0516763

JUDr. Pavla Hloušková, JUDr. Eva Hofmannová, Mgr. Dana Roučková, Mgr. Zdeněk Schmied, Mgr. Petr Schweiner, Mgr. Ludmila Tomandlová, Mgr. Jan Vácha, Ph.D.

ZÁKONÍK PRÁCE PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ VLÁDY A DALŠÍ SOUVISEJÍCÍ PŘEDPISY

S KOMENTÁŘEM k 1. 1. 2021

14. aktualizované vydání EDICE PRÁCE | MZDY | POJIŠTĚNÍ

Případné zásadní legislativní změny, k nimž dojde v období mezi jednotlivými vydáními, budou ošetřeny formou vkládané aktualizace, která bude po dobu prodejnosti publikace volně ke stažení na www.anag.cz. Nutnost aktualizace posuzuje na základě legislativních změn výhradně autor ve spolupráci s nakladatelstvím.

Aktualizace však v žádném případě nemohou nahradit nová vydání knihy.

Aktualizaci zašleme zdarma na vyžádání

anag@anag.cz, tel.: 585 757 411

© JUDr. Pavla Hloušková, JUDr. Eva Hofmannová, Mgr. Dana Roučková, Mgr. Zdeněk Schmied, Mgr. Petr Schweiner, Mgr. Ludmila Tomandlová, Mgr. Jan Vácha, Ph.D., 2021 © Nakladatelství ANAG, 2021 ISBN 978-80-7554-306-6

Obsah

1DUCJ Úvodní poznámka .....................................................................................................16 Poznámka k 14. vydání (rok 2021) ......................................................................... 20 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (s komentářem) ......................................... 22 Část první

– Všeobecná ustanovení ................................................................. 22

Hlava I

– Předmět úpravy a vymezení pracovněprávních vztahů .............. 23

Hlava II – Smluvní strany základních pracovněprávních vztahů ................ 36 Díl 1 – Zaměstnanec ................................................................................ 36 Díl 2 – Zaměstnavatel ............................................................................. 38 Hlava III

– ....................................................................................................... 40

Hlava IV

– Rovné zacházení a zákaz diskriminace ..................................... 40

Hlava V

– Některá ustanovení o právním jednání ........................................ 46

Část druhá

– Pracovní poměr ............................................................................ 58

Hlava I

– Postup před vznikem pracovního poměru .................................. 58

Hlava II

– Pracovní poměr, pracovní smlouva a vznik pracovního poměru ......................................................... 68

Hlava III

– Změny pracovního poměru .......................................................... 90

Hlava IV Díl 1 Díl 2 Díl 3 Díl 4 Díl 5 Díl 6 Díl 7 Díl 8 Díl 9 Díl 10

– Skončení pracovního poměru .....................................................107 – – – – – – – – – –

Obecné ustanovení o rozvázání a skončení pracovního poměru ....107 Dohoda .........................................................................................109 Výpověď, výpovědní doba a výpovědní důvody .............................112 Okamžité zrušení pracovního poměru ..........................................130 Společná ustanovení o rozvázání pracovního poměru ...................134 Hromadné propouštění .................................................................140 Další případy skončení pracovního poměru ..................................144 Odstupné .....................................................................................148 Neplatné rozvázání pracovního poměru........................................153 Odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance nebo vzdání se tohoto místa..........................................................160

Část třetí

– Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr ................164

Část čtvrtá Hlava I

– Pracovní doba a doba odpočinku ...............................................173 – Obecná ustanovení o pracovní době a délka pracovní doby .................................................................175 – Rozvržení pracovní doby.............................................................187

Hlava II Díl 1 Díl 2

– Základní ustanovení......................................................................187 – Pružné rozvržení pracovní doby ...................................................191 3

Obsah Díl 3

Hlava III Hlava IV Díl 1 Díl 2 Díl 3

Hlava V Hlava VI Hlava VII Hlava VIII Hlava IX Část pátá Hlava I Hlava II Hlava III

– Konto pracovní doby .....................................................................195

– Přestávka v práci a bezpečnostní přestávka .............................. 200 – Doba odpočinku ......................................................................... 204 – Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami .............................. 204 – Dny pracovního klidu ...................................................................207 – Nepřetržitý odpočinek v týdnu..................................................... 209

– – – – –

Práce přesčas ...............................................................................211 Noční práce ..................................................................................214 Pracovní pohotovost ....................................................................215 Společná ustanovení o pracovní době a době odpočinku ..........217 Zmocňovací ustanovení.............................................................. 223

– Bezpečnost a ochrana zdraví při práci...................................... 225 – Předcházení ohrožení života a zdraví při práci ......................... 226 – Povinnosti zaměstnavatele, práva a povinnosti zaměstnance ............................................................................... 230 – Společná ustanovení ................................................................... 239

Část šestá

– Odměňování za práci, odměna za pracovní pohotovost a srážky z příjmů ze základního pracovněprávního vztahu ................................. 243 Hlava I – Obecná ustanovení o mzdě, platu a odměně z dohody ............ 243 Hlava II – Mzda ...................................................................................... 254 Hlava III – Plat ......................................................................................... 266 Hlava IV – Odměna z dohody................................................................... 290 Hlava V – Mzda nebo plat při výkonu jiné práce ..................................... 291 Hlava VI – Odměna za pracovní pohotovost ............................................. 293 Hlava VII – Společná ustanovení o mzdě, platu, odměně z dohody a odměně za pracovní pohotovost ............................ 294 Hlava VIII – Srážky z příjmu z pracovněprávního vztahu ........................... 301 Díl 1 Díl 2

Část sedmá Hlava I Hlava II Díl 1 Díl 2 4

– Obecná ustanovení........................................................................301 – Pořadí srážek ze mzdy ................................................................. 303

– Náhrada výdajů v souvislosti s výkonem práce ...................... 306 – Obecná ustanovení o náhradách poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce ............................ 306 – Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který není uveden v § 109 odst. 3 ....................312 – Cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště ...................................312 – Náhrady při přeložení a dočasném přidělení ................................ 323

Obsah Díl 3 Díl 4

Hlava III Díl 1 Díl 2 Díl 3 Díl 4 Díl 5

Hlava IV Hlava V Část osmá Hlava I Díl 1 Díl 2

Hlava II Hlava III Část devátá Hlava I Hlava II Hlava III Hlava IV Díl 1 Díl 2 Díl 3 Díl 4 Díl 5 Díl 6

Část desátá Hlava I

– Cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě ........................... 324 – Náhrady při výkonu práce v zahraničí.......................................... 330

– Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 ....................................................331 – Obecná ustanovení........................................................................331 – Odchylky při poskytnutí cestovních náhrad při pracovní cestě ........................................................................ 332 – Náhrady při přijetí a přeložení ..................................................... 334 – Odchylky při poskytnutí cestovních náhrad při zahraniční pracovní cestě ....................................................... 336 – Náhrady při výkonu práce v zahraničí.......................................... 338

– Společná ustanovení o cestovních náhradách .......................... 338 – Náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce ................................. 345 – Překážky v práci ..................................................................... 346 – Překážky v práci na straně zaměstnance ................................. 346 – Důležité osobní překážky............................................................. 346 – Překážky v práci z důvodu obecného zájmu .................................367

– Společné ustanovení o překážkách v práci na straně zaměstnance ............................................................ 375 – Překážky v práci na straně zaměstnavatele .............................. 377 – Dovolená ................................................................................ 380 – Základní ustanovení ................................................................ 381 – Dovolená za kalendářní rok, její poměrná část a výměra dovolené ..................................................................... 382 – Dodatková dovolená ................................................................ 388 – Společná ustanovení o dovolené .................................................391 – – – – – –

Obecné ustanovení ........................................................................391 Čerpání dovolené ......................................................................... 395 Hromadné čerpání dovolené..........................................................401 Změna zaměstnání ........................................................................401 Náhrada za dovolenou.................................................................. 402 Krácení dovolené .......................................................................... 403

– Péče o zaměstnance ............................................................... 404 – Pracovní podmínky zaměstnanců ........................................... 405

Hlava II

– Odborný rozvoj zaměstnanců ................................................. 407

Hlava III

– Stravování zaměstnanců...........................................................416

Hlava IV

– Zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců ...............417 5

Obsah Díl 1 Díl 2 Díl 3 Díl 4 Díl 5

– Zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením ..............417 – Pracovní podmínky zaměstnankyň ...............................................418 – Pracovní podmínky zaměstnankyň, zaměstnankyň-matek, zaměstnanců pečujících o dítě a o jiné fyzické osoby ....................419 – Přestávky ke kojení .......................................................................421 – Pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců..............................421

Část jedenáctá – Náhrada majetkové a nemajetkové újmy ................................ 424 Hlava I

– Prevence ................................................................................. 424

Hlava II

– Povinnosti zaměstnance k náhradě škody ................................. 426

Díl 1 Díl 2 Díl 3 Díl 4 Díl 5

Hlava III Díl 1 Díl 2 Díl 3 Díl 4 Díl 5

Hlava IV

– Obecná povinnost nahradit škodu ................................................ 426 – Nesplnění povinnosti k odvrácení škody .......................................427 – Schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a ztráta svěřených věcí .................................. 429 – Rozsah a způsob náhrady škody .................................................. 435 – Společná ustanovení o povinnosti zaměstnance nahradit škodu ....437

– Povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody ............................. 438 – – – – –

Obecná povinnost nahradit škodu ................................................ 438 Odvracení škody .......................................................................... 439 Odložené věci .............................................................................. 440 Rozsah a způsob náhrady škody .................................................. 442 Pracovní úrazy a nemoci z povolání ............................................. 443

– Společná ustanovení ................................................................... 465

Část dvanáctá – Informování a projednání, působnost odborové organizace, rada zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci .......................................................... 469 Hlava I

– Základní ustanovení ................................................................... 469

Hlava II

– Informování a projednání ............................................................472

Hlava III

– Rada zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci........................................................... 475

Hlava IV

– Působnost odborové organizace .............................................. 480

Hlava V

– Přístup k nadnárodním informacím........................................... 484

Část třináctá

– Společná ustanovení .................................................................. 498

Hlava I

– Množství práce a pracovní tempo .............................................. 498

Hlava II

– Základní povinnosti zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiné povinnosti zaměstnanců, zvláštní povinnosti některých zaměstnanců a výkon jiné výdělečné činnosti ......................... 499

6

Obsah Hlava III

– Vnitřní předpis ............................................................................ 505

Hlava IV

– Mzdová, platová a ostatní práva .............................................. 507

Hlava V

– Agenturní zaměstnávání .............................................................507

Hlava VI

– Konkurenční doložka ..................................................................511

Hlava VII

– Osobní spis, potvrzení o zaměstnání a pracovní posudek .........513

Hlava VIII – Ochrana majetkových zájmů zaměstnavatele a ochrana osobních práv zaměstnance ......................................517 Hlava IX

– Zvláštní povaha práce některých zaměstnanců, vyloučení pracovněprávního vztahu a vyslání k výkonu práce na území jiného členského státu Evropské unie ....................................................518

Hlava X

– Oprávnění odborových organizací, organizací zaměstnavatelů, podpora vzájemných jednání odborových organizací a organizací zaměstnavatelů a kontrola v pracovněprávních vztazích ..................................................... 529

Hlava XI

– ..................................................................................................... 535

Hlava XII

– ..................................................................................................... 536

Hlava XIII – Zánik práva, vrácení neprávem vyplacených částek a uplynutí doby............................................................................537 Hlava XIV – Doručování ................................................................................ 540 Hlava XV

– Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů a zánik práv a povinností z pracovněprávních vztahů a přechod výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ........................................................ 546

Díl 1

– Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů a zánik práv a povinností z pracovněprávních vztahů, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba............................................. 546 – Přechod výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ...........................................................551

Díl 2

Hlava XVI – Zvláštní úprava pracovního poměru zaměstnanců s pravidelným pracovištěm v zahraničí ..................................... 553 Hlava XVII – Některá ustanovení o závazcích a výklad některých pojmů ..... 554 Hlava XVIII – Průměrný výdělek ...................................................................... 562 Díl 1 Díl 2 Díl 3 Díl 4 Díl 5

– – – – –

Obecná ustanovení....................................................................... 562 Rozhodné období......................................................................... 562 Pravděpodobný výdělek ............................................................... 563 Formy průměrného výdělku ........................................................ 563 Společná ustanovení o průměrném výdělku................................. 563

7

Obsah Hlava XIX – Ustanovení, kterými se zapracovávají předpisy Evropské unie ............................................................................. 568 Část čtrnáctá – Přechodná a závěrečná ustanovení ........................................... 569 Hlava I Díl 1 Díl 2

Díl 3

– Přechodná ustanovení ............................................................... 569 – Pojištění odpovědnosti a zvláštní ustanovení o povinnosti nahradit škodu a nemajetkovou újmu .......................571 – Použití ustanovení o náhradě mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě) a některých dalších ustanovení ............574 – Použití prováděcích právních předpisů .........................................575

Hlava II – Závěrečná ustanovení ..................................................................576 Příloha k zákonu č. 262/2006 Sb. ......................................................................591 Nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci .................................................................... 594 Komentář k nařízení vlády č. 590/2006 Sb. ......................................................... 594 Příloha k nařízení vlády č. 590/2006 Sb. ......................................................... 596 Komentář k příloze nařízení vlády č. 590/2006 Sb. ................................................ 598 Nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě ............................................................ 603 Komentář k nařízení vlády č. 589/2006 Sb. .............................................................617 Nařízení vlády č. 227/2010 Sb., o odchylné úpravě pracovního poměru zaměstnanců s pravidelným pracovištěm v zahraničí .................................................................. 624 Komentář k nařízení vlády č. 227/2010 Sb. ............................................................. 624 Vyhláška č. 600/2006 Sb., o stanovení tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastí pro účely dodatkové dovolené ................................................................................ 626 Komentář k vyhlášce č. 600/2006 Sb. ...................................................................... 626 Nařízení vlády č. 363/2016 Sb., o zavedení letního času v letech 2017 až 2022 ........................................................627 Vyhláška č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad............................................................... 629 Vyhláška č. 510/2020 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2021 .............631 Příloha k vyhlášce č. 510/2020 Sb. ................................................................... 632 8

Obsah Nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí ................................................ 639 Příloha k nařízení vlády č. 62/1994 Sb............................................................. 643 Orientační ceny ubytování .................................................................................... 654 Přehled právních předpisů, které mají vliv na stanovení průměrného výdělku rozhodného pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrady nákladů na výživu pozůstalých...................661 Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce...............................................671 Nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.........................................677 Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) ................................................................. 682 Komentář k zákonu č. 309/2006 Sb. ........................................................................701 Společný komentář k prováděcím předpisům z oblasti BOZP ............................... 708 Nařízení vlády č. 339/2017 Sb., o bližších požadavcích na způsob organizace práce a pracovních postupů při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru........................................712 Komentář k nařízení vlády č. 339/2017 Sb...............................................................721 Nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat ....... 722 Přílohy č. 1 až č. 8 k nařízení vlády č. 27/2002 Sb. ........................................... 725 Komentář k nařízení vlády č. 27/2002 Sb. .............................................................. 729 Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky .............................. 730 Příloha k nařízení vlády č. 362/2005 Sb. ......................................................... 733 Komentář k nařízení vlády č. 362/2005 Sb. .............................................................740

9

Obsah Nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky .............................................................................................741 Přílohy č. 1 až č. 4 k nařízení vlády č. 168/2002 Sb..........................................743 Komentář k nařízení vlády č. 168/2002 Sb. ............................................................747 Nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu ............................748 Přílohy č. 1 až č. 3 k nařízení vlády č. 201/2010 Sb. ........................................ 753 Komentář k nařízení vlády č. 201/2010 Sb. ..............................................................760 Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci............................................761 Komentář k nařízení vlády č. 361/2007 Sb. ............................................................ 803 Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků................................................................................................................ 804 Přílohy č. 1 až č. 4 k nařízení vlády č. 495/2001 Sb. ....................................... 806 Komentář k nařízení vlády č. 495/2001 Sb. ...............................................................813 Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí................................... 814 Přílohy č. 1 až č. 5 k nařízení vlády č. 378/2001 Sb..........................................818 Komentář k nařízení vlády č. 378/2001 Sb. ............................................................ 822 Nařízení vlády č. 375/2017 Sb., o vzhledu, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a zavedení signálů ................................................................................... 823 Příloha k nařízení vlády č. 375/2017 Sb. .......................................................... 829 Komentář k nařízení vlády č. 375/2017 Sb. ............................................................. 839 Nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu .......................................................... 840 Přílohy č. 1 a č. 2 k nařízení vlády č. 406/2004 Sb. ......................................... 843 Komentář k nařízení vlády č. 406/2004 Sb. ............................................................847 Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí ......................... 848 Příloha k nařízení vlády č. 101/2005 Sb. .......................................................... 852 Komentář k nařízení vlády č. 101/2005 Sb. ............................................................ 862 10

Obsah Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích .............................................................. 863 Přílohy č. 1 až č. 6 k nařízení vlády č. 591/2006 Sb. ....................................... 868 Komentář k nařízení vlády č. 591/2006 Sb. ............................................................ 900 Nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti................901 Přílohy č. 1 až č. 3 k nařízení vlády č. 592/2006 Sb. ........................................907 Komentář k nařízení vlády č. 592/2006 Sb. .............................................................915 Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí (s komentářem) ................................................. 916 Příloha k nařízení vlády č. 567/2006 Sb. ..........................................................931 Nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě (s komentářem) ....................................................................................................... 956 Přílohy č. 1 až č. 5 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb. .........................................978 Vyhláška č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb .................................................................. 986 Komentář k vyhlášce č. 114/2002 Sb........................................................................ 993 Zákon č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli .............................................................................. 998 Komentář k zákonu č. 120/1990 Sb. ........................................................................ 998 Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání (s komentářem)..........................................................1000 0

Práva zaměstnanců, která lze (příkladmo) sjednat v kolektivní smlouvě ..... 1019 Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů .................................................................................1023 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (s komentářem) ..........................................................................1034 Vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti .................................. 1231

11

Obsah Vyhláška č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců ................................................................................1244 Nařízení vlády č. 515/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školení zaměstnanců v rámci investičních pobídek .................................................................................1246 Vyhláška č. 176/2009 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho ukončení ........1251 Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (s komentářem)...........................................................................1256 Příloha k zákonu č. 251/2005 Sb. .....................................................................1302 Adresy Inspektorátů práce .....................................................................................1303 Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) (s komentářem) ..........1304 Směrnice Evropské unie zapracované do zákoníku práce ...............................1327 Přehled úmluv Mezinárodní organizace práce, které se promítají do zákoníku práce a souvisejících předpisů .......................1340

12

Poznámka ke 14. vydání (rok 2021)

2Q\P¾OMC MG X[F¾PÊ TQM

Rok 2020 byl z hlediska změn a dalšího vývoje právní úpravy pracovněprávních vztahů, zejména zákoníku práce, poměrně bohatý, a to i přesto, že ho prakticky celý rok poznamenal průběh celosvětové pandemie onemocnění Covid-19.

Ještě v samotném závěru roku 2019 schválil Parlament České republiky sice drobnou, ale nikoliv nevýznamnou novelu zákoníku práce (zákon č. 366/2019 Sb.), podle které se odpovědnost školy nebo školského zařízení za škodu vzniklou při vyučování vztahuje také na děti v mateřských školách.

Na počátku roku 2020 předložila vláda Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky návrh zákona, kterým se mění zákoník práce a některé další související zákony. Cílem tohoto návrhu bylo především další prohloubení flexibility pracovněprávních vztahů, snížení administrativní náročnosti pro zaměstnavatele, dále reakce na evropskou judikaturu a také promítnutí nové legislativy Evropské unie do pracovněprávních předpisů. Návrh byl připravován v průběhu roku 2019 a opakovaně projednáván se zástupci zaměstnavatelů a odborů. Poté byl projednán v mezirezortním připomínkovém řízení se všemi rezorty a se zástupci sociálních partnerů a předložen vládě bez rozporů.

Představitelé vládní koalice a reprezentanti odborů a zaměstnavatelů zastoupených v Radě hospodářské a sociální dohody uzavřeli tzv. džentlmenskou dohodu o společném postupu při legislativním procesu k novele zákoníku práce. V této dohodě signatáři jednak potvrdili shodu na věcném obsahu novely, ale také se zavázali, že bez vzájemné dohody nebudou prosazovat ani podporovat dosažení žádných dalších změn dané novely, ani další změny zákoníku práce. Tento závazek později přispěl k racionálnímu a korektnímu projednání návrhu zákona v Parlamentu České republiky. Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona včetně pouze několika poslaneckých pozměňovacích návrhů dne 29. května 2020 a tato zatím poslední novela zákoníku práce byla vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 285/2020 Sb. s účinností části ustanovení ke dni 30. července 2020 a zbývající části ustanovení ke dni 1. ledna 2021.

Schválená novela zákoníku práce představuje významnou změnu právní úpravy pracovněprávních vztahů. Zahrnuje zejména zavedení nového institutu – úpravy sdíleného pracovního místa – s cílem umožnit lepší slaďování osobního a pracovního života; dále koncepční změnu právní úpravy dovolené, kdy je vznik práva na dovolenou zaměstnance založen na jím odpracované stanovené nebo sjednané týdenní pracovní době; v reakci na judikaturu Soudního dvora Evropské unie je rovněž zpřesněna úprava přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, současně s upřesněním úpravy výpovědi dané zaměstnancem z důvodu přechodu práv a povinností. Zjednodušuje se právní úprava doručování písemností zaměstnavatelem a je zrušena povinnost zaměstnavatele vydávat potvrzení o zaměstnání u zaměstnanců, kteří byli činní na základě dohody o pracovní činnosti. V oblasti náhrady škody a nemajetkové újmy se zvyšuje jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých a úhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky v případě smrti zaměstnance následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a dále je zavedena jednorázová náhrada nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance. Napříště bude stát také přispívat sociálním partnerům na opatření v oblasti prevence rizik vzniku poškození zdraví zaměstnanců následkem pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Novela zahrnuje rovněž úpravy vyplývající z nové evropské legislativy týkající se vysílání zaměstnanců v rámci poskytování služeb, zejména nově rozlišuje krátkodobé 20

Poznámka ke 14. vydání (rok 2021) a dlouhodobé vyslání k výkonu práce, přičemž dlouhodobě vyslaní zaměstnanci mají požívat zvláštní ochrany, doplňuje se povinnost uživatele vůči agentuře práce, která k němu dočasně přidělila zaměstnance, informovat o vyslání tohoto zaměstnance k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území jiného státu Evropské unie.

Právní úprava České republiky týkající se odměňování, cestovních náhrad a ubytování, pokud jej zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci a přesáhne-li vyslání 12 měsíců, i další úprava výkonu práce v pracovním poměru, by se měla nově vztahovat i na zaměstnance zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie, vyslaného k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky (není-li pro zaměstnance výhodnější úprava členského státu Evropské unie, ze kterého byl vyslán).

Nově, na základě schváleného poslaneckého návrhu, je činnost zaměstnance související se sportovními soustředěními dětí a mládeže považována za jiný úkon v obecném zájmu, přičemž zaměstnanci podle zvláštní úpravy přísluší pracovní volno s náhradou mzdy. Novela obsahuje rovněž zpřesnění v oblasti úpravy pracovní doby, odměňování a cestovních náhrad vyplývající zejména z požadavků praxe a také nezbytné legislativně-technické změny, včetně aktualizace odkazu na výčet směrnic Evropské unie zapracovaných do zákoníku práce.

Jak je uvedeno výše, novela provedená zákonem č. 285/2020 Sb. má dvojí, resp. dělenou účinnost. Převážná většina ustanovení, která nemají vazbu na kalendářní rok, jako jsou úprava doručování, přechod práv a povinností, a zejména ustanovení, kterými se zapracovávají požadavky evropské legislativy týkající se vysílání zaměstnanců v rámci poskytování služeb, nabyla účinnosti dnem 30. července 2020. Ustanovení upravující dovolenou, sdílené pracovní místo, náhradu škody a nemajetkové újmy nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2021. Rok 2021 je tedy prvním rokem plné účinnosti zatím poslední novely zákoníku práce.

V Poslanecké sněmovně je v současné době předložen vládní návrh novely zákona č. 435/2005 Sb., o zaměstnanosti, a dalších souvisejících zákonů (včetně zákoníku práce).

Hlavním obsahem novelizace je úprava tzv. kurzarbeitu, resp. úprava situace, kdy zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci v rozsahu týdenní pracovní doby pro nepředvídatelnou událost, kterou nezavinil (např. pandemie, živelní událost, kybernetický útok apod.). Cílem návrhu právní úpravy je zabránit propouštění zaměstnanců a pomoci zaměstnavatelům po uvedenou dobu přechodných hospodářských potíží. Zákonná úprava by měla do budoucna nahradit dosavadní řešení, kdy v souvislosti s pandemií onemocnění Covid-19 byla řada zaměstnavatelů nucena omezit výrobu a byla jim poskytována pomoc prostřednictvím vládního programu Antivirus. Návrh je v Poslanecké sněmovně podrobován široké diskuzi, je předložen značný počet pozměňovacích návrhů a je tedy otázkou, zda a v jaké podobě se podaří zákon přijmout.

21

ZÁKON Č. 262/2006 Sb., ZÁKONÍK PRÁCE § 252 až § 254 – o schodku na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat § 301 až § 304 – o základních povinnostech zaměstnanců § 30 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – o svéprávnosti, zletilosti, nezletilých § 55 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – o omezení svéprávnosti § 121 až § 124 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti § 24 a § 43 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) – o splnění školní docházky

&ª. <CO÷UVPCXCVGN

Zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.

Komentář k § 7 Nový občanský zákoník významně ovlivnil, jak je již výše uvedeno, úpravu smluvních stran základních pracovněprávních vztahů. Zákoník práce obsahuje jen deklaratorní vymezení, kdo je zaměstnavatelem. Úprava se váže na § 3 ZP, podle kterého smí být závislá práce konána výlučně v základním pracovněprávním vztahu. Osobní status osob fyzických i právnických upravuje občanský zákoník. Pokud jde o jednání a odpovědnost zaměstnavatele, zákoník práce žádnou další úpravu již neobsahuje, je proto nutné podle principu podpůrné působnosti občanského zákoníku hledat další úpravu v občanském zákoníku.

Z něj pak vyplývá, že zaměstnavatel vystupuje v pracovněprávních vztazích svým jménem a má odpovědnost vyplývající z těchto vztahů.

Související ustanovení § 1a – o základních zásadách pracovněprávních vztahů § 16 – o rovném zacházení, zákazu diskriminace a důsledcích porušení práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) § 30, § 33, § 55 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – o zletilosti, svéprávnosti, o omezení svéprávnosti

zrušen

„stát“)6)

Za Českou republiku (dále jen v pracovněprávních vztazích jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává organizační složka státu7), která jménem státu v základním pracovněprávním vztahu (§ 3) zaměstnance zaměstnává.

6) 7)

38

§ 6 a 7 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. § 3 a 51 zákona č. 219/2000 Sb.

lené bude tudíž trvat pracovní poměr. Stejně jako ženy jsou chráněni i muži v době čerpání rodičovské dovolené po dobu, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou.

Pro jiné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci (§ 52 písm. g)) nebo porušení jiné povinnosti zaměstnancem stanovené v § 301a zvlášť hrubým způsobem (§ 52 písm. h)) lze dát výpověď, a to aniž by se na tuto výpověď vztahovala ochranná doba, avšak s výjimkou, že výpověď z uvedených důvodů nelze dát těhotné zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou, ani zaměstnankyni nebo zaměstnanci, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.

Ochranná doba se tudíž vztahuje jen na omezený okruh případů skončení pracovních poměrů.

Přehled omezení možnosti výpovědi dané zaměstnavatelem Výpovědní důvod

Omezení

§ 52 písm. a) – rušení zaměstnavatele nebo jeho části

bez omezení

§ 52 písm. b) – přemístění zaměstnavatele nebo jeho části mimo místo (místa) výkonu práce, ve kterých má být práce podle pracovní smlouvy vykonávána

těhotná zaměstnankyně, žena na mateřské dovolené a muž na rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou

§ 52 písm. c) – nadbytečnost zaměstnance

všichni zaměstnanci uvedení v § 53

§ 52 písm. d) – zdravotní nezpůsobilost vzniklá pracovním úrazem nebo nemocí z povolání

všichni zaměstnanci uvedení v § 53

§ 52 písm. e) – obecná zdravotní nezpůsobilost

všichni zaměstnanci uvedení v § 53

§ 52 písm. f) – nesplňování předpokladů nebo požadavků pro řádný výkon práce

všichni zaměstnanci uvedení v § 53

§ 52 písm. g) – je-li dán důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru

žena na mateřské dovolené a muž na rodičovské dovolené po dobu, po niž je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou

§ 52 písm. g) – závažné porušení nebo soustavné méně závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané zaměstnancem

těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně na mateřské dovolené, zaměstnanec nebo zaměstnankyně na rodičovské dovolené

těhotná zaměstnankyně, zaměstnan§ 52 písm. h) – porušení jiné povinnosti podle kyně na mateřské dovolené, zaměstnanec nebo zaměstnankyně na rodi§ 301a zvlášť hrubým způsobem čovské dovolené Související ustanovení § 4a – o dalších podmínkách pro odchýlení se od ustanovení zákoníku práce § 41 – o převedení zaměstnance na jinou práci § 48 – o rozvázání a skončení pracovního poměru § 52 písm. a) až f) – o výpovědních důvodech

129

<¾MQP é 5D

§ 54

ZÁKON Č. 262/2006 Sb., ZÁKONÍK PRÁCE § 127 – o platu nebo náhradním volnu za práci přesčas § 241 – o úpravě pracovní doby zaměstnanců pečujících o dítě do 15 let věku a zaměstnanců pečujících o bezmocné občany § 301 písm. b) – o povinnosti zaměstnanců plně využívat pracovní dobu § 305 a § 306 – o vnitřním předpise a pracovním řádu nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě

5VCPQXGP¾ VÚFGPPÊ RTCEQXPÊ FQDC (1) Délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně.

(2) Délka stanovené týdenní pracovní doby činí u zaměstnanců a) pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně, b) s vícesměnným nebo nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně, c) s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně.

(3) Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod rozsah stanovený v odstavcích 1 a 2 může obsahovat jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis a nesmí ho provést zaměstnavatel podle § 109 odst. 3. Takto zkrácená týdenní pracovní doba je stanovenou týdenní pracovní dobou.

Komentář k § 79 Pracovní doba se tradičně počítá jako týdenní (viz čl. 6 směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby nebo Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 1 z roku 1919 o pracovní době v průmyslu) a pro zajištění jejího průměru při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny je potřebné a vhodné počítat vyrovnávací období, jak již bylo naznačeno výše, rovněž v týdnech (tj. ve stejné časové veličině). Takzvaný měsíční či roční fond pracovní doby, který je používán v plánovacích kalendářích, nemá na posuzování problematiky pracovní doby podle zákoníku práce žádný vliv a slouží jen pro rámcové plánování personálních potřeb zaměstnavatele.

Směrnice 2003/88/ES také stanovuje maximální rozsah týdenní pracovní doby, který nesmí překročit, včetně práce přesčas, 48 hodin. Je na každém členském státě Evropské unie, aby si určil poměr mezi rozsahem stanovené týdenní pracovní doby a maximálním rozsahem možných přesčasových hodin. Ve vnitrostátní právní úpravě je zachována tradice stanovené týdenní pracovní doby v maximálním rozsahu 40 hodin týdně a maximálního rozsahu práce přesčas, která nesmí překročit v průměru 8 hodin týdně.

Současná právní úprava zamezuje spekulacím o možnosti zaměstnavatelů na základě jejich jednostranného rozhodnutí rozvrhovat stanovenou týdenní pracovní dobu zaměstnance pod zákonem stanovený maximální rozsah hodin s negativním dopadem na výši mzdy zaměstnance. Dříve totiž v tomto ustanovení byla obsažena dikce, že stanovená pracovní doba nesmí překročit určitý maximální počet hodin, která k podobným výkladům vyloženě sváděla. Zákonodárce těmto výkladům zamezil tím, že slova „nesmí překročit“ nahradil slovem „činí“, čímž značně zpřehlednil dikci tohoto ustanovení a umocnil její kogentnost. Nyní je již nesporné a nelze tak pochybovat, že stanovená týdenní pracovní doba musí činit právě a jen zákonem vymezený a jasně daný počet hodin (pokud nedojde k jejímu zkrácení bez snížení mzdy podle odstavce 3 – i zde však musí být rozsah stanove182

ZÁKON Č. 262/2006 Sb., ZÁKONÍK PRÁCE C zrušen

Komentář k § 93a Další dohodnutá práce přesčas byla do zákoníku práce zavedena zákonem č. 294/2008 Sb. V přechodných ustanoveních (čl. II) bylo stanoveno, že další dohodnutá práce ve zdravotnictví mohla být podle § 93a vykonávána pouze do 31. prosince 2013. Po 31. prosinci 2013 bylo toto ustanovení právně neaplikovatelné, avšak v zákoníku práce až do 29. července 2020 stále figurovalo a značně mátlo aplikační praxi. Proto zákonodárce s účinností od 30. července 2020 přistoupil ke zrušení tohoto pro praxi značně zavádějícího a nevyužitelného ustanovení.

*.#8# 8+ 0QéPÊ RT¾EG

(1) Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích; není-li to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích, přičemž při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci se vychází z pětidenního pracovního týdne.

(2) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb v případech a za podmínek stanovených pro pracovnělékařské služby zákonem o specifických zdravotních službách. Úhrada poskytnutých zdravotních služeb nesmí být na zaměstnanci požadována.

(3) Zaměstnavatel je povinen zajišťovat pro zaměstnance pracující v noci přiměřené sociální zajištění, zejména možnost občerstvení.

(4) Pracoviště, na kterém se pracuje v noci, je zaměstnavatel povinen vybavit prostředky pro poskytnutí první pomoci, včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc.

Komentář k § 94 Jak vyplývá z definice, je noční prací práce konaná v noční době, tj. mezi 22:00 a 6:00.

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby nesmí délka směny zaměstnance pracujícího v noci překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Pokud toto není možné, je zaměstnavatel povinen zajistit, aby pracovní doba byla rozvržena tak, že průměrná délka směny nepřekročí 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích. Při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci se vychází z pětidenního pracovního týdne. V daném ohledu je nutné upozornit na skutečnost, že ne každý zaměstnanec, který někdy vykoná práci v noční době, je zaměstnancem pracujícím v noci ve smyslu definice zákoníku práce, tedy i ve smyslu § 94. Je třeba si uvědomit, že specifická ochrana uvedená v § 94 se vztahuje pouze na zaměstnance pracující v noci, nikoliv na veškeré zaměstnance, kteří někdy vyko-

214

ZÁKON Č. 262/2006 Sb., ZÁKONÍK PRÁCE (4) Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí nejméně u a) jednostopých vozidel a tříkolek 1,20 Kč,*) b) osobních silničních motorových vozidel 4,40 Kč;*) při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu zaměstnavatel sazbu základní náhrady za 1 km jízdy zvýší nejméně o 15 %. Tato sazba základní náhrady se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189.*) (5) Základní náhrada u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů přísluší zaměstnanci nejméně ve výši dvojnásobku sazby stanovené v odstavci 4 písm. b). *)

Red. pozn.: Úprava sazeb je provedena s účinností od 1. ledna 2021 vyhláškou č. 589/2020 Sb.

Komentář k § 157 Zaměstnavatel určuje zaměstnanci v rámci podmínek jednotlivých cest i způsob jeho přepravy. U všech druhů dopravních prostředků, které může zaměstnanec při cestě použít, se upravují podmínky pro náhradu jízdních výdajů, pokud použije zaměstnanec dopravní prostředek určený zaměstnavatelem, nebo jiný způsob úhrady u příslušných dopravních prostředků. V případě, že zaměstnavatel požádá zaměstnance o použití soukromého motorového vozidla pro účely přepravy na pracovní cestě a zaměstnanec s jeho použitím souhlasí, přísluší zaměstnanci sazba základní náhrady stanovená za 1 km jízdy a úhrada za spotřebované pohonné hmoty. Zaměstnavatel může v rámci určených podmínek, na základě kterých se cesta uskuteční (§ 153 ZP), požadovat na zaměstnanci uzavření havarijního pojištění silničního motorového vozidla použitého pro účely pracovních cest zaměstnance. Toto havarijní pojištění, které může být jednorázové na konkrétní cestu, lze uhradit jako nutný vedlejší výdaj podle § 164 ZP. Pokud by zaměstnanec neměl celoroční havarijní pojištění a zaměstnavatel by ho v rámci podmínek pracovní cesty vzhledem k množství a četnosti jeho použití vyžadoval, může ho zaměstnavatel na základě posouzení a rozhodnutí o jeho uhrazení (podle využitelnosti silničního motorového vozidla pro účely pracovních cest) zaúčtovat v plné výši jako nutný vedlejší výdaj. Bude-li tato podmínka, která se váže k vyslovení souhlasu zaměstnavatele s použitím motorového vozidla, stanovena, není zaměstnanec oprávněn použít pro účely pracovních cest havarijně nepojištěné motorové vozidlo.

Současně je umožněno pro účely přepravy na pracovní cestě použít i taxislužbu.

Pokud zaměstnanec před pracovní cestou zaměstnavatele požádá o změnu původně určeného dopravního prostředku, tj. např. místo vlaku má zaměstnanec zájem o přepravu soukromým motorovým vozidlem, a zaměstnavatel s touto změnou souhlasí, je účtovaná cena původně určeného dopravního prostředku, tj. vlaku. Zaměstnavatel by měl v těchto případech určit i přepravní třídu, popř. může vyloučit použití nákladnější přepravy vlakem, např. Pendolino. Pokud by však zaměstnanec pro účely přepravy na pracovní cestě použil soukromé motorové vozidlo bez souhlasu zaměstnavatele, pak zaměstnanci nejen nevzniká právo na náhradu jízdních výdajů, ale v takovém případě zaměstnavatel podle § 265 odst. 3 ZP zaměstnanci neodpovídá za případnou škodu, která by mu mohla na vozidle vzniknout. V takovém případě zaměstnavatel současně vytýkacím dopisem upozorní zaměstnance na porušení povinností vyplývajících z pracovního závazku.

Související ustanovení § 109 odst. 3 – vymezení zaměstnavatele zahrnutého v hlavě II a v hlavě III § 153 – zaměstnavatel určuje v rámci podmínek i způsob přepravy

314

Zjištěný průměrný hodinový výdělek zaměstnance odměňovaného mzdou činí 625 Kč.

Tento výdělek se pomocí shora uvedených redukčních hranic zredukuje na průměrný redukovaný hodinový výdělek takto: ` do výše 1. RH (206,85 Kč) se z výdělku započte 90 %, tj. 206,85 × 0,90 = 186,17 Kč, ` z rozdílu mezi 1. a 2. RH (310,28 – 206,85 = 103,43 Kč) se z výdělku započte 60 %, tj. 103,43 × 0,60 = 62,06 Kč, ` z rozdílu mezi 2. a 3. RH (620,38 – 310,28 = 310,10 Kč) se z výdělku započte 30 %, tj. 310,10 × 0,30 = 93,03 Kč. ` k částce, o niž přesahuje průměrný výdělek 3. RH (tj. 4,62 Kč), se nepřihlíží.

(Poznámka: Průběžné výpočty dílčích částí průměrného výdělku při provádění jeho redukce se zaokrouhlují s přesností na 2 platná desetinná místa. Tento postup je shodný s postupem podle § 21 odst. 2 ZNP při stanovení denního vyměřovacího základu pro dávky nemocenského pojištění, přičemž zaokrouhlení dílčích částek redukovaného průměrného výdělku se provede podle 3. číslice za desetinnou čárkou na principu matematického zaokrouhlování předchozí (2.) číslice – např. 100,004 se zaokrouhlí na 100,00, kdežto 100,005 se zaokrouhlí na 100,01.)

Průměrný redukovaný hrubý hodinový výdělek zaměstnance tedy činí po zaokrouhlení 341,26 Kč.

Z tohoto průměrného redukovaného hrubého hodinového výdělku zaměstnanci náleží k náhradě mzdy nebo platu vždy pouze 60 % – v daném případě tedy 341,26 × 0,60 = = 204,76, bez potřeby zaokrouhlení na haléře tedy 204,76 Kč za hodinu (tato částka také představuje nejvyšší možnou hodinovou náhradu mzdy nebo platu v roce 2021).

Takto zjištěný průměrný hodinový redukovaný hrubý výdělek zaměstnance se vynásobí celkovým počtem neodpracovaných hodin v rámci období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. Zaměstnanec s uvedeným průměrným výdělkem v době DPN od 4. do 17. ledna 2021 neodpracoval 10 směn po 8 hodinách – tedy celkem 80 hodin, tj. 204,76 × 80 = 16 380,80 Kč. Tuto náhradu lze zaokrouhlit samostatně na celé koruny nahoru – tedy na 16 381 Kč, nebo ji lze zaokrouhlit až společně se mzdou nebo platem za příslušné zúčtovací období (viz § 142 odst. 2 a § 144 ZP).

Náhrada mzdy nebo platu stanovená podle § 192 odst. 1 a 2 (tzv. zákonná náhrada nebo také základní výše náhrady) je u zaměstnance osvobozena od daně z příjmů a nezahrnuje se do vyměřovacího základu pro sociální i zdravotní pojištění.

Podle odstavce 3 může zaměstnavatel náhradu mzdy nebo platu zaměstnanci přiznat nad výši určenou podle odstavce 2 věty první (viz příklad shora), a to dohodou (smlouvou) nebo vnitřním předpisem, avšak jen tak, že tato náhrada připadající za 1 hodinu nepřevýší průměrný hrubý hodinový výdělek zaměstnance. Tímto omezením se zdůrazňuje logická zásada, že jde-li o náhradu ušlé mzdy nebo platu, nemůže být tato náhrada nikdy vyšší než zaměstnancem dosažený průměrný výdělek. Tato „nadstandardní“ náhrada mzdy nebo platu, resp. její část, na rozdíl od tzv. zákonné náhrady (základní výše náhrady) mzdy nebo platu určené postupem podle § 192 odst. 1 a 2, však již není osvobozena od daně z příjmů ze závislé činnosti a zahrnuje se do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální pojištění a všeobecné zdravotní pojištění. Z toho pro zaměstnavatele vyplývá, že musí vždy odděleně propočítat „zákonnou i nadstandardní“ výši náhrady, aby zjistil rozdíl mezi oběma částkami, který již nepodléhá osvobození od daně z příjmů a zahrnuje se do vyměřovacího základu pro odvod pojistného.

353

<¾MQP é 5D

§ 192

ZÁKON Č. 262/2006 Sb., ZÁKONÍK PRÁCE závislé na dosažených tržbách nebo na počtu kusů výrobku), poskytne mu zaměstnavatel náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.

Související ustanovení § 1a odst. 1 písm. e) – o základních zásadách pracovněprávních vztahů § 4a – o dalších podmínkách pro odchýlení se od ustanovení zákoníku práce § 34a – o pravidelném pracovišti pro účely cestovních náhrad § 42 – o pracovní cestě § 351 až § 362 – o průměrném výdělku § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – o možnosti odchýlení se od ustanovení zákona

è 56 &'8 6 Dovolená Komentář k části deváté Podobně jako překážky v práci na straně zaměstnance patří i úprava dovolené k tradiční úpravě pracovněprávních vztahů garantující zaměstnancům odpovídající sociální standard jejich pracovních podmínek. Právo na odpočinek je jedním ze základních práv občana zaručených Listinou základních práv a svobod a dovolená je svou povahou nepochybně jednou z forem soustředěného odpočinku zaměstnance. Právo na dovolenou je individuálním právem zaměstnance a je nepřevoditelné na jiného.

Novela zákoníku práce, provedená zákonem č. 285/2020 Sb., přinesla s účinností od 1. ledna 2021 zásadní změnu koncepce dovolené spočívající především v tom, že konkrétní délka dovolené zaměstnance v příslušném kalendářním roce je odvozena od délky jeho stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby a počtu zaměstnancem odpracovaných celých násobků této týdenní pracovní doby. Obecně lze konstatovat, že dochází ke zjednodušení právní úpravy. To se projevuje i ve snížení počtu samostatných typů dovolené, a sice zrušením dovolené za odpracované dny a opuštěním rozdílného výpočtu dovolené u zaměstnanců s nerovnoměrným rozvržením týdenní pracovní doby. Nový postup výpočtu dovolené umožňuje rovněž zrušit její následné krácení pro omluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci při některých překážkách v práci na jeho straně, u poměrné části dovolené upouští od pevné vazby její délky na trvání pracovního poměru po celé kalendářní měsíce, odstraňuje „skokové“ rozdíly v délce dovolené v závislosti na stanovených limitech (21, 60 a 100 dnů) a nepočítá s odlišným postupem určení dovolené u zaměstnanců s nerovnoměrným rozvržením týdenní pracovní doby. Nová úprava dovolené však přináší i některé změny v oblasti jejího čerpání. Umožňuje se např. vyhovět žádosti zaměstnance o převedení části nevyčerpané dovolené do následujícího kalendářního roku, jsou-li splněny podmínky stanovené v § 218 odst. 2. Nová koncepce se obdobně promítla i v dodatkové dovolené podle § 215 převodem její délky na týdenní pracovní dobu a přinesla rovněž řešení k odstranění dvojkolejnosti poskytování náhrady za dovolenou zaměstnancům vysílaným do členských států Evropské unie uplatňujících režim tzv. dovolenkových pokladen (viz § 222a).

380

Stručně lze novou právní úpravu dovolené shrnout tak, že umožňuje: • zrušit dosavadní samostatný typ dovolené za odpracované dny, • nevázat právo na dovolenou a výpočet její délky na počet pracovních dnů připadajících zaměstnanci podle rozvrhu směn na týden (je tedy napříště nepodstatné, zda zaměstnanec pracuje v rovnoměrném nebo nerovnoměrném rozvržení týdenní pracovní doby) a opustit tak dosud nezbytný dvojí výpočet dovolené podle tohoto rozvrhu, • zrušit krácení dovolené pro omluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci, • zajistit rovné postavení zaměstnanců se stejnou týdenní pracovní dobou, avšak různou délkou směn při čerpání dovolené, • odstranit dosavadní „skokový“ rozdíl v délce dovolené za kalendářní rok a dovolené za odpracované dny vyplývající z podmínek pro jejich přiznání, • posílit zásluhový princip ve vztahu k délce dovolené zaměstnance v příslušném kalendářním roce na úkor pouhé závislosti na délce nepřetržitého trvání pracovního poměru, • zachovat dosavadní výměry dovolené v týdnech.

Podrobně k těmto změnám viz zejména komentář k § 213, § 215, § 216, § 218, § 222a a § 223. V podrobnostech ohledně nové úpravy dovolené, včetně doporučených postupů výpočtu, lze odkázat na odbornou publikaci „Dovolená a její aplikace v praxi s praktickými příklady k 1. 1. 2021“ (M. Košnar a Z. Schmied, ANAG, 2020).

Podle bodu 2 přechodného ustanovení k čl. I zákona č. 285/2020 Sb. platí, že právo na dovolenou, které vzniklo do konce roku 2020, jakož i právo na její čerpání, přestože k němu dojde po 31. prosinci 2020, se řídí dosavadní právní úpravou účinnou do 31. prosince 2020. Z toho vyplývá, že dovolená v konkrétním počtu dnů nevyčerpaných do 31. prosince 2020 bude právě v takovém počtu dnů převedena do roku 2021 a tento počet dnů „staré“ dovolené bude přednostně čerpán před „novou“ dovolenou, na niž vznikne nárok v roce 2021. Přitom není důležité, jaký počet hodin podle rozvrhu směn připadne na jednotlivé dny čerpané dovolené. Náhrada za dovolenou ve výši průměrného výdělku se poskytne za všechny hodiny, které připadly na čerpané dny převedené dovolené.

Stejný počet hodin, za něž byla tato náhrada poskytnuta, se započtou jako odpracované (viz § 348 odst. 1 písm. b) ZP) pro vznik práva na dovolenou v roce 2021. Přechodné ustanovení tak nepočítá s žádným přepočtem „staré dovolené na hodiny“, navíc by pokusy o takový přepočet vedly zpravidla k poškození práva zaměstnance vyčerpat dovolenou „ve dnech“ podle dosavadní právní úpravy. Dvojí režim evidence dovolené tak skončí, jakmile bude dovolená zaměstnance z období před 1. lednem 2021 vyčerpána.

*.#8# + <¾MNCFPÊ WUVCPQXGPÊ

Zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek stanovených v této části právo na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část a dále právo na dodatkovou dovolenou.

381

<¾MQP é 5D

§ 211

ZÁKON Č. 262/2006 Sb., ZÁKONÍK PRÁCE Příklad: Kdyby zaměstnanec např. ve 40hodinové TPD a při výměře dovolené 5 týdnů odpracoval v kalendářním roce v rozvržených směnách více než 52násobků této TPD, činila by jeho dovolená za každý celý násobek TPD další 1/52 dovolené za kalendářní rok (odpracoval-li tak např. 2 126 hodin (tedy další 1 celý násobek TPD + 6 hodin navíc, k nimž se však nepřihlíží), příslušela by mu dovolená za tento rok v délce o 1/52 vyšší, než činí délka dovolené za kalendářní rok – tedy 53/52 z 200 hodin, tj. 200 : 52 = 3,8461538 × 53 = = 203,84615, po zaokrouhlení na celé hodiny nahoru 204 hodin. K takové situaci může dojít jen výjimečně, jde-li o nerovnoměrné rozvržení TPD s přechodem vyrovnávacího období z jednoho do následujícího kalendářního roku.

Naopak, kdyby tentýž zaměstnanec odpracoval v kalendářním roce jen 2 078 hodin, činil by počet celých násobků odpracované TPD pouze 51 + 38 hodin navíc, k nimž se však nepřihlédne, a zaměstnanec by tak nezískal právo na dovolenou za kalendářní rok v délce 200 hodin, nýbrž pouze na její poměrnou část v délce 51/52 z 200 hodin, tj. 200 : 52 × 51 = = 196,15384, po zaokrouhlení na celé hodiny nahoru 197 hodin.

Poměrná část dovolené: Nesplní-li zaměstnanec obě nebo některou z výše uvedených podmínek pro dovolenou za kalendářní rok, vznikne mu právo na její poměrnou část, musí však v příslušném kalendářním roce splnit rovněž dvě podmínky: • pracovní poměr zaměstnance trval nepřetržitě alespoň 4 týdny (tj. 4 × 7 = 28 dnů) a • zaměstnanec odpracoval alespoň 4násobek stanovené nebo kratší TPD (tj. např. 4 × 40hodinová TPD = 160 hodin; 4 × 37,5hodinová TPD = 150 hodin; 4 × 20hodinová TPD = 80 hodin).

Při splnění obou uvedených podmínek činí poměrná část dovolené za každou odpracovanou TPD 1/52 TPD vynásobenou výměrou dovolené. Do počtu odpracovaných hodin se nezahrnuje práce přesčas!

Příklad: Při odpracování 248 hodin ve 40hodinové TPD (tj. 6 násobků TPD + 8 hodin, k nimž se však nepřihlédne) a výměře dovolené 5 týdnů činí délka dovolené 6/52 ze 40 × 5, tj. 40 : 52 = 0,7692307 × 5 = 3,8461535 × 6 = 23,076921, po zaokrouhlení na hodiny nahoru 24 hodin.

Pro výpočet dovolené v příslušném kalendářním roce však lze použít rovněž univerzální vzorec s využitím hypotetické délky dovolené za kalendářní rok, a to ve všech případech – tedy i tam, kde zaměstnanec zjevně podmínky pro dovolenou za kalendářní rok nemůže splnit – viz výpočet příkladu výše tímto postupem. Hypotetická délka dovolené za kalendářní rok při 40hodinové TPD a výměře 5 týdnů dovolené činí 200 hodin.

Je ověřeno, že zaměstnanec splnil obě základní podmínky pro dovolenou (tj. pracovní poměr trval nepřetržitě alespoň 4 týdny („čekací doba“) a odpracoval alespoň 4násobek své TPD). Při odpracování 248 hodin bude zaměstnanci příslušet dovolená v délce 6/52 dovolené za kalendářní rok – tedy 200 : 52 = 3,8461538 × 6 = 23,076922, po zaokrouhlení na celé hodiny nahoru 24 hodin.

Zda vůbec zaměstnanci vznikne v příslušném kalendářním roce právo na dovolenou, je vždy nejprve třeba posoudit z hlediska splnění obou výše uvedených základních podmínek („4 + 4“).

386

ZÁKON Č. 262/2006 Sb., ZÁKONÍK PRÁCE Komentář k § 271e Zpravidla se jedná o škodu na oděvech, obuvi, zavazadlech, hodinkách, ale i na dopravních prostředcích, pokud byly se souhlasem zaměstnavatele použity na pracovní cestě. Věcnou škodou můžeme rovněž rozumět i škodu spočívající v nákladech, které musí zaměstnanec vynaložit na údržbu domácnosti v souvislosti s tím, že práce, které jsou nezbytné a které do doby škody na zdraví běžně konal, nemůže nadále bez cizí pomoci vykonávat. Zaměstnanec musí, tak jako v případě nároku na náhradu nákladů spojených s léčením, prokázat, že mu tento druh nákladů vznikl a že mezi škodou a pracovním úrazem nebo nemocí z povolání existuje příčinná souvislost. Pokud zaměstnanec uplatňuje nárok na věcnou škodu spočívající ve zvýšených nákladech, musí prokázat, že tyto náklady vynaložil v souvislosti se škodou na zdraví. Nelze totiž na zaměstnavateli požadovat, aby hradil náklady, které zaměstnanec vynakládal i před vznikem škody.

Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci skutečnou škodu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav. Při určení výše škody na věcech se vychází z ceny věci v době poškození, samozřejmě s přihlédnutím k běžnému opotřebení. Náhrada věcné škody náleží i dědicům zaměstnance.

Související ustanovení § 269 a násl. – povinnost zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání

H ,GFPQT¾\QX¾ P¾JTCFC PGOCLGVMQXÆ ×LO[ RąK \XN¾wċ \¾XCåPÆO WDNÊåGPÊ PC \FTCXÊ \CO÷UVPCPEG Při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance přísluší jeho manželovi, partnerovi51a), dítěti a rodiči jednorázová náhrada vzniklé nemajetkové újmy. Tato náhrada přísluší i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako vlastní újmu.

51a)

Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 261/2007 Sb.

Komentář k § 271f Text ustanovení o tom, že škodou podle tohoto zákona není případná ztráta na důchodu, byl přesunut do § 269 odst. 5. Ustanovení § 271f nyní obsahuje nový institut, kterým je jednorázová náhrada nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví. Inspirací pro zavedení tohoto institutu je § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť není důvodné, aby existovaly rozdíly mezi právní úpravou zákoníku práce a občanského zákoníku. Tento druh nemajetkové újmy přísluší manželovi, partnerovi, dítěti, rodiči, jakož i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako újmu vlastní. Náhrada se týká případů nejtěžšího zdravotního poškození, a to zejména komatózních stavů či ochrnutí, které způsobují trvalé vyřazení zaměstnance z většiny sfér společenského uplatnění a způsobují vyjmenovaným osobám psychickou újmu srovnatelnou s následky při usmrcení zaměstnance. V této souvislosti je nutné poznamenat, že soud zohlední částky přiznané uvedeným osobám i v případě, kdy zaměstnanec následně v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemře (§ 271s odst. 2).

456

ZÁKON Č. 262/2006 Sb., ZÁKONÍK PRÁCE

èN¾PGM ++ \¾MQPC é 5D èN ++ 2ąGEJQFP¾ WUVCPQXGPÊ 1. Výpověď daná podle § 51a zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 262/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Právo na dovolenou, které vzniklo přede dnem 1. ledna 2021, a čerpání této dovolené, i když k němu dojde po 31. prosinci 2020, se řídí § 211 až 223 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2021.

3. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, na niž vzniklo právo podle § 271b odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo podle § 371 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 205/2015 Sb., přísluší ve výši stanovené podle § 271b odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Právo na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance podle § 271f zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, přísluší, vznikla-li tato újma nejdříve dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Ustanovení § 309a, § 319 odst. 1 písm. c), h) a i) a § 319a zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se na zaměstnance zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie vyslaného k výkonu práce řidiče v silniční dopravě v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky vztahují ode dne nabytí účinnosti zákona, kterým se zapracovává v souladu s čl. 3 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018, kterou se mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, předpis Evropské unie.

6. Pro účely posouzení doby vyslání podle § 319a odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. se vyslání zaměstnance k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky, které započalo přede dnem 30. července 2020, považuje za vyslání započaté dnem 30. července 2020.

7. Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů, jehož účinnost nastala přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 262/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

590

§1–§4

8[JN¾wMC é 5D Q \O÷P÷ UC\D[ \¾MNCFPÊ P¾JTCF[ \C RQWåÊX¾PÊ UKNPKéPÊEJ OQVQTQXÚEJ XQ\KFGN C UVTCXPÆJQ C Q UVCPQXGPÊ RTčO÷TPÆ EGP[ RQJQPPÚEJ JOQV RTQ ×éGN[ RQUM[VQX¾PÊ EGUVQXPÊEJ P¾JTCF Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 189 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce:

Sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce činí nejméně nejméně u a) jednostopých vozidel a tříkolek 1,20 Kč, b) osobních silničních motorových vozidel 4,40 Kč.

5VTCXPÆ

Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné podle § 163 odst. 1 zákoníku práce nejméně ve výši a) 91 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, b) 138 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin, c) 217 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin

Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné podle § 176 odst. 1 zákoníku práce ve výši a) 91 Kč až 108 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, b) 138 Kč až 167 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin, c) 217 Kč až 259 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

2TčO÷TP¾ EGPC RQJQPPÚEJ JOQV a) b) c) d)

Výše průměrné ceny pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce činí 27,80 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů, 31,50 Kč za 1 litr benzinu automobilového 98 oktanů, 27,20 Kč za 1 litr motorové nafty, 5,00 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny.

629

8[JN¾wMC é 5D

5C\DC \¾MNCFPÊ P¾JTCF[ \C RQWåÊX¾PÊ UKNPKéPÊEJ OQVQTQXÚEJ XQ\KFGN

Příloha èN +8 1. Pokud změny v hodnotách koeficientů uvedených v čl. II bodu 2 až 4, které byly použity při předchozím výpočtu objektivizovaného přepočítacího koeficientu, znamenají zvýšení jeho hodnoty o pět a více procent nebo snížení jeho hodnoty o deset a více procent, zaměstnavatel určí novou výši přepočítací relace.

2. Při změně Českou národní bankou vyhlášeného kurzu Kč ke stanovené měně o pět a více procent zaměstnavatel upraví o stejné procento výši objektivizovaného přepočítacího koeficientu.

èN 8

èN 8+ #MVW¾NPÊ RąGRQéÊVCEÊ TGNCEG FNG PCąÊ\GPÊ XN¾F[ é 5D XG \P÷PÊ RQ\F÷LwÊEJ RąGFRKUč*) *)

Red. pozn.: Aktuální přepočítací relace byly od 1. června 2020 změněny dokumentem Ministerstva zahraničních věcí č.j. 226770/2020–OSR.

#MVW¾NPÊ UVCX M

Země výkonu práce

Přepočítací relace

Afghánistán

0,548855

Albánie

0,403615

Alžírsko

0,467467

Andorra

0,403119

Angola

0,530579

Anguila

0,450383

Antigua a Barbuda

0,450383

Argentina

0,529504

Arménie

0,498817

Aruba

0,450383

Stanovená měna americký dolar euro americký dolar euro americký dolar americký dolar americký dolar americký dolar americký dolar americký dolar

Náhradní měna

Přepočítací relace v náhradní měně

Platnost od

euro

0,450959

1. 4. 2018 1. 3. 2018

euro

0,418894

1. 8. 2015 1. 1. 2006 1. 9. 2008 1. 1. 2006 1. 1. 2006 1. 8. 2017

euro

0,393570

1. 3. 2012 1. 1. 2006

645

0CąÊ\GPÊ XN¾F[ é 5D

V případě stanoveném v § 3 odst. 1 větě třetí se postupuje při určení přepočítací relace podle čl. I až IV s tím, že i v tomto případě se určí výchozí úroveň hodnot uvedených v čl. VI.

ORIENTAČNÍ CENY UBYTOVÁNÍ Orientační ceny ubytování Aktualizováno ke dni 1. 12. 2020 Měnový kód

Měna

Orientační cena

Afghánistán

USD

americký dolar

180

Albánie

EUR

euro

115

Alžírsko

USD

americký dolar

175

Andorra

EUR

euro

120

Angola

USD

americký dolar

265

Anguila

USD

americký dolar

230

Antigua a Barbuda

USD

americký dolar

215

Argentina

USD

americký dolar

245

Arménie

USD

americký dolar

250

Aruba

USD

americký dolar

170

Austrálie

AUD

australský dolar

330

Ázerbájdžán

USD

americký dolar

170

Bahamy

USD

americký dolar

185

Bahrajn

USD

americký dolar

190

Bangladéš

USD

americký dolar

180

Barbados

USD

americký dolar

190

Belgie

EUR

euro

165

Belize

USD

americký dolar

170

Benin

USD

americký dolar

175

Bermudy

USD

americký dolar

180

Bhútán

USD

americký dolar

185

Bolívie

USD

americký dolar

110

Bosna a Hercegovina

EUR

euro

90

Botswana

USD

americký dolar

145

Brazílie

USD

americký dolar

175

Brunej

USD

americký dolar

170

Země

654

SPOLEČNÝ KOMENTÁŘ K PROVÁDĚCÍM PŘEDPISŮM Z OBLASTI BOZP Dalším právním předpisem, vydaným podle § 21 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb., a také k provedení zákoníku práce, je: ¾ nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, a to s účinností od 1. ledna 2008. Toto nařízení vlády zejména stanoví rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, zjišťování a hodnocení, hygienické limity, minimální opatření k ochraně zdraví zaměstnanců, rozsah a bližší podmínky poskytování ochranných nápojů a hygienické požadavky na pracoviště a pracovní prostředí.

III. Třetí skupinu prováděcích právních předpisů tvoří právní předpisy, které byly původně vydány k provedení zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce (tento zákoník byl zrušen novým zákoníkem práce). Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, však v § 23 stanoví, že do doby vydání prováděcích právních předpisů k provedení jeho § 2 odst. 2 (bližší požadavky na pracoviště a pracovní prostředí), § 4 odst. 2 (bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků a nářadí), § 5 odst. 2 (bližší požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů), § 6 odst. 2 (vzhled, umístění a provedení bezpečnostních značek, značení a zavedení signálů) a § 7 odst. 2 (rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, hygienické limity, způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance) se postupuje podle nařízení vlády vyjmenovaných v zákoně č. 309/2006 Sb. s tím, že tyto předpisy budou postupně nahrazeny novými prováděcími předpisy vydávanými již podle zmocnění v zákoně č. 309/2006 Sb. V ustanovení § 23 jsou vyjmenovány následující právní předpisy: ¾ nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí; Předpis stanoví zejména minimální požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku, které dané zařízení vytváří, dále stanoví další požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení při zdvihání břemen a zaměstnanců, pro zdvihání a přemísťování zavěšených břemen, při používání pojízdných zařízení, zařízení pro dopravu nákladu a používání stabilních zařízení pro skladování sypkých hmot. ¾ nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění nařízení vlády č. 405/2004 Sb. (zrušeno – viz dále); ¾ nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat; V nařízení vlády jsou stanoveny požadavky na organizaci práce a pracovní postupy při chovu zvířat, zejména další požadavky na organizaci práce a pracovní postupy při chovu koní, skotu, prasat, ovcí a koz, drůbeže, ryb, psů a dalších zvířat. ¾ nařízení vlády č. 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru (zrušeno – viz dále); ¾ nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky; V nařízení vlády jsou stanoveny další požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování silniční dopravy, vnitrozemské plavby, letecké dopravy, dráhy a drážní dopravy a dráhy průmyslové.

710

NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 567/2006 Sb., O MINIMÁLNÍ MZDĚ, O NEJNIŽŠÍCH ÚROVNÍCH ZARUČENÉ MZDY, O VYMEZENÍ ZTÍŽENÉHO PRACOVNÍHO PROSTŘEDÍ...

0CąÊ\GPÊ XN¾F[ é 5D Q OKPKO¾NPÊ O\F÷ Q PGLPKåwÊEJ ×TQXPÊEJ \CTWéGPÆ O\F[ Q X[OG\GPÊ \VÊåGPÆJQ RTCEQXPÊJQ RTQUVąGFÊ C Q XÚwK RąÊRNCVMW MG O\F÷ \C RT¾EK XG \VÊåGPÆO RTCEQXPÊO RTQUVąGFÊ XG \P÷PÊ PCąÊ\GPÊ XN¾F[ é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D C PCąÊ\GPÊ XN¾F[ é 5D Vláda nařizuje k provedení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce:

·XQFPÊ WUVCPQXGPÊ Toto nařízení stanoví a) výši základní sazby minimální mzdy a podmínky pro její poskytování, b) nejnižší úrovně zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, c) vymezení ztíženého pracovního prostředí pro účely odměňování, d) výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

Komentář k § 1 Nařízení vlády stanoví dvě základní formy ochrany zaměstnanců před nepřiměřeně nízkým oceněním jejich práce, a to minimální mzdu a nejnižší úrovně zaručené mzdy. Současně vymezuje ztížené pracovní prostředí pro účely odměňování, a to jednotně pro všechny typy zaměstnavatelů. Minimální výši příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí však stanoví jen pro zaměstnance v pracovním poměru odměňované mzdou, nikoliv pro zaměstnance odměňované za práci platem. Pro tyto zaměstnance stanoví sazbu uvedeného příplatku (v rozpětí) nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě (§ 7).

<¾MNCFPÊ UC\DC OKPKO¾NPÊ O\F[ Základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí 90,50 Kč za hodinu nebo 15 200 Kč za měsíc.

Komentář k § 2 Minimální mzda je definována v § 111 odst. 1 ZP jako nejnižší přípustná výše odměny za výkon práce v (jakémkoliv) základním pracovněprávním vztahu. Minimální mzda tak představuje nejnižší cenu práce v základních pracovněprávních vztazích, a je proto univerzálním nástrojem ochraňujícím zaměstnance všech zaměstnavatelů před nepřiměřeně nízkým oceněním jejich práce. Mzda, plat a ani odměna z dohody o pracovní činnosti nebo z dohody o provedení práce nesmí být nižší než minimální mzda.

916

§5 Hodinové sazby minimální mzdy ve vztahu ke stanovené týdenní pracovní době Týdenní pracovní doba v hodinách

Minimální mzda v Kč/hod.

40

90,50

38,75

93,41

37,5

96,53

Hodinové sazby nejnižších úrovní zaručené mzdy ve vztahu ke stanovené týdenní pracovní době Týdenní pracovní doba v hodinách

Nejnižší úrovně zaručené mzdy v Kč/hod.

40

90,50

38,75

93,41

37,5

0CąÊ\GPÊ XN¾F[ é 5D

1. skupina prací

96,53 2. skupina prací

40

99,90

38,75

103,12

37,5

106,55 3. skupina prací

40

110,30

38,75

113,85

37,5

117,65 4. skupina prací

40

121,80

38,75

125,72

37,5

129,91 5. skupina prací

40

134,40

38,75

138,73

37,5

143,35 6. skupina prací

40

148,40

38,75

153,18

37,5

158,29

921

16 880 18 180 19 550 21 070 22 700 24 480 26 430 28 490 30 770 33 280 35 900 38 790 41 950 45 390

17 440 18 790 20 210 21 820 23 480 25 330 27 360 29 480 31 850 34 480 37 200 40 190 43 440 47 030

18 080 19 440 20 940 22 570 24 300 26 200 28 350 30 560 32 990 35 700 38 540 41 640 45 070 48 730

18 690 20 110 21 640 23 380 25 150 27 120 29 350 31 660 34 180 37 010 39 920 43 160 46 670 50 540

19 310 20 810 22 410 24 180 26 060 28 100 30 380 32 770 35 400 38 330 41 380 44 700 48 370 52 390

GR OHW

GR OHW

GR OHW

GR OHW

7

8

9

21 410 23 090 24 830 26 870 28 930 31 200 33 810 36 450 39 410 42 630 46 040 49 780 53 880 58 320

QDG OHW

11

12

0CąÊ\GPÊ XN¾F[ é 5D

20 010 21 550 23 200 25 060 26 980 29 080 31 490 33 960 36 690 39 710 42 880 46 350 50 150 54 300

20 680 22 290 24 010 25 950 27 930 30 130 32 630 35 190 38 020 41 110 44 430 48 010 51 990 56 270

GR OHW

GR OHW

10

14

6

13

16 330 17 570 18 880 20 380 21 930 23 630 25 510 27 520 29 700 32 120 34 640 37 440 40 470 43 800

12

GR OHW

11

GR OHW

10

5

9

4

8

15 810 16 980 18 260 19 690 21 180 22 820 24 640 26 580 28 680 31 040 33 480 36 160 39 080 42 280

7

15 290 16 410 17 670 19 050 20 460 22 060 23 790 25 670 27 670 29 940 32 290 34 900 37 700 40 790

6

GR OHW

5

GR OHW

4

3

3

2

2

14 770 15 880 17 070 18 390 19 770 21 300 22 980 24 800 26 730 28 920 31 180 33 660 36 400 39 360

GR URNX

1

3ODWRYi WĜtGD

3RþHW OHW ]DSRþLWDWHOQp praxe

Platový VWXSHĖ

15

2ąÊNQJC é M PCąÊ\GPÊ XN¾F[ é 5D

Stupnice platových tarifů podle platových tříd a platových stupňů pro zaměstnance uvedené v § 5 odst. 2 (v Kč měsíčně)

Přílohy č. 1 – 2

979

VYHLÁŠKA Č. 114/2002 Sb., O FONDU KULTURNÍCH A SOCIÁLNÍCH POTŘEB Zaměstnanci tak mohou v současnosti z fondu kulturních a sociálních potřeb jednak uspokojit své kulturní a sociální potřeby a také jim (a případně i jejich rodinným příslušníkům) může tento fond pomoci při řešení negativních sociálních situací. V případě zmíněných zaměstnavatelů stanoví zákoník práce v § 225, že o přídělu do tohoto fondu a o jeho čerpání musí spolurozhodovat s odborovou organizací.

Poskytování sociálních, kulturních a dalších obdobných požitků zaměstnancům podnikatelských subjektů není upraveno žádným právním předpisem. Je věcí zaměstnavatelů – podnikatelských subjektů, jakým způsobem budou po právní stránce řešit poskytování „benefitů“ svým zaměstnancům.

Co se týká tvorby základního přídělu fondu a jeho výše, je od 1. ledna 2020 v návaznosti na rozšíření osobní působnosti vyhlášky i na státní podniky diferencována tvorba základního přídělu do fondu pro organizační složky státu a příspěvkové organizace od tvorby základního přídělu do fondu pro státní podniky. Diferenciace je důsledkem rozdílného charakteru hospodaření, kdy v případě organizačních složek státu a příspěvkových organizací je nakládáno s prostředky veřejných rozpočtů, a naopak státní podnik jako právnická osoba sui generis není financována ze státního rozpočtu a z toho titulu tvoří fond ze zisku, resp. alternativních zdrojů v případě ztráty nebo nedostatku zisku. Základní příděl, kterým je tvořen fond, činí tedy v organizačních složkách státu a v příspěvkových organizacích 2 % z ročního objemu nákladů zúčtovaných na platy a náhrady platů, popř. na mzdy a náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost, kdežto státní podnik tvoří fond jak základním přídělem ze zisku ve výši 2 % z ročního objemu nákladů zúčtovaných na mzdy, náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost zaměstnancům, tak dalšími příděly ze zisku. Pro státní podniky platí v daném ohledu ještě speciální právní úprava, totožná s tou, kterou se řídily dříve v rámci zrušené vyhlášky č. 310/1995 Sb., a sice, že nebude-li možné z důvodu ztráty nebo nedostatku zisku využít ke krytí základního přídělu do fondu postup podle § 19 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, nebo budou-li prostředky rezervního fondu nedostačující, vytvoří státní podnik fond i v nižší výši, a to v takové, kterou umožňuje výše zisku nebo zůstatek rezervního fondu.

Kromě podstatných změn, které od 1. ledna 2020 přinesla vyhláška č. 357/2019 Sb., došlo od 1. ledna 2021 prostřednictvím vyhlášky č. 612/2020 Sb. k další novelizaci, a to v souvislosti se změnou § 69 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) (dále jen rozpočtová pravidla), a § 33b zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (dále jen rozpočtová pravidla územních rozpočtů), kterou se umožňuje poskytování tzv. peněžitého příspěvku na stravování, a změnou zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen zákon o daních z příjmů), která reaguje na připravovanou novou právní úpravu účtu dlouhodobých investic v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu a nově upravuje daňový režim produktů spoření na stáří. Tato novelizace vyhlášky o FKSP přinesla aktualizaci ustanovení § 7 a § 12 tak, aby umožňovala poskytnutí příspěvku z FKSP také v kontextu výše zmíněných nových institutů.

V § 3 odst. 3 vyhlášky o FKSP došlo od 1. ledna 2020 hned k několika významným změnám. Bylo doplněno slovo „plnění“, aby bylo nesporné, že v souladu s vyhláškou o FKSP mohou být uhrazeny nejen činnosti, ale i jiná plnění, např. zboží či služby. S ohledem na výkladové nejasnosti v případě důchodců se oprávnění k poskytnutí příspěvku váže na výkon práce u povinného subjektu v okamžiku přiznání starobního důchodu či důchodu pro invaliditu třetího stupně. Pojem odchod do důchodu, který figuroval ve vyhlášce o FKSP

994

ZÁKON Č. 435/2004 Sb., O ZAMĚSTNANOSTI

<¾MQP é 5D Q \CO÷UVPCPQUVK XG \P÷PÊ \¾MQPC é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D P¾NG\W ·UVCXPÊJQ UQWFW é 5D \¾MQPC é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D P¾NG\W ·UVCXPÊJQ UQWFW é 5D \¾MQPC é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D é 5D C \¾MQPC é 5D Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

è 56 2480ª Úvodní ustanovení

*.#8# + 2ąGFO÷V ×RTCX[

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) upravuje zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, jejímž cílem je dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti.

1)

Směrnice Rady 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb.

Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.

Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty.

1034

ZÁKON Č. 435/2004 Sb., O ZAMĚSTNANOSTI

*.#8# 8 2QUW\QX¾PÊ \FTCXQVPÊJQ UVCXW H[\KEMÚEJ QUQD C UQWéKPPQUV RQUM[VQXCVGNč \FTCXQVPÊEJ UNWåGD RąK RQUW\QX¾PÊ \FTCXQVPÊJQ UVCXW H[\KEMÚEJ QUQD

(1) Poskytovatelé zdravotních služeb jsou povinni za úhradu na žádost krajských poboček Úřadu práce do 15 dnů ode dne, kdy obdrželi žádost, provést vyšetření zdravotního stavu fyzické osoby (§ 21).

(2) Výše úhrady za výkony podle odstavce 1 se řídí seznamem zdravotních výkonů s bodovými hodnotami14) a jinými právními předpisy14a). Úhradu poskytne Úřad práce, a to na základě vyúčtování předloženého poskytovatelem zdravotních služeb.

14) 14a)

Vyhláška č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.

Komentář k § 9 Toto ustanovení vymezuje povinnost poskytovatele zdravotních služeb vykonat vyšetření zdravotního stavu fyzické osoby, pokud o to požádá krajská pobočka Úřadu práce. Poskytovatelem zdravotních služeb se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách (zákon č. 372/2011 Sb.).

V rámci realizace státní politiky zaměstnanosti totiž nezřídka nastávají situace, kdy např. při zprostředkování zaměstnání má uchazeč o zaměstnání zdravotní omezení, které mu brání přijmout jakoukoliv nabídku práce. V případě osoby ucházející se o rekvalifikaci mohou rovněž nastat případy, kdy se nabízená rekvalifikace na základě stanoviska poskytovatele zdravotních služeb nemůže uskutečnit, protože tomu brání zdravotní důvody na straně uchazeče.

*.#8# 8+ 2T¾XQ PC \CO÷UVP¾PÊ

Právem na zaměstnání je právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu15) (dále jen „zaměstnání“), na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších služeb za podmínek stanovených tímto zákonem.

15)

Zákoník práce.

Komentář k § 10 V případě, že fyzická osoba zamýšlí realizovat své právo na zaměstnání, je základním předpokladem, aby měla pracovněprávní způsobilost (tzn. ukončení povinné školní docházky a dovršení věku 15 let). Právo na vhodné zaměstnání se může realizovat jen se souhlasem fyzické osoby jako zaměstnance na straně jedné a zaměstnavatele na straně druhé 1058

§ 20a – § 24

(1) Zákonný zástupce dítěte se dopustí přestupku na úseku výkonu umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti tím, že umožní výkon činnosti dítěte bez povolení nebo podmínky povolení poruší.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu až do výše 100 000 Kč.

*.#8# ++ 2ąGUVWRM[ RT¾XPKEMÚEJ C RQFPKMCLÊEÊEJ H[\KEMÚEJ QUQD C

2ąGUVWRM[ RT¾XPKEMÚEJ C RQFPKMCLÊEÊEJ H[\KEMÚEJ QUQD PC ×UGMW UQWéKPPQUVK \CO÷UVPCXCVGNG C QTI¾PW LGFPCLÊEÊJQ \C \CO÷UVPCPEG (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance tím, že poruší povinnosti vůči příslušným odborovým orgánům, radám zaměstnanců nebo zástupcům pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vyplývající z § 62, 277, 279, 280, 287 a § 339 odst. 1 zákoníku práce.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.

2ąGUVWRM[ RT¾XPKEMÚEJ C RQFPKMCLÊEÊEJ H[\KEMÚEJ QUQD PC ×UGMW TQXPÆJQ \CEJ¾\GPÊ (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku rovného zacházení tím, že a) nezajistí rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, a odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání, b) diskriminuje zaměstnance (§ 16 zákoníku práce), c) postihne nebo znevýhodní zaměstnance proto, že se zákonným způsobem domáhal svých práv a nároků vyplývajících z pracovněprávních vztahů, d) neprojedná se zaměstnancem nebo na jeho žádost se zástupci zaměstnanců jeho stížnost na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu39).

(2) Za přestupek podle odstavce 1 a) písm. a), b) nebo c) lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč, b) písm. d) lze uložit pokutu až do výše 400 000 Kč.

39)

§ 25c odst. 7 zákoníku práce.

1279

<¾MQP é 5D

(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako kontrolovaná osoba dopustí přestupku tím, že nesplní některou z povinností podle § 9.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 200 000 Kč.

§ 37

odpočinek mezi dvěma směnami, ačkoliv k tomu má povinnost podle zvláštního právního předpisu, nezajištění, aby zaměstnanec pracující v noci byl ve stanovených případech vyšetřen lékařem, Pokutu až do výše 2 000 000 Kč lze uložit za: nestanovení pracovní doby jednotlivým zaměstnancům podle režimu jejich práce nebo nedodržení délky směny, ačkoliv k tomu má zaměstnavatel povinnost podle zvláštního právního předpisu, nezajištění splnění podmínek při rozvržení pracovní doby, ačkoliv k tomu má zaměstnavatel povinnost podle zvláštního právního předpisu, nestanovení začátku a konce pracovní doby a rozvrhu pracovních směn, nařízení práce přesčas zaměstnanci v rozporu s § 93 a § 241 odst. 3 věty druhé ZP, zaměstnávání mladistvých zaměstnanců prací přesčas, 9. Na úseku dovolené Pokutu až do výše 200 000 Kč lze uložit za: porušení stanovené povinnosti vztahující se k délce dovolené za kalendářní rok, k dovolené za odpracované dny, k dodatkové dovolené nebo další dovolené, čerpání dovolené nebo určení jejího nástupu.

10. Na úseku bezpečnosti práce Pokutu až do výše 300 000 Kč lze uložit např. za: neplnění informační povinnosti stanovené v § 108 odst. 2 a 3 ZP, nezajištění spolupráce osob na jednom pracovišti, aby byli kromě jejich zaměstnanců chráněni také zaměstnanci jiné osoby, nepřiznání práva vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v rozsahu stanoveném v § 322 ZP odborovým orgánům, nepřiznání práva účasti na řešení otázek souvisejících s bezpečností a ochranou zdraví při práci zaměstnancům, ačkoliv k tomu má zaměstnavatel povinnost podle § 18 odst. 1 a § 136a ZP, nezajištění dodržování zákazu požívat alkoholické nápoje nebo zneužívat jiné návykové látky na pracovištích, nesplnění některé z povinností koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle § 10 odst. 4 nebo § 18 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nesplnění některé z povinností odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik podle § 10 odst. 4 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Pokutu až do výše 400 000 Kč lze uložit za: nevedení evidence fyzických osob, u nichž byla uznána nemoc z povolání, nepředání vyhotovení záznamu o pracovním úrazu postiženému a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům, nevedení evidence o pracovních úrazech ve stanoveném rozsahu, ačkoliv k tomu má povinnost podle § 105 ZP a nařízení vlády č. 494/2001 Sb.,

1291

<¾MQP é 5D

nezajištění rozvržení pracovní doby tak, aby měl zaměstnanec stanoven nepřetržitý

leteckých společností (AEA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF), Evropským sdružením technických letových posádek (ECA), Evropským sdružením leteckých společností (ERA) a Mezinárodním sdružením leteckých dopravců (IACA).

Směrnice Rady 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy uzavřená Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF).

Směrnice Rady 1999/63/ES ze dne 21. června 1999 o dohodě o úpravě pracovní doby námořníků uzavřené mezi Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Federací odborů pracovníků v dopravě v Evropské unii (FST).

Směrnice Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci (čtrnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/148/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci.

Směrnice Rady 2009/13/ES ze dne 16. února 2009, kterou se provádí dohoda k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 uzavřená Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) a kterou se mění směrnice 1999/63/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1794 ze dne 6. října 2015, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES, 2009/38/ES a 2002/14/ES a směrnice Rady 98/59/ES a 2001/23/ES, pokud jde o námořníky.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018, kterou se mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb.

0QX÷ UEJX¾NGPÆ UO÷TPKEG WRTCXWLÊEÊ QDNCUV RTCEQXP÷RT¾XPÊEJ X\VCJč W MVGTÚEJ LKå D÷åÊ NJčVC RTQ VTCPURQ\KEK C MVGTÆ UG FQVÚMCLÊ K ×RTCX[ \¾MQPÊMW RT¾EG Dne 20. června 2019 byla přijata Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii.

Cílem této směrnice je zlepšit pracovní podmínky podporou transparentnějšího a předvídatelnějšího zaměstnání, zajistit přizpůsobivost trhu práce; směrnice stanoví minimální požadavky týkající se pracovních podmínek a povinností zaměstnavatele informovat o pracovních podmínkách. Transpoziční lhůta uplyne dne 1. srpna 2022. S účinkem od 1. srpna 2022 se touto směrnicí zrušuje směrnice 91/533/EHS. Dne 20. června 2019 byla přijata Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU. Směrnice stanoví minimální požadavky, jejichž cílem je dosáhnout rovnosti příležitostí mezi muži a ženami na trhu práce, rovného zacházení s nimi na pracovišti pomocí snadnějšího sladění pracovního a rodinného života pracovníků, kteří jsou rodiči nebo pečujícími osobami. Za tím účelem směrnice stanoví individuální práva týkající se otcovské dovolené, rodičovské dovolené a pečovatelské dovolené, dále pružného uspořádání práce pro pracovníky, kteří jsou rodiči nebo pečujícími osobami. Transpoziční lhůta uplyne dne 2. srpna 2022 (do 2. srpna 2024 uplyne transpoziční lhůta týkající se zavedení odměny nebo příspěvku odpovídajících posledním dvěma týdnům rodičovské dovolené).

1339

5O÷TPKEG '7

Směrnice Evropské unie zapracované do zákoníku práce

Doporučená cena 989 Kč

DVOUMĚSÍČNÍK PRAKTICKÁ PERSONALISTIKA

EDICE RÁCE | MZDY | POJIŠTĚNÍ

MĚSÍČNÍK ÚČETNÍ A DANĚ

EDICE RÁCE | MZDY | POJIŠTĚNÍ

EDICE RÁCE | MZDY | POJIŠTĚNÍ

MĚSÍČNÍK MZDOVÁ ÚČETNÍ

ANAG, spol. s r. o. | Kollárovo nám. 698/7 | 779 00 Olomouc tel.: 585 757 411 | fax: 585 418 867 | e-mail: obchod@anag.cz www.anag.cz