Výměna rolí
Praha 2021
Přeložila: Zuzana Selementová
Melanie Moreland: Výměna rolí Vydání první Copyright © 2020. Changing Roles by Melanie Moreland. Published by arrangement with Bookcase Literary Agency. All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2021 jako svou 2449. publikaci Přeloženo z anglického originálu Changing Roles vydaného v roce 2020 Český překlad © 2021 Zuzana Selementová Odpovědná redaktorka Marie Kejvalová Korektorka Daniela Čermáková Cover design by Karen Hulseman – Moreland Books Inc. Přebal a vazba Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo Tisk TBB, a.s., Banská Bystrica Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-1634-5 BARONET Praha 2021
Melanie Moreland
Výměna rolí
Věnování Tato kniha je určena všem, kterým záleží na ostatních a umí milovat. Takový dar nikdy nemůže být dostatečně oceněn. Všichni si zasluhujeme být milováni bez ohledu na titul či profesi jen kvůli sobě samým. Děkuju, že jste si knihu přečetli.
Kapitola 1 LIAM
Z
námá scenerie se rychle míhala kolem, rozmazaná ve světle pouličních lamp. Uvolněně jsem se zabořil do měkkého koženého sedadla limuzíny a byl jsem rád, že jedu domů. Opřel jsem si hlavu dozadu a snažil se uklidnit, zatímco mi v hlavě vířily myšlenky na můj kvapný útěk. Zoufale jsem toužil dostat se domů, a tak jsem se zbavil ochranky i všeho ostatního, co mě drželo v New Yorku, a zamířil jsem na letiště. Když mě lidé okolo začali poznávat, popadla mě úzkost, ale soustředil jsem se na svůj cíl, a tak jsem prošel bránou a pokračoval dál do letadla. Koupil jsem si letenku na dvě místa vedle sebe, takže jsem seděl sám a nikdo mě neobtěžoval. Jakmile jsme přistáli, sprintoval jsem letištěm, hlavu sklopenou, a dech se mi zklidnil k normálu až tehdy, když řidič odjel od terminálu, aniž mě někdo poznal. Bylo to velké riziko, ale musel jsem ho podstoupit. Zastavili jsme u brány, kde jsem konečně s úlevou dlouze vydechl. Dokázal jsem to. Okny pronikalo světlo a jasně zářilo proti temné černi noci. Pohlédl jsem na hodinky a zamračil se. Byly tři hodiny ráno, proč je ještě vzhůru? Popadl jsem tašku, 9
kterou jsem měl vedle sebe, popřál Deanovi dobrou noc a poslal řidiče pryč – jsem sice slavný, ale ruce mám a svoje zavazadlo si pořád ještě dokážu odnést sám. Vešel jsem do domu a hned jsem se musel usmát zvuku, který mě tu uvítal. Z reproduktorů vyřvávala kapela Journey, což mohlo znamenat pouze jedinou věc. Pokud hraje hudba z osmdesátek, Shelby žehlí. Šel jsem po zvuku ke kuchyni, zastavil se ve dveřích a usmál se pohledu, který jsem měl před sebou. Opravdu, Shelby stála u žehlicího prkna. Pokyvovala hlavou podle hudby, nohama v ponožkách si podupávala do rytmu a zpívala tím svým rozkošným, příšerně falešným hlasem spolu se Stevem Perrym a přitom mi žehlila košile. Všude viselo moje oblečení – košile k obleku, kalhoty, a dokonce i trička, o kterých jsem jí pořád říkal, že se žehlit nemusí, už byla vyžehlená a úhledně složená na stole vedle ní. Už několikrát jsem ji žádal, ať na to najme službu, ale pokaždé odmítla s tím, že to patří k její práci. Hlasitě jsem si odkašlal a Shelby prudce zvedla hlavu. Široce se usmála na pozdrav, popadla ovladač a ztlumila hudbu. „Budeš brzo hluchá, jestli budeš ty hrozný srágory poslouchat tak nahlas.“ „To už jsem. V mým věku sluch odchází jako první. A nejsou to žádný srágory. Je to klasika.“ Zvedl jsem oči v sloup; jako by byla starší o dvacet let než já, a ne o pět. Přišel jsem blíž a políbil ji na tvář. „Ahoj, Shelby.“ „Ahoj, Liame. Přijel jsi brzo.“ „A ty jsi ještě vzhůru.“ Věděl jsem, že když nejsem doma, má problémy se spánkem. Často zůstávala dlouho vzhůru a věnovala se obyčejným domácím pracím, aby si ukrátila čas. Její slova potvrdila moje podezření. 10
„Nemohla jsem spát.“ Zamračil jsem se. „Je všechno v pořádku?“ Přikývla. „Jo, jsem v pohodě. Proč jsi přijel domů? Everett nezavolal, že dorazíš tak brzo.“ Vyndal jsem si z ledničky lahev s vodou. Pořádně jsem se napil a teprve potom jsem odpověděl: „Jasně. No, on to možná neví.“ Odložila žehličku a podezíravě se na mě podívala. „Co jsi provedl tentokrát?“ zakvílela. Zavrtěl jsem hlavou. „Nic. Jsou to idioti, Shelby. Ta ženská, co se mnou dělala rozhovor, byla úplně mimo. Pořád dokola mlela o něčem z ekonomiky. Já jsem přece herec, prokristapána, ne manažer marketingu. Shelby se rozesmála. „Ale jednou jsi ho hrál na stříbrném plátně.“ Zasmál jsem se spolu s ní. „Tady vidíš, jak to s tím herectvím je. Představ si, že ode mě chtěla, abych mluvil různým přízvukem. Jako bych byl nějaká mluvící loutka. A sahala na mě.“ Otřásl jsem se. „Nakonec mě přestalo bavit před ní uhýbat a měl jsem dost těch jejích pitomejch otázek, a tak jsem odešel.“ „Jak ses dostal domů?“ „Objednal jsem si letenku, zavolal limuzínu a šup! Už jsem tady.“ Přistoupila blíž a ustaraně se na mě zahleděla. „Bylo všechno v pořádku? Jsi v pohodě?“ Její obavy mě dojaly. „Ale jo. Letecká společnost mi dala doprovod sekuriťáka. Na letišti byl dav dost blízko, ale on mě protáhl nějakou tajnou chodbou.“ „No jo, dobře.“ Shelby si povzdychla a založila si ruce v bok. „Tohle je už třetí interview za tenhle měsíc, ze kterého jsi utekl, Liame.“ „Vím o tom.“ Zvedla oči v sloup. „Temperamentní britský herec.“ 11
„Nech si to.“ Shelby se uchichtla. Šel jsem si sednout, zhluboka se nadechl a zasténal nad lahodnou vůní, která mě obklopila. „Shelby?“ „Hmm?“ „Jak to, že tu voní krůta?“ Její hlas zněl vesele. „Protože jsi měl zítra přijet a mně je jasný, co chceš, když dorazíš domů.“ „Jsi skvělá holka. Už je upečená?“ „Jo.“ „Tak bych si jeden kousek dal.“ „Hned?“ „Jo, a vlastně dva. V letadle jsem nic nejedl.“ „Mlíko?“ „Jo. A potom panáka whisky. Byl to blbej den.“ „Tak jo. Běž se zatím posadit na gauč.“ Odloudal jsem se do pracovny, posadil se a užíval si pohodlí hebkých plyšových polštářů. Povolil jsem si kravatu, rozepnul horní knoflíček na košili, zhluboka se nadechl a poslouchal, jak Shelby chodí po kuchyni a dělá mi sendviče. Její sendviče. Kruci, ty její sendviče já miluju. Hudba se změnila a já jsem potlačil uchechtnutí, protože začala hrát jedna z těch přepálených balad od Survivor a Shelby začala zpívat s nimi. Písnička se jmenovala „The Search Is Over“. Milovala všechny tyhle blbosti. Pak jsem se musel fakt zasmát. Poslouchala je tak často, že už jsem znal jejich názvy tak jako ona. Ale dokud ta hudba hrála, znamenalo to, že je tady, v mém domě. A když jsem slyšel, jak se pohybuje v mojí kuchyni, věděl jsem, že jsem rád, že je tady. Hlava mi padla na polštář a já jsem si připomněl, jak se stala součástí mého života. 12
Kapitola 2 LIAM Před šesti měsíci
V
ešel jsem do dveří a zprudka se zastavil. „Marie, co to tu sakra děláte?“ Vstala a zatvářila se provinile. „Nic… jenom se… chystám prát.“ Odfrknul jsem si. „To se teda nechystáte. Všechno prádlo jste poslala do prádelny. Řekla jste mi, že to není součástí vaší práce.“ Vlastně jsem byl za to rád. Nechtěl jsem, aby se dotýkala oblečení, které nosím. „Udělala jsem výjimku.“ Zahlédl jsem v jejích rukách foťák a vytřeštil jsem oči. „Proč si fotíte moje trenýrky, zatraceně?“ Pohled mi zaletěl k počítači, který měla vedle sebe na stole, a na webovou stránku, otevřenou na monitoru. „Do prdele! Prodáváte na internetu moje hadry?“ Zíral jsem na ni a zajel si rukama do vlasů. „Jste praštěná?“ Její provinilost byla rázem pryč. „Vždyť toho máte spousty. Potřebuju nějaký prachy navíc.“ „Že toho mám spousty? Prachy navíc? Ježíšikriste! Platím vám majlant, zatraceně, za to, že neděláte vůbec nic. A tohle… To je moje prádlo – to je intimní!“ řval jsem. 13
„Fajn. Já to teda stáhnu.“ „To teda, krucinál, stáhnete.“ Otřásl jsem se, hned jsem věděl, že už nic z toho nikdy nebudu nosit. Musím si hned koupit všechno nové. Zhluboka jsem se nadechl, abych našel potřebnou kuráž. „Máte padáka.“ „Cože?“ zaječela na mě. Narovnal jsem se. Tohle je můj dům. A moje věci, které chce prodat. Stejně by u mě brzy skončila, ale nechtěl jsem už dál čekat. „Jak říkám, máte padáka. Sbalte si svoje věci a nechejte tu všechno, co je moje. Moje věci už prodávat nebudete. Vypadněte – a hned.“ „Vy hajzle!“ „Já že jsem hajzl? Vy tady prodáváte moje věci – to je krádež! Buďte ráda, že na vás nezavolám poldy.“ Najednou na mě vzduchem letěl notebook, který měla předtím položený na stole vedle mých trenýrek. Vyjeknul jsem, přikrčil se a sledoval, jak narazil za mnou do zdi a rozletěl se na kusy, když dopadl na zem. „No tohle, vy mrcho! To byl můj notebook!“ zařval jsem. Pak po mně letěl ještě foťák a všechno ostatní, co jí padlo pod ruku. Krčil jsem se a uhýbal a rozběhl se do koupelny, kde jsem se zamkl zevnitř. Do dveří dál narážely různé předměty a ta bláznivka, co jsem ji právě vyhodil, na mě pokřikovala sprosťárny. Očividně se jí to nelíbilo. Slyšel jsem, jak vyrazila z pracovny, a s úlevou jsem si oddechl. Jenže pak jsem z haly uslyšel zvuky tříštícího se skla a další křik. Spěšně jsem zašátral po telefonu. Do prdele, zničí mi celý dům. Je tak rozzuřená, že by mohla vyrazit i dveře od koupelny. Tohle jsem nějak nedomyslel. Vyťukal jsem číslo svého manažera. Everett se ohlá14
sil netrpělivým hlasem: „Co je, Liame? Teď není dobrá doba.“ „Kurva, Everette, tohle taky není dobrý. Marii hráblo a demoluje mi dům. Potřebuju tě tady!“ „Proč?“ „Proč?“ zopakoval jsem. „Protože by mě taky mohla zabít!“ „Ne, ty idiote, proč jí hráblo?“ „Já, no… vyhodil jsem ji.“ „Sakra, Liame, ty pitomče. Proč jsi to dělal? Přece jsme se domluvili, že to zařídím, až budeš pryč! Stačilo ještě pět dní – měl jsi to vydržet jenom pět dní. Co se, krucinál, stalo, že jsi nemohl pět dní počkat?“ „Šlohla mi trenýrky!“ zařval jsem do telefonu. „Moje boxerky, Everette! Prodávala je přes internet! To přece nemůžu nechat plavat. Vyhodil jsem ji a ona teď ničí celý dům!“ „Nikdy nikoho nevyhazuj sám, Liame. Obzvlášť ty bys neměl nikoho vyhazovat. Určitě jsi to zvoral. Co jsi řekl?“ „Ehm, máte padáka? Jo, a ještě ať vypadne. Myslím, že to je všechno.“ „Jo. Takže jsi to zvoral.“ „K čertu s tím – přijeď si pro ni, než mi to tu celý podpálí!“ „Už jsem na cestě. Kde jsi?“ „Zamčenej v koupelně.“ Odfrknul si. „No jistě.“
∂ „Panebože. Do prdele.“ Nevěřícně jsem se rozhlížel kolem sebe. Jak může jedna ženská, dokonce takhle mrňavá ženská, nadělat 15
tolik škody za takovou chvilku? Everett přijel, zpacifikoval ji, zavolal policii a řekl mi, že už můžu bezpečně vylézt ze svojí skrýše. Otevřel jsem dveře od koupelny a vyšel ven tak důstojně, jak to jen šlo vzhledem ke skutečnosti, že jsem se schovával před někým, kdo mi sahal sotva po pás. Na svou obranu bych chtěl říct, že jsem měl brzo začít točit nový film. Nemohl jsem si nechat zmalovat ciferník, a ta kráva měla dobrou mušku. Stáli jsme v tom, co zbylo z mojí kuchyně. Všude se válelo rozbité nádobí, sklo i příbory. Dvířka skříněk byla vytržená z pantů, a rozbité bylo dokonce i sklo na stole. Ten stůl se mi stejně nelíbil. Pak jsem zašel do pracovny a zůstal v šoku. Vypadalo to tam, jako by se tudy prohnalo tornádo. Nejvíc mě vzalo, že moje soška Oscara skončila uprostřed mojí milované obří obrazovky, která ještě pořád jiskřila a kouřila. Moje sbírka filmů a muziky byla rozházená po celém pokoji, pohovka byla povalená a několik polštářů potrhaných. Zničený byl i psací stůl. „Moc dobře to nepřijala,“ zamumlal jsem. Everett si odfrkl. „Tak by se to taky dalo říct.“ „Možná jsem jí měl nabídnout odstupné?“ „Tohle tady je taky vlastně na odchodnou, Liame. Měl jsi radši jít pryč, zavolat mi a říct, co se tu děje, a já bych to vyřešil tak, jak jsme se dohodli. Profesionálně.“ Povzdechl jsem si. „To byla nejspíš další možnost. Rozhodně ne tak vzrušující jako tohle.“ „Ještě dobře, že jsi stejně chtěl vyměnit zařízení domu.“ V koutcích rtů mi zacukalo. „Jo, moc dobře.“ Zazvonil mu telefon, vzal ho a odvrátil se. Došel jsem k televizi a zadíval se na Oscara, vyčnívajícího z jejího středu. Nevěděl jsem, jestli se mám pokusit ho vytáhnout. Rozhlédl jsem se kolem, nemohl jsem na16
jít tu zatracenou zásuvku, a tak jsem to vzdal. Slyšel jsem, jak Everett mluví ustaraným hlasem do telefonu. „To nic, Shelby. To zvládneme. Přileť tím letadlem, na které jsem ti zamluvil letenku, a přijeď za mnou. Já se o tebe postarám. Slibuju.“ Zvědavě jsem se na něho podíval. Věděl jsem, že Shelby je jeho starší setra, která žije v Sacramentu s manželem Malcolmem. Everett Malcolma moc nemusel a nijak svoje pocity neskrýval, ale já jsem se zatím ani s jedním z nich nesetkal. Proč má teď jeho sestra přijet? Zachytil jsem jeho pohled a zvědavě povytáhl obočí, ale on jen zavrtěl hlavou. Ztišil hlas ještě víc. „Nebreč, Shelby. To bude dobrý. Postarám se o tebe. Nedělej si kvůli tomu hlavu. Přiletíš sem v šest a já na tebe budu čekat. Vyřešíme to společně. Auto pro tebe přijede každou chvíli. Už je tam? Fajn, to je dobře. Brzo se uvidíme. Mám tě rád.“ Zavěsil, povzdechl si, a dojatě si odkašlal. „Nějaký problém?“ Přikývl a jeho obvykle veselý obličej zvážněl. „To je situace. Ty a ještě ona, tomu teda říkám den.“ „Sestra má přijet na návštěvu?“ „Něco takovýho.“ Pochopil jsem, že na něho nemám tlačit. Poví mi to, až bude chtít. „Tak jo.“ Rozhlédl jsem se. „Do hajzlu. Jenom doufám, že se Marie nedostala až do mojí ložnice.“ Otřásl jsem se, protože jsem si představil, co by mohla provést tam. Plácl mě rukou po rameni. „Pojďme se na to mrknout.“
∂ Nalil jsem si pořádného panáka whisky. Zaplaťpámbu, že se ta mrcha nedostala do obývacího pokoje ani 17
do baru. Pracovna, kuchyně a jídelna byly v troskách, i když přišel personál a ten binec už uklidil. Spoustu věcí jsem musel vyměnit nebo dát spravit. Do chvíle, kdy Everett dorazil, se nedostala ani do ložnice. Včera večer odjel vyzvednout sestru na letiště a pak už se neozval, ale před chvílí mi poslal esemesku, že se zanedlouho zastaví. Pár minut nato už byl tady. Sám si nalil sklenici whisky a ztěžka dosedl naproti mně. „Marie byla obviněna z ničení soukromého majetku a dostala tak soudní zákaz přiblížení. Říkal jsi, že to chceš udržet v tajnosti. Souhlasila, že odjede z města a bude zticha, pokud proti ní nevzneseme žádná další obvinění.“ Přikývl jsem. „Jo, to by šlo. Nechci žádnou publicitu. Hlavně ať už je pryč. A rozhodně si nechci nechat ty věci, na které sahala.“ Zašklebil jsem se do skleničky. „Ona je fakt máklá.“ Everett pozvedl obočí. „Ptala se, jestli jí dáš doporučení.“ Zíral jsem s otevřenou pusou. „No to teda ani náhodou, kámo. Co si vlastně Jack myslel, když ji najímal?“ „Řekl bych, že Jack tehdy nemyslel hlavou, ale něčím jiným, což je důvod, proč dostal taky padáka. Oni spolu spali, víš.“ Zastavil jsem se se skleničkou na půl cesty k ústům. „No, to hodně vysvětluje.“ Everett přikývl. „Měl jsi mě nechat se o to postarat dřív, Liame.“ Pokrčil jsem rameny. „V domě bylo uklizeno a přinejmenším tu bylo co jíst. Nepřipadalo mi, že by to byl tak velký problém. Nevěděl jsem, že si k tomu přivydělává bokem tím, že prodává moje věci.“ Opřel se a zakřenil se na mě. „Přiznej si to. Ty ses jí bál.“ 18
Opovržlivě jsem se zašklebil. „Ne, nebál.“ „Vždyť jsi dal přidělat zástrčku na dveře od ložnice.“ Byl jsem přesvědčený, že jsem ji jednou zahlédl u sebe v pokoji, když jsem se v noci probudil. Sice to pak popřela a tvrdila, že se mi to jenom zdálo, ale já jsem dal okamžitě nainstalovat zámek. „Nebál… No jo, dobře, do háje, tak bál. Jsem rád, že je pryč. Měl jsem tě poslechnout a zbavit se jí už dávno.“ „Jo, to jsi měl, ale už se stalo. Myslím, že už jsme se zbavili veškeré zátěže, kterou na tebe hodil manažer, co jsi ho měl přede mnou. Teď ti musím najít novou hospodyni.“ „Můžu si ji najít sám.“ Protočil oči. „No jistě.“ Otráveně jsem na něho zíral, ale nejspíš měl pravdu. Pokud jde o dům, nebo jak se udržet v pořádku, na to jsem naprostý antitalent. A když jsem se naposled pokusil někoho vyhodit, prodali tu historku do bulváru, a nebylo to nic pěkného. Pak už jsem souhlasil, aby se o záležitosti kolem personálu staral Everett. „S další hospodyní si nejdřív promluvím sám,“ prohlásil jsem. Everett se ušklíbl. „Jako že víš, na co se zeptat, jo?“ Zahleděl jsem se na něho. „Zeptal bych se, jestli umí dělat dortíky. Co by to bylo za hospodyni, kdyby neuměla péct? To mně na Marii vždycky vadilo.“ Moje matka byla v kuchyni nepřekonatelná a já jsem to měl rád. Teď, když jsem žil v Los Angeles, mi dobré domácí jídlo chybělo. „Hospodyně toho musí zvládnout mnohem víc než jenom péct, Liame. Musí být výkonná, důvěryhodná, umět se postarat o dům a pomáhat ti s organizací práce. Potřebujeme někoho, kdo má nějaké zkušenosti.“ 19
„Tentokrát ale chci, aby se mi taky zamlouvala.“ Chvíli se na mě zamyšleně díval. „Myslím, že vím o někom, kdo by byl perfektní.“ „Kdo je to?“ „Tu neznáš.“ „Ty ano?“ Přikývl, vstal a šel k oknu. Chvilku se z něj díval a neříkal nic. „Moje sestra Shelby je teď v bryndě.“ „Ale?“ „Ten její zatracenej mizernej manžel se na ni vybodl. Sebral všechny jejich úspory a zmizel.“ „To je teda zmrd.“ „Jo.“ Povzdechl si. „Shelby taky minulý měsíc přišla o práci – firma, kde pracovala, začala snižovat stavy, a tak propustili pár manažerů a asistentek. A teď ten kretén udělá takovou věc.“ Zavrtěl hlavou. „Nikdy jsem ho neměl rád.“ „Já vím. Pamatuju si, že jsi o něm většinou mluvil jako o debilovi.“ Everett přikývl. „Shelby je silná a nezávislá a já se o tom všem dozvěděl, až když mi konečně zavolala. Sebral všechno, co mělo nějakou hodnotu, a nenechal jí nic. Připravil jí překvapení, poslal ji na den do wellnessu, a když se vrátila zpátky, všechno bylo pryč. Vybílil byt a vybral jejich bankovní účty. To byla poslední kapka. Snažila se to všechno zvládnout sama, bylo toho na ni ale prostě moc. Ten parchant vybral všechno z kreditek, nezaplatil ani nájem a pak zmizel.“ „To je dobře, že ti zavolala.“ „Vím, že se jí moc nechtělo. Ale jsem rád, že to udělala. Když je teď bez manžela a bez práce, myslím, že by jí pomohlo, kdyby začala znova. Starala se o mě, když jsem byl dítě. Teď bych jí to rád oplatil.“ Soucitně jsem přikývl. „Kruci, Everette – to je prů20