RENESANCE A REFORMACE
14 0 0 –16 0 0
RENESANCE A REFORMACE 1400 –1600 1400 1400 Hudba z díla Old Hall Manuscript – rozsáhlé sbírky sakrální polyfonie – ukazuje, že angličtí skladatelé začínají rozvíjet elegantní, jednodušší styl.
1420 1430 Vznikl raný náčrt cembala (nebo možná klávesového dulcimeru). Vytvořil jej nizozemský fyzik, astronom a astrolog Henri Arnaut de Zwolle, který studoval s Jeanem de Fusoris, výrobcem hudebních nástrojů pro Filipa Dobrého, vévodu burgundského. Klávesová hudba sice přetrvala už z dřívější doby, ale není udáván žádný nástroj. KOLEM
1440 1440 Dufay působí v cambraiské katedrále v severní Francii a rozvíjí chrámovou školu jako hlavní výukové zázemí pro skladatele. Ockeghem, Tinctoris a Obrecht stojí po jeho boku. KOLEM
1460 1467 K burgundskému dvoru se přidává skladatel Antoine Busnois a píše tu mši založenou na písňové melodii „Ozbrojenec“ pro Řád zlatého rouna – rytířský řád, jehož zakladatelem byl vévoda burgundský.
1441 Básník burgundského dvora Martin Le Franc uznává důležitost anglického skladatele Johna Dunstablea a chválí Binchoise a Dufaye za pěstování impozantního „anglického stylu“.
1480 1489 Italská knížata a kardinálové soupeří o služby franko ‑vlámských skladatelů. Nejuznávanější z nich, Josquin Desprez, se přidává k papežskému sboru v Římě.
1490 Isabella d’Este uzavírá sňatek s vévodou z Mantovy. Pod její záštitou hudba vzkvétá – zvlášť frottola, italská písňová forma často doprovázená loutnou.
Renesanční hudba se prolíná dvěma staletími, od raných
techniky se staly mnohem přístupnější amatérským hudebníkům,
polyfonických děl Binchoise, Dufaye a Dunstablea po první
kteří nevystupovali v kostelích nebo u dvora. Skladatelé si více
experimenty s operou ve Florencii kolem roku 1600. Na rozvoj
uvědomovali působivý vliv hudby, zvlášť při vokální tvorbě,
hudby v šestnáctém století měla zásadní vliv církevní reforma
a usilovně hledali struktury a styly, které by ještě více odrážely
stejně jako nástup knihtisku. Hudební repertoár a instrumentální
význam textů.
1500 1501 Ottaviano Petrucci v Benátkách jako první tiskne knihu polyfonie – Harmonice musices odhecaton – za použití kovové sazby. Nová technologie přináší zásadní obrat do způsobů šíření hudby a podporuje amatérskou hudební činnost.
1507 Petrucci jako první tiskne instrumentální hudbu, dva svazky skladeb pro loutnu Francesca Spinacina, a to za použití tabla tury – notace, která určuje postavení prstů na pražcích loutny.
1472 Vlámský skladatel Johannes Tinctoris přesídluje do Neapole, kde píše řadu pojednání o hudbě – včetně vůbec prvního slovníku hudby, který vznikl v roce 1475. Hudebníci zpívají za doprovodu loutny. Autorem díla je Lorenzo Costa, 1485–1495
Tiskařský lis na raný hudební záznam znázorněný ve francouzském zpěvníku
1400 Narodil se Gilles Bunchois, jeden z vynikajících franko‑vlámských spisovatelů 15. století; u dvora vévody burgundského později vytvořil sakrální díla a šansony (francouzské písně), jež jsou malými mistrovskými díly rané renesance. KOLEM
1434 Cosimo de Medici, hlavní představitel nejbohatší florentské banky, získává politickou kontrolu nad městským státem. Za medi cejské dynastie vzkvétá umění a město objednává řadu nových děl pro církevní i občanské ceremonie.
1450 Johannes Gutenberg v Německu vynalézá knihtisk, který využívá pohyblivé kovové písmo a výroba knih je tak rychlejší a levnější než při ručním kopírování. Trvá 50 let, než je nová technologie uzpůsobena pro tisk notace.
1492 Kryštof Kolumbus podporovaný španělskou korunou připlouvá k americkým břehům. Náklady stříbra z tohoto „Nového světa“ pak finančně podporovaly španělskou říši a její katedrály a sbory dalších sto let.
1521 Zemřel Josquin Desprez. Jeho dílo velmi přispělo k harmonii polyfonické hudby. 1524 Martin Luther přispívá k první sbírce protestantských hymnů – známé jako Wittenberg Echiridion –, která nenabízí texty v latině, ale v obecné němčině.
1527 Pařížský tiskař Piere Attaingnant tiskne sbírku Chansons Nouvelles, a to jediný výtisk, přičemž používá noty a osnovy. Tento technický pokrok přináší rychlejší a levnější tisk partitur.
Petrarcovy sonety milované Lauře inspirovaly skladatele madrigalů
Diskantová loutna se slonovinovým obkladem ze severní Itálie Florencie, Itálie – je považována za kolébku renesance
1520
1540
1580
1542 Benátský flétnový virtuos Silvestro Ganassi vydává spis o umění přikrašlování a vyhovuje tak renesanční módě, kdy hráči přidávali k melodii vlastní ozdoby. 1545 Schází se tridentský koncil, jenž zahájil protireformaci, která přinese změny do katolických liturgií i hudby. 1548 Narodil se Tomás Luis de Victoria, jenž se stane jedním z nejlepších španělských renesančních skladatelů sakrální hudby – vedle Cristóbala Moralese a Francisca Guerrera.
1588 Obliba Petrarcovy poezie u dvora anglické královny Alžběty vede k vydání díla Nicholase Yongeho Musica Transalpina, které zahrnuje anglické texty pro madrigaly italských skladatelů.
1550 Základním rámcem pro anglickou liturgii se v období tamější reformace stává dílo Johna Merbeckea Booke of Common Praier Noted.
1509 Opisovač hudby Petrus Alamire z Antverp je zaměstnán u Karla V. V jeho dílně vznikají přepychové nádherně iluminované hudební rukopisy, díky čemuž zůstal zachován široký repertoár, který by byl jinak ztracen.
1551 Papež Julius III. jmenuje sbormistrem chrámového sboru významného italského renesančního skladatele Palestrina. Tan papeži věnuje svou První knihu mší.
1516 Karel V. nastupuje na španělský trůn. Z burgundského dvora přivádí věhlasný sbor franko‑vlámských zpěváků, který ovlivní zlatou éru španělské polyfonie.
1553 Rozvoj vysoce virtuóz ního instrumentálního stylu se projevuje v dalším pojed nání o ornamentaci, jímž je tentokrát dílo Tratado de glosas španělského skla datele Diega Ortize.
KOLEM
1560
Dudáci doprovázejí venkovský tanec. Autorem je Bruegel starší. Dílo vzniklo kolem roku 1569
1562 Tridentský koncil vylučuje z katolické církve „všechnu hudbu zkaženou smyslnými a necudnými prvky“. Řím v tu dobu trval na jednodušší sylabické formě, kdy jsou slova co nejsrozumitelnější.
1589 Orchésographie – francouzská encyklopedie tance, kroků a hudby – je jednou z několika renesančních antologií, které odrážejí touhu po tanci na všech úrovních společnosti.
1562 Úplný Ženevský žaltář nabízí 150 žalmů v jednoduché úpravě. 1567 Narodil se italský skladatel Claudio Monteverdi, jehož sborová operní mistrovská díla překlenula renesanční a barokní hudbu.
Housle z Amatiho dílny v italské Cre moně z roku 1550
1410 Narodil se Johannes Ockeghem; po většinu svého osmdesátiletého života pak stál v čele rozvoje franko‑vlámské polyfonie – hudby s několika nezávislými hlasy či party prováděnými současně.
50
1436 Vynikající franko‑vlámský skladatel Guillaume Dufay píše moteto (forma vícehlasé hudby) pro vysvěcení florentské katedrály, přičemž jako strukturálních základů díla využil jeho architektonických proporcí.
1453 Byzantské hlavní město Konstan tinopol padá do rukou muslimských Turků. 1454 Patron hudby Filip Dobrý, vévoda burgundský, uspořádal Bažantí slavnost, aby oznámil křižácké tažení proti Turkům. Opulentní události dominuje 24 hudebníků.
Vzdušnicová šalmaj, na kterou se hrálo v dechových uskupeních v 16. století
1517 95 tezí německého mnicha Martina Luthera zahajuje období církevní reformy, která dá vznik protestantství a významně ovlivní sakrální hudbu 16. století.
1530 Francouzský skladatel Philippe Verdelot vydává první knihu madrigalů. Tato skladba kombinující prvky francouzského šansonu a italské frottoly si v Evropě rychle získává oblibu. 1539 První kniha Jacquese Arcadelta o madrigalech má obrovský úspěch.
1558 Dílo Adriana Willaerta Musica nova ukazuje v Benátkách způsob poly chorální anti fonie za použití několika skupin kontra stujících hlasů.
1573 Ve Florencii se poprvé schází skupina učenců, hudebníků a spisovatelů známá jako Camerata. Jejich zájem o starořecké drama vedl ke stylu stile recitavo (napodobující místo melodie rytmus řeči) v sólové písni a později ke vzniku opery.
Dowlandova První kniha písní pro sdružení zpěváků a hudebníků
1597 Anglický loutnista a skladatel John Dowland, který povznáší zpěv za doprovodu loutny k novým výšinám, vydává svou První knihu písní ve velkém formátu.
51