TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
RODINNÁ PŘÍTELKYNĚ GOTTOVÝCH, MONIKA ABSOLONOVÁ:
KÁJA MI NAVRHL VÝMĚNU MANŽELEK
8
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT Karel Gott o ní řekl, že má místo hlasu křišťál a že kamkoliv vstoupí, tam se vše rozzáří. Monika ������������������������������������������������������������������ Absolonová byla nejen zpěvákovou kolegyní, ale také blízkou rodin� nou kamarádkou, která Gottovým každé Vánoce pekla svoji proslavenou vánočku. Vánoce totiž měla s Karlem spojené už od dětství. „Pro mě je Karel symbolem Vánoc. Maminka nám každý rok vždycky na Ježíška, když jsme prožívali to největší napětí, pouštěla ke štědrovečerní večeři písně Karla Gotta. Proto jsem ho měla s těmito zásadními okamžiky svého dětství pevně spjatého. A potom, když mi bylo devatenáct, dvacet let, tak místo toho, aby přišla nějaká revolta, jako že Goťák ne, tak jsem ho naopak začala zbožňovat ještě víc a nakoupila si všechny jeho desky! Od 1. prosince si je vždycky pouštím, abych si navodila, že se blíží Vánoce, a dodnes mi doma zní jak u pečení vánoček, tak u té štědrovečerní večeře! On je prostě můj osobní Ježíšek. Takže když přišla možnost, že mu mohu upéct a dovézt svoji vánočku, bylo to pro mě nejvíc. Měla jsem z toho ohromnou radost. Od té doby se vídáme na Štědrý den každý rok.“ Jak tahle tradice vznikla? „Měla jsem tu čest jet s Karlem dvě nebo tři turné, nejdřív jako předskokan a pak už jako jeho host, a asi jsme na to nějak narazili. Nějak jsme se bavili, a tak vím, jak má rád sladké, třeba buchty plněné tvarohem a s rozinkama naloženýma v rumu. Dokonce dal fotku s nimi na sociální síť. Už mu je peču déle, a nikdy bych to takhle veřejně neříkala, je to soukromá věc, ale když to on sám prozradil, tak se ráda pochlubím! (smích)“ Vy jste ale kamarádka zejména jeho manželky Ivany, že? „S Ivanou jsme se potkaly, když dělala produkci v divadle, kde jsem hrála. Byla jsem překvapená, když jsem zjistila, že tam Ivanu vyzvedává Karel. Byl takovej plachej, bylo to úplně boží.“ Jaký je člověk? „Vnímala jsem ho vždy jako ikonu, legendu a jako úžasného zpěváka. Člověk je potom při osobním setkání překvapen, jak skromný, pokorný, příjemný a zábavný člověk to je.“ Vzpomínáte si na vaše úplně první setkání s Karlem? „Úplně přesně. Bylo mi šestnáct. On měl tehdy jako řidiče pana Smolu. Jeho manželka byla tanečnice skupiny UNO, ke které jsem chodila na tréninky, a pan Smola mi vždycky říkal, že nás třeba jednou s Karlem seznámí, protože byli v každodenním kontaktu. P���� ředstavovala jsem si vždycky, jak se na to setkání vyštafíruju, snila jsem o tom. Dopadlo to tak, že mi jednou po tréninku, když jsem byla zpocená a v teplácích, řekl, že musí Karlovi něco odvézt na Bertramku. Když jsme tam vjížděli, děsně mi bušilo srdce. Karel vyšel a… byl to prostě Karel. Na něm je úžasné, že nehraje žádné hry – takový, jaký je na jevišti, je i v soukromí. Jak jsem řekla, milý a příjemný člověk.“ A jaké to pro vás bylo postavit se s ním poprvé na jeviště? „To byly nervy! Byla jsem tenkrát taková zaskočená a skoro nic jsem neřekla. Zásadní zážitek pro mě byl, když jsem byla poprvé jeho hostem a zpívali jsme spolu písničku Můj ideál. Na konci jsem říkala, že můj ideál je právě on, protože to tak je. První koncert byl
9
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
RODINNÁ PŘÍTELKYNĚ GOTTOVÝCH, MONIKA ABSOLONOVÁ:
KÁJA MI NAVRHL VÝMĚNU MANŽELEK
8
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT Karel Gott o ní řekl, že má místo hlasu křišťál a že kamkoliv vstoupí, tam se vše rozzáří. Monika ������������������������������������������������������������������ Absolonová byla nejen zpěvákovou kolegyní, ale také blízkou rodin� nou kamarádkou, která Gottovým každé Vánoce pekla svoji proslavenou vánočku. Vánoce totiž měla s Karlem spojené už od dětství. „Pro mě je Karel symbolem Vánoc. Maminka nám každý rok vždycky na Ježíška, když jsme prožívali to největší napětí, pouštěla ke štědrovečerní večeři písně Karla Gotta. Proto jsem ho měla s těmito zásadními okamžiky svého dětství pevně spjatého. A potom, když mi bylo devatenáct, dvacet let, tak místo toho, aby přišla nějaká revolta, jako že Goťák ne, tak jsem ho naopak začala zbožňovat ještě víc a nakoupila si všechny jeho desky! Od 1. prosince si je vždycky pouštím, abych si navodila, že se blíží Vánoce, a dodnes mi doma zní jak u pečení vánoček, tak u té štědrovečerní večeře! On je prostě můj osobní Ježíšek. Takže když přišla možnost, že mu mohu upéct a dovézt svoji vánočku, bylo to pro mě nejvíc. Měla jsem z toho ohromnou radost. Od té doby se vídáme na Štědrý den každý rok.“ Jak tahle tradice vznikla? „Měla jsem tu čest jet s Karlem dvě nebo tři turné, nejdřív jako předskokan a pak už jako jeho host, a asi jsme na to nějak narazili. Nějak jsme se bavili, a tak vím, jak má rád sladké, třeba buchty plněné tvarohem a s rozinkama naloženýma v rumu. Dokonce dal fotku s nimi na sociální síť. Už mu je peču déle, a nikdy bych to takhle veřejně neříkala, je to soukromá věc, ale když to on sám prozradil, tak se ráda pochlubím! (smích)“ Vy jste ale kamarádka zejména jeho manželky Ivany, že? „S Ivanou jsme se potkaly, když dělala produkci v divadle, kde jsem hrála. Byla jsem překvapená, když jsem zjistila, že tam Ivanu vyzvedává Karel. Byl takovej plachej, bylo to úplně boží.“ Jaký je člověk? „Vnímala jsem ho vždy jako ikonu, legendu a jako úžasného zpěváka. Člověk je potom při osobním setkání překvapen, jak skromný, pokorný, příjemný a zábavný člověk to je.“ Vzpomínáte si na vaše úplně první setkání s Karlem? „Úplně přesně. Bylo mi šestnáct. On měl tehdy jako řidiče pana Smolu. Jeho manželka byla tanečnice skupiny UNO, ke které jsem chodila na tréninky, a pan Smola mi vždycky říkal, že nás třeba jednou s Karlem seznámí, protože byli v každodenním kontaktu. P���� ředstavovala jsem si vždycky, jak se na to setkání vyštafíruju, snila jsem o tom. Dopadlo to tak, že mi jednou po tréninku, když jsem byla zpocená a v teplácích, řekl, že musí Karlovi něco odvézt na Bertramku. Když jsme tam vjížděli, děsně mi bušilo srdce. Karel vyšel a… byl to prostě Karel. Na něm je úžasné, že nehraje žádné hry – takový, jaký je na jevišti, je i v soukromí. Jak jsem řekla, milý a příjemný člověk.“ A jaké to pro vás bylo postavit se s ním poprvé na jeviště? „To byly nervy! Byla jsem tenkrát taková zaskočená a skoro nic jsem neřekla. Zásadní zážitek pro mě byl, když jsem byla poprvé jeho hostem a zpívali jsme spolu písničku Můj ideál. Na konci jsem říkala, že můj ideál je právě on, protože to tak je. První koncert byl
9
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT s naším Daníkem na koberci, jsme toho vypili opravdu hodně, ale on vždycky věděl, kam až může, a nepamatuji si, že vypil byť jen půl skleničky přes míru.“ *A v souvislosti s rodinou – bavili jste se někdy o tom, proč zůstával tak dlouho starým mládencem? „Padly o tom věty. Karel Gott byl především profesionální umělec, považoval to za smysl svého života a své poslání. Za něco, kvůli čemu tady je. Proto i když byl nemocný a nevydal ze sebe hlásek, přesto vylezl na jeviště a rozbalil to tak, že ho z něj nebylo možné sestřelit. A k existenci zpěváka patří publikum, bez toho si to nelze představit. Navíc u jeho specifikace, což byl lyrický tenor, to muselo být ženské publikum, které tvořilo osmdesát procent návštěvníků jeho koncertů. A zpěvák, který je volný, nezadaný, je pro mnoho fanynek atraktivnější než spokojený otec rodiny, který v neděli dostane od hodné manželky na talíř vepřo-knedlo-zelo. Proto myslím, že tak dlouho dokázal vydržet mimo manželský svazek. A pak přišla jedna, která celou jeho vizi převrátila naruby, a všechno bylo jinak.“ *Obě dcery jdou v otcových šlépějích, jedna je pohybově nadaná, druhá zpívá… Jak vy vidíte jejich první krůčky? „Řekl bych, že Charlotta zdědila Karlův talent. V písni Srdce nehasnou, kterou spolu nazpívali, je výborná, nedá se to říci jinak. Když jsem ji poprvé slyšel, byl jsem trošku rozpačitý, ale pak jsem si uvědomil, jak je to pro Karla úžasný dar. Kariéra je dobrá věc, manželství je dobrá věc, peníze jsou fajn, ale děti jsou nejvíc. A když najednou ve zralém věku zjistíte, že vaše dítě zdědilo vaše dispozice, tak co víc Karel mohl zažít, než tu radost, že jeho Charlottka by jednou to jméno Gott, které v branži zanechalo tak výraznou stopu, mohla nést dál. Jen s tou příponou -ová.“ *Nemůže pro ni to slavné jméno být naopak hendikep? „Nevím. Nikdo to neví. Důležité je, aby tam byla dostatečně velká míra nejen talentu, ale i schopnosti na sobě pracovat. Charlotta má našlápnuto a pokud zdědila nejen jeho talent, ale i jeho laskavost, lidskost a píli, nic nebude bránit, aby i ona vyryla velkou brázdu v české kultuře.“ *Jaké bylo vaše poslední setkání s Karlem? Vy jste na jeho osmdesátých narozeninách být nemohl… „V červenci, v den, kdy je v Divadle Na Jezerce slavil, jsem s dětmi seděl v letadle do Miami, kde jsme trávili letní prázdniny. Ale byli jsme domluvení s Ivankou a s Karlem, že po návratu si uděláme společnou večeři ve čtyřech. Bohužel, když jsme se vrátili, nebyl zdravotně v pořádku, přišla jeho finální choroba, a ta společná večeře se už nekonala. Moje poslední setkání s Karlem proběhlo na předávání cen Mistr zábavného umění. S����������������������������������������������������������������������������������� prezidentem této ���������������������������������������������������������������������� organizace Václavem Junkem jsme navštívili Karla doma na Bertramce, kde jsme domlouvali jeho účast. Špatně slyšel a nebyl už v té formě, v jaké jsem ho byl zvyklý vídat. Nikdo z nás si ale neuměl představit, že ta bolestná chvíle přijde tak brzo… Že zavolám na Bertramku a on tam už nebude. Že ani Karel Gott není nesmrtelný…“
24
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
REŽISÉR SE ZPĚVÁKEM BYLI DLOUHOLETÍ SPOLUPRACOVNÍCI A PŘÁTELÉ
KAREL GOTT S REŽISÉREM ADAMCEM A ZPĚVAČKOU LUCIÍ BÍLOU
25
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT s naším Daníkem na koberci, jsme toho vypili opravdu hodně, ale on vždycky věděl, kam až může, a nepamatuji si, že vypil byť jen půl skleničky přes míru.“ *A v souvislosti s rodinou – bavili jste se někdy o tom, proč zůstával tak dlouho starým mládencem? „Padly o tom věty. Karel Gott byl především profesionální umělec, považoval to za smysl svého života a své poslání. Za něco, kvůli čemu tady je. Proto i když byl nemocný a nevydal ze sebe hlásek, přesto vylezl na jeviště a rozbalil to tak, že ho z něj nebylo možné sestřelit. A k existenci zpěváka patří publikum, bez toho si to nelze představit. Navíc u jeho specifikace, což byl lyrický tenor, to muselo být ženské publikum, které tvořilo osmdesát procent návštěvníků jeho koncertů. A zpěvák, který je volný, nezadaný, je pro mnoho fanynek atraktivnější než spokojený otec rodiny, který v neděli dostane od hodné manželky na talíř vepřo-knedlo-zelo. Proto myslím, že tak dlouho dokázal vydržet mimo manželský svazek. A pak přišla jedna, která celou jeho vizi převrátila naruby, a všechno bylo jinak.“ *Obě dcery jdou v otcových šlépějích, jedna je pohybově nadaná, druhá zpívá… Jak vy vidíte jejich první krůčky? „Řekl bych, že Charlotta zdědila Karlův talent. V písni Srdce nehasnou, kterou spolu nazpívali, je výborná, nedá se to říci jinak. Když jsem ji poprvé slyšel, byl jsem trošku rozpačitý, ale pak jsem si uvědomil, jak je to pro Karla úžasný dar. Kariéra je dobrá věc, manželství je dobrá věc, peníze jsou fajn, ale děti jsou nejvíc. A když najednou ve zralém věku zjistíte, že vaše dítě zdědilo vaše dispozice, tak co víc Karel mohl zažít, než tu radost, že jeho Charlottka by jednou to jméno Gott, které v branži zanechalo tak výraznou stopu, mohla nést dál. Jen s tou příponou -ová.“ *Nemůže pro ni to slavné jméno být naopak hendikep? „Nevím. Nikdo to neví. Důležité je, aby tam byla dostatečně velká míra nejen talentu, ale i schopnosti na sobě pracovat. Charlotta má našlápnuto a pokud zdědila nejen jeho talent, ale i jeho laskavost, lidskost a píli, nic nebude bránit, aby i ona vyryla velkou brázdu v české kultuře.“ *Jaké bylo vaše poslední setkání s Karlem? Vy jste na jeho osmdesátých narozeninách být nemohl… „V červenci, v den, kdy je v Divadle Na Jezerce slavil, jsem s dětmi seděl v letadle do Miami, kde jsme trávili letní prázdniny. Ale byli jsme domluvení s Ivankou a s Karlem, že po návratu si uděláme společnou večeři ve čtyřech. Bohužel, když jsme se vrátili, nebyl zdravotně v pořádku, přišla jeho finální choroba, a ta společná večeře se už nekonala. Moje poslední setkání s Karlem proběhlo na předávání cen Mistr zábavného umění. S����������������������������������������������������������������������������������� prezidentem této ���������������������������������������������������������������������� organizace Václavem Junkem jsme navštívili Karla doma na Bertramce, kde jsme domlouvali jeho účast. Špatně slyšel a nebyl už v té formě, v jaké jsem ho byl zvyklý vídat. Nikdo z nás si ale neuměl představit, že ta bolestná chvíle přijde tak brzo… Že zavolám na Bertramku a on tam už nebude. Že ani Karel Gott není nesmrtelný…“
24
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
REŽISÉR SE ZPĚVÁKEM BYLI DLOUHOLETÍ SPOLUPRACOVNÍCI A PŘÁTELÉ
KAREL GOTT S REŽISÉREM ADAMCEM A ZPĚVAČKOU LUCIÍ BÍLOU
25
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
*Karel je znám svým smyslem pro humor, dokázal jím třeba odlehčit náročné situace? „Určitě. Bylo mnoho srandovních situací, které jsou ale nepřenosné, je to věc dané situace. Karel má rád fóry, takže kdykoliv jsem slyšel nějaký dobrý, přinesl jsem mu ho. Nejvíc jsem byl rád, když ho ještě neznal, protože překvapit Karla dobrým vtipem, je těžké. (smích)“ *Jak dlouho jste v Gottově doprovodné kapele zůstal? „A���������������������������������������������������������������������������������� ž do roku 1983�������������������������������������������������������������������� jsem v ní byl napořád, potom jsem nastoupil jako šéfdirigent Tanečního a jazzového orchestru Československého rozhlasu. I v té době jsem ale ještě pořád s Karlem a Láďou jezdil, to nešlo tak rychle přerušit, akorát už toho bylo čím dál méně. Také proto jsem se de facto začal věnovat své práci s orchestrem. Ale prakticky až do revoluce jsme byli spolu, jen už to drhlo. Karel jezdil do zahraničí a vystupoval se zahraničními orchestry, což také předtím nebylo, vystupoval jen s námi.“ *Naštval vás Karel někdy něčím? „Naštval, to nemohu říci… Byl jsem tak trošku rozpačitý z toho, jak Láďova kapela skončila. Jak se všichni rozešli a nikdo, ani Karel, neřekl: ‚Pojďte na pivo, já vám chci něco říci.‘ Celé to bylo v takové rovině, že jsme nevěděli, co se děje, najednou jsme nedostali ferman a byla tam jiná kapela. Láďa skončil, Karel začal dělat s Pavlem Větrovcem…“ *Proč tomu tak bylo? „To nedokážu říct, asi to bylo Karlovou povahou. Nechtěl podstupovat cokoliv, co by mohlo být nepříjemné, chtěl se vyhnout konfliktu… Karel tyhle věci nemá rád.“
REŽISÉR SE ZPĚVÁKEM BYLI DLOUHOLETÍ SPOLUPRACOVNÍCI A PŘÁTELÉ
106
REŽISÉR SE ZPĚVÁKEM BYLI DLOUHOLETÍ SPOLUPRACOVNÍCI A PŘÁTELÉ
REŽISÉR SE ZPĚVÁKEM BYLI DLOUHOLETÍ SPOLUPRACOVNÍCI A PŘÁTELÉ
107
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
*Karel je znám svým smyslem pro humor, dokázal jím třeba odlehčit náročné situace? „Určitě. Bylo mnoho srandovních situací, které jsou ale nepřenosné, je to věc dané situace. Karel má rád fóry, takže kdykoliv jsem slyšel nějaký dobrý, přinesl jsem mu ho. Nejvíc jsem byl rád, když ho ještě neznal, protože překvapit Karla dobrým vtipem, je těžké. (smích)“ *Jak dlouho jste v Gottově doprovodné kapele zůstal? „A���������������������������������������������������������������������������������� ž do roku 1983�������������������������������������������������������������������� jsem v ní byl napořád, potom jsem nastoupil jako šéfdirigent Tanečního a jazzového orchestru Československého rozhlasu. I v té době jsem ale ještě pořád s Karlem a Láďou jezdil, to nešlo tak rychle přerušit, akorát už toho bylo čím dál méně. Také proto jsem se de facto začal věnovat své práci s orchestrem. Ale prakticky až do revoluce jsme byli spolu, jen už to drhlo. Karel jezdil do zahraničí a vystupoval se zahraničními orchestry, což také předtím nebylo, vystupoval jen s námi.“ *Naštval vás Karel někdy něčím? „Naštval, to nemohu říci… Byl jsem tak trošku rozpačitý z toho, jak Láďova kapela skončila. Jak se všichni rozešli a nikdo, ani Karel, neřekl: ‚Pojďte na pivo, já vám chci něco říci.‘ Celé to bylo v takové rovině, že jsme nevěděli, co se děje, najednou jsme nedostali ferman a byla tam jiná kapela. Láďa skončil, Karel začal dělat s Pavlem Větrovcem…“ *Proč tomu tak bylo? „To nedokážu říct, asi to bylo Karlovou povahou. Nechtěl podstupovat cokoliv, co by mohlo být nepříjemné, chtěl se vyhnout konfliktu… Karel tyhle věci nemá rád.“
REŽISÉR SE ZPĚVÁKEM BYLI DLOUHOLETÍ SPOLUPRACOVNÍCI A PŘÁTELÉ
106
REŽISÉR SE ZPĚVÁKEM BYLI DLOUHOLETÍ SPOLUPRACOVNÍCI A PŘÁTELÉ
REŽISÉR SE ZPĚVÁKEM BYLI DLOUHOLETÍ SPOLUPRACOVNÍCI A PŘÁTELÉ
107
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
HELENA VONDRÁČKOVÁ S GOTTEM PROŽILA DOBRÉ I ZLÉ:
KAREL SE KVŮLI MNĚ DRSNĚ POHÁDAL S PAPALÁŠEM
134
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT Karel Gott a Helena Vondráčková – málokterá jména k sobě v českém showbyznysu pasují tak dokonale. Přestože má Karel duety snad se všemi významnými českými zpěvačkami své éry, jeho spojení s Helenou Vondráčkovou bylo vždy něčím specifickým, výjimečným. Snad s nikým jiným Karel tolik nevystupoval v zahraničí – společné ovace sklízeli v Rusku, Německu, Polsku, Austrálii či ve slavném americkém hudebním svatostánku, newyorské Carnegie Hall. Dvakrát. Není divu, že Helena zná Karla jako své boty… „Poprvé jsem ho zaznamenala ještě na škole, na základce. Když jsem slyšela jeho hlas, který mi přišel operně nasměrovaný, chvilinku mi trvalo, než jsem si zvykla, že se tímhle darem od Boha dá zpívat populární hudba. (smích) Ale trvalo mi to opravdu jenom chvilinku. Jeho písničky jsem poslouchala ráda, milovala jsem všechny jeho první hity, nejvíc samozřejmě Oči má sněhem zaváté. Hrozně jsem si ho považovala. A když jsem se do toho byznysu sama dostala, byla jsem velmi ráda, že jsme se mohli setkávat.“ *Vzpomenete si konkrétně, kdy jste se prvně osobně setkali? „Ve������������������������������������������������������������������������������ druhém ročníku gymnázia jsem jako brigádnice jela na chmelovou brigádu na Li��� berecké výstavní trhy. Už jsem zpívala, takže jsem měla od školy povoleno vystoupit tam s big bandem a s dirigentem Josefem Vobrubou, který mi to nabídl. Měla jsem zpívat duet s Waldou Matuškou místo Evy Pilarové, která nemohla přijet. Jmenoval se Už dávno nejsem dítě. Byla jsem strachy bez sebe, jestli to uzpívám. Kromě Waldy tam byl i Milan Chladil, Karel Štědrý a další slavní zpěváci. Tam jsem Karla viděla poprvé. Já bych si na ten moment už sama asi nevzpomněla, ale on mi ho nedávno připomněl. Líčil, jak jsem k nim na těch trzích přišla do šatny, pozdravila a řekla: ‚Dobrý den, já jsem Helena Vondráčková, vaše nová kolegyně, a budu s vámi zpívat‘. (smích)“ *A zpívání vám šlo, protože v roce 1965, kdy jste se s Karlem stali Zlatými slavíky, jste dokonce získala více bodů než on! To se mnoha lidem nepovedlo! „(smích) Já vím, rozprášila jsem tehdy i Gotta, ale to už byla anketa rozdělená na zpěváky a zpěvačky. Ta čísla se někde dají najít! (V letech 1962 a 1963 byla kategorie ještě spojená a muži i ženy soutěžili dohromady. Vondráčková v roce 1965 získala ve své kategorii 45 042 bodů, Gott 42 842 – pozn. red.)“ *V té době byly dívky buď fanynkami Gotta, nebo Matušky. Vy jste fandila kterému z nich? „Já byla v Matuškově stáji. (smích) Však jsem s ním byla v divadle Rokoko, kde s Karlem Štědrým zůstali, když Eva Pilarová odešla zpět do Semaforu. A Karel byl nejdřív taky v Semaforu a pak v divadle Apollo. Byli jsme prostě takové dva výrazné divadelní týmy.“ *Byl kolegiální? „Jeho kvalit jsem si vážila od počátku a hlavně byl báječný i jako člověk. Choval se ke mně moc hezky, mnohokrát mi poradil, pomohl. Například mi dal kontakt na učitele zpěvu, protože jsem se chtěla sama zdokonalovat. Doporučil mě k profesorovi Konstantinu Kareninovi, ke kterému už několik let chodil,��������������������������������������� a zařídil mi, že jsem ���������������� ho mohla navště-
135
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
HELENA VONDRÁČKOVÁ S GOTTEM PROŽILA DOBRÉ I ZLÉ:
KAREL SE KVŮLI MNĚ DRSNĚ POHÁDAL S PAPALÁŠEM
134
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT Karel Gott a Helena Vondráčková – málokterá jména k sobě v českém showbyznysu pasují tak dokonale. Přestože má Karel duety snad se všemi významnými českými zpěvačkami své éry, jeho spojení s Helenou Vondráčkovou bylo vždy něčím specifickým, výjimečným. Snad s nikým jiným Karel tolik nevystupoval v zahraničí – společné ovace sklízeli v Rusku, Německu, Polsku, Austrálii či ve slavném americkém hudebním svatostánku, newyorské Carnegie Hall. Dvakrát. Není divu, že Helena zná Karla jako své boty… „Poprvé jsem ho zaznamenala ještě na škole, na základce. Když jsem slyšela jeho hlas, který mi přišel operně nasměrovaný, chvilinku mi trvalo, než jsem si zvykla, že se tímhle darem od Boha dá zpívat populární hudba. (smích) Ale trvalo mi to opravdu jenom chvilinku. Jeho písničky jsem poslouchala ráda, milovala jsem všechny jeho první hity, nejvíc samozřejmě Oči má sněhem zaváté. Hrozně jsem si ho považovala. A když jsem se do toho byznysu sama dostala, byla jsem velmi ráda, že jsme se mohli setkávat.“ *Vzpomenete si konkrétně, kdy jste se prvně osobně setkali? „Ve������������������������������������������������������������������������������ druhém ročníku gymnázia jsem jako brigádnice jela na chmelovou brigádu na Li��� berecké výstavní trhy. Už jsem zpívala, takže jsem měla od školy povoleno vystoupit tam s big bandem a s dirigentem Josefem Vobrubou, který mi to nabídl. Měla jsem zpívat duet s Waldou Matuškou místo Evy Pilarové, která nemohla přijet. Jmenoval se Už dávno nejsem dítě. Byla jsem strachy bez sebe, jestli to uzpívám. Kromě Waldy tam byl i Milan Chladil, Karel Štědrý a další slavní zpěváci. Tam jsem Karla viděla poprvé. Já bych si na ten moment už sama asi nevzpomněla, ale on mi ho nedávno připomněl. Líčil, jak jsem k nim na těch trzích přišla do šatny, pozdravila a řekla: ‚Dobrý den, já jsem Helena Vondráčková, vaše nová kolegyně, a budu s vámi zpívat‘. (smích)“ *A zpívání vám šlo, protože v roce 1965, kdy jste se s Karlem stali Zlatými slavíky, jste dokonce získala více bodů než on! To se mnoha lidem nepovedlo! „(smích) Já vím, rozprášila jsem tehdy i Gotta, ale to už byla anketa rozdělená na zpěváky a zpěvačky. Ta čísla se někde dají najít! (V letech 1962 a 1963 byla kategorie ještě spojená a muži i ženy soutěžili dohromady. Vondráčková v roce 1965 získala ve své kategorii 45 042 bodů, Gott 42 842 – pozn. red.)“ *V té době byly dívky buď fanynkami Gotta, nebo Matušky. Vy jste fandila kterému z nich? „Já byla v Matuškově stáji. (smích) Však jsem s ním byla v divadle Rokoko, kde s Karlem Štědrým zůstali, když Eva Pilarová odešla zpět do Semaforu. A Karel byl nejdřív taky v Semaforu a pak v divadle Apollo. Byli jsme prostě takové dva výrazné divadelní týmy.“ *Byl kolegiální? „Jeho kvalit jsem si vážila od počátku a hlavně byl báječný i jako člověk. Choval se ke mně moc hezky, mnohokrát mi poradil, pomohl. Například mi dal kontakt na učitele zpěvu, protože jsem se chtěla sama zdokonalovat. Doporučil mě k profesorovi Konstantinu Kareninovi, ke kterému už několik let chodil,��������������������������������������� a zařídil mi, že jsem ���������������� ho mohla navště-
135
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
li. (smích) Měli jsme to tak nastavené. Mimochodem, byl vždy velice pozorný. Dával nám holkám dárky, třeba o Vánocích.“ *Změnila ho nemoc, kterou prodělal? „Myslím, že tahle hnusná nemoc změní každého. Proces léčby je náročný pro organismus, neuvěřitelným způsobem ho unavuje, a člověk musí vybírat, na co má sílu a na co ne. Vážit, co dělat a co ne. Karel byl tak statečný, že nejen, že se snažil potlačit všechny negativní příznaky, ale chodil mezi lidi. Nesmíte zapomínat na ztrátu imunity, takže si musel dávat velký pozor, aby něco nechytil, ale to musí i zdravý člověk. Ale jinak se Karel nešetřil. Asi mu mnohokrát nebylo a není dobře, ale to souvisí s tím, jaký je obrovský bojovník a jak se za každou cenu snaží dodržet závazky, být milý k lidem. Jistě, že ta nemoc ho poznamenala, ale je to Bůh.“ *Když se ohlédnete zpět, jak byste etapu svého života, o které jsme mluvili, zhodnotila? „������������������������������������������������������������������������������������� Řekla bych, že é��������������������������������������������������������������������� ra tak slavného zpěváka, jakým Karel Gott je, se už nikdy nebude opakovat. Celosvětový trend je hledat pořád něco nového, všechno se zrychlilo. A já jsem vděčná, že jsem mohla s Karlem Gottem 14 let spolupracovat.“
REŽISÉR SE ZPĚVÁKEM BYLI DLOUHOLETÍ SPOLUPRACOVNÍCI A PŘÁTELÉ
REŽISÉR SE ZPĚVÁKEM BYLI DLOUHOLETÍ SPOLUPRACOVNÍCI A PŘÁTELÉ
REŽISÉR SE ZPĚVÁKEM BYLI DLOUHOLETÍ SPOLUPRACOVNÍCI A PŘÁTELÉ 154
155
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
li. (smích) Měli jsme to tak nastavené. Mimochodem, byl vždy velice pozorný. Dával nám holkám dárky, třeba o Vánocích.“ *Změnila ho nemoc, kterou prodělal? „Myslím, že tahle hnusná nemoc změní každého. Proces léčby je náročný pro organismus, neuvěřitelným způsobem ho unavuje, a člověk musí vybírat, na co má sílu a na co ne. Vážit, co dělat a co ne. Karel byl tak statečný, že nejen, že se snažil potlačit všechny negativní příznaky, ale chodil mezi lidi. Nesmíte zapomínat na ztrátu imunity, takže si musel dávat velký pozor, aby něco nechytil, ale to musí i zdravý člověk. Ale jinak se Karel nešetřil. Asi mu mnohokrát nebylo a není dobře, ale to souvisí s tím, jaký je obrovský bojovník a jak se za každou cenu snaží dodržet závazky, být milý k lidem. Jistě, že ta nemoc ho poznamenala, ale je to Bůh.“ *Když se ohlédnete zpět, jak byste etapu svého života, o které jsme mluvili, zhodnotila? „������������������������������������������������������������������������������������� Řekla bych, že é��������������������������������������������������������������������� ra tak slavného zpěváka, jakým Karel Gott je, se už nikdy nebude opakovat. Celosvětový trend je hledat pořád něco nového, všechno se zrychlilo. A já jsem vděčná, že jsem mohla s Karlem Gottem 14 let spolupracovat.“
REŽISÉR SE ZPĚVÁKEM BYLI DLOUHOLETÍ SPOLUPRACOVNÍCI A PŘÁTELÉ
REŽISÉR SE ZPĚVÁKEM BYLI DLOUHOLETÍ SPOLUPRACOVNÍCI A PŘÁTELÉ
REŽISÉR SE ZPĚVÁKEM BYLI DLOUHOLETÍ SPOLUPRACOVNÍCI A PŘÁTELÉ 154
155