0536184

František Šusta

Lidsko-psí konverzace Jak si vytvořit komunikační signály pro snazší život

Praha, 2021

Poděkování

Praktické návody v této knize slouží pro čtenářovu inspiraci a pro správnou funkčnost musejí být aplikovány s maximálním citem a s respektem k individuálním potřebám a odlišnostem každého zvířete. Autor a nakladatel nenesou odpovědnost v případě náhodných nebo následných škod vzniklých na základě opatření, provádění nebo používání pokynů a doporučení obsažených v této knize nebo v souvislosti s nimi.

Copyright © RNDr. František Šusta, 2021 Illustrations © RNDr. František Šusta, 2021 Photos © František Šusta mladší, Zdeněk Blata, Jitka Metličková a archiv autora, 2021 © Nakladatelství PLOT, 2021 ISBN 978-80-7428-409-0

Knížka, kterou dostáváte do ruky, je v mnoha směrech jiná, než ty předchozí. Je sice o tréninku, ale stejnou měrou (a snad i víc) je o normálním životě. O obyčejných každodenních radostech i strastech, kterými s námi jde i náš pes. A proto tím, kdo se o tuhle knížku zasloužil nejvíce, i když to sama neví, je moje žena Karina. Děkuji ti za to, že mě držíš na zemi, připomínáš mi krásy normálního světa a vracíš mě z mého „tréninkového obláčku na nebesích“ mezi normální „praktické smrtelníky“. Moc to potřebuju. Děkuji i všem našim dětem za to, že vím, co je to život se psem v pořádně velké rodině, a znám snad všechny verze toho, co se může v takové partičce stát.

Děkuji všem těm, kdo mi pomohli konzultacemi nad obsahem knihy: Katce Lerlové, Matějovi Bartákovi, Lence Blachové, Kubovi Beranovi, Tereze Nekovářové, Nicki Boydové ze Zoo Sand Diego, Prof. Susan G. Friedmanové a Gabby Harrisové. Za inspiraci k tabulce slovních podnětů děkuji Viki Obetkové.

Mé velké díky patří každému, kdo pro tuhle knížku poskytnul svůj příběh z praxe – Blance, Janě, Elišce, Tomášovi, Lucce, Evě a Patrikovi. Jsem moc rád, že existujete a že se díky vašim zprávám učím možná víc já od vás, než vy ode mne.

Za inspiraci ke cvičením s lidskou myslí děkuji své kolegyni Petře Jaškówové a svým lektorům NLP Johannesu Bhagatu Zeilhoferovi a Jitce Sanandě Naušové.

Díky vám vidím a cítím věci ve větších souvislostech, než mi velí popisná věda.

A je to přesně to, co mi chybělo k pochopení něčeho, jako je vztah člověk–pes.

Děkuji všem lidským i psím klientům mých praktických lekcí, konzultací a táborů, kteří mě spolu se svými psy učí dnes a denně, co je to psí život, co je to život se psem a že na světě neexistují dva stejní psi ani lidé. A na závěr samozřejmě musím poděkovat svým fenkám Rozárce a Verunce, které tuhle knihu vlastně napsaly se mnou vším tím, co jsme spolu za ty roky zažili. Tahle knížka je hlavně o vás.

Obsah

Kapitola 4

Obsah Jak chápat tuto knihu

/

7

Nejprve si vyjasněme

/

Úvod

/

Začínáme konverzovat

11

Výuka/výchova / 11 Nejde o to, jak to zní, ale co to znamená Kouzlo zvané ZOBECNĚNÍ / 14 Bez vztahu to nefunguje / 15

Kapitola 2

Jak spolu budeme mluvit

/

/

54

Základní dialog pro výuku / 54 Praktické cvičení – Základní dialog / 56 Význam „nulové“ pozice ve výchově aneb „Pěkně prosím“ / 63 Konec lekce (end of session cue) – „Nemá cenu, abys nabízel další chování“ nebo ve výchově „Já ti teď nemám co dát“ / 65 Praktické cvičení – Signál o konci lekce (a možná i o začátku) / 66 O kouzelném chrastítku / 69 Praktické cvičení – Seznámení s cizím člověkem na povel / 70 Arya, Jana a kouzelné chrastítko / 75 Malá rekapitulace / 78

9

Kapitola 1

/

5

Kapitola 5

13

Signály o nesouhlasu

17

Tón hlasu – Jak se cítím a o čem mluvím / 17 Praktické cvičení – Poznej svůj hlas / 18 Něco málo o slibech / 21 Praktické cvičení – Přeladění tónu a „kotva“ / 22 Zhiva a Blanka / 25 Jak zvířata rozlišují slova? / 27 Praktické cvičení – Čemu váš pes rozumí? / 30 Tabulka slov pro život / 33

Kapitola 3

Jméno psa aneb Mluvím s tebou, chci, abys mě vnímal Praktické cvičení – Jak vybudovat funkční jméno? / 42 Zrychlujeme reakci aneb Kouzlo krátké šance / 45 Praktické cvičení – zrychlení reakce na jméno / 45 Mluvím s ním, nebo se svou představou o něm? / 48 Praktické cvičení – Jméno jako nálepka / 48 Praktické cvičení – Co od něho chci? / 51

/

80

Zákazový signál (delta cue čili obyčejné „Fuj“) – „Máš poslední šanci“ nebo také „Tady jsem JÁ, tady je to MOJE“ / 81 Praktické cvičení – Ujasněte si delta signál / 83 Signál o marnosti (no reward marker) – „Tímhle chování se k odměně nedostaneš“ nebo ve výchově „Děkuju, ale tohle nepotřebuju“ / 86 Praktické cvičení – Jak naučit zprávu o chybě a marnosti / 87 Yasmín a Eliška / 93 Velké „default behavior“ – Pes říká „Je to na mě složité, potřebuji chvíli pauzu“ nebo ve výchově „Potřebuju pauzu, jinak za sebe neručím“ / 95 Praktické cvičení – Jak naučit psa říci si „v klidu o klid“ / 97 Malá rekapitulace / 104

Kapitola 6

/

40

Vodítko tu není pro boj, ale pro komunikaci První krůčky „bez partnera“ / 108 Praktické cvičení – Kouzla s vodítkem / 110 Další krůčky „s partnerem“ / 114 Praktické cvičení – Kouzla s vodítkem / 114 Tanec v narvaném sále ve dvě ráno / 118 Praktické cvičení – Obcházecí obloučky / 119 Qwenn a Tomáš / 129

/

107

6

Lidsko-psí konverzace

Kapitola 7

Malé zprávy s velkým významem

/

7

133

Keep going signal (dále KGS) – „Jsi na správné cestě“ nebo ve výchově „Potřebuju, abys vydržel“ / 134 Praktické cvičení – Ještě chvilku vydrž / 135 Confirmative bridge (dále CB) – „Dílčí úkol jsi zvládl, ještě bude další“ nebo ve výchově „Jsem s tvým výkonem spokojený, dál už nepotřebuju“ / 139 Praktické cvičení – Záloha na odměnu / 140 Joey a Lucka / 142 Bridge pro jackpot (dále JB) „Zasloužil sis obrovskou odměnu“ nebo ve výchově „Udělal jsi mi obrovskou radost“ / 144 Praktické cvičení – Za co jsou prémie / 146 Co váš pes vlastně preferuje? / 149 Praktické cvičení – Co je pro něj TOP? / 149

Kapitola 8

Pojistky bezpečnosti

/

Kapitola 9

Slovník máme – a co teď s ním?

Závěr

/

O autorovi

194 /

196

Jak chápat tuto knihu

152

Přivolání z krize (Emergency recall, dále jako ER) aneb „Je tu něco super!“ / 153 Praktické cvičení – „Ježíškův zvoneček“ / 155 Evina štěňata / 159 Automatické zastavení aneb Povolení svalů na slovní „zaklínadlo“ Praktické cvičení – Kouzelné slovíčko k zastavení světa / 163 Jerry a Jana / 172

Tvoříme věty / 186 Co když vám slova chybějí?

Archie a Patrik / 191

P Ř E D M L U VA

/

189

/

175

/

162

Na počátku téhle knížky byla moje potřeba napsat krátký a jednoduchý přehled toho, co se mi na praktických lekcích se psy opakovalo stále dokola. Těch několik cvičení, kterými si tak často v různých obměnách s klienty procházíme, aby jejich pes pochopil některý ze základních signálů pro úspěšnou lidsko-psí komunikaci. A tak jsem začal psát tu „krátkou a jasnou“ knížku s univerzálními návody pro všechny… a během psaní jsem pochopil, že taková knížka nikdy nemůže vzniknout. Lidé a psi jsou totiž živé bytosti a základní vlastností živých bytostí je variabilita. Každý pes je jiný a každý člověk je jiný. A pokud spolu mají komunikovat, nemůže to být jazyk někoho třetího, ale jejich vlastní.

A ten si spolu napíšou nejlépe sami. To, co jim mohu nabídnout já, je inspirace.

Můžu jim ukázat, kolik různých signálů a komunikačních prvků obsahuje ten krásný obor zvaný pozitivní trénink zvířat a jaký je jejich význam. Mohu vést majitele psa k zamyšlení, jak moc se právě jeho pes liší od lachtana a jak bude tím pádem třeba tu vědecky podloženou metodiku pro lachtany upravit, aby jí právě tenhle pes rozuměl a přijal. Můžu ukázat, jak taková komunikace funguje mezi mnou a mými psy a jak v jiné podobě funguje mezi ostatními. Ale nemohu nikomu říkat „tohle udělej, to vždycky zabere“. Nebyla by to pravda.

Tuhle knížku tedy chápejte jako inspiraci, kterou můžete podle libosti rozvíjet. A také jako příběh mojí vlastní cesty, kdy jsem si během psaní dělal pořádek ve své komunikaci s mojí fenkou Verunkou. Několikrát jsem zjistil, kde sám dělám chybu a proč je Verunka z některých slov zmatená. Signál jsem pak opravil a přecvičil. Díky tabulce slovních podnětů jsem si ujasnil, kolik zpráv doopravdy používám a kolik by jich bylo ještě možných. Během psaní jsem tvořil další návody pro cvičení, která vám umožní lépe poznat svět vašeho

8

Lidsko-psí konverzace

Úvod

psa a dokonce i vaše vlastní přesvědčení, zvyky a touhy. A protože mi tyto návody pomáhala ověřovat řada lidsko-psích dvojic, zjistil jsem, jak rozdílný svět prožívá každý ze psů i lidí.

Určitě tuto knihu nechápejte jako seznam všeho, co by měl váš pes umět.

Nenajdete tu cviky základní poslušnosti ani triky z nejrůznějších psích sportů.

Počítám totiž s tím, že takové běžně učené cviky se naučíte podle svých preferencí sami nebo s pomocí svých psích trenérů. V této knize se soustředím na nácvik těch signálů a prvků komunikace, které se tak často neučí a které právě proto často chybějí v komunikaci lidí a jejich psů. Nemají popírat základní výcvik, ale doplňovat ho pro váš spokojený společný život.

Přeji vám proto, ať si s touhle knížkou ještě lépe porozumíte se svým psem.

Ať společně objevíte to, co jste jeden o druhém nevěděli, a hlavně ať vás to baví.

Vždyť právě proto si psa obvykle pořizujeme.

Zkuste si představit, že DO VAŠEHO DOMOVA PŘIBYL MIMOZEMŠŤAN. Ano, já vím, že tohle klišé už bylo ve spoustě filmů. Jenže tenhle „emzák“ k vám nepřišel poznat, co je to láska, ani ho nebudete vracet domů na rodnou planetu. V lásce, alespoň k člověku, je přirozeným přeborníkem a jeho domov bude odteď u vás. Příštích mnoho let budete žít společně. Uvidíte ho vyrůstat, dospívat, budete řešit jeho neplechy i zdravotní příhody a on bude na oplátku v rámci svých možností pracovat pro vás. A za mnoho let přijde i doba, kdy vás možná přestane slyšet, začne hůř vidět a jeho schopnosti a vnímání světa se změní. Na konci všech těch společných let z vašeho života zase odejde a s ním celá jedna etapa vašeho života, jejíž byl součástí. Teď jste ale na začátku příběhu a hledáte řeč, kterou byste se s touhle bytostí z cizí planety domluvili.

Jak mu vůbec povědět „tohle je dobře, tohle špatně, tohle je moje, tohle tvoje“?

A která jsou vlastně ta potřebná slova, z nichž si sestavíme celou společnou řeč pro příští roky? A jak je vysvětlit bez slovníku?

Jako námět na film to zní zajímavě. Možná skoro jako úkol pro superagenta a supervědce v napínavém thrilleru. Ale přitom skoro stejný úkol musí řešit každý, kdo si domů přinese štěně. A většina z nás ten úkol nějak zvládne. Tedy, nezvládneme ho sami. Spolu s námi ho zvládne i pes! Protože o to, aby mezi námi existovala a fungovala společná řeč, nemáme zájem jen my, ale také on.

I on se ocitl „na cizí planetě“ a potřebuje se sžít s jazykem a zvyky místního lidu. A tak pozoruje, zkouší, odposlouchává, orientuje se a nakonec si to vše nějak přeloží do svého chápání. Psi jsou v tomhle směru výjimečné zvířecí bytosti s obdivuhodnými schopnostmi a snahou.

Kdy ale může nastat problém? Pokud si pes a jeho člověk společnou řeč vysvětlují každý po svém. Například pokud povel „ke mně“ vyřčený člověkem znamená pro psa „hele, někde běží srna“. Když majitelova zpráva „uklidni se, všechno je v pořádku“ zní psovi jako „pomoc, oba tu zemřeme, pokud něco neuděláš“. Nebo když majitelovo „FUJ“ znamená pro psa v lepším případě 9

10

Lidsko-psí konverzace

„rychle si to dožer, než k tobě doběhnu“, v horším případě „právě se tě snažím zabít“.

Na svých praktických lekcích vídám taková nedorozumění skoro neustále.

Slovo, které má v češtině jasný význam, může mít ve psím překladu význam zcela opačný. To podle toho, s jakým příběhem ho majitel psovi spojil. To ale nemusí být jediným problémem společné řeči. Často nám totiž „chybějí slova“. Mnoho lidí nemá vůbec ve společné řeči výrazy pro to, aby dokázali psa uklidnit. Říci mu sami o sobě, co vidí a jaký k tomu mají vztah. Z některých situací běžného života psovi vůbec nedáváme východisko a možnost bezpečného vyřešení problému, protože náš lidský svět psí problém buď nevidí, nebo ho chápe svou lidskou optikou.

A právě toho si v posledních dvou letech všímám víc a víc na praktických lekcích. Vídám také, že naučení jednoho či více slov ve společné řeči dokáže naráz vyřešit několik zdánlivě nesouvisejících problémů. Že pár signálů od člověka psovi a od psa člověku může najednou vyplnit pomyslnou mezeru v komunikaci a od té chvíle je všechno oběma stranám jasnější.

Proto jsem se rozhodl napsat tuhle krátkou knížku. Prosím, nechápejte ji jako něco, co musíte zkopírovat. Je to můj návrh, který vychází nejen ze zkušeností z praktických lekcí se psy a jejich majiteli, ale také z mých vlastních potřeb a požadavků na společný život se psem. Je možné, že vaše potřeby a představa o životě se psem jsou jiné. Nic vám proto nebrání přidat do mnou navrhované společné řeči pár slov nebo naopak některá slova nepoužívat. Pamatujte, že touhle společnou řečí říkáte psovi nejen informace o něm a jeho chování, ale i o sobě. O své náladě, svých potřebách, svých zájmech i obavách. Buďte proto upřímní ke psovi i k sobě. Nemá smysl tvrdit psovi o sobě něco, co není pravda. A ze stejného důvodu nemůžete kohokoliv včetně mě kopírovat. Inspirujte se, ale zůstaňte sami sebou. Takové vás totiž váš pes potřebuje!

K A PITOL A 1

Nejprve si vyjasněme Výuka/výchova Jednu ze svých předchozích knih (Neznám druhé takové zvíře, jako je pes, Plot, 2017) zakončuji kapitolou na téma „VÝUKA není to samé co VÝCHOVA“.

A protože i kniha, kterou právě držíte v ruce, mluví o obou z nich, vyjasněme si oba pojmy už od začátku. Mluvím-li o VÝUCE, pak tím myslím v podstatě proces tréninku. Ty chvíle, kdy psa budete učit nové chování a nové podněty, na které bude reagovat. Jsou to chvíle, kdy zvířeti sdělujeme, které jeho chování povede k odměně, a krok po krůčku co nejsnadnější a nejpochopitelnější cestou se jej snažíme dovést k cíli. A protože jsem vyznavačem tréninku pozitivním posilováním, pak moje výuka nestojí na předem naplánovaných trestech, ale na úspěchu a odměnách. Výuka je zkrátka proces, kdy zvířeti během tréninkové lekce vyprávíme o něm a jeho chování.

Oproti tomu VÝCHOVA, to jsou okamžiky, kdy jako lidé mluvíme sami o sobě. Říkáme psovi, jaký máme vztah k věcem a lidem kolem sebe. Co nás rozrušuje a co nás nechává klidnými. Co si přejeme, co máme rádi a co ne.

Z čeho máme radost a co nám naopak vadí. Co je naší starostí a tím pádem to není starostí psí. A patří sem i zprávy o tom, co je naše a kde jsou naše osobní hranice, za které psa nepustíme a kde mu vedle sebe dáváme jeho místo a roli.

Výchova vlastně běží celý společný život, především mimo tréninkovou lekci. V tom je do jisté míry náročnější než výuka. Zatímco na výuku, tedy systematický metodický trénink, máme dnes mnoho podrobných návodů, k výchově jedna společná univerzální metodika neexistuje. A je to logické. Pokud v rámci výchovy vypráví člověk psovi sám o sobě, pak to bude od každého 11

12

Lidsko-psí konverzace

Nejprve si vyjasněme

13

z nás jiná informace. Nejsme roboti z jednoho výrobního pásu (a psi samozřejmě také ne). Zprávy o každém z nás se tedy budou velmi lišit.

Mnoho lidí považuje za výchovu psa jen „ukázat mu, kdo je tu pánem“.

Pokud se tím navíc myslí „použít na psa násilí a přeprat ho, aby pocítil lidskou nadřazenost“, pak mi to připadá trošku tragické. Představte si, že jste tentokrát vy uvízli na zbytek života na cizí planetě a pro pochopení místní kultury jste si pořídili knihu. Jenže na její první a zároveň poslední stránce se píše „jsme silnější než ty a můžeme tě kdykoliv zabít!“. A to je všechno. Žádný návod, jak se zabití vyhnout. Nic o tom, co je vhodné a co ne a co se tu od nás vlastně čeká, pokud nemáte za urážku místního lidu zahynout krutou smrtí. Tak si raději pořídíte druhý díl průvodce po planetě, který slibuje odpovědi na všechny tyhle důležité otázky. Otevřete ho a na jeho jediné straně je napsáno „Nějak to poznej! Pozoruj, poslouchej a nějak na to přijdeš. Ti před tebou na to také přišli…“ Určitě vidíte, jak moc by vám chyběly informace. A jak nejistí a osamělí byste se cítili na takové planetě, na nepochopitelném místě, které vám o sobě řeklo jen tak málo a vše ostatní nechává na vás, zatímco ve vzduchu neustále visí hrozba průšvihu. Někdo z vás bude jistě talent, vše potřebné odpozoruje a s místní kulturou se sžije bez většího stresu. Někdo bude raději ze strachu z průšvihu neustále konejšit hostitele i tam, kde mu nic nehrozí. Jiný si zvolí cestu apatie a jako by neviděl a neslyšel, odřízne se od světa, který nechápe. A někdo bude pro jistotu útočit první. Vidíte tu podobnost? Vždyť všechny uvedené strategie (mimo jiných) používají v našem lidském světě psi, kteří o nás nemají dost informací, a tak nevědí, jak se vyhnout průšvihu.

Výchovu, tedy zprávy o člověku, považuji tedy za velmi důležitou podmínku spokojeného psího života. Stále ale zůstává otázka: jak mám psovi sdělit něco o sobě, když ani já neumím mluvit psí řečí? Naštěstí si VÝUKA a VÝCHOVA mohou vzájemně pomoci. Můžeme VÝUKOU naučit nová slova a nové zprávy, které pak využijeme při VÝCHOVĚ. Zvláště v pozitivním tréninku, kde nehrozí cílené tresty a není tu tlak na bezpodmínečný výsledek.

V takovém tréninku má zvíře možnost v klidu a beze strachu pochopit náš slovník a zároveň se naučit komunikovat směrem k nám.

Je možné (vlastně jisté), že nové slovo společné řeči bude mít často trochu jiný význam při tréninkové lekci a mimo ni. Nebude ale zcela odlišný, jen trochu posunutý. V tréninku (výuce) totiž bude zpráva mluvit o psovi a jeho chování (TY). V životě (výchově) pak mluví o člověku, který zprávu vyřkl (JÁ).

Například zpráva z tréninku „tímhle chováním se TY nedostaneš k odměně“ se může v životě mimo trénink změnit na význam „děkuji ti, ale tohle JÁ od tebe nepotřebuji“. Ze zprávy v tréninku „lekce končí, nemá cenu, abys TY něco nabízel“ se v normálním životě může stát „JÁ ti teď nemám co dát“. A je to logické. Protože v tréninku jde o odměnu za provedené chování, zatímco v životě o společné soužití. A čím větší „zavděčovač“1 je vás pes, tím důležitější pro něj pohodové soužití bude. Alespoň tak to chápu já.

Nejde o to, jak to zní, ale co to znamená Mohli jste si všimnout, že k přesnému překladu jediného signálu z tréninku bylo třeba několika slov lidské řeči. Třeba právě uvedený signál o konci lekce jsem pro naše účely přeložil „já ti teď nemám co dát“. Ta věta je postavena tak, abych mluvil o SOBĚ, o okamžiku TEĎ (tedy ne o celém životě). Takový je překlad pro člověka. Ale jak vypadá signál navenek? V mém případě říkám směrem k mé fence Verunce slovo „nemám“ a dělám gesto překříženýma rukama.

Moje kamarádka Míša ale svému psovi ukazuje stejnou zprávu slovem „konec“ s gestem, které vypadá jako oklepávání drobků z dlaně.

Tohle slovo a gesto jsou zkrátka jejímu chápání bližší, stejně jako mně jsou bližší ty moje. Neexistuje na ně předpis. Podoby těchto signálů jsou pomůckou pro mne a pro Míšu, aby nám připomínaly jejich význam. Pokud by se někdo 1 Pojmem „pes zavděčovač“ myslím ten typ psa, který potřebuje v první řadě vědět, že jeho pán je spokojený a až v druhé řadě mu jde o odměnu. Jaký vliv má taková povaha psa na trénink pozitivním posilováním, obsáhle popisuji v knize Neznám druhé takové zvíře, jako je pes (Plot, 2017)

14

Lidsko-psí konverzace

Nejprve si vyjasněme

z vás rozhodl naučit tenhle signál třeba na slovo „mrkev“ s gestem strčení malíčku do ucha, nic vám v tom nebrání. Hlavně když vy sami budete v tu chvíli chápat, co chcete sdělit, a podle toho budete i jednat. Pes si totiž nebude signál překládat podle slov, ale podle příběhu, který se s ním spojuje. Tedy podle tréninkového procesu, skrze který jsme ho signál naučili a také s naším chováním, které se s tímto signálem pojí v životě.

v obou rukou nákupní tašky a pes chce pohladit (tady samozřejmě řeknu jen slovo). V tuhle chvíli už slovo „nemám“ dávno neznačí jen „lekce skončila“, ale „Já se ti teď nemůžu věnovat“. Ze začátku by si Verunka určitě nedokázala udělat spojitost mezi koncem tréninku a situací s taškami v obou rukách. Ale postupně, díky mnoha situacím provázaným vzájemnou podobností, tuhle spojitost našla. Na počátku jsem musel mluvit v tréninku jen o ní (příklad s kapsičkou a pamlsky v tréninku), pak o ní a o sobě (příklad se svačinou) a teď už vlastně mluvím jen o sobě (příklad s vítáním a nákupními taškami).

Význam „nemá cenu, abys TY něco nabízela“ se dá rozšířil na „JÁ TI teď nemám co dát“ a nakonec i na „JÁ teď nemám čas“. A pes ho odteď chápe ve všech těchto významech.

Podobným procesem zobecnění si musejí přejít v podstatě všechny signály, kterými se budeme dále zabývat, aby se z výuky a tréninku mohly přenést do výchovy a života. A pokud se vám z jakéhokoliv důvodu nedaří je do situací běžného života přenést, pak pes zřejmě potřebuje pomalejší cestu a větší podobnost jednotlivých situací. Nikdy není chybou jít ve chvíli, kdy si nerozumíme, o krůček zpátky, právě naopak, je to vlastnost dobrého trenéra. Je to mnohem lepší, než si trvat stále dokola na svém a nutit zvíře, aby pochopilo vaši myšlenku. Nemá z čeho, chybí mu slovník. Kupředu můžete postupovat, jen dokud si rozumíte – dokud nepředběhnete rychlost zobecňování v hlavičce vašeho zvířete.

Kouzlo zvané ZOBECNĚNÍ Aby jeden a ten samý signál fungoval v různých životních situacích, musí mít pes možnost si ho zobecnit, tedy ZGENERALIZOVAT. Aby k tomuto zobecnění mohlo dojít, je potřeba jednak dostatečné množství opakování a také podobnost situací, ve kterých se objevuje. Nejprve se bude opakovat v situacích úplně identických a až později, kdy už zvíře význam signálu z jednoho příběhu zná, se může kontext rozšiřovat. Co tím myslím? Že například právě signál o konci lekce (výše zmíněné „nemám“, „konec“ a podobně) budeme nejprve používat jen v tréninku a vždy ve stejné situaci tak dlouho, dokud nepoznáme, že ho pes pochopil. A až poté, kdy ho pochopil v tréninku, ho můžeme použít v takové situaci, která se tréninku s pamlsky podobá jen částečně. V mém a Verunčině případě by to byla například chvíle, kdy na výletě vytáhnu svačinu a Verunka se přijde podívat, jestli nemám i něco pro ni. Já v ten okamžik udělám gesto překříženýma rukama a pronesu slovo „nemám“ a Verunka v klidu odchází. „Super,“ mohu si říci, „pochopila to.“ Pokud by to nepochopila, znamená to, že mezi tréninkovou situací a louděním u svačiny je pro ni moc velký rozdíl. Možná tkví v tom, že v tréninku obvykle stojím a u svačiny sedím. Můžu tedy zkusit udělat jeden dva tréninky ze sedu a ukončit je signálem o konci lekce. Pokud to funguje, hned po tréninku si vytáhnu svačinu a zahraji si scénku, která minule nevyšla. Ejhle, tentokrát to Verunka pochopila. A já mohu stejnou zprávu šířit dál ve chvílích, které jsou původnímu tréninku méně a méně podobné, ale je mezi nimi logická spojnice. Použiji ho na konci tréninku s hračkou a později ve chvíli, kdy mi pes při cestě k autu přes zahradu zastoupí cestu a chce se tahat o klacek. Bohužel nemám čas, tak říkám „nemám“, ukážu gesto rukama a Verunka díky podobnosti chápe a jde si klacek kousat sama někam pod keř. A tak se otevírá prostor k použití tohoto signálu ve chvílích, kdy potřebuji ukončit vítání po příchodu domů, když nesu

15

Bez vztahu to nefunguje Psi jsou podle mého názoru mezi všemi živočišnými druhy absolutně výjimeční tvorové hned dvěma vlastnostmi. Na jednu stranu nám lidem odpouštějí v tréninku neskutečné množství chyb a odchylek od precizní metodiky, takže i přes všechny lidské nedostatky se většina lidí se svým psem víceméně nějak domluví a dokonce i ten největší amatér obvykle naučí svého psa alespoň pár základních povelů. Věřte mi, opravdu mám psy s čím srovnávat. Řadu let jsem strávil jako trenér zvířat v zoologické zahradě, kde mým hlavním úkolem bylo dělat vystoupení se zvířaty pro veřejnost. Takže vím, že i když se třeba miniprasátko dokáže díky své inteligenci učit podobně jako pes, jeho tolerance k chybám trenéra je mnohonásobně nižší a často vám může své roztrpčení oplatit až agresí. Ale tohle prasátko není nijak výjimečná potvora – naopak,

16

Lidsko-psí konverzace

podobně fungují i další zvířecí druhy. Divný, nebo spíše výjimečný a úžasný, je pes. A je velká škoda, že to my lidé nedoceňujeme.

Druhou výjimečnou psí vlastností je vztah, který si s námi lidmi automaticky tvoří. Jeho zájem o naše názory, psychiku, naše přání. Ano, samozřejmě se liší plemeno od plemene, ale snad i to nejsamostatnější psí plemeno se zajímá o potřeby svého člověka o dost více než výše zmíněné prasátko. A to nemluvím o divokých zvířecích druzích. Je pravda, že i s „nepsími“ zvířecími druhy si může člověk vytvořit vztah, ale je to vztah tvrdě zasloužený dlouhodobou citlivou prací a chápáním zvířecích potřeb. Pes nám ho dává mnohem levněji než kterékoliv jiné zvíře.

Z výše uvedeného plyne vysvětlení, proč jsem se svými svěřenci v zoo řešil vždy hlavně VÝUKU a téměř vůbec VÝCHOVU. Pokud je výchova zprávou o mně samotném, mých potřebách a názorech, pak funguje jen tehdy, pokud já sám vychovávaný protějšek zajímám. A to se nedá přikázat, to si musíte zasloužit. V případě „nepsích“ zvířat si budete takový vztah budovat celé roky a velmi snadno si ho můžete pokazit. Buďme rádi, že si s námi pes tvoří silný vztah tak snadno. Ale také ne úplně zadarmo a hned. Chce to trochu času a snahy. Takže se, prosím, nedivte, že si malé štěně, psí puberťák nebo pes čerstvě adoptovaný z útulku nemusí zprávy z tréninku hned nezevšeobecnit do života. Náboj pro život mimo trénink totiž dává těmto zprávám síla vztahu s vámi. A ten náboj je potřeba přece jen tvořit i u někoho tak oddaného, jako je pes. Třeba právě snahou komunikovat a chápat svět a potřeby toho druhého.

To přece platí v každém vztahu, nejen v tom mezi člověkem a psem.

K A PITOL A 2

Jak spolu budeme mluvit Tón hlasu – Jak se cítím a o čem mluvím Řekněme, že se teprve chystáte přivézt si domů štěně. Ať chcete nebo nechcete, některé zprávy mu budete dávat hned od první chvíle. V první řadě to budou zprávy o vaší náladě a vašem vztahu k věcem a událostem okolo. Jak to dokážete, když zatím nerozumí ani jedinému vašemu slovu? Když je tam právě teď jako onen mimozemšťan poprvé na cizí planetě? Můžete si pomoci tónem hlasu. I když psí prcek nepozná jediné lidské slovo, tón vašeho hlasu uslyší a spolu s ním bude vnímat i váš pohyb, jeho rychlost a směr, pot či jiné změny pachu. Dá se předpokládat, že mu nakonec dojde souvislost mezi tím vším.

Uvědomí si, že váš hlas má jiný tón, když mluvíte na něj, nebo si řeknete něco pro sebe. Anebo že se váš hlas zvýší a zrychlí ve chvíli, kdy váš pach a třes těla vyjadřují strach – třeba ve chvíli, kdy své štěně v parku svíráte v náručí a vyděšeně křičíte „Zavolejte si někdo toho psa, ať dá mému štěněti pokoj!“ 17

18

Lidsko-psí konverzace

Jak spolu budeme mluvit

Pocení, třes a podobné mimovolní projevy těla moc neovlivníme. Ale hlas ano. A proto právě hlas a změny jeho tónu mohou být jedním z prvních prostředků, kterými můžeme s naším malým „mimozemšťanem“ cíleně komunikovat.

Ale abychom to zvládli, bude potřeba svůj vlastní hlas a jeho změny poznat.

Málokdo totiž se svým tónem hlasu aktivně pracuje, víc věříme obsahu slov.

Znáte třeba tu klasickou diskusi „Hele, jsi v pohodě?“ „Jasně, proč bych nebyl v cajku?“ „No, mně tak úplně nepřipadáš.“ „Jsem úplně v pohodě, nikdy mi nebylo líp!“ „No tak jo, když to říkáš.“ Dotyčný možná úplně v pohodě nebyl, ale dokázal o tom přesvědčit nejprve sám sebe a potom i kamaráda. Přece „když to řekl, tak to musí být pravda“. U psa by vám takové přesvědčování bylo k ničemu.

Ten totiž vůbec nerozumí slovům, kterými přesvědčujete sebe i jeho. Rozumí tónu. A ten může říkat pravý opak než slova. Takže ve výsledku může třeba vaše věta na vycházce „Podívej, novej pejsek, s tím budeme určitě kamarádi…“ vést k pravému opaku, pokud je vyřčená špatným tónem. Zatímco člověk maloval navenek obrázek, jaký by chtěl mít, jeho hlas prozradí, čemu doopravdy věří… a pes zareaguje podle hlasu. Co to znamená pro soužití se psem? První možnost: před psem říkejte jen to, čemu opravdu sami věříte a jak to opravdu cítíte! To ovšem může v našem lidském světě způsobit nejednu společenskou nepříjemnost. Tak možná jinak: „Chcete-li psovi něco o sobě namluvit, namluvte mu to tónem hlasu a ne slovy.“ To už je lepší verze. Jen je potřeba své tóny znát a umět je ovládat. A má to ještě jedno kouzlo. Když změníte tón hlasu, často tím sami sobě i trochu změníte náladu. Takže vlastně psovi tak úplně nelžete. 

nak, ale záznam prostě nebude na škodu. Dále potřebujete ještě papír, tužku a hlavně klid.

Praktické cvičení – Poznej svůj hlas Smysl cvičení: Poznat svůj vlastní hlas v různých situacích a jeho význam pro psa Podstata cvičení: Tím, že opakujeme upřímné věty z konkrétních situací ze života, se nám bude automaticky měnit hlas. V této fázi cvičení ho pouze nahráváme a poznáváme, jak ve které situaci zní.

Na co si dát pozor: Abyste věty říkali opravdu s tím nábojem, který k nim patří, a nesnažili se ho nevědomky měnit a upravovat.

Co budete potřebovat: Na tohle cvičení je ideální mít kameru, diktafon nebo nahrávání na telefonu. Je pravda, že ze záznamu zníme sami sobě trochu ji-

19

Podrobný postup: 1) Vyberte správné věty. Vzpomeňte si a zapište si několik vět, které ve svém životě používáte a u kterých jste absolutně přesvědčeni o jejich upřímnosti. Budou to věty z následujících okruhů: a) Já jsem, já mám, já dělám. Tedy prosté konstatování o mně samotném, bez emocí. Nějaký fakt, za který nemám potřebu bojovat ani ho obhajovat. Prostě je to jednoduchá pravda jako houska na krámě. Nebudete je říkat nikomu cizímu, ale říkáte je sami sobě (nebo prostě do vzduchu) a o sobě. Zkuste se proto schválně vyhnout větám jako „Já chci, mně chybí atd.“, protože takové věty nutí obvykle někoho jiného, aby náš problém vyřešil. My ale nechceme mluvit o problému, jen o faktu bez emotivního náboje. Třeba „Já se jmenuji XY.“ nebo „Já mám hnědé vlasy.“ b) Ty dělej. Věty, které mají uvést někoho jiného do akce. Při jejich vyslovování si představíte toho, komu jsou adresovány. Třeba „Přines hračku“, „vynes koš“, „ukliďte si tady“, „přijď včas domů“. c) Zachraňte mne. Věty, které v podtextu vyjadřují, že máte akutní problém, který bez cizího přičinění nelze vyřešit. Říkat je můžete někomu konkrétnímu (např. ta klasická věta „Zavolejte si už toho psa!!!“), nebo volat „do nebe“ (např. „Proč zase já? Proč vždycky jenom já?!“).

2) „Říkejte věty s příslušnou emocí.“ Vždy alespoň jednu minutu v kuse si říkejte stále dokola maximálně 4 věty ze stejné skupiny a svůj hlas si nahrajte.

Nemíchejte více skupin dohromady. Začněte skupinou 1 – věty „Já“. Pak na chvíli vypněte nahrávání, přelaďte se sami v sobě na skupinu č. 2 (věty „Ty dělej“) a zase dokola nejvýše tři až čtyři věty alespoň jednu minutu nahrávejte. Až skončíte, dejte si krátkou pauzu a bude tu třetí skupina. Pozor! u třetí skupiny („Zachraňte mne“) věty neopakujte, ale řekněte každou jen jednou, jinak z nich emoce vyprchá a hlas se změní.

3) Pusťte si záznam svého hlasu. Je vysoce pravděpodobné, že uslyšíte, jak se postupně tón vašeho hlasu zvyšuje. Vlastně čím více se snaží náš hlas probudit posluchače k aktivitě, tím výš je posazený. Kde není co řešit

20

Lidsko-psí konverzace

a všechno je v klidu a dané, hlas je nízko. Čím více je toho k řešení, tím výše je hlas posazen.

Tuhle nahrávku svého základního rejstříku si nechte. Bude se vám ještě hodit.

Jak to dopadlo u nás: Sám o sobě už dávno dobře vím, že se mi výška hlasu mění podle nálady i toho, co říkám. Moje fenka Verunka na to také hodně reaguje. Proto jsem se musel naučit pro práci s ní svůj hlas ovládat. A to se naučíme společně o kousek dále.

V našem cvičení jsme se dívali na práci hlasu hodně zjednodušeně. Ve skutečnosti nemáme jen tři různé tóny, ale celou škálu. Ale i tohle jednoduché rozlišení nám umožňuje vidět důvody možných nepochopení mezi člověkem a psem. Řekněme, že váš pes, který sdílí domov s vámi, vás slyší po celý den mluvit na další členy domácnosti všemi uvedenými tóny. Ale kdykoliv se otočíte na něj, mluvíte zásadně na emocionální úrovni „Ty dělej“ a „Zachraňte mne“, tedy vyšším aktivujícím hlasem. Co to s ním udělá? Dokáže ve vaší přítomnosti odpočívat? Dost možná s tím bude mít problém, protože váš hlas ho burcuje něco dělat. A když si konečně lehne a vy stejně jásavým vysokým hlasem řeknete „ty jsi šikula, konečně ses uklidnil?“, pravděpodobně ho z klidu vytrhnete a uvedete zpátky do práce.

Podobných paradoxů, kdy určitá slova získávají jiným tónem hlasu zcela jiný význam, bychom našli i v lidském životě spoustu. Asi tím nejklasičtějším jsou situace, kdy pes na vycházce na vodítku štěká na každého psa, který se přiblíží, a jeho zoufalý majitel vysokým hlasem s tónem vyjadřujícím „Pomoc, zachraňte mne“ na psa křičí „přestaň, kdy se už konečně uklidníš ty cvoku?!“.

Jenže ten pes se takhle neuklidní. Právě vysoký tón hlasu majitele ho burcuje k tomu, aby přicházejícího psa ještě více řešil, a celá dvojice člověk–pes se tak dostává do začarovaného kruhu stále se zvyšující agrese.

Všimněte si ale, že s měnící se výškou hlasu se mění ještě něco dalšího – čím NÍŽE ho posadím, tím více mluvím O SOBĚ (já jsem, já mám). Čím VÝŠE ho posadím, tím více mluvím K DRUHÉMU (ty dělej, ty mi zařiď), až nakonec mluvím KE VŠEM KOLEM (pomozte mi, zachraňte mne). Jen příklad z lidského života: Věta „Já si potřebuju odpočinout“ pronesená nižším hlasem na emocionální úrovni „Já“ bude pro okolí znamenat „Jsem unavený a jdu si někam lehnout“. K ničemu přítomné lidi nevyzývá. Stejnou větu pronesenou vyšším hlasem na úrovni „Ty dělej“ si už může někdo z přítomných vyložit

Jak spolu budeme mluvit

21

jako „podej mi židli a uvař mi čaj“. A její vyslovení na úrovni „Zachraňte mne“ už pro někoho vyzní jako „Okamžitě všichni ztichněte a vypadněte, nebo za sebe neručím!“ a pro jiného jako „Zavolejte mi doktora a uložte mne do postele!“ Jsem přesvědčen, že i při komunikace se psem změní tón a výška hlasu význam naučeného slovního signálu. Čím vyšší je, k tím větší akci psa obvykle vyzývá, až nakonec může být jeho reakce úplně jiná, než jsme chtěli (například může pes při vyšším tónu našeho hlasu vykazovat agresi a nervozitu tam, kde jsme od něj chtěli klid).

Něco málo o slibech Na praktických lekcích dost často používám trik, který nazývám „slib“.2 Například pes, který špatně zvládá nečekaně vyběhnuvší běžce, se může s pomocí slibu naučit na běžce nereagovat. Řekněme, že mu vadí člověk, který vyběhne zpoza rohu cca 5 metrů před psem. Nejprve se tedy já, jako rekreační běžec, postavím viditelně tak daleko od psa a jeho páníčka, abych nepředstavoval žádné nebezpečí, a po páníčkově slově „chlap“ se pomalu a nudně rozběhnu tak, abych psa co nejméně rozrušil. Pes se za chvíli naučí, že slovo „chlap“ znamená jen oznámení o nudně a bezvýznamně se potácejícím Frantovi a neřeší to. Od této chvíle začínám vybíhat zpoza rohu, vždy ale předem oznámen slovem „chlap“. Nikdy bez oznámení (tedy onoho slibu). Vyběhnu dvacet metrů před dvojicí, pak deset, sedm a nakonec i těch kritických pět… a pes to zvládl, protože se díky slibu ve vteřině připravil na tu stále se opakující bezvýznamnou nudu. Jdeme na čtyři metry, tři, dva, jeden… a pes, díky slibu „chlap“ a mnoha opakováním, ani na tuhle vzdálenost nereaguje. Přichází tedy chvíle naučený slib vyřadit a já začnu vyskakovat zpoza rohu neoznámen. Protože to ale bude výskok bez varování, ze vzdálenosti jednoho metru, snížím obtížnost třeba na sedm metrů a pak zkracuji. Pokud bude zpoza rohu vybíhat jiný figurant, vždy se nejprve označuje slovem „chlap“ (i kdyby to byla paní) a teprve později se u toho člověka slib odbourá. Na reálnou situaci na ulici je pes připraven ve chvíli, kdy bez slovíčka „chlap“ zvládne v nácviku úplně cizího člověka z jednoho metru.

2 O „slibech“ bude ještě krátce řeč později, ale v této knize není prostor je více vysvětlovat.

Dobře je jejich princip popsán i v knize Neznám druhé takové zvíře, jako je pes (Plot, 2017) na s. 126–130.

22

Lidsko-psí konverzace

Jak spolu budeme mluvit

A teď co má tohle společného s tónem hlasu: Nácvik „slibu“ funguje jen tehdy, pokud majitel říká slovo „chlap“ hlasem na úrovni „Já“. Jen tehdy totiž tohle slovo znamená „Já ho vidím a ignoruju ho (nebo řeším).“ Jakmile ale to slovo pronesete na úrovni „Ty dělej“, mnoho psů si ho přeloží ve smyslu „Vidím chlapa, pse, dělej s ním něco!“ A psi pak kvůli špatnému tónu reagují na slovo „chlap“ stylem „mám ho zahnat?“.

Zmíněný příklad byl jedním z mnoha. Právě proto si myslím, že schopnost ovládat tón svého hlasu je jedním z hlavních prostředků, jak psovi odlišit výchovu od výuky. Jak jsem dříve psal, podle mého názoru je výchova zprávou o mně a výuka zprávou o psovi. Jedno a to samé slovo pronesené na emocionální úrovni „Já“ tedy může předat zprávu potřebnou k výchově (třeba „Já to vidím a je mi to fuk“) a pronesené na úrovni „Ty dělej“ nebo vyšší zprávu důležitou k výuce („Dělej s tím něco“). Tenhle princip posunu hlasu z výuky na výchovu a naopak uplatníme v mnoha dalších cvičeních této knihy.

1) Opět si zapněte nahrávání. Zavřete oči, vyslovte nahlas slovo „Já“ a přitom si bez přemýšlení a bez přípravy položte ruku na tělo do místa, kde své „Já“ vnímáte. Většina lidí si dává ruku někam do oblasti hrudníku až těsně pod ním, ale jsou i výjimky. Položte ji tedy tam, kde své „já“ cítíte právě vy. Ruku nechte na tomto místě a stále vydávejte zvuk „Jáááá“. Při tom se snažte svým hlasem co nejvíce rozechvět položenou ruku. Cítíte, jak ruka vibruje?

Praktické cvičení – Přeladění tónu a „kotva“ S kolegyní Petrou Jaškówovou pořádáme speciální večery pro pejskaře pod názvem „Se svým psem teď a tady“. Jednou dovedností, kterou tam Petra učí, je právě ovládání hlasu a já tu s jejím dovolením použiji velmi zjednodušený návod na cvičení, které ona dělá naživo mnohem odborněji.

Smysl cvičení: Naučit se ovládat svůj hlas a přepínat ho. V další části cvičení se naučíte přepínat i své emoce a používat je v komunikaci se psem.

Podstata cvičení: Pokládáním ruky na různé části těla a tím, že ruku rozvibrujeme svým hlasem, měníme jeho tón a výšku. Tyto polohy ruky i hlasu si pak spojujeme s konkrétní emocí. V poslední části cvičení děláme vše za přítomnosti psa.

Na co si dát pozor: O tomhle cvičení je třeba moc nepřemýšlet a neanalyzovat ho. Míří na tu část lidského mozku, které vnímá a cítí, ne na tu, které logicky myslí. Přílišnou analýzou se odpojujeme od pocitů a cvičení se kazí.

Co budete potřebovat: Nejprve jen klidné místo a přístroj na nahrávání hlasu.

Později i zápisky z minulého cvičení (seznam vět) a úplně nakonec psa a kameru. Záleží na vás, jak daleko ve cvičení dojdete.

23

2) Ruku si teď přesuňte na krk a se slovem „Tyyyyy“ se ji opět pokuste tónem svého hlasu co nejvíce rozvibrovat. S největší pravděpodobností budete muset zvýšit tón. Cítíte, jak se ruka chvěje?

3) A teď si položte dlaň na vrchol hlavy a zkuste ji rozvibrovat slovem „Poooooomooooooc!“ To vás pravděpodobně donutí hlas zvednout úplně nejvýš.

Trik s položením a rozvibrováním ruky tedy pomůže změnit tón hlasu.

Ale nemění úplně náladu. I tomu se ale dá pomoci. Takže, pokud chcete, můžete si udělat pro sebe takový „přepínač“ (nebo odborněji řečeno kotvu) na náladu a tón hlasu. Kotvu budeme dělat jen pro úroveň „Já“ a „Ty“.

Předpokládám, že náladu úrovně „pomóc“ si asi navozovat nechcete a proto tuhle úroveň kotvit určitě nebudeme.3 4) Vezměte si zápisky s větami z předchozího cvičení. Pro každou úroveň z něj máte alespoň tři upřímné věty, které jste zvyklí v životě používat. To znamená, že si dokážete vybavit i situaci, ke které tato věta patří. Přečtěte si tedy první větu z úrovně „Já“ (Já jsem..., já mám..., já dělám...), zavřete oči a vstupte ve vzpomínce do situace, ke které tato věta patří. Položte si ruku do místa, které pro vás představuje „Já“, a několikrát po sobě opakujte větu nahlas tak, aby vám hlas rozvibroval ruku. Oči stále zavřené, vzpomínkou či představou v situaci, ke které věta patří. Po třech až čtyřech opakováních věty oči otevřete, dejte si pár vteřin pauzu a postup opakujte s druhou větou pro úroveň „Já“. To samé pak i s třetí větou.

3 Kotvení je jednou z technik NLP, tedy tzv. neurolingvistického programování. NLP se věnuji už několik let a právě kotvy rád používám při práci s některými klienty v „pejskařském světě“. Považuji je za velmi užitečnou pomůcku pro práci sám se sebou.

24

Lidsko-psí konverzace

5) Po úrovni „Já“ si můžete dát o trochu větší pauzu a celé cvičení si udělat i pro úroveň „Ty“ – tedy se vstupem do vzpomínky, zavřenýma očima, rukou (nebo jen prstem) na krku a rozvibrování hlasem.

A teď si zkuste jen přesouvat ruku mezi krkem a bodem „Já“ a rozvibrovávat ji hlasem třeba bez jakéhokoliv významu. Cítíte se změnou hlasu i změnu nálady? Pokud ano, tak vám gratuluji, protože jste si právě udělali svou osobní kotvu na emoci. A pokud ne, tak umíte alespoň přeladit hlas a to se hodí. Jen POZOR – pokud má kotva fungovat trvale, musí se pravidelně obnovovat. Pokud si ji teď několik dnů nezapnete, zřejmě vyprchá.

Vaše tělo a mysl na ni prostě a jednoduše zapomene.

Poznámka: Kdo nechce, ať úroveň 2 nedělá, stejně nám v reálném životě obvykle nečiní problém na ni přeladit. Rozhodně si ale nekotvěte úroveň 3 (Pomoc), opravdu nevím, k čemu by vám byla taková vzpomínka užitečná. To, co budete v reálném životě se psem mimo trénink totiž nejčastěji potřebovat, bude právě posun ze zoufalého „Pomóc“ a aktivního „Ty“ na sebejisté „Já“.

6) Kdo ví, že se opravdu naučil svůj hlas i náladu přepínat s pomocí kotvy, může teď udělat test přímo se psem. Je to jednoduché. Budeme v podstatě jen přepínat mezi úrovněmi za přítomnosti psa. Najděte si klidné místo, kde vás nebude nic rušit. Zapněte si kameru a nastavte ji tak, aby zabírala vás i vašeho psa. Ideální asi bude dělat cvičení v sedu. Položte si „přepínací“ ruku na sebe a druhou ruku na psa. Přesunutím ruky a zapnutím kotvy si přeladíte hlas a náladu a vydáváte zvuk a opakujete věty z předchozích kroků. Jen vynechejte ty věty, které zřetelně mluví na psa (hlavně pokud mu dávají povely). Na úrovni „Já“ i „Ty“ zůstaňte alespoň jednu minutu, ale ne déle než cca 3 minuty.

7) Nyní můžete začít přepínat i s jinými větami, které s vaším stavem vůbec nesouvisí. Můžete si třeba zkusit na obou úrovních větu „Tráva je zelená“.

Nebo si naopak připravte větu, kterou budete potřebovat do života se psem.

Například „Já ho vidím, připadá mi v pohodě.“ 8) Cvičení na chvíli přerušte a podívejte se na to, co natočila kamera. Vidíte rozdíl v chování psa při změně tónu hlasu? Protože jste cvičili na klidném místě, změny zřejmě nebudou nijak zásadní – pes tu nemá k čemu vztaho-

Jak spolu budeme mluvit

25

vat váš projev. Ale i tak se může změnit výraz obličeje, postavení uší, napětí či uvolnění svalů nebo pozice psího těla vůči ruce, která se ho dotýká (například při „Já“ si zaleze pod ruku a uvolní se, zatímco při „Ty“ se posune před vás a rozhlíží se).

9) Pokud máte pocit, že už svou kotvu ovládáte a pes na ni reaguje, můžete si ji vyzkoušet v prostředí, kde se vám bude hodit, třeba v situaci, kdy pes vybíhá štěkat na sousedy za dveřmi na chodbu nebo na psy k plotu. Ale pamatujte, že pokud budete chtít psa svým přeladěním a kotvou uklidnit, musíte ji použít ve chvíli, kdy se teprve rozhoduje – tedy například kdy se podíval ke dveřím a napnul svaly. Pokud už je ve stresu a plně v akci, budete potřebovat „vypínač“, a ten se budeme učit později.

Ptáte se, jak to šlo nám? S Verunkou tohle cvičení používám už docela dlouho a dnes už si na přeladění hlasu rukou ani nepomáhám. To, co může při cvičení zabrat nějaký čas, se opakováním v praxi může velmi rychle „zautomatizovat“. Přesto ale mohou nastat chvíle, které budou především pro mne těžké a můj hlas to prozradí. A v tu chvíli bude fajn mít prostředek na přeladění a procvičení – a ten díky kotvě na „Já“ mám.

Zhiva a Blanka Zhiva je mladá energická fenka trpasličího pudla, která se svou majitelkou Blankou žije v panelovém bytě v Bratislavě. Tak jako mnoho jiných dvojic během „koronavirové doby“ jsem tyhle dva neviděl „naživo“, ale byly společně jednou z těch, se kterými jsme se scházeli po tři týdny online přes Zoom a testovali nejrůznější návody z připravované knížky.

A právě tahle dvojice se stala úžasným příkladem toho, jak obrovský vliv může tón hlasu na psa mít a kolik dalších věcí z projevu člověka se s ním pojí.

Problémem, který Blanka řešila, byly Zhiviny hysterické útoky na dveře bytu několikrát denně, kdykoliv za nimi prošel po chodbě soused. Je jasné, že zvuk štěkajícího psa se v paneláku rozléhá a nemusí vést právě k ideálním sousedským vztahům. Majitel uštěkaného rušitele klidu se pak snaží psa co nejrychleji uklidnit a zbavit sousedy a potažmo sebe problémů.

26

Lidsko-psí konverzace

Vzpomínám si na dobu, kdy jsme s rodinou sami v panelovém domě žili a na to, jak jsme stále řešili, co kdo slyšel a co si o mně/nás pomyslí. Pokud mi na chodbě malé dítě skoro spadlo ze schodů, já ho na poslední chvíli chytil a u toho z leknutí zařval „Sakra Fando!“, následoval pak hned vysvětlující monolog: „Vždyť jsi mi skoro spadl ze schodů. Ještě že jsem tě chytil. Víš, jak moc by tě to bolelo a jel bys do nemocnice, s maminkou bychom byli moc smutní, protože tě máme rádi…“ Když se nad tím zamyslíte, žádná z těchhle vět nebyla určená dítěti. Bylo to divadlo pro ty předpokládané uši za dveřmi bytů v okolních patrech, které slyšely můj první výkřik a po něm dětský pláč. Smyslem těch vět bylo vysvětlit celému okolí, že já svoje dítě miluji, dobře se o něj starám a i když teď možná pláče, je to jen z leknutí, protože já ho právě v poslední chvíli zachránil. Vlastně jsem si těmihle větami nepovídal s malým Fanouškem, ale se sousedy, které tuším za zavřenými dveřmi.

Co to má společného se psem štěkajícím na dveře bytu? Hodně. Pokud náš pes štěká přes zavřené dveře několikrát denně na někoho, koho nevidíte (asi souseda), můžeme velmi snadno místo komunikace se psem sklouznout k hraní scénky pro uši za dveřmi. Hlasitý pokřik „Hned toho nech, nikdo ti na to není zvědavý!“ ukazuje cizí skryté osobě, že i vám záleží na tichu v domě, jen ten pes to kazí. Ale psův problém takový pokřik nevyřeší. Není v něm žádné slovo, kterému by rozuměl, a vysoký tón hlasu psa jen burcuje k vyšší aktivitě.

Jak spolu budeme mluvit

27

Blanka to ovšem pojala jinak. Udělala si cvičení se změnami tónu hlasu a zkoušela, jak na který tón Zhiva reaguje. Zjistila ale i další věc – že čím níže si hlas posadí, tím pomaleji mluví a tím pomalejší jsou i její pohyby. Tedy například rytmus pohybu ruky hladící psa. Naučila se tedy používat v souladu všechny tři projevy – tón hlasu, rychlost mluvení a rychlost pohybu a všechny naráz si přelaďovat mezi polohou „Já“ a „Ty“. Polohu „Já“ (nižší tón, pomalejší mluvení a pomalejší rytmus hlazení) používá pro uklidnění a zprávu, že se nic neděje a vše je pod kontrolou. Polohu „Ty“ (vyšší tón, rychlejší mluvení, rychlejší pohyb či rytmus hlazení po těle) používá ke stimulaci psa při cvičení a k pochvale. A ejhle, najednou to začalo jít. Pokud prošel za dveřmi soused a Zhiva byla ve vteřině připravena vyrazit, stačilo si přeladit na „Já“ a v pomalém tempu nižším hlasem říci třeba „klídek, to je jen soused“.

A Zhiva tu zprávu přijala a souseda přestala řešit. Nešlo o slova, ta mohla být pokaždé jiná. Ale šlo o tu náladu. O zprávu „Já to vidím a jsem v pohodě“.

Víte, co je pro mě na téhle jejich komunikaci nejhezčí? Že tu opravdu komunikovala Blanka se Zhivou a ne Blanka se sousedem. Že v takovou chvíli jsou tu jen ony dvě, soustředěné jedna na druhou a nikdo další, pro koho by se hrála scénka. A to je, podle mého názoru, to hlavní, co náš pes ve chvílích krize potřebuje.

Jak zvířata rozlišují slova?

O tónu hlasu jsme si už řekli dost a teď pojďme na samotná slova. Ta ale nebudou naším jediným prostředkem. Nové podněty, na které budeme učit psa reagovat, budou fungovat především dvěma způsoby: gestem a slovem. Gesto je pro většinu psů přirozenější a pochopí ho snadněji než slovo. Existují dokonce psi, kteří budou v komunikaci s vámi odkázáni hlavně na gesta – třeba proto, že jsou hluší, nebo jsou prostě výrazněji orientovaní na zrak oproti sluchu. Vždyť i my lidé se lišíme podle toho, jestli v našich představách o světě dominují více obrazy, zvuky nebo tělesné pocity a ne každý z nás má nadání na jazyky. U psů bych tedy předpokládal to samé, a proto je fajn mít na všechno kromě slova i gesto.

Na druhou stranu gesta nám nemusejí být nic platná ve chvíli, kdy je k nám pes otočený zády. Také když držíme v jedné či obou rukou vodítko, kočárek

28

Lidsko-psí konverzace

nebo nákupní tašky nebo nás zrovna bolí tělo a máme problém s pohybem. V tu chvíli přicházejí na řadu slova nebo jiné zvuky a ty musí pes umět rozlišit.

První mou radou pro naučení slovních podnětů je, abyste při učení zřetelně předřazovali slovo před gesto. Jak jsem už uvedl, gesta jsou pro většinu psů přirozenější a tím pádem je pochopí rychleji a budou na ně v tréninku reagovat dříve než na slova. Pokud chce mít pes co nejdříve splněno a být tím pádem co nejdříve odměněn, bude reagovat na první podnět, kterému porozumí. Pokud tedy například ukážu psovi rukou na pelíšek a až ve chvíli, kdy se k němu rozběhl, řeknu „místo“, pravděpodobně mu bude tohle slovo už zcela ukradené, protože on už tam dávno běží na základě gesta. Už ví, co má dělat, a našemu slovu vůbec nemusí věnovat pozornost. Pokud ale budete v tréninku zřetelně říkat nejprve slovo „místo“ a cca do vteřiny po něm ukážete na pelíšek, začne pes chtivý odměny reagovat už na slovo samotné. A to vám dává do budoucna možnost poslat ho na pelíšek i ve chvíli, kdy máte v obou rukou příbor a sedíte u stolu nebo nesete do lednice nákup.

Tato posloupnost, kdy se nový podnět předřazuje před starý, již osvojený, má svou logiku v čistě pozitivním pojetí tréninku a považuji ho za jeden ze základních principů tohoto způsobu učení. Více o tom, proč to takhle funguje a také jak v tréninku postupovat krok za krokem ke kýženému cíli, jsem popsal ve svých předchozích knihách (např. Trénink je rozhovor, Plot, 2014).

Teď si ale nejprve vyjasněme, co by měla splňovat slova a gesta, aby je pes dokázal s jistotou poznat. Každé gesto (mluvíme-li hlavně o pohybu ruky) má svůj počátek a konec. Třeba právě ono poslání na pelíšek může vypadat tak, že pravou ruku, která je v tu chvíli kdekoliv, posunu před svůj hrudník a odtamtud ji narovnám ukazováčkem směrem k pelíšku. „Jasně,“ řekne si čtenář, „to má svoji logiku a pes z toho jasně pochopí, co chci.“ A tak tohle gesto zopakuje a ejhle, pes si místo odchodu na pelíšek sedl. Proč? Možná proto, že dotyčný ho už předtím naučil vnímat pohyb pravé ruky (s pamlskem) zdola nahoru k hrudníku jako povel na „sedni“. To, co mělo být výchozím bodem k odeslání na místo, je v tomhle případě už dávno podnětem k sednutí. A pokud to budu brát jako psí hloupost a neposlušnost a budu se na psa za to dokonce zlobit, „pokazím si“ i ono sednutí. Lepší bude si svá gesta dopředu ujasnit a možná si pro jistotu udělat i jejich seznam, stejně jako u slovních podnětů.

U slov je to ještě zajímavější. Asi nejjednodušším způsobem, jak odlišit naše slova, by pro zvířata měly být samohlásky a to hlavně samohlásky v první slabice slova. To bychom ovšem zvládli v češtině jen 5 slovních podnětů, protože

Jak spolu budeme mluvit

29

do první slabiky by nám mohlo posloužit jen A, E, I(Y), O, U. Na pomoc nám může přijít ještě délka souhlásky (např. Fuj proti Stůůůůj) popř. spojení dvou samohlásek (AU, OU, EI…). Můžeme si pohrát i s tím, na které slabice slova bude přízvuk (může odlišit například „NE“ od „neMÁÁM“). A pak tu budou i některé souhlásky, které se dobře odlišují, například S, R, H anebo sykavky s háčkem (skupina Š, Ž, Č).

Tohle jsou ale jen předpoklady, „jak to asi pes vnímá“. Skutečnost by vám řekl jen on sám. Z mojí zkušenosti existují psi „souhláskoví“ a „samohláskoví“ a pak ještě „něco mezi“. A je normální, že co jeden pes bezvadně rozliší, to druhému bude znít stejně. Představte si například, že ve společné domácnosti žijí psi Berry a Deny. Berry vnímá ze slov hlavně samohlásky, zatímco Deny rozlišuje i podle souhlásek. Který z nich k vám přiběhne opravdu jen na své jméno a kdo na jména obou? Berrymu bez nadání na souhlásky budou obě jména znít jako E-Y, a proto přiběhne i na jméno Deny. Deny bude přibíhat jen na svoje vlastní, protože se orientuje podle B a D na začátku.4 Nemusíme ale jen pátrat po podobnosti ve jménech. Všimli jste si, kolika psům dělá problém odlišit „sedni“ a „lehni“? Pro toho, kdo vnímá hlavně samohlásky, 4 To, že jeden přibíhá na obě jména a druhý jen na vlastní, může být dáno i hierarchickým postavením obou psů a mnoha dalšími faktory, které popisuji na jiných místech svých knih.

30

Lidsko-psí konverzace

budou tahle dvě slova opravdu představovat problém. Kdo rozliší S a L, ten bude v pohodě.

Možná teď přemýšlíte, jaké hlásky odlišuje právě váš pes. Pokud nemáte doma malé štěňátko, ale už borce s několika naučenými povely, můžete si udělat následující experiment.

Praktické cvičení – Čemu váš pes rozumí?

Smysl cvičení: Zjistit, podle jakých zvuků se váš pes orientuje při rozlišování lidských slov. Podle toho, co zjistíte, můžete později volit podobu dalších slov, která se má pes naučit rozlišovat.

Podstata cvičení: V několika slovních podnětech, které už váš pes umí rozlišovat, měníte postupně jednotlivá písmena a sledujete reakci psa. V každém slově postupujete od konce k začátku.

Na co si dát pozor: Abyste psovi nenapovídali pohybem těla a aby nezačal tipovat ve stylu „když tomu nerozumím, tak to bude zase lehnutí“.

Co budete potřebovat: Kameru nebo telefon s kamerou. Základní pomůcky pro cvičení se psem. Pes potřebuje pro cvičení už znát několik slovních podnětů, na které reaguje bez nápovědy gestem. Počítejte s tím, že experiment zabere několik tréninkových lekcí – pokud byste cvičení „zhustili“ do jediné lekce, může mít váš pes sklon začít tipovat.

Podrobný postup: 1) Připravte si kameru, která bude při tréninku zabírat vás i psa (mobilní telefon bohatě postačí). Vyberte pět až osm slovních podnětů, na které váš pes reaguje i bez nápovědy pohybem těla. Ideálně takové, které se výrazně liší první slabikou (alespoň odlišná souhláska na začátku). Pokud nenajdete pět, postačí i tři. Budou to jen podněty k chování, které pes dělá za odměnu (tedy ne třeba zákaz nebo jméno psa). Ideální jsou slova na dvě slabiky. Nastavte si kameru tak, aby zabrala vás i psa a teď všechny podněty třikrát až pětkrát v různém pořadí psovi dejte a po splnění každého z nich psa odměňte.

2) Podívejte se na videozáznam a ověřte, že pes opravdu reaguje pouze na slova a ne na vaše nenápadné pohyby. Lidé velmi často dávají náznaky tělem, o kterých vůbec nevědí – lehké pokývání hlavou, snížení těžiště těla,

Jak spolu budeme mluvit

31

pohyb rameny, pohled do nějakého místa… Pokud ze záznamu uvidíte takové nápovědy, zkuste krok č. 1 ještě jednou s tím, že nápovědy zrušíte. Pokud cvičíte vždy ze stoje, může pomoci, když se posadíte. Pokud zjistíte, že pes některým slovům bez nápovědy tělem nerozumí, pak je pro další kroky experimentu vyřaďte a ponechte jen ty, kde reaguje opravdu pouze na slovo.

3) Změňte DRUHOU SLABIKU. Každý podnět teď řekněte s jinou druhou slabikou (určitě v ní změňte samohlásku, ale můžete i celou slabiku). Např. ze SEDNI bude SEDLO. Pokud i přesto zareaguje správným chováním, odměňte ho. Víte, že u tohoto slova se orientuje podle něčeho, co je v první slabice, a proto pro něj ta druhá už nehraje roli. Pokud pes nezareagoval nebo udělal něco jiného, neodměňujte a hned na to dejte podnět v původní podobě. Tedy například SEDLO – pes nereaguje – SEDNI – pes sedl – odměna. Dejte si pozor, abyste se při opravě nedali strhnout k nápovědě pohybem. Opravu v původním znění děláte proto, aby pes nebyl u těchto cviků frustrován a aby každý z nich zůstal stále dostatečně „posílen“. Pokud by pes při experimentu zažil příliš mnoho neúspěchů, mohl by ztratit chuť pracovat a také by to ovlivnilo pravděpodobnost jeho reakce.

Pozor, má-li váš pes naučenou tzv. nulovou pozici (ang. default behavior, jakási základní pozice, ve které zůstává, když váhá)5, pak při nepochopení slova zřejmě v této základní pozici zůstane. V takovém případě to odměňte, abyste si tuto nulovou pozici nepokazili. Pes alespoň nebude horečně nabízet.

4) Změňte samohlásku první slabiky. Tedy například ze SEDNI bude SIDNI. Dále je vaše reakce stejná, jako v předchozím kroku. A protože samohlásek máme pět, můžete se na tomhle kroku zdržet experimentováním podle libosti klidně do konce tréninku. Není nutné udělat celý experiment na jedno cvičení. Naopak je lepší rozdělit si ho na víc krátkých. Přece jen může psa mást a to úplně nechceme.

5) Změňte počáteční souhlásku. Tedy například ze SEDNI bude DEDNI. Opět bude vaše reakce stejná. Tady se vám díky velkému množství souhlásek otevírá mnoho možností a určitě bych je nezkoušel všechny v jediném 5 Více o této nulové pozici – default behavior – najdete například v knihách Trénink je rozhovor (Plot, 2014) nebo ještě více v knize Trénink je v hlavě (2016, Plot). Budeme ji probírat také v kapitole 4 této knihy.

32

Lidsko-psí konverzace

tréninku. Psa by to mohlo zbytečně frustrovat. Navíc si uvědomme, že pes se i během tohoto tréninku pořád učí, a pokud opakujeme dokola stále stejnou škálu chování, pak si může „prostě tipnout“ a nám to nedá žádnou zprávu. I proto můžeme při tréninku odměňovat onu základní nulovou pozici (viz výše), aby se omezilo tipování.

6) Jako bonus si v jiném tréninku můžete zkusit přenést přízvuk na jinou slabiku nebo natahovat souhlásky apod. Hlavně stále sledujte náladu psa a snažte se, aby nebyl frustrován příliš mnoha neúspěchy, a udržujte vysokou míru odměn u správného chování, které předvede po pronesení povelu v jeho původní, nezměněné podobě (viz výše).

7) Výsledky si určitě zapište. V další části této knihy nám totiž poslouží při sestavování našeho slovníku a tabulky slovních podnětů. Může vám k tomu velmi pomoci kamera. Díky ní se můžete soustředit na trénink a výsledky si zapsat až po něm podle záznamu.

Výsledky tohoto cvičení se u různých psů liší, a to je právě jeho smysl. Výsledky jsou ale ovlivněny i jinými faktory. Například rozdílná schopnost „tipnout si“ nebo kolik pes snese neúspěchů a jak dlouho zvládá pracovat. Jde i o to, jak se při neúspěchu zachová. Pokud na to, že nechápe, reaguje setrváním v nějaké základní (nulové) pozici, je to pro tento experiment ideální. Pokud bude reagovat tím, že prostě „něco zkusí“, nebude výsledek experimentu úplně přesný – pokud se trefil náhodou, nepoznáte to. I tak vám ale dá toto cvičení zajímavou nápovědu o tom, jak vás váš vlastní pes slyší a co má šanci ve vašich slovech rozlišit.

Jak to dopadlo u nás?

Před mnoha lety jsem na své starší fence Rozárce ukazoval na vystoupeních, že „lehni“ nebo „ei“ pro ni neznamená rozdíl. Rozárka byla „samohlásková“ a já to dobře věděl. Dnes, kdy je jí už 14 a půl, je kompletně hluchá a tím pádem pro nás tenhle experiment skončil. Ovšem ne tak pro mladší Verunku. A ejhle! Verunka se při experimentu ukázala jako „souhlásková“, s tím, že nejlépe poznává skupinu sykavek (s, z, c), dobře odlišuje h, skupinu p, b, ale i skupinu sykavek s háčkem (š, ž, č) a tak podobně. V jedné domácnosti se tedy sešli dva psi, z nichž každý by chápal moje slova odlišně. Co myslíte, nemůže to být podobné i u vás doma?

Jak spolu budeme mluvit

33

Tabulka slov pro život Dobrým trikem je udělat si pro sebe tabulku slovních podnětů (viz s. 34).

Poskytne vám přehled o tom, co má které vaše slovo znamenat a hlavně zabrání tomu, aby některá vaše slova zněla psovi podobně. Existují totiž slova, která by si pes určitě neměl s ničím plést. Jedním z nich je určitě vlastní jméno psa. Naprosto nezaměnitelný by měl být zákazový „delta signál“, což je v normálním životě takové to obyčejné, ale velmi významné „fuj“ (viz kapitola 5).

Ale je tu i mnoho dalších. A může se stát, že některá slova společné řeči se psem budou právě pro vás velmi významná, zatímco jiný člověk je potřebovat nebude. Taková významná slova by měla být v tabulce daleko od všech ostatních. A protože v mém návrhu sloupce tabulky patří souhláskám a řádky samohláskám, pak pro „souhláskového psa“ (viz předchozí cvičení) by mělo být významné slovo samo ve sloupci a pro „samohláskového“ samo na řádku.

Pokud se vyskytnou dvě významná slova blízko sebe, je třeba je ve výslovnosti nějak odlišit (třeba důrazem na druhou slabiku). Bylo by také fajn vybrat pro ty nejdůležitější zprávy taková slova, která dokážu zřetelně říci i zadýchaný, s plnou pusou nebo když mi mrznou rty.

Na s. 34 najdete tabulku slovních podnětů, kterou jsem si navrhl pro moji fenku Verunku. Ta vaše se může samozřejmě lišit a to hlavně v tom, které souhlásky jsou ve sloupci pohromadě (pes je moc nerozlišuje). Právě proto jsme si dělali předchozí cvičení. Základní strukturu bych vám ale každopádně doporučoval stejnou. Jednotlivé sloupce jsou pro souhlásky první slabiky, řádky jsou pro samohlásky v první slabice. Nechte také alespoň jeden řádek pro jiné zvuky než slova (píšťalka a její různé hvizdy, klikr, lusknutí, mlasknutí atd.).

Pro vaši lepší představivost jsem do tabulky zanesl několik slov, která lidé běžně používají v komunikaci se psem. Ve většině případů jde ale o povely k poslušnosti, kterými se v této knize zabývat nebudeme. Jak vypadá vyplněná tabulka „lidsko-psí konverzace“ mě a mojí Verunky, to uvádím na konci této knihy v kapitole 9.

Několik pravidel k tabulce: 1) Pokud jste zjistili, že se vám dva slovní podněty, které už používáte, sešly v jednom políčku, může si je váš pes plést. Odlište je proto v praxi přízvukem, samohláskou druhé slabiky nebo důrazem na různé souhlásky ve slovech (podle toho, co váš pes lépe rozlišuje).

34

samohláska A

Lidsko-psí konverzace

Bez S, Z, C, X souhlásky

H

Jak spolu budeme mluvit

R

P, B

Ž, Š, Č

D, T

G, K

N, M

J

L

aport

Á AU AI E

sedni

lehni

É EI I (Y) Í (Ý) O

k noze

Ó OU U Ú (ů) jiné zvuky (klikr, píšťalka, mlasknutí…)

zůstaň

35

F

CH

V, W

36

Lidsko-psí konverzace

Jak spolu budeme mluvit

2) Opravdu významná slova, která by si pes neměl plést s dalšími, mějte v tabulce co nejdál od ostatních. V případě mojí Verunky, která rozlišuje hlavně souhlásky, by důležité slovo mělo být samo ve sloupci. U psa rozlišujícího hlavně samohlásky, by mělo být samo na řádku. Mezi taková slova patří třeba v běžném životě vlastní jméno psa, signál pro výdrž (viz kapitola 7), zákazový signál (viz kapitola 5), automatické zastavení (viz kapitola 8) nebo signál o marnosti (viz kapitola 5). V tréninku bude takovým velmi důležitým signálem tzv. bridge, tedy zpráva „udělal jsi to správně, dostaneš odměnu, cvik skončil“. Není náhodou, že bridge bývá v praxi hlavně klikr, u mořských savců pak třeba píšťalka. Klikr si lze jen těžko splést s nějakým slovem, je to jasný a těžko zmýlitelný signál, který v tabulce bude stát daleko od všech ostatních zvuků a i kvůli němu je tu řádek „jiné zvuky“.

3) Při volbě slovních podnětů pro život volte takové, které vám nebude trapné říci na veřejnosti. Například onen již několikrát zmiňovaný signál o chybě a marnosti. V tréninku (výuce) může znamenat jen „tudy se do překážky nejde, zkus to jinudy“, ale v životě (výchově) se může zobecnit až na „děkuji ti, že mě bráníš, ale tohle jsem od tebe nechtěl“. Tedy může vám krásně pomoci ve chvíli, kdy váš pes vrčí o půlnoci na chlapa, co před vámi nečekaně vylezl ze křoví, kde si ale byl jen odskočit. V takové chvíli pes přirozeně brání, a pokud chcete říci „děkuji, nepotřebuji“, je dobře zobecněná zpráva o chybě a marnosti tou nejlepší volbou. No jo, ale co když jeho slovní podoba zní „chachááá“? Na parkuru v agility, když pes naběhl špatně do překážky, je to úplně v pohodě. Ale teď se cizí člověk dívá o půlnoci na vyceněné špičáky vašeho psa a ze tmy za ním uslyší vaše temné „chacháá“. To zní přinejmenším divně. Opravdu máte odvahu takové slovo v té chvíli použít?

Co ta slova znamenají?

V tuhle chvíli už máte zajištěno, aby si pes slovní signály nepletl a máte i jejich přehled. Co ale tyto signály znamenají, to si musíte sami pro sebe přeložit především vy a pak se jejich významu při komunikaci se psem držet. Divili byste se, jak často nemají lidé jasno v tom, co který jejich signál vlastně přesně znamená… a tím pádem je z nich pak zmaten i jejich pes. Proto vám doporučuji udělat si teď druhou tabulku s překladem oněch slovíček pro „lidsko-psí“ konverzaci.

Jeden sloupec určitě nechte pro gesto rukou. Jak už jsem psal, psi mu často rozumějí přirozeněji než slovům a i u gesta potřebujeme vědět, že si ho pes nesplete s jiným (viz dříve).

Co je ale velmi důležité, je jasná definice vašeho překladu pro chvíle tréninku (výuky) a pro chvíle života (výchovy). Zkuste si oba napsat v co nejkratší větě.

Znovu si připomeňte, že v tréninku (výuce) mluvíme o psovi. Věta pro VÝUKU bude tedy říkat TY a mluvit o jeho CHOVÁNÍ. V životě a výchově mluvíme o sobě a našich názorech, hranicích, potřebách, náladách. Věta pro VÝCHOVU bude tedy říkat „JÁ dělám, mám, nemám, mám rád, nemám rád atd.“. Obě věty si do tabulky píšete hlavně pro sebe, abyste pamatovali na jejich význam a mohli si ho vždy připomenout. A také abyste si rozmysleli, jakým procesem je psa ve VÝUCE NAUČÍTE a ve VÝCHOVĚ ZOBECNÍTE. Tedy jak moc vzdálené jsou si významy obou vět a kolik kroků mezi nimi bude nutných, aby pes dokázal pochopit význam věty pro výchovu zobecněním z věty pro výuku.

Na následující straně uvádím příklad, jak taková tabulka může vypadat.

Nebudu v ní uvádět stejná slova jako v tabulce výše, protože u nich bych těžko hledal význam pro výchovu. Tato tabulka je navržena pro signály, které se budeme učit v knize dále. Jejich kompletní přehled tedy uvidíte v kapitole 9. Zde si pro ukázku uvedeme jen můj a Verunčin signál o konci lekce, který jsem už popisoval.

Možná vám zapisování signálů do tabulky připadá složité a zbytečné. Možná si říkáte, že ani my lidé si svou vlastní řeč do žádných tabulek nepíšeme, a přece si rozumíme. Jenomže kteří lidé si rozumějí bez slovníku? Ti, kteří jsou členy jednoho národa a někdy možná spíše jedné rodiny. I v rámci stejného jazyka může každý chápat význam slov různě a z toho pak vznikají velká nedorozumění. Odlišné národy si pro své porozumění tvoří slovníky přesně tak, jako si ho teď tvoříte vy se svým psem. A asi se shodneme na tom, že mezi člověkem a psem je více rozdílů, než mezi dvěma rozdílnými lidmi. Určitě tedy takový slovníček není zbytečná práce. Teď jen, abychom si do něj měli co napsat. Tak ho pojďme naplnit v dalších kapitolách!

Pokud máte doma již dospělého psa, který zná hromadu slovních podnětů, můžete si je teď zanést do tabulky. Z předchozího cvičení už víte, které hlásky rozlišuje, a tím pádem víte, zda mají být důležitá slova na různých řádcích (samohlásky) nebo v různých sloupcích (souhlásky). Možná zjistíte, proč si váš pes některá slova plete, a odlišíte je přízvučnou slabikou nebo důrazem na jinou hlásku. Všechno je na vás. Pokud máte doma štěňátko, které teprve komunikovat začíná, máte úžasnou možnost si svá slova společné konverzace promyslet a do tabulky napsat předem tak, aby byla od sebe co nejvíce vzdálená. Jak mu vysvětlíte jejich význam, to se dozvíte v dalších kapitolách.

37

Překřížené ruce před tělem

„Nemám“

Signál o konci lekce

gesto

Slovní podnět

Kategorie signálu

„Odteď nemá cenu , abys ty nabízel další chování.“

Význam TY: co znamená V TRÉNINKU (VÝUCE)

„Já už ti nemám co dát.“

Význam JÁ: co znamená V ŽIVOTĚ (VÝCHOVĚ)

Jméno psa aneb Mluvím s tebou, chci, abys mě vnímal

K A PITOL A 3

Jméno psa aneb Mluvím s tebou, chci, abys mě vnímal Jméno považuji za jednu z úplně nejdůležitějších zpráv pro psa v běžném životě. Bylo by proto ideální mít ho v naší tabulce slov rozhodně v samotné kolonce, aby se nedalo zmýlit s jakýmkoliv slovním podnětem. Dokonce bych byl za to, aby jména dvou psů, kteří sdílejí stejnou domácnost, neměla na první slabice stejnou samohlásku a ideálně nezačínala ani stejnou souhláskou. „No jo, ale co když jsou to sourozenci ze stejného vrhu?“ řekne si možná čtenář. Jenže já tu nemluvím o jménu, které má pes zapsané v papírech.

Mluvím o tom jménu, kterým ho budete oslovovat vy. A to se může klidně lišit.

Podle mého názoru je jméno psa od samého začátku součástí výchovy, protože je více zprávou o tom, kdo psa oslovuje, než o psu samotném. Myslím si to z mnoha důvodů. Před pár lety jsem například slyšel větu: „Na našem cvičáku se hned tři psí kluci jmenují Floki.“ Co vám tahle věta řekla o těch psech samotných? Víte něco o jejich plemeni, povaze, stáří? Jen to, že jsou to kluci. Kdo zná tohle jméno, ten pochopil, že páníčci mají rádi seriál Vikingové. Je to tedy více zpráva o těch, kdo jméno dali, než o těch, kdo ho nosí.

Ano, někdy platí nomen omen, ale záleží na představě páníčka. Třeba: „Tady náš Čert je nalezenec. To jméno dostal, protože to je přesně celý on.“ V tomhle případě si už podle jména tak trochu představím malého neposedného černého voříška plného energie a s každým chlupem jinam… a najednou si na cvičení přijde elegán střední výšky s rezavou srstí jako oheň a ušima tak trochu připomínajícíma růžky. Holt, já i Čertův páníček máme o pekelnících rozdílné představy. A Čertovo jméno je zase spíše vyprávěním o tom, jak vnímá čerty jeho člověk, ne jaký Čert opravdu je.

40

41

Těmito příklady chci říci, že jméno, které psovi vybíráte, o vás může ledacos prozradit vašemu okolí. Podobně jako vyzvánění telefonu dokáže prozradit vaši oblíbenou hudbu. Co ale řekne jméno samotnému psovi? V ideálním případě určitě to, že teď se vaše řeč týká jeho. Je to tedy oslovení, začátek komunikace. Spínač jeho pozornosti, který mu říká „Teď má smysl zbystřit, tahle zpráva bude stát za to“. V tom úplně nejlepším případě se psovi jeho jméno posune na úroveň podmíněného reflexu, kdy jakmile ho uslyší (nebo jen první slabiku), zapne všechny smysly a zrychlí tep, aby mohl reagovat na to, co přijde.

Jak funguje jméno v komunikaci se psem? Na to mám docela dobrou metaforu: když zazní vyzvánění mobilního telefonu, znamená to pro mne, že přijde významný podnět. Podívám se na displej a nebo rovnou zvednu telefon se slovem „Prosím?“ a tím dávám najevo, že jsem připraven vnímat novinku, na kterou pak budu reagovat svým chováním. A slova volajícího určitě nepřijdou dřív, než já telefon zvednu. Protože jaký by mělo smysl mluvit na někoho, kdo ještě nebyl připraven slyšet? Ale také se (až na výjimky) neozve v telefonu po zvednutí dlouhé ticho, aby až po mnoha mých opakováních „prosím, tak prosím“ konečně začala druhá strana mluvit. Prostě telefon zvoní na mne, já reaguji a vyjádřím připravenost a potom, už soustředěný, dostanu zprávu. Takhle to celkem přirozeně a logicky funguje mezi lidmi. A v podstatě stejně to bude fungovat i mezi člověkem a psem. Člověk říká jméno (telefon zvoní) – pes zapíná pozornost (volaný zvedá telefon a hlásí se) – člověk dává psovi podnět k následnému chování slovem, pohybem, hozením hračky (volající mluví) – pes reaguje chováním (volaný odpovídá nebo jinak reaguje na to, co se dozvěděl).

Aby to takhle fungovalo, jméno musí mít šanci psa oslovit. Tedy například mezi jeho vyslovením a následným podnětem bych doporučoval třeba vteřinovou pauzu (někdy trochu víc), aby pes vůbec stihl „zapnout“ (zvednout telefon). Vypadá to jako drobnost, ale ta jedna vteřina v sousloví „Asto“ – 1 vteřina – „ke mně“ oproti spojenému „Astokemně!“ může být tou zásadní částí, která rozhodne o tom, jestli k vám Asta přiběhne nebo ne.

Hlavně si, prosím, nepředstavujte, že jméno bude pro vašeho psa automaticky znamenat přivolání. Takhle to nefunguje ani mezi zvířaty. Jméno v normálním životě pouze zahajuje konverzaci, a tím pádem se oslovený živočich přemístí pouze tolik, aby mohla konverzace probíhat – zdvihne hlavu, pootočí ucho k vám, popoběhne pár kroků tak, aby na vás viděl. Ano, často přijde už na pouhé jméno přímo k vám, aby lépe přijal další zprávu, ale nelze to u něj považovat za automatickou povinnost, pokud ho to přímo

42

Lidsko-psí konverzace

Jméno psa aneb Mluvím s tebou, chci, abys mě vnímal

takhle cíleně nenaučíte. I se zvoněním telefonu je to přeci tak, že pokud mi zvoní v předsíni, tak k němu napřed dojdu, pokud v kapse, tak ho jen zvednu, a pokud při jízdě v autě zazvoní telefon z tašky v kufru, tak jen zmáčknu tlačítko handsfree a komunikuji, aniž bych měl samotný telefon u sebe. Ve všech případech udělám prostě jen vše potřebné pro to, aby komunikace proběhla.

I ve zvířecí říši existují tzv. kontaktní volání, tedy oslovení zvířat mezi sebou, která ale neznamenají „přijď sem“. Třeba pípání kuřátek při cestě vysokou trávou, aby spolu neztratila kontakt, ale přitom jdou dál každé po své trase.

Všechno to mečení, pískání a pomňoukávání u různých druhů savců, které je tu jen proto, aby z druhé strany někdo odpověděl. Dokonce jsou i druhy, kde se zvířata ve skupině mohou oslovit přímo jmény – například delfíni. Ale ještě jednou zdůrazňuji, že to neznamená vždy „pojď sem“. Jen „Já jsem tady a mluvím na tebe“. Jméno psa tedy můžeme chápat stejně – jako zahájení konverzace a spínač jeho pozornosti.

Podrobný postup: 1) Vymyslete alespoň deset příkladů události ve schématu Jméno – pauzička cca 1 vteřina – něco významného, co bude samo od sebe zajímat i štěně.

Tou významnou událostí může být hození pamlsku, vytáhnutí hračky, změna směru vaší chůze, rozběhnutí se pryč, nastavení sevřené pěsti s pamlskem uvnitř atd. Nevybírejte události nepříjemné, a už vůbec ne bolestivé (jako cuknutí obojku, chycení za kůži na krku). To jsou sice také významné události, ale nechceme, aby si s nimi štěně hned od začátku spojilo svoje jméno.

Praktické cvičení – Jak vybudovat funkční jméno?

Pro jaké psy je určeno: Hlavně pro štěňata, která zatím své jméno ani neznají.

Ale může být praktické i pro staršího psa, který na své jméno ne vždy reaguje.

Smysl cvičení: Zařídit, aby pes na své jméno automaticky reagoval tím, že zpozorní.

Podstata cvičení: Spojujeme jméno s alespoň deseti významnými (ale ne nepříjemnými) událostmi, které následují vždy hned po vyslovení jména. Díky tomu se reakce na vlastní jméno stane psovi podmíněným reflexem, tedy automatickou reakcí, a vy budete schopni tak na vycházkách zapínat jeho pozornost pro další zprávy, které mu chcete sdělit.

Na co si dát pozor: Aby žádná z těch významných událostí nebyla pro psa děsivá, jinak by se mohl začít bát vlastního jména. Dejte si také pozor, pokud po jméně následuje slovní podnět, aby mezi nimi byla malá pauzička zřetelně oddělující jméno (spínač pozornosti) a podnět (instrukce k chování). Pokud je spojíte do jednoho slova, může to pes vnímat celé jen jako jméno bez podnětu.

Dejte si také pozor, aby pauza mezi jménem a významnou událostí nebyla moc dlouhá (ne více než 3 vteřiny, u štěněte méně), jinak se souvislost ztratí.

Co budete potřebovat: Pomůcky související s těmi významnými událostmi, které jste si pro psa vymysleli.

43

2) Teď si zkuste vymyšlené příklady nanečisto zahrát. Tedy bez štěněte, jen sami v místnosti. Soustřeďte se opravdu na to, aby ta jedna vteřina mezi jménem a událostí nastala. Uvidíte, že to není úplně samo sebou a že většina z nás má tendenci tuhle nutnou jednu vteřinku vynechat.

3) To, co jste si nacvičili, si teď zahrajte přímo se psem. Ne dlouho v kuse, ale vždy po chvilkách, třeba právě v okamžiku, kdy se pes dívá jinam. Pro začátek nevolte chvíle, kdy je zaujatý něčím hrozně zábavným – třeba pokud má celý čenich v myší noře. Volte takové chvíle, kdy má šanci si vás všimnout a kdy se také nic hrozného nestane, pokud nezareaguje (nehrajte například ve chvíli, kdy štěně vstupuje do vozovky). Dělejte to jen v bezpečných chvílích, kdy na výsledku nezáleží. Pokud na své jméno pes nezareagoval, nesnažte se ho zaujmout a zkuste to po chvíli znovu v lepší situaci.

44

Lidsko-psí konverzace

A pamatujte – podmíněný reflex (zde reakce na jméno) má sílu podle toho, jak často a jak významně se nabíjí.

Právě jste si nacvičili jednu z možností, jak nové štěně naučit vnímat jeho jméno jako začátek komunikace a máte i velkou šanci, že se mu tohle slovo stane v dobrém smyslu slova podmíněným reflexem.6 A to je náš cíl. Podmíněný reflex je totiž (velmi zjednodušeně řečeno) vůlí neovladatelná automatická reakce na podnět, který sice původně byl pro psa bezvýznamný (zvuk jeho nového jména), ale získal ho díky opakovanému spojení s něčím významným (zde to je ona významná událost po jedné vteřině). A protože je to vůlí neovladatelná automatická reakce, tak v reálu zapne jeho pozornost i ve chvíli, kdy se soustředil na něco jiného, nebo dokonce když zapnout ani nechtěl.7 Je to vlastně taková krátká, ale univerzální vstupenka do světa mysli štěněte, kdy vám byla „udělena audience“ a dotyčný vás vnímá. Ale pozor – podmíněný reflex stejně tak automaticky a vůlí neovladatelně spouští pocity, se kterými je spojen. Proto jsem tak moc zdůrazňoval, aby ta významná událost nebyla nepříjemná, protože jinak se může štěně začít při vyslovení vlastního jména bát. Ve své první knize Trénink je rozhovor píšu v této souvislosti o feně Queeně, která se u prvního majitele naučila bát vlastního jména a noví majitelé se museli naučit oslovovat ji jinak, aby si svůj strach z vlastního jména nepřenesla i na ně.

Nemusí jít jen o strach, ale prostě o stres. Tady opět jedno přirovnání s telefonem: Když jsem před pár lety vstoupil na dráhu podnikatele, dal jsem si do nového telefonu jako vyzvánění svou oblíbenou skladbu od AC/DC s nezaměnitelným kytarovým sólem na začátku. Tuhle skladbu jsem tehdy vážně miloval.

Jenže najednou zněla z telefonu i několik desítek krát denně a obvykle označovala nějakou jobovku, na kterou jsem v tu chvíli opravdu neměl čas. A co se nestalo – já tu skladbu začal nenávidět. Došlo tu k úplně klasickému spojení neutrálního podnětu (nevinná skladba) s významným podnětem (problémy, požadavky okolí), přesně tak, jako se to děje u podmíněného reflexu. Z toho původně nádherného sóla na začátku se mi začal sám od sebe svírat žaludek, kdykoliv se 6 O tom, co přesně znamená podmíněný reflex a jak se liší od jiných způsobů učení, můžete najít více v mých knihách Trénink je rozhovor (2014, Plot) a hlavně v Trénink je v hlavě (Plot, 2016).

7 Pro úplnost dodávám, že to, že jste na vteřinu zapnuli psí pozornost, nemusí nutně znamenat, že váš následující povel poslechne. I telefon občas nezvedneme přesto, že ho slyšíme, protože v tu chvíli máme něco důležitějšího. Tomu, aby pes na vaše podněty po zapnutí pozornosti reagoval, lze pomoci zvýšením motivace, viz například kapitola „Co když se mu nechce“ knihy Trénink je rozhovor (Plot, 2014).

Jméno psa aneb Mluvím s tebou, chci, abys mě vnímal

45

skladba ozvala třeba jen v rádiu. Co bylo potřeba udělat? Prostě změnit vyzvánění, chvilku vůbec neposlouchat AC/DC a až když si moje nervová soustava trochu odpočinula, začal jsem si ho zase hrát „jen tak“. Spojení se po čase přerušilo a dnes už nehrozí, že bych strhl volant, když se zvuk téhle písně ozve v autorádiu.

Na tomhle příkladu je zajímavý i efekt tzv. habituace (tedy navyknutí si), kdy naučený podnět ztratí význam, pokud přestane být s něčím spojován. Jakmile začala skladba po čase hrát bez toho, že by něco oznamovala, přestal jsem na ni reagovat. Žasli byste, kolik psů je ve skutečnosti habituováno na své jméno až tak moc, že na něj vůbec nereagují. To proto, že ho slyší až moc často bez toho, že by cokoliv důležitého znamenalo: „Tak co, Bari, jak jsi se tu beze mě měl?“ „Ty mi, Bari, jedinej rozumíš.“ „Já vím, Bari, že jsi taky unavenej, tak si spolu, Bari, na chvíli sednem a něco si dáme.“ „Co by sis, Bari, dal? No já se po něčem podívám…“ Samozřejmě, že povídat si se psem může být milé oběma stranám, a pokud vás to baví, určitě to dělejte. Ale jméno bych v takových chvílích, kdy nic neoznamuje, vynechal. Je to důležitá spojnice mezi vámi a psem, která se nemá otupit.

Zrychlujeme reakci aneb Kouzlo krátké šance Vzpomínáte na tu dobu, kdy existovaly jen pevné telefonní linky, které neměly záznamník? Když zazněl telefon v přízemí a člověk se řítil ze schodů, aby to doběhl dřív, než to přestane? Proč dnes takhle nereagujeme kvůli mobilům?

Protože ty nám dají zprávu, kdo volal. Nedávají nám na komunikaci krátkou šanci, ale věčnou. A právě omezené trvání šance na komunikaci je i jedním z motivačních prostředků tréninku zvířat. Proč by měl pes, který už své jméno zná (spojení bylo vytvořeno tak jako v předchozím cvičení), na něj reagovat, když mu klidně zopakujete i vícekrát, než si vás všimne?

Praktické cvičení – zrychlení reakce na jméno Pro jaké psy je určeno: Pro psy, kteří již znají své jméno a reagují na něj. U malých štěňat je určeno těm, která už absolvovala předchozí cvičení.

Smysl cvičení: Zrychlit reakci na vlastní jméno a nastolit princip „časově omezené šance“.

46

Lidsko-psí konverzace

Podstata cvičení: S pomocí stejných nebo podobných aktivit jako v předchozím cvičení nejprve zjistíte reálnou reakční dobu vašeho psa, a potom ji zkracujete tak, aby jeho šance splnit limit byla vždy výrazně větší než možnost neúspěchu.

Na co si dát pozor: Abyste časový limit nezkracovali příliš rychle. Tím byste měli moc velký počet neúspěchů a psovi byste aktivitu zošklivili. Navíc by si mohl reakci na jméno zase zhoršit.

Co budete potřebovat: Jako v předchozím cvičení, pomůcky související s těmi významnými událostmi, které jste si pro psa vymysleli.

Podrobný postup: Vezměme si tedy zpátky k ruce ony aktivity, které jsme si vymysleli v předchozím cvičení. V tuhle chvíli už počítáme s tím, že pes své jméno zná a vymyšlené aktivity ho baví. Teď přišel čas naučit ho, že nic netrvá věčně. Stanovíme si tedy horní časový limit a ten budeme zkracovat. Pokud máte kamaráda, který s vámi bude spolupracovat, požádejte ho, ať vám potichu počítá vteřiny, za které pes reaguje.

1) Měříme reálnou reakční rychlost vašeho psa. Připravte si aktivity z předchozího cvičení a ve chvílích, kdy se pes dívá jinam (třeba očichává něco na zemi) vyslovte jeho jméno, a teprve až se na vás podívá, proveďte onu aktivitu (hození pamlsku, podání hračky, rozběhnutí se, vydání povelu, po kterém bude odměna). Není tu tedy ona 1 vteřina, ale „až pes naváže kontakt“. V duchu si počítejte čas, za který pes reagoval na své jméno v každém z pokusů. Nebo vám ho může počítat kamarád a zapisovat čísla na papír. Nic není moc, všechny časy jsou v téhle fázi v pořádku. Zatím „sbíráme data“. Udělejte tímto způsobem alespoň 6 aktivit, čímž získáte 6 časů. Jméno neopakujte, vyslovte ho při každé aktivitě vždy pouze jednou a sledujte čas reakce.

2) Zkracujeme. Získali jste 6 čísel. Řekněme, že mezi jménem a reakcí vašeho psa jste stihli napočítat třeba do 1, 1, 4, 2, 3 a 1. To nám dává průměr 2 a nejhorší číslo 4. Můžeme se tedy pro tuto chvíli rozhodnout, že ten jeden nejhorší pokus byl už pro příště nad limit a my bereme jen to, co je do 3 vteřin včetně. Proč jsme si nedali limit třeba 2, když je to průměr? Protože to už by vedlo k příliš mnoha neúspěšným pokusům a jméno by pro psa ztrácelo

Jméno psa aneb Mluvím s tebou, chci, abys mě vnímal

47

význam (porušilo by se spojení, tak jako u písničky AC/DC hrané jen z rádia bez telefonátu). Dali jsme si limit takový, aby měl pes tak maximálně jeden neúspěch z 6 pokusů (nebo i z deseti, je to na vás). Pokud překročí jeho reakce časový limit, znamená to neúspěch, pokus se stornuje, otočte se ke psu zády a na chvíli dělejte, „že nejste“. Další aktivitu udělejte až ve chvíli, kdy bude trochu šance, že vyjde (pes se na vás třeba díval s výrazem „co se stalo, můžu znova?“). V tuhle chvíli tedy děláte řadu minimálně šesti aktivit s časovým limitem.

3) Zkracujeme dál. Pokud psa vaše aktivity opravdu baví, je pravděpodobné, že ten jeden malý neúspěch (prošvihnutý limit) ho motivoval k tomu, aby v dalším opakování reagoval rychleji. Takže nové časy mohou teď vypadat třeba takhle: 1, 2, 4 (storno, neúspěch), 1, 1 a 2. To nám dává hezký průměr 1,8 a všechny platné pokusy rychlejší než 3 vteřiny. Dáme si tedy nový limit 3 vteřiny (aby tu zas byla velká šance, že to pes stihne) a jedeme dál…

Tímto způsobem, když budete udržovat stále vysokou šanci na úspěch a přitom v průměru snižovat limit, se můžete dostat na velmi rychlou reakci – vše do jedné vteřiny. Jedná se o princip, kterým můžete efektivně zrychlovat i běžné cviky poslušnosti apod. Nejdůležitější je nejprve zjistit reálnou úroveň schopností psa a později si stanovit takový limit, aby bylo vždy mnohem víc úspěchů, než neúspěchů (já osobně mám zvyk držet tak 80% úspěšnost, ale je to na vás a vašem psovi).

Pokud nemáte dost velkou fantazii na množství „nabíjecích aktivit“ nebo se vám váš pes při cvičení věnuje pořád a nelze se dočkat chvilky nepozornosti, lze tuhle hru hrát i na vycházkách ve chvílích, kdy je štěně na volno a jde kousek před vámi zády k vám. Prostě jen řeknete jméno a po navázání kontaktu za jeho zády změníte směr. Pokud zareaguje „do limitu“, hodíte mu za to třeba klacek nebo ho alespoň pochválíte. Pokud po limitu, zkusíte se mu na chvíli schovat, pokud vám to terén umožňuje. Hlavně neudělat ze hry týrání a pomstu psovi, musí zůstat zábavou. Jinak se fantazii meze nekladou.

Lidsko-psí konverzace

Mluvím s ním, nebo se svou představou o něm?

V tuhle chvíli by nebylo od věci krátké zamyšlení nad jmény, která svým psům dáváme. A teď nemyslím otázku „jak to zní a jak se to rozezná“, ale „co to znamená a jak se při tom cítím“. Za psím jménem totiž může být mnohem hlubší příběh, než se zdá. Už jen proto, že jméno je slovo a to slovo má pro nás obvykle nějaký význam. To samozřejmě neplatí jen pro jména, ale i pro běžná slova v řeči. Když zavřu oči a řeknu si nahlas „dům“, uvidím před očima jednopodlažní bílý domek s červenou sedlovou střechou a kouřem z komína. Protože takhle jsem se naučil už v dětství dům chápat. Někdo jiný ale při stejném slově uvidí v hlavě panelák. Spolu s obrazem domu před vašima očima možná ucítíte i nějaký pocit – teplo, zimu, uvolnění nebo naopak zatnutí… To všechno jsou obrazy a pocity, které nám dává část naší mysli známá jako nevědomí.

A tohle všechno běží hluboko v nás ve chvílích, kdy slyšíme nebo říkáme slova s určitým významem. Jen málokterý pes se ale jmenuje „dům“, že ano. I přesto jsou jména, která nám před očima namalují nějaký obraz. A ten obraz má moc měnit naše chování ke psovi a nakonec i jeho samotného.

Praktické cvičení – Jméno jako nálepka Pro koho je určeno: není pro psy ale pro nás lidi, abychom se skrze něj dozvěděli něco o sobě a obrazech v našem nevědomí.

Smysl cvičení: Naučit se vnímat své emoce, pocity a obrazy spojené s různými jmény a uvědomit si, co všechno mohou ovlivnit.

Podstata cvičení: Po přečtení konkrétního psího jména zaznamenáte obraz a pocit, který ve vás jméno vyvolalo.

Na co si dát pozor: Abyste si jména nečetli dopředu a hlavně nad tím příliš nepřemýšleli. Pro tohle cvičení má cenu jen okamžitá a upřímná reakce bez logické analýzy.

Co budete potřebovat: Tužku a papír, možná i několik pastelek. Kdo chce, může i diktafon pro záznam vlastního hlasu.

Podrobný postup: Nabízím vám určitý okruh psích jmen, která vycházejí z povahové vlastnosti nebo podoby. Abyste si je nepřečetli moc brzo, napsal jsem je vzhůru noha-

Jméno psa aneb Mluvím s tebou, chci, abys mě vnímal

49

ma do poznámky pod čarou.8 Připravte si papír a tužku (možná i několik pastelek) a vždy nejprve jednou se zavřenýma očima nadechněte a vydechněte, abyste si vyčistili hlavu. Pak otevřete oči, otočte knihu a přečtěte si první jméno v pořadí (pokud hrozí, že si jich přečtete více, pak si zkuste další v pořadí zakrýt, nebo ať vám je raději někdo druhý čte). Zavřete oči a řekněte to jméno nahlas v pátém pádě, jako že psa oslovujete (tedy přečtu si třeba Asta, zavřu oči a nahlas řeknu „Asto“). Všimněte si přitom, jaký jste měli pocit a jaký obraz psa vám vznikl před očima. Rychle si udělejte na papír poznámku o pocitu a obrazu. Můžete si ho samozřejmě i načrtnout. Pak nádech, výdech, čistá hlava… a můžete si přečíst další jméno v pořadí a se zavřenýma očima ho nahlas vyslovit v pátém pádě. Opět zaznamenejte obraz a pocit a tak pořád dál až na konec seznamu. Kdo má chuť, může si k tomu pustit i diktafon – možná si všimnete, že jste různá jména pronesli různým tónem hlasu.

Všimli jste si rozdílu na svém těle a ve své hlavě? A teď si uvědomme, že pes dost možná nevidí obrazy v naší hlavě, ale je dost dobře schopen vnímat pocity. Zrychlený dech, vyšší či nižší tón hlasu, pot, produkce stresových hormonů…, vždyť psi jsou ještě pořád v mnoha směrech lepší než ty nejlepší měřicí přístroje. Pokud psa oslovíte jménem „Agresi“ , dost možná se vám při tom, byť jen na chvíli, objeví v hlavě obraz agrese a tělem proběhnou s tím spojené pocity. Pokud se to stane, dává vaše tělo psovi určitou nápovědu, určitý podnět k chování. Lidské tělo se tak může stát vlastně převodníkem mezi slovem, jehož významu pes nemůže rozumět, a psím chováním, které přišlo jako reakce na projev lidského těla. My sami tak psovi překládáme vyslovené slovo do řeči pachů, zvuků a pohybů, aniž bychom to věděli.

Já samozřejmě netvrdím, že každý Agres musí být zákonitě agresivní a každá Bublina zákonitě kulatá a pomalá. Jde tu i o dispozice psa a také funkčnost onoho překladu na trase „mysl – tělo – psí chování“. Ale tenhle princip fungovat může a přísahám, že jsem ho v praxi už mnohokrát viděl.

Tak ho, prosím, jen berme v úvahu ve chvíli, kdy jméno vybíráme. Opravdu může (díky našemu nevědomí) formovat svého nositele.

U psů však nepoužíváme jen jména související s podobou nebo povahou. Na výběr je i mnoho neutrálních jmen a nebo jmen „podle někoho“. Co třeba takoví Thor, Nero, Lassie, Bella a nebo prostě jména zděděná po psím předchůdci.

8

Agres, Šmudla, Tlapka, Bídák, Bublina, Ouško, Rafan, Egon, Tuláček, Bělka, Jiskra, Blesk

48

50

Lidsko-psí konverzace

I u nich může docházet k nevědomým reakcím a jejich projevům na lidském těle. Vždyť jen těžko lze říci psovi Lassie a nedojmout se u toho.

Ale poslechněte si tohle páníčkovo vyprávění: „My měli doma vždycky Bucka, podle románu Volání divočiny od Jacka Londona. Tenhle Buck je už pátý v řadě, ale není ani zdaleka takový, jako byl ten první nebo třetí.

Ti byli fakt jako ten z románu – chytrý, silný, věrný, moudrý, statečný.

To u tohohle blázna už roky čekám, kdy se uklidní, a pořád nic. Ten si to jméno snad ani nezaslouží!“ „Ne, nezaslouží,“ říkám já. A víte proč?

Protože ho nechtěl. On totiž není Buck z románu a není ani první nebo Možná si ve zkrytu duše přejete, aby váš pes byl tak trochu princezna. třetí ze svých předchůdců. Je to tenhle a pouze tenhle originální pes, jeho druhá kopie neexistuje. Možná pokud by se jmenoval prostě Alík, bude ho pán brát jako Alíka a nebude čekat, kdy se mu pes sám od sebe změní na románového Bucka. Ten pes žádný román nečetl a nemůže chápat, čemu se má vyrovnat a proč zklamal tím, jaký je. Co si ze všeho nejvíc nezaslouží, je srovnávání s někým, koho ani neznal. Jméno, které nosí, brání jeho páníčkovi vidět ho, jaký je.

A to je velká škoda.

A musím se dál ptát: co bránilo Buckovu páníčkovi dát mu jméno obyčejného Alíka? Přišel by tím o něco? Má díky tomu jménu pocit, že je po jeho boku pořád ten první pes, kterého měl tolik rád? Nebo se sám cítí, jako zlatokop John Thornton na cestě za zlatem a dobrodružstvím do divočiny? Co od toho psa tolik chce pro sebe? A dokáže s tím jménem vidět svého psa takového, jaký je?

Z výše popsaných důvodů si myslím, že by si měl člověk, než dá psovi jméno, sám sobě upřímně odpovědět, proč právě tohle jméno dává a co od toho v hloubi duše čeká. Následující cvičení bude tedy o upřímnosti sám k sobě.

Jméno psa aneb Mluvím s tebou, chci, abys mě vnímal

51

Praktické cvičení – Co od něho chci?

Pro koho je určeno: není pro psy, ale pro nás lidi.

Smysl cvičení: Skrze něj se můžeme dozvědět, co od psa v hloubi duše chceme a jestli je ta touha vůbec reálná a psovi spíše neubližuje.

Podstata cvičení: Převést nevědomou představu o psu, nositeli našeho oblíbeného jména, na vědomou. Tuhle představu pak úplně obrátíme a otestujeme, zda bychom ho dokázali stejným jménem oslovit i v téhle nové, opačné podobě.

Na co si dát pozor: Hlavně na vlastní upřímnost sám k sobě a přirozenou reakci bez přemýšlení.

Co budete potřebovat: Tužku a papír, možná i několik pastelek. Především psí jméno, které buď dlouhodobě dáváte stále dokola, nebo ho toužíte nějakému psovi dát.

Podrobný postup: 1) Pokud máte v hlavě nějaké vysněné psí jméno, napište si ho teď na papír v prvním pádě. Vezměte si papír se psím jménem do ruky, zavřete oči a nahlas to jméno vyslovte. Jakého psa vidíte v představách? Zkuste si ho na papír se jménem rychle načrtnout nebo napsat alespoň tři vlastnosti, které ho charakterizují.

2) V tuhle chvíli tedy máte jméno a představu o jeho nositeli. A teď si tu představu otočíme. Pokud jste si napsali slovně psí vlastnosti, napište si teď jejich opaky. Pokud byl velký, černý, dlouhosrstý a odvážný, teď je na seznamu malý, bílý, hladkosrstý a vystrašený. To samé zkuste udělat s obrázkem.

3) Podívejte se na nového psa, kterého jste si vytvořili. Zavřete oči a zkuste si v duchu vytvořit jeho obraz. Vidíte ho? Tak a teď řekněte naráz stejné původní jméno. Co to s vámi dělá? Může to být jeho jméno? Nebo se vám ta představa příčí? Změnila se spolu se jménem podoba psa ve vaší představě?

4) Otevřete oči a do třetice si na papír popište nebo namalujte psa s vlastnostmi, které tu ještě nebyly a liší se od předchozích dvou. Tak třeba v našem případě hnědý, na krátkých nohách, hrubosrstý, workoholik s vytřeštěným výrazem v očích. Chvíli se ztotožňujte s touhle podobou psa, zavřete oči

52

Lidsko-psí konverzace

a až ho v duchu uvidíte, vyslovte znovu své vysněné jméno. Co to udělalo s vámi nebo vaší představou?

Tohle cvičení mělo za cíl jediné – odpovědět si, jestli dokážu psa s vysněným jménem přijmout za všech okolností v jakékoliv podobě a s vlastnostmi, do kterých vyroste. Ano, já vím, že jsme to hnali trochu do extrému a že v reálu vám asi z černého štěněte labradora nevyroste malá bílá čivava. Ale právě ten extrém byl součástí zkoušky. Pokud totiž dokážete ve své hlavě udržet představu úplně opačného psa, než jste si vysnili, oslovovat ho svým vysněným jménem a přitom necítit ani trochu lítosti, pak jste prošli testem a psovi tohle jméno klidně dejte. Nebude vám bránit vidět psa, jaký opravdu je, a to je první podmínkou vašeho společného spokojeného života i tréninku.

Pro ty, kdo chtějí jít v tomhle cvičení ještě více do hloubky, nabízím jednu úpravu: ve chvíli, kdy vyslovíte poprvé v duchu jméno psa a čekáte na představu o jeho podobě, řekněte jméno v pátém pádu – tedy oslovení. A pak si počkejte, až se ve vaší představě ukáže obraz nejen psa, ale i vás samotných po jeho boku. Jste to opravdu vy? Je vám v téhle podobě dobře? Tak a teprve teď zkuste podobu i povahu psa úplně obrátit, zavřít a uvidět sám sebe (v původní podobě) a psa (v nové opačné verzi). A teď ho oslovte stále stejným jménem. Dokážete to vůbec? Co se vám stalo s představou o vás samotných?

Mimochodem, v téhle podobě vám cvičení dokáže napovědět i něco o tom, proč jste si vybrali tohle plemeno.

Víte co? Já si na tomhle místě udělám tohle cvičení sám a budu rovnou v přímém přenosu psát, jak to dopadlo. Mám v hlavě jedno psí jméno, které bych moc chtěl jednou dát, a to je Gorja. Je to jméno jednoho z mých oblíbených literárních hrdinů, zkrácené jméno kouzelného vlka Goryvlada z fantasy románů spisovatele Juraje Červeňáka. Takže teď podle vlastního návodu zavírám oči a rovnou říkám v pátém pádu „Gorjo“… a před mýma očima z mlhy nejprve zasvítí dvě rudé oči a už se rýsuje celá postava. Obrovský pes s velkou hlavou a postavou připomínající dlouhosrstého německého ovčáka jak ve zpomaleném filmu vyklusává z mlhy a srst jako hříva na jeho krku se majestátně natřásá. Sebevědomě se dívá před sebe a vedle něj vychází z mlhy vysoká štíhlá postava s dlouhými černými vlasy, která s Gorjou mluví jejich společnou řečí.

Já vím, že to je černokněžník Rogan, ale pro tuhle chvíli jsem to já a je mi v tom vážně hodně dobře. Ve své představě všechno zvládnu, nic mě nebolí a můj Gorja mi rozumí každé slovo z našeho magického spojenectví. Prostě super

Jméno psa aneb Mluvím s tebou, chci, abys mě vnímal

53

pocit! Tak jo, podle návodu mám teď změnit psa na pravý opak. Otevírám oči a na papíru si měním vlastnosti psa na malý, štíhlý, světlý, hladkosrstý. Navíc se trochu klepe, bojí se a cupitá po špičkách. Zavírám oči a vidím, jak z mlhy vedle černokněžníka Rogana vycupital trochu vystrašený chrtík, co se plaše rozhlíží kolem, hrbí záda a klepe se, protože je mu zima. A černokněžník zkouší říci „Gorjo, bratříčku…“. Ježíšmarjá, tohle nejde! Černokněžník se rozplynul a obyčejný Franta v bačkorách a teplákách bere chrtíka do náruče a zklamaně odchází do mlhy venčit. A má vztek na chrtíka, že kvůli němu ztratil svou kouzelnou moc. Všechen pocit ze jména je pryč. Co mi z toho plyne? Že jsem tohle jméno chtěl, abych se s ním dobře cítil já. Psovi, i kdyby vypadal jako ten z první představy, ho dávat nebudu. Nebylo by o něm, ale o mně! Bylo by jen pro můj dobrý pocit, ale svého psa bych díky němu nikdy neuviděl takového, jaký opravdu je.

Začínáme konverzovat

K A PITOL A 4

Začínáme konverzovat Základní dialog pro výuku Rád říkám, že trénink zvířete je rozhovor. Tedy opravdový rozhovor dvou živých bytostí, které se střídají ve svých sděleních jeden druhému. Vždy, když jeden mluví, ten druhý mu naslouchá, a ve chvíli, kdy přijde zase jeho chvíle, reaguje na to, co slyšel. Během takového rozhovoru jsou oba na stejné vlně a jdou spolu ke společnému cíli – pochopení jeden druhého a naučení se novému chování.

Je velký rozdíl mezi rozhovorem a dvěma střídajícími se monology.

V čem? Při dvou střídavých monolozích jeden druhému nenaslouchá, nereaguje na jeho slova, ale jen si dál vede to své. Často i proto, že se to tak dopředu naučil a tohle je ta „jediná a nejlepší vyzkoušená cesta, jak dojít k cíli“.

Představte si třeba, že se vám vyškolený prodejce snaží vnutit zboží připravenou řečí: „Dobrý den, pane, pokud máte chvilku, rád bych vás seznámil s výhodami revolučního přístroje XY.“ „Bohužel, spěchám a podobný přístroj už mám od jiné značky.“ „Jistě vás potěší, že nový XY je proti předchozí verzi menší a lze ho snadno ovládat jednou rukou.“ „Moment, dítě mi chce čůrat.

Nevíte, kde tu jsou toalety?“ „Schválně, zkuste si, jak dobře padne XY do dlaně.“ „Tak, a je pozdě! A taška s náhradním oblečením je v autě!“ „A navíc má nový XY k původní funkci A i vylepšenou B a za příplatek i novou funkci C. Ale pro vás jako jednoho z prvních by to bylo bez příplatku. No řekněte, jaké to je, slyšet to všechno takhle pohromadě?!“ Já myslím, že poslední větu už zákazník neslyšel, protože se svou pozorností od prodejce dávno odpojil. Nejen proto, že měl akutnější problém, ale 54

55

i proto, že prodejce neviděl jeho zcela evidentní problém. A s někým, kdo vás nevnímá, nemá smysl se dál bavit. Prostě pro vás přestane existovat a jeho slova ztrácejí význam. Až příliš často vídám na praktických lekcích podobnou situaci, kdy se psi odpojují svou pozorností od majitelů, protože ti se k nim chovali jako onen prodejce s naučenou motivační řečí. Člověk jako by říkal: „Krok 1 podle návodu – zasedni naproti mně a navaž oční kontakt.“ Pes jako by odpovídal: „Mezi těmi psy za mými zády je jeden, kterého neznám a jsem z něj dost nervózní.“ Člověk. „Oční kontakt přeskočíme a jdeme rovnou na krok 2 – polož tlamu na mou nastavenou dlaň.“ Pes: „Vůbec se mi tady nelíbí, všechny ostatní psy včetně toho nového mám mimo zorné pole a do toho slyším odněkud divné zvuky.“ Člověk: „Nebudeme to zdržovat, tu hlavu ti prostě chytnu a následuje krok 3 – vykapání oka.“ Pes: „Teď se mi za zády někdo pohnul, potřebuju se otočit…“ Člověk: „A jakmile ti tam kápnu, dostaneš za to ode mne obrovský jackpot…“ – ale na ten už pes nečeká a končí svou komunikaci, stejně jako ji ukončil zákazník s prodejcem v předchozím odstavci.

Jaká je na takový problém rada? V první řadě vnímat zvíře a jeho přirozené potřeby. Ale také naučit se spolu komunikovat skrze základní tréninkový dialog, který je určitou zárukou toho, že jeden druhého nepřestanete vnímat.

Z toho důvodu vám nabízím následující cvičení. V něm si osvojíme 5 vět základního rozhovoru, který se nám bude stále dokola opakovat v pozitivně vedené tréninkové lekci. Těmi větami jsou: 1) CHCI PRÁCI (říká zvíře určitou nacvičenou pozicí těla) – 2) TADY PRÁCI MÁŠ (říká člověk vydáním podnětu) – 3) PRACUJU (říká zvíře vykonáním chování) – 4) DĚLÁŠ TO SPRÁVNĚ (říká člověk signálem tzv. bridge, například klikrem) – 5) A TEĎ TO OSLAVÍME (odměnu dává člověk, zvíře ji spotřebuje).

Tenhle kratičký základní dialog v reálném tréninku stihnete třeba i během dvou vteřin. Po spotřebování odměny začíná zvíře další dialog znovu větou „CHCI PRÁCI“. Takže za jedinou minutu proběhne celý dialog třeba i desetkrát. Do tohoto základního schématu rozhovoru z pěti vět můžeme později přidávat další výrazy a slovíčka, jak si ukážeme v dalších kapitolách. Ale pokud je má pes chápat, musí si nejprve osvojit základ.

Divili byste se, jak často je tenhle základní tréninkový dialog mezi člověkem a psem v tréninku narušen, a to i u dvojic, které zvládají desítky různých chování. Výsledkem takového narušeného dialogu je ale nervozita, psychická únava či frustrace. Mnoho lidí například nikdy nenaučilo svého psa říci klidným způsobem „CHCI PRÁCI“. Tím pádem jejich pes v tréninku i kdykoliv

František Šusta

Lidsko-psí konverzace Jak si vytvořit komunikační signály pro snazší život Ilustrace František Šusta, fotografie František Šusta mladší, Zdeněk Blata, Jitka Metličková a archiv autora; redakce Jan Řehoř; grafická úprava Anna Gutová; sazba Matěj Barták; vydal Pavel Jeřábek – Nakladatelství PLOT, Bělohorská 2, 169 00 Praha 6, www.plotknihy.cz, jako svou 395. publikaci Tisk Těšínské papírny, s.r.o., 2021 Vydání první, Praha 2021 ISBN 978-80-7428-409-0