9788024292229

001-003 Mesicni jezdci_Bourkovy hrebec.qxp_Sestava 1 11.07.2023 11:03 Stránka 3

LINDA CHAPMANOVÁ

Bourkovy hrebec_001-152.indd 3

08.01.2024 16:57

Věnováno Natalii Barsbyové, báječné trenérce soutěžních jezdeckých dovedností, rodičům, kteří pomáhají, a samozřejmě všem nadšeným, bývalým i současným členům pony klubů, kteří se jezdeckých klání na ponících účastní.

Linda

4

Bourkovy hrebec_001-152.indd 4

08.01.2024 16:57

Obsah Kapitola 1

7

Kapitola 2

18

Kapitola 3

29

Kapitola 4

45

Kapitola 5

58

Kapitola 6

78

Kapitola 7

90

Kapitola 8

103

Kapitola 9

117

Kapitola 10

127

5

Bourkovy hrebec_001-152.indd 5

08.01.2024 16:57

K APITOL A 1

Bylo časné ráno. Amara se rozběhla po cestě k brance vedoucí na louku a zmáčela si boty v rose. V noci se přehnala bouřka, přes travnatou cestu ležely polámané větve, ale teď už se vítr utišil, ovzduší bylo svěží a všechno vypadalo jako čerstvě umyté.

U branky Amara zabrousila pohledem k osmi nádherným poníkům, kteří se pásli na druhém konci louky – jeden byl šedivý, jeden zlatavý s bílou hřívou a ocasem, dva kaštanoví, další hnědák, 7

Bourkovy hrebec_001-152.indd 7

08.01.2024 16:57

jeden šedobílý a poslední leskle černý s havraní hřívou. „Uhlíku!“ zavolala. Černý poník zvedl hlavu, radostně zařehtal a cválal k ní. Srst se mu v záři dubnového slunce jen třpytila. Amara cítila, jak ji zaplavuje příval štěstí. Ani se nezdržovala otevíráním branky, ale rovnou ji přelezla, aby se k němu dostala.

Uhlík prudce zastavil a jemně ji dloubl hlavou do hrudi. Objala ho kolem krku, čelo si opřela o to jeho a vdechovala příjemnou vůni.

Přišla jsi hodně brzy, Amaro. Uhlík

nepohyboval pysky, ale jeho myšlenky slyšela stejně zřetelně, jako by mluvil nahlas.

V noci mě probudil vítr. Nemohla jsem znovu usnout, a tak mě napadlo, že za tebou zajdu.

8

Bourkovy hrebec_001-152.indd 8

08.01.2024 16:57

Byla moc ráda, že bydlí jen kousek cesty od stájí. Navštívit Uhlíka tak nebyl žádný problém! Pojďme si trochu zakouzlit, než dorazí ostatní.

Uhlík nadšeně zafrkal. Byl živlový kůň,

stejně jako ostatní koně na louce, a to znamená, že měl kouzelné schopnosti.

Jeho moc byla ohnivá, zatímco ti druzí uměli takové věci jako nechat vyrůst 9

Bourkovy hrebec_001-152.indd 9

08.01.2024 16:57

rostliny, zařídit, aby pršelo, nebo vyčarovat písečnou bouři. Živloví koně žijí všude na světě. Vybírají si mezi kluky a holkami své Pravé jezdce, kteří jim pomáhají, aby se svoje kouzlo naučili ovládat, a pak je společně používají v zájmu dobra.

Jde se kouzlit! prohlásil Uhlík.

Odcválal kousek dál, vzepjal se na zadní a z nádherného poníka se stal majestátní kůň. Jeho hebká hříva a ocas se proměnily v rudé a oranžové plameny, oči mu zlatě planuly. Amara ho moc ráda viděla v jeho kouzelné živlové podobě! Rozběhla se k němu, chytila se jeho ohnivé hřívy a vyhoupla se mu na hřbet. Magické plameny ji polechtaly na kůži, ale nepopálily ji. Přitiskla kolena k jeho bokům. „Tryskem, Uhlíku!“ vykřikla.

10

Bourkovy hrebec_001-152.indd 10

08.01.2024 16:57

Kůň vyrazil kolem louky. Amara nadšeně vypískla. Ještě před několika týdny by se bála jet na Uhlíkovi bez sedla, ale teď mu plně důvěřovala a zbožňovala chvíle, kdy se proměnil do své pravé podoby a mohli spolu pádit tryskem. Dlouhé hnědé copy za ní vlály. Vnímala, jak jeho tělem proudí magie, a celá se chvěla.

Uhlík prudce zastavil před spadlou větví, která se v noci odlomila z dubu, a zadupal předními kopyty. K větvi vylétla ohnivá koule a dřevo vmžiku vzplálo. K modré obloze šlehaly jasné plameny. Poníci, kteří se pásli na druhém konci louky, zvedali hlavy a pozorovali tu podívanou.

Drž se pevně, řekl Uhlík.

Amara se chytila jeho hřívy. Uhlík vyrazil kupředu a vysokým skokem se přenesl přes ohnivou překážku. Pak se 11

Bourkovy hrebec_001-152.indd 11

08.01.2024 16:57

otočil, znovu zadupal kopyty a přiměl oheň, aby se zvolna stáhl, chvíli poblikával a pak zhasl. Zůstal po něm jen oblak šedivého dýmu.

Ostatní poníci nadšeně řehtali. Ovládat tak silný živel, jakým je oheň, není vůbec jednoduché. „Paráda, Uhlíku!“ vykřikla Amara.

Uhlík se proměnil zpátky v poníka.

Trochu funěl – kouzlení ho vždycky hodně vysílilo –, ale Amara cítila, jak se celý tetelí štěstím. Teď už svoje kouzlo ovládáš mnohem líp než dřív, pochválila ho.

Jemně se dotkl hlavou její nohy. Protože

mám tebe, abys mi pomáhala.

Poplácala ho po krku. Vždyť vlastně nic

moc nedělám.

Věříš mi a spoléháš se na mě. A to je pro mě moc důležité.

12

Bourkovy hrebec_001-152.indd 12

08.01.2024 16:57