TisicPolibku2023_5
11/16/23 9:20 PM
Stránka 3
TisicPolibku2023_5
11/16/23 9:20 PM
Stránka 7
Prolog RUNE Pfiesnû ãtyfii okamÏiky definovaly mÛj Ïivot. Tohle je ten první.
*** Blossom Grove, Georgia, USA Pfied dvanácti lety Vûk: 5 let „Jeg vil dra! Nå! Jeg vil reise hjem igjen! “ zafival jsem na maminku tak hlasitû, jak jsem dokázal, aby vûdûla, Ïe uÏ chci odjet. Hned! Chtûl jsem jet zpátky domÛ. „Nevrátíme se domÛ, Rune. A neodjedeme odsud. Tohle je nyní nበdomov,“ odpovûdûla mi anglicky. Dfiepla si a zadívala se mi pfiímo do oãí. „Rune,“ promluvila ti‰e. „Vím, Ïe jsi nechtûl odjet z Osla, ale tvÛj tatínek tady v Georgii získal nové zamûstnání.“ Hladila mû po paÏi, jenÏe to nijak nepomáhalo, abych se cítil líp. Nechtûl jsem b˘t tady na tomhle místû, v Americe. Chtûl jsem jet zpátky domÛ. 7
TisicPolibku2023_5
11/16/23 9:20 PM
Stránka 8
TILLIE COLEOVÁ
„Slutt å snakke engelsk! “ odsekl jsem. Angliãtinu jsem nenávidûl. Sotva jsme vyrazili z Norska na cestu do Ameriky, maminka a tatínek se mnou mluvili jenom anglicky. ¤íkali, Ïe to musím procviãovat. Ale já jsem nechtûl! Maminka vstala a zvedla ze zemû krabici. „Jsme v Americe, Rune. Lidé tady mluví anglicky. A ty mluví‰ anglicky stejnû dlouho jako norsky. Je ãas, abys to zaãal pouÏívat.“ Ani jsem se nehnul a mraãil se na mámu. Obe‰la mû a zamífiila do domu. Rozhlédl jsem se po malé ulici, kde jsme teì bydleli. Stálo tu osm domÛ. V‰echny byly obrovské, ale kaÏd˘ vypadal jinak. Nበbyl ãerven˘ s bíl˘mi okny a ‰irokou verandou. MÛj pokoj byl velk˘ a nacházel se v pfiízemí. To mi pfiipadalo super. Tak trochu. Nikdy dfiív jsem v pfiízemí nespal – v Oslu jsem mûl pokojík v patfie. Zahledûl jsem se na ty domy. V‰echny byly v jasn˘ch barvách – svûtle modré, Ïluté, rÛÏové… Pak jsem se podíval na sousední dÛm. Stál pfiímo vedle na‰eho – mûli jsme spoleãn˘ trávník. Obû budovy i jejich dvorky byly velké, jenÏe mezi nimi nestál Ïádn˘ plot ani zeì. Kdybych chtûl, mohl bych vbûhnout na jejich dvÛr a nic by mi v tom nezabránilo. DÛm byl jasnû bíl˘ s verandou, která ho obklopovala. Pfied ním stála houpací kfiesla a velká houpaãka. Okenice mûli ãernû natfiené a jedno okno bylo pfiímo naproti tomu mému. Úplnû naproti! To se mi nelíbilo. Nezamlouvalo se mi, Ïe mÛÏu vidût do jejich pokoje a oni do mého. Na zemi leÏel kámen. Kopl jsem do nûj a sledoval, jak se kutálí po ulici. Otoãil jsem se, abych ‰el za mámou, ale zaslechl jsem hluk. Vycházel z toho sousedního domu. Zadíval jsem se na jejich dvefie, nikdo v‰ak ven nevy‰el. Stoupal jsem po schodech nahoru na na‰i verandu, kdyÏ jsem u vedlej‰ího domu zahlédl pohyb – v tom oknû naproti mému. 8
TisicPolibku2023_5
11/16/23 9:20 PM
Stránka 9
TISÍC POLIBKÒ
Ruka mi na zábradlí ztuhla. Z okna vylézala ven holka v jasnû modr˘ch ‰atech. Vyskoãila na trávník a oprá‰ila si ruce o stehna. Zamraãil jsem se, stáhl oboãí a ãekal, aÏ zvedne hlavu. Hnûdé vlasy mûla vyãesané nahoru jako nûjaké ptaãí hnízdo a po stranû mûla pfiipevnûnou velkou bílou ma‰li. KdyÏ vzhlédla, zadívala se pfiímo na mû. Usmála se. S pusou od ucha k uchu na mû rychle zamávala, potom se rozbûhla a zastavila aÏ pfiede mnou. Vystrãila ruku. „Ahoj, jsem Poppy Litchfieldová. Je mi pût let a bydlím hned vedle.“ Jenom jsem na tu holku zíral. Mûla legraãní pfiízvuk. Její anglická slova znûla jinak, neÏ jsem se je nauãil doma v Norsku. Ta holka – Poppy – mûla na tváfii ‰mouhu od bláta a na nohou svûtle Ïluté gumáky. Byl na nich namalovan˘ velk˘ ãerven˘ balonek. Vypadala zvlá‰tnû. Vzhlédl jsem od jejích nohou a zadíval se jí na ruku. Pofiád je‰tû ji napfiahovala. Nevûdûl jsem, co mám dûlat. Netu‰il jsem, co po mnû chce. Poppy si povzdechla. Zavrtûla hlavou, chytila mû za ruku a sevfiela ji ve své. Potom na‰ima rukama dvakrát potfiásla nahoru a dolÛ a fiekla. „Takhle se tfiese rukou. Moje babiãka fiíká, Ïe je správné potfiást rukou nov˘m lidem, se kter˘mi se setká‰.“ Ukázala na na‰e ruce. „Takhle se tfiese rukama. A je to zdvofiilé, protoÏe tû neznám.“ Nic jsem na to nefiekl. Kdoví proã mi nefungovaly hlasivky. KdyÏ jsem sklopil pohled, uvûdomil jsem si, Ïe je to proto, Ïe se pofiád drÏíme za ruce. Mûla bláto i na nich. Vlastnû ho mûla skoro v‰ude. „Jak se jmenuje‰?“ zeptala se Poppy a naklonila hlavu na stranu. Ve vlasech jí uvízla malá vûtviãka. „Hej,“ zatahala mû za ruku. „Ptala jsem se, jak se jmenuje‰.“ 9
TisicPolibku2023_5
11/16/23 9:20 PM
Stránka 10
TILLIE COLEOVÁ
Odka‰lal jsem si. „Jmenuju se Rune. Rune Erik Kristiansen.“ Poppy se za‰klebila a legraãnû na‰pulila velké rÛÏové rty. „Mluví‰ divnû,“ vyhrkla. Vytrhl jsem jí ruku. „Nei det gjør jeg ikke! “ odsekl jsem a ona se zamraãila. „Co jsi to teì fiekl?“ vyzvídala, kdyÏ jsem se otoãil, abych za‰el do domu. UÏ jsem s ní nechtûl mluvit. Rozzlobenû jsem se k ní obrátil. „¤ekl jsem: ‚Ne, já ne! ‘ Mluvil jsem norsky!“ vykfiikl jsem tentokrát anglicky. Poppy vykulila zelené oãi. Pfiistoupila blíÏ a pak je‰tû blíÏ a zeptala se: „Norsky? Jako vikingové? Moje babiãka mi o vikinzích ãetla kníÏku. Psalo se tam, Ïe pocházejí z Norska.“ Vytfie‰tila oãi je‰tû víc. „Rune, ty jsi viking?“ zapi‰tûla. To mû potû‰ilo. Vypnul jsem hrudník. MÛj tatínek vÏdycky fiíkal, Ïe jsem viking jako v‰ichni muÏi v na‰í rodinû. Jsme velcí silní vikingové. „Ja,“ odpovûdûl jsem. „Jsme skuteãní vikingové z Norska.“ Poppy se ‰iroce usmála a hlasitû se zahihÀala. Zvedla ruku a zatahala mû za vlasy. „Proto mበdlouhé blonìaté vlasy a jasnû modré oãi. ProtoÏe jsi viking. Nejdfiív mû napadlo, Ïe vypadበjako holka –“ „Nejsem holka!“ skoãil jsem Poppy do fieãi, ale jí to zfiejmû nevadilo. Prohrábl jsem si své dlouhé vlasy. Sahaly mi aÏ po ramena. V‰ichni kluci v Oslu nosí vlasy takhle. „… ale teì vidím, Ïe je tak nosí‰, protoÏe jsi opravdov˘ viking. Jako Thor. On má taky dlouhé blonìaté vlasy a modré oãi! Jsi pfiesnû jako Thor!“ „Ja,“ pfiik˘vl jsem. „Thor taky. A je nejsilnûj‰í ze v‰ech bohÛ.“ Poppy pfiik˘vla a pak mi poloÏila ruce na ramena. Zcela zváÏnûla a ‰eptem pronesla: „Rune, kaÏdému to nefiíkám, ale já chodím na dobrodruÏné v˘pravy.“ 10
TisicPolibku2023_5
11/16/23 9:20 PM
Stránka 11
TISÍC POLIBKÒ
U‰klíbl jsem se. Nerozumûl jsem tomu. Poppy pfiistoupila blíÏ a zadívala se mi do oãí. Stiskla mi paÏe a naklonila hlavu na stranu. Rozhlédla se kolem, potom se pfiiklonila a za‰eptala: „Obyãejnû s sebou nikoho na své cesty neberu, ale ty jsi viking a v‰ichni vûdí, Ïe vikingové, aÏ vyrostou, jsou velcí a silní a jsou opravdu dobfií v dobrodruÏství, v objevn˘ch v˘pravách, v dlouh˘ch túrách, v chytání lotrÛ a… prostû ve v‰em moÏném!“ Pofiád jsem byl zmaten˘, Poppy v‰ak ustoupila a znovu natáhla ruku. „Rune,“ promluvila váÏn˘m a pevn˘m hlasem. „Bydlí‰ v sousedním domû, jsi viking a já zkrátka vikingy zboÏÀuju. Myslím, Ïe by se z nás mûli stát nejlep‰í kamarádi.“ „Nejlep‰í kamarádi?“ zopakoval jsem. Poppy pfiik˘vla a natáhla ruku blíÏ ke mnû. Pomalu jsem napfiáhl vlastní ruku, chytil jsem její a dvakrát s ní zatfiásl, jak mi pfiedtím ukázala. Potfiásli jsme si. „TakÏe teì jsme nejlep‰í kamarádi?“ zeptal jsem se Poppy, kdyÏ ruku odtáhla. „Jo!“ vyjekla nad‰enû. „Poppy a Rune.“ PoloÏila si prst na bradu a vzhlédla. Znovu na‰pulila rty, jako by usilovnû pfiem˘‰lela. „Zní to dobfie, Ïe jo? Poppy a Rune, nejlep‰í kámo‰i navûky!“ Pfiik˘vl jsem, protoÏe to fakt znûlo dobfie. Poppy vloÏila svou ruku do mojí. „UkaÏ mi svÛj pokojík! Chci ti vyprávût, na jaké dobrodruÏství mÛÏeme vyrazit pfií‰tû.“ Zaãala mû tahat dopfiedu a spoleãnû jsme vbûhli do domu. KdyÏ jsme vstoupili do mého pokoje, Poppy si pospí‰ila pfiímo k oknu. „Tenhle pokoj je pfiesnû naproti tomu mému!“ Pfiik˘vl jsem a ona zapi‰tûla. Pfiibûhla ke mnû a zase mû vzala za ruku. „Rune!“ vykfiikla nad‰enû, „veãer si mÛÏeme povídat a udûlat si vysílaãky z plechovek a drátu. MÛÏeme jeden 11
TisicPolibku2023_5
11/16/23 9:20 PM
Stránka 12
TILLIE COLEOVÁ
druhému ‰eptat tajemství, zatímco budou v‰ichni ostatní spát, a mÛÏeme plánovat a hrát si a…“ Poppy mluvila pofiád dál, ale nevadilo mi to. Líbilo se mi, jak zní její hlas. Mûl jsem rád její smích a taky tu velkou bílou ma‰li ve vlasech. MoÏná to v Georgii nebude tak stra‰né, pomyslel jsem si, ne jestli budu mít za nejlep‰í kamarádku Poppy Litchfieldovou.
*** A takové to bylo mezi Poppy a mnou od prvního dne. Poppy a Rune. Nejlep‰í kámo‰i navûky. Nebo jsem si to aspoÀ myslel. Je legraãní, jak se vûci mûní.
12
TisicPolibku2023_5
11/16/23 9:20 PM
Stránka 13
1 Zlomená srdce a sklenice na pusinky POPPY Pfied devíti lety Vûk: 8 let „Kam pojedeme, tati?“ zeptala jsem se otce, zatímco mû drÏel za ruku a vedl mû k autu. Ohlédla jsem se zpátky ke ‰kole a dumala nad tím, proã mû odvedl z vyuãování dfiív. Byla teprve pfiestávka na obûd, správnû bych ze ‰koly je‰tû odcházet nemûla. Jak jsme ‰li dál, tatínek mlãel a jen mi svíral ruku. Dívala jsem se podél ‰kolního plotu a najednou mûla podivn˘ pocit v Ïaludku. ·kolu jsem milovala, ráda jsem se uãila a dal‰í hodinu jsme mûli mít dûjepis. To byl mÛj nejoblíbenûj‰í pfiedmût. Nechtûla jsem ho zme‰kat. „Poppy!“ Rune, mÛj nejlep‰í kamarád, stál u plotu a sledoval mû, jak odcházím. Rukama pevnû svíral kovové tyãe. „Kam jde‰?“ vykfiikl. Ve tfiídû jsem sedûla vedle nûj. Pofiád jsme byli spolu. ·kola nás nebavila, kdyÏ tam jeden z nás nebyl. Obrátila jsem se k tátovi, jestli mi odpoví, ale ani se na mû nepodíval. ZÛstal zticha. Ohlédla jsem se na Runeho a vykfiikla: „Já nevím!“ 13
TisicPolibku2023_5
11/16/23 9:20 PM
Stránka 14
TILLIE COLEOVÁ
Rune mû sledoval celou cestu aÏ k autu. Vlezla jsem dozadu, posadila se na podsedák a tatínek mû pfiipoutal. Ze ‰kolního dvora jsem usly‰ela zvonûní, které znamenalo konec obûdové pfiestávky. Vyhlédla jsem z okna a sledovala, jak v‰echny dûti utíkají zpátky do budovy, jenom Rune ne. Rune zÛstal u plotu a pozoroval mû. Dlouhé blond vlasy mu vlály ve vûtru, kdyÏ ústy naznaãil: „Jsi v pofiádku?“ JenÏe tatínek nasedl do auta a vyrazil pryã dfiív, neÏ jsem mohla odpovûdût. Rune bûÏel podél plotu za na‰ím autem, dokud za ním nepfii‰la paní Davisová a nedonutila ho, aby ‰el dovnitfi. AÏ kdyÏ mi ‰kola zmizela z dohledu, tatínek promluvil: „Poppy?“ „Ano, tati?“ odpovûdûla jsem. „Ví‰, Ïe s námi babiãka Ïije uÏ nûjakou dobu, Ïe ano?“ Pfiik˘vla jsem. Babiãka se pfiistûhovala do pokoje naproti mému uÏ dávno. Maminka fiíkala, Ïe je to proto, Ïe potfiebuje pomoct. Dûdeãek umfiel, kdyÏ jsem byla je‰tû mimino. Dokud se nepfiistûhovala k nám, Ïila babiãka pár let sama. „Vzpomínበsi, co jsme ti s mámou fiekli o tom, proã s námi babiãka bydlí? Proã uÏ nemohla Ïít sama?“ Nadechla jsem se nosem a za‰eptala: „Jo. ProtoÏe potfiebovala na‰i pomoc. ProtoÏe je nemocná.“ Îaludek se mi obrátil, kdyÏ jsem to vyslovila. Babiãka byla moje nejlep‰í kamarádka. No, ona a Rune byli spoleãnû na absolutní ‰piãce. Babiãka fiíkávala, Ïe jsem jako ona. NeÏ onemocnûla, podnikaly jsme spolu spoustu dobrodruÏství. KaÏd˘ veãer mi ãetla o velk˘ch svûtov˘ch objevitelích. Vyprávûla mi o historii – o Alexandru Velikém, o ¤ímanech a o japonsk˘ch samurajích, to jsem mûla nejrad‰i. Bylo to i babiããino oblíbené téma. Vûdûla jsem, Ïe je nemocná, ale nikdy se tak nechovala. Pofiád se usmívala, objímala mû a rozesmívala. VÏdycky tvrdila, 14
TisicPolibku2023_5
11/16/23 9:20 PM
Stránka 15
TISÍC POLIBKÒ
Ïe má v srdci mûsíãní paprsky a v úsmûvu slunce. Babiãka mi fiekla, Ïe to znamená, Ïe je ‰Èastná. I mû dûlala ‰Èastnou. JenÏe posledních pár t˘dnÛ babiãka hodnû spala. Byla moc unavená, neÏ aby mohla dûlat cokoli jiného. Vlastnû jsem teì skoro kaÏd˘ veãer ãetla já jí, ona mû hladila po vlasech a usmívala se na mû. Bylo to fajn, protoÏe její úsmûvy byly ty nejlep‰í na svûtû. „Správnû, beru‰ko, je nemocná. Ve skuteãnosti je velice moc nemocná. Chápe‰?“ Zamraãila jsem se, pfiik˘vla a hlesla: „Jo.“ „Proto jedeme domÛ dfiív,“ vysvûtlil. „âeká na tebe. Chce tû vidût. TouÏí vidût svou malou kamarádku.“ Nerozumûla jsem tomu, proã mû tatínek musí vézt domÛ dfiív, abych nav‰tívila babiãku, kdyÏ jsem kaÏd˘ den po ‰kole jako první zamífiila do jejího pokoje a povídala si s ní, zatímco leÏela v posteli. Ráda poslouchala, jak jí vyprávím, co jsem cel˘ den dûlala. Odboãili jsme do na‰í ulice a zastavili na na‰í pfiíjezdové cestû. Táta se chvíli neh˘bal, potom se ke mnû obrátil a promluvil: „Vím, Ïe je ti teprve osm, beru‰ko, ale dnes musí‰ b˘t velké stateãné dûvãe, dobfie?“ Pfiik˘vla jsem. Tatínek se na mû smutnû usmál. „To je moje holãiãka.“ Vystoupil z auta a do‰el k mému sedadlu vzadu. Chytil mû za ruku, vytáhl mû z auta a vedl mû k domu. V‰imla jsem si, Ïe tu stojí víc aut neÏ obvykle. Zrovna jsem otevfiela pusu, abych se zeptala, komu v‰echna ta auta patfií, kdyÏ dvÛr mezi na‰imi domy pfiekroãila paní Kristiansenová, Runeho maminka. V náruãí nesla velkou mísu s jídlem. „Jamesi!“ zavolala a tatínek se otoãil, aby ji pozdravil. „Adelis, ahoj,“ kfiikl na ni. Runeho máma se pfied námi 15
TisicPolibku2023_5
11/16/23 9:20 PM
Stránka 16
TILLIE COLEOVÁ
zastavila. Blonìaté vlasy, stejné jako Runeho, mûla dnes rozpu‰tûné. Paní Kristiansenová byla opravdu hezká. Mûla jsem ji ráda. Byla laskavá a naz˘vala mû „dcerou, kterou nikdy nemûla“. „Tohle jsem vám pfiipravila. Prosím, fiekni Ivy, Ïe na vás v‰echny myslím.“ Tatínek pustil moji ruku, aby mohl mísu pfievzít. Paní Kristiansenová si dfiepla a políbila mû na tváfi. „Bude‰ hodná holka, Poppy, Ïe jo?“ „Ano, madam,“ odpovûdûla jsem a sledovala ji, jak se vracela po trávníku domÛ. Táta si povzdechl a potom mi pokynul hlavou, abych ho následovala dovnitfi. Jakmile jsme pro‰li hlavními dvefimi, uvidûla jsem na pohovkách v ob˘váku tety a str˘ãky, moji bratranci a sestfienice sedûli na podlaze a hráli si. Teta Silvia sedûla s m˘mi sestrami, Savannou a Idou. Byly mlad‰í neÏ já, jedné byly ãtyfii roky, druhé teprve dva. KdyÏ mû zahlédly, zamávaly na mû, ale teta Silvia je dál drÏela na klínû. V‰ichni mlãeli, ale spousta lidí si otírala oãi a vût‰ina z nich breãela. Úplnû mû to zmátlo. Opfiela jsem se tátovi o nohu a pevnû se ho chytila. Nûkdo stál ve dvefiích do kuchynû – teta Della, ale já jsem jí fiíkala D˘d˘. Byla to moje nejoblíbenûj‰í teta. Byla mladá a byla s ní legrace, vÏdycky mû rozesmála. PfiestoÏe byla moje maminka star‰í neÏ její sestra, podobaly se jedna druhé. Obû mûly dlouhé hnûdé vlasy a zelené oãi jako já. D˘d˘ v‰ak byla obzvlá‰È krásná. Jednoho dne bych chtûla vypadat jako ona. „Ahoj, Pop,“ fiekla teta. Vidûla jsem, Ïe má zarudlé oãi, a její hlas znûl legraãnû. D˘d˘ se podívala na tátu. Vzala mu z rukou mísu a pobídla ho: „Jdi s Poppy dozadu, Jamesi. UÏ je skoro ãas.“ ·la jsem s tátou, ale ohlédla jsem se, protoÏe nás D˘d˘ nenásledovala. Otevfiela jsem pusu, abych na ni zavolala, ona se v‰ak 16