9788024284491

S962 Hausbot vn 12.indd 1

15.01.2024 11:01

Text © Petr Horký, 2024 Cover Photo © Robert Tichý, 2022 Photo © Tomáš Picka (str. 19, 97), Pavel Otevřel (str. 87), Çapkin van Alphen (str. 80, 84), Petr Horký (str. 59, 61, 71, 73, 124, 125), PiranhaFilm s.r.o. (str. 6, 21, 30, 41, 53, 54, 66, 77, 88, 98, 103, 115, 117, 127, 128, 137, 138, 151, 153, 165, 166, 181, 201, 202, 221), Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně (Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, Archiv H+Z, str. 62, 63, 65), 2024 Copyright © Euromedia Group, a. s., 2024 FTV Prima, spol. s r. o., 2024 All rights reserved ISBN 978-80-242-8449-1 Petr Horký ORCID ID 0000-0002-1518-8312

S962 Hausbot vn 12.indd 2

15.01.2024 11:01

Obsah Robert Fulghum – Cože, Bůh se ztratil?................................................ 6 Jane Goodallová – Mít důvod k naději ............................................... 20 Radůza – Proč by měl být život spravedlivý?...................................... 30 Meik Wiking – Pro štěstí je třeba něco udělat, pro začátek alespoň zapálit svíčku .................................................... 40 Miroslav Zikmund – Plány B ............................................................... 54 Sergio Rapa – Zdravé ruce a dobrá kánoe ........................................ 66 Céline Cousteauová – Ztratili jsme se pod povrchem ...................... 76 Deepak Chopra – Hranice mezi tělem a duší ..................................... 88 John Mattone – Co naučil Steva Jobse? ............................................ 98 Peňa – Lovec z kmene Waorani .......................................................... 116 Václav Cílek – Chodec a krajina .......................................................... 128 Jan Hartl – České štěstí a spokojenost.............................................. 138 Krzysztof Zanussi – Aby nám život neprotekl mezi prsty ............... 152 Jan Hnízdil – Nemít strach ................................................................. 166 Nora Vlášková – Slyšet své pocity .................................................... 180 Lilia Khousnoutdinova – Být ženou ................................................. 202 Anna Hogenová – Štěstí, to jsou jen blesky .................................... 220 Nebát se s Petrem Horkým – O odvaze nemít život plně pod kontrolou ................................................................................... 234

S962 Hausbot vn 12.indd 3

15.01.2024 11:01

Když se chce domorodec z indiánského kmene třeba v Amazonii dovědět něco o životě, přijde za stařešinou a požádá jej o radu. Už jen fakt, že se daný stařešina dožil pokročilého věku, dokládá, že se ve světě vyzná, umí si poradit.

Složitěji se hledá moudrý stařešina v západním světě, kde moderní věda a vyspělá medicína umožňují dlouhověkost (kromě moudrých) i hlupákům.

Vedle toho slýchám, že životní styl jihoamerických indiánů je o mnoho lepší než ten náš v Evropě – dokládají to tvrzením, že všichni členové kmene bývají silní, zdraví lidé. Ano – protože u nich zase absence kvalitního lékařství způsobuje, že každý oslabený indián zemře.

Někdo adoruje návrat k přírodě, druhý alespoň odklon od všeho západního a jiní se mění v buddhisty, hinduisty, případně Kelty a Vikingy.

Někteří lidé se naopak schovávají pod bezpečný deštník vědy a sociálních systémů Západu s tím, že všechno nepopsané, nespočítané, divoké a nezmapované je nedobré, nepravdivé, staré, špinavé či jinak nebezpečné.

Ani jedni nemají úplnou pravdu, ale ani jedni se úplně nemýlí. Nejlepší je poučit se z více stran.

Každý systém vytrval do dneška mimo jiné proto, že nese nějakou zásadní informaci, poučení, moudrost.

S962 Hausbot vn 12.indd 4

15.01.2024 11:01

Nechci se ale pouštět do rozborů světových náboženství, filozofií ani civilizačních či kulturních přístupů. Naopak se mi líbí svoboda vybrat si, co koho inspiruje, co pomáhá, co jej činí šťastným, spokojenějším.

Mám štěstí, že mi práce umožňuje potkat stařešiny mezi domorodými kmeny nebo na malém Velikonočním ostrově, ale potkávám také „stařešiny“ našeho euroamerického světa.

Bylo pro mě objevem, že jejich úvahy na sebe navazují a souvisejí spolu bez ohledu na to, kdo je exaktní vědec a kdo domorodec vedený rodovou zkušeností a intuicí.

Celou knížku můžete vnímat jako (doufám) příjemné povídání na dovolenou – nebo jako pokus o sociologický sběr různých přístupů k životu a hodnotám napříč světovým společenským spektrem. Obojí jsem měl na mysli během tříletého ladění a skládání tohoto textu, který byl se mnou během cest na Antarktidě, v nepálském Mustangu, ale i doma ve středních Čechách.

Rozhovory z jednotlivých setkání jsou doplněny o QR kódy s odkazy na přímé záznamy na mém YouTube kanálu. To pro případ, že byste chtěli jednotlivé řečníky vidět a zažít jejich energii a esprit.

Dejte si!

S962 Hausbot vn 12.indd 5

15.01.2024 11:01

S962 Hausbot vn 12.indd 6

15.01.2024 11:01

Robert Fulghum Cože, Bůh se ztratil?

S962 Hausbot vn 12.indd 7

15.01.2024 11:01

Potkat se s Robertem Fulghumem je jako zajít na kafe se vzdáleným příbuzným. Roky jste se neviděli, a tak si teď můžete popovídat o tom, jak šel život. Jenže s tím věhlasným spisovatelem jsem se neviděl ještě nikdy a žádný příbuzný to není!

Jeho knihy zkrátka způsobily úžasnou věc, která se opakuje u milionů čtenářů po celém světě – že jsme si skrz čtení s autorem v duchu povídali, a vlastně i se všemi dalšími, kdo prošli stránkami jeho knih.

Kdykoli jsem zjistil, že vedle mě je Fulghumův čtenář, hned jsme měli společné téma. Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce, Už hořela, když jsem si do ní lehal nebo Ach jo jsou prostě výlety do duší – ovšem zdaleka ne jenom do těch naleštěných koutů, které ukážeme kdekomu, ale i do těch tmavších míst, o nichž sice víme, ale maličko (anebo hodně) se za ně stydíme. Knihy Roberta Fulghuma jsou určitou mapou pomyslné cesty za naším vlastním stínem. Všichni děláme chyby a všichni máme touhy, které asi každému neprozradíme.

Ve svých posledních románech píše o sexu, o touze, o nedůvěře… Rád se chechtá, rád posouvá hranice pravidel. To mi sedí, říkal jsem si.

S962 Hausbot vn 12.indd 8

15.01.2024 11:01

Jste pro mě jako strýček ze vzdáleného rodinného kolene, protože jste často přítomen mým vnitřním dialogům, myšlenkám a rozhodováním. Myslím, že bude hodně lidí, kterým jste vstoupil do života.

To je pravda, lidé mě běžně zastavují na ulicích. Naposledy třeba dnes ráno, a říkají mi něco podobného jako vy. To mi dělá velikou radost. Když vyprávím příběh, někdo si ho zapojí do života a pak jej zase doplněný pošle dál, to je úspěch.

Když čtu vaše knihy, nezískávám jen informace o hrdinech, ale poznávám také vás. Máte odvahu přiznat vlastní chyby, neúspěchy, těžké situace.

Víte, když píšu, píšu pro přítele, ne pro nějaké neznámé obecenstvo. Proto můžu být přímý, říct: „Podívej, toto se teď děje.“ Můžu se ptát: „Slyšel jsi o tamtom?“ A Bůh mě slyší.

Je to velmi osobní.

V knížce Ach jo se vás nějaký novinář ptá, jestli věříte v Boha, a vy odpovídáte, že věříte v Howarda.

Teď nedávno jsem měl zážitek, který se k tomu vztahuje.

Poslouchal jsem čtyři mladé dámy, jak zpívají na náměstí Míru v Praze. Zpívaly anglicky, a tak jsem přišel blíž, abych je dobře slyšel. Jedna z nich se mě zeptala: „Našel jste Boha?“ A já se zeptal: „Cože, on se Bůh ztratil?“ A ona hned: „Ne, ne, ne, myslím, jestli jste našel Ježíše?“ A já hned: „Cože? On se ztratil taky?“ Ale ta dáma se vůbec nesmála! Vy mi rozumíte, proč je to legrační, ale ona byla velmi vážná. Najednou nevěděla, co říct, ztratila nit.

Co se stalo, že jste se jednoho dne rozhodl, že opustíte práci pastora?

Když jsem byl malý, moje představa Boha byla velice prostá.

Maminka řekla: „Bůh tě sleduje!“ A tak jsem si představoval, že přímo nade mnou je starý pán, který mě neustále pozoruje.

Postupně jsem získával větší představu o Bohu a významu toho slova. Je mi přes osmdesát a už chápu, že to je prst,

Robert Fulghum

S962 Hausbot vn 12.indd 9

9

15.01.2024 11:01

který ukazuje na něco velikého… Je to slovo, které musíme používat, protože my jsme malincí a TO je tak veliké. Nejde tedy o to, že bych nevěřil v Boha, ale moje představa významu toho slova je už mnohem rozsáhlejší. Teď čtu kvantovou fyziku a zajímají mě mnohočetná univerza. Když si představím, že já jsem jedno universum vedle spousty dalších – a v každém z nich je Bůh –, tak celá ta záhada, to tajemství, se stává ještě mnohem větším…

Není zajímavé, že náboženství získává v poslední době oporu ve fyzice?

Mám přítele, který vede francouzský fyzikální ústav ve Štrasburku. Požádal jsem ho, aby mi názorně ukázal, jak přemýšlet o kvantové fyzice. Vzal bublinkovou fólii, do které balíme křehké věci, aby se nerozbily, a řekl: „To je ono – co bublina, to jeden svět. Nejsou nijak propojené, všechny jsou oddělené, a přesto spolu souvisejí…“ Páni, říkal jsem si.

A co teprve se stane, když na to stoupnu?

Jednou v Nepálu jsem se v obchodě bavil s afghánským prodavačem koberců. Přivítal mě a řekl: „Nespěchej s výběrem, užij si se mnou čaj a uvidíš, že postupem času pro tebe najdeme správný koberec a taky vymyslíme dobrou cenu pro nás oba.“ Povídali jsme si o všem, o holkách i o Bohu.

Byl muslim a řekl mi krásné přirovnání: „Teď jsme oba v Pokhaře, a když se ty a já budeme chtít dostat do Káthmándú, existuje mnoho cest, kudy se tam vydat, ale oba máme stejný cíl.“ A zrovna tak je to s náboženstvím. Je mnoho cest, ale cíl je společný.

To je důvod, proč mám rád i jiná náboženství. Třeba hinduismus, kde existuje spousta představ, jaký by mohl být Bůh, včetně Ganéši, toho tlustého se sloní hlavou, který tancuje. To je přece skvělé! Jaké jiné náboženství má tlustého Boha se sloní hlavou, který tančí na jedné noze? Ve všem jde o představu, jakou potřebujete mít, abyste pochopili to tajemství, tu záhadu.

10

S962 Hausbot vn 12.indd 10

15.01.2024 11:01

Když byl Jeho Svatost dalajláma tady v Evropě, lidé se s ním bavili o náboženství, o buddhismu a on mě překvapil tím, co řekl: „Nedělá mi moc velkou radost, když vidím křesťanská místa v Indii, ani když jsou buddhistická v Evropě. Protože tam pro to nejsou kořeny. Obvykle bývá lepší, pokud křesťanství zůstane v křesťanské Evropě a buddhismus v buddhistických zemích.“ To znamená, že je otevřený skutečné myšlence ekumenismu.

Musí to být zvláštní, být dalajláma a žít v tom, že vás skupina starých mnichů objevila ještě jako malé dítě a prohlásila: „Vy jste reinkarnace dalajlámy!“ A on sám to nemůže nijak ovlivnit...

Líbí se mi, že kdykoli hovoří o sobě, mluví i o všech svých reinkarnacích, takže například oznámí: „Toto je věc, kterou jsem udělal ve třináctém století.“ Ano, přesně tak! Je to muž s velmi hlubokým vhledem, obdivuji ho. Přál bych mu, aby se vrátil do Tibetu, než zemře, ale nevím…

Napsal jste knihu Od začátku do konce, která se věnuje rituálům. Mám rád rituály, snažím se pochopit jejich roli a význam. Mnoho let jsem si myslel, že rituály v Evropě se vytrácejí. Že už je nemáme, že v ně nevěříme. Ve vaší knize se na to díváte z druhé strany a říkáte, že rituály jsou v našich životech úplně všude. Bylo to pro mě překvapení.

Je jich každý den celá řada. Vstáváme určitým způsobem, máme zvyky – říkáme tomu zvyky, ale ve skutečnosti to jsou rituály –, které děláme, abychom si potvrzovali, že den probíhá dobře. Když se něco pokazí, třeba že není horká voda, a rituál se neprovede, nastává zmatek, protože pro někoho je to, že si každé ráno umyje ruce mýdlem v horké vodě a po ruce má ručník, naprosto zásadní. To je rituál, díky kterému vnímá, že jeho den má svá pravidla, na kterých je závislý. Jenom si to neuvědomuje. Jsou i rituály na to, že nejsou rituály. Například když neslavíte Vánoce a místo toho cíleně děláte něco jiného.

Robert Fulghum

S962 Hausbot vn 12.indd 11

11

15.01.2024 11:01

Celé to je vlastně taková rituálová hra.

Je to tak. A myslím, že život Čechů je rituálů plný stejně jako u všech ostatních. Některým vašim rituálům ale nerozumím – proč třeba jíte na Vánoce kapra?

Bývala to levná ryba, kterou si mohl dovolit skoro každý, tak možná proto.

Mně říkali třeba: „Já to nejím, vracíme ho do řeky.“ Mám kamaráda, který kapra kupuje a dává do vany, aby si s ním děti mohly hrát. A doma pak kapr najednou zmizí…

Od malička jsem si myslel, že o Vánocích jedí kapra všichni lidé na celém světě – co jiného, vždyť takový je přece zvyk.

Postupem let jsem pochopil, že je to jinak. Možná si vybavíte, že kolem Vánoc se u nás na ulicích vždy objeví prodejní místa…

Ano, veliké kádě… … a kolem je led z vyteklé vody, zmrzlé krve. Je to vlastně strašné. Když si člověk uvědomí, že se ve velkém zabíjí přímo na ulici!

Navíc pro slávu Ježíše! Zabíjejí se ryby… a ještě se zabíjejí stromy!

Jednou jsem to všechno pozoroval, když ke mně přistoupil televizní štáb a nějaký Angličan s mikrofonem se zeptal, co si o tom myslím. Po chvilce zaváhání jsem prohlásil: „Když my Češi něco slavíme, potřebujeme někoho zabít.“ Zírali na mě a asi měli pocit, že mluvím vážně.

Asi taky ztratili nit!

Ve svých knihách vyjadřujete velkou podporu a pochopení pro ženy, které se nechtějí vdávat a chtějí žít velmi svobodně i v sexuální oblasti.

Teď na Západě se pozice žen a jejich role ve společnosti a kultuře velice rychle mění. Ženy chtějí být rovné mužům a toto já chci oslavit, chci říct, že není špatné takto uvažovat.

12

S962 Hausbot vn 12.indd 12

15.01.2024 11:01