MichelHouellebecq Mapaaúzemí
ODEON
„Lidéužmnemajídost. Nu,ajámámstejnětakdostjich.“
KarelOrleánský
JeffKoonsprávěvstalzežidleavyhodilrucepředsebevnadšenémvzmachu.DamienHirstnaprotiněmu,trochushrbeněsedícínakanapizbílékůžečástečněpokrytémhedvábím,jakoby sechystalněconamítnout;vetvářibylruměný,mrzutý.Obaměli černýoblek(Koonssjemnýmiproužky),bíloukošiliačernou kravatu.Mezimužileželana konferenčnímstolkuošatka nakládanéhoovoce,jížanijedennepřikládalpozornost;HirstpilBudweiserLight.
Zanimivedlovelkéoknodokrajinyvýškovýchbudovtvořících až kobzoru velkolepouzměť obříchmnohoúhelníků;noczářila vnaprostoprůzračnémvzduchu. Mohlo tobýtv Kataru neboDubaji;výzdobapokojeveskutečnostivycházelazjednéreklamní fotografiehotelu Emirates vAbúZabí z jednéněmeckéluxusní publikace.
ČeloJeffaKoonseselehcelesklo;Jedhovystínovalštětcem aotřikrokypoodstoupil.SKoonsembylprostěproblém.To Hirstavzásaděnebylotěžkévystihnout:dalseudělatbrutální, cynickývestylu„serunavászesvýhoryprachů“;dalsetaké udělatjako umělec-rebel (ikdyžpřecejenbohatý),jenžpokračuje v trýznivéprácisesmrtí;ostatnějehotvářmělavsoběcosikrevnatéhoa těžkého,typickyanglického, čím sepodobalřadovému fanouškoviArsenalu.Zkrátkatubylyrůznéaspekty,kterésedaly kombinovatvkoherentní,reprezentativníportréttypickéhobritskéhoumělcesvégenerace.ZatímcoKoons,tenvsobějakoby
nosilcosi dvojakého,jakýsi nepřekonatelnýrozpormeziběžnou vychytralostí technickéhoobchodníka avytrženímaskety.Užtři týdnyJedopravovalKoonsůvvýraz,snímžvstávalzežidleavyhazovalrucepředsebevnadšenémvzmachu,jakobychtělHirsta přesvědčit;bylotostejnětěžkéjakonamalovatmormonského pornografa.
Mělfotky,nanichžbylKoonssám,nebosRomanemAbramovičem,Madonnou,BarackemObamou,Bonem,Warrenem Buffettem,BillemGatesem…ŽádnánedokázalavyjádřitniczKoonsovyosobnosti,anižbypominulavýrazprodejcekabrioletů Chevrolet,kterýnastavovalsvětu.Bylotokvzteku,fotografové vůbecJedaštvaliuždlouho,obzvláště velcífotografové ,kteřísi namýšleli, ževe svýchsnímcích odhalují o svýchmodelech pravdu ;přitomneodhalovalivůbecnic,jenomsipředvásstoupli amačkalinazdařbůhspoušťpřístroje,kvokaliapořídilistovky snímků,znichžpotomvybralitynejméněšpatné.Takpostupovalivšichniti velcífotografové bezvýjimky,Jedjichpárznal osobněacítilknimjenpohrdání,považovaljedojednohoza zhrubastejnětakkreativníjakofotoautomatnanádraží.
Vkuchynikousekzanímněkolikrátkrátceškytnulkotel. Ztuhljakoopařený.Bylojiž15.prosince.
Stejnějehokotelzaškytaliorokdřív,zhrubavestejnýden,načež seúplnězastavil.Běhemněkolikahodinteplotavateliéruspadla na3°C.Nachvílidokázalusnout,čispíšesivněkolikakrátkých intervalechzdřímnout.Kolemšestéhodinyrannípoužilposlední litrynádržesteplouvodounaskromnoutoaletuapřipravilsi kávuvočekávánízaměstnance InstalatérstvíodAdoZ –slíbili, ženěkohopošlouhnedbrzyráno.
Nasvýchinternetovýchstránkáchsi InstalatérstvíodAdo Z vytyčilozacíl„posunoutinstalatérstvídotřetíhotisíciletí“; mohlibyzačítdodržovánímtermínů,zamrmlalsiJedprosebe kolemjedenáctéaznovaobrazilateliér,anižsedokázalzahřát. Pracovalprávěnaportrétusvéhootce,kterýmělnazvat„ArchitektJean-PierreMartinopouštívedenísvéspolečnosti“;pokles teplotynevyhnutelnězpomalíschnutíposlednívrstvy.Jakokaždý rokslíbil,žesotcempovečeřínaŠtědrývečer–tenbylzačtrnáct dní,doufal,žeobrazdotédobydodělá;nepřijde-liinstalatér, hrozilo,žetonestihne.Popravděřečenonatomnezáleželo, nemělvúmysluobrazotcidarovat,jenommuhochtěl ukázat; pročtomunajednoupřikládaltakovývýznam?Evidentněměl momentálněnervynadranc,pracovalažpříliš,současnězačal šestobrazů,užněkolikměsícůsenezastavil,prostěnerozum.
Kolemtřetíodpolednese rozhodl InstalatérstvíodAdoZ zavolat; měli neustáleobsazeno.Dovolalseněcoposedmnáctéhodině;zaměstnankynězákaznickéhoservisupoukázalanavýji-
mečnýnárůstprácevsouvislostispříchodemmrazů,aleslíbila mu,žezítra ráno někohourčitěpošlou.Jedzavěsila objednal si pokojvhoteluMercurenabulváruAugustaBlanquiho.
Druhýdenčekalznovu,celýden,napříchod Instalatérstvíod AdoZ,aletaké Grunt-Instalatérů,kamsedovolalmezitím.Tihle Grunt-Instalatéři slibovaliúctukřemeslnétradici„poctivéinstalatéřiny“,aleanioninedokázalidodržetsmluvenýčas.
NaJedověobrazustáljehootecnastupínkumezipadesátkou zaměstnancůsvéfirmyazvedalsklenkusbolestnýmúsměvem. Přípiteknarozloučenouprobíhalv openspacu jehoarchitektonickéhostudia,velkémsálesbílýmizdmiosvětlenémvelkým oknem,kdesestřídalypočítačesinformatickýminávrhyarýsovacíprknanastojanechsobjemovýmistudiemiprobíhajících projektů.Většinapřihlížejícíchseskládalazmladých nerdského vzezření–3Dprojektantů.Upatystupínkuotceobklopovala trojice čtyřicátníků.V rozestavení,kterépřevzalzjednohomenšíhoplátnaLorenzaLotta,každýmíjelpohledyoboudalších, přičemžsesnažilzachytittenotcův;jakdivákbrzypochopil, všichni doufali, žeotce vystřídají vevedenífirmy.Otcůvpohled, směřujícítrochunadpřítomné,vyjadřovaltouhunaposledykolem sebeshromáždit svůjtým,rozumnou víru vbudoucnost,ale hlavněnaprostýsmutek.Smutek,žeopustíkancelář,kterouzaložil,kterévěnovalsvánejlepšíléta,smutekznevyhnutelného: očividněsejednaloomuže nakoncicesty.
BěhemodpoledneseJedmarněpokusilasidesetkrátdovolat k Instalatéříkům ,kdepouštělijakovyčkávacíhudbu Skyrock , zatímco Grunt-Instalatéři zvolili RádioRadost.
KolempátéodpolednepřesídlildohoteluMercure.NadbulváremAugustaBlanquihosestmívalo;vbočníalejisibezdomovcirozdělalioheň.
Následujícídnyproběhlyzhrubastejně,tedyvyťukáváním číselrůznýchinstalatérskýchfirem,téměřokamžitýmpřesměrovávánímnavyčkávací hudbuačekánímvestálemrazivější zimě vedleobrazu,kterýnechtělschnout.
Řešenísenaskytloráno24.prosincevpodoběchorvatského řemeslníka,jenžbydlelkousekdálnatříděStephenaPichona–JedsináhodouvšimljehocedulecestouzhoteluMercure.Měl čas,ano,hned.Byltomalýčernovlasýmuž,bledý,sladnými ajemnýmirysyamalýmknírkemvestylu BelleÉpoque ;veskutečnostise,ažnaknír,trochupodobalJedovi.
Hned jak vstoupil dobytu,dlouzesi prohlédl kotela odmontovalovládacídesku,přičemžjemnýmiprstynahmatávalsložitý běhpotrubí.Mluviloventilechasifonech.Působil,žetohoví obecněoživotěhodně.
Počtvrthodinovémprůzkumuvyslovilnásledujícídiagnózu: mohltospravit,ano,jakousi opravu bylschopenprovést,cenaby nemělapřesáhnoutpadesáteur.Spíšnežodokonalouopravu všakpůjdeozáplatování,kterépomůženěkolikměsíců,vnejlepšímpřípadě možnáněkoliklet, zaněžvšakodmítal dlouhodobě ručit;obecněřečenobynabudoucnosttohotokotlenerad dlouhodoběsázel.
Jedvzdychl;něcotakovéhočekal,přiznal.Mocdobřesivzpomínalnaden,kdyse předdevítiletyrozhodlbytkoupit;vybavil sirealitníhoagenta,zavalitéhoaspokojeného,jakvychvaluje výjimečnou světelnost, ovšemnetajil,ženěkterámísta budenutné„osvěžit“.Říkalsipřitom,žemělbýtrealitnímagentemnebo gynekologem.
Zpočátkubylzavalitýrealitníagentpouzemilý,alejakmilese dozvěděl,žejeJedumělec,upadldopravéholyrickéhotransu. Poprvé,zvolal,poprvémátupříležitostprodávat uměleckýateliér umělci!Jedsechvíliobával,žezačnehorovatzaskutečnéumělce naúkor snobů adalšíchfilištínů,kteříhnalicenyvzhůruaznepřístupňovalitakuměleckéateliéryumělcům,jenžejaktoteď udělá,nemůže jítpřeceprotineviditelné rucetrhu, to neníjeho úkol,že,alenaštěstíkničemutakovémunedošloazavalitýrealitníagentmuaspoňposkytldesetiprocentníslevu,snížnazákladěpředchozíhojednáníbeztakzřejměpočítal.
Ten„uměleckýateliér“,abybylojasno,bylapůdasvelkoplošnýmzasklením,byťpěkným,askromnýmpříslušenstvím,akorát dostačujícímněkomujakoJed,jehožhygienickénárokysivíc
nežádaly.Zatovýhledbylvskutkunádherný:nadAlpskýmnáměstím sahal ažkbulváru Vincenta Auriola,nadzemce,adálaž koněm čtyřhranným pevnostem ze sedmdesátých let, vybudovanýmvnaprostémrozporusezbytkempařížskéhokrajinného rázu,kterépředstavovalyto,coJednaarchitektonickémpoli vPařížizdalekapreferoval.
Chorvatopravilkotelashráblpadesáteur.Jedovi,kterýtoani nečekal,nicnefakturoval.Sotvasezanímzavřelydveře,zaklepal znovu,rychleakrátce.Jedpootevřel.
„Vlastně,hezkéVánoce,pane,“řeklmuž.„ChtěljsemvámpopřáthezkéVánoce.“
„Novidíte,“odpovědělJedvrozpacích.„Vámtaky.“
Načežsiuvědomilproblémstaxíkem.Jakočekával, Naplno hoodmítlovzítdoRaincy,a Speedtax souhlasilmaximálněstím, žehoodvezenanádraží,případněkradnici,alerozhodněne ksídlištiCigales.„Kvůlibezpečnosti,pane…“špitlzaměstnanec slehkouvýčitkou.„Pokrývámejenzóny,kteréjsouzcelabezpečné,“vysvětlilzasetelefonista od AutFernarda Garcina uhlazeně zkroušenýmtónem.Začínalsecítitprovinile,žechcestrávit Štědrývečervtakpotrhléoblasti,jakojesídlištěCigales,ajako každoročnězazlívalotcitvrdohlavost,snížodmítalopustitměšťáckouviluobklopenourozlehlýmparkem,kteroupohybyobyvatelstvapostupněuvrhlydonitrastálenebezpečnějšízóny,odnedávnavlastně naprostokontrolovanépouličnímigangy.
Časemsemuselazeďkolempozemkuzpevnit,zvýšitoelektrifikovanoumřížavybavitsystémemvideo-dozorupropojeným spolicejnístanicí,abyotecmohlsamotářskybloumatpodvanácti nevytopitelných místnostech, kam nikdonikdynechodil svýjimkouJedanaŠtědrývečer.Obchodyvsousedstvíuždávnozmizely apookolníchulicíchsenedalochoditpěšky–vzácnostízde nebylyaniútokynaautanasemaforech.RadnicevRaincymu přidělilapomocvdomácnosti–hašteřivou,ažzlouSenegalku jménemFatty,kterásihozprotivilahnedprvnídny,odmítalamu převlékatpostelčastějinežjednouměsíčněavelmipravděpodobněhookrádalapřinákupech.
Teplotavmístnostinicméněpomalustoupala.Jedsivyfotil rozdělanýobraz;něcoaspoňotciukáže.Vysvléklsezkalhot asvetru,usedldolotosovéhosedunalůžkozúzkématracena zemiapřikrylsedekou.Zvolnazpomalovaldech.Zazavřenými víčkysipředstavillíněsepřevalujícívlnyzamatnéhosoumraku. Snažilsepřivéstmysldozónyklidu;conejlépejinaladitnanový Štědrývečervotcově společnosti.
Duševnípřípravapřineslaovoce,avečerpředstavovalneutrální,takřkavstřícnýčasovýúsek;vícuždlouhonečekal.
Druhýdenránokolemsedmé,předpokládaje,žeigangytrávily šťastnéaveselé ,seJedvydalpěškynanádražívRaincy, odkudbezproblémůdorazilnaVýchodnínádraží.
Celýrokkotelfungovalaodopravyprojevovalslabostpoprvé. „ArchitektJean-PierreMartinopouštějícívedenísvéspolečnosti“ byluždávnohotovýauloženýveskladuJedovagaleristyvočekávánísamostatnévýstavy,jejížpřípravysetáhly.SámJean-Pierre Martin–kpřekvapenísvéhosyna,jenžsesnímvtévěcidávnopřestalbavit–semezitímrozhodlopustitviluvRaincyapřestěhovat sedodomovadůchodcůspečovatelskouslužbouvBoulogne. JejichkaždoročnísetkánítentokrátproběhnevhospoděUtáty naBosquetovětřídě.Jedjivybralv Pariscopu nazákladěreklamy lákajícínatradičníkuchyni postaru acelkověsedaloříct,žesliby splnila.PoloprázdnoumístnostpokrývaliJežíšciajedličkyozdobenégirlandamiaosazenstvotvořilipředevšímstaří,respektive velmistařílidé,jižpečlivě,svědomitěatéměřzuřivěžvýkali pokrmytradičníkuchyně.Podniknabízeldivočáka,selátko,krůtuajakodezertpochopitelněcukrářsképoleno postaru .Všepotichuroznášelizdvořilí,nenápadníčíšníci;atmosférapůsobila trochujakonaoddělenítěžkýchpopálenin.Jedsiuvědomoval, žezvátotcenatakovémenujetrochuhloupé.Tenhubený,vážný mužsprotáhlýmastrohýmobličejemnepůsobil,žebykdyvyhledávallabužnickourozkoš,avevzácnýchpřípadech,kdychtěl, abysnímJedzašelnajídlo,protožehopotřebovalvidětblízko pracoviště,vybralsushirestauraci – pokaždéstejnou.Bylopatetickéamarnépokoušetsenastolitgastronomickouspřízněnost, kteráužnepřicházelavúvahu,kterázjevněnikdynepřicházela
vúvahu–jehožena,kdyžbylanaživu,nesnášelavaření.Jenže bylyVánoce,takco?Jehootec,lhostejnýkotázkámzevnějšku, četlstáleméněazdálose,žeseužonicmocnezajímá.Podleslov ředitelkydomovadůchodcůse„rozumnězačlenil“,cožpravděpodobněznamenalo,žeprakticky už snikýmnemluvil.Momentálněpracněžvýkalsvouporciseletezhrubastýmžvýrazem,jako byšlookusgumy,anicnenaznačovalo,žebychtělpřerušit mlčení,kteréseprodlužovalo,takžeJedhorečnatě(nemělsi kústřicímdávatGewurztraminer,pochopiltohnedpřiobjednávce,bílévínomuvždyckymátlomyšlenky)hledal,cobymohlo posloužitzatémakhovoru.Kdybybylženatýnebomělaspoň přítelkyni, prostěnějakouženu ,věcibyplynulypodstatnějinak–ženysivtěchhlerodinnýchzáležitostechumělyporaditpřece jenlépenežmuži,jetotaktrochujejichpůvodníspecializace, aikdyždosudnemajíděti,jsousnimidětivždyckynaobzoru konverzaceaspoňpotenciálněpřítomné,astarciseovnoučata zajímají,tojeznámávěc,spojujísitospřírodnímicyklynebo něčímpodobným,zkrátkavesvéstaréhlavědokážouvyvolat jakousiemoci,synznamenáotcovusmrt,jistě,aleprodědečka jevnukjistouobrodounebopomstou,atomůžebohatěstačit, přinejmenšímpodobujednéštědrovečernívečeře.Jedsiobčas říkal,žebysimělnajmoutnatytovánočnívečery holkunaescort, vytvořitnějakouminifikci,stačilobyjidvěhodinypředtím instruovat,otecnebylpřílišzvědavýnadetailyzeživotadruhých, onicvícnežmužiobecně.
Vrománskýchzemíchmůželidskýmsamcůmstředníhonebo vysokéhověkustačitkhovorupolitika;vnižšíchtřídáchlzealternovatsesportem.Mezilidmisilněovlivněnýmianglosaskými hodnotamirolipolitikysuplujíspíšeekonomikaafinance;iliteraturamůžeposkytnoutzáchytnýbod.VdanémpřípaděseJed ijehootecdoopravdynezajímalianioekonomiku,aniopolitiku.Jean-PierreMartinvpodstatěschvalovalzpůsob,jakýmse státubíral,ajehosynnatonemělnázor;nebránilojimtonicméněprobratministerstvopoministerstvuavydržettakaždopříjezdusýrů.
PřisýrechJedůvotectrochuožilapoložilsynoviněkolik
otázekojehouměleckýchplánech.Tentokrátbohuželhrozilo, žekonverzacipohřbíJed,neboťjehoposledníobraz,„Damien HirstaJeffKoonssidělíuměleckýtrh“,muprostěneseděl, přešlapovalpřednímnamístě,síla,kteráhoužrokdvavedla, začalaochabovat,mizet,jenžekčemuto vykládatotci,nijakmu vtomnepomůžeamimochodemaninikdojiný,potakovém přiznánímohlilidéjenlehceposmutnět,lidskévztahyvážně nejsoumnoho.
„Na jařebychmělmítsamostatnouvýstavu,“oznámilkonečně.„Respektivetrochutovázne.Franz,můjgalerista,bychtěl dokatalogutextnějakéhospisovatele.MluviloHouellebecqovi.“
„MicheluHouellebecqovi?“
„Znášho?“zeptalseJedpřekvapeně.Nikdybynehádal,žeby seotecmohlještězajímatokulturníprovoz.
„Vdomověmámemalouknihovnu;četljsemdvajehoromány.Dobrýautor,řeklbych.Příjemněsetočteadocelatrefně popisuje společnost.Odpovědělvám?“
„Ne,ještěne…“Jedteďopřekotpřemýšlel.Jestližeiněkdo takhluboceparalyzovanýzoufalouasmrtelnourutinou,kdo jakojehootecjižtakdalecepostoupilnatemnéstezce,alejíStínů smrti,zaznamenalHouellebecqovuexistenci,paktenautorzřejměmusímítněcodosebe.Načežsiuvědomil,žesezapomněl Houellebecqovipřipomenoutmailem,jakhootoFranzužněkolikrátžádal.Apřitomtospěchalo.Vzhledem kblížícímsetermínům ArtBaselu a FriezeArtFair muselituvýstavuuspořádat vdubnu,nejpozdějivkvětnu,atěžkomohlipoHouellebecqovi chtít, aby napsaltextdo kataloguzačtrnáctdní,šlo přeceoznáméhoautora,dokoncesvětoznámého,jaktvrdilaspoňFranz.
Otcovovzrušeníopadloažmoulalsvůjsaint-nectarestýmž nadšenímjakopředtímsele.Nepochybnězatomůžesoucit,že ustarýchlidípředpokládámezvlášťvýraznoužravost,neboťchcemesamisebepřesvědčit,žejimzůstaloaspoňto,zatímcove většiněpřípadůchuťovéradostinezvratněhasnoutakjakovše ostatní.Zbývajíporuchyzažíváníarakovinaprostaty.
Několikmetrůnalevoodnichtři osmdesátnice jakobyrozjímalynadovocnýmisaláty–možnánapočestnebožtíkůmanželů.
Jednasenatáhlaprosvůjpoháršampaňského,kdyžtujíruka klesla na stůl;hruď jístoupala námahou.Po několikavteřinách pokuszopakovala,rukasejípříšernětřásla,tvářsejívraštila soustředěním.Jedseovládl,abynezasáhl,rozhodněnebylvpozici, žebysitoměldovolit.Aničíšník,kterýpármetrůopodálstarostlivěpozorovalscénu,nebylvtakovépozici;taženabylanyní vpřímémkontaktusBohem.Pravděpodobněmělablížkdevadesátcenežkosmdesáti.
Abyvšeproběhlo,jakmábýt,přišlynařadudezerty.Jedův otecserezignovaněpustildotradičníhocukrářskéhopolena. Mnohočasujimužteďnezbývalo.Časmezinimiplynulzvláštně: přestoženicneříkali a ticho,kterésenyní nadobro rozprostřelo kolemstolu,mělonormálněvyvolatpocitnaprostétíže,vteřiny adokonceminutyjakobyprchalydrtivourychlostí.Opůlhodiny později,anižmezitímnaněcodoopravdypomyslel,užJedotce doprovázelnastanovištětaxíků.Byloteprvedesetvečer,ale Jed věděl,žeostatnínájemnícidomovadůchodcůpovažovaliitak jehootcezaprivilegovaného;proto,žesehoněkdonapárvánočníchhodinujal.„Mátesprávnéhosyna…“řeklimuužněkolikrát. Ponástupudodomovadůchodcůspečovatelskouslužbouse bývalýsenior–jenžsezdestávánadobroanezvratně starým –dostávádopozicedětskéhochovance.Časodčasumánávštěvy; tehdyplesáštěstím,objevujesvět,jísušenkyPepitoasetkáváse sklaunemRonaldemMcDonaldem.Ovšemnejčastějižádnénemá:smutněpakbloumámeziházenkářskýmibrankamipobetonovépodlazeopuštěnéhopenzionátu.Čekánavysvobození,na rozlet.
KdyžseJedvrátildoateliéru,zjistil,žekotelstáleběží,teplota dosáhlanormáluadokoncetepla.Částečně sesvléklanatáhlse namatraci,kdesnaprostovyprázdněnýmmozkemokamžitě usnul.
Vzbudilsenarázuprostřednoci,kdyžnabudíkustálo4.43. Vmístnostibylo horko, téměřkzalknutí.Vzbudilhohlukkotle, nevšakobvykléškytání,nýbržtáhlé,hluboké,takřkainfrazvukovévrčení.Prudceotevřeloknovkuchyni,jehožtabulkypokrylajinovatka.Domístnostivtrhnulledovývzduch.Ošestpater nížeproniklonocízvířecízachrochtání.Rychlezavřel.Nadvůr sesnejvětšípravděpodobnostídostalibezdomovci;ránosiužijízbytkůštědrovečerníchvečeřínahromaděnýchvpopelnicích. Žádnýznájemníkůsinetroufalzavolatpolicii,abyjevyhnala–neoVánocích.Obvykleseotonakonecpostaralanájemnice zprvníhopatra–šedesátnicesvlasyobarvenýmihenou,která nosilapestrobarevnésvetryzpatchworku,podleJedovadomněnípsychoanalytičkavdůchodu.Poslednídoboujivšakneviděl, pravděpodobněodjelanaprázdniny–pokudovšemnáhlenezemřela.Bezdomovcizůstanouněkolikdní,odérjejichvýkalůse rozlehnepodvoře,nepůjde otvíratokna.Knájemníkům se chovali slušně, ažpřeuctivě, ovšem bitky mezi nimi bylydrsnéaobvyklekončilytak,ženocíprojelřev,někdozavolalzáchranku avkalužikrvenašliněkohosutrženýmuchem.
Jedpřistoupilkpřístroji,kterýztichl,opatrněnadzdvihlpoklopvedoucí k ovládání; zařízeníokamžitěkrátcezavrčelo,jako bysecítiloohroženévetřelcem.Rychléblikánížlutékontrolkysi neumělvyložit.Pomaloučku,milimetrpomilimetru,otočilkolečkemintenzitydoleva.Kdyžtošpatnědopadne,pořádmáčíslona
Chorvata;dělalvšakještě?JakseJedovibezokolkůsvěřil,„neměl vúmyslushnítjakoinstalatér“.Jehoambicí,jakmile„vydělá euráče“,bylovrátitsedomůdoChorvatska,konkrétněnaostrov Hvar,kdesiotevřepůjčovnuvodníchskútrů.Naokrajbudiž řečeno,žejedenzposledníchprojektů,nakterémpracovalJedův otec,nežodešeldodůchodu,setýkalvýběrovéhořízenínavýstavbuluxusnímarinyveStaremGradunaostrověHvar,který sestávalvskutkuluxusnídestinací,lonitambylomožnépotkat SeanaPennaaAngelinuJolie,aJedcítilnejasnélidskézklamání připomyšlení, žeten muž pověsíinstalatéřinu,ušlechtiléřemeslo,nahřebík,abydodávalhlučnéastupidnístrojeposeroutkům zulicedelaFaisanderie,kteřínevědí,cosprachy.
„Cotunavásčeká?“ptalyseinternetovéstránkyostrova Hvar.Odpověďzněla:„Návštěvník,jenžbychtělblížpřírodě, díkyjedinečnéharmoniilevandulovýchplání,starýcholivovníků avinohradů,kterázdepanuje,radějinejdřívenavštívímísto nejluxusnějšírestauracemalouhvarskoukonobu(hospůdku), ochutnáopravdovéobyčejnévínomístošampaňského,zazpívási staroulidovouostrovnípíseňazapomenenakaždodennírutinu.“NejspíšprávětozlákaloSeanaPenna,aJedsipředstavil babíléto,dosudmírnýříjen,abývaléhoinstalatéra,jakpoklidně sedípředrizotemzmořskýchplodů–takovérozhodnutísedalo samozřejměpochopit,baomluvit.
Trochunevolkypřistoupilk„DamienuHirstoviaJeffuKoonsovidělícímsiuměleckýtrh“nastojanuuprostředateliéru anespokojenostsemuvrátila,ještěhořčínežpředtím.Uvědomil si,žemáhlad,cožnebylonormální,sotcempřecesnědlikompletníštědrovečernímenu–předkrm,sýryidezert,nicnechybělo,přestomělhladabylomuhorko,těžcedýchal.Vrátilsedo kuchyně,otevřelkonzervucannellonisrajskouomáčkouajeden podruhémspořádalsnevlídnýmpohledemnanepovedenýobraz.Koonsbylprostětěžkopádný,nebyldostuvolněný–možná mumělnamalovatkřídlajakobohuMerkurovi,pomyslelsipitomě;vtomproužkovanémoblekuaúsměvemobchoďákatady trochupřipomínalSilviaBerlusconiho.
Vžebříčku ArtPrice největšíchuměleckýchboháčůbylKoons
světovádvojka;užpředněkolikaletymuprimátsebralodeset letmladšíHirst.ToJedpředdesetiletydosáhlpětistéhoosmdesátéhotřetíhomísta–avšaksedmnáctéhomeziFrancouzi.Posléze„sepropadlnachvostpořadí“,jakříkajíkomentátořiTourde France, ažznějvypadl úplně.Dojedlkonzervu cannelloni,objevilzbytekkoňaku.Rozsvítilhalogenovourampunamaximum a namířiljidoprostředplátna.Když setakdívalzblízka,aninoc semunepovedla:postrádalaonunádheru,tajemství,kterési spojujemesnocemiArabskéhopoloostrova;mělpoužítcoelinovoumodř,neultramarín.Tenhleobrazvážněpodělal.Popadl paletovýnůž,propíchlDamienuHirstovioko,namáhavěotvor rozšířil–šloovelmiodolnéplátnozhustýchlněnýchvláken. Jednourukoumazlavéplátnočapnulanarázhoceléroztrhl, přičemžvrazildostojanu,kterýsepřevrátilnazem.Trochuse uklidnil,zadívalsenarucelepkavéodbarvy,dorazilláhevkoňakuasnožmoskočilnaobraz,dupalponěmasmýkaljímopodlahu,kterázačalaklouzat.Nakonecztratilrovnováhuaspadnul, rámstojanuhotrefildotýlatakprudce,žesiublinkl,alehned secítillépe,chladnýnočnívzduchmuvolněovívaltvář,ašťastně zavřeloči;nepochybněprávěuzavřeljedencyklus.