9788024290522

001-003 Porad jsme to my.qxp_Sestava 1 28.06.2023 15:23 Stránka 3

B E C K Y A L B E R TA L L I & A D A M S I LV E R A

POŘÁD JSME TO MY

ČÁST PRVNÍ

ČISTÝ STŮL, N O V Ý Z A Č ÁT E K

Porad jsme to my.indd 7

28.06.23 10:30

KAPITOLA PRVNÍ

BEN

sobota, 16. května

Co kdybychom to udělali?

Ta otázka ožije v mojí hlavě pokaždý, když na něj po­ myslím.

Mám pocit, jako bych byl dlouho ztracený, jako krabice, ze který se během přepravy poštou někde strhla adresa. Ale myslím, že mě konečně někdo našel.

Rozřízl tu tunu lepenky a pečlivě zabalenou krabici otevřel.

Teď je všude světlo a vzduch.

Zprávy na dobrý ráno a přespávačky.

A španělština a líbání.

Mario Colón.

Těsně předtím než jsem vešel na nádraží, mi Mario poslal fotku, jak sedí v zubařským křesle. Na sobě má bílý triko a džínový lacláče, jedna kšanda mu visí u boku – vypadá jako nějaká portorická verze Super Maria, kterou si tenhle svět rozhodně zaslouží. Olivovou pleť má úplně hladkou, protože mu očividně nerostou vousy ani chlupy, což ho někdy pěkně 9

Porad jsme to my.indd 9

28.06.23 10:30

štve. Má za to, že by vypadal skvěle s vousy ve stylu Lin-Manuela Mirandy. Tmavý vlasy má vlnitý a jasný světla ordinace se odráží v jeho oříškových očích. Z koutku pusy mu visí jazyk, a i když dělá ksichty, hrozně rád bych ho políbil, jako tehdy, když jsme spolu poprvé dělali úkol na tvůrčí psaní.

A pak ještě asi padesátkrát po tom.

Nejistě překliknu na fotku, kterou jsem mu poslal jako odpověď. Většinou nafotím desítku selfíček, než získám pocit, že je aspoň jedna Mariahodná, protože je úplně očividně mimo mou ligu, ale tentokrát jsem musel jednat rychle, protože vlak právě zastavoval. Naklonil jsem mobil nad sebe, abych se ujistil, že je vidět triko, který mi vyrobil. Jako dárek k ukončení střední dostal Mario od rodičů tiskárnu na trika, protože chtěl svýmu šatníku „dodat trochu šťávy“. Minulý týden mě překvapil triky s Válkou velmi podlého kouzelníka ve stejným stylu, jako je písmo na obálkách, co pro mě na Wattpad vytvořila Samantha. Byl to fakt promyšlený dárek. Dokonce jsem potom přestal soudit sebe a svoje fotky tak přísně.

Já a Mario jsme se poznali na začátku prváku na hodině tvůrčího psaní a nejdřív jsem si byl jistý, že se z něj vyklube neuvěřitelně vážný spisovatel fikce nebo básník zaměřený na slam poetry. Ale nedopadlo to tak. Mario je scenárista, scénáře píše už od jedenácti, na základce měl často průšvih, když formátoval úkoly jako televizní epizody.

Byl to první člověk, kterýho jsem si po svým bývalým, Arthurovi, všimnul. Zaregistroval jsem, když přišel do třídy.

Obdivoval jsem, jak umí nosit lacláče, a fakt mě dostávaly roláky, co tak často předváděl v zimě. Ke svým dílům se navíc stavěl tak sebevědomě, jak bych to já nikdy nedokázal – vždycky hrdě, ale nikdy ne namyšleně.

Tou dobou jsem měl v hlavě pořád moc co když týkajících se Arthura, takže jsem se s ním ani nesnažil sblížit.

10

Porad jsme to my.indd 10

28.06.23 10:30

A teď se ta co když vztahujou na Maria.

Co kdybychom spolu začali ofiko chodit místo toho, abychom byli jen kámoši, co spolu tráví čas a občas se líbají?

Mířím do Central Parku za svým nejlepším kámošem Dylanem a jeho holkou Samanthou. Tohle je poprvý, co je od prázdnin uvidím osobně, protože na jaře domů ze školy nepřijeli. Měli jsme si dát včera herní večer, ale Dylan prohlašuje, že měl hrozný jet lag, i když je mezi Chicagem a New Yorkem jen hodinový rozdíl. Nechám to být, protože Dylan byl vždycky trochu hérečka.

Zbytek cesty strávím tím, že si do kapesního bloku píšu nápady pro nadcházející kapitolu svýho románu Válka velmi podlého kouzelníka. První nástřel knížky jsem dokončil už před sto lety, ale teď je mi jasný, že to všechno potřebuje dost přepsat. Až moc působivých scén jsem si nechal na další díly, na který možná nikdy nedojde, a všechny postavy inspirovaný mými přáteli a bývalými kluky potřebovaly víc rozpracovat, aby byly přístupnější i lidem, který mě neznají osobně.

Moje věčný rozpoložení? Psaní je fakt těžký.

Mario se mě jednou zeptal, jestli existuje něco jinýho kromě psaní, co bych chtěl dělat. Ale ne, psaní je to jediný, co mi jde. I kdyby mě lákal jiný sen, nevím, co bych dělal bez vší té lásky, kterou kámoši i cizí lidi za ta léta mým podlým kouzelníkům prokázali. Arthur o těch postavách vždycky mluvil tak, jako by to byli naši společní přátelé. Dylan ten svět zase zbožňuje tolik, že fantazíruje o skutečným drag baru, kde by byly všechny drag queens oblečený jako různý fantasy rasy elfů a trollů – což je něco, co mě nikdy ani v nejmenším nezajímalo.

Strašně rád se s lidmi propojuju skrze slova.

A taky se strašně rád propojuju s Mariem skrz anglinu i španělštinu.

11

Porad jsme to my.indd 11

28.06.23 10:30

Je stejně jako já Portoričan, co vypadá jako běloch, ale jeho rodiče ho odjakživa vychovávali bilingvně, na rozdíl od těch mých. Do svýho scénáře zakomponoval spoustu španělštiny a řekl, že doufá, že ho žádný studio nebude nutit to pro lidi překládat – chtěl, aby i ostatní museli vynaložit stejný úsilí jako jeho rodiče během dospívání. Hodně mě to inspirovalo k tomu, abych na sobě taky zamakal – a prakticky jsem zaječel „¡Sí, por favor!“, když mi nabídl, že mě bude učit.

Dost se těším, až se uvidíme.

Dneska to s Dylanem a Samanthou bude docela ošemetný, protože s námi jde i Mario. Sice není můj kluk, ale taky nejsme jen kámoši. A v tu chvíli to začne být dost nejistý. Třeba když se vzbudím, myslím na něj a chci mu popřát dobrý ráno, jen tak – ale někdy mi to přijde moc intimní. Nebo když přemýšlím, jak ho nejlíp představit svým kámošům, i když vlastně zhruba vědí, jak to mezi námi je. Nebo jak i slova jako „vztah“ můžou být moc silný, tak trochu nezasloužený, když to člověk porovná se skutečným vztahem.

Nevím. Tenhle problém bude řešit Ben-až-za-hodinu.

Teď ale musím Mariův krásnej obličej dostat z hlavy, protože stačí chvilka a přejel bych zastávku. Vyskočím ze sedadla a vyjdu na nástupiště přesně ve chvíli, kdy se za mnou začnou zavírat dveře. Nesmím přijít pozdě. Tyhle dny jsou už za mnou. Na hodinách tvůrčího psaní by to paní Garcíová označila za „rozvoj postavy“.

Vyjdu ze stanice a jdu dolů k západnímu vstupu do Central Parku ze Sedmdesátý druhý ulice. Všimnout si Dylana a Samanthy mi netrvá dlouho. Sedí na lavičce a hrajou tu hru, kdy se musíte dívat jeden druhýmu do očí a plácnout ruce svýho protějšku dřív, než je stihne stáhnout.

Samantha Dylana praští. „Tumáš! Čtyři-jedna. Jsi v tom hroznej.“ 12

Porad jsme to my.indd 12

28.06.23 10:30

„Nazdárek,“ pozdravím, když se přiblížím k lavičce. „Můžu se přidat?“ Dylan se usměje. „V naší posteli je pro tebe vždycky místo.“ „O posteli nepadlo ani slovo. Jen…“ Dylan mě přeruší tím, že vstane, přitáhne si mě do náruče a poplácá mě po hlavě. „Chyběl jsi mi, kámo.“ „Ty mně taky. Ale už teď jsem tvou přítomností vyčerpanej.“ Vlasy mu narostly tak, že si je konečně může stáhnout do drdolu, na kterým tak dlouho pracoval. Vypadá na něm fakt dobře – a když se zeptáte na jeho názor, řekne vám, že je jediný, komu sedne. Na sobě má nový triko s nápisem „Kool Koffee“ a modrý džíny. „Tady v parku je taková pěkná kavárnička. Připrav se na bambilion shotů espressa, můj kávový kámoši. Kávoši? Kákáčko?“ „Hlasuju pro nic z toho,“ ozve se Samantha. Její modrozelený oči mě dneska oslňujou úplně stejně jako toho dne, kdy jsem ji poprvý potkal za barem v Kool Koffee. Tmavý vlasy má zapletený do koruny jak z Pinterestu, kterou bych měl rozhodně zahrnout do knížky. Na sobě má námořnicky modrý triko zastrkaný do bílých kraťasů a kolem krku pověšený stříbrný klíč. „Ahoj, Bene,“ přivítá mě a sevře v objetí.

Uleví se mi, že ji ještě Dylan neproměnil v někoho, kdo by mi agresivně cpal nový a nový přezdívky. „Vítejte zpátky, lidi!“ Samantha při pohledu na moje triko vytřeští oči. „Řecký bohyně, tak to žeru!“ Dylan se zakření, když si toho všimne. „Tyhlety podlý kouzelníci jednou fakt zaválej.“ Od chvíle, kdy Dylan loni v létě před nástupem na vysokou knížku četl, došlo ke spoustě změn, ale jeho podpora 13

Porad jsme to my.indd 13

28.06.23 10:30

nikdy neustala. Tu a tam od něj dostanu zprávu, ve který se ptá, jak se má vévoda Dill, postava, kterou jsem založil na něm. Dylan mě povzbuzoval, ať už si konečně seženu agenta, ale ze mě se v poslední době stal dost velký ­perfekcionista.

Nechci nikoho zklamat.

Jejich podpora je přesně ten druh tlaku, co se mi dostane pod kůži. „Taky chci takový triko!“ osahává mi Samantha rukáv. „To jsi vyrobil ty?“ „Mario.“ „Super Mario!“ pronese Dylan. „Doufám, že ho neunavuje, že mu tak všichni říkají, protože dobře víš, že to musím vyzkoušet.“ „Vlastně to zbožňuje.“ Mě by to po nějaký době pěkně prudilo, ale Maria ne. Nejvíc skoro-naštvanýho jsem ho viděl tehdy, když mu náš spolužák Spikey dost tvrdě zkritizoval scénář, ale nakonec nad tím jen pokrčil rameny. Spikey si jen chtěl rejpnout po tom, co paní Garcíová o jeho povídce z období občanský války řekla, že je „historicky nemožná“, a všichni se smáli. „Tak kdy Super Mario vyskočí z kanálu?“ zeptá se Dylan. „Brzo. Jde od zubaře, takže do tý doby máte jen mě.“ „Fantastický.“ Samantha se do mě zavěsí a začneme se procházet Central Parkem. „Takže to s ním jde dobře?“ „Možná?“ Když se Samanthou a Dylanem mluvím o Mariovi, cítím se trochu hloupě. V jejich vztahu už žádný zmatek není, kdežto já a Mario jsme spíš jako otazník a vykřičník spojený dohromady – samá nejistota a nadšení. „Musíme vymyslet, jak vám budeme jako páru přezdívat,“ nadhodí Dylan. „Myslím, že Bario zní docela pěkně, ale Men je fakt dokonalost. No chápeš, oba jste kluci a…“ 14

Porad jsme to my.indd 14

28.06.23 10:30

„Jaká byla večeře?“ přeruším ho a obrátím se na Samanthu. „Hezká změna tématu,“ pochválí mě. „Bylo to fajn, díky za optání. Myslím, že už jsme ten průser z Vánoc zažehnali.“ Samantini rodiče Dylana zbožňujou, ale když O’Malleyovi přišli o vánočních prázdninách na to, že s ním jejich dcera v Chicagu sdílí pokoj, šlo všechno do hajzlu. „Dylan se choval nejlíp… no, líp než obvykle. Ještě jednou se omlouvám, že jsme museli zrušit tu únikovku.“ „To neřeš, mám celý léto.“ Dylan mě obejme kolem ramen. „Big Bene, my víme, že ta únikovka byl jen tvůj velkej plán, jak se se mnou nechat na hodinu zamknout v místnosti, jasný? Nemusíš to maskovat, chápeš?“ „Kámo, tvoje holka stojí hned vedle.“ „Prosím, zbav mě ho aspoň na hodinu,“ ozve se Samantha.

Dylan mrkne. „Vidíš, paninka je s tím v pohodě.“ Zastavím se u stánku s preclíky, protože jsem dneska ráno snědl jen kousek zapečenýho bagelu s marmeládou, který mi mamka připravila cestou z bytu. A klasicky na Bena jsem ho upustil v metru do kolejiště, když jsem fotil to selfíčko pro Maria, a utekla s ním krysa. Kdyby mi aspoň maličko sešlo na TikToku, nejspíš to mohlo být virální. „Chcete?“ zeptám se. „Já jsem plná ovoce,“ řekne Samantha. „Dylan měl k snídani zbytky kachny.“ „Pssst,“ zasyčí Dylan. „Tady v parku kachny žijou.“ „Myslíš si, že na tebe zaútočí?“ „No to si teda piš, hezky kachňácky po staru.“ Samantha zavrtí hlavou. „Proč… proč s tebou mám cokoli společnýho?“ „Protože je tvoje velký Déčko prostě neodolatelný.“ „Nechutný, kámo,“ dostanu ze sebe.

15

Porad jsme to my.indd 15

28.06.23 10:30

„Hele, tím jsem nechtěl říct nic nechutnýho. Svýmu kámoši v dolním poschodí říkám…“ Samantha mu plácne ruku přes pusu. Je pravá hrdinka naší doby. „D… hm, Dylane, dáš si kafe?“ Rozhlédne se kolem. „Odkud?“ Ukážu na stánek s preclíky. „Rozkošný, Bene. Víš, že tyhle srajdy nepiju.“ Dylan se otočí k prodavači. „Teda, nechci vás nějak urazit, dobrý pane, ale rád bych urazil ty šašky, co do vašeho pěkného stánku nacpali takový nechutnosti.“ Prodavač na Dylana zírá, jako by mluvil jinou řečí. „Už tak jsi moc naspeedovanej,“ pokrčím rameny. „Taky jsme se na všechno připravili dvojitým espressem v Dream & Bean.“ „Kachna a kafe k snídani, jasně.“ „Přestaň se tvářit, jako bychom se poznali teprve dneska.“ To rozhodně není pravda. Jsme nejlepší kamarádi už od základky, i když od chvíle, co Dylan odešel na vysokou, ta vzdálenost mezi námi náš vztah určitě ovlivnila. „Doufám, že ti nedojde kofein ještě před obědem s Patrickem,“ vloží se do toho Samantha. „Patrick,“ ucedí Dylan a odplivne si. „Sežeň si lepšího nejlepšího kámoše, zlato. Slyšela jsi snad někdy Bena, že by pořád a pořád a pořád a pořád a pořád dokola mluvil o tom, jak plave s delfínama a mazlí se s opicema?“ „Nic z toho nedělám.“ „Ani Patrick,“ zpraží ho Samantha pohledem. „Dal si rok pauzu a vyrazil s bratránkem na cestu kolem světa.“ Roční pauza zní skvěle. Několikaletá by byla ještě lepší. „Pojď na ten oběd s námi, Bene. Uvidíš, jak je ten týpek speciální.“ 16

Porad jsme to my.indd 16

28.06.23 10:30

„Fakt o někom říkáš, že je speciální, D?“ „No, z toho bys měl pochopit, jak superspeciální fakt je.“ „Nemůžu, za pár hodin jdu do práce.“ „Řekni šéfovi, že do města přijela královská rodina.“ „Víš, že to nejde.“ Ten šéf je totiž můj táta. Během sváteční sezony ho v lékárně Duane Reade povýšili na manažera. V dubnu mě najal na práci za pokladnou a naskladňování. To, že jsem začal pracovat těsně před zkouškovým, mi věci ani omylem neulehčilo, ale od rodičů se mi moc soucitu nedostalo – oba během vysoký pracovali na plný úvazek. „Seznámíš se s Patrickem příště,“ řekne Samantha. „Je doma na celé dva měsíce. Možná můžeme vyrazit na únikovku společně.“ „Rozhodně se nenechám na hodinu zamknout do jedný místnosti s Patrickem,“ ozve se Dylan. „Budeš mít aspoň větší motivaci všechno vyluštit dřív.“ Samantha do mě hravě šťouchne loktem. „A můžeme pozvat i Maria.“ „Možná.“ Zavibruje mi mobil. „A když mluvíme o Super Mariovi…“ Přečtu si smsku od něj, píše, že už se blíží. „Je na cestě. Zakempíme tady, aby bylo jednoduchý nás najít?“ Dylan zírá do dálky a ukáže na terasu zámečku Belve­ dere. Vždycky mi přišlo, jako by tohle místo někdo vyloupnul přímo ze stránek nějakýho fantasy románu a mrsknul ho do Central Parku. „Řekni svýmu klukovi, že budeme támhle.“ „Není to můj kluk.“ „Zatím.“ Je to zvláštní, když jsme byli s Dylanem naposledy u Belvedere, bylo to jen chvilku potom, co jsem na poště potkal Arthura. Nevěděli jsme, jak se ten druhý jmenuje, protože nás rozdělil flash mob, ale já o něm nedokázal přestat 17

Porad jsme to my.indd 17

28.06.23 10:30

přemýšlet. Samantha se proto pustila do pátrání po vzoru Nancy Drew, využila pár podrobností z rozhovoru, který jsme s Arthurem vedli, a přišla na to, jak ho nejsnadněji najít. Vypátrala, že se na zámečku Belvedere bude konat setkání studentů Yale, a protože Arthur zmínil, že se tam chce přihlásit, zkusil jsem to. Dylan se rozhodl, že potřebujeme snobský krycí jména, abychom se takový události mohli zúčastnit, a pro sebe zvolil Digby Whitaker, což si pamatuju už jen díky tomu, že jsem tohle jméno dal jednomu učenci ve VVPK. Před dvěma roky jsem sem přišel hledat jednoho kluka a teď po druhém chci, aby si mě tu našel.

Aniž by se díval, Dylanova ruka najde Samantinu a oba spolu vyrazí po schodech.

Držení se za ruce je snadný, chápu, ale je fakt pěkný vidět pár, co se i po dvou letech má rád – co se miluje. Já osobně jsem to nikdy neprožil. Dává mi to naději, že to tak se mnou do budoucna může mít někdo taky.

Vylezeme na terasu a zastavíme se. Normálně je tady dost klídek, jen pár lidí pózujících s parkem v pozadí. Ale dneska se tu koná svatba. Je malá, jen asi desítka obyčejně oblečených lidí a skupina, která tiše hraje instrumentální verzi „Marry You“ od Bruna Marse. Chystám se odtáhnout Dylana a Samanthu stranou, abychom svatebčanům nelezli do fotek, když nevěsta vyrazí k oltáři.

Ztuhnu na místě.

Myslím, že ji znám…

Když jsem se tehdy na poště seznámil s Arthurem, ten flash mob byl vlastně žádostí o ruku zinscenovanou pro úřednici, která mi pomáhala poslat mýmu prvnímu ex, Hudsonovi, krabici jeho věcí. Bylo to hrozně drahý, ale ta žena se mnou neměla ani špetku soucitu. Teď ale úplně září, kolem ramen 18

Porad jsme to my.indd 18

28.06.23 10:30

má černý hedvábný šátek přes jednoduché bílé šaty a usmívá se, ve rtu jí září velký kroužek.

Nejdřív zámeček Belvedere a teď tahle ženská. Jako by na mě vesmír pomrkával jménem Arthura Seusse v podobě broadwayských neonů.

Nemluvil jsem s ním celý měsíce, ale tohle mu musím říct.

Natočím na mobil pár rychlých záběrů s nevěstou kráčející k ženichovi. Dylan a Samantha se k sobě tulí, když se na to dívají. Otevřu si konverzaci s Arthurem – naposledy mi napsal k narozeninám, 7. dubna. Neodpověděl jsem, protože… no, jo. Tehdy jsem to nedal, protože mu všechno super klapalo s jeho novým přítelem a já nechtěl předstírat, že jsou moje narozeniny boží. Měl jsem mu ale něco říct, protože teď mi přijde mega divný mu cokoli napsat.

Jako bychom se už neznali.

Otevřu Instagram, kde jsem si kvůli vlastní příčetnosti jeho profil skryl. Moc mě bolelo, když jsem se přihlásil a našel fotky šťastnýho Arthura se šťastným Mikeym jako šťastnýho párečku. Potřeboval jsem si udělat trochu odstup, můj život byl už tak dost stresující kvůli škole, doma mi to lezlo na nervy a cítil jsem se hrozně osaměle bez Dylana a bez kluka.

Otevřít si Arthurův profil je jako strhnout náplast.

Jeho modrý oči jsou stejně pronikavý jako vždycky, dívají se na mě z kruhový profilovky. Na nejnovější fotce ve feedu je krabice v jeho pokoji na koleji, pak citát Stacey Abramsový („Je jedno, kde skončíme, rosteme už od svých začátků“), fotka mladšího Arthura s mamkou a taky Arthur a Mikey, jak ve školním divadle svírají výtisk Playbill – do hlavy se mi nahrne krev. Pak se mi sevře hruď, když uvidím selfíčko, na kterým Arthur drží pohlednici s Central Parkem, kterou jsem mu dal, když jsme se před dvěma léty 19

Porad jsme to my.indd 19

28.06.23 10:30

rozloučili – zezadu je na ní napsaná erotická scéna mezi našimi postavami z VVPK Ben-Jaminem a králem Arturem.

Jen pro jeho oči.

Proč se s ní fotí?

Přečtu si ten post.

Příští zastávka na tour Arthura Seusse – New York!

17. května Vrací se.

Zítra.

Použil pohlednici z naší minulosti, aby oznámil svou budoucnost.

V komentářích je spousta povzbudivých zpráv od Mikeyho, nejlepší kamarádky Jessie a bývalý kolegyně Namraty. Já jsem jediný hajzl z New Yorku, co žádný nadšení neprojevil.

Kdybych to teď lajknul, bylo by to jen divný. Ale co kdyby to byl ideální první krok k tomu, abychom se spolu zase začali bavit? Jak znám naše štěstí, rozhodně na sebe v jednu chvíli narazíme. New York nás držel od sebe jen tehdy, když já byl tady a on ne.

Lajknu mu ten příspěvek. A i když stojím na místě, srdce mi najednou uhání jak při sprintu.

Než mu tam stačím napsat komentář, Dylan mi sebere ­mobil. „Hele, máš před očima lásku, Bene!“ „Vždyť je ani neslyšíme…“ „Musíš tu lásku procítit, Bene, procítit.“ „Viděl jsem tuhletu žádost o ruku na vlastní oči.“ „Fakt?“ zeptá se Samantha. „Ten den, co jsem potkal Arthura. Pamatujete na ten flash mob, o kterým jsem vám říkal? To bylo kvůli těmhle dvěma.“ V tom zmateném okamžiku jsem odešel. Bylo to těsně po rozchodu s Hudsonem, a i když byl ten rozhovor o vesmíru s Arthurem sranda, nečekal jsem, že by z toho něco mohlo 20

Porad jsme to my.indd 20

28.06.23 10:30