PÁR SLOV ÚVODEM Snažím se odpovědět si na otázku, koho by má kniha mohla zaujmout. Moc doufám, že každého, kdo se zajímá o české divadlo. Divadlo Ungelt si za čtvrtstoletí své existence vybudovalo nezaměnitelné místo na mapě divadelní Prahy. Navázalo na tradici malých scén, které tady byly i za totality. Komunistická moc dohlížela na velké divadelní domy, u malých scén měla pocit, že veřejné mínění neovlivňují. A tak tu vedle sebe žily Činoherní klub, Divadlo Na zábradlí, Semafor, Ypsilonka, Viola, Divadlo v Řeznické, Reduta, Rubín, v Brně Husa na provázku a HaDivadlo, v Ostravě Aréna, v Ústí nad Labem Činoherní studio… Soukromé Divadlo Ungelt pro necelou stovku diváků na tuto raritní tradici zrozenou v socialismu navázalo v nových svobodných poměrech. A přesto málem dohrálo. Ne vinou politických poměrů, ale vinou koronaviru, který v tomto roce ochromil celý svět. Naše divadlo přišlo za zrušená představení o tři miliony korun, ale díky finanční pomoci svých diváků, svých zaměstnanců a svých hereckých hvězd přežilo. Diváci nám posílali finanční dary a aktivně vstupovali do dražby na záchranu Ungeltu. Zaměstnanci pracovali za sníženou gáži. A i herecké hvězdy za Ungelt zabojovaly a rozhodly se, že do konce roku 2020 budou hrát za snížený honorář. Nesmírně mě to potěšilo a povzbudilo. Herecké hvězdy k Ungeltu od začátku patří. Jsme především herecké divadlo, a tak doufám, že kniha potěší fanoušky hvězd, které u nás hrají. Herecká osobnost, pro kterou se v Ungeltu hledá hra, má nevídané postavení. Spolurozhoduje o tom, co bude hrát, s kým bude hrát, a dokonce i o tom, kdo ji bude režírovat. To je v jiných divadlech nemyslitelné. A především doufám, že kniha potěší naše věrné diváky. Od 2. října 1995 za námi už celé čtvrtstoletí sestupují v srdci Prahy do sklepení středověkého domu, jehož základy pocházejí z 11. století. Druhé takové divadlo na světě nenajdete. Kdykoli se vracím z cest po světě domů, uvědomuji si to. Genius loci Ungeltu, jak říkávala Jana Štěpánková, je fascinující. Půvab má ovšem i naše Letní scéna v malebném romantickém zákoutí na hradčanském Novém Světě. Provozujeme ji 16 let. Ale rád bych, aby tato kniha zaujala i ty z vás, kteří jste naše dvě pražské scény zatím nenavštívili, jenom jste o nich slyšeli anebo nás znáte ze zájezdové činnosti. Na každý pád vám všem, vážení čtenáři a milí diváci, Naše současná Letní scéna, na kterou se dívám z okna toho červeného domu.
přeji hezké počtení! Rok 1995, dnešní klub divadla, tehdy tam pobíhaly myši.
/
3
/