Imunita
i
Imunita
ii
Imunita Výprava do záhadné soustavy, která vás drží naživu
Philipp Dettmer
iii
Z anglického originálu Philipp Dettmer: IMMUNE: A Journey into the Mysterious System That Keeps You Alive, vydaného Penguin Random House LCC v roce 2021 v New Yorku, přeložil Vojtěch Ettler. Vydalo Vydavateľstvo AURORA spol. s. r. o., v Bratislavě v roce 2022. Číslo publikace 15. Jazyková redakce: Marie Hajdová Jazyková korektura: Petra Čačková Odborná redakce: Iva Benešová Odpovědný redaktor: Matúš Mládek Technická redakce: Ivana Mládeková Sazba: Samuel Ryba – Design Ryba Tisk: Těšínské papírny, s.r.o., Český Těšín Vydání první Copyright © 2021 by Philipp Dettmer. All rights reserved. Cover design & Illustrations © Philip Laibacher Translation © Vojtěch Ettler 2022 Czech edition © Vydavateľstvo Aurora 2022 Kniha ISBN 978-80-8250-054-0 eBook ISBN 978-80-8250-055-7
Věnováno Cathi a Mochi
Obsah Úvod xi
První část: Seznámení s imunitním systémem 1 2 3 4
Co je imunitní systém? 3 Co je potřeba bránit? 10 Co jsou buňky? 17 Říše a království imunitního systému 27
Druhá část: Osudné zranění 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14
Seznamte se s nepřáteli 35 Pouštní říše pokožky 41 Šrám 48 Vojáci vrozeného imunitního systému: Makrofágy a neutrofily 55 Zánět: Hra s ohněm 62 Nahé, slepé a vyděšené: Jak se buňky orientují? 68 Vůně stavebních bloků života 74 Neviditelná armáda zabijáků: Komplementový systém 79 Buněčná rozvědka: Dendritické buňky 88 Dálnice a velkoměsta 93 Odbočka: Slezina a krční mandle — lymfatické superuzliny a nejlepší parťáci 96 15 Příchod superzbraní 99 vii
Obsah
16 17 18 19 20
Největší knihovna ve vesmíru 103 Kuchtění libových recept(or)ů 105 Vražedná akademie brzlíku 109 Informace na zlatém podnose: Prezentace antigenu 115 Nástup adaptivního imunitního systému: T-lymfocyty 122
21 Továrny na zbraně a odstřelovačky: B-lymfocyty a protilátky 129 22 Tanec Téčka s Béčkem 140 23 Protilátky 144 Odbočka: Čtyři třídy protilátek 147
Třetí část: Nepřátelské převzetí 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35
Bažinatá říše sliznice 155 Zvláštní a jedinečný imunitní systém střev 162 Co je virus? 168 Imunitní systém plic 174 Chřipka — „neškodný“ virus, kterého se dost nebojíte 178 Chemické zbraně: Interferony, interferujte! 186 Odbočka: Rozdíl mezi chřipkou a běžným nachlazením 195 Okno do buněčné duše 198 Smrtonosní experti: Cytotoxické T-lymfocyty 204 Přirození zabíječi 211 Jak se ničí viróza 216 Odbočka: Proč nemáme lepší léky proti virům? 219 Vypnutí imunitního systému 222 Imunita — jak si imunitní systém pamatuje nepřátele do konce života 225 Odbočka: Co tě nezabije, to tě neposílí — spalničky a paměťové buňky 230
36 Očkování a umělá imunizace 232
viii
Obsah
Čtvrtá část: Vzpoura a občanská válka 37 Když je imunitní systém příliš slabý: HIV a AIDS 245 38 Když je imunitní systém příliš agresivní: Alergie 251 39 Paraziti a jak můžou imunitnímu systému chybět 258 40 Autoimunitní onemocnění 262 Odbočka: Anergie 268 41 Hygienická hypotéza a staří přátelé 270 42 Jak posílit imunitní systém 279 43 Stres a imunitní systém 286 44 Rakovina a imunitní systém 290 Odbočka: Kouření a imunitní systém 300 45 Pandemie koronaviru 304 Slovo závěrem 313
Zdroje 317 Poděkování 319 Rejstřík 321 O autorovi 341
ix
1 Co je imunitní systém? Příběh imunitního systému začíná společně s příběhem samotného života téměř před 3,5 miliardami let v jakési prapodivné louži na nehostinné a holé planetě. Netušíme, co byly tyhle prvotní organismy zač ani jaký byl jejich úděl, ale víme, že netrvalo dlouho a začaly se spolu prát. Jestli si myslíte, že život je těžký, protože musíte ráno brzy vstávat a chystat děti do školy nebo protože vám donesli vychladlý hamburger, první živé buňky na Zemi by vám o tom mohly něco vyprávět. Jakmile zjistily, že se chemické látky v okolí dají přeměnit na živiny, které lze využít a ještě z nich získat energii, několik raných buněk to vzalo zkratkou. Proč se s tím vším namáhat, když můžete krást od ostatních? To šlo zařídit různými způsoby, například někoho spolknout v celku nebo do něj provrtat díry a vysát mu vnitřnosti. Ovšem jednalo se o riskantní podnik, protože místo toho, že si bez práce pochutnáte, jste mohli sami skončit jako potrava zamýšlené oběti, zejména pokud byla větší a silnější než vy. Takže jiná a bezpečnější cesta ke kýžené odměně vedla do útrob kořisti, kde jste se pohodlně zabydleli. Jedli jste to, co váš hostitel, a hověli si v jeho hřejivém objetí. Bylo by to vlastně krásné, kdyby hostitel tolik netrpěl. Spolu s tím, jak se z odčerpávání živin ostatním stala právoplatná strategie, začalo být evoluční nutností, aby se organismus proti takovým pijavicím dokázal ubránit. A tak spolu mikroorganismy bojovaly a zápolily rovnými zbraněmi po dalších 2,9 miliard let. Kdybyste měli stroj času a odcestovali byste do minulosti s úmyslem rozplývat se nad divy takového soupeření, docela byste se nudili, protože kromě pár sotva patrných bakteriálních povlaků na jakýchsi mokrých kamenech by nebylo nic dost velkého k vidění. Země byla prvních několika miliard let poměrně nezáživné místo. Dokud život neudělal zřejmě ten největší skok ve vlastní složitosti za celou svou historii. 3
Imunita
Nevíme, co přesně odstartovalo posun od samostatných buněk, které se většinou protloukaly na vlastní pěst, k obřím celkům s různými specializacemi a společným záměrem.* Ale přibližně před 541 miliony let se mnohobuněčný živočišný život náhle rozbujel a začal být vidět. A nejen to, taky závratnou rychlostí nabýval na rozmanitosti. To pro naše čerstvě vyvinuté předky samozřejmě znamenalo problém. Po miliardy let mikroby žijící ve svých mikrosvětech soupeřily o prostor i zdroje v libovolném dostupném ekosystému. A co jsou živočichové pro bakterie a další havěť jiného než parádní ekosystém? Ekosystém napěchovaný snadno získatelnými živinami. Takže pro mnohobuněčný život představovali vetřelci a paraziti od samotného počátku existenční hrozbu. Přežít dokázaly pouze mnohobuněčné organismy, které se s daným rizikem uměly nějakým způsobem vypořádat, a díky tomu dostaly příležitost svou komplexnost ještě prohloubit. Jelikož se buňky ani tkáně po uplynutí stovek milionů let úplně dobře nezachovají, zkameněliny imunitního systému si bohužel prohlédnout nemůžeme. Ovšem zásluhou vědeckých kouzel se můžeme podívat na rozvětvený strom života dnešních živočichů a zkoumat jejich imunitní soustavy. Obecně platí, že čím se dva tvorové na stromě života nacházejí dál od sebe a přitom pořád nesou nějaký shodný rys imunitního systému, tím musí být dotyčný rys starší. Takže zásadní otázka zní: v čem se imunitní systém mezi živočichy liší a jaké jsou naopak společné jmenovatele? Dneska prakticky všechny živé bytosti disponují určitou formou vnitřní obrany, a o co jsou tvorové složitější, o to mají složitější i obranyschopnost. Když srovnáme obranu velmi vzdáleně příbuzných živočichů, získáme o stáří imunitního systému docela slušný obrázek. I v tom nejmenším měřítku se bakterie umějí bránit proti virům a nevzdají se bez boje. V živočišné říši houbovci, kteří platí za nejzákladnějšího a nejstar* Nicméně to s notnou dávkou ironie mohl být vedlejší efekt právě oněch rvaček mezi jednobuněčnými organismy, ke kterému došlo ve chvíli, kdy jedna buňka pohltila druhou, ale nepozřela ji. Místo toho obě zahájily pravděpodobně tu nejpovedenější spolupráci na zeměkouli, která se dodnes těší velké oblibě. „Vnitřní buňka“ (kterou dneska známe pod názvem mitochondrie) se specializovala na zásobování hostitele energií a „vnější buňka“ tandemu poskytovala ochranu a zajišťovala potravu. Takový pakt se osvědčil a nová superbuňka se díky tomu mohla dál rozvíjet a být čím dál složitější.
4
Co je imunitní systém?
šího živočicha na Zemi a existují už víc než půl miliardy let, vládnou čímsi, co u živočichů nejspíš představovalo první primitivní imunitní reakci. Říká se tomu humorální imunita. „Humor“ v tomhle smyslu odkazuje na starořecký pojem, který znamená „tělesná tekutina“. Takže humorální imunitu tvoří prťavé částečky bílkovin proudící tělesnými tekutinami v prostoru mezi živočišnými buňkami. Tyhle bílkoviny poškozují a ničí mikroorganismy, které tam nemají co dělat. Dotyčný způsob obrany prokázal takovou účinnost, že jím v současnosti oplývají prakticky všichni živočichové včetně nás, takže evoluce takovou strategii neutlumila, ale naopak ji zabudovala do základů každé imunitní obrany. V zásadě se za těch 500 milionů let nezměnila. Ale to byl teprve začátek. Když jste mnohobuněčný živočich, máte výhodu, že můžete zaměstnat řadu různých specializovaných buněk. Takže živočichům pravděpodobně z evolučního hlediska netrvalo dlouho a téhle přednosti využili: nechali buňky specializovat se na obranu. Tahle nová buněčná imunita okamžitě slavila úspěchy. Dokonce i červi a hmyz mají specializované obranné buňky, které se jim volně prohánějí tělíčkem a čelně napadají vetřelce. Čím výš po evolučním stromě vyšplháme, tím důmyslnější imunitní systém potkáme. Ale už v nejnižších patrech obratlovců najdeme podstatné novoty: první speciální imunitní orgány a buněčná výcviková centra společně s náznaky jednoho z nejmocnějších principů obranyschopnosti — schopnosti rozeznat konkrétní nepřátele, rychle proti nim vyrobit spoustu na míru ušitých zbraní a pak si je zapamatovat do budoucna! Tyhle mechanismy se vyskytují dokonce i u těch nejprimitivnějších obratlovců, bezčelistnatců, kteří jinak vypadají vážně směšně. Stovky milionů let se zmíněné obranné systémy zdokonalovaly a tříbily. Ale v podstatě se jedná o tytéž základní principy, které obstály natolik, že pravděpodobně v nějaké podobě existovaly už asi před půl miliardou let. Takže ačkoli se dneska pyšníte docela vymazlenou a úctyhodnou obranou, základní postupy, na kterých stojí, jsou mimořádně rozšířené a jejich počátky sahají stovky milionů let do minulosti. Evoluce nemusela imunitní systém vyvíjet pořád dokola — našla jednu funkční verzi a pak ji vylepšovala. Což nás konečně přivádí k lidstvu. A k vám. Užíváte si plody stovek milionů let pilování imunitní soustavy. Stojíte na vrcholu jejího vývoje. Ačkoli imunitní
5
Imunita
systém nemáte tak úplně v sobě. Doslova jím jste. Je to projev biologických procesů, které samy sebe brání a umožňují vám žít. Takže když mluvíme o imunitním systému, mluvíme o vás. Zároveň se nejedná o jednolitý celek. Skládá se ze stovek vzájemně provázaných řídicích center a náborových středisek rozmístěných po celém těle. Spojuje je dlouhatánská okružní dálnice, síť cév, která je podobně rozsáhlá a všudypřítomná jako vaše oběhová soustava. A co víc, v hrudníku máte specializovaný imunitní orgán velký jako kuřecí křídlo, který postupem let ztrácí na účinnosti. Kromě orgánů a infrastruktury hlídkují na zmíněných dálnicích nebo v krevním řečišti desítky miliard imunitních buněk a čekají na signál, aby napadly nepřátele. Další miliardy jsou na stráži v tělesných tkáních, které hraničí s okolním světem, a číhají, až hranice překročí vetřelci. Navrch k téhle aktivní obraně jste vyzbrojeni dalšími obrannými systémy sestávajícími z trilionů bílkovinných zbraní, které si můžete představit jako samočinné, volně plovoucí pozemní miny. Váš imunitní systém taky disponuje úzce zaměřenými univerzitami, kde se buňky učí, s kým a jak bojovat. A vládne něčím na způsob nejrozsáhlejší biologické knihovny ve vesmíru, díky níž dokáže určit a zapamatovat si každičkého potenciálního útočníka, se kterým se můžete za život potkat. Ve své nejhlubší podstatě je imunitní systém nástrojem k rozlišování cizího od vlastního. Nezáleží na tom, jestli vás „cizí“ ohrožuje, nebo ne. Není-li cizorodé tělísko na velmi exkluzivním seznamu hostů, který mu zaručuje volný průchod, bude napadeno a zničeno, protože všechno cizí vám může ublížit. V říši imunitního systému zkrátka cokoli neznámého představuje riziko, které nestojí za to podstupovat. Bez takové zásady byste v řádu dní umřeli. Bohužel, jak si povíme později, když se váš imunitní systém angažuje moc nebo málo, následkem je smrt či trápení. Ačkoli rozeznávání mezi cizím a vlastním je podstata imunitního systému, přísně vzato se nejedná o jeho cíl. Cílem je především nastolit a udržovat homeostázu: rovnováhu mezi všemi složkami a buňkami v těle. Nesmírně důležitou vlastností imunitního systému je právě to, jak moc se snaží udržovat přísný balanc a kolik úsilí věnuje tomu, aby sám sebe mírnil a nereagoval přehnaně. Aby byl v klidu, chcete-li. Aby zachovával stabilní řád, díky němuž je žití příjemné a snadné. Takový ten stav, kterému říkáme zdraví. Základ 6
Co je imunitní systém?
dobrého a samostatného života, kdy si můžeme dělat, co se nám zachce, a nebrzdí nás bolest ani nemoci. Jak je zdraví důležité, se nejmarkantněji ukáže až tehdy, když o něj přijdeme. Zdraví představuje veskrze abstraktní koncept, protože je vymezeno tím, co není: nic nás nebolí, netrápí, neomezuje. Když jste zdraví, cítíte se normálně, je vám dobře. Ovšem jakmile jednou zažijete, že vás zdraví opustí, byť jenom na chvíli, těžko se pak zapomíná na to, jak je člověk ve skutečnosti křehký a že mu odtikává vyměřený čas. Nemoc je nevyhnutelnou součástí života. Pokud jste měli štěstí, ještě jste se s žádnou potýkat nemuseli. Jestliže jste ale vy nebo vaši blízcí už s nějakou nemocí zápolili, dobře víte, že ke spokojenému životu není nic důležitější než pevné zdraví. A to se z hlediska imunitního systému rovná homeostáze. Přestože bitva o zdraví je v konečném důsledku marná a nakonec prohrajeme, stejně se do ní vrháme, abychom si ukrojili další roky, měsíce, dny a hodiny. Protože být člověkem je vlastně celkem fajn a stojí za to si tu zkušenost co nejvíc protáhnout. Nicméně zachovávat si zdraví není jen tak, protože každý den jsme ve styku se stovkami milionů bakterií a virů, které se třesou na to, aby se v nás zabydlely, jak už jsme ostatně viděli v případě oněch jednobuněčných organismů před miliardami let. Z pohledu mikroorganismů jsme ekosystém, který čeká na to, až ho někdo obsadí. Bezbřehý kontinent oplývající přírodním bohatstvím, úrodnou půdou a příležitostmi k rozvoji, prostě bezvadný domov. Sluší se podotknout, že jednou se jim to podaří, protože až zemřeme, rozklad našeho těla nesmírně urychlí armáda rozdivočelých mikrobů, které už nebude držet na uzdě naše obrana. A nejenže se musíte bát houfů breberek, které se snaží dostat dovnitř, ale abyste se obávali i vlastního pomýleného já, které může samo porušit společenskou smlouvu těla: rakoviny. Zajistit, aby se rakovina nerozbujela, patří mezi nejzásadnější úkoly imunitního systému. Dokonce je pravděpodobné, že zatímco jste četli pár posledních stránek, kdesi v těle vaši imunitní strážci v tichosti zlikvidovali mladou rakovinnou buňku. Jenže soustava, která vás má bránit, se taky může porouchat a začít blbnout. Když se imunitní systém nechá obalamutit, může chorobám naopak pomáhat v šíření nebo chránit rakovinné buňky před odhalením. Nebo když se systém rozladí či pokazí, může se splést a rozhodnout se, že nepřítelem je samotné 7
Imunita
tělo. Může sebe označit za cizí a doslova začít napadat buňky, kvůli jejichž ochraně existuje, což má za následek nejrůznější autoimunitní onemocnění, která se musejí nepřetržitě tlumit léky s leckdy nepěknými vedlejšími účinky. Nebo si vezměte alergie, což je vlastně přemrštěná reakce imunitního systému proti podnětům, kterých by si neměl nijak zvlášť všímat. Anafylaktický šok názorně dokládá, jakou má váš obranný systém sílu a jak hrozivě se může zvrtnout: nemoc vás může zabít za několik dní — imunitní systém to zvládne za několik minut. A aby toho nebylo málo, tak i když vaše imunita funguje, jak má, často je zrovna tak přítěží jako pomocníkem: řada nepříjemných příznaků, které vás během marodění postihnou, je důsledkem toho, že je imunitní systém aktivní a dělá svou práci — v případě některých nemocí největší újmu nebo dokonce smrt přivodí právě přepálená reakce na invazi. Například spousta úmrtí na covid-19 má původ v tom, že to imunitní systém kapku přehnal. Vedlejší škody, které vaše obranná soustava páchá na vás samotných, se postupem času střádají a dnes panuje přesvědčení, že mnoho smrtelných chorob začíná tím, že obranyschopnost vlastně pracovala podle očekávání. Takže mít pohotový a nemilosrdný imunitní systém je pro zdraví stejně tak důležité jako držet ho zkrátka a bránit tomu, aby se utrhl ze řetězu a začal řádit. Přesně jako v lidském světě: když už musíte vytáhnout do války, aspoň chcete, aby se dobojovalo rychle a dosáhli jste přesvědčivého vítězství. Nechcete desítky let okupace a konfliktu, které polykají zdroje a nechávají za sebou spálenou zem. Tudíž na bedrech imunitního systému leží obrovská odpovědnost udržet vás v kondici po co nejdelší dobu. Ačkoli boje jednou neodvratně skončí ve váš neprospěch, dneska, právě teď, vám záleží na tom, aby se za vás imunita bila dobře a odpovědně. Abychom to shrnuli, podstatou je rozlišování mezi sebou a cizím, cílem je homeostáza a existuje bezmála nekonečno způsobů, jak to celé může jít šejdrem. Na imunitním systému je tolik fascinující to, že všechnu složitou práci musejí odvádět částečky, které jsou vlastně bezduché a jednotlivě docela hloupé. Přesto se dokážou koordinovat a reagovat na dynamické a rychle se vyvíjející situace. Představte si to jako druhou světovou válku, ale vynásobenou deseti a bez velení. Na frontě bojují jenom nemyslící imunitní vojáci, kteří se snaží 8
Co je imunitní systém?
přijít na to, jestli potřebují tanky nebo stíhačky a kam se mají vydat. A celé se to odehrává v rámci dnů. Takhle to ve vás vypadá, i když se perete s obyčejným nachlazením. Pojďme tedy imunitní systém na dalších stranách rozkrýt, abyste příště, až vlezete do sprchy otrávení z toho, že vám teče z nosu a škrábe vás v krku, aspoň na chvilku ocenili, co se ve vás děje, než se zase vrátíte k reptání.
9
2 Co je potřeba bránit? Než se skutečně ponoříme do vaší komplexní obranné soustavy, měli bychom se zastavit u toho, co je vlastně potřeba bránit: u vašeho těla. V určitém smyslu na tom není co řešit — jedná se o celou oblast pod kůží včetně samotné kůže. Nic složitého, že? Jenže stejně jako když se díváte na planetu jenom z oběžné dráhy, nikdy o ní ani zdaleka nezískáte podrobný přehled. Takže než se vrhneme do čehokoli dalšího, nejdřív se spolu musíme vypravit do zvláštního a neznámého světa, který je tajemnější než hlubiny oceánu a podivnější než mimozemská planeta. Do světa, ve kterém žádný živý tvor ani netuší, že existuje, a kde jsou na denním pořádku všemožné příšery, ale nikoho to netrápí. Do světa starého miliardy let, který se rozkládá ve vás i ve všem kolem nás, do světa všudypřítomného a zároveň neviditelného. Jedná se o mikrosvět, kde se stírá hranice mezi živým a mrtvým. Kde biochemické procesy zažehávají život z příčin, kterým dodnes nerozumíme. Pojďme zaostřit do vás, mrknout se do vašich orgánů a proniknout tkáněmi až k těm nejzákladnějším stavebním kamenům: buňkám. Buňky jsou nesmírně prťavé živé částice řadící se k nejmenším jednotkám života na Zemi. Z pohledu jedné buňky představuje lidské tělo planetu plující nepřátelským vesmírem. Abychom si představili jeho obří rozměry, musíme se na něj podívat z buněčné perspektivy. V buněčném měřítku je tělo gigantická spleť trubic mohutných jako hory a zatopených oceány nejrůznějších tekutin, které bouřlivě kolují složitými jeskynními systémy rozprostírajícími se na území celých států. S výjimkou krystalizovaných tvrdých částí kostí je z hlediska buňky veškeré okolní prostředí, celý svět, ve skutečnosti živé. Buňka může slušně požádat stěnu, aby ji pustila skrz, a pak se protáhne mezírkou, která
10
Co je potřeba bránit?
se za ní zase uzavře. Může plout tepajícími kanály a šplhat po horách masa, aby se dostala tam, kam potřebuje. Kdybyste byli malí jako jedna vaše buňka, lidské tělo by mělo rozlohu patnácti až dvaceti Mount Everestů naskládaných na sobě. Byla by to masitá velehora přinejmenším 100 kilometrů vysoká, která by se tyčila až do vesmíru. Pokud se nacházíte u okna, schválně se podívejte na oblohu. Zkuste si to na chvilku představit, obra tak ohromného, že by mu dopravní letadla narážela do lýtek a hlavu by měl tak vysoko, že byste ji ani neviděli. Buňky imunitního systému mají za úkol tohle všechno bránit. Zejména slabá místa, kudy můžou dovnitř vniknout nepřátelé, což jsou z velké části hranice, vnějšek těla. Když se řekne vnějšek, jako první vás samozřejmě napadne kůže. Celková plocha pokožky je asi dva metry čtvereční (zhruba polovina kulečníkového stolu) a naštěstí se brání celkem snadno, protože většinu kůže tvoří tvrdá a tlustá bariéra vybavená vlastním obranným systémem. Na dotek je poddajná, ale když ji nic neporuší, pronikne skrz ni máloco. Skutečně náchylnými místy k nákaze jsou slizniční membrány — povrch, který vystýlá dýchací trubice a plíce, oční víčka, ústa i nos, žaludek a střeva a taky pohlavní ústrojí či močový měchýř. Tady se celková plocha udává hůř, protože čísla se člověk od člověka hodně liší, ale průměrně má zdravý dospělý asi 200 metrů čtverečních sliznice (přibližně jako tenisový kurt), přičemž většina se nachází v plicích a trávicím traktu. Možná sliznici mylně řadíte ke svým vnitřnostem. Jenže tak to není — slizniční membrány jsou zvenku. Když se na sebe podíváme bez příkras, musíme si přiznat, že jsme vlastně jen složitě rozvětvená trubice. Jistě, trubice, která umí uzavřít oba konce. Ale zároveň hodně vlhká, slizká a nechutná. Pohlavní orgány, nosní dírky a uši jsou otvory navíc — vstupy do dlouhých chodeb a dalších jeskynních komplexů, které se ve vás rozprostírají. Všechna tahle místa značí přímou hranici a styčnou plochu s vnějším světem. Vaše tělo je pouze obaluje. A tenhle vnějšek uvnitř vás představuje bojiště, kudy se do vás denně pokoušejí vtrhnout miliony vetřelců. To je dost velké území k obraně, když jste malí jako buňka. Pro buňky se plocha sliznic podobá tomu, co je pro vás rozloha střední Evropy nebo střední části Spojených států. Postavit hradbu na hranicích nestačí, protože není potřeba ubránit pouze hranice, ale celý
11
Tělo Imunita je trubice.
Vstup
Výstup
12
Co je potřeba bránit?
povrch! Útočníci se totiž nesnaží vniknout dovnitř jenom na okrajích. Provádějí taky výsadky až za obrannou linií. Takže vaše buňky musejí bránit celý kontinent. Se vším všudy. Přesto je pořád mnohem jednodušší zachytit nepřítele na jednom ze zmíněných míst než někde jinde. Například kdybychom vzali všechny krevní cévy i vlásečnice v těle a poskládali je do řady, sahaly by závratných 120 000 kilometrů daleko — takže by třikrát omotaly zeměkouli — a měly by plošný obsah 1 200 metrů čtverečních. Takže je lepší útočníky zadržet na povrchu, který je v součtu mnohem menší, a tím pádem se snadněji brání. Snadněji ovšem neznamená snadno. Udělejme si takový zábavný myšlenkový experiment a představme si, že chceme postavit lidské tělo v příslušném měřítku, ale ze skutečných lidí, jako jste vy. Ze živých a dýchajících jednotlivců, jen abychom viděli, s jakými šílenými rozměry máme tu čest. Takže zaprvé, těch lidí potřebujeme fůru. Lidské tělo sestává v průměru asi ze 40 bilionů buněk. Bilionů! Čtyřicet bilionů je 40 000 000 000 000. Vážně úctyhodné číslo. Chceme-li buňky znázornit jednotlivými lidmi, potřebujeme víc než stokrát tolik jedinců, než kolik jich žilo za celých 250 000 let historie lidstva. Zkusme si udělat názornější obrázek. V současnosti žije na Zemi 7,8 miliard lidí. Když je postavíme bok po boku, překvapivě zaberou území o výměře jen asi 1 800 kilometrů čtverečních. Což je o něco málo víc než rozloha Londýna. Abychom získali čtyřicet bilionů lidí, musíme to vynásobit 5 128.* Dobrá. Takže máme 40 bilionů lidí namačkaných těsně na sebe. Tohle moře lidí by pokrylo celou Velkou Británii, do posledního zákoutí, jezera a hory.
* A to je jenom část příběhu, protože vaše tělo hostí taky bakterie, které potřebujete k přežití. Kolik? Jednu za každou ze čtyřiceti bilionů buněk v těle (což je z hlediska velikosti ucházející baseballový stadion — kdybyste byli malí jako průměrná tělesná buňka, bakterie by vůči vám byly jako prťaví králíci). Představme si bakterie jako králíčky, aby to nebylo tak děsivé. Většina těchhle roztomilých králíčků žije ve vašich střevech. V téhle obrovité zakroucené jeskyni se to hemží 36 biliony králíky, kteří se nepřetržitě množí i umírají a rozkládají kousky potravy velikosti mrakodrapů, aby se živiny mohly spravedlivě rozdělit mezi všechny lidi tvořící náš tělní kolos. Zbylé čtyři biliony králíčků vám lezou po kůži, sedí na plicích, skáčou po zubech i jazyku, plavou v nitrooční tekutině a plazí se ušima. Ještě se k nim vrátíme později, ale prozatím si prostě představujte, že vás oblézají rozkošní králíčci, kteří jsou vaši kamarádi a myslí jen na vaše dobro. 13
Všichni Imunita
žijící lidé
Buňky v těle
~7,8 miliard
~40 bilionů
14 = 10 miliard
Co je potřeba bránit?
Abychom z lidí zastupujících buňky vyrobili tělo ve správném měřítku, musíme je nakupit tak, aby na sobě stály biliony lidí, kteří do sebe budou zaklesnutí lokty a budou se držet za ruce, takže vytvoří živé struktury. Obr tvořený z lidských těl se tyčí 100 kilometrů do nebe a sahá až ke hranici vesmíru. Skládá se z jeskyní velkých jako malé státy, kostí mohutných jako hory a propletenců dutin a tunelů. Tepnami mu proudí oceány tekutin a lidé do jeho nejzazších koutů nosí jídlo a kyslíkové bomby. Kdybyste byli červená krvinka, nebo v tomhle případě něco jako „červený krvinkář“, každou minutu byste v proudu, který pumpuje srdce o velikosti města, urazili vzdálenost z Paříže do Říma a zpátky. Mohlo by to skvěle klapat. Všichni by spolupracovali a tahali za jeden provaz, aby hora masa, a v důsledku i oni sami, zůstala naživu. Jenže pohádková hojnost zdrojů i potravy a dostatek vlhkého, teplého prostoru jsou zkrátka příliš lákavé. Obr má rozměry světadílu nejen pro svoje obyvatele, ale i pro nezvané hosty. Do tělního kolosu se snaží proniknout doslova miliardy parazitů. Někteří jsou velcí jako sloni nebo plejtváci a chtějí dovnitř naklást obrovská vejce, aby na ubohých lidech tvořících tkáně mohla hodovat jejich mláďata. Další jsou velcí jako mývalové či krysy, kteří chtějí obrovi krást jídlo, trvale se v něm usadit a vychovávat v něm generace svých potomků. Možná nemají v úmyslu lidem, ze kterých se tělo skládá, přímo škodit, jenže se tomu nevyhnou, protože budou všude kálet a udělají jim ze života peklo. Nejodpornější havětí, s níž se náš tělní obr musí denně vypořádávat, jsou miliardy pavouků, kteří chtějí buněčným lidem vlézt do pusy nebo do uší a pak se v břiše svých obětí množit. Když gigant sestávající z bilionů lidí sem tam o několik z nich přijde, nijak zvlášť mu to neublíží. Kdyby v něm ovšem škůdci bujeli naprosto nezřízeně, byl by to jeho konec. Není to strašidelná představa? S tímhle se vaše buňky potýkají dnem i nocí, od chvíle, kdy jste se narodili, až do okamžiku vaší smrti. To, že jste naživu, byste neměli brát jako samozřejmost. Ale nenechte se příliš znepokojovat představou, že jste pod neustálým náporem. Nejste totiž jen kupa masa, která trpně čeká na dobytí. Naštěstí máme v boji o přežití mocného spojence, kterého si — jak už teď víme — nevážíme tak, jak si zaslouží: svůj imunitní systém. Díky němu jste pevnost. A co víc, pevnost strážená miliardami těch nejvýkonnějších a nejzuřivějších vojáků na světě. Disponují nespočtem zbraní 15
Imunita
a neváhají je bez milosti použít. Armáda imunitního systému už za váš život zničila miliardy nepřátel i parazitů a je připravena zlikvidovat miliardy až biliony dalších.
16
Poděkování Tahle kniha by nevznikla bez laskavé pomoci odborníků, kteří si pro mě ukrojili čas ze svého nabitého rozvrhu na úkor skutečného výzkumu a bádání. Trpělivě mi odpovídali na záplavu otázek, naváděli mě správným směrem, když jsem se ztrácel v rešerších, vyprávěli mi neuvěřitelné příběhy o imunitním systému i jeho protivnících a celkově se mi s nimi prostě bezvadně povídalo. A to všechno, když se měli co ohánět, aby během celosvětové pandemie, která nikomu neusnadnila život, zlepšovali svět. Takže obrovské díky dr. Jamesi Gurneyovi, který mi poskytl rozsáhlou zpětnou vazbu, pečlivě ověřoval fakta a sdělil mi fascinující historky ze světa mikrobů a virů. Literární ťuknutí pěstí profesoru Thomasi Brockerovi, řediteli Ústavu imunologie v Mnichově, za to, že se mnou absolvoval řadu videohovorů, při nichž mi zodpověděl nepřeberné množství často podivných dotazů na imunologické podrobnosti. A zámořského placáka profesorce Maristele Martins de Camargové z Univerzity São Paulo za spoustu úžasných a tajuplných příběhů o všech těch šílenostech, které imunitní buňky dělají! Bez vaší pomoci bych si nikdy nedovolil vydat knihu na tak složité téma a jsem vám neskonale vděčný za váš čas i nadšení. Navíc mě fakt neskutečně bavilo se od vás lecčemu přiučit a doufám, že až pandemie skončí, osobně si připijeme na zdraví! Dále chci poděkovat svým přátelům Cathi Zieglerové, Johnu Greenovi, Mattu Caplanovi, CGP Greyovi, Lizzy Steibové, Timu Urbanovi, Philipu Laibacherovi a Vicky Dettmerové, kteří tuhle knížku četli v různých fázích rozpracovanosti, někdy dokonce víckrát. Všem patří díky za zevrubnou zpětnou vazbu, za rozhovory ohledně správného vyznění jednotlivých pasáží i za názory, jestli vtipy padly na úrodnou půdu a vysvětlení fungují. Děkuju, že jste ke mně 319
tam, kde to bylo potřeba, byli brutálně upřímní a že jste mě povzbuzovali, když jsem všechno viděl černě a nevěřil, že knížku někdy dokončím. Chtít po kamarádovi, aby si přečetl celou knihu a pak se k ní vyjádřil, obzvlášť když ještě není hotová, je veliký požadavek, takže jsem ohromně vděčný, že jste si na to našli čas. Moc vám děkuju. Děkuju Philipu Laibacherovi, prvnímu zaměstnanci a stávajícímu kreativnímu řediteli kanálu Kurzgesagt — In a Nutshell, za krásné ilustrace i parádní obálku. A díky za to, že jsi obětoval část vánoční dovolené, aby se všechno stihlo včas. Taky samozřejmě dlužím obrovské díky svému literárnímu agentovi Sethu Fishmanovi z agentury Gernert Company za to, že mě uklidňoval, když jsem z psaní své první knihy krapet panikařil, a že to všechno odstartoval. Redaktorovi Benu Greenbergovi z nakladatelství Random House, že tomuhle projektu věřil, upravoval první pracovní verze a postrkoval je správným směrem a zkrátka byl v celém procesu uklidňující silou. Děkuju vám oběma, že jste se mi nevysmáli, když jsem jako pitomec sebejistě tvrdil, že knížku dopíšu za tři měsíce. A taky Kaeli Subberwalové, Rebecce Gardnerové a Jacku Gernertovi, že se mnou měli trpělivost, i když jsem byl klasický spisovatelský případ, který nikdy neodpovídá na e-maily. Obrovské díky všem v Gernert Company i Random House, že si se mnou věděli rady, odvedli perfektní práci a v přátelském duchu přivedli tuhle knihu na svět. Chtěl bych poděkovat i celému svému týmu v Kurzgesagt — In a Nutshell. Vlastně jsem si na psaní vytoužené knížky vzal tak trochu prodloužené volno, ale můj tým mi mezitím kryl záda a udržoval kanál i společnost v chodu. Omlouvám se, že jsem někdy vůbec nekomunikoval — vážím si vás všech, stejně jako práce, kterou děláte. Velké díky všem divákům a fanouškům Kurzgesagtu. Většinu z vás sice osobně neznám a nikdy nevím, co říct, když mi někdo do očí poví, že k němu tvorba našeho týmu nějak promlouvá. Ale tady v bezpečí tištěné stránky: děkuju, že se vám líbí, co píšu, a děkuju, že mě podporujete. Hodně to pro mě znamená. A pokud jste se touhle knihou prokousali až sem: mohli jste si přečíst tolik jiných věcí, ale přečetli jste si zrovna tohle. Takže díky.
320
Rejstřík A
adaptivní imunitní systém (definice), 29–31 afinitní maturace. Viz somatická hypermutace AIDS (syndrom získaného selhání imunity), 124, 245, 249 aktin, 22 aktivní imunizace, 236–241 akutní infekce horních cest dýchacích, 195 alergeny, 251–256 alergie, 8, 36, 62, 66, 150, 156, 251–256 anafylaktický šok, 252, 254 bazofily, 256 eozinofily, 256 hygiena, 273–274 mateřské mléko a císařský řez, 276 potraviny, 62, 163–164, 251–252, 281–282 žírné buňky, 66, 253–256 alkohol, 292 alveolární makrofágy, 175, 176, 300–301 aminokyseliny, 20, 21, 55 amišové, 275 anémie, 259 anergie, 268 antibiotika, 38, 42, 44, 53, 162–163n, 193n, 219–220, 274, 276 antigen prezentující buňky, 136, 194, 199, 200 antigeny, 105–106, 108, 111, 114, 124, 129–131, 133–138, 140, 141, 144, 149, 166, 204, 206, 208, 209, 217, 220, 228, 229, 239, 252, 256, 262–268 321
Rejstřík
prezentace, 115–121, 134 apoptóza, 57, 65, 208, 209, 212, 293 astma, 252, 256, 270 autoimunitní onemocnění, 8, 36, 91, 139, 156, 197, 224, 260–270, 279, 282, 288, 302 příčiny, 111 stres, 288 výskyt, 111 autoreaktivní buňky, 268
B
322
bakterie Escherichia coli, 29, 37, 39 bakterie, 4, 7, 13n, 29, 31, 59, 65, 174, 183 antibiotika, 219–220 bičík, 76–77 biomasa, 36 covid-19, 308–309 dendritické buňky, 90, 91, 117, 118 evoluce, 36 hlen, 157 komenzální bakterie, 159, 164–166, 224, 276, 277 komplementový systém, 82–85 kůže, 36, 42n, 44n, 45–46 makrofágy, 77, 78, 82, 84–88, 99–101, 126–127, 132, 145, 165–166 neutrofily, 78, 82, 84–87, 88, 99, 132, 145 pach, 73–74, 78 protilátky, 100, 103, 146, 151, 166 půda, 48, 52, 88, 99 quorum sensing (detekce kvora), 183n replikace, 38 rozmnožování, 103 spirochéty, 192–193n střeva, 160, 162n, 164–167 viditelnost, 68
Rejstřík
viry, 170n, 173 zranění, 48–53, 88, 99, 102 bazální vrstva pokožky, 41, 43 bazofily, 28, 256, 259, 310 behaviorální horečka, 194n benigní tumory (nezhoubné nádory), 290 bičík, 76–77 bílé krvinky, 27n bílkoviny, 5, 6, 18, 20–27, 30, 36, 60, 62–64, 69n, 72–73 abnormální, 199n antigeny, 111 buňky, 182, 194, 198–199, 201–202, 220, 291 komplementový systém, 80–84, 88, 134, 135, 144, 145, 147, 222 T-lymfocyty, 111, 112 tvary, 74, 77, 81, 82, 105, 106, 140 viry, 168, 170, 180, 182, 187 biochemie, 73, 168, 182n biologické dráhy, 24 B-lymfocyty, 28, 109, 129–140, 165, 200, 206, 217, 223, 229, 231, 235, 239, 249, 255, 259, 279, 311 adaptivní imunitní systém, 135–139 aktivace a životní cyklus, 130 autoimunitní onemocnění, 262–267 mutace, 141–142 naivní B-lymfocyty, 130, 131, 133–135, 138, 311 plazmatické buňky, 131, 138–140, 223, 226 pomocné T-lymfocyty, 140–142, 151 protilátky, 144, 146, 148, 150–151 vrozený imunitní systém, 132–135 bodnutí hmyzem, 62, 66, 150, 252–253 včelí bodnutí, 150, 253 bolest hlavy, 191, 195, 306 bolest těla, 195, 216, 306 bolest, 52, 63–65, 267 323
Rejstřík
brzlík, 94, 109–113, 123, 124, 129, 201n, 204, 262, 263 buněčná imunita, 5 buněčné jádro, 17, 21, 180–182 buňky, 3–8, 10–11, 27–30. Viz také bakterie, viry antigen prezentující buňky, 136, 194, 199, 200 apoptóza, 57, 65, 208, 209, 212, 293 autoreaktivní buňky, 268 bílé krvinky, 27n bílkoviny (proteiny), 182, 194, 198–199, 201–202, 220, 291 B-lymfocyty (viz B-lymfocyty) cytokiny, 69–73, 77, 84, 87 červené krvinky, 15, 19, 21n, 37, 51, 96, 215n, 227, 259 definice, 17–26 dendritické buňky, 28, 53, 89–92, 96, 97, 116–120, 122, 124–127, 133–38, 140, 151, 158, 165, 166, 194, 195, 200, 204, 206–208, 217, 218, 223, 235, 246–249, 265, 266, 268, 283, 296, 298, 310 dlouhožijící plazmatické buňky, 131, 226, 228, 231, 267, 311 embryonální buňky, 199n epitelové buňky, 19, 157, 158, 160, 164, 165, 166, 175, 176, 180–182, 183n, 186, 188, 190, 191, 194, 209, 216, 217, 218, 245, 306, 307 fagocyty, 55–57, 84, 91, 117, 145, 148, 256 genetický kód, 291 interferony, 186–189, 202 jádro, 17, 21, 180–182 kmenové buňky, 41 kožní buňky, 41–46 makrofágy (viz makrofágy) M-buňky, 98, 166 monocyty, 97, 216, 310 nervové buňky, 111, 262, 290 neutrofily (viz neutrofily) odumřelé buňky, 42, 44, 45, 49, 57, 58, 60n, 65 paměťové buňky, 226, 229, 230, 231, 233–234, 237–240, 265, 267 plazmacytoidní dendritické buňky, 188–190 324
Rejstřík
plazmatické buňky, 131, 138–140, 142, 223, 226, 228, 246, 267, 311 počet, 13–15 pohárkové buňky, 157, 158 pohyb a komunikace, 68–73 přirození zabíječi (NK buňky), 28, 210–218, 223, 279, 296–298, 301, 310 rakovina (viz nádorové buňky) spermatické buňky, 76n, 170 T-lymfocyty (viz T-lymfocyty) tukové buňky, 19, 113 žírné buňky, 28, 66, 253–256, 259, 260, 279, 310
C
centrální paměťové T-lymfocyty, 123, 229 císařský řez, 276 covid-19, 8, 35, 37, 66, 104, 169, 219, 226, 250n, 304–309 Crohnova choroba, 150, 270 cukrovka, 270, 288, 308 cukry, 57, 286 cytokinové bouře, 72, 284, 308 cytokiny, 69–73, 77, 84, 87, 90, 100, 126, 133, 160, 165, 187–189, 191n, 192, 194n, 216, 222, 223, 266, 296, 307, 308n, 313 cytotoxické T-lymfocyty, 122, 123, 194, 203–210, 217, 218, 223, 246–250, 265, 266, 296–299, 311
Č
černá smrt (mor), 104, 121, 226 červené krvinky, 15, 19, 21n, 37, 51, 96, 215n, 227, 259 červi, 5, 150, 151, 256, 258–261, 272
D
defenziny, 42, 45, 165 degranulace, 254, 256 dehydratace, 163n, 165 dendritické buňky, 28, 53, 89–92, 96, 97, 116–120, 122, 124–127, 133–38, 325
Rejstřík
140, 151, 158, 165, 166, 194, 195, 200, 204, 206–208, 217, 218, 223, 235, 246–249, 265, 266, 268, 283, 296, 298, 310 deprese, 193n, 287, 289 desmozomy („ostny“), 43 dětská obrna, 233 dlouhožijící plazmatické buňky, 131, 226, 228, 231, 267, 31 DNA, 17, 20–21, 60, 61, 65, 78, 132, 169, 170n, 182, 199, 239, 245, 291, 293 dráhy, 24, 72, 73 dýchací soustava, 148, 155, 157, 173, 175–177, 180, 190–191, 218, 254, 259
E
efektorové paměťové T-lymfocyty, 123, 229, 231, 311 eozinofily, 28, 256, 259, 310 epitelové buňky, 19, 157, 158, 160, 164–166, 175, 176, 180–182, 183n, 186, 188, 190, 194, 209, 216–218, 245, 306, 307 evoluce, 79, 103, 105, 106, 121, 139, 171, 237, 273, 276, 277, 286, 294, 297
F
Fabriciova burza, 129n fagocyty, 55–57, 84, 91, 117, 145, 148, 256 fekální transplantace, 162–163n fyzické cvičení, 281
G
genetické vady, 121, 274 genetický kód, 168, 180, 217, 238, 245, 248, 263, 291, 293–294, 297 geny potlačující nádory, 293 geny, 20, 21, 121, 182 úseky genů, 106, 108, 111, 119, 124, 130, 141 glutaminsyntetáza, 22 granuly, 59
326
Rejstřík
H
hadí uštknutí, 234–235 Helicobacter pylori, 272 hematoencefalická bariéra, 192 hemoglobin, 22 hepatitida A, 272 hepatitida B, 239 histamin, 253–255 HIV (virus lidské imunitní nedostatečnosti), 37, 245–250, 288 hlen, 150, 157, 160, 166, 176, 254 hlenová vrstva, 157, 158, 164, 165, 175, 180 hluboká imunosuprese, 249 hnis, 89 homeostáza, 7–8, 219, 280 horečka, 192–196, 216, 237, 267, 279, 306 hormony, 112, 286, 288 houby (plísně), 42n, 44n, 78 humorální imunita, 5 hutterité, 275 hygiena, 258, 260, 261, 270–74, 277 hypotéza starých přátel, 274
CH
chemokiny, 69n, 71n chemoterapie, 35, 124, 240, 274, 292n, cholera, 273 chronický stres, 287–289 chřipka A, 104, 178, 180–184, 186, 189–191, 195–196, 201, 204, 208, 214, 216, 217, 219, 222–23, 225, 226, 236, 250n, 272, 273, 301 chuť k jídlu, 191, 222
I
IgA protilátky, 148–151, 157, 159, 166 IgD protilátky, 147n IgE protilátky, 150, 151, 252–256, 259, 260, 279 327
Rejstřík
IgG protilátky, 37, 148–149, 151, 214–215 IgM protilátky, 147–149, 151 imunita, 5, 225–226, 230–240 imunitní systém (definice), 3–9 imunizace, 233 aktivní, 236–241 pasivní, 234–236 imunoeditace, 295–300 imunologické privilegium, 63n imunologické synapse, 247 inaktivované vakcíny, 238–239 infekce, 46, 53, 58, 72, 87, 89, 95, 97, 98, 104, 115, 116, 122–124, 126, 131–133, 135, 140, 147, 148, 151–152, 270–273, 280, 288 (viz také konkrétní infekce) inhibiční receptory, 297 interferony, 186–190, 202, 307, 308 inzulin, 112, 262 IVIG (léčba intravenózními imunoglobuliny), 236
J
játra, 58, 63, 93, 97, 109, 112, 262, 279, 299 jed, 234–235 jídelníček, 280–281
K
kalorie, 287 kapsida, 169 kapsula, 88n kašel, 178, 179, 190, 191, 195, 216, 230, 274, 306 keratin, 41 Klebsiella pneumoniae, 88n klonální selekční teorie, 126 kmenové buňky, 41 kolektivní imunita, 240
328
Rejstřík
komenzální bakterie, 159, 164–166, 224, 276, 277 komenzální mikroorganismy, 274 komplementový systém, 28, 78–88, 100, 133, 158, 166, 222, 223, 310 bílkoviny, 80–84, 88, 134, 135, 144, 147, 222 definice, 79, 81 fungování, 81 membránu atakující komplex, 85 protilátky, 146 koronavirus, 8, 35, 37, 66, 104, 169, 219, 226, 230, 250n, 304–309 kortizol, 288 kosti, 18 kostní dřeň, 97, 109, 129–131, 226, 259, 263, 267, 290 kouření cigaret, 288, 292, 300–302 kouření, 288, 292, 300–302 kousnutí klíštětem, 252, 272 kravské neštovice, 233 krční mandle, 94, 96–98, 166 krev, 17, 93, 95–97, 133, 135, 147n, 190, 227–29, 236, 248, 252, 284, 290 krevní cévy, 13, 62n, 63, 64, 72, 82, 93, 102, 254, 290, 295, 296, 306 krevní destičky, 51, 51n, 96, 227 krevní sraženina, 308 krevní tlak, 72, 254, 306, 308 kůže, 17, 152, 155, 156, 160, 164, 173, 174, 176, 253, 259, 268 buňky, 41–46, 111 celková plocha, 11 zranění, 40, 46, 48–53, 59, 62, 88–89, 97, 102, 126, 151, 152, 156, 183, 202, 288, 301, 302 kvasinky, 239 kýchání, 176, 195–196, 230 kyselý plášť, 44–45 kyslík, 17, 21n, 72, 93, 174, 259, 286, 308
329
Rejstřík
L
lamelární tělíska, 42, 43 leukémie, 291 lidský genom, 106, 245 lipidový obal, 169 lipidy, 74 lymfa, 95–97, 126, 133, 134, 141, 146, 228, 290 lymfatické cévy, 94, 95, 102 lymfatické uzliny, 89, 90, 92, 94, 96, 97, 118, 120, 122, 125–127, 133–135, 137, 138, 141, 206, 217, 223, 226, 228, 229, 246, 248, 252, 266, 268, 296 lymfatický systém, 92–96, 116, 118, 124, 133, 135, 190, 229, 290
M
makrofágy, 28, 37, 49, 51, 53, 55–59, 60n, 61, 64, 76n, 101, 122, 124, 125, 158, 200, 208, 209, 217, 218, 222, 223, 245, 247, 256, 266, 279, 308, 310, 313 alveolární makrofágy, 175, 176, 300 bakterie, 77, 78, 82, 86–88, 99–102, 126–127, 132, 145, 165–166 brzlík, 113n červi, 259 horečka, 194 monocyty, 97 nádorové buňky, 296–298 pomocné T-lymfocyty, 126–127 viry, 192 zánět, 66, 77, 78, 82, 84–88, 99–101, 126–127, 133, 145, 165–166 malárie, 35, 193n, 198, 215n mateřské mléko, 30, 150, 236, 276 M-buňky, 98, 166 megakaryocyty, 51n měchovci, 259 membránu atakující komplex, 85 MERS (blízkovýchodní respirační syndrom), 305, 306 metabolismus, 17, 63, 170 metafora s trójským koněm, 184–187, 191 microbial pattern recognition (rozpoznávání mikrobiálních vzorů), 78
330
Rejstřík
mikroorganismy, 3, 5, 7, 29, 30, 35, 42n, 44, 63, 74, 76, 78, 103–105, 108, 160, 165, 174, 194, 248, 249, 264, 271, 273–277 mimikry, 264 missing self hypotéza, 212 mitochondrie, 4n, 17, 65–66n, 220n mnohobuněčné živočišné organismy, 4, 5, 29, 74, 79 molekula CD28, 283 molekula MHC I (hlavní histokompatibilní komplex I. třídy), 199–204, 206n, 207–213, 215n, 216, 217, 263, 266, 268, 297, 307n, 313 molekula MHC II (hlavní histokompatibilní komplex II. třídy), 116–121, 123, 133–134, 136–138, 199–202, 204, 207, 217, 263, 268, 269, 297, 307n, 313 molekulární mimikry, 264 molekuly, 18, 23–24, 74, 76n monocyty, 97, 216, 310 mozek, 58, 63n, 93, 192, 216n, 290, 299 mRNA vakcíny, 239 mRNA, 20, 199, 220, 239 mutace, 171, 291 Mycobacterium tuberculosis, 35, 198 mytí rukou, 273, 274, 277
N
nádorové mikroprostředí, 299 nádory, 198, 199n, 290, 295, 297, 299 nachlazení, 9, 62, 96, 150, 151, 157, 191, 195–196, 246, 272, 273, 305 naivní B-lymfocyty, 131–135, 138, 311 naivní cytotoxické T-lymfocyty, 206, 311 naivní pomocné T-lymfocyty, 311 naivní T-lymfocyty, 110, 123 negativní selekce, 112 nervové buňky, 111, 262, 290 neurony, 19 neurosyfilis, 193n 331
Rejstřík
neutrofilní extracelulární past (NETóza), 60, 99, 101, 132 neutrofily, 28, 37, 51, 53, 55, 59–61, 64, 65, 76n, 101, 122, 124, 165, 176, 200, 208, 216, 222, 256, 279, 307, 310 bakterie, 78, 82, 84–87, 88, 99, 132, 145 cytokiny, 71 červi, 259 hnis, 89 horečka, 194 viry, 192 zánět, 66 nikotin, 300–301 NK buňky. Viz přirození zabíječi nos, 11, 62, 148, 157, 160, 176, 191, 196, 306 nosní hlen, 150, 151, 196, 254 nosní chloupky, 175 novorozeňata, 148, 150, 276 nukleové kyseliny, 74
O
oběhová soustava, 72 obezita, 308 oči, 63, 68, 148, 232 očkování, 233, 238–241, 250n, 274, 309 protivakcinační hnutí, 230, 240 oční víčka, 11, 36, 157 onkogeny, 293 opsonizace, 84, 100, 101, 144, 222 organely, 17–18, 20, 65n, 157 Orthomyxoviridae, 180 otok, 62–65, 88, 102, 254, 267
P
paměťové B-lymfocyty, 131, 228, 231, 246, 311 paměťové buňky, 226, 229, 230, 231, 233–234, 237–240, 265, 267
332
Rejstřík
paměťové cytotoxické T-lymfocyty, 266, 311 paměťové pomocné T-lymfocyty, 311 paměťové T-lymfocyty, 123, 127, 231, 246, 311 panožky (pseudopodie), 247 paraziti, 215n červi, 150, 151, 258–261, 271n, 272, 310 pasivní imunizace, 234–237 patogeny (definice), 35–36 penicilin, 219–220 Penicillium rubens, 219 pepsin, 22 Peyerovy pláty, 166 pH, 44–45 placenta, 148, 236 plané neštovice, 237, 273 plazma, 63, 64, 227 plazmacytoidní dendritické buňky, 188–190 plazmatické buňky, 131, 138–140, 142, 223, 226, 228, 246, 267, 311 plazmodium, 198, 215n plíce, 11, 58, 62, 66, 109, 155, 157, 160, 165, 173–177, 183n, 184, 191, 208, 217, 252–254, 259, 290, 299–301, 306–308 plicní sklípky, 176, 307 plod, 148, 236 podvýživa, 258n, 280 pohárkové buňky, 157, 158 pohlavní orgány, 148, 290 polypeptidy, 182n pomocné T-lymfocyty, 99–102, 109, 116–119, 122–127, 135–137, 140–142, 159, 201n, 204–207, 217, 218, 223, 226, 228, 245, 247–249, 265, 266, 288, 296, 298, 311 posilování imunitního systému, 279–284 potravinové doplňky, 281, 282 pozitivní selekce, 112 prach, 156, 176 333
Rejstřík
pravé neštovice, 225, 230, 232–233, 270, 271n, 273 proteiny teplotního šoku, 194 proteiny. Viz bílkoviny protijedy, 235–236 protilátky, 22, 28, 100, 101, 103, 104, 129–130, 135, 139, 180, 223, 226–228, 231, 235–236, 248, 301, 311 autoprotilátky, 265–267, 301 B-lymfocyty, 144, 147n, 148, 151 IgA protilátky, 148–151, 157, 159, 166 IgD protilátky, 147n IgE protilátky, 150, 151, 252–256, 259, 260, 279 IgG protilátky, 37, 148–149, 151, 214–215 IgM protilátky, 147–149, 151 komplementový systém, 146 tvary, 140, 144–146 viry, 145, 147–149, 217–219 protivakcinační hnutí, 230, 240 průjem, 38, 150, 163n, 165 prvoci, 35, 78, 198 prvotní aktivace B-lymfocytů, 135 přecitlivělost časného typu, 252, 256 přirození zabíječi, 28, 210–218, 223, 279, 296–298, 301, 310 přirozený výběr, 297 příušnice, 237, 270 půdní bakterie, 48, 52, 88, 99 pyl, 150, 174, 176, 270, 275 pyrogeny, 192 pyroterapie, 193n
R
334
rakovina krve, 291 rakovina, 7, 36, 57, 63, 111, 113, 124, 198, 199, 211, 212, 214, 240–241, 250, 271n, 279, 282, 283, 288 hlavní kategorie, 290–291
Rejstřík
imunoeditace, 295–300 kouření, 301–302 mutace buněk, 293–294 vliv osobního přístupu, 292n –293 reakce „bojuj, nebo uteč“, 286 receptory ACE2, 306 receptory, 73, 75, 77–78, 105–106, 108, 110–113, 115, 124–126, 129, 130, 133–137, 140, 141, 170, 186, 188, 217, 220, 221, 228, 263, 264 regulační T-lymfocyty, 112n, 122, 123, 223–224 rekombinace, 108, 151 retrovirus, 245 rhinovirus, 37 ribozomy, 20, 39, 220, 221, 291 RNA, 65, 169, 182 rozmnožovací soustava, 155 rozpoznávání vlastního od cizího, 6, 8, 29, 74, 76–77, 108, 111, 112, 156, 202, 261–63 roztoči, 174, 270 roztroušená skleróza, 270
Ř
řasinky, 158, 160
S
sacharidy, 164 senná rýma, 252, 270 sepse, 147n sériové zabíjení, 208–210 slezina, 58, 94, 96–97, 147n slinivka břišní, 112 sliny, 164 sliznice, 89, 148, 155–160, 162, 165, 167, 173 slizniční membrány, 11, 157, 160, 178, 186, 254 slizniční vazivo, 158, 165 335
Rejstřík
somatická hypermutace, 141 spalničky, 35, 230–231, 233, 237, 240, 270, 272, 273 spermatické buňky, 76n, 170 spike protein, 169, 181 spirochéty, 193n srdce, 93, 95, 97, 109, 111, 112, 279, 284, 286, 288, 306, 308 Streptomyces aureofaciens, 220 stres a imunitní systém, 286–289 stresory, 286–287, 289 střeva, 11, 58, 95n, 162–167, 253, 259 střeva, 150, 151, 155, 156, 157, 160–167, 176, 177, 224, 306 subjednotkové vakcíny, 238 sůl, 44, 45 svalové buňky, 19 svědění, 62, 254, 267 syfilis, 38, 193n
Š
škrábání v krku, 96, 191, 195, 306 španělská chřipka, 180
T
těhotenství, 236 tělesná teplota, 63, 192–194n tělesný pach, 121 teplo, 63, 64, 192–194n tetanus, 233 tetování, 57n–58 tetracyklin, 220 TGN1412 (klinické testování), 283–284 tkáně, 6, 58, 63, 66, 88, 93, 95, 98, 99, 102, 113, 133, 156, 254, 284 tkáňově rezidentní paměťové T-lymfocyty, 123, 228–229 T-lymfocyty, 28, 109–114, 134–135, 137, 194, 223, 226, 239, 246, 247, 279, 301, 311
336
Rejstřík
autoimunitní onemocnění, 262–269 centrální paměťové T-lymfocyty, 123, 229 cytotoxické T-lymfocyty, 122, 123, 194, 204–10, 217, 218, 223, 246–249, 265, 266, 296–299, 311 efektorové paměťové T-lymfocyty, 123, 229, 231, 311 molekula CD28, 282-283 naivní cytotoxické T-lymfocyty, 206, 311 naivní pomocné T-lymfocyty, 311 naivní T-lymfocyty, 110, 123 paměťové T-lymfocyty, 123, 127, 231, 246, 311 pomocné T-lymfocyty, 99–102, 109, 116–119, 122–127, 135–137, 140–142, 159, 201n, 204–207, 217, 218, 223, 226, 228, 245, 247–249, 265, 266, 288, 296, 298, 311 regulační T-lymfocyty, 112n, 122, 123, 223–224 tkáňové rezidentní paměťové T-lymfocyty, 123, 228 Toll-like receptory, 77–78, 105, 116, 186, 198, 307n toxiny, 235 transplantace orgánu, 202–203 transportní proteiny, 23n trypanozoma, 198 tuberkulóza, 38, 270 tukové buňky, 19, 113 tuky, 57, 95n
U
úbytek váhy, 191n, 193 ulcerózní kolitida, 270, 302 únava, 246, 267, 306 úplavice, 163n ústa, 11, 148, 155, 157
V
variolace, 232–233, 237 virová neuraminidáza, 217 337
Rejstřík
virové membránové proteiny, 182n virové polymerázové komplexy, 182n virus eboly, 37, 225, 252 virus vztekliny, 37, 271n viry, 4, 7, 20, 29, 35, 37, 44n, 78, 167, 297 bakterie, 170n, 173 bílkoviny, 168, 170, 180, 182, 187 buňky, 170–172, 180–183 definice, 168, 170–171, 173 dendritické buňky, 90, 91 HIV (virus lidské imunitní nedostatečnosti), 37, 245–250 horečka, 192–194, 196 interferony, 186–190 komplementový systém, 84–85 koronavirus, 8, 35, 37, 66, 104, 169, 219, 226, 230, 250n, 304–309 léky, 219–221 mutace, 171 patogenní viry, 184–185 počet, 168 protilátky, 145, 147–149, 217–218 rozmnožování, 190 spalničky, 35, 230–231, 233, 237, 240 viditelnost, 68 virus eboly, 37, 225, 252 virus chřipky A, 104, 178, 180–184, 186, 189–191, 194–196, 201, 204, 208, 214, 216, 217, 219, 222, 225, 226, 236, 250n, 272, 273, 306 vymýcení, 216–219 vitaminy, 164, 280, 281 vlastní antigeny, 262–268 vlásečnice, 13, 95, 306 voda, 18, 23, 273 vrozený imunitní systém (definice), 29–31 vůně, 69, 72, 74, 121, 198
338
Rejstřík
výběr partnera, 121 výkaly, 150, 151, 166, 258, 259, 261, 273
Y
Yersinia pestis, 121
Z
zánět, 52, 57, 61, 62–67, 76n, 97, 102, 111, 126, 133, 148, 150, 151, 165, 166, 176, 183, 189, 192, 202, 208, 222–224, 235, 253–254, 259, 260, 266–267, 279, 301, 302, 307, 308 chronický zánět, 63, 163n, 288 makrofágy, 66, 76n, 78, 82, 84–88, 99–101, 126–127, 132, 145, 165–166 neutrofily, 66 příčiny, 62, 65 příznaky, 63–65 žírné buňky, 66 zápal plic, 38, 66, 88n, 97 zažívání, 11, 17, 148, 164 zdraví, 7 zdravý životní styl, 281–282, 284, 292 zkřížená prezentace, 206, 207 zlatý stafylokok, 37 znečištění, 156, 174–176, 270, 300 zranění, 42, 46, 49–53, 57, 59, 62, 88–89, 97, 102, 126, 151, 152, 156, 183, 202, 288, 301, 302, 308 zvířecí modely, 283, 283n
Ž
žaludek, 11, 55, 157, 160, 164, 166 žírné buňky, 28, 66, 253–56, 259, 260, 279, 310 živá atenuovaná vakcína, 237
339