EVROPA – ŘECKO
EVROPA – ŠPANĚLSKO
METEORA
ALHAMBRA
Z
avěšený ve vzduchu – takto je možné přeložit řecké slovo metéoros, které se stalo názvem tohoto místa. Jméno Meteora zahrnuje nejen neobyčejné pískovcové skály, ale také pravoslavné kláštery, jež se na vrcholu skal tyčí. Meteora udivuje nejen přírodou, ale také nezvyklými výtvory člověka, proto byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO jako kulturní a přírodní památka. Neobvyklé útvary Meteora jsou výsledkem zvětrávání pískovcových skal položených mezi pohořím Pindos a Thesálskou rovinou. Nedostupné špičky, bašty a jeskyně přitahovaly milovníky poustevnického života a stoupence pravoslaví, kteří toužili zasvětit svůj život výhradně Bohu. Prvním, kdo se do zdejších skal uchýlil, byl podle historických pramenů v roce 985 jistý poustevník Barnabáš, který žil v jedné z jeskyní. Kláštery zde začaly vznikat ve 14. století. Mnich Atanáš, jenž sem přišel v roce 1336, založil na skalním sloupu nazvaném Široká skála (ve výšce 534 m) největší z klášterů – Megalon čili Velký Meteoron. Součástí monastýru je mimo jiné 50 klášterních
cel, knihovna, pokladnice a hlavní kostel vybudovaný v 16. století – katolikon. I když zde platila přísná pravidla, v 16. století zde existovalo 24 klášterů, to byl vrchol rozvoje monasticismu v Meteoře. Stavební materiál a všechno potřebné zařízení vynášeli mniši na skalnaté vrcholky po dřevěných schodech na zádech v koších; jediným strojem, který jim usnadňoval práci, byla kladka. V 18. století spěly opuštěné kláštery k zániku, po II. světové válce bydleli mniši pouze v pěti z nich, většina ostatních se nezachovala. Díky nedávno vytesaným stezkám a dřevěným můstkům mohou dnes obdivovat tyto neobvyklé kulturní památky i turisté.
V
Granadě, na úpatí celoročně zasněžených vrcholů Sierra Nevada, vybudovali arabští panovníci Alhambru – tvrz a zároveň elegantní rezidenci, nejkrásnější příklad islámské architektury v Evropě. Stovky mistrovsky vyzdobených sálů, desítky kouzelných rybníčků a fontán a filigránsky zdobená nádvoří vytvořily v Andalusii topící se ve slunci téměř ráj na zemi. Emirát Granady byl posledním místem ve Španělsku, kde se arabským vojevůdcům podařilo udržet vládu, a to až do konce 15. století. Vypuzeni z jiných částí Pyrenejského poloostrova, založili v roce 1233 v Granadě nové hlavní město. Bezpečnost jim měla zaručovat Alhambra vznášející se nad městem. Z vnější strany představuje budova velmi dobrou obrannou pevnost; naopak jakmile se turisté ocitnou uvnitř, zatají se jim dech. Nejimpozantněji vypadá královský palác. Centrálními body jeho dvou hlavních částí jsou nádvoří: Myrtové a Lví. To druhé vděčí za svůj název 12 sochám lvů, kteří obklopují fontánu, a uchvacuje přepychovými ar-
EVROPA ŘECKO MASIV METEORA KLÁŠTERNÍ KOMPLEX NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1988
Průhled obloukovou klenbou v živém plotě v zahradě paláce Alhambra
kádami. Stěny a stropy mnohých komnat pokrývají barevné keramické dlaždičky, tabulky z cedrového dřeva a dekorační kameny s vytesanými nápisy z Koránu. Díky blízkosti hojných horských pramenů nikdy nevysychají zahrady ani vodní terasy letního paláce emírů – Generalife – který se nachází za hradbami Alhambry. V roce 1492, po sedmi měsících obléhání, se pevnost vzdala křesťanským vojskům. Noví panovníci zde zanechali své stopy v podobě přestaveb paláce, například v 16. století renesanční přestavba Karlem V.
EVROPA ŠPANĚLSKO ALHAMBRA PEVNOST A ZAHRADY NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1984 A 1994
Komplex pravoslavných klášterů umístěných na vrcholcích pískovce
Klášter Varlaam je vybudován na druhé největší skále Meteory, vedou k němu téměř stostupňové schody
Alhambra – opevněný palácový komplex v Granadě, jedna z pamětihodností arabského stavebnictví v Evropě
EVROPA – ŘECKO
EVROPA – ŠPANĚLSKO
METEORA
ALHAMBRA
Z
avěšený ve vzduchu – takto je možné přeložit řecké slovo metéoros, které se stalo názvem tohoto místa. Jméno Meteora zahrnuje nejen neobyčejné pískovcové skály, ale také pravoslavné kláštery, jež se na vrcholu skal tyčí. Meteora udivuje nejen přírodou, ale také nezvyklými výtvory člověka, proto byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO jako kulturní a přírodní památka. Neobvyklé útvary Meteora jsou výsledkem zvětrávání pískovcových skal položených mezi pohořím Pindos a Thesálskou rovinou. Nedostupné špičky, bašty a jeskyně přitahovaly milovníky poustevnického života a stoupence pravoslaví, kteří toužili zasvětit svůj život výhradně Bohu. Prvním, kdo se do zdejších skal uchýlil, byl podle historických pramenů v roce 985 jistý poustevník Barnabáš, který žil v jedné z jeskyní. Kláštery zde začaly vznikat ve 14. století. Mnich Atanáš, jenž sem přišel v roce 1336, založil na skalním sloupu nazvaném Široká skála (ve výšce 534 m) největší z klášterů – Megalon čili Velký Meteoron. Součástí monastýru je mimo jiné 50 klášterních
cel, knihovna, pokladnice a hlavní kostel vybudovaný v 16. století – katolikon. I když zde platila přísná pravidla, v 16. století zde existovalo 24 klášterů, to byl vrchol rozvoje monasticismu v Meteoře. Stavební materiál a všechno potřebné zařízení vynášeli mniši na skalnaté vrcholky po dřevěných schodech na zádech v koších; jediným strojem, který jim usnadňoval práci, byla kladka. V 18. století spěly opuštěné kláštery k zániku, po II. světové válce bydleli mniši pouze v pěti z nich, většina ostatních se nezachovala. Díky nedávno vytesaným stezkám a dřevěným můstkům mohou dnes obdivovat tyto neobvyklé kulturní památky i turisté.
V
Granadě, na úpatí celoročně zasněžených vrcholů Sierra Nevada, vybudovali arabští panovníci Alhambru – tvrz a zároveň elegantní rezidenci, nejkrásnější příklad islámské architektury v Evropě. Stovky mistrovsky vyzdobených sálů, desítky kouzelných rybníčků a fontán a filigránsky zdobená nádvoří vytvořily v Andalusii topící se ve slunci téměř ráj na zemi. Emirát Granady byl posledním místem ve Španělsku, kde se arabským vojevůdcům podařilo udržet vládu, a to až do konce 15. století. Vypuzeni z jiných částí Pyrenejského poloostrova, založili v roce 1233 v Granadě nové hlavní město. Bezpečnost jim měla zaručovat Alhambra vznášející se nad městem. Z vnější strany představuje budova velmi dobrou obrannou pevnost; naopak jakmile se turisté ocitnou uvnitř, zatají se jim dech. Nejimpozantněji vypadá královský palác. Centrálními body jeho dvou hlavních částí jsou nádvoří: Myrtové a Lví. To druhé vděčí za svůj název 12 sochám lvů, kteří obklopují fontánu, a uchvacuje přepychovými ar-
EVROPA ŘECKO MASIV METEORA KLÁŠTERNÍ KOMPLEX NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1988
Průhled obloukovou klenbou v živém plotě v zahradě paláce Alhambra
kádami. Stěny a stropy mnohých komnat pokrývají barevné keramické dlaždičky, tabulky z cedrového dřeva a dekorační kameny s vytesanými nápisy z Koránu. Díky blízkosti hojných horských pramenů nikdy nevysychají zahrady ani vodní terasy letního paláce emírů – Generalife – který se nachází za hradbami Alhambry. V roce 1492, po sedmi měsících obléhání, se pevnost vzdala křesťanským vojskům. Noví panovníci zde zanechali své stopy v podobě přestaveb paláce, například v 16. století renesanční přestavba Karlem V.
EVROPA ŠPANĚLSKO ALHAMBRA PEVNOST A ZAHRADY NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1984 A 1994
Komplex pravoslavných klášterů umístěných na vrcholcích pískovce
Klášter Varlaam je vybudován na druhé největší skále Meteory, vedou k němu téměř stostupňové schody
Alhambra – opevněný palácový komplex v Granadě, jedna z pamětihodností arabského stavebnictví v Evropě
EVROPA – NORSKO
EVROPA – PORTUGALSKO
BERGEN ‑BRYGGEN
B
ergen, druhé největší město v Norsku, je považováno za jedno z nejhezčích měst ve Skandinávii. Za svou slávu vděčí nevšednímu umístění mezi horami, do nichž se zakusují fjordy, a také četným památkám. Jednou z jeho nejdůleži‑ tějších atrakcí je čtvrť Bryggen s dřevěnými kupeckými hanzovními domy. Bergen bylo založeno kolem roku 1070 králem Olafem III. Mírným, ve 13.–14. stol. bylo hlavním městem Norska a do 19. století největším norským městem. Už od roku 1163 zde probíhaly královské korunovace. Město, které profitovalo z obchodu s rybami, se rychle ocitlo v kruhu zájmu Hanzy, svazu německých obchodních měst.
V roce 1360 hanzovní obchodníci založili v Bergenu obchodní faktorii (osadu, kancelář) a zanedlouho převzali kontrolu nad hospodařením města a vyměňovali zdejší ryby za pivo a obilí. Své domy a současně sklady stavěli v přístavní čtvrti Tyskebryggen čili Německém Nábřeží.
V přední části dvou- nebo třípatrových domů byl provozován obchod, vzadu se nacházely sklady a ve vyšších patrech obytné místnosti. Charakteristické stavby s vysokými, malovanými frontony nejsou už původní, protože byly zasaženy četnými požáry. Ovšem vždy byly opětovně postaveny v původní podobě a dnes v mnohých z nich – v muzeích, kavárničkách a restauracích – můžeme zažít pravou středověkou obchodní atmosféru.
EVROPA NORSKO BERGEN-BRYGGEN PAMÁTKOVÉ STAVBY
LISABON
P
ředměstí Lisabonu ležící u ústí řeky Tejo je proslulé dvěma nádhernými budovami z 16. století, jež nejlépe vyjadřují dokonalost manuelského stylu. Subtilně zdobená věž měla za úkol střežit přístav, z kterého vyplouvali do neznáma největší portugalští mořeplavci a objevitelé, a v klášteře sv. Jeronýma (Mosteiro dos Jerónimos) se nacházejí hrobky portugalských králů a slavného mořeplavce Vasco da Gamy. Belémská věž (Torre de Belém) byla postavena v letech 1515–21 a klášter sv. Jeronýma (Mosteiro dos Jerónimos) byl vybudován jako výraz díků za šťastnou výpravu Vasca da Gamy, jenž objevil námořní cestu do Indie. Věž plnila roli bašty střežící ústí řeky Tejo a roli majáku. Na pozadí vody a nebe se zřetelně odráží její subtilní silueta vyzdobená cimbuřím, věžičkami, arkýři a balkóny. Obě pamětihodnosti v Belém byly postaveny z bílého vápence. Jsou považovány za vrcholné dílo manuelského stylu, který v sobě kombi-
nuje gotické umění s manýristickými a orientálními motivy a kromě toho vyjadřuje velikost Portugalska v období velkých zeměpisných objevů. Obrovský klášter jeronymitů vznikl v místě kaple, kterou zde založil kníže Jindřich Mořeplavec a v níž se měl údajně modlit Vasco da Gama za úspěšnou výpravu do Indie. Historie monumentálního kláštera sahá až do roku 1502, kdy ho založil král Manuel I. Portugalský jako výraz díků za šťastnou výpravu Vasca da Gamy do Indie. Stavba tohoto klášte-
NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1979
ra trvala do roku 1551, a efekt předčil všechna očekávání. Klášterní komplex rozkládající se v délce 300 m udivuje bohatstvím vytříbených dekorací. Mohutným dojmem působí jižní portál kostela Santa Maria, ve kterém jsou umístěny postavy 24 svatých a duchovních téměř v životní velikosti. Sloupové ochozy kláštera podepřené mistrně zdobenými sloupy oslňují jemností a subtilností.
EVROPA PORTUGALSKO LISABON KLÁŠTER JERONYMITŮ A BELÉMSKÁ VĚŽ NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1983
Bryggen – řada dvoupatrových domů s úzkým průčelím plnících obchodní funkci; umístěné na pobřeží
Druhému největšímu městu v Norsku se říká „Brána fjordů“
Klášter sv. Jeronýma z 16. století byl vybudován jako výraz díků za šťastnou výpravu Vasca da Gamy do Indie
Vojenská stavba (věž Torre de Belém) je jednou z největších turistických atrakcí Lisabonu, je symbolem někdejší velikosti Portugalska
EVROPA – NORSKO
EVROPA – PORTUGALSKO
BERGEN ‑BRYGGEN
B
ergen, druhé největší město v Norsku, je považováno za jedno z nejhezčích měst ve Skandinávii. Za svou slávu vděčí nevšednímu umístění mezi horami, do nichž se zakusují fjordy, a také četným památkám. Jednou z jeho nejdůleži‑ tějších atrakcí je čtvrť Bryggen s dřevěnými kupeckými hanzovními domy. Bergen bylo založeno kolem roku 1070 králem Olafem III. Mírným, ve 13.–14. stol. bylo hlavním městem Norska a do 19. století největším norským městem. Už od roku 1163 zde probíhaly královské korunovace. Město, které profitovalo z obchodu s rybami, se rychle ocitlo v kruhu zájmu Hanzy, svazu německých obchodních měst.
V roce 1360 hanzovní obchodníci založili v Bergenu obchodní faktorii (osadu, kancelář) a zanedlouho převzali kontrolu nad hospodařením města a vyměňovali zdejší ryby za pivo a obilí. Své domy a současně sklady stavěli v přístavní čtvrti Tyskebryggen čili Německém Nábřeží.
V přední části dvou- nebo třípatrových domů byl provozován obchod, vzadu se nacházely sklady a ve vyšších patrech obytné místnosti. Charakteristické stavby s vysokými, malovanými frontony nejsou už původní, protože byly zasaženy četnými požáry. Ovšem vždy byly opětovně postaveny v původní podobě a dnes v mnohých z nich – v muzeích, kavárničkách a restauracích – můžeme zažít pravou středověkou obchodní atmosféru.
EVROPA NORSKO BERGEN-BRYGGEN PAMÁTKOVÉ STAVBY
LISABON
P
ředměstí Lisabonu ležící u ústí řeky Tejo je proslulé dvěma nádhernými budovami z 16. století, jež nejlépe vyjadřují dokonalost manuelského stylu. Subtilně zdobená věž měla za úkol střežit přístav, z kterého vyplouvali do neznáma největší portugalští mořeplavci a objevitelé, a v klášteře sv. Jeronýma (Mosteiro dos Jerónimos) se nacházejí hrobky portugalských králů a slavného mořeplavce Vasco da Gamy. Belémská věž (Torre de Belém) byla postavena v letech 1515–21 a klášter sv. Jeronýma (Mosteiro dos Jerónimos) byl vybudován jako výraz díků za šťastnou výpravu Vasca da Gamy, jenž objevil námořní cestu do Indie. Věž plnila roli bašty střežící ústí řeky Tejo a roli majáku. Na pozadí vody a nebe se zřetelně odráží její subtilní silueta vyzdobená cimbuřím, věžičkami, arkýři a balkóny. Obě pamětihodnosti v Belém byly postaveny z bílého vápence. Jsou považovány za vrcholné dílo manuelského stylu, který v sobě kombi-
nuje gotické umění s manýristickými a orientálními motivy a kromě toho vyjadřuje velikost Portugalska v období velkých zeměpisných objevů. Obrovský klášter jeronymitů vznikl v místě kaple, kterou zde založil kníže Jindřich Mořeplavec a v níž se měl údajně modlit Vasco da Gama za úspěšnou výpravu do Indie. Historie monumentálního kláštera sahá až do roku 1502, kdy ho založil král Manuel I. Portugalský jako výraz díků za šťastnou výpravu Vasca da Gamy do Indie. Stavba tohoto klášte-
NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1979
ra trvala do roku 1551, a efekt předčil všechna očekávání. Klášterní komplex rozkládající se v délce 300 m udivuje bohatstvím vytříbených dekorací. Mohutným dojmem působí jižní portál kostela Santa Maria, ve kterém jsou umístěny postavy 24 svatých a duchovních téměř v životní velikosti. Sloupové ochozy kláštera podepřené mistrně zdobenými sloupy oslňují jemností a subtilností.
EVROPA PORTUGALSKO LISABON KLÁŠTER JERONYMITŮ A BELÉMSKÁ VĚŽ NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1983
Bryggen – řada dvoupatrových domů s úzkým průčelím plnících obchodní funkci; umístěné na pobřeží
Druhému největšímu městu v Norsku se říká „Brána fjordů“
Klášter sv. Jeronýma z 16. století byl vybudován jako výraz díků za šťastnou výpravu Vasca da Gamy do Indie
Vojenská stavba (věž Torre de Belém) je jednou z největších turistických atrakcí Lisabonu, je symbolem někdejší velikosti Portugalska
EVROPA – FRANCIE
EVROPA – FRANCIE
VERSAILLES
Z
původně loveckého zámečku bylo vybudováno královské sídlo Versailles. Zůstalo neoficiálním hlavním městem Francie více než sto let, od přestěhování se krále Ludvíka XIV. z Louvru v roce 1682 až do období francouzské revoluce. Bylo to sídlo, jež bylo hodno Krále Slunce, který mohl svůj majestát obdivovat v 17 obrovských zrcadlech v Zrcadlovém sále umístěných naproti 17 stejně obrovským proskleným dveřím.
Dějiny rezidence začaly u Ludví‑ ka III., jenž si liboval v lovu. Několi‑ krát byl místním hospodářem pozván do versaillských lesů na lov, nakonec lesy koupil a v roce 1624 zde postavil lo‑ vecký zámeček. Jeho syn, Ludvík XIV., zadal v roce 1661 architektovi Loui‑ si Le Vau a zahradnímu projektanto‑ vi Andrému Le Nôtre, aby nevelký zá‑ meček přestavěli na okázalou reziden‑ ci, obklopenou vskutku královskými za‑ hradami. Po smrti Le Vaua v roce 1670 byla přestavba Versailles svěřena jiné‑ mu významnému architektovi, Julesu Hardouin‑Mansartovi. Ten mimo jiné přikryl stavbu strmou skořepinovou střechou, jež byla nazvána podle jeho příjmení „mansardová“, a rozestavěl pa‑
lác tak, že se do něho vešlo 1 862 poko‑ jů. Délka fasády ze strany k městu činí 680 m a do zahrad 590 m. Po 20 letech se král přestěhoval do im‑ pozantního barokně‑klasicistního palá‑ ce, který byl po celých 30 let jeho dlou‑ hé vlády neustále vylepšován. Z Ver‑ sailles se král rád plavil na člunu do let‑ ního pavilonu Grand Trianon, v němž se později usadil Napoleon. Nedaleko stojící elegantní Petit Trianon věnoval Lud‑ vík XVI. své mladé ženě, Ma‑ rii Antoinettě.
EVROPA FRANCIE VERSAILLES PALÁCOVÝ A ZAHRADNÍ KOMPLEX NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1979
ZÁMKY V ÚDOLÍ ŘEKY LOIRY
Ú
dolí řeky Loiry, nazývané „Zahrada Francie“, bylo vždy považováno za oblast s výjimečně malebnou krajinou. Od středověku do 18. století zde vznikala okázalá královská a aristokratická sídla, jejichž fasády se odrážely v hladině řeky Loiry a jejích přítoků.
Typické opevněné zámky ve Fran‑ cii upadly v zapomenutí v období re‑ nesance, kdy dlouholetý mír umožňo‑ val manifestovat majestát moci a vlá‑ dy jiným způsobem. Stavby, které pro‑ jektovali italští umělci, měly zdůrazňo‑ vat vkus, elegantní životní styl a prestiž jejich zakladatelů. Největším ze zám‑ ků v údolí řeky Loiry je renesanční zá‑ mek Chambord. Na objednávku krá‑
le Františka I. byla v roce 1519 zaháje‑ na výstavba objektu s 440 místnostmi, 365 komíny a 65 schodišti. Ve všeobec‑ ných obrysech připomíná středověkou tvrz s kruhovými věžemi z vnější stra‑ ny, ale četnost elegantních věžiček, ko‑ mínů a štítů dodává sídlu renesanční charakter. Aby se tato mistrovsky na‑ vržená stavba mohla odrážet v hladině, byl speciálně odkloněn jeden tok řeky
Loiry. Tento zámek navržený jako lo‑ vecké sídlo je obklopen obrovským pří‑ rodním parkem (5 500 ha). Mezi nejznámější objekty z 300 krá‑ lovských a aristokratických zámků v údolí řeky Loiry patří: zámek Che‑ nonceau – jedna jeho část je vystavě‑ na na obloucích nedaleko soutoku řek Cher a Loiry –, Cheverny, Azay‑le‑ ‑Rideau, Villandry, Amboise, Langeais, Ussé, Ainay‑le‑Vieil a Saumur.
EVROPA FRANCIE ÚDOLÍ ŘEKY LOIRY NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 2000 Zámek Cheverny – jeho vzhled se v podstatě od 17. století vůbec nezměnil; dodnes jsou zde pořádány hony a lovy, zámecký psinec čítá kolem 100 psů Barokní interiéry paláce jsou charakteristické svým pozlacením a výzdobou
Renesanční zámek Chambord je největším zámkem v údolí řeky Loiry; délka jeho průčelí je 128 m Palác ve Versailles je jednou z nejvýznamnějších staveb klasického baroka; je uznáván jako symbol absolutní moci
EVROPA – FRANCIE
EVROPA – FRANCIE
VERSAILLES
Z
původně loveckého zámečku bylo vybudováno královské sídlo Versailles. Zůstalo neoficiálním hlavním městem Francie více než sto let, od přestěhování se krále Ludvíka XIV. z Louvru v roce 1682 až do období francouzské revoluce. Bylo to sídlo, jež bylo hodno Krále Slunce, který mohl svůj majestát obdivovat v 17 obrovských zrcadlech v Zrcadlovém sále umístěných naproti 17 stejně obrovským proskleným dveřím.
Dějiny rezidence začaly u Ludví‑ ka III., jenž si liboval v lovu. Několi‑ krát byl místním hospodářem pozván do versaillských lesů na lov, nakonec lesy koupil a v roce 1624 zde postavil lo‑ vecký zámeček. Jeho syn, Ludvík XIV., zadal v roce 1661 architektovi Loui‑ si Le Vau a zahradnímu projektanto‑ vi Andrému Le Nôtre, aby nevelký zá‑ meček přestavěli na okázalou reziden‑ ci, obklopenou vskutku královskými za‑ hradami. Po smrti Le Vaua v roce 1670 byla přestavba Versailles svěřena jiné‑ mu významnému architektovi, Julesu Hardouin‑Mansartovi. Ten mimo jiné přikryl stavbu strmou skořepinovou střechou, jež byla nazvána podle jeho příjmení „mansardová“, a rozestavěl pa‑
lác tak, že se do něho vešlo 1 862 poko‑ jů. Délka fasády ze strany k městu činí 680 m a do zahrad 590 m. Po 20 letech se král přestěhoval do im‑ pozantního barokně‑klasicistního palá‑ ce, který byl po celých 30 let jeho dlou‑ hé vlády neustále vylepšován. Z Ver‑ sailles se král rád plavil na člunu do let‑ ního pavilonu Grand Trianon, v němž se později usadil Napoleon. Nedaleko stojící elegantní Petit Trianon věnoval Lud‑ vík XVI. své mladé ženě, Ma‑ rii Antoinettě.
EVROPA FRANCIE VERSAILLES PALÁCOVÝ A ZAHRADNÍ KOMPLEX NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1979
ZÁMKY V ÚDOLÍ ŘEKY LOIRY
Ú
dolí řeky Loiry, nazývané „Zahrada Francie“, bylo vždy považováno za oblast s výjimečně malebnou krajinou. Od středověku do 18. století zde vznikala okázalá královská a aristokratická sídla, jejichž fasády se odrážely v hladině řeky Loiry a jejích přítoků.
Typické opevněné zámky ve Fran‑ cii upadly v zapomenutí v období re‑ nesance, kdy dlouholetý mír umožňo‑ val manifestovat majestát moci a vlá‑ dy jiným způsobem. Stavby, které pro‑ jektovali italští umělci, měly zdůrazňo‑ vat vkus, elegantní životní styl a prestiž jejich zakladatelů. Největším ze zám‑ ků v údolí řeky Loiry je renesanční zá‑ mek Chambord. Na objednávku krá‑
le Františka I. byla v roce 1519 zaháje‑ na výstavba objektu s 440 místnostmi, 365 komíny a 65 schodišti. Ve všeobec‑ ných obrysech připomíná středověkou tvrz s kruhovými věžemi z vnější stra‑ ny, ale četnost elegantních věžiček, ko‑ mínů a štítů dodává sídlu renesanční charakter. Aby se tato mistrovsky na‑ vržená stavba mohla odrážet v hladině, byl speciálně odkloněn jeden tok řeky
Loiry. Tento zámek navržený jako lo‑ vecké sídlo je obklopen obrovským pří‑ rodním parkem (5 500 ha). Mezi nejznámější objekty z 300 krá‑ lovských a aristokratických zámků v údolí řeky Loiry patří: zámek Che‑ nonceau – jedna jeho část je vystavě‑ na na obloucích nedaleko soutoku řek Cher a Loiry –, Cheverny, Azay‑le‑ ‑Rideau, Villandry, Amboise, Langeais, Ussé, Ainay‑le‑Vieil a Saumur.
EVROPA FRANCIE ÚDOLÍ ŘEKY LOIRY NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 2000 Zámek Cheverny – jeho vzhled se v podstatě od 17. století vůbec nezměnil; dodnes jsou zde pořádány hony a lovy, zámecký psinec čítá kolem 100 psů Barokní interiéry paláce jsou charakteristické svým pozlacením a výzdobou
Renesanční zámek Chambord je největším zámkem v údolí řeky Loiry; délka jeho průčelí je 128 m Palác ve Versailles je jednou z nejvýznamnějších staveb klasického baroka; je uznáván jako symbol absolutní moci
EVROPA – PORTUGALSKO
EVROPA – NORSKO
FJORDY GEIRANGERFJORD
P
ouze dva z desítek norských fjordů jsou zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO; i když obdiv si zasluhují téměř všechna tato neobyčejně krásná poledovcová útesová údolí zrcadlící se v mořské hladině. Fjordy jsou turistickou atrakcí Norska. Největší skupina fjordů se nachází v jihozápadním Norsku, severně od Bergenu. Fjordy byly vyhloubeny obrovskými ledovci posouvajícími se z vnitrozemí Skandinávského poloostrova k moři. Jedním z nejnavštěvovanějších fjordů je Geirangerfjord, který se táhne 16 km do vnitrozemí. Za svou popularitu vděčí charakteristickému tvaru a četným vodopádům padajícím ze strmých stěn.
Na konci fjordu leží nevelká osada Geiranger s 300 obyvateli, zde začíná mnoho stezek vedoucích do okolních hor
Z paluby výletní lodi je možné obdivovat vodopád Sedm sester, jenž je tvořen sedmi padajícími rameny, a naproti je vodopád Nápadník. Vodopád Nevěstin závoj se zase lehce přelévá přes skalní práh a působí ve slunečních paprscích dojmem tenkého materiálu lesknoucího se na žulové skále. Nærøyfjord je 17kilometrovým výběžkem nejdelšího norského fjordu Sognefjord, jehož délka dosahuje 205 km. Jeho útesové stěny vyrůstají do výšky 1 400 m a v Nærøyfjord k sobě sestupují na nejbližší vzdálenost pouhých 250 m. Drsný, ponurý půvab nejužšího fjordu je pro návštěvníky výjimečnou atrakcí.
J
VAVŘÍNOVÝ LES NA MADEIŘE
ednu čtvrtinu Madeiry, portugalského ostrova ležícího severně od afrického kontinentu, pokrývají husté vavřínové lesy. Mezi bujnou subtropickou vegetací se zde vyskytují eukalypty, mimosy, vřesy a vzácné druhy fialek a vstavačů.
Vavřínový les – laurisilva – je pozůstatkem typu lesa, který dříve pokrýval celou Madeiru a ve kterém dominují velké vavřínové stromy zahalené do mechu a kapradí. Madeira, jak zní portugalský název ostrova, znamená v překladu „dřevo“. Když portugalští námořníci stanuli na sopečném ostrovu, museli překonat propletenou lesní houštinu, aby se dostali do vnitrozemí ostrova. Na jiných atlantických a středozemních ostrovech byly vavřínové lesy vykáceny. Na Madeiře se zachovala jejich největší část, z které se až 90 % dochovalo v původním stavu. Zbývající část musela ustoupit vinicím a plantá-
žím cukrové třtiny. Laurisilvu, pokrývající 220 km2 plochy ostrova, protínají zavlažovací kanály přivádějící vodu z hor (nejvyšší hora Madeiry – Pico Ruivo – dosahuje výšky 1 861 m n. m.) kvůli zavlažování níže ležících oblastí. Podél kanálu vedou stezky, po kterých je možné se procházet mezi staletými vavřínovými stromy. V mlze nabírá houština ze zkroucených větví a kmenů zvláštní vzhled. K endemitům se zde řadí 66 druhů flóry, s orchidejí bahenní v čele, a holub trocaz.
EVROPA PORTUGALSKO MADEIRA VAVŘÍNOVÝ LES NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1999
EVROPA NORSKO FJORDY GEIRANGERFJORD NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 2005 Violka vonná vyskytující se na Madeiře
Úzký a strmý Geirangerfjord je nejznámější ze všech fjordů v Norsku; zařezává se do vysokých hor úzkým klínem ohnutým do tvaru písmene „S“ a z jeho strmých svahů stékají četné vodopády
Zavlažovací kanál levada; tyto kanály začali budovat portugalští osadníci již v 15. století, vedle kanálů byly vybudovány malé stezky, které kdysi tvořily spojení horských osad se světem; dnes slouží pouze turistům
EVROPA – PORTUGALSKO
EVROPA – NORSKO
FJORDY GEIRANGERFJORD
P
ouze dva z desítek norských fjordů jsou zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO; i když obdiv si zasluhují téměř všechna tato neobyčejně krásná poledovcová útesová údolí zrcadlící se v mořské hladině. Fjordy jsou turistickou atrakcí Norska. Největší skupina fjordů se nachází v jihozápadním Norsku, severně od Bergenu. Fjordy byly vyhloubeny obrovskými ledovci posouvajícími se z vnitrozemí Skandinávského poloostrova k moři. Jedním z nejnavštěvovanějších fjordů je Geirangerfjord, který se táhne 16 km do vnitrozemí. Za svou popularitu vděčí charakteristickému tvaru a četným vodopádům padajícím ze strmých stěn.
Na konci fjordu leží nevelká osada Geiranger s 300 obyvateli, zde začíná mnoho stezek vedoucích do okolních hor
Z paluby výletní lodi je možné obdivovat vodopád Sedm sester, jenž je tvořen sedmi padajícími rameny, a naproti je vodopád Nápadník. Vodopád Nevěstin závoj se zase lehce přelévá přes skalní práh a působí ve slunečních paprscích dojmem tenkého materiálu lesknoucího se na žulové skále. Nærøyfjord je 17kilometrovým výběžkem nejdelšího norského fjordu Sognefjord, jehož délka dosahuje 205 km. Jeho útesové stěny vyrůstají do výšky 1 400 m a v Nærøyfjord k sobě sestupují na nejbližší vzdálenost pouhých 250 m. Drsný, ponurý půvab nejužšího fjordu je pro návštěvníky výjimečnou atrakcí.
J
VAVŘÍNOVÝ LES NA MADEIŘE
ednu čtvrtinu Madeiry, portugalského ostrova ležícího severně od afrického kontinentu, pokrývají husté vavřínové lesy. Mezi bujnou subtropickou vegetací se zde vyskytují eukalypty, mimosy, vřesy a vzácné druhy fialek a vstavačů.
Vavřínový les – laurisilva – je pozůstatkem typu lesa, který dříve pokrýval celou Madeiru a ve kterém dominují velké vavřínové stromy zahalené do mechu a kapradí. Madeira, jak zní portugalský název ostrova, znamená v překladu „dřevo“. Když portugalští námořníci stanuli na sopečném ostrovu, museli překonat propletenou lesní houštinu, aby se dostali do vnitrozemí ostrova. Na jiných atlantických a středozemních ostrovech byly vavřínové lesy vykáceny. Na Madeiře se zachovala jejich největší část, z které se až 90 % dochovalo v původním stavu. Zbývající část musela ustoupit vinicím a plantá-
žím cukrové třtiny. Laurisilvu, pokrývající 220 km2 plochy ostrova, protínají zavlažovací kanály přivádějící vodu z hor (nejvyšší hora Madeiry – Pico Ruivo – dosahuje výšky 1 861 m n. m.) kvůli zavlažování níže ležících oblastí. Podél kanálu vedou stezky, po kterých je možné se procházet mezi staletými vavřínovými stromy. V mlze nabírá houština ze zkroucených větví a kmenů zvláštní vzhled. K endemitům se zde řadí 66 druhů flóry, s orchidejí bahenní v čele, a holub trocaz.
EVROPA PORTUGALSKO MADEIRA VAVŘÍNOVÝ LES NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1999
EVROPA NORSKO FJORDY GEIRANGERFJORD NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 2005 Violka vonná vyskytující se na Madeiře
Úzký a strmý Geirangerfjord je nejznámější ze všech fjordů v Norsku; zařezává se do vysokých hor úzkým klínem ohnutým do tvaru písmene „S“ a z jeho strmých svahů stékají četné vodopády
Zavlažovací kanál levada; tyto kanály začali budovat portugalští osadníci již v 15. století, vedle kanálů byly vybudovány malé stezky, které kdysi tvořily spojení horských osad se světem; dnes slouží pouze turistům
EVROPA – SLOVENSKO
EVROPA – RUMUNSKO A UKRAJINA
DELTA DUNAJE
D
unaj, který protéká deseti zeměmi a vlévá se do Černého moře, má tři hlavní ramena – Kilijské, Sulinské a Svatojiřské – ta se nacházejí na území Rumunska. Obrovská delta, dříve mořský záliv, je největší jednotnou bahenní oblastí v Evropě, je plná močálů, rašelinových ostrůvků a nasáklých lesů.
Druhá největší delta v Evropě (po deltě řeky Volhy) začíná přibližně 40 km od pobřeží Černého moře. V Rumunsku a na Ukrajině (severně od Kilijského ramene) se rozkládá na území 5 000 km2, z něhož polovina je pod přísnou ochranou. Pouze desetina plochy delty je stále nad vodou, zbytek tvoří záplavové území. Jedná se o největší rákosovou oblast na světě – až 1 700 km2 je pokryto rákosem, který značně znečištěné vody Dunaje filtruje, ty se pak vlévají do Černého moře bez většiny škodlivých látek. Vrby, topoly a duby tvoří vlhké pralesy, jež Turci nazvali oprávněně caraoman čili „šílený les“, jsou totiž plné hejn komárů. V deltě Dunaje probíhají neustále
změny, říční nánosy způsobují její každoroční nárůst o 40 m. Je to učiněný ráj pro ptáky, zde našlo vhodné podmínky k životu 300 druhů avifauny (ptactva). Kralují tu pelikáni, kormoráni, volavky a za své zimoviště si toto místo zvolilo půl milionu hus. Na nebi se někdy objeví silueta orla královského a na pevnině loví například vlci a divoké kočky. Dřevěné rybářské loďky a čluny jsou zde nejčastějším dopravním prostředkem, pouze po jediném splavném rameni – Sulinském – plují námořní lodě.
EVROPA RUMUNSKO A UKRAJINA DELTA DUNAJE NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1991
Pelikán na řece Dunaj
M
SLOVENSKÝ KRAS A AGGTELEK
ezi 712 odhalených jeskynních systémů v oblasti krasového pohraničí Maďarska a Slovenska patří systém Baradla-Domica s chodbami, které měří celkem 25 km. Tyto jeskyně nemají jeden název, na maďarské straně nedaleko města Aggtelek je možné vstoupit do jeskyně Baradla a na slovenské straně je možné navštívit pětikilometrovou jeskyni Domica.
Slovenský kras je součástí Slovenského rudohoří. Tuto nepříliš vysokou (600–800 m n. m.) vápencovou náhorní plošinu protínají četné řeky, které v ní tvoří hluboké kaňony. Na maďarské straně se tento útvar táhne v podobě severního Zadunajského středohoří. Charakteristickým obrazem zdejší krajiny jsou rozlehlá kotlinová pole – prohlubně s rovným dnem typické pro krasové oblasti – obklopená mírnými svahy a krasovými reliéfy (žlaby). Působivější podívanou představují podzemní krasové jevy v podobě stovek jeskyní. V jeskyni Baradla-Domica – zpřístupněné turistům jak z maďarské, tak
ze slovenské strany – je jednou z největších atrakcí plavba po podzemní říčce Styx. Tato řeka společně s dalšími vyhloubila ve světle šedých triasových vápencích rozsáhlý systém chodeb s obrovskými komorami, mezi nimiž hraje prim maďarský Sál obrů. Za nejhezčí je zase považován slovenský Majkův dóm, ve kterém se voda přelévá přes kaskádově rozmístěná jezera. Velké stalagmity v jednom ze sálu až neuvěřitelně připomínají buddhistické pagody, pozornost také poutají stalaktity a malebné jeskynní záclony a drapérie.
EVROPA SLOVENSKO KRAS A AGGTELEK NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1995
Jeskyně Domica se nachází na slovenské straně krasového systému Baradla-Domica; z více než 5kilometrové jeskyně je návštěvníkům zpřístupněno 1 775 m
Bahnité oblasti Dunaje
Díky výjimečnému rozvrstvení a bohatství krápníkových útvarů je Domica považována za jednu z nejhezčích jeskyní; jednou z nejvyhledávanějších atrakcí je plavba po podzemní říčce s názvem Styx
EVROPA – SLOVENSKO
EVROPA – RUMUNSKO A UKRAJINA
DELTA DUNAJE
D
unaj, který protéká deseti zeměmi a vlévá se do Černého moře, má tři hlavní ramena – Kilijské, Sulinské a Svatojiřské – ta se nacházejí na území Rumunska. Obrovská delta, dříve mořský záliv, je největší jednotnou bahenní oblastí v Evropě, je plná močálů, rašelinových ostrůvků a nasáklých lesů.
Druhá největší delta v Evropě (po deltě řeky Volhy) začíná přibližně 40 km od pobřeží Černého moře. V Rumunsku a na Ukrajině (severně od Kilijského ramene) se rozkládá na území 5 000 km2, z něhož polovina je pod přísnou ochranou. Pouze desetina plochy delty je stále nad vodou, zbytek tvoří záplavové území. Jedná se o největší rákosovou oblast na světě – až 1 700 km2 je pokryto rákosem, který značně znečištěné vody Dunaje filtruje, ty se pak vlévají do Černého moře bez většiny škodlivých látek. Vrby, topoly a duby tvoří vlhké pralesy, jež Turci nazvali oprávněně caraoman čili „šílený les“, jsou totiž plné hejn komárů. V deltě Dunaje probíhají neustále
změny, říční nánosy způsobují její každoroční nárůst o 40 m. Je to učiněný ráj pro ptáky, zde našlo vhodné podmínky k životu 300 druhů avifauny (ptactva). Kralují tu pelikáni, kormoráni, volavky a za své zimoviště si toto místo zvolilo půl milionu hus. Na nebi se někdy objeví silueta orla královského a na pevnině loví například vlci a divoké kočky. Dřevěné rybářské loďky a čluny jsou zde nejčastějším dopravním prostředkem, pouze po jediném splavném rameni – Sulinském – plují námořní lodě.
EVROPA RUMUNSKO A UKRAJINA DELTA DUNAJE NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1991
Pelikán na řece Dunaj
M
SLOVENSKÝ KRAS A AGGTELEK
ezi 712 odhalených jeskynních systémů v oblasti krasového pohraničí Maďarska a Slovenska patří systém Baradla-Domica s chodbami, které měří celkem 25 km. Tyto jeskyně nemají jeden název, na maďarské straně nedaleko města Aggtelek je možné vstoupit do jeskyně Baradla a na slovenské straně je možné navštívit pětikilometrovou jeskyni Domica.
Slovenský kras je součástí Slovenského rudohoří. Tuto nepříliš vysokou (600–800 m n. m.) vápencovou náhorní plošinu protínají četné řeky, které v ní tvoří hluboké kaňony. Na maďarské straně se tento útvar táhne v podobě severního Zadunajského středohoří. Charakteristickým obrazem zdejší krajiny jsou rozlehlá kotlinová pole – prohlubně s rovným dnem typické pro krasové oblasti – obklopená mírnými svahy a krasovými reliéfy (žlaby). Působivější podívanou představují podzemní krasové jevy v podobě stovek jeskyní. V jeskyni Baradla-Domica – zpřístupněné turistům jak z maďarské, tak
ze slovenské strany – je jednou z největších atrakcí plavba po podzemní říčce Styx. Tato řeka společně s dalšími vyhloubila ve světle šedých triasových vápencích rozsáhlý systém chodeb s obrovskými komorami, mezi nimiž hraje prim maďarský Sál obrů. Za nejhezčí je zase považován slovenský Majkův dóm, ve kterém se voda přelévá přes kaskádově rozmístěná jezera. Velké stalagmity v jednom ze sálu až neuvěřitelně připomínají buddhistické pagody, pozornost také poutají stalaktity a malebné jeskynní záclony a drapérie.
EVROPA SLOVENSKO KRAS A AGGTELEK NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1995
Jeskyně Domica se nachází na slovenské straně krasového systému Baradla-Domica; z více než 5kilometrové jeskyně je návštěvníkům zpřístupněno 1 775 m
Bahnité oblasti Dunaje
Díky výjimečnému rozvrstvení a bohatství krápníkových útvarů je Domica považována za jednu z nejhezčích jeskyní; jednou z nejvyhledávanějších atrakcí je plavba po podzemní říčce s názvem Styx
AFRIKA – MADAGASKAR
AFRIKA – KEŇA
JEZERO TURKANA
T
ři národní parky vytvořené v oblasti jezera Turkana chrání ekosystémy dvou ostrovů a „zkamenělý les“ Sibiloi, ve kterém byly uskutečněny četné nálezy, jež rozšířily vědomosti o evoluci hominidů. Přes velké zasolení jezera zde žije množství druhů zvířat, krokodýl nilský, hroch, jedovatí hadi a obrovské množství ptáků.
Jezero Turkana, dříve nazývané Rudolfovo jezero nebo Jadeitové moře podle jeho smaragdové barvy, leží v oblasti Velké příkopové propadliny. Jeho severní hranice se nacházejí na území Etiopie. Rozloha jezera se mění, pohybuje se mezi 6 400 km2 a 8 600 km2. Nejslanější jezero z Velkých afrických jezer vděčí za svůj obsah soli povrchovým a podzemním vodám, které ho zásobují sloučeninami sodíku. Jezero je
bez odtoku, a tak se poměrně mělká nádrž v horkém podnebí rychle vypařuje a tvoří se na ní bílé skořápky (tzv. trůny), někdy s modrým nebo růžovým zabarvením. Sopečné ostrovy jsou útočištěm pro stěhovavé ptáky. U břehů se pohybují gazely, antilopy a zebry, které postupně přitahují lvy a levharty. Park Sibiloi leží na severovýchodním břehu jezera a byl založen v roce 1973 kvůli ochraně paleontologických
AFRIKA KEŇA JEZERO TURKANA NÁRODNÍ PARKY JEZERA TURKANA NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1997 stanovišť s mimořádným významem. V 70. letech 20. století tuto oblast proslavil Richard Leakey, jenž zde nalezl lebku představitele Homo habiliss starou 2 miliony let, a v roce 1984 nalezl téměř celou kostru devítiletého chlapce z druhu Homo erectus, jehož stáří se odhaduje na přibližně 1,6 milionu let. Bylo zde také nalezeno velké množství prehistorických zvířat.
N
TSINGY DE BEMARAHA
áhorní plošina Bemaraha, ležící v západní části Madagaskaru, je jednou z největších krajinných atrakcí tohoto velkého ostrova. Vyplňuje ji les tenkých, ostrých skalních špiček v některých místech tak hustě seskupených, že je těžké mezi nimi projít. V této izolované oblasti přetrvalo množství endemických druhů fauny a flóry.
Neobvyklá krajina Tsingy je efektem krasových procesů probíhajících ve vlhkém podnebí v tvrdších a měkkých jurských vápencích. Roztřepené skalní špičky dosahují někdy výšky 80 m. Jejich název „tsingy“ je zvukomalebný – protože připomíná tlumený zvuk, který se rozléhá, když se do nich udeří. Pouze z ptačí perspektivy je možné vidět celou oblast rezervace rozprostírající se na ploše 1 520 km2, protože jeho centrální části není možné, kvůli zahuštění skal ostrých jak břitva, prozkoumat. V hlubokých puklinách mezi skalami vládne tma, která prohlubuje dojem vý-
jimečnosti a podivnosti tohoto místa. Šedé skály Tsingy zpestřují zelené koberce trnitých rostlin. V širších puklinách rostou akáty, baobaby, fíkovníky a palmy. Mezi nimi žijí lemuři, vyskytující se pouze na Madagaskaru. Dalšími zajímavými představiteli fauny jsou chameleóni (polovina jejich druhů žije
pouze na tomto ostrově) a endemičtí hadi. Z 250 pozorovaných jich až 100 žije výhradně na Madagaskaru. Jedním z jejich nejdůležitějších útočišť je nedostupná náhorní plošina Bemaraha, padající 400metrovým prahem do údolí řeky Manambolo, která vyhloubila ve skalách kouzelnou úžlabinu.
AFRIKA MADAGASKAR NÁHORNÍ PLOŠINA BEMARAHA TSINGY DE BEMARAHA NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1990
Jezero Turkana (Rudolfovo jezero) – nejslanější jezero v Africe
Pohled na jezero Flamingo, na prostředním ostrově jezera Turkana
Baobab rostoucí na území náhorní plošiny Bemaraha v západní části Madagaskaru
Náhorní plošina Bemaraha – vápencový masiv v západním Madagaskaru
AFRIKA – MADAGASKAR
AFRIKA – KEŇA
JEZERO TURKANA
T
ři národní parky vytvořené v oblasti jezera Turkana chrání ekosystémy dvou ostrovů a „zkamenělý les“ Sibiloi, ve kterém byly uskutečněny četné nálezy, jež rozšířily vědomosti o evoluci hominidů. Přes velké zasolení jezera zde žije množství druhů zvířat, krokodýl nilský, hroch, jedovatí hadi a obrovské množství ptáků.
Jezero Turkana, dříve nazývané Rudolfovo jezero nebo Jadeitové moře podle jeho smaragdové barvy, leží v oblasti Velké příkopové propadliny. Jeho severní hranice se nacházejí na území Etiopie. Rozloha jezera se mění, pohybuje se mezi 6 400 km2 a 8 600 km2. Nejslanější jezero z Velkých afrických jezer vděčí za svůj obsah soli povrchovým a podzemním vodám, které ho zásobují sloučeninami sodíku. Jezero je
bez odtoku, a tak se poměrně mělká nádrž v horkém podnebí rychle vypařuje a tvoří se na ní bílé skořápky (tzv. trůny), někdy s modrým nebo růžovým zabarvením. Sopečné ostrovy jsou útočištěm pro stěhovavé ptáky. U břehů se pohybují gazely, antilopy a zebry, které postupně přitahují lvy a levharty. Park Sibiloi leží na severovýchodním břehu jezera a byl založen v roce 1973 kvůli ochraně paleontologických
AFRIKA KEŇA JEZERO TURKANA NÁRODNÍ PARKY JEZERA TURKANA NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1997 stanovišť s mimořádným významem. V 70. letech 20. století tuto oblast proslavil Richard Leakey, jenž zde nalezl lebku představitele Homo habiliss starou 2 miliony let, a v roce 1984 nalezl téměř celou kostru devítiletého chlapce z druhu Homo erectus, jehož stáří se odhaduje na přibližně 1,6 milionu let. Bylo zde také nalezeno velké množství prehistorických zvířat.
N
TSINGY DE BEMARAHA
áhorní plošina Bemaraha, ležící v západní části Madagaskaru, je jednou z největších krajinných atrakcí tohoto velkého ostrova. Vyplňuje ji les tenkých, ostrých skalních špiček v některých místech tak hustě seskupených, že je těžké mezi nimi projít. V této izolované oblasti přetrvalo množství endemických druhů fauny a flóry.
Neobvyklá krajina Tsingy je efektem krasových procesů probíhajících ve vlhkém podnebí v tvrdších a měkkých jurských vápencích. Roztřepené skalní špičky dosahují někdy výšky 80 m. Jejich název „tsingy“ je zvukomalebný – protože připomíná tlumený zvuk, který se rozléhá, když se do nich udeří. Pouze z ptačí perspektivy je možné vidět celou oblast rezervace rozprostírající se na ploše 1 520 km2, protože jeho centrální části není možné, kvůli zahuštění skal ostrých jak břitva, prozkoumat. V hlubokých puklinách mezi skalami vládne tma, která prohlubuje dojem vý-
jimečnosti a podivnosti tohoto místa. Šedé skály Tsingy zpestřují zelené koberce trnitých rostlin. V širších puklinách rostou akáty, baobaby, fíkovníky a palmy. Mezi nimi žijí lemuři, vyskytující se pouze na Madagaskaru. Dalšími zajímavými představiteli fauny jsou chameleóni (polovina jejich druhů žije
pouze na tomto ostrově) a endemičtí hadi. Z 250 pozorovaných jich až 100 žije výhradně na Madagaskaru. Jedním z jejich nejdůležitějších útočišť je nedostupná náhorní plošina Bemaraha, padající 400metrovým prahem do údolí řeky Manambolo, která vyhloubila ve skalách kouzelnou úžlabinu.
AFRIKA MADAGASKAR NÁHORNÍ PLOŠINA BEMARAHA TSINGY DE BEMARAHA NA SEZNAMU UNESCO OD ROKU 1990
Jezero Turkana (Rudolfovo jezero) – nejslanější jezero v Africe
Pohled na jezero Flamingo, na prostředním ostrově jezera Turkana
Baobab rostoucí na území náhorní plošiny Bemaraha v západní části Madagaskaru
Náhorní plošina Bemaraha – vápencový masiv v západním Madagaskaru