0553725

VYZVĚDAČKA

Praha 2022

Přeložila: Kristina Volná

Barbara Cartland: Vyzvědačka Vydání první Copyright © 1993 by Cartland Promotions All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2022 jako svou 2535. publikaci Přeloženo z anglického originálu Lucky Logan Finds Love vydaného nakladatelstvím Barbara Cartland Ebooks Ltd v roce 2012 Český překlad © 2022 Kristina Volná Odpovědná redaktorka Jana Markusová Korektorka Zdeňka Grigarová Ilustrace na přebalu © 2022 Martina Černá Přebal a vazba © 2022 Martina Černá Sazba a grafická úprava Ricardo Tisk TBB, a.s., Banská Bystrica Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-1888-2 BARONET Praha 2022

Barbara

Cartland VYZVĚDAČK A

POZNÁMKA AUTORKY Slavná pověst o zlatém rounu má kořeny v zážitcích výpravy, která se kolem roku 1200 před Kristem vydala do oblasti známé jako Arménie za zlatem rýžovaným z říčních písků pomocí ovčích kůží. Bohatá naleziště zlata byla kromě Persie, Indie a Číny také v Lýdii a na Egejských ostrovech. V roce 1823 se hlavním dodavatelem zlata stalo Rusko a po čtrnáct let zajišťovalo většinu světových zásob. Měď, nejužitečnější z kovových prvků, byla poprvé objevena v době kamenné, 8000 let před naším letopočtem. Platině se ve starověku dostalo jen malého uznání, ačkoli ložiska v těžkých říčních píscích byla odhalena už v šestnáctém století, když Španělé dobyli Jižní Ameriku. Jako první prokázal existenci tohoto vzácného kovu Carl Claus v Rusku roku 1844. Platina se stala významnou pro výrobu šperků a značné množství kovu, který byl pro běžného kupce velice drahý, se spotřebovalo na zubní slitiny.

7

Kapitola 1. 1870

K

dyž se vydala z lesa domů, Belinda se snažila, aby ji sluneční svit procházející skrz listy příliš neokouzlil. Snažila se nemyslet na malá zvířátka krčí­cí se v podrostu. Vymýšlela si o nich v noci příběhy tak často, až se jí zdály opravdové. Dnes však dokázala myslet jen na to, že nemá žádné peníze a že na ni doma čekají sloužící, kteří chtějí, aby jim zaplatila. Její otčím se z Londýna nevrátil. Už na něj čekala téměř týden. Týden, kdy po něm nebylo ani stopy. A dívka se pomalu začínala strachovat. Po smrti její matky se všechno změnilo. Do té doby žila Belinda velmi šťastný život, i když se jí stýskalo po otci. Sir Richard Wyncombe byl nesmírně chytrý člověk, který litoval toho, že má jen jediné dítě. Proto se rozhodl, že z Belindy vychová nejen milovanou dceru, ale také syna, kterého neměl. Ženil se pozdě, neboť do té doby vedl zajímavý život plný cest po celém světě. Rád se setkával s lidmi z mnoha různých zemí a všichni ho obdivovali a naslouchali mu. 9

Sir Richard byl předním světovým odborníkem na orientální jazyky a vždycky doufal, že bude mít syna, který se vydá v jeho šlépějích. Přeložil do angličtiny několik nejzajímavějších knih, které kdy byly napsány, a navštívil místa, kam se jeho souputníci nedostali. Pak se zamiloval. Bylo mu čtyřicet, když potkal krásnou dívku, již okouzlil svým vzhledem a zaujal svou inteligencí. Jeho přátele zaujalo, že ztratil srdce až v tak pozdním věku. Když však poprvé spatřil Virginii Shelbornovou, okamžitě pochopil, že nic na světě není tak důležité. Vzali se tak rychle, až to jejich rodinám přišlo poněkud nepatřičné, a byli neuvěřitelně šťastní. Virginia byla výjimečně chytrá, a přestože měla od svého uvedení do společnosti veliké úspěchy díky své kráse, většinu mužů od sňatku s ní odradila právě její inteligence. Byla pro ně zkrátka příliš chytrá, což však byla naopak vlastnost, kterou na ní sir Richard Wyncombe obdivoval. Naslouchala mu a učila se od něj. Naopak ona podněcovala jeho mysl tak, jak to ještě žádná jiná žena nedokázala, a tak se sir Richard poprvé v životě usadil. Jeden z jeho příbuzných, který zemřel bezdětný, mu odkázal pohodlný dům s pozemky v Hertfordshiru. On i jeho žena jezdili na koni, ale nebyli součástí skupiny lidí, kteří měli v oblibě hony. Ti patřili – v čele s vévodou – k místní smetánce a udávali tón rovněž i v Londýně. Místo toho si sir Richard a jeho žena užívali krásy a klidu své zahrady a Virginia pomáhala manželovi s jeho nejnovější knihou o orientálních jazycích. 10

Když se narodila Belinda, sir Richard získal novou žačku. Jeho dcera později vyprávěla, že se učila mluvit urdsky a persky téměř ještě dříve, než vylezla z kolébky. Rozhodně to byl zcela neobvyklý a fascinující otec a Belinda nedovedla pochopit, jak se mohlo stát, že v den svých šedesátých narozenin nečekaně zemřel na infarkt. Tehdy se jí zhroutil celý svět. Matka sdílela stejné pocity, zoufale ho oplakávala a den po dni chřadla a chřadla. A tak se v patnácti letech Belinda musela naučit starat o dům, pozemky a koně. Snažila se udržet vše takové, jaké to bylo, když byl otec naživu. Musela se vypořádat s osamělými večery, které dříve trávila v jeho společnosti. Někdy se dostali do postele až nad ránem. Matka ji často podněcovala, aby se pouštěla s otcem do souboje slov. Jenže když ovdověla, jako by už Belindě neměla co říci, a jen vzpomínala na minulost. Dva roky po smrti otce jim do životů nečekaně vstoupil kapitán D’Arcy Rowland. Belinda ho poprvé spatřila, když byla v doprovodu podkoního na projížďce v nedalekém lesíku. Smutně si prohlížel kopyto svého koně, který ztratil podkovu. Belinda svého koně zastavila, protože jí kapitán stál v cestě, a zdvořile poznamenala: „Dobré ráno. Můžeme pro vás něco udělat?“ Gentleman, který se skláněl k zemi, vzhlédl. Belinda si pomyslela, že vypadá rošťácky, ale zároveň je velmi pohledný. Netušila, že kapitán ­D’Arcy Rowland je jedním z nejobletovanějších mužů v Londýně. 11

Pocházel z dobré rodiny a svým vlastním způsobem si Londýn podmanil. Byl zábavný, originální a do jisté míry pobuřující, a tak ho každá hostitelka chtěla mít na svém večírku. Oblíbili si ho i muži, kteří navštěvovali kluby Whites a Boodles. Jenže kapitán D’Arcy Rowland nedokázal nepodlehnout hezké tvářičce. Na druhou stranu to byl sportovec a žádný Angličan neodolá nikomu, kdo je skvělý atlet, dokonalý jezdec na koni a k tomu si ještě skvěle vede v kartách. Když D’Arcy Rowland zaslechl Belindin jemný hlas, zvedl hlavu. Čekal, že spatří venkovanku, ale její vzhled ho okouzlil. Byla krásná dokonale nevinným a nezkaženým způsobem a působila jako květina na jaře. Její podkoní zavedl koně ke kováři a Belinda zatím pozvala D’Arcyho Rowlanda k nim domů. Tam potkal její matku. Jako uznávaný londýnský lamač srdcí neměl zájem o mladé nezkušené dívky. Ale Virginia Wyncombová byla něco docela jiného. Seděla v salonu v záplavě květin, které aranžovala, aby se rozveselila. Na sobě měla elegantní mušelínové šaty, které lichotily dokonalé postavě a úzkému pasu. Její plavé vlasy zářily ve slunečním světle dopadajícím oknem. Kvůli svému trápení výrazně zhubla a její oči se nyní v drobné tváři zdály obrovské. Vždycky byla půvabná, ale až nyní dosáhla vrcholu své krásy. D’Arcyho Rowlanda její vzhled zcela uchvátil. Byl ubytovaný u vévody, který žil jen několik mil 12

odsud, ale v dalších dnech strávil většinu času s Virginií Wyncombovou. Lichotil jí, flirtoval s ní a nakonec ji uvedl do světa vášně. Zdálo se, jako by Virginii ze dne na den opustil všechen smutek. V Belindiných očích se docela proměnila a dívka ji takřka nepoznávala. Byla nezkušená, a tak nechápala, že poprvé v životě je její matka s mužem stejného věku. Už neseděla u nohou muže staršího a moudřejšího, než byla sama. Belinda si rychle uvědomila, že když je přítomen D’Arcy Rowland, ona sama není příliš vítaná. A tak se brzy naučila nechávat je o samotě, hned jak dojedla, a hledat si zábavu v domě nebo v zahradě. Občas slýchala jejich veselý hovor nebo smích. I když byla s nimi, málokdy se dívali na něco jiného než jeden na druhého. Tři týdny poté, co D’Arcy Rowland poprvé vkročil do jejich domu, měli on a Virginia Wyncombová svatbu. Byl to tichý obřad v kostele ve vesnici, stejném, v jakém Belindu křtili a konfirmovali a do nějž každou neděli s matkou chodila. Ve víru nadšení se novomanželé odebrali do Paříže na líbánky. Belinda měla opět pocit, že se její svět otřásl v základech. Nikdy ji nenapadlo, že by se matka mohla znovu vdát. Byla ovšem tak chytrá, že to chápala. Tím, že se znovu zamilovala, nijak neohrozila památku jejího otce. Zkrátka se tu potkali dva lidé, kteří v sobě našli část sebe sama a už by bez sebe nedokázali žít dál. 13

Z Paříže se vrátili naprosto nadšení. Belindě připadalo, jako by celý dům vibroval jejich láskou. Potom se D’Arcy Rowland rozhodl představit svou ženu svým londýnským přátelům, a tak téměř okamžitě zase odjeli i se spoustou zavazadel, která si matka nakoupila na líbánkách. Všechny byly plné nádherných šatů a Belindě připadalo, že je skoro škoda je nosit. Matka v nich vypadala jako princezna z pohádky, a proto Belinda měla pocit, že i její otčím musí být opravdický princ. „Líbí se mi, papá,“ řekla portrétu svého otce, když odjeli. „A vím, že vám by se líbil rovněž. Je chytrý a umí mne rozesmát, a co je vůbec nejdůležitější, mamá je s ním znovu šťastná.“ Cítila, že otec by tomu rozuměl. Pak začala uvažovat, co asi bude s ní. Bylo zcela zřejmé, že D’Arcy Rowland nechce, aby jela s nimi, a navíc byla na debutantku trochu mladá. Během následujícího roku svou matku téměř neviděla. Občas se s D’Arcym Rowlandem vrátili a většinou nebyli sami. Belinda se vždy ze všech sil snažila, aby připravila dům na večírek s hosty. Zvykla si najímat pomoc z vesnice. Naštěstí v jednom z domků bydlela starší žena, která pracovala jako komorná na šlechtickém sídle, a Belinda ji pokaždé požádala, aby se přišla starat o dámské návštěvnice. Muži byli podobní D’Arcymu Rowlandovi – okouzlující a šviháčtí. Někteří z nich Belindě připomínali hrdiny knih, které četla. Jeden jí připomněl Karla II., jiný hraběte z Rochesteru a další Casanovu – i když byla natolik zdvořilá, že by to nahlas nepřiznala. 14

Škádlili ji a skládali lichotky a bez nejmenších pochybností všichni do jednoho obdivovali její matku. Ale pokaždé když se vrátila domů, Belindě připadalo, že se matka změnila. Vypadala jinak, protože si zvykla pudrovat tvář a líčit rty narudo, a mluvila způsobem, kterému Belinda stěží věřila. Chovala se koketně a zároveň byla tak krásná, že Belinda chápala, proč od ní muži nedokážou odtrhnout zrak. Belindě připadalo, že některé ženy, které se u nich objevily, se chovaly skandálně. Šlo o způsob, jakým mluvily, a také jak se chovaly, jako by jim záleželo jen na tom, aby uchvátily mužskou pozornost. Dotýkaly se jich dlouhými štíhlými prsty a provokativně je sledovaly očima zpod nalíčených řas. D’Arcy Rowland byl ve svém živlu. Byl dokonalý hostitel – to Belinda viděla jasně – ale zároveň se postaral o to, aby hvězdou každého večírku byla jeho žena. Všichni ostatní byli jen publikum. Šampaňské víno teklo proudem a u oběda a večeře se podávaly ty nejdražší pochoutky. Její matka a otčím spoustu jídla dovezli z Londýna – paštiku, kaviár, lanýže a další delikatesy. A pak, naprosto nečekaně, takže šok omráčil její dceru i manžela, Virginia zemřela. Přijeli z Londýna na Vánoce a celou cestu byla lezavá zima. Když matka dorazila, Belinda zjistila, že má horečku a celá se třese. Pomohla jí se odstrojit, a když pak na sebe matka hleděla v zrcadle, poznamenala. „Copak můžu být nachlazená, když máme zítra večírek? To se vůbec nehodí.“ „Večírek, mamá? Ale to jste mi neřekla.“ „Jen čtyři lidé, drahoušku,“ odvětila Virginia. „a pozítří přijedou další dva.“ 15