Issuu

Karel Felt

SLAVNÉ

DISCIPLINÁRNÍ

PŘÍPADY Když FOTBAL spadne na dno

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 3

11.10.2023 14:23:17

OBSAH ÚVOD

Fotbal zažíval průšvihy od narození ��7 KAPITOLA 1.

Největší nepřítel – profesionalismus ��13 KAPITOLA 2.

Dvanáct předsedů disciplinárky �� 27 KAPITOLA 3.

Legendární Bican nebyl vyloučen ani uplacen �� 35 KAPITOLA 4.

Adamec, fotbalový génius i démon ��40 KAPITOLA 5.

Puma vs. Adidas, bitva nejen o kopačky �� 47 KAPITOLA 6.

Za dva podpisy jeden velký trest �� 52 KAPITOLA 7.

Chceš nahoru? Tak plať! �� 59 KAPITOLA 8.

Károlyiho první případ – Vízek �� 73 KAPITOLA 9.

Emigrace a návrat Kubíka s Knoflíčkem ��80 KAPITOLA 10.

Stejskal se Švarcem odpálili bombu �� 84 KAPITOLA 11.

Největší úplatkářská kauza začala o čarodějnicích �� 92 KAPITOLA 12.

Slavii stál odchod dva miliony ��126

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 4

11.10.2023 14:23:17

KAPITOLA 13.

Zavřená hřiště i tribuny �� 131 KAPITOLA 14.

Když místo gólů padají facky �� 140 KAPITOLA 15.

Doping po česku ��156 KAPITOLA 16.

Kalamita, igelitka a jiné kuriozity ��164 KAPITOLA 17.

Rekordmani Kweuke a Řepka �� 175 KAPITOLA 18.

Když se hvězdy červenají ��188 KAPITOLA 19.

Hříšníci z laviček �� 210 KAPITOLA 20.

Když se šéfové cítí božstvy, někdy končí v pekle ��224 KAPITOLA 21.

Sázení – nejzákeřnější sok fotbalu ��233 KAPITOLA 22.

Světová ostuda aneb Když se rozhodčí opije �� 247 KAPITOLA 23.

Křetínského kabela prý měla zničit Plzeň �� 252 KAPITOLA 24.

Česká stopa v disciplinárce UEFA �� 257 KAPITOLA 25.

Fotbal je společenský fenomén (rozhovor s JUDr. Alexandrem Károlyim) ��261 KAPITOLA 26.

Peltovo dělení dotací a taťka Berbr či synek Rogoz �� 272

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 5

11.10.2023 14:23:17

Úvod FOTBAL ZAŽÍVAL PRŮŠVIHY OD NAROZENÍ

růšvihy ve fotbale, ať korupční, či hrubé fauly, provázejí tuto hru od samého počátku, kdy se na začátku sedmdesátých let devatenáctého století v Anglii rozešli vyznavači ragby s těmi, kteří chtěli do míče jen kopat, nepočítáme-li hry, které jsou někdy považovány za předchůdce fotbalu. Ti, co odmítali brát míč do ruky, nebo to povolovali jen výjimečně, v roce 1863 založili Fotbalovou asociaci, nejstarší národní asociaci na světě. Fotbal dostal také pravidla, která stejně jako hra procházela a neustále prochází vývojem. A když má něco pravidla, tak je v lidské povaze asi přímo zakódováno jejich porušování. K tomu docházelo od prvopočátku. Tresty za hrubé zákroky však padaly zřídka. Přece jenom fotbal měl společnou minulost s ragby, které připouští hodně tvrdou hru. Tresty tak přicházely hlavně za napadení a inzultaci rozhodčího, případně soupeře a jeho zranění nebo za jiné projevy nesportovního chování. Brzy se objevila korupce v různých podobách. Porušení pravidel řešilo vedení asociace, následně komise v českém fotbale nazvaná Protestní, později bychom ji mohli nazvat sportovně-technickou. Ale jak se fotbal rozšiřoval po celém světě a přibývalo klubů i soutěží, docházelo častěji i k porušování pravidel. Víc se řešily hrubé zákroky, zejména ty, které skončily zraněním, ale také stále rafinovanější formy uplácení. Zatímco Anglie – 7 –

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 7

11.10.2023 14:23:17

S L AV N É DI S CI P L I N Á RNÍ P Ř ÍPA DY

JUDr. Alexander Károlyi působil v disciplinární komisi 31 let, z toho 21 let byl jejím předsedou.

– 8 –

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 8

11.10.2023 14:23:18

Fot ba l z a ž í va l p růšv i h y od n a roze n í

zavedla profesionalismus už v roce 1885 a stanovila jasné hranice mezi ním a amatérským fotbalem, v mnoha zemích, včetně Československa, bylo nepřípustné, aby fotbalisté dostávali jakoukoliv finanční odměnu nebo kompenzaci, byť by šlo o je dinou korunu. Spory o profesionalismus se vedly už za Rakousko-Uherska. Symbolem odsuzovaného profesionalismu se tehdy stal kanonýr Sparty Jan Rut, který sám přiznal, že za zápas dostával i pět korun! Profesionalismus byl vnímán jako čiré zlo, v českých médiích se propíral už v roce 1906. Přesto nakonec vyhrál, protože to chtěli samotní fanoušci. A tak v roce 1925 byl definitivně schválen, fotbal se v Československu rozdělil na profesionální a amatérský a došlo k založení oficiální a skutečné fotbalové ligy. Zavedením profesionalismu, a to nejen u nás, vstoupily do fotbalu peníze, které se staly jeho hnacím motorem, ale zároveň i největším problémem, samozřejmě ve smyslu úplatků a jiných forem jejich zneužití k porušení platných norem. Kolem uplácení či porušování finančních pravidel se točí největší případy a z nich vznikající skandály, které daleko překračují hranice samotné hry i států. Fotbal se skutečně červená prakticky od svých začátků, byť karty této barvy do něj byly zavedeny společně se žlutými až v roce 1970. Korupce je bohužel – nejen ve fotbale – nevymýtitelná. Především ona, ale také další porušování pravidel byly důvodem, proč v rámci fotbalových svazů a asociací vznikly disciplinární komise, a to na všech úrovních. Od okresů po tu, která rozhoduje o případech v nejvyšších soutěžích. V československém fotbale vznikla disciplinární komise v roce 1948 v rámci procesu sjednocování tělovýchovy a jejím prvním předsedou byl JUDr. Antonín Kepák. Po něm následovalo až do současnosti dalších jedenáct mužů. Nejdéle byl členem disciplinární komise JUDr. Alexander Károlyi, zasedal v ní jednatřicet let, z nichž jednadvacet ji vedl. Jedná se nejen o český, ale podle dostupných pramenů i světový rekord. Se svými kolegy řešil na dvacet tisíc kauz. Sám sice říká, že disciplinární případy nedělí na velké a malé, protože všechny jsou – 9 –

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 9

11.10.2023 14:23:18

S L AV N É DI S CI P L I N Á RNÍ P Ř ÍPA DY

stejně důležité, ale mnohé z nich sledovala široká veřejnost, plnily titulní stránky novin, začínaly jimi televizní a rozhlasové zprávy. V první řadě stála asi největší korupční kauza v historii českého fotbalu z roku 2004. V této publikaci jsou zaznamenány nejznámější či nejslavnější disciplinární kauzy v historii československého a českého fotbalu, od začátku minulého století až po současnost. Některé řešila podle tehdejšího zařazení a kompetencí disciplinárka „druhého“ stupně, tedy Českého fotbalového svazu, protože se týkaly klubů působících ve druhé lize a nižších soutěžích. Ta nejvyšší řešila první ligu a Československý pohár, v němž se utkávali vítězové Českého a Slovenského poháru. V poslední kapitole jsou pak uvedeny dva případy z posledních let, které vzbudily velkou pozornost. První se týká bývalého předsedy Fotbalové asociace ČR Miroslava Pelty a ten druhý, který policie nazvala pracovně akce Šváb, bývalého místopředsedy asociace Romana Berbra, funkcionáře Romana Rogoze, dalších devatenácti rozhodčích a činovníků a klubu Slavoj Vyšehrad. Tyto případy ještě nejsou definitivně uzavřeny. Fotbalová disciplinárka je ale z nepochopitelných a normám UEFA odporujících důvodů neřešila a čeká na rozhodnutí soudů. Navzdory tomu, že ty neřeší provinění proti fotbalovým normám… Uvedené příběhy jsou zajímavé a poučné i po desítkách let, u těch nejstarších skoro po sto letech. Pro některé z vás budou připomenutím, pro nejmladší generaci novým poznáním. Jednotlivé případy jsou různě dlouhé, o těch meziválečných není mnoho informací, záznamy o těch pozdějších se ztratily nebo byly skartovány. Základní informace se však podařilo nalézt. Některé jsem jako sportovní novinář zažil, dokonce jsem v jedné kauze seděl v roli svědka vedle „obžalovaného“ Karla Poborského. Samotné případy měly i s výpověďmi jen několik stran oficiálních záznamů komise, jiné pár desítek, ale korupční kauza z roku 2004, kterou řešila právě komise vedená doktorem Károlyim, obsahuje několik tisíc stran. V součtu s policejními záznamy a soudními protokoly jich je hodně přes deset tisíc. – 10 –

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 10

11.10.2023 14:23:18

Fot ba l z a ž í va l p růšv i h y od n a roze n í

Některé příběhy vyzní úsměvně, ale jiné smutně, protože ukazují, kam až jsou někteří lidé ve fotbale schopni zajít. Přitom fotbal je „jen“ hra, která baví víc než miliardu fanoušků po celé planetě, hráči jí vydělávají finanční částky, jaké si většina z nás ani neumí představit, a ještě víc peněz do fotbalu přichází. Ale dosti slov na úvod. Přeji vám příjemné počtení…

– 11 –

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 11

11.10.2023 14:23:18

la o t i p a K

NEJVĚTŠÍ NEPŘÍTEL – PROFESIONALISMUS

počátcích fotbalu u nás, až do roku 1925, byl za největší metlu považován profesionalismus. Dokonce byl vnímán jako větší zlo než korupce, až někde v pozadí byly brutální zákroky na hřišti, i když těch tehdy tolik nebylo. Hráči k sobě chovali větší úctu než dnes. Trestány byly také prohřešky řekněme společenského rázu, když například hráči odešli ze hřiště nebo se vzepřeli verdiktu rozhodčího. Sudím záměrně „nakloněný trávník“ připravil o triumfy na olympijských hrách 1920 a světovém šampionátu 1934 československou reprezentaci. Měla k nim tehdy sportovně blíž než soupeř. Disciplinární komise u nás v té době ještě neexistovala, prohřešky řešilo vedení svazu. Ani jeho členové neměli jednotný metr, takže trestali podle pocitů nebo vztahu k viníkům. Padaly tresty zákazu činnosti i na několik let, které byly posléze zkráceny nebo úplně zrušeny. Ani korupce však nezůstávala stranou. DOSTAL RÖSSLER-OŘOVSKÝ OD SLÁVISTŮ ÚPLATEK? Vůbec prvním podezřelým z korupce byl paradoxně „otec“ českého sportu Josef Rössler-Ořovský, který otevřel v Čechách dveře mnoha sportovním odvětvím, včetně fotbalu. Právě jeho verdikt po prvním derby pražských S v roce 1896 je považován za rozbušku nesmiřitelné rivality mezi kluby z pravého a levého břehu – 13 –

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 13

11.10.2023 14:23:18

S L AV N É DI S CI P L I N Á RNÍ P Ř ÍPA DY

Karel Pešek Káďa ve finále OH 1920 v Antverpách na protest proti tendenčnímu řízení hlavního sudího odvolal mužstvo ze hřiště. Naši byli z turnaje diskvalifikování a přišli i o stříbrné medaile. Vltavy. Sparta tehdy zvítězila na Císařské louce 1:0. Po utkání seděl sudí s oběma týmy u piva, jak bylo tehdy zvykem, a tam, notně ovlivňován slávisty, vyřkl ortel: „Gól byl neregulérní, tudíž neplatí.“ A tak byla jako výsledek prvního derby zapsána remíza 0:0. Přitom při samotném zápase slávisté moc neprotestovali. Zlobili se jako každý, kdo dostane gól. Podle tehdejších zvyklostí však přes verdikt rozhodčího „nejel vlak“ a nebylo se ani ke komu odvolat, Český svaz footballový vznikl až o pět let později a ve Vídni nikoho pražské handrkování nezajímalo. Slávisté byli rádi za plichtu, sparťané zuřili a tvrdili, že Rössler-Ořovský neodvolal gól po několika hodinách jen tak. Dostal prý pěkných pár rakousko-uherských korun. I když dobový tisk stesky sparťanů zaznamenal, nebylo jim to nic platné. Neměli žádné důkazy. – 14 –

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 14

11.10.2023 14:23:18

N e j v ět š í n ep ří t el – p ro f e s ion a lis mu s

TREST ZA NEODNESENÉ BRANKOVÉ TYČE Na přelomu století se hrály převážně přátelské zápasy, první zmínku o mistrovských utkáních uvádí ve své knize Dějiny československého sportu Karel Petrů už v souvislosti s rokem 1897. Tento muž dovedl v roli šéfa výpravy a trenéra, jemuž se tehdy říkalo svazový kapitán, v roce 1934 Československo do finále mistrovství světa. Pro období před druhou světovou válkou je právě kniha Karla Petrů cenným zdrojem informací. V roce 1897 lze hovořit o prvním „disciplinárním“ trestu. Tehdy došlo k potrestání hráče DFC Praha Grünbergera zastavením činnosti na 14 dní, protože odmítl odklidit brankové tyče z louky, na níž se hrálo. Nepíše se ale o tom, jaký orgán jej potrestal, zda fotbalový, či policejní, s největší pravděpodobností ale šlo o soud. „Stěžoval si p. Nosswitz, že pánové Popper a Grünberger se zdráhají odklízeti brankové tyče. Obžalovaní byli předvoláni a p. Grünberger byl za svoji nekázeň potrestán zastavením činnosti na 14 dnů, kdežto p. Popper byl žaloby zproštěn,“ píše Petrů. PROFESIONÁL ZA PĚT KORUN V roce 1899 se objevila další spekulace o korupčním jednání. Slavia tehdy hostila tým Oxfordu, který vyhrál 3:0. Především hráči německého DFC, kteří slávistům záviděli atraktivního anglického soupeře, rozšiřovali pomluvu, že Slavia Oxford upla tila, aby jí nedal víc než tři branky… V roce 1900 pět pražských klubů, tehdy bez Sparty, založilo volné sdružení Český svaz footballový, který byl v roce 1901 uznán jako řídící a organizační orgán v zemích Koruny české. To už se přidala i Sparta a několik mimopražských klubů. Jeho vedení mělo mimo organizování soutěží řešit i porušování pra videl, především proti čistotě sportu. Tehdy panovala řevnivost mezi kluby, i dobový tisk probíral napjaté vztahy mezi Slavií a ČAFC Praha a kritizoval také přecházení hráčů z jednoho celku do druhého. Činil tak z morálního hlediska, nezabýval se tím, proč a za jakých podmínek hráč přešel (tehdy se ještě nepoužíval výraz přestup). – 15 –

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 15

11.10.2023 14:23:18

S L AV N É DI S CI P L I N Á RNÍ P Ř ÍPA DY

Vedení nově založeného svazu jako jednu z prvních akcí založilo Mistrovství ČSF, ale to nezískalo na vážnosti. Až v roce 1906 založený Pohár charity (nebo též dobročinnosti) začaly brát kluby vážně. Navíc mezi nimi a svazem docházelo k častým sporům, a tak řady ČFS načas opustila například Slavia. Ostatní kluby sdružené ve svazu dostaly zákaz s ní hrát. Slávisté pak nebyli bráni do reprezentace, jestli tak můžeme nazvat výběry Prahy, které se utkávaly nejčastěji s týmy Vídně nebo Budapešti. Svaz dbal na dodržování jím stanoveného soutěžního řádu. V roce 1903 potrestal Meteor VIII za to, že nenastoupil k mis trovskému zápasu proti rezervě Slavie. Pokuta byla nevídaná – 3 rakousko-uherské koruny! V té době stála kopaná ještě na okraji společnosti. Hrála ji a fandila jí „lůza“. Studenti ji nesměli hrát, jinak jim hrozilo vyloučení, dělníkům a úředníkům ztráta místa, proto se maskovali kníry a přezdívkami. Mimo Prahu byla situace ještě horší. Fotbalisté byli pomlouváni, že se učí „lámat údy“. K roztržce došlo v roce 1905 v utkání vídeňské Crickety se Spartou, na jejíž hráče dokonce létaly z hlediště kameny. Ve druhé půli se domácí König srazil se sparťanem Rezkem. Oba byli vyloučeni, a zatímco Rezek odešel, König to odmítl. Zápas se nedohrál. Rakouský svaz pak potrestal Rezka zákazem činnosti na čtyři neděle, což mělo platit pro celé mocnářství, ale König dostal jen důtku. Český svaz mlčel, nefungoval. V roce 1906 však musel řešit problém. Tisk burcoval veřejnost, že fotbalisté předních klubů jsou pseudoamatéry, ne-li profesionály, a dostávají peníze. Tenhle problém byl propírán na veřejnosti prakticky až do roku 1925, kdy byl fotbal jasně rozdělen na profesionální a amatérský. Jednou z prvních „obětí štvanice“ byl v roce 1913 fotbalista Jan Rut, o něhož se přetahovala Sparta se Slavií. Bylo veřejným tajemstvím, že oba kluby mu nabídly peníze. Fotbalový svaz nejprve řešil slávistické udání Sparty, mladíček Rut pak přiznal, že mu peníze poskytla i Slavia, a nakonec udal i sám sebe, že za zápas dostává pět korun! „Profesionála“ svaz potrestal zákazem činnosti na jeden rok, což po pár měsících zrušil – 16 –

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 16

11.10.2023 14:23:18

N e j v ět š í n ep ří t el – p ro f e s ion a lis mu s

a Rut hrál dál. Byl však ostouzen tiskem, protože jeho čin, že bral peníze za hru, byl vnímán jako „hanebný“… Za hanebnost bylo považováno i to, když dostal od klubu hráč kopačky nebo rozhodčí párek. A což teprve, když vyplavalo na povrch, že Karel Pešek Káďa přestoupil z vinohradského Meteoru do bohatšího ČAFC Vinohrady za „pravidelnou stravu“ v restauraci jednoho z mecenášů klubu. To byl poprask. Bulvár tehdy psal, že profesionalismus je větší zlo, než když někdo „koupí“ zápas… Ještě hůř než Rut dopadl později Antonín Janda Očko. Barcelona mu nabídla za to, že odejde ze Sparty do katalánské metropole, odměnu rovnající se tehdejšímu milionu korun. Hráč odmítl, přesto byl doma hanoben tiskem a popotahován svazo vým vedením za to, že vůbec o penězích jednal. Už v samostatném Československu se šlo po „profesionalismu“ ještě tvrději. Když záložník Sparty František Kolenatý ohlásil přestup do Slavie a pak ho zrušil, řešil záležitost nejen svaz, ale i soud. Bulvární tisk rozvířil kampaň, že Kolenatý urči tě nemínil přestoupit do Slavie jen tak a na Letné také nezůstal proto, že měl Spartu v srdci. Svaz potrestal Kolenatého zákazem činnosti na dva roky a Slavii pokutou 15 000 korun, protože u soudu vyšlo najevo, že mu „něco“ slíbila. Oba tresty byly nakonec zrušeny, důkazy se nenašly. Prakticky každý přestup do Slavie či Sparty nebo mezi nimi budil podezření, ale důkazy chyběly. K pikantní situaci došlo v roce 1931, kdy vedení tehdejší fotbalové asociace řešilo útočníka Františka „Franciho“ Svobodu. Sparta předložila smlouvu s jeho podpisem, jímž potvrdil, že ze Slavie přechází přes ulici na druhou stranu Letné. Smlouvu s kanonýrem předložila i Slavia. Vedením asociace sestavená komise byla na rozpacích. Obě smlouvy byly přinejmenším pochybné. Svoboda dokonce Spartě podepsal směnku na 50 000 korun. Ve vzduchu viselo podezření, že za tím vším jsou jiné zájmy, ale jaké a jak je dokázat? Valná hromada asociace ve vlekoucím se případu dala komisi doporučení, aby obě smlouvy označila za neplatné. Jenže to hrozilo eskalací sporů mezi oběma kluby. – 17 –

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 17

11.10.2023 14:23:18

S L AV N É DI S CI P L I N Á RNÍ P Ř ÍPA DY

Nakonec to odnesl sám Svoboda, který musel zaplatit 50 000 korun Ústřední záložně čs. legionářů, ta totiž směnky žalovala, čímž se případ dostal k soudu. Navíc musel zaplatit soudní výlohy a dalších 50 000 korun Spartě, jíž se podepsáním směnek zavázal, že pokud nepřestoupí, tuto částku uhradí. Tvrdý trest na tehdejší dobu, i dnes by to bylo hodně. Ale Svobodu v tom Slavia nenechala a sehnala peníze, aby to její a reprezentační klenot nebolelo. Celá aféra se táhla rok a fotbalu rozhodně neprospěla. Naštěstí to bylo v době, kdy profesionalismus už nebyl sprostým slovem. Podobných sporů řešil československý fotbal víc, ale ne tak drahých. Další obětí honu na profesionální „čarodějnice“ se stal záložník Josef Pleticha. V prosinci 1922 ohlásil přestup z Viktorie Žižkov do Slavie. Okamžitě byl prohlášen za „neamatéra“ a byla mu zastavena činnost. V květnu 1923 byl uznán jeho přestup za platný a mohl hrát. Jenže Žižkov chtěl ze Slavie dostat co nejvíc peněz, před komisi byli posláni dva svědkové a jistý Hrdlička řekl, že Pleticha chtěl po Viktorce 1000 korun, jinak že nebude hrát. Tím hráči notně přitížil. Později vypověděl, že byl uveden v omyl, protože tu tisícovku chtěl Pleticha jako náhradu za cesty z Kladna, kde bydlel. Navíc Hrdlička přiznal, že mu byla Viktorií slíbena provize ze 60 000 korun, které měl Žižkov se Slavií už domluvené… Pleticha do Slavie odešel a stal se její oporou. Ostudu prý sklidil svědek Hrdlička. PROHRÁLI JSTE, TAK BUDETE POTRESTÁNI Umíte si představit, že by hráči reprezentace nebo klubu prohráli a dostali trest ve smyslu zákazu činnosti? Těžko, ale přesto se tak stalo už před první světovou válkou a po ní také. V roce 1909 vyrazil český fotbalový výběr do Anglie a čtyřikrát vysoko prohrál. Tohle „morální a finanční fiasko“ vedení svazu neuneslo. Slávisté Benda, Košek a Kotouč byli potrestáni. „Žádný z hráčů nebude v budoucnosti zařazen do reprezentačního mužstva ČFS, a kromě toho diskvalifikován Košek do 15. června a Kotouč do 1. září příštího roku,“ píše Petrů ve své knize. Košek byl tehdy superstar českého fotbalu, jedním – 18 –

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 18

11.10.2023 14:23:18

N e j v ět š í n ep ří t el – p ro f e s ion a lis mu s

z nejlepších útočníků na kontinentu. Trest byl později zmírněn a už v roce 1911 pomohl Košek českému týmu k titulu amatérských mistrů Evropy. Ve finále olympijského turnaje 1920 v Antverpách nechal anglický sudí Lewis domácími Belgičany doslova rozkopat československý tým. Soupeři uznal dva neregulérní góly, hostům vyloučil hráče Karla Steinera. Trpělivost došla kapitánovi československého týmu Karlu Peškovi Káďovi a tým odvedl ze hřiště. Čechoslováci byli vyloučeni z turnaje, nedostali ani stříbrné medaile a případ dostal nejen mezinárodní sportovní, ale i politický rozměr. Domácí fanoušci zhanobili československou vlajku, za což se pak Belgické království Československé republice omluvilo. Sportovně ale byli Čechoslováci ostouzeni a trvalo několik let, než ČSF navázal normální vztahy s Belgií a Anglií, ale i Mezinárodním olympijským výborem. Doma Káďovo rozhod nutí rozdělilo fanoušky na dva tábory. Jedni mu fandili, druzí ho odsuzovali. Hráči dokonce hrozil trest zastavení činnosti, ale nakonec od něj vedení svazu upustilo. Hůř dopadlo mužstvo, které v roce 1924 startovalo na OH v Paříži. Problém vyvstal už před odjezdem, pro zranění chyběl stratég středové řady a celé hry Káďa, pro údajnou nemoc se omluvil útočník Jan Vaník. Reprezentační tým vyřadili ve 2. kole Švýcaři a Čechoslováci znovu odjížděli s ostudou, když jeden z vedoucích výpravy Ferdinand Scheinost podal protest proti výkonu francouzského rozhodčího Slawika a rozdmýchal tak znovu mezinárodní antipatie. Fiasko z Francie mělo doma dohru. Scheinost musel rezignovat na funkci mezinárodního sekretáře Československé asociace fotbalové. Bezecný sám rezignoval na funkci asociačního kapitána, kterým se posléze stal Henčl. Vedoucí funkce u mužstva byl zbaven i Fanta, bývalý šéf Středočeské župy. Tresty až na jeden rok dostali z hráčů bratři Hojerové, Čapek a Sedláček, který si vzal přes zákaz s sebou manželku. Navržen byl dokonce zákaz nominovat tyto fotbalisty v budoucnosti do národního mužstva. Vinni byli porušením asociačního řádu a nemístnou kritikou rozhodnutí vedení. Případ se dostal až k civil– 19 –

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 19

11.10.2023 14:23:18

S L AV N É DI S CI P L I N Á RNÍ P Ř ÍPA DY

nímu soudu. Nakonec došlo ke zkrácení trestů maximálně do konce února 1925. V tom roce otřásla fotbalovým prostředím ještě jedna aféra. Fotbalová asociace měla neustálé spory s oběma pražskými S a také Sborem rozhodčích. Následující případ se týkal ostrých neshod s vedením Sparty. Asociační komise, pověřená řízením soutěží, zrušila výsledek utkání Sparta–Bohemians 7:1 a problém vygradoval. Začátkem října otiskl list České slovo, jehož redaktorem byl Ferdinand Scheinost, bývalý mezinárodní sekretář asociace a vlivný činovník Sparty, článek obviňující předsedu ČSFA Pelikána z „neamatérství“, jelikož prý při zájezdu národního mužstva do Kodaně v roce 1922 přijal diety odporující amatérskému řádu. Tehdy ještě Pelikán nebyl ani šéfem asociace, ani členem výboru, do Dánska jel díky svým jazykovým znalostem. Stejné diety jako předseda však dostal i Scheinost a tehdejší asociační kapitán Fanta. Místopředseda Sparty Saxi podal dokonce žalobu a pod obvinění se podepsal i sekretář žižkovské Viktorie Kotek. Případ se táhl od března do listopadu, kdy ústřední výbor asociace rozhodl o vyloučení Scheinosta a Kotka z řad členstva. Za ně se však postavila Sparta i Viktoria a další kluby, které měly s vedením ČSFA spory. Další roztržka byla na světě. Došlo ke změnám ve vedení, ale Rudolf Pelikán, tehdy už respektovaný předseda asociace, svoji pozici udržel. V roce 1925 byl také konečně oficiálně uznán profesionalismus. Fotbal se rozdělil na profesionální a amatérský. PRVNÍ „TRESTNÍ ŘÁD“ Disciplinární komise v raných letech českého fotbalu neexistovala, případy porušování norem řešilo vedení svazu nebo jím sestavená komise, které se říkalo „Protestní“. Neměla však stálého předsedu ani složení. V květnu roku 1914, tedy ještě před vypuknutím první světové války, která fotbalové aktivity výrazně utlumila, vedení svazu vypracovalo kromě prvního Přestupního řádu také první Trestní tarif. Jak píše Karel Petrů, cílem bylo „zvýšení péče o kázeň členstva“. Tento řád se stal základem pro všechny – 20 –

Slavne_disciplinarni_pripady_blok.indd 20

11.10.2023 14:23:18