0532945

Obsah

7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 20 21 22 23 24 25 26

1975 ozvu se hlasem bez listí podzime v těch hrobkách jsme se poschovávali hřbitov kvete celý večer o tancích poznáš čas měsíc do luny dorůstá měsíc tluče rosou mandelštam aparátčík a režimista ancien régime z toho těla lehce nevybruslíš pád listí šustí listí zemí pluje roky sládnou po ovoci nic už se nestane jen budem čekat tiší hlasy už pohasly i do větru se stáhnou strukturou rozlomit chvění na krystal

27 28 29 30

1976 sadař smrt nás očesává morbus bus mít tenkou nit jak ariadné poledne mře

31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62

1977 zase se šeří do šeříku jsi ráno a jsi na skřipci! co s tím a jak tě budu hledat pro všechny tyto dny se vzpínám téměř v temné jeskyni z nicoty do něčeho podzimní vůně mne do dosahu mámí stále rychleji a rychleji vo čem psát když prší? které slovo mne nyní blíž k vám nese na rubu konce cítíme svou cenu javorová vůně zas jít a zas nejistě jsme vezdění do dění zatímco vítr má křídla živí těhotný vítr smeká horu do dlaní kroků tvých večerní tesknotou se chodec těžce tluče v truhle snů již rakev raší kdopak podzim unaříká otrávený svět si sedá osleplé oči dáme slepit ze dna dnů se zvedá smích na vlně vody klobouk dolů před starostmi! šíře slova odolává stačí mít k místu pocit? všechno mi to připomíná píseň té noci jsem smrti v ústech ustlal na všem už záleží už nezáleží na mně večerní hodina se se mnou nelaská teď se jaro ozvalo i v písni

63 64 65 66

vražedný večer vrhá do krásy podzim bdí v opadání růst noci zase duje něco se pro mne v tomto světě schová

69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81

1978 je jednoduché jednat jen když sněží magicky zpívá svět nebetyčný zákon tu ční přes tvář zem přetáhnout tak jak jsi a jak se jevíš rty nemluví nebe nemodré na jaře odchází jsem tady jinak než je tráva první seno v květnu dýchá ze srdce odcházíme spánkem ve dne pocit v noci touhy zmizelý sen je katedrály jsme sami ve skále

82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93

1979 jak to slunce jak ta luna symfonie vyťukává ničím ve tvých očích srnu připadám si jako když krůpějemi pokryty tma zakousla se do střechy nesu ti pravdu z děsu tyhle kousky strašné země stačíš mi dlaní obrazem básníci tam taky byli kdo ve mne věří nezemře v těchto dnech se mnou tady je

94 95 96 97 98 99 100 102 103 104 105

bude to zbořeno jsou krásné dny tak nějak bych tu žil i léta jak pomalu se sune ani ne tak dál rosa a pták při stejném pohledu český ráj neseme zrcadlo znásob šero protři oči nebe na cucky 1980

106 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128

mé čechy 1–8 z mrtvého stavení vybíhají krysy Hořet, ach, hořet! živá ženská! co je to? všechno přijde do ruzyně stál jsem na rohu balím tu samizdat jak ve starém čase někdo nezavřel dveře odkvétají hlohy jsou bezprizorné čechy vodní třpyt hned vedle vzduch tiše padají květy pár kapek letního deště ořechy svou esencí prožiji třicet let oči jsou hnízda víno smrt pijeme pak bude slunce pomálu milostné orvieto

129 130 131 132 133 134 135 138 141 142 143 144 145 146 147 148 149

i to slunce podletní jednadvacátého Snažil se a potom stejně plakal, v krajině kde nejsou noci v podletních oparech jablka ve větvích stmívání zimní písně 1–4 děti odcházejí z propasti vskutku vyšli jsme sami tak fénix nevzlétl svítí a nevím jestli úplně vše splývající je temně potemnělé melancholická hnědel červen v hrůze barví oko ruka jak barokní domky svatý františek 1981

150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163

času je málo pár let už tíha větru krajině a blesku přes černé větve se sem měsíc dívá rozkošník skončí jako altruista večer je mírný v dálce je moře libosad – valdice – kartouzy poblíž osária dnes již ve stromovce ve slamáku ze vzpomínek na mühlau; g. t. paprskem ještě slunce hřeje zemi kolonisté bubenče! o hrobku zvoní déšť malé písně iii

164 165 166 167 169 170 171 172 173 174 175 176 177

nevím v kterém Kafarnau vzpomínka mrazivý večer a tolik květů napadl sníh a dosud temná mrtvé oči cítí naději už jenom lebka oblékla si kůži když se vám svět otvírá prostor smrti kubizuje pokroucený krucifix došli sem a jsou na kost ztuhlí co nám může slíbit strom podzim krásně pokročil řeka která zve 1982

178 179 180 181 182 183 185 186 187 188 189 190 191 192

marnému minulému smutku utek jsi je nám dáno radovat se přitáhl ženu k svému klínu hymnus ne hnědým vínem pozdní léto 1–4 Všechno pomíjivé, co žije nahlas, ztichne.

Zlatou barvou třpytí se Vlasy jsou v ruličkách.

Světlo světa, volám tě ze tmy, pohled do dálky Mlč, můj milý, to jsou hry. večery jsou smířlivé v klínu stromu se šneci milovali

193 194

leze klidně po trávě miloš jakeš

1983

1984 195 196 197 198 199 200

propadly se hroby dneska ještě jedna rakev zbyla dolní čelist ve výklenku skoro bez povšimnutí, Sbírám tu listí z olší, vrb tak tedy i dnešní večer 1985

201 202 203 204 205

tak hodně tiše znenadání Dítě je ten, kdo se bojí krve. vítr nám sem válí lm máte doma želvu?

1986

206 207

věřte kráse slov! už je to mnoho let 1987

208 209 210

proč bych se měl mračit postavil jsem se na vlastní ztrácím se v tobě moje milá 1988

211 212 213 214 215

rybník jak dlaň na něm čáry vanitas vanitatis Ještě jsou letní vůně, Na hrázi stojí mocné duby tenounké pohyby vítr češe listí

217

Ediční poznámka

7

ozvu se hlasem který vítr smete každá řeka je přítok léthé

8

(v. furchovi)

bez listí strom oněměl chceš čísti čti svou zem

9

podzime naše tichá smrt prosvítá tvými černými větvemi

10

v těch hrobkách jsme se poschovávali a křičeli na sebe celou noc neumíš si představit upřímnější a lyričtější rozhovor hřbitovy volají mé kroky ve chvějícím větru polykají světlo a podzim mrtví sklízeli listopad prsa mrtvých si připnula hrobku v těchto dnech začíná rozsyp mrazu urny stromů pustily již listí noví mrtví jsou rozsyp světa na staré hřbitovy…

11

hřbitov kvete ve snech dětem

12

celý večer tulák klečel živ jen o hvězdách…

13

o tancích poznáš čas poznáš jak podvádí předtím než tě zhas laskal tě v hedvábí

14

měsíc do luny dorůstá barvy večera se tiše kladou na ústa mrtvou slinou měsíc laská oblinu kosti se svinou rodičce do klínu

15

měsíc tluče rosou na bubínek noci zrna hvězd vyrostou do záře nemocí noc temná vědma ví o našich spádech závrať však nedbá kampak hlava spadne

16

mandelštam mandlová moucha stalinských mucholapek byl za slovo lapen

17

aparátčík a režimista ptáčník volna východ cysta kde nebude exodu v tomto dusném nepokoji nesklidíš už nikdy klid byla svatba už jsme svoji bydlo pálí v lihu lid

18

ancien régime v noci jen ležím dolce far niente kdo je stár hnije hned metempsychosis metej si pózy loci communes hocikomu nes déjà vu béž hlavy

19

mouches volantes už je voláte modus vivendi do hrůz vyjem dny tête à tête chceš zapět rigorózum rýhuj rozum

20

z toho těla lehce nevybruslíš ústy ses dotkl osudu ale tělem ladíš zemi pro čas svého nebudu