0365019

Nora Robertsová

V PASTI LÁSKY

Nora Robertsová V PASTI LÁSKY

Překlad Zdeňka Zvěřinová

Název originálu: The Pride of Jared MacKade První vydání: Silhouette Books, 1995 Překlad: Zdeňka Zvěřinová Odpovědný redaktor: Ivana Čejková Jazyková korektura: Dana Wotřelová

© 1995 by Nora Roberts © For the Czech Republic edition by HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa 2019 Všechna práva vyhrazena, včetně práva na reprodukci celého díla nebo jeho částí v jakékoliv podobě.

Tato kniha je vydána na základě licence Harlequin Books S.A. Všechny postavy v této knize jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, žijícími či zesnulými, je čistě náhodná.

HarperCollins je ochranná známka, jejímž vlastníkem je HarperCollins Publishers, LLC, New York, USA. Název ani známku nelze použít bez souhlasu vlastníka.

Ilustrace na obálce byla použita po dohodě s Harlequin Books S.A. Všechna práva vyhrazena.

HarperCollins Polska sp. z o.o.

02-516 Warszawa, ul. Starościńska 1B lokal 24-25 Cover: Emotion Media, Poland Sazba: Studio Editio, Poland Tisk: OZGraf Olsztyńskie Zakłady Graficzne S.A.

ISBN 978-83-276-4154-0

Pro ženy s minulostí

PROLOG Lesem se rozléhal válečný ryk a dusot nohou. Vojáci se soustředili na bitvu a polem za hradbou stromů občas otřásla dělostřelba. Vzduch byl prosycen řinčením zbraní a křikem raněných.

Přišli už o spoustu životů a ti, kteří přežili, prahli po odplatě.

Listí, na sklonku léta stále bujné a zelené, vytvářelo nad jejich hlavami klenbu, přes kterou do zvířeného prachu pronikaly slabé sluneční paprsky. Do sálajícího horka stoupal výrazný zemitý pach.

Jareda MacKadea nenapadalo jiné místo, kde by byl šťastnější, než tento přízraky pronásledovaný les.

Byl důstojníkem Unie, kapitán. Pochopitelně musel všem velet, protože mu bylo dvanáct a jako nejstarší měl na to právo.

Jeho vojsko tvořil bratr Devin, který se jako desetiletý musel spokojit s hodností desátníka.

Jejich poslání bylo jasné. Rozprášit povstalce.

Protože válka je vážná záležitost, Jared si vypracoval strategii. Vybral si do své jednotky Devina, protože ten uměl plnit rozkazy a také měl skvělé nápady.

A v bezprostředním boji muže proti muži bojoval jako lev.

Rafe a Shane, další MacKadeovi bratři, se také uměli prát, ale Jared věděl, že se chovají příliš impulzivně. Dokonce i teď, zatímco Jared trpělivě čekal v úkrytu, divoce pobíhali po lese, výskali a halekali.

7

„Dej si bacha, co nevidět se rozdělí,“ varoval Devina, zatímco spolu dřepěli v křoví. „Rafe si myslí, že nás vytáhnou ven a dají nám nakládačku,“ odplivl si, protože mu bylo dvanáct a plivání bylo senzační známkou dospělosti. „Nemá vojenský důvtip.“ „Shane nemá vůbec žádný důvtip,“ přidal se Devin s očekávaným bratrským pohrdáním.

Oba chlapci s rozcuchanými černými vlasy a hezkými obličeji špinavými od hlíny a potu se zakřenili. Jared se rozhlédl po lese očima v barvě zelené trávy. Znal tu každý kámen, každý pařez, každou vyšlapanou pěšinku. Často sem chodil na procházku nebo jen tak posedět. A poslouchal vítr ve větvích, šustění veverek a králíků. Šepot přízraků.

Věděl, že tu kdysi bojovali a umírali lidé, a fascinovalo ho to.

Vyrostl s bratry na bojišti občanské války u Antietamu v Marylandu a jako každý kluk znal všechny intriky, chyby, vítězství i tragédie onoho osudného zářijového dne roku 1862.

Bitva, která toto místo zapsala do dějin jako nejkrvavější den občanské války, podněcovala chlapeckou představivost. S bratry pročesávali každé místo na bitevním poli, hráli si na mrtvé na úvozové cestě, jíž se kvůli tomu masakru od té doby přezdívalo Krvavá, a běhali po kukuřičných polích, kde kdysi dávno sežehl usychající klasy černý střelný prach.

Mnoho nocí přemýšlel o boji bratra proti bratrovi – o skutečném boji – a uvažoval, jakou roli by asi sehrál, kdyby se v té hrozné a zároveň hrdinské době narodil.

Nejvíc ho však fascinovalo, že lidé pokládali život za vznešenou ideu. Často, když mlčky seděl obklopen stromy, snil o tom, že také bojuje za nějakou významnou myšlenku a umírá jako hrdina.

Matka mu často říkala, že člověk potřebuje mít cíl a při úsilí ho dosáhnout i silnou víru a hrdost. Potom se sytým hlubokým hlasem zasmála, počechrala mu vlasy a ujistila ho, že jemu hrdost nikdy chybět nebude. Už teď jí má až příliš.

8

Chtěl být ze všech nejlepší, nejrychlejší, nejsilnější a nejchytřejší. Nebyl to snadný úkol, zvlášť se třemi stejně cílevědomými bratry. A tak se dral stále dopředu. Učil se déle, bojoval zaníceněji a pracoval usilovněji.

Jared MacKade se nikdy nesmířil s prohrou. „Už jdou,“ pošeptal bratrovi.

Devin přikývl. Slyšel praskání větviček i šustot v křoví a čekal na pravou chvíli. „Tamhle je Rafe. Shane nás obchází zezadu.“ Jared nezpochybnil Devinův úsudek. Jeho bratr měl instinkty jako divoká kočka. „Já si vezmu na starost Rafea. Ty tu zůstaň, dokud na nás nezaútočí. Až Shane přiběhne, zlikviduj ho.“ Jaredovi se rozzářily oči dychtivým očekáváním. Oba bratři si krátce stiskli ruce. „Vítězství nebo smrt.“ Nejdřív Jared zahlédl záblesk vybledlé modré košile, rozmazanou pohybující se skvrnu, jak nepřítel přebíhal od stromu ke stromu. Trpělivě jako had čekal a čekal. A potom s výkřikem, při kterém tuhla krev v žilách, vyskočil z úkrytu.

Jako blesk se vrhl na Rafea a srazil ho na hrbolaté zemi do divokých trnitých ostružin.

Ten překvapivý útok vyšel na jedničku, ale Jared nebyl takový blázen, aby si myslel, že to tím skončí. Rafe byl nelítostný soupeř – což by na základní škole v Antietamu dosvědčilo každé dítě. Pral se s ďábelskou rozkoší, jíž Jared dokonale rozuměl.

Neexistovalo nic lepšího než zmlátit někoho v horký letní den, kdy hrozilo, že brzy začne škola, a dopolední povinnosti na farmě už měli za sebou.

Trní jim trhalo oblečení a škrábalo je do krve. Oba chlapci se skutáleli na pěšinu, tloukli se pěstmi i lokty a zarývali tenisky do hlíny, aby získali lepší oporu. Kousek od nich se odehrávala další bitva doprovázená nadávkami, hekáním a uspokojivými nárazy těl na tlejícím uschlém listí.

Bratři MacKadeovi byli v sedmém nebi.

9

„Jsi mrtvý, ty povstalecká kryso!“ vykřikl Jared, když se mu podařilo znehybnit Rafea zápasnickým chvatem. „Vezmu tě s sebou do pekla, modrokabátníku!“ houkl na něj Rafe.

Nakonec, protože jejich síly byly velmi vyrovnané, se špinaví, udýchaní a rozesmátí skulili vedle sebe.

Jared si otřel krev z popraskaného rtu, obrátil hlavu a podíval se, jak si jeho vojsko vede v boji proti nepříteli. Domníval se, že Devin to odnese monoklem, a Shane měl skobu na kalhotách, což si všichni pěkně odskáčou.

Spokojeně vydechl a pozoroval, jak se sluneční paprsky prodírají mezi listím. „Chceš je od sebe odtrhnout?“ zeptal se ho Rafe bez velkého zájmu. „Ne.“ Jared si nenuceně otřel krev z brady. „Sami už mají skoro dost.“ „Jdu do města.“ Rafe stále sršící energií vstal a oprášil si kalhoty. „K Edwině na limču.“ Devin se přestal prát se Shanem a pohlédl na něj. „Máš peníze?“ Rafe se zvlčilým úsměvem zacinkal drobnými v kapse. „Možná.“ A po té výzvě si odhrnul vlasy z očí a dal se na úprk.

Další pobídku k úžasné vyhlídce, že vytřesou čtvrťáky Rafeovi z kapes, Devin a Shane nepotřebovali. Najednou stáli na stejné straně barikády. Rozpletli se ze vzájemného sevření, vyškrábali se na nohy a rozběhli se za ním. „Pospěš si, Jare,“ křikl Shane přes rameno. „Jdeme k Edwině.“ „Běžte napřed. Doženu vás.“ Přesto dál ležel na zádech a díval se na slunce probleskující mezi listím. Jak dusot kroků utichal, připadalo mu, že kolem něj zuří dávná bitva. Slyšel dunění děl a křik umírajících.

A potom, v mnohem větší blízkosti, uslyšel přerývaný dech vyděšených zbloudilců.

10

Zavřel oči. Duchy tohoto lesa znal natolik důvěrně, že ho jejich společnost nezneklidňovala. Rád by se s nimi seznámil, aby se jich zeptal, jaké to je riskovat život i duši. Milovat něco, nějaký ideál nebo smysl života natolik, že je brání za každou cenu.

Domníval se, že pro svou rodinu, pro rodiče a bratry by to udělal. Jenže to bylo něco jiného. To byli příbuzní.

Jednoho dne, slíbil si, se proslavím. Lidi se na mě budou dívat s vědomím, že jsem Jared MacKade, který něco znamená. Muž, který pokaždé udělá, co je potřeba, a nikdy se k žádné výzvě neobrátí zády.

11