0553259

automaticky regulované nivelace, jenž udržoval transportní rovinu i toleranci ± 1 mm. Tento systém obsahoval asi 5 km vodovážných hadic a 10 km propojovacích kabelů, a byl v té době nejrozsáhlejším, jakého kdy bylo ve světě použito. V kostele tak bylo výškově sledováno celkem 500 míst na historickém zdivu i na zpevňující konstrukci. Vše bylo řízeno počítačem, který za dobu přesunu přijal a vyhodnotil na 9 milionů informací. Trasa přesunu byla dlouhá 841,1 metru. Rychlost přesunu byla rovněž řízena po‐ čítačem. Pohyb vpřed byl zajištěn čtyřmi hydraulickými válci, které dle potřeby i brzdily, neboť objekt byl přemísťován po dráze ve sklonu 12,28 ‰. Tato vysoce sofistikovaná technologie byla automaticky řízena z velínu tak, že po nadlimitní výškové denivelaci jakékoli části historického zdiva dal počítač impuls příslušnému transportnímu vozu, který tak zvyšováním či snižováním hydra‐ ulického válce vyrovnával nerovnosti nezpevněného podloží tran‐ sportní trasy. Přemístěná budova byla na novém místě usazena na novou železobetonovou konstrukci se dvěma podzemními etá‐ žemi.

Využití této unikátní technologie sakrální a kulturně památkovou hodnotu mosteckého děkanského kostela povyšuje natolik, že byl tento transfer zařazen do Guinessovy knihy světových rekordů jako případ nejtěžšího tělesa, přepravovaného po kolejích. Dosud nebyl překonán.

Zdvihání a nakládání celého objektu bylo započato 15. září 1975. Vlastní přesun byl zahájen 30. září 1975 v 11 hodin a 50 minut.

Dráha přesunu byla dlouhá 841,18 m, se sklonem 12,28 promile měla obloukový půdorys. Zpevněný objekt děkanského kostela se po ní pohyboval nepřetržitě rychlostí 1,2 až 3,2 cm za minutu.

Na místo jeho současného umístění v těsném sousedství barokního špitálu s gotickým kostelem sv. Ducha na bývalém mosteckém Pražském předměstí dorazil 27. října 1975 v 8 hodin 52 minuty.

Celková renovace objektu a rekultivace okolí na novém místě trvala řadu let. Byla znovu postavena věž, zrestaurován interiér s regotizační orientací, odstraněna výzdoba z 19. století. V roce

1991 byly zahájeny práce na reinstalaci barokního oltáře, roku 1992 zrestaurovány původní velké varhany. V roce 1993 došlo k opětovnému vysvěcení kostela litoměřickým biskupem ThDr. Josefem Kouklem. Byla tím naplněna vize předchozího litoměřického biskupa ThDr. Štěpána Trochty, kterou vtělil do svých slov během poslední bohoslužby na Velikonoční pondělí roku 1969 v děkanském kostele: „Celé generace naplňovaly neděli co neděli po staletí tento chrám, aby se zúčastnily nejsvětější oběti. Lidé zde byli křtěni, zpovídali se, uzavírali manželství, žili zde a přenechávali své místo následujícím generacím. Má tedy prostor chrámu i svoji zvláštní atmosféru. Náboženský odkaz tolika generací je sem jakoby vkořeněn. Dokud chrám bude stát, je naděje, že současnost života najde své pokračování v budoucnosti právě v duchovním odkazu otců.“ Mostecký děkanský kostel byl jen krůček od absolutní zkázy.

Pět století nás dělí od chvíle, kdy lehl popelem půl století od pro‐ pasti, ke které měl jen krůček. A tak si připomeňme slova význam‐ ného mosteckého rodáka a básníka Georga Bartholda Pontana z Breitenberka z roku 1655: „Znovu se z popela zdvihlo to město i s chrámem... Kolik už bylo těch zkoušek, jež měly Most zničit, a přesto nikdy se nedal a kvetl.“ Celospolečenský význam tohoto duchovního a historicky cen‐ ného zachráněného objektu byl potvrzen a umocněn tím, že vláda České republiky schválila 8. února 2010 nařízení, kterým je Děkan‐ ský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě s účinností od 1. čer‐ vence 2010 prohlášen za národní kulturní památku.

Vydal: Mega Graphic, Lipová 748, 250 81 Nehvizdy, tel.: +420 603 465 814, foto a slepení modelu: Milan Bartoš, text a foto: Ing. Stanislav Štýs DrSc. foto: Hadonos/Wikimedia, Michielverbeek/Wikimedia, DTP: Petr Balda.

Ilustroval © Milan Bartoš, 2021.

Rozměr modelu: 93 x 191,5 x 207 mm (šhv).

E-mail: megagraphic@seznam.cz. web: www.megagraphic.cz. Mega Graphic © 2022.

Tisk: Dukase s.r.o. Kladská, 500 03 Hradec Králové.

Stavebnice obsahuje 6 listů A4.

Objednávky na adrese: Mega Graphic, Lipová 748, 250 81 Nehvizdy.

Milan Bartoš

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě Papírový plastický model v měřítku 1:300

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě byl založen roku 1517, dva roky poté, kdy město kompletně vyhořelo, což byla tehdy taková katastrofa, že tehdejší panovník, Vladislav II. Jagellonský, rozhodl, že veškeré příjmy, které plynuly do královské pokladny z krušnohorských dolů na cín, stříbro a měď, půjdou na obnovu tohoto města.

Byly mu ale poskytnuty i další úlevy, proto

také není divu, že město bylo obnoveno během následujících deseti let. Nikoli ovšem samotný kostel. Ten byl budován od roku 1517 až do roku 1549, kdy byl ovšem dokončen jen v hrubé podobě, až v letech následujících v něm byl zařízen inventář. Z původního inventáře ovšem příliš věcí nezbylo, stalo se tak kvůli několika požárům, neboť kostel vyhořel několikrát ještě během samotné stavby. Též

ovšem kvůli válečným konfliktům v dalších staletích. Architektem tohoto kostela byl Jakub Heilmann ze Schweinfurtu, stavitel kostela v Annabergu. Ten se také účastnil položení základního kamene. Nicméně na stavbě tohoto chrámu se později podíleli i další stavitelé a architekti. Kostel sám je pozoruhodný nejen svou mohutností, jedná se o největší kostel na české straně Krušných hor, ale též vnitřní výzdobou. Jednotlivé kaple, které jsou umístěny po vnitřním obvodu kostela, byly zařízeny podle přání jednotlivých cechů či významných rodin, které také na stavbu přispívaly. Pokud jde o cechy, máme v kostele kapli pekařů, bečvářů, krejčí a postřihovačů, jsou zde ale i další, z rodin, které na stavbu kostela taktéž přispívaly, jsou zmíněni např. Fictu‐ mové či Spanmüllerové, čili rodiny, jejichž členové seděli v tehdejší městské radě. Nic‐ méně takových rodin bylo více.

Kostel samotný byl budován z peněz z veřejných sbírek, na nichž se podíleli jak

faráři z nedalekých obcí (např. farář Franz z Krupky), tak i samotní měšťané, kteří v letech 1517 – 1519 konali výpravy nejen

po Čechách, ale také do Německa (např. také do Annabergu, ale zdaleka nejen tam), Slezska, rovněž do Polska, výpravy zavítaly též na Moravu. Kostel byl vysvěcen až roku 1594 arcibiskupem, na což pamatuje i pa‐

mětní deska umístěná v kostele. Předcháze‐ jící rok byl kostel dokončen, až tedy na samotnou věž kostela, ta byla částečně ještě z doby před rokem 1515, kdy město vyho‐ řelo do takové míry, že z něj v podstatě zůstaly pouze dva domy. Věž byla v rámci stavby kostela znovu postavena, ovšem jed‐ ním z požárů, které kostel zasáhly ještě bě‐ hem stavby, byla také silně poničena. Zcela dokončena byla v letech 1600 – 1602, od té doby také kostel náležel katolíkům, což mimochodem dost vadilo většině obyvatel, protože ona většina byla tehdy luteránská.

A je pravda, že také luteráni kostel po posledním požáru z roku 1583 po počá‐ tečním váhání dokončili.

Nicméně výsledek stál za to. Z nejstaršího vybavení sice již mnoho nezůstalo, ale za

zmínku stojí např. poprsnice empory, pás biblických výjevů po vnitřním obvodu em‐ pory, ochozu, který obíhá celý vnitřní pro‐ stor kostela. Na poprsnici empory nalez‐ neme např. příběh Adama a Evy, Obětování Izáka, je zde vyobrazen David a Goliáš, Ježíš a cizoložnice, Ježíšovo zatčení voj‐ skem, které přivedl Jidáš, najdeme zde také příběh o Samsonovi či o Jobovi. Poprsnice empory se v zemi nachází pouze v tomto kostele! Za zmínku stojí také jedinečná klenba či hlavní barokní oltář, ten má na výšku 17 metrů, pochází z 18. století a aby mohl být z kostela vyjmut, musel být v sedmdesátých letech minulého století ro‐ zebrán na kusy.

Podobně jako jiné součásti interiéru, např. varhany (kostel má v současnosti troje). Kostel Nane‐ bevzetí Panny Ma‐ rie v Mostě je samo‐ zřejmě znám nikoli pro svůj vnitřek, ale pro svůj osud.

Neboť se jedná o stavbu, která byla přesunuta, a právě díky tomuto jedinečnému přesunu se podařilo památku zachránit!

Význam záchrany mosteckého děkan‐ ského kostela lze lépe docenit v širších souvislostech s těžbou a demolicí nejen desítek okolních obcí a historické části Mostu, ale i na pozadí faktu, že v průběhu

těchto událostí byly v poválečném období na Mostecku plánovitě zlikvidovány desítky církevních staveb a památek.

Jen v Mostě v rámci uvolnění území pro těžbu byly zlikvidovány: kostel sv. Václava,

klášterní kostel Františka Serafinského s klášterem Minoritů, pravoslavný kostel

a klášter Piaristů, kostel Nanebevzetí Panny Marie s klášterem Kapucínů a evangelický kostel sv. Anny. Již dříve byly zlikvidovány: mostecký hřbitovní kostel sv. Vavřince, židovská synagoga a klášterní kostel na Zahražanech.

Přesun samotného kostela byl připravo‐ ván pět let, nakonec se uskutečnil v září i říjnu 1975 a na počátku nikdo moc nevěřil, že by něco takového mohlo skončit úspě‐ chem.

V roce 1970 byl proveden detailní sta‐ vebně historický průzkum, demontáž mo‐ biliáře interiéru včetně hlavního oltáře, s umístěním do depozitáře v budově mos‐ tecké věznice.

V roce 1971 byla provedena řada prů‐ zkumů vlastního objektu a blízkého okolí.

Především průzkum archeologický, sta‐

vebně historický, geologický, zjišťování sta‐ bilitních podmínek apod.

V létech 1972 až 1975 byla rozebrána chatrná kostelní věž, byly prováděny práce v interiéru kostela: zpevnění chrámové

klenby torkretovým nástřikem za účasti epoxidové pryskyřice, vyztužení klenebních žeber, zpevnění nosných sloupů, vyztužení objektu pří‐ hradovou konstrukcí, která sevřela celou budovu uvnitř a zevně a umožnila rozložit váhu 9 600 tun historického zdiva na 53 transportních vozů. Budova byla „odříznuta“ nad zemí, stěhovala se pouze nadzemní část. Obvod kostela byl zajištěn betonovým věn‐ cem, čímž se váha celého ob‐ jektu zvýšila na 12 000 tun. Historické podzemí zůstalo na původním místě bylo těžbou zlikvidováno.

Současně byla vybudována transportní dráha, kterou tvořily železobetonové pa‐ nely, na které byly poskládány 8 m dlouhé dvojice svařovaných nosníků, ukončené

kolejemi. Tato technika byla z úsporných důvodů dlouhá jen 160 m, i proto musela být po průjezdu kostela demontována a před kostelem opět pokládána. Vlastní přesun se uskutečnil po čtyřech kolejištích.

Unikátním způsobem byl řešen přesun oktogonálního prostoru krypty basiliky, která byla vzácnou památkou na původní kostel. Její klenba byla vyztužena rubovou železobetonovou skořepinou a zavěšena na hlavní ocelovou konstrukci a takto spolu s celým objektem přemístěna. Kostel byl „naložen“ na soubor transportních vozů o únosnosti 500 Mp, z nichž každý byl ukončen hydraulickým válcem. A protože kostel jel po prohýbající se dráze, každý z těchto vozů byl napojen na systém