TAKOVÝ BYL KAREL GOTT
RODINNÁ PŘÍTELKYNĚ GOTTOVÝCH, MONIKA ABSOLONOVÁ:
KÁJA MI NAVRHL VÝMĚNU MANŽELEK
8
TAKOVÝ BYL KAREL GOTT Karel Gott o ní řekl, že má místo hlasu křišťál a že kamkoliv vstoupí, tam se vše rozzáří. Monika ������������������������������������������������������������������ Absolonová byla nejen zpěvákovou kolegyní, ale také blízkou rodin� nou kamarádkou, která Gottovým každé Vánoce pekla svoji proslavenou vánočku. Vánoce totiž měla s Karlem spojené už od dětství. „Pro mě je Karel symbolem Vánoc. Maminka nám každý rok vždycky na Ježíška, když jsme prožívali to největší napětí, pouštěla ke štědrovečerní večeři písně Karla Gotta. Proto jsem ho měla s těmito zásadními okamžiky svého dětství pevně spjatého. A potom, když mi bylo devatenáct, dvacet let, tak místo toho, aby přišla nějaká revolta, jako že Goťák ne, tak jsem ho naopak začala zbožňovat ještě víc a nakoupila si všechny jeho desky! Od 1. prosince si je vždycky pouštím, abych si navodila, že se blíží Vánoce, a dodnes mi doma zní jak u pečení vánoček, tak u té štědrovečerní večeře! On je prostě můj osobní Ježíšek. Takže když přišla možnost, že mu mohu upéct a dovézt svoji vánočku, bylo to pro mě nejvíc. Měla jsem z toho ohromnou radost. Od té doby se vídáme na Štědrý den každý rok.“ Jak tahle tradice vznikla? „Měla jsem tu čest jet s Karlem dvě nebo tři turné, nejdřív jako předskokan a pak už jako jeho host, a asi jsme na to nějak narazili. Nějak jsme se bavili, a tak vím, jak má rád sladké, třeba buchty plněné tvarohem a s rozinkama naloženýma v rumu. Dokonce dal fotku s nimi na sociální síť. Už mu je peču déle, a nikdy bych to takhle veřejně neříkala, je to soukromá věc, ale když to on sám prozradil, tak se ráda pochlubím! (smích)“ Vy jste ale kamarádka zejména jeho manželky Ivany, že? „S Ivanou jsme se potkaly, když dělala produkci v divadle, kde jsem hrála. Byla jsem překvapená, když jsem zjistila, že tam Ivanu vyzvedává Karel. Byl takovej plachej, bylo to úplně boží.“ Jaký je člověk? „Vnímala jsem ho vždy jako ikonu, legendu a jako úžasného zpěváka. Člověk je potom při osobním setkání překvapen, jak skromný, pokorný, příjemný a zábavný člověk to je.“ Vzpomínáte si na vaše úplně první setkání s Karlem? „Úplně přesně. Bylo mi šestnáct. On měl tehdy jako řidiče pana Smolu. Jeho manželka byla tanečnice skupiny UNO, ke které jsem chodila na tréninky, a pan Smola mi vždycky říkal, že nás třeba jednou s Karlem seznámí, protože byli v každodenním kontaktu. P���� ředstavovala jsem si vždycky, jak se na to setkání vyštafíruju, snila jsem o tom. Dopadlo to tak, že mi jednou po tréninku, když jsem byla zpocená a v teplácích, řekl, že musí Karlovi něco odvézt na Bertramku. Když jsme tam vjížděli, děsně mi bušilo srdce. Karel vyšel a… byl to prostě Karel. Na něm je úžasné, že nehraje žádné hry – takový, jaký je na jevišti, je i v soukromí. Jak jsem řekla, milý a příjemný člověk.“ A jaké to pro vás bylo postavit se s ním poprvé na jeviště? „To byly nervy! Byla jsem tenkrát taková zaskočená a skoro nic jsem neřekla. Zásadní zážitek pro mě byl, když jsem byla poprvé jeho hostem a zpívali jsme spolu písničku Můj ideál. Na konci jsem říkala, že můj ideál je právě on, protože to tak je. První koncert byl
9