Napsal Radek Adamec
Ilustroval Jiří Bernard
NOVÉ POHÁDKY O NEZBEDNÝCH
MAŠINKÁCH
Hu-húúú! A znovu. Hu-húúúú! Táhlé a pronikavé houkání se rychle přibližovalo. Tadap tadap, tadap tadap. Koleje duněly a celý násep u vechtrovny se najednou chvěl jako při zemětřesení. To už byla vidět v zatáčce veliká parní lokomotiva. Moc už jich dnes na tratích nepotkáte, ale čas od času se konají takzvané historické vyjížďky, a když máte štěstí, můžete nějakou parní lokomotivu vidět na vlastní oči. A už bylo slyšet syčení, skřípění a všelijaké jiné zvuky. Š-pfu fu fu. Š-pfu fu fu.
26
Mašina se prohnala s duněním kolem domku a z komína kromě kouře vylétly i drobné ohnivé jiskřičky. Dopadly do suché trávy na mezi. Tráva začala napřed trochu doutnat a potom i hořet. Během chvilky vítr rozfoukal malý ohýnek tak, že se rozšířil po celém náspu a přeskočil i k vechtrovně, ve které byl Píďa. Plameny začaly olizovat staré dřevo a suché trámy vyskládané pod oknem. Cesta ven byla odříznutá. Do domku se oknem protáhl jenom hustý a štiplavý kouř. Píďa bezradně pobíhal uvnitř po světnici. Ven nemohl, a co bylo horší, nemohl se pořádně ani nadechnout. Kouř byl hustší a hustší. Poslední, co Píďa slyšel, než omdlel, bylo zoufalé Jiskřino štěkání. Jiskra ještě chvíli vystrašeně pobíhala před domkem a najednou hup a peláší směrem k městu.
27
Hu-húúú! A znovu. Hu-húúúú! Táhlé a pronikavé houkání se rychle přibližovalo. Tadap tadap, tadap tadap. Koleje duněly a celý násep u vechtrovny se najednou chvěl jako při zemětřesení. To už byla vidět v zatáčce veliká parní lokomotiva. Moc už jich dnes na tratích nepotkáte, ale čas od času se konají takzvané historické vyjížďky, a když máte štěstí, můžete nějakou parní lokomotivu vidět na vlastní oči. A už bylo slyšet syčení, skřípění a všelijaké jiné zvuky. Š-pfu fu fu. Š-pfu fu fu.
26
Mašina se prohnala s duněním kolem domku a z komína kromě kouře vylétly i drobné ohnivé jiskřičky. Dopadly do suché trávy na mezi. Tráva začala napřed trochu doutnat a potom i hořet. Během chvilky vítr rozfoukal malý ohýnek tak, že se rozšířil po celém náspu a přeskočil i k vechtrovně, ve které byl Píďa. Plameny začaly olizovat staré dřevo a suché trámy vyskládané pod oknem. Cesta ven byla odříznutá. Do domku se oknem protáhl jenom hustý a štiplavý kouř. Píďa bezradně pobíhal uvnitř po světnici. Ven nemohl, a co bylo horší, nemohl se pořádně ani nadechnout. Kouř byl hustší a hustší. Poslední, co Píďa slyšel, než omdlel, bylo zoufalé Jiskřino štěkání. Jiskra ještě chvíli vystrašeně pobíhala před domkem a najednou hup a peláší směrem k městu.
27