psi z Nové Vsi Když se s Ozzym potkáme při venčení, nikdy k sobě neběžíme jako nějací natěšení kluci. Zastavíme se a dlouze se změříme pohledy, jako to dělají ti lidé v těch westernových filmech. Akorát když nastane okamžik, kdy dojde k pohybu, nevytáhneme kolty, abychom se postříleli, ale rozeběhneme se k sobě a pěkně se očmucháme, čímž si sdělíme, co všechno jsme od posledního setkání zažili. Protože je Ozzy starší, když toho má dost, tak zavrčí. Ozzy je prostě rocker. A jeho panička je paní učitelka. Takže jim to oběma na procházce sluší.
à Panicku My jsme bolí zub! psi z Nové Vsi
à Panicku bolí zub!
M
ám zuby jako tygr! No, jako tygr ne, protože tygr je kočka, a kočky já sice rád, ale nejvýše do mé velikosti. Jak je kočka větší, a zjistil jsem, že to není problém, nemám s ní dobré zkušenosti.
Text © Michal Gulyáš Ilustrace © Luboš a Marcela Walterovi © Audios.cz © Nakladatelství Olympia, s.r.o., 2020 Vydání..........................
2
ISBN 978-80-7376-xxx-x
Jedna taková velká si mě spletla s přerostlou myší nebo Rocker a učitelka, to je přece dobrá venčit kombinace.Naproti, co. Šli jsme se nedávno s páníčkem a najednou v dalším domě, bydlí Šejla. Šejla je šarpej. Je moc milá, několik metrů před námi z plotu seskočila velká na mě trochu velkákočka. a má hlas jakourčitě opernítuzemská, barytonista. chundelatá béžová Nebyla Jakmile tabulky v oknech, poskakují obecná, zaštěká, jakých tuotřásají z plotuseseskakují desítky. Tahle pocházela z nějaké exotické krajiny. Možná to byla 3 511
B
ydlím v Nové Vsi stejně jako moji kamarádi. Bydlím tam rád, protože tam mám těch kamarádů spoustu. Rád si s nimi hraju, rád tam chodím na procházky a rád mám v Nové Vsi léto, protože tu voní tráva a spousta jiných pachů letí vzduchem, když je přináší vítr. A kdo jsem já a kdo moji kamarádi? - My jsme psi z Nové Vsi! Já se jmenuju Baksík a jsem teriér. No, spíš malý teriér… ehm… řekl bych jeden z těch nejmenších teriérů… ehm… jsem yorkshirský teriér, ale stříbrný! A na to jsem hrdý, protože mám úplně bílou šošolku a už od štěněte, jakmile jsem ztratil první srst, vypadám jako moudrý stařec! A kdo jsou moji kamarádi? Tak třeba bráchové Guči a Maxi. Jsou to sněhobílí bišonci. Když jsou zarostlí, vypadají jako sněhuláci. Jejich pán, který byl fotbalovým reprezentantem, je venčí dvakrát denně, a když jdou po ulici, je v tu chvíli tak nějak veselo, protože jsou vždycky dobře naladění, a tak pořád vrtí ocásky - tedy jen bišonci samozřejmě, protože pan fotbalista žádný ocásek nemá, když není pes, to se rozumí samo sebou. Věřím ale, že kdyby ho měl, tak by zavrtěl. Další kámoš, který bydlí v domě naproti, je čivava Ozzy. Vypadá jako rocker a chová se jako rocker. Je to kliďas. Má stále takový maličko nepřítomný výraz, takže vlastně nevíte, co si o vás asi tak myslí.
4
Když se s Ozzym potkáme při venčení, nikdy k sobě neběžíme jako nějací natěšení kluci. Zastavíme se a dlouze se změříme pohledy, jako to dělají ti lidé v těch westernových filmech. Akorát když nastane okamžik, kdy dojde k pohybu, nevytáhneme kolty, abychom se postříleli, ale rozeběhneme se k sobě a pěkně se očmucháme, čímž si sdělíme, co všechno jsme od posledního setkání zažili. Protože je Ozzy starší, když toho má dost, tak zavrčí. Ozzy je prostě rocker. A jeho panička je paní učitelka. Takže jim to oběma na procházce sluší.
Rocker a učitelka, to je přece dobrá kombinace.Naproti, v dalším domě, bydlí Šejla. Šejla je šarpej. Je moc milá, na mě trochu velká a má hlas jako operní barytonista. Jakmile zaštěká, otřásají se tabulky v oknech, poskakují
5
hrnečky na stole a v talířích s polévkou nastane hotové cunami. Ale mám Šejlu rád. Několikrát jsem za ní utekl na jejich zahradu, skákal jsem na ní, váleli jsme se v záhoncích a polámali větvičky u keříků. A pak přišel můj pán, vytahal mě a odnesl domů. Ani jsem si hraní se Šejlou moc neužil. Šejlina panička je hodně pěkná panička. Pořád zalévá kytičky, stromky, trhá plevel a moc jí sluší lehké letní šaty. Má blonďaté vlasy a tak trochu podezřívám svého pána, že by si to se mnou klidně vyměnil – že by nejradši sám po té zahradě poskakoval se Šejlinou paničkou, válel se s ní mezi cypřiši, očuchával se s ní, a kdyby oba měli ocásek, tak by s ním jistě ona i on vrtěli. To bych pak ale musel pro pána přijít já a pěkně ho vytahat, protože si nemá co užívat hraní se Šejlinou paničkou, když má doma moji paničku! Tedy svoji paničku, která je mojí paničkou - to jste asi pochopili.
i dobrý čich. K Ajle necítím to, co cítím k Šejle, ale o to víc si jí vážím, protože je dobrosrdečná. Její panička není blondýna, ale zato umí jezdit autem jako závodník formule 1. Když přijíždí k jejich domu, vsázím se sám se sebou, jestli to z těch sto devadesáti ubrzdí. Zatím nedojížděla dvoustovkou, tak to vždycky ubrzdila. Však je taky pán Ajliny paničky řidičem luxusních limuzín, a když ji vidí parkovat, koulí očima, což ostatně dělají všichni páni od paniček v naší ulici. Ajlin páníček skoro stále chodí v obleku, když zrovna nejede na motorce, poněvadž tam by se asi ten oblek nehodil. Ajlu mám opravdu rád jako upřímnou kamarádku, a kdyby tu nebyla Šejla, možná bych ji měl rád i jinak. Ale srdce
Hned vedle bydlí Ajla. Ajla je sih-tzu a od malička má nemocné či. Má ale skvělou povahu a jako každý pes 6
7
miluju. Ochránil bych ji i proti sedmihlavému psímu drakovi, kdyby mi ji chtěl unést! Paničku bych chránil samozřejmě úplně stejně. I pána. I když ten se někdy rozčiluje tak, že psí drak by raději stáhl svých sedm ocasů a zalezl někam do kouta. Panička říká, že je cholerik. Nevím přesně, co to znamená, ale nejspíš je to něco, jako třeba že jezevčík je norník. A jestli je můj pán norník, tak nemůže za to, že se narodil, jak se narodil.
psího gentlemana může přece patřit jen jedné slečně, to mi jistě potvrdí i každý lidský gentleman. Dva domy nad námi bydlí tři špicové. Renčí, Flek a Žolík. Jsou to divoši, jsou ale chytří jako lidé. Mají velkou zahradu, takže jejich páni s nimi nemusí chodit na procházky, protože si na té obrovské travnaté ploše pohrají do sytosti, a to včetně jejich pána a paní, neboť ti tam s nimi taky běhají. Vždycky k večeru pak sedí zmožení na zahradních křeslech a těžce oddechují. A teď k mému pánovi. Můj pán je můj pán! A to je vše, co k tomu chci říci. Je to ten nejlepší pán na světě a jeho panička, která je i mojí paničkou, jak už jsem řekl, je taky nejlepší. Sofinka - to je jejich dcera a moje… no… já ji mám za sestru, ale ještě ji musím naučit spoustu věcí jako štěkání, očuchávání a ochutnávání všeho možného a drbání se nohou za uchem - tak Sofinka, to je moje srdeční záležitost. Je to můj anděl a moc ji 8
A když jsem vám dnes všechny pěkně představil, tak zítra vám povím, jak mi všichni záviděli, že umím dělat pěkná hafínka. Nevíte, co je hafínko? Tak zítra. Jen vám ještě napovím, že to, že pejsek dělá pěkná hafínka, souvisí s jeho potravou. Já miluju PROPESKO, protože po něm jsou moje hafínka nejhafínkovatější hafínka ze všech hafínek od všech pejsků! - Tak zítra ahoj!
9