Pan učitel vše dirigoval jako správně sehraný orchestr: „Petro, ty si vezmi tady tu svítilnu,“ podal jí velkou baterku, „a postav se za Báru. Jakmile ti dám pokyn, tak posvítíš. Budete s Bárou napodobovat Slunce, které svítí na naši matičku Zemi. Ale pozor! Slunečnímu světlu stojí v cestě Měsíc, tedy černý míč, který drží Kuba. My ostatní, kteří míč nemáme, jsme obyvatelé Země, a proto se posadíme sem do kruhu za Terku,“ udělal kolem dívky kružnici, „a budeme koukat na Měsíc. Vy, kteří máte míče, zvedněte je nad hlavu. Báro, ty se postav támhle, Terko, ty zůstaň stát v kruhu a ty Kubo, ty si stoupni mezi ně, přesně mezi Slunce a Zemi. Franto a Stando, zatáhněte rolety, ať uděláme ve třídě pořádnou tmu. Jsi připravena, Petro? Máš baterku? Stojíš za Bárou?“ „Ano, stojím za Barčou, chodím pořád za ní a držím se jí jako klíště,“ smála se Petra, a jakmile udělala Bára krok, ona ho udělala též. Holky se v jednom kuse chichotaly. „Tak rozsviť baterku a namiř ji na Zemi,“ zavelel učitel. „Už svítím,“ volala Petra. „Teď se dobře dívejte,“ upozorňoval učitel, „nyní Slunce osvětluje od Země odvrácenou polokouli Měsíce. Tu my ze Země nevidíme. Vidíme jenom tmu, protože celý měsíční povrch je tmavý a Měsíc sám žádné světlo nevydává, je pouze osvětlován Sluncem. Měsíc se teď nachází ve fázi, které říkáme NOV, jinak řečeno novoluní. Když je měsíc v NOVU, je pro nás obyvatele Země neviditelný. Ale pozor!“ zvedl vztyčený ukazováček nad hlavu, aby zdůraznil svoje tvrzení, „od tohoto okamžiku vzniká nový Měsíc, který ani vteřinku nezahálí. Okamžitě se vydává na cestu kolem Země. Zhruba za sedm dní je v první čtvrtině svého putování. Kubo, šup, oběhni čtvrtinu kružnice a ty, Petro, stále sviť na Zemi. My lidé ze Země zpočátku pozorujeme jenom docela malý osvětlený srpeček. Ten se každým dnem zvětšuje a dorůstá tak dlouho, až vidíme celou polovinu osvětlené části Měsíce. Měsíc má tvar písmene D. Teď, Kubo, utíkej po kružnici o další čtvrtinu.“ Kuba to okamžitě udělal. Nyní byl jeho míč v zákrytu za Zemí v přímce Slunce – Země – Měsíc. Teď pozemšťané v kruhu viděli nádherně osvětlenou úplně celou přední stranu Měsíce. „To je ÚPLNĚK,“ vydechl pan učitel, který se zcela ponořil do výkladu. „Období od novu k úplňku říkáme, že měsíc dorůstá,“ vysvětloval. „Teď, Kubo, popojdi zase o čtvrtinu kružnice,“ zavelel učitel. 10
„Crrr, crrr, crrr!“ ozval se školní zvonek, který ohlásil konec vyučovací hodiny. „Musíme končit,“ zalitoval učitel a dodal: „V období od úplňku k novu vidíme menší a menší část Měsíce, až dostane ve třetí čtvrtině své pouti tvar písmenka C a zase se zmenšuje, zmenšuje a zmenšuje tak dlouho, až není vidět vůbec. Říkáme, že Měsíc couvá. A tak to jde stále dokola. Do příští hodiny přinesu DVD a zkoukneme o tom zajímavý a názorný film.“
Záhada ztraceného košíku „Dříve než odejdu, tak vám ukážu, co se skrývá v tom košíku. To budete koukat. Vytáhněte prosím rolety, ať všichni pěkně vidíme.“ Třídu zalily sluneční paprsky. Chvíli to trvalo, chvilku mžourali očima, než se pořádně rozkoukali a oči si opět přivykly na denní světlo. Ale ať si mnuli oči, jak mnuli, nic jim to nebylo platné.