1. Jak to všechno začalo
„Připravte se na všechno,“ řekla paní doktorka, zatímco jsem se oblékala za paravánem v ordinaci. Přitom stále hleděla do počítače a zapisovala. „Kdybych pacienty uklidňovala, hůř by se se špatnou zprávou vypořádali. Některý pacient léčbu zvládne, a jiný ne, přitom na velikosti útvaru nezáleží. Myslím, že je to věc psychiky. Zkuste udělat všechno. Třeba si najděte psychologa,“ dodala. Tak jsem poděkovala za dobře míněnou radu, rozloučila se a vyšla ven z ordinace. Hledala jsem v bludišti chodeb cestu ven a myslela jsem na všechno, co lékařka říkala. Nemohla jsem uvěřit, že se mi tohle děje. Zase další průšvih. Někde vzadu v hlavě se nenápadně ozvaly výčitky. Ten pocit, že si za to můžu sama. Jsem prostě průšvihář. Jako by jeden malér střídal druhý. Přitom dělám, co můžu. A už je to tu zase. Proč teď? Dlouho jsem si přála mít rodinu, domov a zázemí, a když se mi to konečně podařilo, přišla tahle věc. Nesmírně mě bavila práce, milovala jsem své dvě děti
11