Jak Pařízek s Čirůvkou probudili sýčka Škarohlídka
Toho dne si sluníčko přivstalo a vyhouplo se nad obzor o trošičku dříve než obvykle. Bylo totiž zvědavé, jakou radost budou mít Pařízek s Čirůvkou z nového dne, a také jim chtělo pomoci s vysoušením jejich chaloupky. Prohnalo se jim skrze ni tolik vody, že by z toho měl radost snad jenom vodník. Jenže oba skřítkové byli ještě zavrtaní ve svých pelíšcích a na nějaké vstávání to rozhodně nevypadalo. Sluníčko se šibalsky usmálo a začalo svými dlouhými paprsky lechtat Pařízka pod nosem. Ten po chvilce převalování, nespokojeného mručení a odfukování nakonec z toho velejemného lechtání a šimrání kýchl tak nahlas, jako kdyby vystřelil z děla. Čirůvka se lekl, až nadskočil na posteli a zůstal na ní sedět s vytřeštěnýma očima. „Co, co, co, to bylo? Pařízku? Mně se ti zdál hroznej sen. Někdo nás začaroval i s celým lesem a nám se začala lepit smůla na paty. Nic se nám nedařilo. Bylo to opravdu hrozné a nakonec nám někdo sebral i tu naši chaloupku. A já se teď nedovím, jak to všechno dopadlo, protože jsi mě probudil.“ „Nesejčkuj, Čirůvko, určitě to pro nás v tom tvým snu dopadlo dobře, stejně jako včera. A přitom to vypadalo, že jsme na tom moc a moc špatně. A vidíš, dnes už si na ty dva hrubiány, co nás vyhnali z chaloupky, ani nevzpomeneme. Podívej se ven, jaký je hezký den. Půjdeme do lesa zkontrolovat borůvčí a ty aspoň přijdeš na jiný myšlenky.“ A jak řekli, tak udělali. Vydali se lesní pěšinou po zeleném mechu do hustého podrostu a dále do lesa, až tam, kde je borůvčí nejhustší. Ona to totiž není vůbec žádná legrace. Takové borůvčí vyžaduje spoustu péče. Oba skřítkové jej musí pravidelně načechrávat, zalévat a kropit rosou, protrhávat a odstraňovat zaschlé lístky, aby mohly borůvky hezky dozrát a byly pěkně modré, velké a slaďoučké. 15