Martin poslední noc před odplutím probděl celou noc. V záchvatu vzpomínek se probral a pomalu šel k řece. Nevšiml si však, že před jeho dalším krokem vyvstala hluboká průrva. Hluboký výmol s vykotlaným dnem. A pak… nebylo nic. Až po dlouhé době se probudil a zjistil, že z rukou i z tváře z něj kape do jílovité zeminy krev. Nastalo pomalé probouzení k životu. Nad Martinovým tělem se skláněla postava kapitána i dalších námořníků. Skoro neslyšně se Martin ptal: „Kde to jsem?“ „Na palubě lodi, na své karavele a plujeme na jih!“ odpověděl kapitán Diogo Cão. Na mysu řeky Zair – Kongo dodnes trčí mramorový sloup s křížem na vrcholu, padrão, jako svědectví přítomnosti portugalských mořeplavců vedených kapitánem Diogo Cãoem.
Plavba do neznáma pokračuje Čerstvý vítr od břehů Konga vzedmul všechny plachty označené výrazným křížem. Na pravoboku obou karavel je nedohledná vodní hladina, která se v pravidelném rytmu vzdouvá až ke znatelně zpěněným vrcholům vln. Na levoboku karavel je ještě patrná tenká linie pobřeží, místy se zřetelnou zelení tropických lesů. V odpoledních hodinách ustává věčný pohyb dmutí moře. Diogo Cão upírá své pohledy k pobřeží, které dobře poznal z minulé objevitelské plavby. Kormidelníkovi dal pokyn, aby kurs lodi směřoval tímto směrem až na dohled k místu, které kdysi nazval Cabo do lõbo – Vlčí mys. Svolal na palubu veškeré mužstvo, aby se pochlubil, jakou vzdálenost musel za minulé plavby překonat. Pobřežní vody zde byly plné zrádných písčin, kde se vylodění na břeh místy stávalo nemožným. Houpavým krokem šel Diogo k Martinovi, stále zahloubanému, duchem v objetí milované Černé Růže pod vesmírnou pokrývkou. „Martine! Martine! Probuď se. Pusť všechno z hlavy, hvězdáři. Mysli na budoucnost!“ Tak přátelsky k Martinovi promlouval kapitán Diogo. Oba s uspokojením prohlíželi zpola zahojené rány, které Martin utrpěl při hrozivém pádu do výmolu. Na rukou i na hlavě. Diogo všechny ujišťoval, že má dobré zkušenosti s domorodci na Cabo do lõbo. Jsou prý velmi mírumilovní a stačí jim předat pár tretek, ať již zrcátka či skleněné korálky všech barev. „Nemáme čas se zde zdržet, jen je potřeba doplnit zásobu pitné vody!“ Tak zněl rozkaz velícího důstojníka. Přibližně po pěti hodinách šalupa odrazila od pevniny.
190