0528866

Vytočenej na

Maxx

Praha 2021

Přeložila: Zuzana Selementová

Melanie Moreland: Vytočenej na Maxx Vydání první Copyright © 2020. Revved to the Maxx by Melanie Moreland. Published by arrangement with Bookcase Literary Agency. All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2021 jako svou 2479. publikaci Přeloženo z anglického originálu Revved to the Maxx vydaného v roce 2020 Český překlad © 2021 Zuzana Selementová Odpovědná redaktorka Marie Kejvalová Korektorka Daniela Čermáková Ilustrace na přebalu © Shutterstock.com Motiv předělů Pixabay.com Přebal a vazba © 2021 Martina Černá Sazba a grafická úprava Ricardo Tisk TBB, a.s., Banská Bystrica Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-1724-3 BARONET Praha 2021

Melanie Moreland

Vytočenej na

Maxx

Věnování

Láska přichází ve všech formách a podobách i za různých okolností. Ale pořád je to láska. Největším darem, který můžeme někomu věnovat, jsou naše srdce. Tato kniha je pro tebe. Pro lásku ve vší její velkoleposti. A pro mého Matthewa, který je jejím ztělesněním.

Kapitola 1 MAXX

B

yla černočerná noc a venku vál silný a horký vítr. Jediným zvukem byl tichý rytmus rockové muziky hrající v pozadí. Dlouze jsem se napil piva z lahve, kterou jsem si vyndal z malé ledničky v dílně, a dojedl sendvič, co jsem si splácal dohromady. Zíral jsem na počítač a pak otevřel nový dokument. Mrzutě jsem si přejel dlaní přes obličej. Netušil jsem, jak na to mám jít, a ani jsem o to nijak zvlášť nestál, ale v tuhle chvíli jsem to prostě zkusit musel, ať se mi to zamlouvalo, nebo ne. Hledá se: Pomocník Poslíček, muž nebo žena Asistent Osobní asistent Domovník Účetní Společník Seděl jsem a dumal nad seznamem. Ani jeden z popisů mi nepřipadal správný. Hlavou mi prolétla vzpomínka na mého tátu s mámou v obchodě. Vždycky ji nazýval svou pravou rukou nebo taky Dívkou Pátek 9

podle Robinsonova věrného Pátka – říkal, že neexistuje úkol, který by nedokázala zvládnout. Tvrdil taky, že je v obchodování lepší než on a že by bez ní byl úplně ztracený. Tak takový typ člověka jsem hledal. Dopsal jsem to do inzerátu. Pravá ruka Povinnosti: Vedení autoopravny plus Starost o domácnost, nákup potravin, praní, vaření Nutná znalost účetnictví, fakturování a dalších dovedností Podíval jsem se na seznam a zamračil se. Mary, moje sousedka, mi poradila, ať si dám inzerát na internet a dopodrobna v něm popíšu, co hledám. Znovu jsem si seznam přečetl a začal opět psát. Když jsem skončil, zkontroloval jsem ho a řekl si, že je podrobný dost. Hledá se: Dívka Pátek / Pravá ruka Povinnosti: Vedení domácnosti, nákup potravin, praní, vaření. Požaduju zdatnost v účetnictví, fakturování, bankovnictví, kontrole zásob a správě webových stránek pro podnikání. Nutné je umět řídit, schopnost zorganizovat si činnost a pracovat samostatně. Předpokladem je mít rád život na venkově s omezeným přístupem do větších měst. Láska ke psům podmínkou. Dovednost péct koláče výhodou. Pracovní doba: pondělí až pátek 08:00 – 18:00, sobota 8:00 – 12:00. V sobotu odpoledne a v neděli volno. Pokoj s vlastní koupelnou. Strava plus plat. Pouze vážní zájemci.

10

Rozhlédl jsem se po dílně. Potřeboval jsem pomoc. Když Shannon odešla, šlo to od desíti k pěti. Skřípalo to už dlouho, ale nějak jsem si toho nikdy nevšiml. Odfrknul jsem si a dopil pivo. Nevšiml jsem si spousty věcí. Zaváhal jsem. Není to s těmi koláči už trochu moc? Věděl jsem, že pečení koláčů je ztracené umění a lidé mladší než padesát let se jím nejspíš nezabývají. Nakonec jsem se rozhodl tam tu větu nechat. Třeba aspoň odradí neseriózní zájemce. Vložil jsem inzerát na web Solutions for You a dvakrát ho překontroloval kvůli chybám. Na téhle poptávkové stránce se mi líbilo, že se na ní dá se zájemci „popovídat“ a předem si o nich udělat dojem. Předtím jsem zkusil i jiné webové stránky, ale ty mi nevyhovovaly. Tahle měla jednodušší podmínky a nebyla určená pouze pro pracovní místa. Daly se tu také prodávat a kupovat různé věci. Obchodovat. Hledat ztracené věci. Dřív jsem ji využíval jen pro nákup součástek, ale Mary přes ni našla svoje poslední dvě pomocnice a přemlouvala mě, ať to zkusím taky. Připadalo mi to jako dobrý nápad. V tuhle chvíli jsem neměl co ztratit. Vlastně jsem v úspěch ani moc nedoufal, ale musel jsem zkusit aspoň něco. V inzerátu se dala zvolit oblast, pro kterou je určený, a já jsem ho záměrně nastavil mimo svůj region, ale v rámci naší provincie. Musel jsem sehnat někoho mimo malé město, v němž žiju. Nechtěl jsem vidět lítostivé pohledy nebo zavdat drbnám příležitost mě probírat ani tady v dílně, natož u sebe doma. Chtěl jsem získat někoho odjinud, kdo by neměl žádné vazby k tomuto místu ani ke mně. Někoho, koho bych neznal a na kom by mi nezáleželo a kdo by to měl stejně jako já. 11

Bylo to jednoduché. Potřeboval jsem někoho, kdo by tu práci dělal, a byl jsem si jistý, že někde je někdo, kdo práci hledá. Spokojeně jsem inzerát uložil a odeslal. Teď už stačí jenom počkat, až se zájemci začnou hrnout. Kdo by odolal tak skvělé pracovní nabídce?

CHARLYNN Zděšeně jsem civěla na kus papíru v ruce. Byla jsem si jistá, že jsem určitě četla špatně. „Výpověď z bytu,“ zašeptala jsem. Podívala jsem se na domácího. „Výpověď z bytu?“ zopakovala jsem znovu hlasitěji. „Vždyť dlužím teprve za minulý měsíc!“ Terry se nevzrušeně opřel o rám dveří. Podíval se na mě jedním z těch svých dlouhých, vilných pohledů, které jsem nesnášela. Ustoupila jsem o krok dozadu, nelíbila se mi taková blízkost. „Ne ne. Včetně tohodle mi dlužíš už za tři měsíce.“ „Za tři?“ vyjekla jsem. „Ale já jsem svoji část nájemného dala Trish – nechápu to. Řekla mi, že máme zaplaceno – mám stvrzenky!“ „Tak mi je ukaž.“ Běžela jsem do malé kuchyňky a zprudka otevřela šuplík. Vyndala jsem z něj obálku a z ní vytáhla svazek papírů. Polekaně jsem se otočila, když jsem zjistila, že Terry za mnou šel až do kuchyně. Moc ráda jsem ho neměla – naháněl mi strach. Potlačila jsem nervozitu a podala mu papíry. „Tady jsou.“ 12

Koukl se na ně, zavrtěl hlavou a strčil mi je zpátky do ruky. „Jsou falešný.“ Podívala jsem se na ústřižky. Když mi Trish řekla, že nájem je zaplacený, nikdy jsem je nekontrolovala. Dávala je do zásuvky k ostatním. Teď, když jsem si je prohlédla, jsem viděla, že Terry nelhal. Byla to jenom kopie. „Kam ty peníze zmizely?“ zablekotala jsem. Pokrčil rameny. „Asi je dala někomu jinýmu.“ Zaplašila jsem nával paniky, která se mě zmocňovala. „Musí přece existovat něco, co můžu udělat.“ Nechtěla jsem sice Terryho o nic žádat, ale spolkla jsem odpor. Neměla jsem na výběr. „Trish mě podfoukla, Terry. Zdejchla se se vším, co mi patřilo, a všechno mi ukradla. Navíc jsem přišla o zaměstnání. Snad byste mi mohl dát nějaký čas, abych to mohla vyřešit.“ V očích mu zaplál predátorský svit. Přistoupil blíž ke mně a očima mi přejížděl nahoru a dolů po těle. Tentokrát se už svůj zájem ani neobtěžoval ničím maskovat. „Můžu tě nechat zaplatit tvý dluhy stejným způsobem, jakým mi platila tvoje spolubydlící.“ „Co… cože?“ „Posledních pár měsíců platila nájemný vleže na zádech.“ Oplzle na mě pomrkával. „Nebo taky vkleče na kolenách.“ Odstoupila jsem od něho a divoce přitom vrtěla hlavou. „Ne.“ Usmál se. Byl to chladný a krutý úsměv. „Vsadím se, že v posteli jsi pěkná rošťanda, viď?“ Natáhl ruku, uchopil do ní část mých kadeří a silně zatáhl. „O zrzkách se ví, že maj temperament. Rád bych tě viděl pěkně rozdělanou, jak se mnou bojuješ.“ Odmlčel se a olízl si rty. „Já to mám rád, když se ženský bráněj.“ 13

Z jeho slov se mi sevřel žaludek. Znechuceně jsem odstrčila jeho ruku. „Pokud nechcete, abych vám vecpala koule do krku, radím vám, až jdete dál. Řekla jsem ne. Vypadněte.“ Jeho výraz zůstal stejný – pokud se vůbec změnil, byl jedině ještě chladnější. „Dej mi, co chci, a můžeš v tom bytě zůstat ještě měsíc.“ Pak se na mě ušklíbl. „Když budeš dobrá, třeba i dýl.“ Chtělo se mi zvracet. Místo toho jsem však naklonila hlavu ke straně, jako bych uvažovala o jeho šlechetné „nabídce“. Přišla jsem k němu blíž, položila dlaň na jeho ruku a sklopila oči. Jeho spokojené zamručení se rázem změnilo v bolestné zavytí, protože jsem mu drsně ohnula prsty dozadu. Využila jsem situaci, kdy zápasil s bolestí, sevřela mu paži a trhla mu s ní vzhůru do nepohodlného úhlu tak, aby to bolelo. S ­rukama zkroucenýma za zády jsem ho dostrkala ke dveřím a vystrčila ven. „To bych radši byla bezdomovec!“ S prásknutím jsem zabouchla dveře a vztekle za sebou zamkla. S hlasitým cvaknutím jsem zasunula řetěz. Slyšela jsem, jak huhlá a nadává na opačné straně dveří. Stačila jsem od nich jen kousek poodejít a dveře se znovu otevřely. Ve škvíře na délku řetízku se objevil Terryho odporný ksicht. „Ty mrcho, na to jsi zapomněla. Mám klíč, se kterým se dostanu dovnitř, kdykoliv se mi zachce.“ Zabouchl dřív, než jsem se stačila pohnout. Okamžik jsem stála a v prsou se mi vzedmula úzkost. Měl pravdu. Dostane se sem, kdy bude chtít. Když se odstěhovala Rhonda, moje první spolubydlící, občas se mi zdálo, že u mě za mojí nepřítomnosti v bytě někdo byl, ale nikdy jsem to nemohla dokázat. 14

Trisha, další spolubydlící, pracovala z domova a tvrdila, že ji nikdy neobtěžoval. Terry nadzvedl vršek poštovní schránky na staromódních dveřích. „Máš to tady do konce měsíce. Buď zaplatíš, co jsi dlužná, plus měsíc navrch, nebo vocaď vypadneš.“ Schránka se zavřela s hlasitým kovovým klapnutím a chodbou se rozlehly Terryho těžké, šouravé kroky. Konec měsíce byl za týden. Teď jsem dlužila nájemné za tři měsíce. Svezla jsem se po stěně na podlahu a v zoufalství si zabořila ruce do vlasů. Rozhlédla jsem se po malém bytě. Bydlela jsem tady dva roky. Když se Rhonda provdala, dala jsem si inzerát a našla si novou spolubydlící, s níž bych se dělila o placení účtů. S Trish to ze začátku vypadalo skvěle. Ráda vařila, byla s ní legrace, a mně připadalo, že jsem našla novou kamarádku. Když jsem se jí přiznala, že jsem z našeho domácího kapku nervózní a že s ním vždycky jednala Rhonda, Trish se nabídla, že mu bude každý měsíc chodit platit nájem. Říkala, že nechce, abych „se cítila nepříjemně“ a že „ona ho zvládne“. Dala si záležet a první měsíc mi ukázala, že účtenku dává do šuplíku, a já už jsem na to pak nikdy ani nepomyslela. Až jsem jednoho dne před dvěma týdny přišla domů a zjistila, že se mi nabourala do účtů, ukradla mi veškeré peníze, zaplatila si nějaké věci z mojí kreditní karty, sebrala všechno cenné, co jsem vlastnila, a pak zmizela. Doslova. Zdálo se, jako by ani nikdy neexistovala. Což, jak se ukázalo, byla pravda. Když jsem to přišla ohlásit na policii, zjistila jsem, že mě podvedla. Žádná osoba jménem Trish Gordonová neexistovala. Byla dobrá. Telefonní čísla, na která jsem volala, abych prověři15

la její doporučení, už neexistovala. Jména na její přihlášce byla všechna falešná. Byla to profesionálka a já jsem propadla jejímu přátelskému, ochotnému vystupování – sežrala jsem jí to i s navijákem. Tentýž týden jsem přišla o zaměstnání. Průmyslová společnost, u níž jsem pracovala, prostě bez varování skončila. Nemohla jsem najít jinou práci na plný úvazek, a ty na částečný úvazek, které jsem měla, stěží stačily na základní potřeby, natož na nájemné. Ještě víc mě zděsilo, když jsem zjistila, že Trish sebrala i se vším ostatním také peníze, co jsem si dala stranou na nájemné na tento měsíc. A teď jsem se dozvěděla, že ukradla i ostatní peníze na nájem a vyměnila je za kuřbu a sex. Byla jsem v háji. Totálně v háji.

Kelly se na mě koukla přes brýle. „Mohla bych pro tebe něco udělat, Char?“ Napila jsem se vína. Kelly byla skoro stejně švorc jako já, takže nemělo smysl ji žádat o půjčku. „Není co. Do týdne se musím odstěhovat a najít si práci. Brnkačka, co?“ „Mohla bys spát u mě na gauči,“ navrhla nenadšeně. Poplácala jsem ji po ruce. „Na tom gauči už spíš ty.“ Kellyin byt byl maličký – byla to jenom jedna místnost v penzionu. Měla to tam ráda, ale když jsme jeden čas zkoušely bydlet společně, málem to zničilo naše přátelství. Byly jsme úplně odlišné typy. „Nějak bychom to zvládly.“ „Díky.“ Nechtěla jsem si ani představovat, že by na to mohlo dojít, ale pravda byla, že mohlo. „Kam jsi poslala nabídky?“ 16

„Všude možně. Kavárny, dočasné služby, různé podniky. Dala jsem životopis na internet na spoustu pracovních stránek. Nic.“ „Ukaž mi to.“ Přisunula jsem k ní svůj notebook a nalila si víno. Byla to jedna z mála věcí, které po sobě Trish zanechala – zřejmě se jí ta krabice zdála moc těžká a nechtělo se jí s ní tahat. Víno a čínská nudlová polívka z pytlíku byly skvělá večeře. Poprvé. Podesáté už to bylo k nesnesení. „Probrala jsi toho hodně.“ „Já vím.“ „Co je to Solutions for You?“ zeptala se a nakrčila obočí. „No, to je něco jako Craiglists – trochu míň formální než ty ostatní stránky s inzeráty na zaměstnání,“ vysvětlila jsem jí. „Dá se tam najít nová práce nebo nová skříň, když budeš chtít. Inzeráty na všechno možný. Už jsem o tom slyšela a řekla si, že to stojí za pokus.“ „Asi jo.“ Kelly zkoumala stránku. „Hele, koukni, je tady novinka.“ Zachichotala se. „Vypadá to… zajímavě.“ Naklonila jsem se jí přes rameno a trochu zamžourala, abych viděla na obrazovku. S tím vínem a bez brýlí, které jsem založila nevím kam, bylo dost těžké se soustředit. Hledá se: Dívka Pátek / Pravá ruka Povinnosti: Vedení domácnosti, nákup potravin, praní, vaření. Požaduju zdatnost v účetnictví, fakturování, bankovnictví, kontrole zásob a správě webových stránek pro podnikání. Nutné je umět řídit, schopnost zorganizovat si činnost a pracovat samostatně. 17

Předpokladem je mít rád život na venkově s omezeným přístupem do větších měst. Láska ke psům podmínkou. Dovednost péct koláče výhodou. Pracovní doba: pondělí až pátek 08:00 – 18:00, sobota 8:00 – 12:00. V sobotu odpoledne a v neděli volno. Pokoj s vlastní koupelnou. Strava plus plat. Pouze vážní zájemci. Začala jsem se smát. „To jako vážně, jo? Dívka Pátek? Kdo ještě dneska používá takový výrazy? Nějaký geronti?“ Kelly se zasmála. „To je teda seznam.“ „Páni, to teda jo,“ zabručela jsem a četla dál. „Péct umíš báječně. Děláš skvělej citronovej koláč. A ten borůvkovej je taky boží,“ zavtipkovala. Zahihňala jsem se a dloubla do ní loktem. „Určitě je to nějakej starej dědek. Ti milujou buchty.“ Znovu jsem si inzerát prohlédla, pak se podívala na jméno autora a ohrnula nos. „Má spoustu požadavků. Ten chlap je zřejmě posedlý kontrolováním druhých. Hledá zaměstnance nebo manželku? Panenko skákavá, jediný, co na tom seznamu není, je porodit děti a misionářský sex.“ Mrkla na mě. „Třeba má rád anál. Z toho žádný děti nejsou.“ Pobaveně jsem si odfrkla. „Nemůžu uvěřit, že někdo vyvěsí na net něco takovýho.“ Podívala jsem se na status. „A má tam už čtyři odpovědi! Panebože.“ „Ty lidi.“ Kelly zavrtěla hlavou. „Jsou fakt divný.“ Zavřela jsem noťas a dopila sklenici. „To teda jo.“

18

Kapitola 2 CHARLYNN

K

elly odešla. Zamkla jsem dveře a zírala na skoro prázdný byt. Zůstala tu už jenom stará pohovka a otřískaný stůl. Všechno, co Trish dokázala uzvednout a odnést, bylo pryč. V ložnici ležela matrace přímo na podlaze, protože odmontovala rám postele a vzala si ho taky. Skříň s oblečením byla pořád tady – nepochybně jí připadala moc stará a ošklivá, než aby se s ní obtěžovala. Z pokoje, kde bydlela, odnesla úplně všechno. Mohla jsem být ráda, že jsme nebyly stejně velké. Jinak by určitě bylo pryč i všechno moje oblečení. Na komodu naštěstí nesáhla, což znamenalo, že fotoalba, která patřila mým rodičům, byla v bezpečí. Takhle mi zůstalo aspoň to. Notebook jsem ten den měla s sebou. Kdyby ne, byl by jistě taky fuč. Povzdechla jsem si a rozhodla se dát si sprchu. Byla jsem unavená. Šla jsem se převléct do županu, ale zastavila jsem se, protože se ozvalo zaklepání na dveře. Zasmála jsem se a šla otevřít. To by mě zajímalo, co zase Kelly zapomněla. Měla děravou hlavu a pořád zapomínala klíče nebo mobil. Jenže to nebyl Kellyin usmívající se obličej, co na mě za dveřmi čekalo. Stál tam Terry, mírně se potá19

cel, linul se z něho pach alkoholu a bez ostychu na mě chlípně vejral. Strčila jsem do dveří a nechala je pootevřené jen na pár centimetrů. „Co chcete?“ Zíral na mě úzkou škvírou. „Chtěl jsem se kouknout, jestli sis to nerozmyslela.“ „Ne.“ Pokusila jsem se dveře zavřít, ale nešlo to, protože do nich strčil nohu. Jeho hlas zněl tiše a vztekle. „Ty si myslíš, že jsi na mě moc nóbl?“ „Nemíním poskytovat sexuální služby výměnou za nájemné. Vypadněte od mých dveří, nebo zavolám poldy,“ vyštěkla jsem. Opřel se o dveře a já jsem povolila. Jak na to nebyl připravený, vpadl dovnitř. Skočila jsem mu na záda a zkroutila mu ruku. „Kolikrát to mám ještě opakovat, ty kreténe? Řekla jsem ne.“ Vstala jsem. „Vypadni.“ Vyhrabal se na nohy a ve tváři měl vztek. Vyzvala jsem ho, ať si něco zkusí. Dveře byly otevřené, byli by tu svědci – řvala bych jako na lesy. Dovrávoral blíž a z jeho zatuchlého dechu se mi dělalo zle. „Dostanu se k tobě do bytu, kdy budu chtít, ty malá štětko. Mysli na to, než zavoláš poldy.“ Odfrkl si. „Moje slovo proti tvýmu,“ řekl, ale otočil se a klopýtal pryč. „Čubko,“ zahuhlal. Zavřela jsem dveře a zamkla a pak na ně zírala. Může se dostat dovnitř. Měl klíče od všech dveří. Na těch mých byl jenom jeden zámek a potom už jenom ten hloupý malý řetízek, který jsem mohla zaháknout a vyhlédnout ze dveří, kdybych chtěla. Proti někomu jako Terry to byla nulová ochrana. A ani jsem si nemohla být jistá, jestli by policajti něco udělali. Už jsem měla dost problémů, když jsem se je snažila přesvědčit o Trish. Náhodou mě zaslechl jiný polda, který 20