Jan Amos po několikaletém studiu latinské školy v Přerově, kde se chystal na své povolání kazatele, odešel do Herbornu a do Heidelbergu. Jednou ze zastávek těchto studentských cest byl i Amsterdam. Tehdy ještě mladý Komenský netušil, že v budoucnu zde stráví mnohem delší čas, než by si představoval. Po návratu do českých zemí se stal učitelem na škole v Přerově, kde také vyzkoušel nové učební metody.
DĚTI, POZORNĚ SE DÍVEJTE.
DÍVEJTE SE, JAK SE ROZŽHAVENÉ ŽELEZO DÁ VŠELIJAK UTVÁŘET.
12
CO Z TOHO BUDE, MISTŘE?
PODKOVA
Komenský chodíval s dětmi často do přírody nebo se dívat na různá řemesla, aby si děti samy vytvořily obraz o tom, co se učí. Říkával: „Všemu se vyučuje a učí příklady, ukázkami a cvičeními. Bez příkladů, pouček a cvičení se ničemu ani nevyučuje, ani neučí, leda nesprávně“ (Analytická didaktika).
13
Po několika bezvýznamných srážkách v Rakousku se hlavním bojištěm staly jižní Čechy. Na obou dvou stranách byli v armádách takzvaní: Mušketýři
Pikenýři
Pikenýr neboli kopiník by v bitvě mnoho nezmohl, ale společně s druhými, kteří stáli po jeho boku v těsných rozestupech, vytvářel plot s kopím, jenž připomínal jakousi ostnatou hráz. Za touto hrází se při útoku protivníka kryli střelci (mušketýři). Střelci však byli po výstřelu zcela bezbranní, protože museli složitě nabíjet svou zbraň. Bylo tu ale i dělostřelectvo, které se používalo hlavně k obraně vlastních řad, a třetí složkou armády bylo jezdectvo, takzvaní kyrysníci.
Kyrysníci
Kyrysník byl jezdec, který již svým vzhledem vzbuzoval respekt. Tak trochu připomínal středověkého rytíře v brnění. K jezdectvu můžeme počítat i pluky dragounů. To byli pěšáci, kteří se na místo boje dopravovali na koních. To, co vám teď vyprávím, si ale nemusíte všechno pamatovat. Je to jen pro zajímavost a také, abyste měli nějakou představu, jak se tehdy válčilo.
25
Plavba to však byla velmi neklidná. Bouře stíhala bouři. Silný vítr hnal plachetnici úplně jiným směrem. Komenský si zapsal do svého deníku tato slova: „Všechno počalo fičet a voda pod námi stříkat. Dívám se, jak to s námi prudce jde. Když jsem vyšel ven se podívat, závrať mě pojala. Tu mně na mysl přišlo, není-li to přeci jen těžká opovážlivost tak vzteklým živlům, vodě a větru svůj život svěřit, a tak smrti se vystavovat.“
„Rozmáhalo se to vání tak násilně, že nejen námi, ale i těmi pod námi hlubinami zmítáno bylo, až hrůza k srdci z toho šla. Neboť moře vlnami se válelo, že jsme jako po vysokých horách a hlubokých údolích jednak vzhůru, jednak dolů chodili. Někdy námi to rozbouřené moře tak vystřelilo, že jsme sobě mohli málem měsíce dosáhnout, a jindy zase jako bychom do samotné propasti sestupovali…“
62
Osobnosti 17. století
Králové GUSTAV II. ADOLF (1594–1632) byl od roku 1611 švédský král a také uznávaný vojenský reformátor. Při upevňování švédské moci musel vstoupit do třicetileté války, kde také, jako jeden z posledních panovníků v Evropě, padl v bitvě u Lutzenu proti Katolické lize vedené Albrechtem z Valdštejna. Nebyl však pouze válečníkem, ale provedl i celou řadu finančních a správních reforem.
JAKUB I. (1566–1625) byl král Skotska a Anglie. Stal se nástupcem své matky Marie Stuartovny. Vládl Anglii, Skotsku a Irsku až do své smrti roku 1625 a často používal titul král Velké Británie. Za jeho vlády pokračovala zlatá éra literatury a divadla. Jeho zeť byl Fridrich Falcký.
100
JAN KAZIMÍR II. VASA (1609–1672) byl polský král v letech 1648–1668 a titulární král Švédský v letech 1648–1660. Byl vychováván jezuity, dostalo se mu vynikajícího vzdělání a jeho otec s ním počítal pro církevní kariéru. Proslavil se jako vynikající vojevůdce.