácí hospodářství“. Žádné hospodářské „experimenty“ se podle něj konat nebudou. Aby však bylo zaručeno příznivé klima pro podnikání, musela Hitlerova nová koalice zvítězit v nadcházejících volbách. Předseda říšského sněmu se dostal k hlavnímu bodu jednání: nacistická strana potřebovala peníze na volební kampaň. Protože peníze daňových poplatníků a státní fondy nemohly být použity na politické účely, „ostatní kruhy, které se neúčastní tohoto politického boje, by měly přinést alespoň finanční oběti, které jsou v této době tak nutné“. Göringův závěr se shodoval s Hitlerovým: bylo více než rozumné požadovat od těchto podnikatelských titánů „finanční oběti“ vzhledem k tomu,
Miliardari.indd 21
18.10.2023 10:00:25
22
DAVID DE JONG
že „volby 5. března budou jistě poslední na příštích deset let, možná dokonce na příštích sto let“. Poté Göring opustil místnost a zanechal své hosty ohromené, s mnoha náměty k přemýšlení. Poté se slova ujal kníratý ekonom Hjalmar Schacht. Na rozdíl od předchozích dvou řečníků přešel rovnou k věci a navrhl shromáždit ve prospěch nacistické strany a jejího nacionalistického koaličního partnera, Německé národně lidové strany, volební fond ve výši tří milionů říšských marek (v dnešní hodnotě asi 20 milionů dolarů), který stále potřebovala, aby mohla vládnout v zemi. Ne však na dlouho. Přímo na místě si podnikatelé mezi sebou rozdělili částky. Jeden milion říšských marek měl zaplatit černouhelný a železářský průmysl z Porúří a po 500 000 říšských marek těžební a chemický průmysl. Zbylý milion měl být čerpán od hnědouhelného průmyslu, automobilek a strojírenských a elektrotechnických firem. Muži se dohodli, že 75 procent peněz půjde nacistické straně. Zbývající čtvrtina by připadla jejímu koaličnímu partnerovi. Na závěr Schacht pronesl nejkratší a nejdražší větu onoho večera: „A nyní, pánové, k pokladně!“ Hitlerovo pozvání k diskusi o hospodářské politice nebylo ve skutečnosti ničím jiným než záminkou k žádosti o miliony na vytvoření fondu na volební kampaň. Hitler a Göring příhodně vynechali důležitý detail: neutěšený finanční stav nacistické strany. Dlužila více než dvanáct milionů říšských marek a ta trocha hotovosti, kterou měla k dispozici, zdaleka nestačila na celostátní volební kampaň. Tento problém by se však rychle vyřešil. Ve dnech a týdnech následujících po schůzce mnoho jejích účastníků prostřednictvím svých firem a oborových sdružení převedlo velké částky na svěřenecký účet, který Schacht otevřel u soukromé banky Delbrück Schickler v Berlíně. Magnáti zjevně neměli žádné výčitky svědomí, že financují zánik demokracie ve vlastní zemi. Největší dary nacistům věnoval svaz těžebního průmyslu (600 000 říšských marek) a IG Farben (400 000 říšských marek). Následující den po schůzce, 21. února 1933, si pětatřicetiletý Joseph Goebbels, který z Berlína řídil nacistickou propagandistickou mašinerii jako gauleiter, zapsal do deníku: „Göring přinesl radostnou zprávu, že na volby jsou k dispozici 3 miliony. Skvělá věc! Okamžitě jsem zalarmoval
Miliardari.indd 22
18.10.2023 10:00:25
PROLOG: SETKÁNÍ
23
celé oddělení propagandy. A o hodinu později rachotí stroje. Teď zahájíme volební kampaň (…). Dnes je práce zábavná. Peníze jsou tady.“ Tento deníkový záznam začal Goebbels psát den předtím, když popisoval sklíčenou náladu ve svém berlínském ústředí kvůli nedostatku finančních prostředků. Jakou změnu může přinést pouhých čtyřiadvacet hodin!
Miliardari.indd 23
18.10.2023 10:00:25
ÚVOD
Dne 8. května 2019 vstoupila na pódium konference o digitálním marketingu v Hamburku Verena Bahlsenová, šestadvacetiletá dědička slavného německého výrobce sušenek, společnosti Bahlsen, aby přednesla živě přenášený hlavní projev o udržitelné produkci potravin. Na sobě měla modrý džínový overal a černý rolák, doplněný černým sakem; tlumené barvy nápadně kontrastovaly s jejími vlnitými zrzavými vlasy a světlými pihami. Sebevědomě se chopila mikrofonu. Po několika minutách svého projevu však odbočila od tématu a reagovala na socialistického politika, který předtím hovořil o myšlence společného vlastnictví největších německých společností, jako je například BMW. „Jsem kapitalistka,“ prohlásila Verena. „Vlastním čtvrtinu společnosti Bahlsen a mám z toho také radost. Měla by mi patřit i nadále. Chci vydělávat peníze a z dividend si kupovat plachetnice a další věci.“ Její úsečné poznámky okamžitě vyvolaly zuřivé reakce na sociálních sítích. Jak se opovažuje chlubit se svým bohatstvím, zvláště když je známo, že její rodinná firma za druhé světové války využívala nucené práce? O několik dní později Verena v komentáři pro největší německý bulvární deník Bild kritiku smetla ze stolu: „To bylo ještě přede mnou a my jsme nuceně nasazeným platili úplně stejně jako Němcům a chovali jsme se k nim dobře.“ Následně ještě dodala: „[Společnost] Bahlsen se nemá proč cítit provinile.“ Vypukl skandál. Verena se dopustila toho, co je dnes v Německu považováno za snad největší morální prohřešek: projevila neznalost nacistické éry. Nebylo žádným tajemstvím, že její rodinná firma, stejně jako většina německých podniků, těžila během druhé světové války ze systému
Miliardari.indd 24
18.10.2023 10:00:25
ÚVOD
25
nucených prací nacistického Německa. Miliony cizinců byly tehdy odvlečeny ze své vlasti a nuceny pracovat v německých továrnách, často za mizernou mzdu a v příšerných podmínkách. V případě firmy Bahlsen bylo asi sedm set nuceně nasazených dělníků, většinou polských a ukrajinských žen, deportováno do továrny na výrobu sušenek v Hannoveru, kde je mizerně platili a týrali je. Vereniny komentáře se dostaly na titulní stánky novin po celém světě a reakce byla rychlá. Historici a politici její výroky odsoudili. Následovaly výzvy k bojkotu sušenek Bahlsen. Za několik dní se u Verenina činžovního domu v berlínské čtvrti Prenzlauer Berg sjela řada černých limuzín Mercedes, aby ji i její majetek bleskově odvezly domů do Hannoveru. Verena se pak prostřednictvím své rodinné firmy veřejně omluvila. Reportéři magazínu Der Spiegel se do ní i tak pustili. Odhalili, že Verenin dědeček a prastrýcové, kteří za třetí říše vedli společnost Bahlsen, byli členy Hitlerovy nacistické strany (Nacionálněsocialistické německé dělnické strany, NSDAP) a věnovali peníze SS, všemocné polovojenské organizaci nacistického Německa. Reportéři zjistili, že mnoho ukrajinských žen bylo do hannoverského závodu deportováno z vyvlastněné továrny na sušenky v Kyjevě, kterou Bahlsen převzal. Po válce Bahlsenovi muži, stejně jako miliony dalších Němců, všechna obvinění ze spoluúčasti s nacisty popřeli a vyvázli bez trestu. S rostoucím rozhořčením veřejnosti použila rodina Bahlsenových osvědčenou metodu, jak se vypořádat s rozhořčením: prostřednictvím své společnosti oznámila, že najala významného německého historika, aby nezávisle prozkoumal historii celé firmy a rodiny, včetně jejich činnosti v době nacismu. Závěry měly být zveřejněny ve studii, kterou si bude moci přečíst každý, jakmile bude výzkum ukončen. Oznámení zabralo a kontroverze se rozplynula. Věděl jsem však, kam tento příběh směřuje. Do agentury Bloomberg News jsem nastoupil o několik let dříve, koncem listopadu 2011, jako reportér nového týmu, který se zabýval skrytým bohatstvím, miliardáři a rodinnými firmami, které byly mnohonásobně větší než Bahlsen. V newyorské kanceláři jsem začal pracovat týden poté, co newyorská policie násilně vyvedla členy hnutí Occupy Wall Street z parku Zucotti v srdci finanční čtvrti Manhattan. Po finanční krizi z předchozích
Miliardari.indd 25
18.10.2023 10:00:25
26
DAVID DE JONG
let bylo napětí mezi 1 procentem nejbohatších a zbylými 99 procenty hmatatelné po celém světě. Ačkoli mě najali, abych se věnoval americkým podnikatelským dynastiím, jako jsou Kochovi a Waltonovi (kteří ovládají Walmart), brzy mě požádali, abych do svého okruhu přidal německy mluvící národy, protože jsem původem Nizozemec. Další sféru činnosti jsem přijal s nelibostí. Brutální německá okupace mého rodného Nizozemska od května 1940 do května 1945 zanechala hlubokou jizvu v předchozích generacích i v našem národním povědomí. Tehdy „oni“ okupovali a drancovali naši zemi. Jako dítě vyrůstající v Amsterdamu v devadesátých letech jsem viděl, jak Němci o jarních a letních prázdninách „obsazují“ naše nedaleké pláže, a co hůř, často nás poráželi ve fotbale (a nadále porážejí). Můj hravý antagonismus vůči Němcům byl umocněn zážitky mé rodiny z války. V roce 1941 se můj dědeček z matčiny strany, který byl protestant a ještě nebyl ženatý, pokusil uprchnout z Nizozemska a odplout se svým nejlepším přítelem do Anglie. Měli v plánu vstoupit do Královského letectva, ale jejich loď to zavanulo zpátky ke břehu. Němečtí vojáci je zatkli a byli odsouzeni jako političtí vězni. Můj dědeček strávil téměř dva roky v zajetí a byl nucen pracovat v ocelárně v Bochumi. Tam se nakazil tuberkulózou, a když ho propustili, byl vyhublý, na pokraji smrti. Rodiče mého otce, kteří byli Židé, byli během války rozděleni. Můj dědeček z otcovy strany vlastnil a provozoval továrny na krajky a punčochy poblíž nizozemsko-německých hranic. Po vyvlastnění jeho firmy se mu podařilo ukrýt se v centru Amsterdamu. Moje babička, původem ze Švýcarska, se v roce 1942 pokusila s mou tříletou tetou a ještě jedním člověkem uprchnout do své rodné země. Na francouzsko-švýcarské hranici je zatklo gestapo (tajná policie nacistického Německa). Jeden gestapák se nad babičkou a jejím malým dítětem slitoval a nechal je jít. Dostali se přes hranice do Švýcarska. Jejich společník při tomto pokusu o útěk, známý malíř, takové štěstí neměl. Posadili ho na vlak do Sobiboru, vyhlazovacího tábora v nacisty okupovaném Polsku, kde byl zavražděn. Moji prarodiče měli navzdory válečnému utrpení nesmírné štěstí. Můj židovský dědeček se po osvobození Evropy shledal se svou ženou a malou dcerou a dostal zpátky své továrny na punčochy, ale jeho otec tragicky
Miliardari.indd 26
18.10.2023 10:00:25
ÚVOD
27
zahynul v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Moji židovští prarodiče nikdy nezahořkli, třebaže přišli o ty, které milovali a jež zavraždili nacisti. Ani můj dědeček z matčiny strany nikdy nezahořkl, ačkoli strávil nějakou dobu v německém zajetí. Než ho připravili o svobodu, zamiloval se do dívky ze sousedství. Ve švýcarském sanatoriu se zotavoval z tuberkulózy; babička byla po celou dobu u jeho lůžka. Krátce po jeho uzdravení se vzali. Moji rodiče se narodili několik let po válce. Celkem vzato, moji prarodiče dokázali pro sebe, pro své děti i pro mě vytvořit dobrý život. Přesto se můj dědeček z matčiny strany uměl Němcům jemným způsobem „mstít“: neustále o nich vtipkoval. Když jsem vyrůstal, byl to můj hrdina, hrdý patriot. Moji prarodiče žili na zemědělské usedlosti v malé vesnici se třemi sty obyvateli, nedaleko Němci oblíbených pláží. „Přichází další invaze,“ vtipkoval každé jaro. Žádal mě, abych mu slíbil, že nikdy nebudu brát Němce vážně, protože oni sami sebe berou tak vážně. Upřímně jsem mu přísahal, že to nikdy neudělám. „Humor je nejlepší pomsta,“ říkal. V novém působišti jsem však začal brát Němce velmi vážně – zejména ty z velkého byznysu a finančnictví. V létě 2012 jsem v rámci reportážního úkolu narazil na nenápadnou webovou stránku. „Harald Quandt Holding“ stálo na domovské práce této společnosti, která uváděla aktiva svých různých investičních firem v hodnotě 18 miliard dolarů. Jak se obskurní, neznámé německé rodinné firmě s jednostránkovou webovou stránkou, na níž se dočtete pouze základními informace, podařilo investovat tak závratné částky? Tato otázka se stala koncem nitky, která mě k této historii přivedla. Ukázalo se, že tato větev podnikatelské dynastie Quandtů pochází z rodu Magdy Goebbelsové, neoficiální první dámy třetí říše a manželky nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Magdin syn Harald byl jediným z jejích sedmi dětí, které válku přežilo. Harald, jediný potomek z Magdina prvního manželství s průmyslníkem Güntherem Quandtem, vyrůstal v Goebbelsově domácnosti, ale nikdy nevstoupil do nacistické strany. Harald měl staršího nevlastního bratra Herberta Quandta, který několik let po válce zachránil před bankrotem značku BMW. Do roku 2012 zůstávali Herbertovi nejmladší dědicové nejbohatší rodinou v Německu a téměř většinově ovládali BMW, zatímco Haraldovi
Miliardari.indd 27
18.10.2023 10:00:25
28
DAVID DE JONG
dědicové dohlíželi na „menší“ holding v zeleném lázeňském městečku u Frankfurtu. V roce 2007 pověřila dynastie Quandtů německého profesora historie, aby prozkoumal nacistickou minulost rodiny – podobnost s rodinou Bahlsenů čistě náhodná. Tento krok přišel v návaznosti na kritický televizní dokument, který vrhal světlo na některé aspekty zapojení dynastie do fungování třetí říše a zaměřil se na masovou výrobu zbraní, využívání nucené a otrocké práce a zabavování firem vlastněných Židy. Rodinné firmy zapojené do těchto aktivit vedli Günther a Herbert Quandtovi. Během reportáže mě zaujala přetrvávající netransparentnost historie členů bohatší větve rodu Quandtů, která vlastní BMW, a to i poté, co byla v roce 2011 zveřejněna studie, kterou si rodina nechala vypracovat a jejímž cílem byla „otevřenost“. Studie odhalila, že rodinní patriarchové se v době nacismu dopustili mnoha dalších brutálních zločinů. Jak jsem brzy zjistil, Quandtovi nebyli sami. I další německé podnikatelské dynastie za třetí říše vzkvétaly a ovládaly obrovské celosvětové majetky a následně se musely potýkat s temnou minulostí, často dosti neúspěšně. Tuto temnou historii publikum za hranicemi Německa nikdy neslyšelo. Tyto rodiny přitom nadále mají pod palcem miliardy eur a dolarů. Někteří z dědiců již nevlastní žádný podnik, pouze spravují zděděné bohatství. Mnozí z nich však vlastní známé značky, jejichž produkty se prodávají po celém světě – od aut, kterými jezdíme, přes kávu a pivo, jež pijeme, až po domy, které si pronajímáme, pozemky, na nichž žijeme, a hotely, jejichž pokoje si rezervujeme na dovolenou a služební cesty. Ve svých článcích jsem se zaměřil především na finance těchto rodin. Koneckonců šlo o agenturu Bloomberg. Ale tento úhel pohledu nechával ty nejzávažnější otázky bez odpovědi. Jak se patriarchové těchto rodin dostali za Hitlerovy vlády do takových mocenských výšin? Proč se téměř všichni z nich mohli po pádu nacistického Německa pohybovat na svobodě? A proč i po tolika desetiletích mnozí z dědiců stále tak málo přiznávají zločiny svých předků a promítají do dějin pohled, který tyto záležitosti udržuje zatemněné? Proč jsou jejich dobročinné nadace, mediální ceny a sídla firem stále pojmenovány po jejich patriarších, kteří kolaborovali s nacisty? Odpověď na tyto otázky, nebo alespoň její část, se skrývá na těchto stránkách – v příbězích
Miliardari.indd 28
18.10.2023 10:00:25