Nepříliš klasický guláš 6 porcí
to se zvládne i v lese na ohni
1 kg žluté cibule 1 kg vepřového masa sladká paprika 200 ml červeného vína malá plechovka rajského protlaku 1 lžička hořčice rostlinný olej sůl a pepř Nakrájíme si celé jedno kilo klasické žluté cibule na menší kostičky, které následně ve velkém hrnci osmažíme na oleji. Když cibule zhnědne jak po týdnu dovolené na Kanárech, přidáme osolené a opepřené vepřové maso (také nakrájené na kostky) a společně ještě chvilku opékáme. V okamžiku, kdy maso pustí šťávu, vše zaprášíme paprikou a zalijeme červeným vínem. Nyní přijde na řadu rajský protlak, který celý vyklopíme do již krásně doruda zbarvené substance. Jelikož jsme šetřílci, plechovku vypláchneme vodou, kterou také přidáme do guláše (nic nepřijde vniveč!). Přidáme lžičku hořčice a pak vše společně podusíme jak… žádná metafora bez sexuálního podtextu mě nenapadá, takže prostě jen maso podusíme. Jednou za čas ochutnáme a dle libosti dochutíme. Tu sůl, tu zase pepř. Vaříme dvě hodiny na mírném plamenu, jednou za čas promícháme. Když už se bude zdát, že guláš houstne (tekutá část se vyvařuje), sundáme jej z plotny, z ohně, z krbu nebo z mobilní armádní kuchyně jako ve Třech veteránech a za stálého míchání necháme vychladnout. Přesně tak, správný guláš se jí jedině druhý den! Podáváme s houskovým knedlíkem, ale i takovej dobrej bramborovej knédl není k zahození. Pokud jste na dietě, tak si k němu dejte celozrnný chleba, ale upřímně, když držím dietu, nedělám si k obědu guláš.
38
MALÝ
TIP: Chlapský jídlo vyžaduje chlapský pití, dejte si k jedné porci whisky Ardbeg Wee Beastie. Jestli nepijete, postavte si něco z lega.
2 hodiny
TASTE OF RED
39
Nepříliš klasický guláš 6 porcí
to se zvládne i v lese na ohni
1 kg žluté cibule 1 kg vepřového masa sladká paprika 200 ml červeného vína malá plechovka rajského protlaku 1 lžička hořčice rostlinný olej sůl a pepř Nakrájíme si celé jedno kilo klasické žluté cibule na menší kostičky, které následně ve velkém hrnci osmažíme na oleji. Když cibule zhnědne jak po týdnu dovolené na Kanárech, přidáme osolené a opepřené vepřové maso (také nakrájené na kostky) a společně ještě chvilku opékáme. V okamžiku, kdy maso pustí šťávu, vše zaprášíme paprikou a zalijeme červeným vínem. Nyní přijde na řadu rajský protlak, který celý vyklopíme do již krásně doruda zbarvené substance. Jelikož jsme šetřílci, plechovku vypláchneme vodou, kterou také přidáme do guláše (nic nepřijde vniveč!). Přidáme lžičku hořčice a pak vše společně podusíme jak… žádná metafora bez sexuálního podtextu mě nenapadá, takže prostě jen maso podusíme. Jednou za čas ochutnáme a dle libosti dochutíme. Tu sůl, tu zase pepř. Vaříme dvě hodiny na mírném plamenu, jednou za čas promícháme. Když už se bude zdát, že guláš houstne (tekutá část se vyvařuje), sundáme jej z plotny, z ohně, z krbu nebo z mobilní armádní kuchyně jako ve Třech veteránech a za stálého míchání necháme vychladnout. Přesně tak, správný guláš se jí jedině druhý den! Podáváme s houskovým knedlíkem, ale i takovej dobrej bramborovej knédl není k zahození. Pokud jste na dietě, tak si k němu dejte celozrnný chleba, ale upřímně, když držím dietu, nedělám si k obědu guláš.
38
MALÝ
TIP: Chlapský jídlo vyžaduje chlapský pití, dejte si k jedné porci whisky Ardbeg Wee Beastie. Jestli nepijete, postavte si něco z lega.
2 hodiny
TASTE OF RED
39
Malý
94 // 11 / Víno
18 // 01 / Heduš
96 // Sardinky na grilu
20 // Bramborové placky
98 // 12 / Gylfi
22 // Kuře à la kachna
100 // Prego sendvič
24 // 02 / Rodina
102 // Ponte de Dom Luís
26 // Sýrové sušenky tety Vlasty 28 // Palačinky se špenátem 30 // 03 / Katka
Volný
32 // Nádivka
108 // 13 / Pohovor
34 // Vánoční štola
110 // Aglio olio e peperoncino
36 // 04 / Jarda
112 // Horká čokoláda
38 // Nepříliš klasický guláš
114 // 14 / Komparz
40 // 05 / Tomáš
116 // Bun bo nam bo
42 // Koblížky
120 // Panenka Wellington
44 // Skořicové mandle
122 // Oreo cheesecake
46 // Oblačné město
124 // 15 / Lego
Mladý
128 // Řízečky v panko strouhance 130 // 16 / Tinder
52 // 06 / Přijímačky
132 // Pstruh s citronovou omáčkou
55 // Salát coleslaw
134 // Blondies
56 // Smažené jižanské kuře
136 // Rumový deník
126 // Mexický guláš
58 // Sýrový sendvič 60 // 07 / Traktor 62 // Reuben sendvič
Zadaný
64 // Pizza, na kterou jsem pyšný
142 // 17 / Kateřina
68 // Hotdogy s okurkovým relishem
144 // Těstoviny se sýrovou omáčkou
70 // 08 / Ústí
146 // Asijský salát
72 // Čtvrtlibrák se sýrem
148 // Chlebíčky s rukolou
74 // Srdečné pozdravy ze Skotska
150 // 18 / Meeting 152 // Pesto
Portský
154 // Lasagne
80 // 09 / Porto
158 // 19 / Proslov
156 // Halušky
82 // Pastel de nata
160 // Šafránové risotto
84 // Pečené kaštany
162 // Salát s medovo-hořčičnou zálivkou
86 // 10 / Hostel
164 // Čokoládové suflé
88 // Francesinha
166 // Šafránová vdova
92 // Pastel de bacalhau
168 // 20 / Poslední
10
OBSAH
TASTE OF RED
11
Malý
94 // 11 / Víno
18 // 01 / Heduš
96 // Sardinky na grilu
20 // Bramborové placky
98 // 12 / Gylfi
22 // Kuře à la kachna
100 // Prego sendvič
24 // 02 / Rodina
102 // Ponte de Dom Luís
26 // Sýrové sušenky tety Vlasty 28 // Palačinky se špenátem 30 // 03 / Katka
Volný
32 // Nádivka
108 // 13 / Pohovor
34 // Vánoční štola
110 // Aglio olio e peperoncino
36 // 04 / Jarda
112 // Horká čokoláda
38 // Nepříliš klasický guláš
114 // 14 / Komparz
40 // 05 / Tomáš
116 // Bun bo nam bo
42 // Koblížky
120 // Panenka Wellington
44 // Skořicové mandle
122 // Oreo cheesecake
46 // Oblačné město
124 // 15 / Lego
Mladý
128 // Řízečky v panko strouhance 130 // 16 / Tinder
52 // 06 / Přijímačky
132 // Pstruh s citronovou omáčkou
55 // Salát coleslaw
134 // Blondies
56 // Smažené jižanské kuře
136 // Rumový deník
126 // Mexický guláš
58 // Sýrový sendvič 60 // 07 / Traktor 62 // Reuben sendvič
Zadaný
64 // Pizza, na kterou jsem pyšný
142 // 17 / Kateřina
68 // Hotdogy s okurkovým relishem
144 // Těstoviny se sýrovou omáčkou
70 // 08 / Ústí
146 // Asijský salát
72 // Čtvrtlibrák se sýrem
148 // Chlebíčky s rukolou
74 // Srdečné pozdravy ze Skotska
150 // 18 / Meeting 152 // Pesto
Portský
154 // Lasagne
80 // 09 / Porto
158 // 19 / Proslov
156 // Halušky
82 // Pastel de nata
160 // Šafránové risotto
84 // Pečené kaštany
162 // Salát s medovo-hořčičnou zálivkou
86 // 10 / Hostel
164 // Čokoládové suflé
88 // Francesinha
166 // Šafránová vdova
92 // Pastel de bacalhau
168 // 20 / Poslední
10
OBSAH
TASTE OF RED
11
Pastel de bacalhau 1 hodina
předkrm pro 6 osob
jako ryba ve vodě
1 filet tresky 1 cibule 1 stroužek česneku 4 brambory (asi 400 g) sůl, pepř hrst hladkolisté petrželky
Původní recept se dělá ze solené tresky (bacalhau totiž znamená treska), která se namáčí ve vodě. Kombinace brambor a ryby v nás jistě může vyvolat adventní náladu (nebo vzpomínky na školní jídelnu a rybí prsty), tak pozor na to! Filet z tresky šoupneme do horké vody a pár minut ho povaříme. Cibuli, kterou jsme si chytře nakrájeli najemno, osmažíme na lžíci oleje (osmažíme ji na pánvi, lžíce symbolizuje množství oleje, víme?). Následně přidáme stroužek česneku (též nakrájený najemno) a tresku, kterou jsme si holýma rukama jak nějaký antický medvěd natrhali na malé kousky. Dejte si pozor na kosti, s těma totiž v pozdější fázi trávení není moc velká zábava. Vše společně ještě chvíli opékáme a nakonec necháme lehce vychladnout. Brambory ve slupce dáme hezky postaru vařit cca na dvacet minut, i ty pak necháme trošku vychladnout. To kvůli tomu, abychom se nespálili, protože brambory následně oloupeme a nastrouháme najemno. Nastrouhané brambory osolíme a opepříme, přidáme k nim tresku s cibulkou a česnekem a k tomu všemu jim do jejich roztomilého společenství přidáme nasekanou petrželku. Pomocí dvou lžic za pohybů připomínajících vzlétající labuť vytvoříme malé nočky, které pak obalíme v trojobalu. Smažíme v rozpáleném oleji tak, aby byly nočky (ach) celé ponořené.
90
PORTSKÝ
TIP: Nečichejte k sušeným treskám, které visí různě po obchodech.
1 vejce hladká mouka, strouhanka na obalení řepkový olej na smažení
TASTE OF RED
91
Pastel de bacalhau 1 hodina
předkrm pro 6 osob
jako ryba ve vodě
1 filet tresky 1 cibule 1 stroužek česneku 4 brambory (asi 400 g) sůl, pepř hrst hladkolisté petrželky
Původní recept se dělá ze solené tresky (bacalhau totiž znamená treska), která se namáčí ve vodě. Kombinace brambor a ryby v nás jistě může vyvolat adventní náladu (nebo vzpomínky na školní jídelnu a rybí prsty), tak pozor na to! Filet z tresky šoupneme do horké vody a pár minut ho povaříme. Cibuli, kterou jsme si chytře nakrájeli najemno, osmažíme na lžíci oleje (osmažíme ji na pánvi, lžíce symbolizuje množství oleje, víme?). Následně přidáme stroužek česneku (též nakrájený najemno) a tresku, kterou jsme si holýma rukama jak nějaký antický medvěd natrhali na malé kousky. Dejte si pozor na kosti, s těma totiž v pozdější fázi trávení není moc velká zábava. Vše společně ještě chvíli opékáme a nakonec necháme lehce vychladnout. Brambory ve slupce dáme hezky postaru vařit cca na dvacet minut, i ty pak necháme trošku vychladnout. To kvůli tomu, abychom se nespálili, protože brambory následně oloupeme a nastrouháme najemno. Nastrouhané brambory osolíme a opepříme, přidáme k nim tresku s cibulkou a česnekem a k tomu všemu jim do jejich roztomilého společenství přidáme nasekanou petrželku. Pomocí dvou lžic za pohybů připomínajících vzlétající labuť vytvoříme malé nočky, které pak obalíme v trojobalu. Smažíme v rozpáleném oleji tak, aby byly nočky (ach) celé ponořené.
90
PORTSKÝ
TIP: Nečichejte k sušeným treskám, které visí různě po obchodech.
1 vejce hladká mouka, strouhanka na obalení řepkový olej na smažení
TASTE OF RED
91
12 / Gylfi Po pár měsících v Portu se ze mě stal bohémský umělec ze střední Evropy, kterému patří celý svět, nebo alespoň druhé největší město jednoho západoevropského státu. Téměř každý den (někdy jsem jen ležel a koukal na filmy) jsem vyrážel se svou Nadějí na výlety k moři, do přístavu nebo k odlehlejším místům, kde se věší prádlo na dřevěné konstrukce a děti tam pobíhají bosy. Prostě divočina se vším všudy. Tak nějak jsem se otrkal a začal si užívat studijní pobyt v celé jeho kráse. Neměl jsem sice s nikým pohlavní styk a ani nechodil na párty nebo školní akce, protože lidi, ale na pláži jsem se vydržel dívat na západ slunce hodinu, a to je fakt hodně drsný! Otrkal jsem se tak moc, že jsme se spolu s děvčaty a polským spolubydlícím Maczkem, který si pořád dělal srandu z češtiny, rozhodli jít na místní stadion na přátelské utkání Portugalsko vs Island, tzv. „podívat se na Ronalda“. Člověku to hned nedojde, ale když jdou čtyři cizinci, z nichž jsou dva zrzaví a jeden čistý blond v barvě zimního slunce, na zápas proti Islandu, je na vás konstantně upnutá pozornost. Estádio do Dragão, tamní stadion FC Porto, byl kompletně obsazen, protože fotbal je v Portugalsku svátkem nejen pro pupkaté fotbalové teoretiky AKA amatérské trenéry/rozhodčí všeho druhu, ale i pro celé rodiny, matky nevyjímaje. Atmosféra na stadionu byla tak moc silná, že i portugalská hymna, kterou jsem neznal a vůbec jí nerozuměl, mě dojala. Ono když třicetitisícový dav zpívá jakoukoliv písničku, tak jde vždycky o silný zážitek. Když došlo na hymnu Islandu, cítil jsem na sobě pobouřené pohledy portugalských fanoušků, protože nejenom že jsme nezpívali, ale ani se nezvedli a nepoložili pravou ruku na srdce. I tak jsme byli docela v pohodě, protože vedle nás seděla rodinka s asi čtyřletým synem. Vzít takhle malé dítě na český stadion by nepatřilo mezi top 10 nejlepších věcí, které jako rodič můžete udělat, ale tady byl fotbal rodinnou událostí. To jsme si alespoň na začátku mysleli. Ovšem v okamžiku, kdy se kopačka islandského hráče dotkla míče, ona milující maminka chytla svému synovi ručičku a začala s ní třást a ukazovat mu, jak správně na soupeře bučet. Když si dovolil Island vstřelit první branku, snažili jsme se všichni co nejvíce vmáčknout do sedačky a hlavně na sebe zbytečně neupozorňovat. Při druhém gólu jsme byli
v myšlenkách s našimi rodinami a psali nervózně rozklepanýma rukama na telefonu zprávy na rozloučenou. Náhle se na nás vedle sedící muž velkého vzrůstu otočil a svou portugalskou angličtinou (což jsou vlastně jen gesta rukama) naznačil, že se nemusíme ničeho bát, že se můžeme klidně radovat. Celou tuto nonverbální větu doplnil vztyčeným palcem a velkým úsměvem plným bílých zubů. Nikdo, kdo má takhle zářivé zuby, přece nemůže být zlý člověk. Vždycky se vám tak nějak uleví, když zjistíte, že vás třicet tisíc fanoušků (včetně zubatého muže a matky s dítětem) nechce zabít a že se přišli na fotbal prostě jenom bavit. V devadesáté minutě jsem na nic nečekal. Poté, co si Gylfi Sigurdsson postavil míč na penaltový bod a elegantní střelou k levé tyči „vsítil“ kulatý objekt, který zde znamená celý svět, jsem vstal a tleskal. Nadšen z toho, že moje země dokáže konkurovat i takovému fotbalovému velikánovi, jako je Portugalsko. V ten okamžik jsem byl totiž Islanďan, hrdý Islanďan. „Ég er íslenskur!“ Pokud se hraje v Portugalsku fotbal, lidé se nachází jen na třech místech: doma, na stadionu nebo ve snackbarech. V okamžiku, kdy zápas skončil, se ulice opět naplnily životem a šlo se slavit. Moment, na který jsem čekal (teda samozřejmě i na Gylfiho penaltu). Můj cíl byl totiž ještě před prvním poločasem jasný — vidět Ronalda hrát (čekal jsem víc) a získat pověstné chacorro co nejdříve. Jídlo, do kterého jsem se zamiloval. Divíte se mi snad? Na Islandu totiž nic takového nemáme!
96
TASTE OF RED
PORTSKÝ
97
12 / Gylfi Po pár měsících v Portu se ze mě stal bohémský umělec ze střední Evropy, kterému patří celý svět, nebo alespoň druhé největší město jednoho západoevropského státu. Téměř každý den (někdy jsem jen ležel a koukal na filmy) jsem vyrážel se svou Nadějí na výlety k moři, do přístavu nebo k odlehlejším místům, kde se věší prádlo na dřevěné konstrukce a děti tam pobíhají bosy. Prostě divočina se vším všudy. Tak nějak jsem se otrkal a začal si užívat studijní pobyt v celé jeho kráse. Neměl jsem sice s nikým pohlavní styk a ani nechodil na párty nebo školní akce, protože lidi, ale na pláži jsem se vydržel dívat na západ slunce hodinu, a to je fakt hodně drsný! Otrkal jsem se tak moc, že jsme se spolu s děvčaty a polským spolubydlícím Maczkem, který si pořád dělal srandu z češtiny, rozhodli jít na místní stadion na přátelské utkání Portugalsko vs Island, tzv. „podívat se na Ronalda“. Člověku to hned nedojde, ale když jdou čtyři cizinci, z nichž jsou dva zrzaví a jeden čistý blond v barvě zimního slunce, na zápas proti Islandu, je na vás konstantně upnutá pozornost. Estádio do Dragão, tamní stadion FC Porto, byl kompletně obsazen, protože fotbal je v Portugalsku svátkem nejen pro pupkaté fotbalové teoretiky AKA amatérské trenéry/rozhodčí všeho druhu, ale i pro celé rodiny, matky nevyjímaje. Atmosféra na stadionu byla tak moc silná, že i portugalská hymna, kterou jsem neznal a vůbec jí nerozuměl, mě dojala. Ono když třicetitisícový dav zpívá jakoukoliv písničku, tak jde vždycky o silný zážitek. Když došlo na hymnu Islandu, cítil jsem na sobě pobouřené pohledy portugalských fanoušků, protože nejenom že jsme nezpívali, ale ani se nezvedli a nepoložili pravou ruku na srdce. I tak jsme byli docela v pohodě, protože vedle nás seděla rodinka s asi čtyřletým synem. Vzít takhle malé dítě na český stadion by nepatřilo mezi top 10 nejlepších věcí, které jako rodič můžete udělat, ale tady byl fotbal rodinnou událostí. To jsme si alespoň na začátku mysleli. Ovšem v okamžiku, kdy se kopačka islandského hráče dotkla míče, ona milující maminka chytla svému synovi ručičku a začala s ní třást a ukazovat mu, jak správně na soupeře bučet. Když si dovolil Island vstřelit první branku, snažili jsme se všichni co nejvíce vmáčknout do sedačky a hlavně na sebe zbytečně neupozorňovat. Při druhém gólu jsme byli
v myšlenkách s našimi rodinami a psali nervózně rozklepanýma rukama na telefonu zprávy na rozloučenou. Náhle se na nás vedle sedící muž velkého vzrůstu otočil a svou portugalskou angličtinou (což jsou vlastně jen gesta rukama) naznačil, že se nemusíme ničeho bát, že se můžeme klidně radovat. Celou tuto nonverbální větu doplnil vztyčeným palcem a velkým úsměvem plným bílých zubů. Nikdo, kdo má takhle zářivé zuby, přece nemůže být zlý člověk. Vždycky se vám tak nějak uleví, když zjistíte, že vás třicet tisíc fanoušků (včetně zubatého muže a matky s dítětem) nechce zabít a že se přišli na fotbal prostě jenom bavit. V devadesáté minutě jsem na nic nečekal. Poté, co si Gylfi Sigurdsson postavil míč na penaltový bod a elegantní střelou k levé tyči „vsítil“ kulatý objekt, který zde znamená celý svět, jsem vstal a tleskal. Nadšen z toho, že moje země dokáže konkurovat i takovému fotbalovému velikánovi, jako je Portugalsko. V ten okamžik jsem byl totiž Islanďan, hrdý Islanďan. „Ég er íslenskur!“ Pokud se hraje v Portugalsku fotbal, lidé se nachází jen na třech místech: doma, na stadionu nebo ve snackbarech. V okamžiku, kdy zápas skončil, se ulice opět naplnily životem a šlo se slavit. Moment, na který jsem čekal (teda samozřejmě i na Gylfiho penaltu). Můj cíl byl totiž ještě před prvním poločasem jasný — vidět Ronalda hrát (čekal jsem víc) a získat pověstné chacorro co nejdříve. Jídlo, do kterého jsem se zamiloval. Divíte se mi snad? Na Islandu totiž nic takového nemáme!
96
TASTE OF RED
PORTSKÝ
97
Sardinky na grilu podle rybářského skillu
podle rybářského skillu
minimálně 4 ks sardinek gril olej mořská sůl citron Vstaneme ve čtyři hodiny ráno, pohladíme psa po hlavě a otevřeme dřevěné dveře. Vyjdeme na pláž a cestou k lodi prohlédneme všudypřítomné rybářské sítě, které se tu suší na slunci. Při této příležitosti si vychutnáváme jemný dotyk písku na našich bosých chodidlech. Nastoupíme na loď a vydáme se směr východ slunce. Nahodíme sítě a lovíme ryby. Z lovu se vracíme vítězoslavně s profesionálním výrazem ve tváři. Ryby jedním pohybem vysypeme ze sítě na stůl a čekáme, až nám někdo vynadá. Až se tak stane, mávneme rukou a jdeme ven rozdělat gril. Gril rozpálíme na plný pecky, aby byl vhodný na grilování sardinek. Uchopíme rybu, proti směru ji nožem párkrát přejedeme (tím ji zbavíme přebytečných šupin), uřežeme všechny ploutve, u hlavy ji nařízneme, vyjmeme vnitřnosti jak ve filmu Predátor a opláchneme ve studené vodě (rybu, ne ty vnitřnosti). Sardinku vysušíme utěrkou a položíme ji na rozpálený gril, který jsme si předem moudře potřeli olejem. Přišel čas na dochucení. Sardinku posypeme hodně, hodně moc solí a grilujeme z každé strany maximálně 3 minuty. To je vše. Je to taková dobrota, že cokoliv navíc chuť pravé sardinky zničí. Ok, můžeme si ji ještě pokapat troškou citronu, ale fakt, opravdicky jenom kapkou.
94
PORTSKÝ
TIP: Pokud máte gril na kolečkách, tak sardinky připravujte jen na pláži. Jestli nemáte pláž, jak to, že jste ulovili sardinky? Sardinky lze ale získat i jinak, třeba na esardinky.cz
1 den
TASTE OF RED
95
Sardinky na grilu podle rybářského skillu
podle rybářského skillu
minimálně 4 ks sardinek gril olej mořská sůl citron Vstaneme ve čtyři hodiny ráno, pohladíme psa po hlavě a otevřeme dřevěné dveře. Vyjdeme na pláž a cestou k lodi prohlédneme všudypřítomné rybářské sítě, které se tu suší na slunci. Při této příležitosti si vychutnáváme jemný dotyk písku na našich bosých chodidlech. Nastoupíme na loď a vydáme se směr východ slunce. Nahodíme sítě a lovíme ryby. Z lovu se vracíme vítězoslavně s profesionálním výrazem ve tváři. Ryby jedním pohybem vysypeme ze sítě na stůl a čekáme, až nám někdo vynadá. Až se tak stane, mávneme rukou a jdeme ven rozdělat gril. Gril rozpálíme na plný pecky, aby byl vhodný na grilování sardinek. Uchopíme rybu, proti směru ji nožem párkrát přejedeme (tím ji zbavíme přebytečných šupin), uřežeme všechny ploutve, u hlavy ji nařízneme, vyjmeme vnitřnosti jak ve filmu Predátor a opláchneme ve studené vodě (rybu, ne ty vnitřnosti). Sardinku vysušíme utěrkou a položíme ji na rozpálený gril, který jsme si předem moudře potřeli olejem. Přišel čas na dochucení. Sardinku posypeme hodně, hodně moc solí a grilujeme z každé strany maximálně 3 minuty. To je vše. Je to taková dobrota, že cokoliv navíc chuť pravé sardinky zničí. Ok, můžeme si ji ještě pokapat troškou citronu, ale fakt, opravdicky jenom kapkou.
94
PORTSKÝ
TIP: Pokud máte gril na kolečkách, tak sardinky připravujte jen na pláži. Jestli nemáte pláž, jak to, že jste ulovili sardinky? Sardinky lze ale získat i jinak, třeba na esardinky.cz
1 den
TASTE OF RED
95