0556260

Napsáno podle skutečných událostí

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

zákon pěti klasů

KAPITOLA PRVNÍ TAKOVÝ LEHKÝ ÚVOD DO UKRAJINY STOP! Stop terč v pravé ruce ukrajinského policisty a levá ruka ukazuje, abychom zajeli ke kraji silnice. Jsme v jakési malé obci a pokynu policisty samozřejmě vyhovíme.

Jak jsme se dostali do takové situace?

Jednoho dne mi zavolali kamarádi. „Nechceš jet s náma?“ Takové věty mám nejraději. Když budu vědět kdy a kam a co tam budu dělat, pojedu s potěšením. „Vezeme humanitární pomoc našim krajanům.“ To vypadá dobře. Takové akce se zúčastním rád. „Můžu si to natočit?“ „Jasně,“ zněla odpověď. „Kam to bude?“ „Moldávie, Ukrajina, Rusko. Odjezd v sobotu. Máš zájem?“ „Mám. Kde je sraz a v kolik?“ A tak jsem sbalil kameru, nabil baterie, dokoupil několik krabic kazet mini DV, každá na 60 minut materiálu, překontroloval stativ, zabalil pár věcí na sebe do báglu a dostavil se na místo odjezdu.

Jeli jsme přes Slovensko na Ukrajinu. V Ukrajině je několik míst, kde žijí naši krajané. Obecně lidé v Česku znají některá místa v Zakarpatské oblasti, zvláště se řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

7

zákon pěti klasů

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

vzpomíná na Nikolu Šuhaje loupežníka (hlavně díky románu Ivana Olbrachta). Ten kraj – hory a nádherná příroda – láká hodně cestovatelů, možná i proto, že zvlněnou krajinu Češi obecně milují. Je v tom smutek po nezničené přírodě, nostalgie po výletech, při kterých v horách nepotkáte živáčka třeba celý den. Jen o kousek dál, do vnitrozemí Ukrajiny, jakoby lidé měli strach jezdit.

Psal se rok 2005. Skupinku v mikrobusu tvořili potulný kazatel Petr, vedoucí výpravy a organizátor druhý Petr, dvě studentky Evangelické školy, budoucí kazatelky, které si jely vyzkoušet své znalosti do praxe, majitel mikrobusu Jirka, kameraman Láďa a nakonec já. Kameramana Láďu jsem pozval proto, že sám používám kameru jen v nejnutnějších případech. Povedlo se mi domluvit s dramaturgyní Ladou z ČT, že materiál, který přivezeme, nám pomůže zpracovat a když se to povede, výsledek nám odvysílají.

Při řízení mikrobusu jsme se střídali. Na mne přišla řada za hranicemi Slovenska, při vjezdu do Ukrajiny.

Z různých informací jsem měl zprávy, že za hranicemi Ukrajiny, jakmile se přejede ze Slovenska, je silnice velice, ale opravdu velice špatná. Pověst nebyla přehnaná, ani přemrštěná. Ta silnice byla jak kdyby před pěti minutami prošla těžkou dělostřeleckou přípravou. Nedalo se jet rychleji než 15 kilometrů v hodině, a protože silnice byla protkána velkým množstvím hlubokých jam a děr, bylo nutné před každou přibrzdit, pomalu dírou projet a po několika metrech znovu brzdit. Byla tma, hranici jsme přejeli nějak po půlnoci. Když jsem po hodině jízdy zjistil, že jsme neujeli ani 15 kilometrů a před námi je ještě nejméně dalších sedm set kilometrů 8

řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

zákon pěti klasů

Žytomyr, záběr z filmu „Zákon pěti klasů“

Žytomyr 2022

řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

33

zákon pěti klasů

34

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

zákon pěti klasů

KAPITOLA SEDMÁ POPRVÉ TVÁŘÍ V TVÁŘ „DÍVENCE“ V recepci ji neměli, tak jsem si ji koupil v nedalekém kiosku. Mapu Kyjeva, na které jsou i trasy metra. Kamarád J. mi na telefonický dotaz vysvětlil cestu k Národnímu Muzeu Hladomoru-Genocidy. Je to snadné: sednu na trolejbus nebo autobus, který má namířeno k metru.

V metru si sednu na tu správnou linku. Na jedné zastávce přejdu na druhou linku. Na ní pojedu asi deset stanic, a vystoupím. A pak už to bude snadné. Od metra můžu jet kousek trolejbusem, nebo pěšky. Odhadl jsem, že cesta mi bude trvat asi hodinu a půl.

Zásoben drobnými jsem nastoupil do busu, který měl na předním skle napsánu onu zastávku, kde má být metro. Předal jsem peníze řidiči, z čehož jsem později pochopil, že to není autobus, ale maršrutka. Rozdíl nepatrný, cena vyšší. Podle čeho se pozná, kde má zastavit, to jsem nepochopil.

Když jsem řidiče požádal o jízdenku, začal vyvádět, jako kdybych ho chtěl oloupit…

Nakonec mi ji dal, ale vypadalo to, že lidi okolo mne sežerou. A tak, když se uvolnilo místo, sedl jsem si a pozoroval krajinu. Lidí ubývalo, ale zato přibývalo minut, ve kterých jsem jel. Trochu jsem se rozhlédl po krajině.

Velké domy mizely, objevily se zahrádky, a nepřistupoval nikdo, jen občas někdo vystoupil. Pak najednou – konečná, vystoupit. Šel jsem se řidiče zeptat, kde je ta zastávka metra, ke které jsme měli dojet. Útrpně se na řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

35

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

zákon pěti klasů

jakási jména. Nebyl tu už nikdo, koho bych se zeptal co to je, ale když už jsem tam stál, natočil jsem si to. Po chvíli jsem se dovtípil, že to jsou názvy obcí, které i se svými obyvateli zmizely mezi roky 1932–1933, sepsáno podle oblastí.

Originál „černá deska“, záběr z filmu „Zákon pěti klasů“

Celkový pohled na desky s názvy obcí, které byly řízeně vyhladověny v době hladomoru 1932 – 1933, záběr z filmu „Zákon pěti klasů“ řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

47

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

zákon pěti klasů

Doněcká oblast, záběr z filmu „Zákon pěti klasů“

Dněpropetrovská oblast , záběr z filmu „Zákon pěti klasů“

řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

49

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

zákon pěti klasů

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ PEKLO NÁSILNÉ SOVĚTSKÉ KOLEKTIVIZACE ZAČÍNÁ Když jsme vjeli na dálnici, měli jsme před sebou nějakých 130 kilometrů do Kyjeva. Markétka zapnula zase notebook a našla dalšího pamětníka. „Jak se jmenujete?“ „.... Krivonos.“

Markétka do toho promluví: „Je tam nějak porouchaný zvuk. Není tomu rozumět.“ „Pusť to ještě jednou.“ „Jak se jmenujete? „...Krivonos.“

„Jo, to vypadá, že měli poruchu na kameře. To se někdy stává. Nech to dál, třeba tam něco najdeme, co se dá použít.“ „Můj otec si vzal půjčku, koupil 15 hektarů půdy. Bylo nás osm dětí. Koupil půdu, byla tam taková samota, osada, a všechny dcery se vdaly a ti mládenci, kteří zbyli, hlavně ten nejmladší, zůstali s otcem. Ten střední a starší syn si postavili hned vedle otcova domu své domy.

Takže tam bylo údolí, pramenitá voda, a k tomu naše pole, 15 hektarů a my jsme tam žili. Žili jsme tam, přátelili se a bylo tam všechno normální.“

řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

97

zákon pěti klasů

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

„Jo, to můžeme ještě zařadit do toho začátku, před připojením Ukrajiny k Sovětskému svazu.“ Markétku ale zajímá, co uděláme s tím zvukem.

Pokrčil jsem rameny. Sám ještě nevím, ale nějak se to vyřešit musí. „Hele, zatím to vypadá, že to bude česky mluvený film.

Takže Krivonosovi necháme jen první slovo, pak ten zvuk stáhneme a do toho už bude mluvit český herec. Ten porouchaný zvuk by nám technici v žádné televizi nepustili, neprošlo by to.“ Tím byla kapitola, nazvaná „Obilnice Evropy“, uzavřena. Máme tam pamětníky, kteří mluví o tom, že byli samostatně hospodařící zemědělci, máme tam historika, který mluví o demokracii na Ukrajině před bolševizací, máme tam pracovnici muzea, která hovoří o tom, jak tehdejší zemědělci pracovali. Máme tam všechno.

Takhle to snad pochopí každý.

Na obličeji Dívenky se tvoří kapky vody, záběr z filmu „Zákon pěti klasů“

98

řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

zákon pěti klasů

Je mlha, všude sníh. Na soše Dívenky se tvoří kapky vody. Nastavil jsem si kameru a udělal si několik záběrů velkých detailů. Čekal jsem, až se kapka na tváři Dívenky sveze na bradu a pak pomalu padá na zem.

Markétka trpělivě čeká, až to dotočím.

Sedíme zase v kanceláři, kde pracuje historička Nina, a před námi je profesor Maročko. Dívá se do kamery a čeká na otázku. Obvykle otázky nedávám. Obvykle se jen dohodnu, o čem by měl ten, koho natáčíme, vyprávět. Svými slovy a svými myšlenkami. Jako kdyby to vyprávěl svým studentům.

Prof. Maročko: „Tak dobře. Již v létě 1929 zahájily místní úřady ‚útok na kulaky‘, přičemž uplatnily ‚odborné zdanění zemědělské daně‘, pokuty a zabavení majetku.

21. května 1929 vydala Rada národních komisařů SSSR rezoluci ‚O charakteristikách kulackých farem, na které by se měl vztahovat zákoník práce‘ a 13. srpna 1929 byla přijata podobná rezoluce lidovým komisařem Ukrajiny. Uvádělo, žekulacké farmy zahrnují všechny rolnické farmy, kde lze najít kterýkoliv z těchto prvků: systematické využívání najaté práce; je tam mlýn, mlýn na olej, mlýn na mouku, stroj na výrobu krup, sušení vlny, sušení cihel; když pronajímá zemědělské stroje nebo se zabývá obchodem, lichvou, obchodním zprostředkováním, včetně služebníků náboženských kultů.

V lednu 1930 zvláštní komise politbyra ÚV KSSS, bolševiků, pod vedením V. Molotova vypracovala plán kampaně na likvidaci kulaků, který byl schválen v tajném stranickém usnesení ze dne 30. ledna pod názvem ‚O opatřeních řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

99

zákon pěti klasů

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

k eliminaci kulackých farem v oblastech nepřetržité kolektivizace.‘ Podle tohoto dokumentu byly farmy, určené k likvidaci, rozděleny do tří kategorií.

Do první kategorie patřili účastníci a organizátoři protisovětských demonstrací. Měli být ‚izolováni‘ ve věznicích a koncentračních táborech. Do druhé kategorie patřili všichni, kteří ‚méně aktivně vzdorovali’ protikulacké kampani. Byli deportováni se svými rodinami do severních částí země. Do třetí kategorie patřili všichni, kteří se protikulacké kampani nebránili. Dostali maličké pozemky, když pracovali pro kolchozy“ Profesor Maročko se ani nezadýchal, ale v jeho tváři bylo vidět napětí. Na chvíli se zastavil v řeči. No, potřeboval jsem to i já. Kamera sice běžela dál, ale i když profesor mluvil pomalu, tato fakta, slyšená poprvé v životě, mi brala dech.

Uvědomil jsem si, že pod tato nařízení se v oněch 100

řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

zákon pěti klasů

létech dostali také naši krajané v Žytomyru, kteří byli za vlastnictví mlýna na mouku všichni zastřeleni!

Bylo jich 32! 32 lidí zastřelili bolševici proto, že vlastnili mlýn na mouku.

Profesor se na mne podíval a zrakem se zeptal, jestli může pokračovat. Lehce jsem kývl.

Protikulacká kampaň na Ukrajině vyzývala k zakládání kolchozů Prof. Maročko: „A tím začal experiment. Kolektivizace soukromého hospodářství, rozkulačování. My historici, když objasňujeme historické události, nazýváme všechno pravými jmény.

Kolektivizace je kolektivizace, rozkulačování je rozkulačování, což je ve skutečnosti likvidace sociální samostatnosřízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

101

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

zákon pěti klasů

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ KONEČNĚ SE DOVÍDÁME, CO TO JSOU TY ČERNÉ DESKY V archivu města Oděsy jsme pobyli dva a půl dne. Když jsme se loučili, svěřila se nám vedoucí archivu se svými pocity: „Pracovat s doklady obsahujícími období hladomoru je velice složité. Složité je to hlavně psychicky, protože když čtete o všech těch lidských tragédiích, vciťujete se do osudů lidí, a to je hodně těžké. Ale je potřeba se tím zabývat, aby naše budoucí generace věděly o té tragédii a aby nedopustily, aby se něco podobného opakovalo.“ Popřáli jsme si vzájemně hodně úspěchů a my se rozjeli směrem k Žytomyru. Tam byl další archiv, kde nás čekali.

Při jízdě po dálnici dávala Markétka dohromady podklady, které vypovídají o tom, co to jsou ony černé desky a k čemu to vedlo.

Začalo to tím, co vyprávěla historička Nina: „Když sbírali úrodu v roce 1932, zemědělci už hladověli.

Hlad začal už v zimě roku 1932. Už proto, že daně z úrody roku 1931 byly hodně vysoké. A v roce 1931 byla úroda hodně velká. Vybrali více než 400 milionů pudů úrody jako daň a tak zemědělci hladověli. V některých regionech se už objevily případy kanibalismu. A bylo hodně dokumentů, řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

143

zákon pěti klasů

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

ve kterých místní orgány psaly do Moskvy, že u nás lidé hladovějí, že potřebují pomoc.“ A najednou se mi vynořila vzpomínka na Fučíkovu knihu, ve které adoroval sovětskou zemědělskou politiku.

V jeho knize reportáží je takováto myšlenka: „Kapitalistická společnost chtěla zavřít oči před úspěchem první pětiletky. Sovětský svaz se připomněl – na světovém trhu se objevilo jeho obilí. První sovětské obilí. Objevuje se záplavou, jež strhává americkou obilní nadvládu, zrušuje kapitalistické objednávky, zmocňuje se trhů – první sovětské obilí. Sovětský svaz, vyváží!“

Z knihy reportáží Julia Fučíka, 1930 Když kolchoz nebo vesnice nesplnily plán, přicházely ke slovu represe. Základem byl zápis na takzvanou Černou desku.

Jak tak pod námi šustila dálnice, tu betonová nebo asfaltová, dohodli jsme se s Markétkou, že jízda autem není vhodná k tomu, abychom spřádali celou tu síť poznání, jehož se nám dostalo v archivu v Oděse. Lepší to bude všechno zpracovat, až budeme v bytě v Kyjevě.

Jistě se dovíme ještě něco v archivu v Žytomyru a nakonec jistě i v archivu GRU. Máme čas to všechno vstřebat.

Projížděli jsme občas vesničkami, kde místní nabízeli uzené ryby, jablka a hrušky a nějaké zavařeniny. Někde jsme zahlédli také houby. Ale když jsem uviděl rajčata a okurky, nedalo mi to, zastavil jsem a nakoupil na několik dní. Když je vedro, mám nejraději salát z rajčat a okurek, 144

řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

zákon pěti klasů

kus cibule a to všechno lehounce posolit. A když jsem v Ukrajině, tak samozřejmě, jednu z nejlepších smetan na světě. Zamíchat, dát do lednice a pak se tou dobrotou probírat celý den. Není nad takovou stravu.

Ale zatím si musíme nechat o jídle zdát, potřebujeme přijet včas do Žytomyru.

V archivu už na nás čekali. Ředitel nám představil dvě mladé pracovnice archivu, historičky. Popřál nám hodně zdaru, a když předvedl, jak moc má práce, pochopili jsme a vyšli na chodbu. Sympatické mladé dámy nás odvedly do velké studovny. Na dveřích byl nápis: „Dnes z technických důvodů zavřeno.“ Všechny stoly byly zaplněny šanony, na některých byly knihy, na jiných stolech ležely rozložené noviny.

Aha. Tak tady nám všechno připravili rovnou pod nos.

No uvidíme.

Ještě jsem zavolal do firmy Allka, jestli mají pro nás ubytování. „Ano, máte zabukovaný pobyt v hotelu Buržua. Dva pokoje, jak jste si přáli.“ Poděkoval jsem a jen mi tak problesklo hlavou, jestli ona, Alla, má nějaké zaměstnance, nebo jestli je sama, když všechno zařizuje jen ona. Pak jsem to vyhodil z hlavy, zapnul kameru, zvukárnu a začal jsem natáčet tu velkou spoustu podkladů, které byly rozloženy na stolech. Natočil jsem nejdřív celek, aby bylo vidět, kolik toho máme před sebou.

Vedoucí archivních materiálů se chopila iniciativy: „Nejdříve vám chci ukázat, že všechny naše doklady byly řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

145

zákon pěti klasů

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

Všechny dokumenty byly tajné, záběr z filmu „Zákon pěti klasů“ tajné, nebo přísně tajné. My jsme je teď pro vás odtajnili, abyste to mohli natočit.“ „A protože vás zajímají informace o hladomoru, připravila jsem tady některé důležité dokumenty, ze kterých je vidět, jak to všechno probíhalo.“ Otevřela jedny velké desky, na kterých bylo napsáno: „Výslechy a dokumentace k případu, kdy lidé nemohli jít do práce, protože neměli žádné jídlo.“ „Tohle je zpráva městského výboru, že v továrně obráběcích strojů lidé odmítli nastoupit do práce, protože neměli co jíst. Podle tohoto dokumentu hlad v Ukrajině, protože tento dokument je datován 30. prosince 1930, začal fakticky už v roce 1930. Tento dokument dokazuje, že v Žytomyrské oblasti byl hladomor už v roce 1930.“ Pomalu listovala jednu stránku za druhou, abychom to mohli pečlivě natočit.

146

řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

zákon pěti klasů

KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ CO SE SMÍ A CO NE Ještě jednou jsem natočil ředitele Kohuta, a to když byl v Praze na půdě Senátu ČR. Dával přednášku o hladomoru v Ukrajině v letech 1932–1933.

Po přednášce jsem ho požádal ještě o pár vět do našeho filmu. Řekl jsem mu, že se občas setkávám s námitkou, že hladomor nebyl jen v Ukrajině, a co mám v takové chvíli odpovědět?

Kohut v Senátu ČR: „Je také důležité chápat, že politika komunistické strany byla nastavena nejen proti Ukrajincům, ale i proti druhým národům. To, že to komunistická strana dělala proti Ukrajincům, neznamená, že v té samé době by to nedělala proti dalším národům. Je třeba si uvědomit, že v tomto případě nebyl nějaký výběr, že by komunisté nejdříve likvidovali jeden národ a potom druhý. Oni to dělali všude a najednou.“ O hladomoru ve 30.letech minulého století na území Sovětského svazu se nesmělo mluvit, ani v Ukrajině, ani u nás. A už vůbec nikdo nesměl uvažovat o tom, že to byla genocida. Chtěli jsme svým filmem již od prvního záměru v roce 2005 ukázat skutečnost, že existoval bolševickým státem řízený hladomor, a chtěli jsme, aby se o tom vědělo. Aby nízká míra znalostí dějin dostala další pobídku k pátrání a hledání pravdy. Nejsme vědci, kteří vyřízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

185

zákon pěti klasů

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

sedávají na základě grantu nebo na základě pracovního poměru hodiny a hodiny v archivech a potom výsledky svého bádání prezentují v knihách. Jsme filmaři a jako filmaři jsme k tomuto tématu přistoupili. Filmem jsme chtěli ukázat na fakta, která u nás dodnes nikdo ve školách neučí. Ukázat na souvislosti s dneškem. A existuje snad lepší důkaz, že jsme šli správnou cestou, než skutečnost odehrávající se od 24.2.2022 útokem ruských vojsk na Ukrajinu? Co jiného to je, než pokračování hladomoru a genocidy Ukrajinců? Co je to jiného než útok na demokracii v Evropě? Nevidět toto všechno je chyba.

Do našeho filmu jsme zařadili nejen kopie archivních materiálů dříve přísně tajných, ale také vyprávění pamětníků, vyprávění vědců, kteří se zabývají obdobím před hladomorem i v době hladomoru, poznámkami archivářů, kteří se tématikou zabývají po celý svůj profesionální život.

Když to nevyšlo s filmem jako s varováním, využili jsme nabídky nakladatelství OLYMPIA, abychom scénář s poznámkami vydali jako knihu.

Formu scénáře upravujeme tak, aby se kniha dala lehce číst i lidem, kteří nejsou na scénáře zvyklí.

Kniha, kterou právě držíte v ruce, nepostihuje všechny podklady, které jsme v průběhu natáčení získali. Ale zařadili jsme sem to nejdůležitější, co jsme se o hladomoru za ty tři roky usilovné práce dověděli.

186

řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

zákon pěti klasů

Mapa nejvíce zasažených míst hladomorem v letech 1932-1933, východní část Ukrajiny

Mapa území, kde se dnes útočí, je téměř identická s mapou hladomoru

řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

187

zákon pěti klasů

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

ZÁVĚR: Dne 24.02.2022 ztratil tento film v podobě, kterou jsme mu dali, svůj smysl. Od toho dne už není tím varováním, které nikdo z těch, komu jsme „Zákon pěti klasů“ nabídli, neviděl.

Smysl měl v roce 2005 (koho bude zajímat nějaká Ukrajina?), v roce 2018 (nezajímavé téma, máme ve svém portfoliu mnohem důležitější témata) 2019 (je to nebezpečné téma), a ještě poslední šance 2022 (je to nacionalistické téma a je to nevyvážené)

Dnem, kdy ruská vojska napadla Ukrajinu, naše varování překryl reálný běh světa. To, co bylo základním kamenem našeho námětu, už se stalo realitou.

A tak náš film i knížka mohou sdělovat v záhlaví: NATOČENO A PSÁNO PODLE SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍ.

188

řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

zákon pěti klasů

PODĚKOVÁNÍ Velvyslanectví Ukrajiny v Praze Czech Centre Kyiv, České centrum Kyjev Institut umění - Divadelní ústav Státní archiv Žytomyrské oblasti Národní Muzeum Hladomoru-Genocidy, Kyjev Archiv SBU, Ukrajina Národní archiv Oděské oblasti Ukrajinský institut Národní paměti Historické muzeum Žytomyr Muzeum lidového umění a architektury, Užhorod Ševčenkovský háj, muzeum skanzen, Lvov

ZVLÁŠTNÍ PODĚKOVÁNÍ: Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Jevhen Perebyjnis Andrij Kohut Lucie Řehoříková Tetiana Okopna VolodymyrVjatrovič Prof. Vasil Maročko Vitalij Baka Alice Nussbergerová Helena Kovářová Jan Mahdal Martin Mahdal ml.

Golovata Irina a její rodina řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století

191

zákon pěti klasů

Martin Mahdal, Markéta Adamcová

Irina Ružitská Alla a Daška Borysovy Jana Šteflíčková Jana Hádková Jaroslav Fajzulin

JEDNÍM ZE ZNAKŮ GENOCIDY JE FÁZE, VE KTERÉ UTEČENCI Z JEDNÉ ZEMĚ UTÍKAJÍ DO NĚKOLIKA ZEMÍ UKRAJINCI: Polsko, Česko, Slovensko, a naše známé ze Žytomyru - Rakousko

Rok 2007 - Za akt genocidy už uznalo hladomor na Ukrajině několik států, v Evropě mimo jiné Maďarsko, Polsko nebo pobaltské státy. Česká republika mezi nimi nebyla, v usnesení z listopadu 2007 Poslanecká sněmovna odsoudila hladomor jako dílo „zrůdného totalitního režimu“. Nehovořilo se tam o genocidě.

6. duben 2022, 18:00 Poslanci Parlamentu České republiky uznali hladomor v Ukrajině, organizovaný stalinistickým režimem, za genocidu.

192

řízený hladomor na Ukrajině ve 20. století