Přeložila Mária Schwingerová
2019
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Lichtenfels, Sabine [Traumsteine. Česky] Snové kameny : cesta do věku tělesného naplnění / Sabine Lichtenfelsová ; z německého originálu Traumsteine - Reise in das Zeitalter der sinnlichen Erfüllung ... přeložila Mária Schwingerová. -- První vydání v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2019. -- 236 stran ISBN 978-80-7500-491-8 (brožováno) * 903.6 * 316.722:903 * 930.85 * 2-58 * (049) – megalitické památky – pravěké civilizace – dějiny civilizace – spiritualita – pojednání 930.85 - Dějiny civilizace. Kulturní dějiny [8]
Sabine Lichtenfelsová
Snové kameny Traumsteine Copyright © Verlag Meiga, 2017 Translation © Mária Schwingerová, 2018 Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2019 ISBN 978-80-7500-491-8
Milí čtenáři, snažíme se, aby naše knihy byly perfektní. Pokud i přesto objevíte v textu nějakou chybu, napište nám na nakladatelstvi@maitrea.cz a my ji rádi opravíme. Díky, Vaše nakladatelství
Obsah
I Předmluva ................................................................................ 3 Objev ....................................................................................... 9 Kamenný kruh ....................................................................... 17 Kameny reagují ...................................................................... 23 Na počátku byl sen ................................................................. 31 Ženská magie ......................................................................... 41 Konkrétní utopie .................................................................... 49 U pramene ............................................................................. 59 Pravzor lidského společenství ................................................. 69
II Úvod ...................................................................................... 85 Jak žili naši prapředci a proč postavili kamenný kruh ........... 89 Sen na věštebném kameni ...................................................... 97 Archetypální setkání s dvanáctiletou dívkou ........................ 101 Rada starších a kámen posvěcení .......................................... 107 Děti hvězd ............................................................................ 111 Říše rostlin a dětí ................................................................. 119
Spojení s dušemi zvířat ......................................................... 125 Posvátnost zvířat .................................................................. 125 Poselství delfínů .................................................................. 128 Strážce prahu před chrámem lásky ....................................... 133 Párové kameny, ta, jež naslouchá, a mistr hlasu ................... 133 Pokyny ohledně tělesné lásky ............................................... 137 Uvádění mladých mužů do světa erotiky .............................. 145 Oblast povolání a „vysílací stanice“ ...................................... 151 Období stáří, umírání a znovuzrození .................................. 157
III Úvod .................................................................................... Jak vstoupilo do světa zlo? .................................................... Sen o osobní lásce ................................................................ Kněžka Fatsala .................................................................... Meretin sen ......................................................................... Spojení s jinými kmeny ....................................................... Jak se člověk začal oddělovat od Nammu, stvořitelky světů .. Setkání s Nevar ................................................................... Setkání dvou kmenů ............................................................ Manu a Meret ..................................................................... Varování chrámové kněžky .................................................. Zárodek myšlenky o vlastnictví v lásce ................................ Ovoce nebylo zakázané, pouze z něj pojedli příliš brzy ........ Úder kyjem .........................................................................
167 169 175 175 176 178 181 181 182 185 186 188 193 193
Zrození strachu a násilí ........................................................ 196 Podmanění Meret – Meret nabízí jablko .............................. 197 Počátky vzpoury proti Nammu ........................................... 199 Nevařina předpověď ............................................................ 202 Další putování ...................................................................... 205 Pověření ............................................................................... 213 Slova na závěr ....................................................................... 219 Pramen ................................................................................ 219 Pramen a erós ...................................................................... 220 Provolání ke společenství všech živých! ................................ 222
Doslov .................................................................................. 225 Literatura ............................................................................. 233 Další informace .................................................................... 235
I
Předmluva
s megalitickým kruhem jsem hledala krajinnou oblast, kde by bylo možno zrealizovat dlouho plánovaný a připravovaný kulturní model. Tento kruh jsem přitom objevila spíše náhodou. Zanechal však ve mně dojmy a náznaky, které jsem nemohla nechat bez povšimnutí a které mě vedly k tomu, abych zkoumala pozadí vzniku tohoto kruhu stále důkladněji spirituální cestou. Setkání s kamenným kruhem hluboce ovlivnilo mé další duchovní i praktické zkoumání. Vystudovala jsem teologii, a tak jsem již mnoho let pracovala v oblasti spirituality a výzkumu náboženství. V posledních letech jsem se stále zevrubněji zabývala zdroji ženské religiozity, nicméně do té doby jsem měla jen velmi málo do činění s „prehistorií“ nebo vůbec s archeologickými tematickými okruhy. Jako zdroj informací jsem znala práci s médii, výzkum snů a meditaci světla. Ani reinkarnační transy mi nebyly zcela neznámé. Díky setkání s kamenným kruhem jsem se však seznámila se spiritualitou, kterou jsem mohla živě zakusit a o níž jsem v této podobě doposud nevěděla. Nazývám ji spiritualitou Země. Mohu také říci, že jsem se dostala do bezprostředního kontaktu s aspektem Bohyně: je to aspekt, v němž se setkáváme se samotnou Zemí jakožto božskou, posvátnou a obdařenou duší; lze ji pak prožít v božské dimenzi, s jejímiž různými projevy můžeme navázat vztah. Otevřela se možnost zásadně a přímo komunikovat se všemi živými bytostmi. Díky kamennému kruhu se rovněž otevřel pohled na určitou vnitřní konečnou podobu, již nazývám „entelechiální podoba“; nese ji v sobě každý člověk a vlastně by s ní mohl být v kontaktu neustále. Ve spojení s touto konečnou podobou jsem nalezla nové perspektivy pro způsob lidské existence, PŘED SVÝM PRVNÍM SETKÁNÍM
3
Snové kameny ochranu života a novou formu lidského společenství. Religiozita, která mi byla zprostředkována, není náboženstvím, jak jej známe. Není náboženstvím útěchy, nelze ho hledat na onom světě. Je náboženstvím tvorstva. Toto náboženství je samotným životem. Nepotřebuje zázraky, neboť zázrakem je veškerý život, jeho zákony a tajemství. Takovéto „vidění“ se mi pomocí kamenného kruhu stalo velmi blízkým. Po delším zkoumání transu, snu a meditace jsem se dotkla určité prehistorické paměti, která je soustředěna jako informace v kamenném kruhu. V jasných slovech a obrazech přede mnou vytanul život jednoho prehistorického kmene a pravěký sen o Nammu, jak byla v dávných časech nazývána Země, a tedy i Bohyně. Diferencovaně a v detailu jsem spatřila prehistorický život, prvotní sen tvorstva a konkrétní život vysoce rozvinutého nomádského kmene. Kamenný kruh se stal symbolem fungující společnosti, prosté násilí. Představuje pro mne biokosmickou paměť, biogenetický kód, jehož pomocí lze získat uzdravující vědění, vědění Země, které dávní lidé kladením kamenů vědomě předávali těm, co přijdou po nich. Toto vědění je nadčasové a veskrze velmi užitečné pro zodpovězení otázek, týkajících se formy společnosti, která by byla humánní a dlouhodobě udržitelná. Zjistila jsem, že v kamenném kruhu můžeme nalézt odpovědi na mnoha různých úrovních, vždy podle toho, na jaké úrovni se právě nachází tázající. Mluvím o prehistorické utopii, protože vidění, která jsem měla, se sice zabývají raně historickou minulostí, ale poukazují také na možnou a žádoucí budoucnost jako na reálně možnou vizi, jež však doposud zůstává čirou utopií. Mluvím o utopii, abych se vyhnula příliš ukvapeným diskusím o tom, zda to bylo ve skutečnosti tak, nebo snad přece jen zcela jinak. Mluvím o utopii v pojetí 4
Předmluva Ernsta Blocha a ve smyslu velkého nondum („ještě ne“) dějin. Nemohu podat žádný objektivně reálný důkaz o tom, co jsem viděla a zakusila, nicméně tyto souvislosti jsem sama prožila jako navýsost evidentní.* Domněnka, že má vize je něčím víc než jen utopií a že se její kořeny určitě dají propojit také s reálnými historickými fakty, byla posílena tím, že jsem zcela konkrétně řídila určitými sny nebo vizemi. Hledala jsem místa, která jsem viděla ve snu či v transu, a také jsem je našla. Tímto způsobem mě práce na této knize přiměla k cestě na Maltu, jež mi poskytla obdivuhodná potvrzení mých vizí. V okrscích maltských chrámů jsem nalezla jednotlivosti i postavy, které se mi ukázaly ve snu. Další cesty, k nimž jsem byla v kamenném kruhu vnitřně vyzvána, byly ještě přede mnou. V zásadě mě měly zavést na Krétu, měla jsem cestovat do Egypta, do Afriky – zejména do Núbie a Eritreje, ale také k Dogonům – do Indie a Tibetu. Tyto cesty jsem ještě nemohla reálně podniknout, ale při čtení těch nejrůznějších knih jsem našla podivuhodné odkazy a paralely. I jména, která mi byla vnuknuta na snových cestách, mi knihy pak později částečně potvrdily. Tak jsem si třeba v jednom lexikonu přečetla, že Nammu byla pradávnou bohyní uctívanou v Sumeru. Pro čtenáře se zájmem o historii jsem v závěru knihy sestavila speciální seznam literatury s tituly, které poskytují informace o skutečných historických paralelách velkých nenásilných kultur, jež popisuji já. Tuto knihu jsem dostala v kamenném kruhu takříkajíc „rozkazem“. Jak k tomu došlo, budu psát v samostatné kapitole. * Zabývat se minulostí, ze které chceme vyjít, je strhující tvůrčí proces. Myšlenka, že kýžená minulost může ovlivnit také kýženou budoucnost, je z filosofického hlediska velmi zajímavá.
5
Snové kameny Kniha se dělí na tři části, které lze číst nezávisle na sobě. První část líčí má první setkání s megalitickým kruhem a souběžné zážitky a záměry během pobytu v Portugalsku. Kontakt s kamenným kruhem také zásadním způsobem ovlivnil mé kroky týkající se budování Tamery, většího společenského modelu v Portugalsku; prožitky v tomto kruhu byly směrodatné pro mnohá rozhodnutí. Druhý díl podrobně popisuje kamenný kruh a život kmene, který reprezentuje, jak se mi vyjevil po četném dotazování. Dostala jsem souhrnné informace o porodu a těhotenství, výchově dětí, o mládí i stáří. Měla jsem možnost nahlédnout na soužití se zvířaty a rostlinami, na sociální struktury a subtilní rituály erotického života. Díky těmto vhledům mi vyvstával stále celistvější obraz o tom, jak by mohl – byť ve změněné a době přiměřené formě – vypadat i náš dnešní život, kdybychom opět rozvíjeli univerzální společenské formy, které odpovídají naší původní formě existence; kdyby bylo nedotčeno přirozené společenství, kdyby vstup do erotického života probíhal „organicky“ a byl provázen vědoucími dospělými. Mohla jsem si udělat také představu o prosté, bezprostřední religiozitě, která vnímá samotný život jako posvátný a nehledá záchranu v zásvětí – religiozitě, jež ctí posvátný charakter života, a proto nás vtahuje do každodenní existence. Měla jsem možnost zakusit, do jaké míry by se náš život změnil, kdyby zmizel strach ze smrti a my bychom dokázali znovu objevit pocit bezpečí ve všehomíru. Vize této možnosti mne utvrdila v názoru na to, nakolik odcizený je již život našich západních kultur. Jakmile se přede mnou tak harmonicky a celistvě rozprostřel život z minulosti, samozřejmě se mi vtírala i otázka: Jak vůbec vznikl útisk a násilí? Proč se za ta tisíciletí rozvinula tato strašlivá kultura odcizení? 6
Předmluva Obsáhlých vhledů ohledně vzniku násilí a dějinného obratu směrem k patriarchálním strukturám moci a nadvlády se mi dostalo nejprve v kamennému kruhu a později v hlubší podobě i na Maltě. Tyto informace podrobně popíši ve třetí části. Na základě osobního případu dvou milujících se lidí budu vyprávět o tom, co se všude stalo mezi pohlavími a jaké „pole“ se mezi nimi vytvořilo. Toto pozorování samo jistě nepostačí k objasnění vzmachu násilí mezi lidmi, nicméně jeví se jako důležitý aspekt, který v učebnicích dějepisu nenajdeme. K nástupu kulturní změny zajisté podstatně přispělo zemědělství, chov dobytka, doba ledová a další aspekty, ale jenom zřídka nacházíme dostatečné objasnění toho, proč po dlouhé existenci pokojných, matriarchálně založených kultur, na sebe náhle strhly moc patriarchální válčící národy. Proč bylo náhle všude zavedeno manželství? Proč se všude v mytologii jednotlivých národů poddaly bohyně bohům? Jak mohl Zeus přinutit Héru ke sňatku? Důkladnější náhled na počátek boje mezi pohlavími mi i zde odhalil nové poznatky. Také upadnutí do dědičného hříchu, popsané ve Starém zákoně, jsem najednou byla schopna spatřit na dějinném pozadí, jež bylo pro mne úplně nové. A pomocí těchto popisů mi bylo stále jasnější i to, jakým způsobem se informace mohly a mohou šířit po celém světě, a vytvářet tak určité „pole“. Při psaní této knihy jsem narazila na mnohé vnitřní i vnější meze, vždy se však za nimi otevřel podivuhodný svět, který poukazuje na možnou budoucnost, takže naděje trvá. Nicméně s těmito poznatky je stále méně možné neúčastně pozorovat či ignorovat bídu současného světa; zevnitř nás nutí k proměně, účasti a rozhodnutí. Člověk zjišťuje, jak intenzivně se mu mění úhel pohledu na vlastní život i možnosti. S novou silou se hlásí vyšší odpovědnost 7
Snové kameny za formování vlastního života i života všech tvorů, jež byly stvořeny spolu s námi. Kdo se vydá tímto směrem, přijde na to, jak hluboce je zakořeněná naše víra v destruktivní svět, do něhož se musíme bezmocně zařadit, ve svět násilí a zločinu, který všude vykrmují a živí média. Přijde však i na to, že cosi v duši již lomcuje tvrzemi této víry a chtělo by nám otevřít zcela novou perspektivu a vidění světa. Kdo dokáže číst mezi řádky, možná zmobilizuje knihovnu svého života, vlastní prehistorickou paměť, a znovu nalezne zlomky oné prapůvodní důvěry a síly, která nás všechny kdysi spojila s tvorstvem. Možná se dostatečně inteligentní bytosti spojí, aby navzájem spolupracovaly a rozvíjely nové formy soužití – ve jménu uzdravení této planety, Země. Bez nových forem lidského společenství asi sotva dokážeme smysluplně řešit záhadu a dobrodružství lidského života. Snad se tato kniha stane pro některé podnětem, aby si vzpomněli, proč jsou tady. Kéž se znovu probudí vize života beze strachu a co možná nejvíce lidí se začne podílet na této původní kvalitě bytí. Na základě zaznamenaných událostí se zdá, že tvorstvo v nás a naším prostřednictvím ještě stále sní sen o ráji a chtělo by jej uskutečnit. Děkuji všem silám, které mi pomáhaly při psaní této knihy. Děkuji prapředkům, že nám zanechali megality, děkuji Bohyni za její vedení a děkuji přátelům v Tameře, kteří mě plně podporovali v tomto konání a v této realizaci. Svým nakladatelům pak děkuji za to, že zveřejnili tyto texty a zpřístupnili je širokému čtenářskému publiku.
8
Objev
V ÚNORU ROKU 1994 JSEM spolu se svým přítelem Paulem, s nímž
jsem již několik let připravovala svá předsevzetí, podnikla cestu do Portugalska. Tehdy jsem měla 39 let, ale byla jsem rozhodnutá znovu začít a rozšířit si život o další perspektivu. Hledala jsem pozemek, abych mohla uskutečnit svůj dlouho hýčkaný sen – vytvořit průkopnickou osadu pro ty, kdo zkoumají budoucnost. Chtěla jsem zorganizovat táborové společenství, k němuž jsem hodlala přizvat vědce, umělce a průkopníky ze všech oblastí bádání. Akce sloužila k prozkoumání možnosti, zda by bylo Portugalsko vhodnou zemí, kde bych mohla uskutečnit svůj sen – sen o konkrétní utopii. Tento sen mě provázel již od počátku studia, a navzdory mnoha obtížím na své cestě jsem doposud nebyla ochotna se ho vzdát. Rok předtím jsme v Portugalsku spolu s různými americkými přírodovědci zorganizovali setkání k tématu globálního ekologického uzdravení. Našli jsme si k tomu nádherné místo na západním pobřeží, a nyní jsme chtěli zmobilizovat peníze i lidi, abychom toto místo mohli koupit. Abychom prozkoumali, zda jde z hlediska dlouhodobé životní perspektivy o to skutečně pravé místo, rozhodli jsme se pokud možno zorganizovat na tomto místě druhý tábor. Stoupající násilí v Německu, depolitizace lidí, jejich příklon ke konzumnímu myšlení a jasně citelný posun doprava – to vše mě motivovalo k hledání místa mimo Německo. Cesta mě vedla neustále do Portugalska, neboť to se mezi evropskými zeměmi zdálo být pro náš záměr nejvhodnější. Paul a já jsme tentokrát k realizaci svých plánů měli přesně dva týdny; pak mi odlétalo letadlo zpátky do Lanzarote, kde jsem tenkrát bydlela. 9
Snové kameny Vždy nám bylo nápadné, že jakmile mineme španělsko-portugalskou hranici, obklopí nás zcela jiné lidské klima – jako bychom s překročením hraniční řeky Guardiany opustili také Evropu. Nesetkávali jsme se zde s mužskými hrdiny, kteří by poněkud zkoumavým pohledem hodnotili ženy, jak je to jinak zvykem, nýbrž velmi odevzdané, klidné muže, kteří s ženami jednali všude se zvláštní úctou a pozorností. Když jsme sedávali v kavárně a pili biku,* číšníci zpravidla přinášeli účet nikoli muži, nýbrž mně. Mohlo to působit zvláštně, ale v celém Portugalsku, kromě několika případů ve velkoměstech, jsem nikdy neuslyšela šovinistický výrok. Když jsme vstupovali do menších kostelů, nacházeli jsme tam oltáře s těmi nejrůznějšími ženskými postavami. Většina kostelů nesla titul Nossa Senhora,** a zdálo se, že všude jsou úctyhodné ženy dostatečně zastoupeny. Velmi často jsme nalézali Senhoru fátimskou nebo také guadelupskou. Ježíš zde zjevně hrál spíše podřízenou roli. V mnoha kostelech jeho zobrazení dokonce úplně chybělo. Vybavení mělo v sobě většinou cosi hravého, téměř dětského. Ačkoli Portugalsko je katolickou zemí, kde údajně sídlili první křesťané již r. 60 po Kr. a křesťanské náboženství zde bylo zavedeno již za císaře Konstantina, jevilo se mi vším, jen ne katolickou zemí. Přes veškeré války a podmanění se zde očividně zachoval základní matriarchální duch, aspekt, který mne s touto zemí velmi intimně spojuje. Láska k této zemi stoupala s každou návštěvou. Vnitřní vedení mě poslalo hledat pozemek jednoznačně do Portugalska, a přesto jsme zvenčí naráželi na překvapivě mnoho překážek. A tak jsme se rozhodli, že na jeden den přestaneme s intenzivním hledáním místa a uděláme si výlet do vnitrozemí. *
Bica – portugalská variace kávy espresso. (Pozn. překl.).
** Port. „Naše Paní“, tj. šlo o kostely zasvěcené Panně Marii. (Pozn. překl.).
10
Objev Pod zataženou oblohou a po úzkých silnicích s četnými výmoly jsme pozvolna vyjeli směrem na Évoru, středověké město v srdci Portugalska. V této krajině se nachází velmi mnoho historicky významných míst. Cestou jsme přemýšleli o dějinách, pokroku a evoluci. Spekulovali jsme o otázkách vzniku člověka a jeho historie. Pohrávali jsme si s myšlenkou, že již od pradávných dob existovaly vysoce rozvinuté duchovní kultury, které dospěly k plnému rozkvětu a poté tiše a nenápadně zanikly, aniž by po sobě zanechaly nějaké stopy. Bavili jsme se představami o tom, jaké asi stopy by zanechala naše kultura, totiž stopy, které by nešlo smýt příliš brzy. Lidé by ještě tisíce let všude nacházeli nezničitelné plasty, podobně jako počítačové čipy, a dumali by, k jakému účelu asi sloužily. Paul byl povoláním automechanik. Měl rád motor mercedesu a jeho viditelnou kvalitu. Měl stabilní vztah ke všem hmotným věcem a k motorům se choval tak, jako by to byly ženy. Abychom to nechápali v šovinistickém smyslu, musím říci, že ženy miloval a ctil. Sám sebe definoval jako opak duchovního člověka, ale miloval filosofii a historii. Již to byla zvláštnost, že na mé spirituální cestě mne provázel právě on; materialista a teoložka! Již několik let byl mým průvodcem při realizacích různých táborů. Měli jsme přátelský vztah vyznačující se občasnými prudkými střety i počínající tělesnou láskou. Právě to se osvědčilo jako realistické vzájemné doplňování. Jakmile se jeden z nás stal ve svém světonázoru příliš domýšlivým, druhý mu byl vždy vyrovnávajícím činitelem. Mluvili jsme o tom, že naše kultura je za celá tisíciletí tou nejzvrácenější a životu nejvíce nepřátelskou. Možná pouze odcizené kultury zanechávaly tolik stop. Celá technologie, konstrukce strojů, silniční sítě, obrovské budovy – podobně zvrácené jako již u Římanů. 11
Snové kameny V podstatě nepochopitelné je již to, že tyto síly ničení existují po celé věky. Brzy zde nezůstanou žádné původní národy, neboť moderní člověk ve svém bludu o pokroku již stihl zničit všechny prvky, které ještě souvisely s rozdílnými kulturami a myšlenkovými zvyklostmi. Brzy se všechno ponoří do úžasného nového světa, kde se budeme pohybovat mezi Disneylandem a McDonaldem a pro zbytek prožitkového světa si chodit do kina. Jaký důvod ještě máme k tomu, abychom uvěřili, že se lidské v člověku jednou prosadí, případně že bude možno uskutečnit nějakou budoucnost, pro niž by stálo za to žít a milovat? Člověk někdy může mít dojem, že sklon k ničení je v něm mnohem silnější než pud sebezáchovy. V sedmdesátých letech jsme se ještě domnívali, že této kultuře lze uniknout. Představovali jsme si, že se společně s přáteli vystěhujeme a že pak bude vše jiné. Až postupem času jsme zjistili, že se nic nezmění, neuskutečníme-li revoluci v nitru; jinak se člověk bude řídit vždy stejnými vzorci myšlení a chování, kdekoli bude žít. Máme vysoce rozvinuté vojenství, ekonomiku a technologii, ale v lásce jsme neandertálci – přičemž neandertálci byli ještě možná moudřejší než my. Není tedy náš sen o svobodnějším životě v prosté krajině pouze únikem před realitou? Neobešlo nás ani zklamání z toho, že i v požehnaném Portugalsku existuje byrokracie. To jsme přirozeně tušili již dříve. Nečekali jsme, že s překročením hranice vejdeme přímo do země zaslíbené, ale proč jsme měli hned na začátku narazit na tolik překážek? Každopádně jsem musela konstatovat, že se ve mně nahromadil vzdor vůči vnitřnímu vedení. Takzvanému vyššímu Já se to řekne, když nemá tolik materiálních problémů, s nimiž se člověk stále setkává! Dostali jsme se do bodu, kdy měla být naše vůle k realizaci ještě jednou důkladně prověřena. „Uchovej si otevřenost vůči všemu novému,“ napomínalo mě nitro. „Tento den bude ještě dlouhý. Dívej se do světa 12
Objev a vnímej. S hledáním je to jako s láskou. Jakmile se na svého milovaného příliš upneš, do vztahu již nemůže plynout žádný svět a láska již nebude svobodná.“ Dělala jsem tedy, co se dalo, a vyprávěla Paulovi, co se mi odehrává v nitru, zatímco naše auto zastavilo před odbočkou do centra Évory. Rozhodli jsme se jet do města a opatřit si nějaké informace v turistickém centru. Středověké město nás nezvalo právě ke spočinutí. Momentálně jsme netoužili po ruchu, a historické údaje o Římanech ve městě, o inkvizici a upalování čarodějnic na jednom z mnoha míst, či o kostnici, v níž bylo pro chrám Páně shromážděno přes 5000 lidských koster, nám náladu nijak nezvedly. Tak jsme usoudili, že si Évoru prohlédneme, až budeme odpočatí, a nyní budeme hledat spíše nějaká klidnější místa. V jednom prospektu jsme našli zmínku o megalitech, dolmenech a kamenném kruhu v blízkém okolí. Pocházejí prý až z pravěku. Před časem jsem v meditaci měla velmi silné vnuknutí, že v oblasti kolem Évory existují staré prehistorické lokality a megality, které bych měla bezpodmínečně navštívit, jelikož budou pro mě důležité. Ptala jsem se přátel a známých, ale nikdo o tom nic nevěděl, a poté jsem na to skoro zapomněla. Nyní jsem byla překvapená a zvědavá. Už dlouho jsem toužila poobdivovat nějaký ten pověstmi opředený doklad z úsvitu dějin, jako například Stonehenge, a teď se mi k tomu nabízela příležitost v bezprostředním okolí. Rozhodli jsme se tedy podniknout výlet ke kamennému kruhu. Klábosili jsme spolu dál, dokud jsme nespatřili informační tabuli, kde bylo napsáno Guadalupe-Almendres, takže jsme s vozem podle ní odbočili z hlavní silnice na úzkou štěrkovou cestu. Nyní mezi námi zavládlo ticho. Vstoupili jsme do magické krajiny. Oblačné nebe se lehce tu zatahovalo, tu rozjasňovalo a celou scenérii zaplavilo světlem brzy zapadajícího slunce. Všude byly 13
Snové kameny velké balvany přímo uprostřed pastvin, jako by je tam někdo odložil. Korkové duby slavnostně a ve větších vzdálenostech vztahovaly k nebi své těžké větve, přičemž je rozprostíraly nad zemi, jako by jí chtěly poskytnout ochranu před horkem žhnoucího slunce a prudkými průtržemi v zimě. Tyto stromy mi vznešeným tvarem připomínaly německé duby, měly však přesto zcela vlastní, typicky jižní charakter, a vedly fantazii ihned do krajiny pastýřské kultury, prostoty, bylinkářek, zemědělských svátků, rozlehlosti a touhy. Stromy poukazovaly na jiný čas a člověk cítil, že již nebudou žít dlouho. Byly obestřeny nádechem smutku a melancholie. Tušili jsme, že kultura pastýřského lidu již dávno pohasla a minulé věky připomínaly pouze staré, větrem ošlehané tváře. Na venkově potkáváme pouze starší lidi, útěk z vesnic již dávno započal i v Portugalsku. Jaká kultura přijde v blízké či vzdálené budoucnosti, ještě z dojmů, které se mne dotkly, nebylo možno vyčíst. Ze stromů se ke mně sneslo cosi jako prosba: „Než dosloužíme, vezmi si ještě od nás ty poslední informace. Musíme vám vyprávět tajemství, která nejsou sepsána v žádných knihách, neboť lidé si v našem stínu vyprávěli pohádky, zde si rozdělovali chléb a ústně si předávali to, co se pod nadvládou Římanů, Gótů a Maurů či v době portugalského námořního panství nikdy nemohlo říci veřejně a nahlas. Tomu jsme naslouchaly celá staletí. Toto tajemství střežíme, ale nebude již trvat dlouho a zahalíme se do mlčení; z našich odumřelých zbytků se bude těšit pouze hmyz, který si v nich postaví svá obydlí. Patří k naší matriarchální povaze, že chceme být užitečné. Až to pomine, odejdeme.“ „Podívej se sem,“ řekl tiše Paul a prstem ukázal dopředu. Vyděšeně jsem se probrala ze svých zamyšlených snů, překvapená, do jaké snové konstrukce mne korkové duby zavedly, a z dálky jsem vlevo od cesty uviděla velké, jasné, vztyčené kameny. Leskly se ve světle, vlhké od deště. Pocítila jsem zbožnou bázeň, jako bych se 14
Objev přiblížila k nějaké svatyni. Bylo to poprvé, co jsem cílevědomě jela k takovéto staré historické památce, a udivilo mě, kolik posvátných pocitů mohou ve mně vyvolat tak jednoduché kameny. V kostelích mě jenom zřídka uchvátí posvátná hrůza, neboť studium teologie mi důkladně otevřelo oči, abych si uvědomila, kolik krve a ukrutnosti se s křesťanskými svatyněmi zpravidla pojilo. Zejména ženám nepřipadne snadné reagovat zde náboženskou úctou; jako by tyto svatyně byly postaveny k našemu trvalému útisku a jako by v nich byla definitivně vymazána vzpomínka na naše pozitivní ženské zdroje a počátky. V jejich přepychu a okázalé zbožnosti mnohdy vězí také veliká vůle k ničení. Zde, v kamenném kruhu, se mi stalo něco jiného. Nebyly tu myšlenky na krutost církevních dějin. Cosi nového, a přesto odpradávna známého, mě přátelsky vítalo doma, ale zároveň ve mně vzbuzovalo bázeň.
15
Kamenný kruh
CELÝ KRUH SE ZDÁL být mnohem větší, než jsem čekala. S tichým
úžasem jsme hleděli na megality. Na mýtině uprostřed lesa, na svahu lehce nakloněném k východu, stálo devadesát dva kamenů, uspořádaných do kruhu, nebo lépe řečeno, do oválu. Místo působilo přátelsky a současně vznešeně. Z jaké doby pocházejí tito kamenní obři? Nacházíme se na místě, kde se konaly slavnosti, anebo se zde tančilo či věštilo? Kdo postavil tyto kameny, a k čemu? Jak přetrvaly celá staletí či tisíciletí? Ční zde tak důstojně, jako by byly skutečnými osobnostmi. Začalo opět pršet, a tak jsme nejprve zůstali mlčky sedět v autě. Pak jsem otevřela dveře a v jemném mrholení jsem kráčela ke kruhu. „Kde je tu vlastně vchod?“ ptala jsem se sama sebe. Kupodivu se mi udělalo trochu nevolno. Stála jsem před megalitem, který vypadal jako postava strážce. „Smím vstoupit?“ zašeptala jsem si pro sebe tiše, skoro jako dítě, a v duchu jsem přitom oslovila kámen, jako bych mohla mluvit přímo s ním. Celým tělem mi začalo brnět, jako by bylo poseté tisíci špendlíky. Jako by mě přímo u vstupu do svatyně „odklikli“ dva strážci; podobnou věc lze vnímat u delfínů, když se chtějí jeden druhého dotknout. Měla jsem pocit, že jsem přijata, a jakási energie mě vtahovala do kruhu. „Všímej si všeho, co pocítíš. Není jedno, kam zde člověk vstoupí, chce-li získat nějaké informace,“ to vše mnou projelo jako blesk. Při vcházení jsem v oblasti žaludku pocítila cosi jako nakopnutí elektrickým proudem. Zpočátku se nevolnost zvětšovala, ale poté jsem se dostala do stavu zcela zvláštní bdělosti, vysoké energie a lehkosti. Kdosi v nitru mi zakázal jakkoli komentovat sama sebe. Posadila jsem se doprostřed kruhu na plochý ležatý kámen a zavřela jsem oči. Měla 17
Snové kameny jsem dojem, jako by se vše kolem mě točilo jako na kolotoči. V těle a zejména v hlavě mi začalo tepat, a poté mě zaplavily obrazy a myšlenky. Byly to obrazy z dávno minulých věků. „Vzpomeň si na svou minulost, dávno před prvotním křesťanstvím.“ To byla věta, která se neustále opakovala a kterou jsem si zapamatovala. Náhle jsem měla pocit, jako bych přišla domů a spadlo ze mě veliké napětí. „Zde najdeš spoustu informací, jež budeš potřebovat k nalezení správného místa a k budování svého projektu. Budeš sem chodit ještě často.“ Byla jsem zmatená, ale také stále zvědavější. Přestalo pršet a také Paul vystoupil z auta. Nejdříve dlouho seděl na velkém ležatém kameni, který se nacházel v horní půlce kruhu. Pak si na něj lehl a já zjistila, že usnul. Je to asi zvláštní kámen, nicméně vždy jsem se divila, jak Paul dokáže tak rychle usnout. Chodila jsem kolem různých kamenů a všimla jsem si, že na každý tělesně reaguji. U jednoho mě začalo svědit na hlavě, u druhého mi začalo být teplo u ledvin, další jsem vnímala zvlášť intenzivně v oblasti krku. Jako by měl každý z nich zvláštní energii. Ještě jednou jsem si sedla na menší ploský kámen, který se zdál být umístěn v energetickém centru kruhu, a zavřela jsem oči. Opět se začalo vše točit. „Pochopíš-li tento energetický proces, pochopíš podstatu telepatie. Vnitřně si vyhledej místo, kde nebudeš mít závrať a kde dosáhneš klidu. Je to pro vás důležité. Musíte sesbírat znalosti, jak přežít, již dlouho je na čase, abyste opustili staré návyky a rozvíjeli nové. To pro dnešek stačí. Přijdeš sem ještě mnohokrát.“ Otevřela jsem oči, podívala se na Paula, který se právě probudil, a poznamenala: „Zase je vidět, že vůbec nejsem duchovní člověk. Přemohla mě natolik klidná energie, že jsem prostě usnul, i když jsem se chtěl něco dozvědět o kamenech. Ale udělalo mi to opravdu dobře. Je to velmi uvolňující místo, tak klidné a tak slavnostní! Všechny starosti odpadnou a člověk se může fantasticky vyspat.“ Vypadal skutečně dobře a svěží, jako by naráz omládl. 18