9788024293509

AndelHra2018

5/10/18 5:20 PM

Stránka 3

POHŘEBIŠTĚ ZAPOMENUTÝCH KNIH

EUROMEDIA GROUP

AndelHra2018

5/10/18 5:20 PM

Stránka 9

(1)

Spisovatel nikdy nezapomene na chvíli, kdy za svÛj pfiíbûh po-

prvé dostal peníze ãi pochvalu. Nikdy nezapomene na chvíli, kdy poprvé pocítil sladk˘ jed marnivosti v krvi. Vûfií, Ïe pokud se mu podafií pfied ostatními skr˘t nedostatek talentu, sen o literatufie mu dokáÏe zajistit stfiechu nad hlavou a na sklonku dne i talífi teplého jídla. A pfiedev‰ím to, po ãem touÏí nejvíce – spatfiit své jméno vyti‰tûné na ubohém cáru papíru, kter˘ jej dozajista pfieÏije. Spisovatel je odsouzen pamatovat si tento okamÏik, protoÏe v tu chvíli je ztracen a jeho du‰e má stanovenou cenu.

Mnû se to stalo poprvé onoho dávného prosincového dne roku 1917. Bylo mi tehdy sedmnáct a pracoval jsem v Hlasu píle, coÏ byly jedny bezv˘znamné noviny, které se jakÏ takÏ drÏely nad vodou. Sídlily v ponuré budovû, co kdysi slouÏila jako továrna na v˘robu kyseliny sírové a jejíÏ stûny stále je‰tû vydávaly Ïíravinové v˘pary, jeÏ nám leptaly nábytek, ‰aty, ducha a dokonce i podráÏky u bot. Sídlo deníku se tyãilo nad lesem andûlÛ a kfiíÏÛ hfibitova v Pueblo Nuevo. Jeho kontury se z dálky mísily s obrysy hrobek, promítajícími se proti horizontu, do nûhoÏ se jako d˘ky zabodávaly stovky komínÛ a továren, které bez pfiestání vytváfiely ‰arlatovoãern˘ soumrak nad Barcelonou.

Toho veãera, kdy se mûl zmûnit bûh mého Ïivota, si mû krátce pfied uzávûrkou ráãil zavolat zástupce fieditele, don Basilio Moragas. Pfiedvolal si mû do temné místnÛstky, která nûkdy slouÏila jako pracovna a jindy jako kufiárna doutníkÛ. Don 9

AndelHra2018

5/10/18 5:20 PM

Stránka 10

CARLOS RUIZ ZAFÓN

Basilio byl ãlovûk zasmu‰ilého vzhledu s mohutn˘mi kníry.

Nikdy si nebral Ïádné servítky. Zastával názor, Ïe hojné uÏívání pfiíslovcí a nadmíra pfiídavn˘ch jmen jsou vlastní zvrhlíkÛm a lidem trpícím nedostatkem vitaminÛ. KdyÏ u nûjakého redaktora odhalil sklony ke kvûtnaté próze, nechal jej tfii t˘dny sepisovat nekrology. A pokud se po tomto oãistném procesu dotyãn˘ dopustil téhoÏ prohfie‰ku, don Basilio mu nastálo pfiifiadil rubriku pro kutily a domácnost. V‰ichni jsme z nûj mûli hrÛzu a on to vûdûl. „Done Basilio, chtûl jste se mnou mluvit?“ ozval jsem se nesmûle. Zástupce fieditele se na mû úkosem podíval. Ve‰el jsem do pracovny, ve které to bylo cítit potem a tabákem – pfiesnû v tomto pofiadí. Don Basilio mou pfiítomnost pfiehlíÏel a dál s ãervenou tuÏkou v ruce opravoval ãlánek, kter˘ mûl pfied sebou na stole. Bûhem nûkolika dal‰ích minut zástupce fieditele vystavil text palbû úprav, ne-li pfiímo amputací, pfiiãemÏ si neustále nûco brumlal, jako bych tam ani nebyl. V‰iml jsem si, Ïe u zdi stojí Ïidle. JelikoÏ jsem nevûdûl, co mám dûlat, chtûl jsem se posadit. „Kdo vám fiekl, Ïe si máte sednout?“ zamruãel don Basilio, aniÏ od textu zvedl pohled.

Rychle jsem se postavil a zadrÏel jsem dech. Zástupce fieditele si povzdechl, upustil svou ãervenou tuÏku, pohodlnû se usadil v kfiesle a prohlíÏel si mû, jako bych byl nepotfiebn˘ kus hadru. „Sly‰el jsem, Ïe pí‰ete, Martíne.“ Polkl jsem, a kdyÏ jsem otevfiel pusu, vysoukal jsem ze sebe ponûkud legraãním hlasem: „Tak trochu, totiÏ, já nevím, chci fiíci, tedy, Ïe ano, pí‰u...“ „Doufám, Ïe pí‰ete lépe, neÏ mluvíte. A co to vlastnû pí‰ete?

Ov‰em, smím-li se ptát.“ „Detektivky. Mám na mysli...“ „Vím, o co jde.“ Pohled, kter˘ mi don Basilio vûnoval, byl v˘mluvn˘. Kdybych mu fiekl, Ïe vyrábím figurky do betléma z ãerstvého hnoje, 10

AndelHra2018

5/10/18 5:20 PM

Stránka 11

ANDùLSKÁ HRA

asi by se mi podafiilo vyvolat u nûj trojnásobné nad‰ení. Znovu povzdechl a pokrãil rameny. „Vidal fiíká, Ïe vÛbec nejste tak ‰patn˘. Îe vynikáte. Ov‰em vezmeme-li v úvahu, jaká je na tomto poli konkurence, nemusíte se ani moc namáhat. No ale, kdyÏ to fiíká Vidal.“ Pedro Vidal byl hvûzdou Hlasu píle. Psal jednou t˘dnû sloupek o událostech, coÏ bylo to jediné, co se v cel˘ch novinách dalo ãíst. Byl autorem tuctu napínav˘ch románÛ o gangsterech z Ravalu v pátém okrsku a jejich milostn˘ch pletkách s dámami z vysoké spoleãnosti, s nimiÏ dosáhl mírného úspûchu. Vidal, jenÏ vÏdy nosíval bezvadné obleky a nabl˘skané italské mokasíny, pÛsobil dojmem filmov˘ch milovníkÛ. Mûl svûtlé vlasy, vÏdy peãlivû uãesané, tenk˘ knírek a nepohasínající úsmûv na rtech, kter˘ rozdával ‰tûdfie, jako ãlovûk, jenÏ se ve své kÛÏi a na tomto svûtû cítí skvûle. Pocházel z dynastie navrátilcÛ, ktefií zbohatli v Americe díky obchodu s cukrem a ktefií si po návratu do vlasti namastili kapsu, kdyÏ se ve mûstû zavádûla elektfiina.

Jeho otec, patriarcha rodinného klanu, byl jedním z majoritních akcionáfiÛ novin. Pro dona Pedra byla redakce hfii‰tûm, na nûmÏ ubíjel nudu vlastní ãlovûku, kter˘ pro svou obÏivu nemusel v Ïivotû pracovat ani jedin˘ den. Málo záleÏelo na tom, Ïe noviny pfiicházely o peníze stejn˘m zpÛsobem, jak˘m z nov˘ch aut, jeÏ zaãínala projíÏdût Barcelonou, unikal olej. Dynastie VidalÛ, opl˘vající ‰lechtick˘mi tituly, se nyní vûnovala sbûratelství bank a pozemkÛ v Ensanche o velikosti mal˘ch kníÏectví.

Pedru Vidalovi jsem jako prvnímu ukázal své náãrtky, které jsem psal je‰tû jako mal˘ kluk, v dobû, kdy jsem po redakci rozná‰el kávu a cigarety. VÏdycky mûl na mû ãas, pfieãetl si, co jsem napsal, a poskytl mi dobré rady. âasem si ze mû udûlal pomocníka a dovolil mi, abych na stroji pfiepisoval jeho texty. To on mi fiekl, Ïe pokud chci dát v‰anc svÛj osud v ruské ruletû literatury, je odhodlan˘ mi napomáhat a vést mé první kroky. A jelikoÏ svému slovu dostál, vrhl mû nyní do spárÛ dona Basilia, Kerbera na‰ich novin.

11

AndelHra2018

5/10/18 5:20 PM

Stránka 12

CARLOS RUIZ ZAFÓN

„Vidal je sentimentální. Pofiád je‰tû vûfií silnû proti‰panûlsk˘m povídaãkám o nadvládû zásluh, neboli o pfiíleÏitostech pro ty, kdo si je zaslouÏí, a ne pro ty, ktefií mají zrovna vlivné známé. A protoÏe má nabitou penûÏenku, mÛÏe si dovolit chodit svûtem jako romantik. Kdybych mûl jen setinu prachÛ, co jemu pfieb˘vají, dal bych se na psaní sonetÛ a ptáãci by mi zobali z ruky uchváceni mou laskavostí a dobrotou mého ducha.“ „Pan Vidal je skvûl˘ ãlovûk,“ namítl jsem. „Je víc neÏ jen to. Je to svûtec, protoÏe navzdory tomu, Ïe vypadáte jako ‰upák, uÏ t˘dny do mû hustí, jak je ten nበredakãní benjamínek nadan˘ a pracovit˘. On ví, Ïe jsem v jádru mûkkota. Navíc mû ujistil, Ïe kdyÏ vám dám pfiíleÏitost, vûnuje mi krabici kubánsk˘ch doutníkÛ. A kdyÏ to fiíká Vidal, je to pro mû, jako by MojÏí‰ sestoupil z hory s deskou v ruce a zjevil mi pravdu. TakÏe, abychom to uzavfieli. ProtoÏe jsou Vánoce a taky proto, aby uÏ byl vበpfiítel koneãnû zticha, nabízím vám moÏnost prosadit se jako hrdina, navzdory v‰emu a v‰em.“ „Mockrát dûkuju, done Basilio. Uji‰Èuju vás, nebudete litovat, Ïe...“ „Neunáhlujte se, mladej. No schválnû, co soudíte o nadmûrn˘m a nestfiídm˘m uÏívání pfiíslovcí a pfiídavn˘ch jmen?“ „Îe je to ostudné a Ïe by to mûlo b˘t ze zákona zakázáno,“ odpovûdûl jsem s pfiesvûdãením zapáleného stoupence.

Don Basilio souhlasnû pfiik˘vl. „Vedete si dobfie, Martíne.

V prioritách máte jasno. V tomhle baráku pfieÏívají ti, co mají priority, a ne zásady. Plán je takov˘to. Sednûte si a dávejte pozor, protoÏe vám to nebudu fiíkat dvakrát.“ Plán byl následující. Z jist˘ch dÛvodÛ, které don Basilio povaÏoval za vhodné nerozebírat, poslední strana nedûlních novin, tradiãnû vyhrazená literární povídce nebo zápiskÛm z cest, tentokrát na poslední chvíli vypadla. Pfiedpokládan˘m pfiíspûvkem mûlo b˘t znaãnû lyricky ladûné, vlastenecky podané vyprávûní o hrdinsk˘ch ãinech stfiedovûk˘ch bojovníkÛ almogavarÛ. Ti byli tak ãi onak záchranou a spásou kfiesÈanstva a v‰eho hodnot12

AndelHra2018

5/10/18 5:20 PM

Stránka 13

ANDùLSKÁ HRA

ného pod sluncem, poãínaje Svatou zemí a Llobregatskou deltou konãe. Text v‰ak bohuÏel nepfii‰el vãas, anebo spí‰, jak jsem tu‰il, se to donu Basiliovi nechtûlo vydat. Do uzávûrky zb˘valo ‰est hodin a nebyl tu jin˘ kandidát, kter˘ by mohl vyprávûní nahradit, kromû celostránkové reklamy na v˘ztuÏe z velrybích kostí slibující vysnûné boky a odolnost vÛãi tûstovinám. Vedení za dané situace nafiídilo problému ãelit a vyuÏít literární talenty pulzující v redakci. To v‰e za úãelem vhodnû vyplnit vzniklou mezeru ãtyfimi sloupci textu v‰eobecné orientace, kter˘ by vyhovoval vkusu a humanistickému zaloÏení na‰ich stál˘ch ãtenáfiÛ.

Seznam pfiípadn˘ch talentÛ, na nûÏ by se bylo moÏno obrátit, ãítal deset jmen. A moje mezi nimi samozfiejmû nebylo. „Pfiíteli Martíne, okolnosti tomu chtûly, Ïe ani jeden z náhradníkÛ, které si vedeme v evidenci, tu teì fyzicky není. Stejnû tak je nemoÏné sehnat nûkoho z nich za rozumnou dobu.

Vzhledem k hrozbû neodvratné katastrofy jsem se rozhodl dát tu pfiíleÏitost vám.“ „Poãítejte se mnou.“ „Poãítám s pûti stranami textu s dvojit˘m fiádkováním, a to ani ne za ‰est hodin, pane Edgare Allane Poe. Pfiineste mi pfiíbûh, a ne pfiedná‰ku. KdyÏ budu chtít kázání, zajdu si na ranní m‰i. Pfiineste mi pfiíbûh, kter˘ jsem je‰tû neãetl, a pokud jsem ho uÏ ãetl, pfiineste mi ho napsan˘ a vyprávûn˘ tak dobfie, Ïe si toho ani nev‰imnu.“ Chystal jsem se vybûhnout ven, kdyÏ don Basilio vstal, obe‰el psací stÛl a poloÏil mi na rameno svou obrovskou ruku, velikostí a vahou odpovídající kovadlinû. Teprve kdyÏ jsem ho uvidûl zblízka, jsem si v‰iml, Ïe se mu oãi smûjí. „KdyÏ ten pfiíbûh bude slu‰n˘, dám vám deset peset. A kdyÏ bude víc neÏ jen slu‰n˘ a bude se na‰im ãtenáfiÛm líbit, otisknu vám toho víc.“ „Nûjak˘ zvlá‰tní poÏadavek, done Basilio?“ zeptal jsem se. „Ano. Nezklamte mû.“ *** 13

AndelHra2018

5/10/18 5:20 PM

Stránka 14

CARLOS RUIZ ZAFÓN

Následujících ‰est hodin jsem byl jako v transu. Usadil jsem se ke stolu uprostfied redakce. Byl vyhrazen Vidalovi, kter˘ u nûj obãas sedával, kdyÏ se mu zrovna uráãilo na chvilku se tu zastavit. Místnost byla liduprázdná a nofiila se do mlÏného pfiítmí utkaného z koufie desítek tisíc cigaret. Zavfiel jsem na okamÏik oãi a vyvolal jsem si v mysli obraz. Závoj z ãern˘ch mrakÛ za de‰tû dopadá na mûsto. MuÏ hledající stín, má na rukou krev a v pohledu tajemství. Nevûdûl jsem, kdo je to, ani pfied ãím utíká, ale bûhem následujících ‰esti hodin se z nûj mûl stát mÛj nejlep‰í pfiítel. VloÏil jsem papír do stroje a bez jediné pfiestávky jsem na stránky dával v‰e, co jsem mûl v sobû. Zápasil jsem s kaÏd˘m slovem, s kaÏdou vûtou, s kaÏd˘m obratem, s kaÏd˘m v˘jevem, ba i s kaÏd˘m písmenkem, jako kdybych uÏ nemûl napsat nic jiného. Znovu a znovu jsem pfiepisoval kaÏd˘ fiádek, jako by na tom závisel mÛj Ïivot. Nakonec jsem v‰e pfiepsal je‰tû jednou. Jedin˘m spoleãníkem mi byla ozvûna neustávajících úderÛ do psacího stroje, která se ztrácela v místnosti plné stínÛ.

A hodiny na stûnû ukrajovaly minuty, které zb˘valy do svítání.

Ráno, krátce pfied ‰estou hodinou, jsem vytáhl ze stroje poslední list a odevzdanû jsem vydechl. Mûl jsem pocit, Ïe mám v hlavû vosí hnízdo. Sly‰el jsem pomalé a tûÏké kroky dona Basilia.

Zrovna se probral z pfiesnû vymezeného spánku a teì se pozvolna blíÏil. Vzal jsem papíry a pfiedal mu je, aniÏ jsem opûtoval jeho pohled. Don Basilio si sedl k vedlej‰ímu stolu a rozsvítil lampiãku. Jeho oãi pfiejíÏdûly po textu odshora dolÛ bez jakéhokoli v˘razu. Na chvíli odloÏil na kraj stolu doutník a s pohledem upfien˘m na mû nahlas pfieãetl první vûtu. „Na mûsto padá noc a v ulicích je cítit pach stfielného prachu, jako by ‰lo o závan jistého prokletí.“ Don Basilio se na mû úkosem podíval. Já jsem se vytasil s úsmûvem, kter˘m jsem odhalil úplnû v‰echny zuby. Bez jediného slova vstal a odcházel s mou povídkou v ruce. Díval jsem se, jak mífií ke své kanceláfii a zavírá za sebou dvefie. ZÛstal jsem 14

AndelHra2018

5/10/18 5:20 PM

Stránka 15

ANDùLSKÁ HRA

stát jako opafien˘ a nevûdûl jsem, co mám dûlat. Jestli mám utíkat pryã, nebo jestli mám poãkat na rozsudek smrti. Za deset minut, které mi pfiipadaly dlouhé jako deset let, se dvefie kanceláfie zástupce fieditele otevfiely a redakcí otfiásl hromov˘ hlas dona Basilia. „Martíne, buìte tak laskav, pojìte sem.“ Táhl jsem nohy za sebou, jak nejpomaleji to ‰lo. S kaÏd˘m krokem jsem se o nûkolik centimetrÛ zmen‰il. Nakonec mi nezb˘valo nic jiného neÏ strãit hlavu do dvefií a odlepit pohled od zemû. Don Basilio s obávanou ãervenou tuÏkou v ruce se na mû chladnû díval. Chtûl jsem polknout slinu, ale mûl jsem v puse sucho. Don Basilio vzal papíry a vrátil mi je. Vzal jsem si je a otoãil se ke dvefiím, jak nejrychleji jsem mohl. ¤íkal jsem si, Ïe ve vestibulu hotelu Kolumbus se vÏdycky najde místo pro dal‰ího ãistiãe bot. „Zaneste to dolÛ do dílny a aÈ to dají do tisku,“ ozval se mi hlas za zády.

Otoãil jsem se v domnûní, Ïe jsem se stal pfiedmûtem krutého Ïertu. Don Basilio otevfiel zásuvku u svého psacího stolu.

Odpoãítal deset peset a poloÏil je na stÛl. „Tohle je va‰e. Navrhuju, abyste si za to pofiídil nov˘ mod˘lek. Tenhle na vás vidím uÏ ãtyfii roky a pofiád je vám o ‰est ãísel vût‰í. Jestli chcete, zajdûte za panem Pantaleonim do krejãovství na ulici Escudellers a fieknûte, Ïe vás posílám. Vyjde vám vstfiíc.“ „Mockrát dûkuju, done Basilio. Udûlám to tak.“ „A nachystejte mi dal‰í takovouhle povídku. Tentokrát na to máte t˘den. Ale ne abyste mi usnul na vavfiínech. No a snaÏte se, aÈ je v nové povídce míÀ mrtvol. Dne‰ní ãtenáfi má rád ‰Èastn˘ konec, ve kter˘m vítûzí lidská ‰lechetnost a podobn˘ nesmysly.“ „Ano, done Basilio.“ Zástupce fieditele pok˘val hlavou a podal mi ruku. Stiskl jsem ji. „Dobrá práce, Martíne. V pondûlí vás chci vidût u stolu, co b˘val JuncedÛv, teì je vá‰. Zafiazuju vás do sekce Události.“ 15

AndelHra2018

5/10/18 5:20 PM

Stránka 16

CARLOS RUIZ ZAFÓN

„Nezklamu vás, done Basilio.“ „Ne, nezklamete. Vyka‰lete se na mû. Dfiív nebo pozdûji.

A udûláte dobfie, protoÏe vy nejste novináfi a nikdy jím ani nebudete. Ale zatím nejste ani spisovatel detektivních románÛ, i kdyÏ si to myslíte. ZÛstaÀte tady nûjak˘ ten ãas a my vás nauãíme pár vûcí, co nikdy nejsou na ‰kodu.“ V tom okamÏiku, ve slabé chvilce, mû zaplavil pocit vdûãnosti a zatouÏil jsem toho velikého muÏe obejmout. Don Basilio, na jehoÏ obliãeji byla uÏ zase strohá maska tvrdosti, do mû zabodl ocelovû chladn˘ pohled a ukázal ke dvefiím. „Jen Ïádn˘ scénky, prosím vás. A zavfiete za sebou. Zvenku.

A ‰Èastn˘ a vesel˘ Vánoce.“ „·Èastn˘ a vesel˘.“ V pondûlí, kdyÏ jsem dorazil do redakce a chystal se poprvé usednout k vlastnímu psacímu stolu, jsem na‰el hnûdou obálku pfievázanou stuÏkou. Na obálce stálo strojem napsané moje jméno. Otevfiel jsem ji. Uvnitfi jsem na‰el zadní stranu nedûlních novin, na které byl oznaãen˘ mÛj pfiíbûh a u nûj tato poznámka: „Tohle je jen zaãátek. Za deset let já budu uãnûm a ty mistrem.

TvÛj pfiítel a kolega Pedro Vidal.“

16

AndelHra2018

5/10/18 5:20 PM

Stránka 17

(2)

MÛj literární debut pro‰el zkou‰kou ohnûm. Don Basilio do-

stál danému slovu a dal mi pfiíleÏitost publikovat nûkolik dal‰ích povídek podobného raÏení. Vedení brzy rozhodlo, Ïe mé bleskurychle se rozvíjející kariéfie jednou t˘dnû poskytne pravideln˘ prostor za pfiedpokladu, Ïe v redakci budu dál peãlivû a svûdomitû plnit své povinnosti za stejnou mzdu. NezasaÏen trnem marnivosti a vyãerpání, trávil jsem dny pfiedûláváním textÛ sv˘ch kolegÛ a rychl˘m sestavováním bezv˘znamn˘ch ãlánkÛ o nicotn˘ch zprávách a hrÛzn˘ch událostech. To v‰e jen proto, abych pak sám v redakci mohl zasvûtit své noci psaní ko‰atého a mnohostrannû rozvitého pfiíbûhu na pokraãování, kter˘ jsem ve své obrazotvornosti h˘ãkal pod názvem Tajnosti Barcelony.

Tento titul v sobû bez uzardûní propojoval rÛzné spisovatele od Dumase po Stokera, vãetnû Sueho a Févala. Spal jsem tfii hodiny dennû a vypadal jsem, jako bych je strávil v rakvi. Vidal, jenÏ nikdy nepoznal tento hlad, co nemá s Ïaludkem nic spoleãného a co ãlovûka vnitfinû sÏírá, mínil, Ïe se niãím, a Ïe kdyÏ to tak pÛjde dál, doãkám se vlastního pohfibu, je‰tû neÏ mi bude dvacet. Don Basilio, jehoÏ moje pracovitost nikterak nepobufiovala, mûl zase jiné v˘hrady. Otiskoval kaÏd˘ mÛj díl se skfiípûním zubÛ, protoÏe ho popouzela ta nadmíra zvrácenosti, stejnû jako skuteãnost, Ïe jsem ne‰Èastnû pl˘tval talentem, kter˘ jsem dal do sluÏeb pfiíbûhÛm a zápletkám pochybného gusta. *** 17

AndelHra2018

5/10/18 5:21 PM

Stránka 18

CARLOS RUIZ ZAFÓN

Díky Tajnostem Barcelony brzy zazáfiila drobná hvûzda pfiíbûhÛ na pokraãování. Jednalo se o hrdinku, jejíÏ obraz jsem vytvofiil na základû sv˘ch pfiedstav o femme fatale, jaké mÛÏe mít pouze sedmnáctilet˘ chlapec. Chloé Permanyerová byla temnou knûÏnou v‰ech vampírek. AÏ moc inteligentní a záludná je‰tû víc. Nosila vÏdy nejÏhavûj‰í novinky luxusní dámské módy.

Byla milenkou a zároveÀ pravou rukou záhadného Baltasara Morela, jenÏ byl hlavou podsvûtí. Bydlel v podzemním sídle plném aparátÛ a ponur˘ch relikvií. Vchod do tohoto sídla se nacházel v zasypan˘ch tunelech a pod katakombami v Gotické ãtvrti. Chloé mûla oblíbenou metodu, jak své obûti zniãit.

Jednalo se o hypnotizující tanec, bûhem kterého ze sebe odhazovala svr‰ky. Nakonec pouÏila otrávenou rtûnku a políbila svou obûÈ, které ochrnuly v‰echny svaly. Následovala tichá smrt udu‰ením. Chloé se pfiitom obûti nepfietrÏitû dívala do oãí. Pfiedtím ov‰em vypila protijed rozpu‰tûn˘ v ‰ampaÀském, ve vybraném roãníku znaãky Dom Pérignon. Chloé a Baltasar mûli svÛj vlastní kodex cti. Likvidovali pouze zmetky a zbavovali tak svût zabijákÛ, lidské havûti, pokrytcÛ, fanatikÛ, dogmatick˘ch zlotfiilcÛ a hlupákÛ v‰eho druhu. ·lo tedy o osoby, jeÏ ve jménu rÛzn˘ch vlajek, bohÛ, jazykÛ, ras ãi jak˘chkoli jin˘ch ‰patností, kter˘mi maskovaly svou chamtivost a ubohost, ãinily tento svût aÏ pfiíli‰ mizern˘. Pro mû to byly rozporuplné postavy a zároveÀ skuteãní hrdinové. Pro dona Basilia, jehoÏ literární vkus se ustálil na ‰panûlské poezii období Zlatého vûku, to bylo nesl˘chané ‰ílenství kolosálních rozmûrÛ. Nicménû vzhledem k tomu, Ïe tyto pfiíbûhy byly ãtenáfii kladnû pfiijímány a také, aã si to nerad pfiiznával, Ïe mûl pro mû slabost, toleroval tyto mé v˘stfiednosti a pfiipisoval je pfiíli‰né mladistvé horkokrevnosti. „Vám se dostalo víc umu neÏ vkusu, Martíne. Vy jste stiÏen patologickou posedlostí, která má sv˘ jméno. A tím je Grand Guignol. To je s dramatem asi ve stejn˘m vztahu jako syfilis s ohanbím. âlovûk k tomu sice pfiijde za pfiíjemn˘ch okolnos18

AndelHra2018

5/10/18 5:21 PM

Stránka 19

ANDùLSKÁ HRA

tí, ale pak uÏ to jde jenom z kopce. Mûl byste ãíst klasiky, anebo aspoÀ Benita Péreze Galdóse, abyste mûl vzne‰enûj‰í literární ambice.“ „Ale ãtenáfiÛm se ty pfiíbûhy líbí,“ opáãil jsem. „To není va‰e zásluha. Má to na svûdomí konkurence, která je tak ‰patná a dom˘‰livá, Ïe i zcela neteãn˘ osel by ji roznesl na kopytech, a staãil by mu k tomu ani ne odstavec. Kdy uÏ zatracenû dospûjete a slezete ze stromu se zakázan˘m ovocem.“ Já jsem pfiikyvoval a pfiedstíral, Ïe se kaju, ale ta zakázaná slova Grand Guignol jsem tajnû laskal. ¤íkal jsem si, Ïe kaÏdá vûc, i sebenicotnûj‰í, potfiebuje hrdinu, kter˘ by bránil její ãest.

Zaãal jsem si pfiipadat jako ten nej‰Èastnûj‰í smrtelník na svûtû.

Tehdy jsem v‰ak zjistil, Ïe nûkolika kolegÛm z deníku vadí, Ïe benjamínek a oficiální maskot redakce udûlal první kroky ve svûtû písemnictví, zatímco jejich vlastní literární tuÏby a ambice uÏ léta skomírají v ‰edivém spánku nicoty. Skuteãnost, Ïe ãtenáfii deníku ony skromné pfiíbûhy hltali a oceÀovali víc neÏ kter˘koli jin˘ text oti‰tûn˘ v novinách za posledních dvacet let, v‰e jenom zhor‰ovala. V rozmezí pár t˘dnÛ jsem vidûl, jak zranûná je‰itnost tûch, které jsem aÏ donedávna povaÏoval za svou jedinou rodinu, mûní tyto lidi v nepfiátelsk˘ tribunál. Postupnû mû pfiestali zdravit, nemluvili se mnou a s potû‰ením rozvíjeli svÛj zhrzen˘ talent, kdyÏ mû za zády ãastovali u‰tûpaãn˘mi poznámkami a v˘razy pohrdání. Moje nevysvûtlitelné ‰tûstí se pfiiãítalo pomoci Pedra Vidala a neznalosti ãi hlouposti na‰ich pfiedplatitelÛ. RovnûÏ to odpovídalo roz‰ífiené a v národû tak oblíbené pfiedstavû o tom, Ïe kdyÏ nûkdo dosáhne v libovolné profesní oblasti jistého úspûchu, je to nezvratn˘ dÛkaz jeho neschopnosti a nedostatku zásluh.

Vzhledem k tomuto neãekanému a pochmurnému zvratu ve v˘voji událostí, se mû Vidal snaÏil povzbudit. Já jsem v‰ak zaãínal tu‰it, Ïe moje dny v redakci jsou seãteny.

19

AndelHra2018

5/10/18 5:21 PM

Stránka 20

CARLOS RUIZ ZAFÓN

„Závist je náboÏenstvím prÛmûrn˘ch lidí. Dává jim útûchu a pfiiná‰í odpovûì na neklid, kter˘ je vnitfinû sÏírá. V neposlední fiadû pÛsobí rozklad jejich du‰e a umoÏÀuje jim odÛvodnit vlastní mrzkost a chtivost zpÛsobem, kter˘ je vede k pfiesvûdãení, Ïe se jedná o ctnosti. A taky vûfií, Ïe brány ráje se otevfiou pouze ne‰ÈastníkÛm, jako jsou oni sami. To jest lidem, ktefií prochází Ïivotem a nezanechají po sobû jiné stopy, neÏ své ubohé pokusy zneváÏit ostatní. SnaÏí se vylouãit a pokud moÏno zniãit kaÏdého, kdo je jin˘ neÏ oni. Dávají tak najevo ubohost svého ducha, zpÛsobu my‰lení a bytí. Blahoslaven˘ ten, na nûhoÏ ti tupci ‰tûkají, neboÈ jeho du‰e jim nikdy patfiit nebude.“ „Amen,“ dodal don Basilio. „Kdybyste se nenarodil jako boháã, mûl by z vás b˘t knûz. Nebo revolucionáfi. S podobn˘m kázáním byste dojal i biskupa.“ „Ano, jen se mi smûjte,“ protestoval jsem. „JenÏe jsem to já, koho nemÛÏou ani vystát.“ Navzdory tomu, Ïe moje literární snahy vedly k rozmnoÏení fiad m˘ch nepfiátel a zá‰È vÛãi mnû vzrostla, a pfiestoÏe jsem si pfiipadal jako oblíben˘ autor, bylo smutnou skuteãností, Ïe mÛj plat mi neumoÏÀoval víc neÏ jen stûÏí vycházet. Kupoval jsem si knihy, které jsem nestíhal ãíst, a pronajímal si uboh˘ pokojík v zapadlém penzionu ve slepé uliãce nedaleko ulice Princesa.

Penzionu vládla zboÏná Galicijka jménem doÀa Carmen. VyÏadovala diskrétnost a prostûradla mûnila jednou za mûsíc. NájemníkÛm se tedy doporuãovalo, aby odolali v‰em nástrahám a nepodléhali poku‰ení onanovat nebo lézt do postele ve ‰pinav˘ch ‰atech. Zakazovat na pokojích dámské náv‰tûvy nebylo nutné, protoÏe v celé Barcelonû se nena‰la jediná Ïena, která by chtûla do té díry vejít, a to ani pod pohrÛÏkou smrti. Tam jsem se nauãil, Ïe v Ïivotû se dá mnohé nevnímat, rÛzn˘mi pachy poãínaje. A taky jsem pochopil, Ïe pokud mám mít nûjaké ambice, pak tou hlavní je nezemfiít na takovém místû. V tûÏk˘ch chvílích, kter˘ch byla vût‰ina, jsem si fiíkával, Ïe má-li mû od20

AndelHra2018

5/10/18 5:21 PM

Stránka 21

ANDùLSKÁ HRA

tamtud dostat nûco jiného neÏ poãínající tuberkulóza, pak je to literatura. A jestli to nûkoho tíÏí na du‰i nebo svûdí v rozkroku a ze samého pohor‰ení má kopfiivku, pro mû za mû, mÛÏe se ‰krábat tfieba hrábûmi.

KaÏdou nedûli v dobû ranní m‰e, kdy doÀa Carmen odcházela na své pravidelné schÛzky s Nejvy‰‰ím, jsme toho my, hosté penzionu, vyuÏívali k setkání v pokoji nejstar‰ího z nás. Jmenoval se Heliodoro a v mládí chtûl b˘t matadorem. Nakonec z nûj byl jen komentátor b˘ãích zápasÛ a na starosti mûl záchodky v hledi‰ti na nezastínûné stranû arény na Plaça Monumental. „Umûní b˘ãích zápasÛ uÏ vyhynulo,“ prohla‰oval. „Teì je z toho jenom obchod chamtiv˘ch chovatelÛ dobytka a bezduch˘ch toreadorÛ. Publikum nedokáÏe odli‰it podívanou pro neznal˘ dav od opravdov˘ho umûní, co dokáÏou ocenit jenom zasvûcenci.“ „No jo, kdybyste vy dostal pfiíleÏitost, done Heliodoro, to by byla jiná písniãka.“ „KdyÏ v t˘hle zemi mají úspûch jenom neschopní Àoumové.“ „Svatá pravda.“ Po kázání, kter˘m nás don Heliodoro obdafioval kaÏd˘ t˘den, následovala hlavní zábava. V‰ichni se jako sardinky namaãkali u malého okénka, aby mohli svûtlíkem sledovat a poslouchat obyvatelku sousedního pokojíku. Jmenovala se Marujita, ale fiíkalo se jí Papriãka. Nejen proto, Ïe mûla ostr˘ jazyk, díky nûmuÏ její slova náleÏitû pálila, ale také proto, Ïe i její kypré tvary pfiipomínaly masitou papriku. Marujita za nuzn˘ v˘dûlek uklízela v podfiadn˘ch podnicích. Nedûle a svátky v‰ak vûnovala svému chlapci, kter˘ studoval v semináfii. PfiijíÏdûl vÏdycky inkognito vlakem z Manresy a náruÏivû a s vervou Marujitu zasvûcoval do poznání hfiíchu. Moji spolubydlící se tlaãili u okna, aby na prchav˘ okamÏik za okenní tabulí zahlédli Marujitinu kolosální zadnici pfii jednom z onûch houpav˘ch pohybÛ, pfii kter˘ch se rozechvívala jako tûsto na velikonoãní mazanec.

21

AndelHra2018

5/10/18 5:21 PM

Stránka 22

CARLOS RUIZ ZAFÓN

Vtom zaznûl zvonek u vchodu do penzionu. Vzhledem k tomu, Ïe se nikdo dobrovolnû nechystal jít otevfiít, aby neriskoval ztrátu v˘hodné pozorovací pozice ke sledování oné podívané, obûtoval jsem svou úãast ve sboru divákÛ a zamífiil ke dvefiím. Otevfiel jsem a naskytl se mi nesl˘chan˘ a v tak ubohém prostfiedí neskuteãn˘ pohled. Na zápraÏí stál osobnû don Pedro Vidal v italském obleku a s úsmûvem na rtech. „A bylo svûtlo,“ prohlásil, kdyÏ vstoupil, aniÏ ãekal na vyzvání.

Vidal se zastavil a prohlíÏel si místnost, která v té barabiznû slouÏila nûkdy jako jídelna, jindy jako centrum v‰eho dûní.

S odporem odfrkl. „Bude asi lep‰í, kdyÏ pÛjdeme ke mnû do pokoje,“ navrhl jsem.

Dovedl jsem ho aÏ do svého pokojíku. V˘kfiiky nad‰ení a povzbuzování m˘ch spolubydlících na poãest Marujity a její lascivní akrobacie pronikaly stûnami. „Tady je ale veselo,“ poznamenal Vidal. „Buìte tak laskav a raãte vstoupit do prezidentského apartmá, done Pedro,“ vyzval jsem ho.

Ve‰li jsme a já jsem zavfiel dvefie. Rozhlédl se kolem, zbûÏnû pokoj zhodnotil a usadil se na jedinou Ïidli. Znechucenû se na mû podíval. Dovedl jsem si Ïivû pfiedstavit, jak na nûj mÛj skromn˘ pfiíbytek zapÛsobil. „Tak co na to fiíkáte?“ „Úchvatné. Asi se sem taky nastûhuju.“ Pedro Vidal bydlel ve Vile Helius, obrovském modernistickém sídle se tfiemi patry a vûÏí. DÛm se nacházel na úpatí kopce ve ãtvrti Pedralbes, na kfiiÏovatce ulic Abadesa Olzet a Panamské. Dostal ho pfied desíti lety darem od svého otce, kter˘ doufal, Ïe se syn usadí a zaloÏí rodinu. V téhle oblasti bylo Vidalovo podnikání uÏ nûkolik let neúspû‰né. ·tûstûna obdafiila dona Pedra Vidala mnoh˘m nadáním, mezi jin˘m dokázal otci jedineãnû pÛsobit zklamání a uráÏet jej, kaÏd˘m pohybem, na 22

AndelHra2018

5/10/18 5:21 PM

Stránka 23

ANDùLSKÁ HRA

kaÏdém kroku. A pohled na to, jak se bratfiíãkuje s neÏádoucími Ïivly, jako jsem já, tomu pfiirozenû neprospíval. Vzpomínám si, jak jsem pfii jedné pfiíleÏitosti nav‰tívil svého mistra, abych mu pfiedal nûjaké papíry z redakce.

Tehdy jsem se v jedné z místností Vily Helius setkal s patriarchou rodinného klanu. Jakmile mû otec dona Pedra spatfiil, nafiídil mi, abych donesl sklenici vody se sodou a kousek ãistého hadfiíku a vyãistil mu skvrnu na klopû. „Myslím, Ïe se pletete, pane. Nejsem slouÏící...“ Vûnoval mi úsmûv, kter˘ beze slov osvûtloval fiád vûcí na svûtû. „To ty se plete‰, mladíku. Jsi sluha, aÈ uÏ to ví‰, nebo ne. Jak se jmenuje‰?“ „David Martín, pane.“ Patriarcha pfievaloval mé jméno v ústech. „¤iì se mou radou, Davide Martíne. Odejdi z tohoto domu a vraÈ se, kam patfií‰. U‰etfií‰ si spoustu problémÛ. A mnû taky.“ Nikdy jsem se s tím donu Pedrovi nesvûfiil. Hned nato jsem bûÏel do kuchynû pro vodu a hadfiík a následující ãtvrt hodinu jsem strávil ãi‰tûním klopy onoho velkého muÏe. Rodinn˘ klan vrhal hodnû protáhl˘ stín, a i kdyÏ se don Pedro sebevíc snaÏil pÛsobit dojmem bohéma, jeho Ïivot pfiedstavoval jen jednu nit z rodinné sítû. Vila Helius byla vhodnû situována ve vzdálenosti pouh˘ch pûti minut od otcovského sídla, které vévodilo horní ãásti Pearsonovy tfiídy. Byla to obrovská budova velikosti katedrály se spoustou balustrád, schodi‰È a prosklen˘ch vik˘fiÛ.

Odtud se nabízel v˘hled na celou Barcelonu leÏící v dálce, tak jako se dítûti sk˘tá pohled na pohozené hraãky. Z velkého domu, jak se otcovskému sídlu v rodinném kruhu Vidalov˘ch fiíkalo, byla do Vily Helius kaÏd˘ den vypravena expedice ãítající kuchafiku a dva slouÏící. Ti tam v‰e vyãistili, nale‰tili, vyÏehlili, navafiili a obklopili tak mého majetného ochránce bavlnkou, v níÏ se ukládal do pohodlného lÛÏka, ve kterém doãista zapomínal na nepfiíjemnosti a strasti kaÏdodenního Ïivota. Don 23

AndelHra2018

5/10/18 5:21 PM

Stránka 24

CARLOS RUIZ ZAFÓN

Pedro Vidal se po mûstû pohyboval ve velkolepém luxusním automobilu znaãky Hispano-Suiza, fiízeném rodinn˘m fiidiãem Manuelem Sagnierem. Je velmi pravdûpodobné, Ïe se v Ïivotû nesvezl tramvají. JelikoÏ Vidal díky svému urozenému pÛvodu vyrÛstal v paláci, unikalo mu, Ïe levné barcelonské penziony v té dobû mûly ponuré a temné kouzlo. „Nepfiemáhejte se, done Pedro.“ „Vypadá to tady jako v kobce,“ prohlásil nakonec. „Nechápu, jak tu mÛÏe‰ Ïít.“ „Se sv˘m platem jen dost tûÏko.“ „Jestli je to nutné, já ti zaplatím, kolik bude tfieba, abys mohl bydlet nûkde, kde to nesmrdí sírou ani moãí.“ „Ani náhodou.“ Vidal si povzdechl. „I zemfiel na svou hrdost, která jej udusila, kdyÏ mu do‰el vzduch. Prosím, tady mበepitaf. A gratis.“ Vidal se nûkolik minut procházel po místnosti. Bez jediného slova prohlédl mou skfiíÀku. S v˘razem odporu ve tváfii se podíval z okna a sáhl na nazelenal˘ nátûr, pokr˘vající stûny. Ukazováãkem jemnû poklepal na obnaÏenou Ïárovku, která visela ze stropu, jako by se chtûl ujistit, Ïe kvalita toho v‰eho je opravdu prachbídná. „Co vás sem pfiivádí, done Pedro? Máte v Pedralbes pfiíli‰ ãist˘ vzduch?“ „NepfiijíÏdím z domu. Jedu z kanceláfie.“ „A co to?“ „Byl jsem zvûdav˘, kde bydlí‰, a kromû toho ti nûco vezu.“ Vytáhl ze saka obálku z bílého pergamenu a podal mi ji. „Pfii‰lo to dnes do redakce na tvé jméno.“ Vzal jsem si obálku a prohlédl si ji. Byla opatfiena peãetí, na níÏ byla patrná okfiídlená postava. Andûl. Kromû toho bylo na obálce uÏ jen moje jméno krasopisnû napsané ‰arlatov˘m inkoustem. „Kdo to posílá?“ zeptal jsem se zvûdavû.

24