0359102

Obsah Pozvánka do říše voňavé gumy America first!

Velký Wrigley Chewing gum jde do války Letem žvýkačkovým světem „Žvejka“ v ústech našinců „Hmm, Juicy Fruit…“ Pošilhávali jsme po Západu Sbírám, sbíráš, sbíráme Za hranicemi obyčejného sběratelství Žvýkačkový komiks a jeho Dvorana slávy Žvýkací guma dnes a zítra Můj život se žvýkačkami Bibliografie

Pozvánka do říše voňavé gumy Když se v hovorové češtině řekne, že někdo mele pantem, může tím být myšlen nejen neúnavný mluvka, který nikoho nepustí ke slovu, ale i ten, kdo holduje žvýkačce a žvýkání. Nabízí se ještě další, ne zrovna lichotivé přirovnání k jistému přežvýkavci, ale tomu se raději v úvodu této knížky vyhněme. Žvýkací guma. Pochutina rozšířená dnes po celém světě. Na­sládlá hmota s mnoha pří­chutěmi, která se v ústech dříve či později změní v gumu bez chuti a zá­pachu. Ačkoliv mnozí lidé vnímají žvý­kačky jako ničitele zubních plomb, ve skutečnosti jsou naopak velmi užitečné.

Po­kud něco z úst vytáhnou, jsou to jen narušené výplně nebo takové, pod nimiž vzniká kaz. Žvýkání žvýkaček – zejména bez cukru – zvyšuje tvorbu slin, které smý­vají ze zubů zbytky jídla a napomáhají neutralizaci kyseliny plaku poškozujícího zubní sklovinu. Kromě toho udržují ústní dutinu svěží a žvýkači dodávají, alespoň v první fázi, vonný dech. Ale to ještě není všechno. Podle lékařů a psychologů žvýkání zrychluje krevní oběh, prokrvuje dásně, okysličuje mozek a zvyšuje schopnost koncentrace. Vědecké studie dokazují, že žvýkání žvýkaček uvolňuje sva-

lové a psychické napětí a pomáhá lépe se vyrovnávat se stresovou zátěží. Žvýkací guma obsahuje v průměru jen 5 až 10 kalorií a v průběhu dne zmenšuje chuť na malá jídla mezi snídaní, obědem a večeří.

Přes všechna zmiňovaná pozitiva je však třeba říci, že žvýkačka není jediným, ba ani základním prostředkem hygieny dutiny ústní. Nijak nezmenšuje důležitost pravidelného čištění zubů kartáčkem s nanesenou pastou, ani neeliminuje roli mezizubních kartáčků, které nejlépe zbaví těžko dostupná místa v mezerách mezi zuby zbytků jídla. Žvýkačka je jen doplňkem ústní hygieny, který snižuje tvorbu zubního plaku a kyselosti v ústech.

Zdálo by se, že fenomén rozžvýkané a přežvýkávané neúhledné různobarevné hmoty je předchozím konstatováním vyčerpán a těžko mu přisuzovat ještě nějaký další význam. Opak je však pravdou !

Uplynulé století plné válek, politických zvratů a společenských proměn přisoudilo žvýkací gumě – anglicky chewing gum – i další role, z nichž na prvním místě uveďme, a to nejlépe v jazyce někdejší komunistické propagandy, roli „nástroje ideologické diverze“. V době po druhé světové válce se žvýkačka stala součástí těch

(7)

nejvýraznějších symbolů či chcete-li ikon západního, respektive amerického způsobu života, což dnešní mladí lidé už asi těžko pochopí a hlavně neprocítí ; stejně jako jim v konzumní společnosti dostatku všeho nepůjde do hlavy, že ve své době se nedostatková žvýkačka vyvažovala zlatem.

Tenhle droboučký, v puse neustále zpracovávaný žvanec tvárné hmoty, vedle svého základního úče­lu, dával ústy šťastného konzumenta svému okolí najevo, jaké zemi patří jeho sympatie, jaké hodnoty vyznává a proti komu se žvýkáním bouří.

Ostatně žvýkačku, jako výrazový prostředek (byť v obráceném významu), přejalo v 50. letech i komunisty plně kontrolované divadlo a film, kdy nebylo jednoduššího zobrazení bílého Američana, než když si herec vložil do úst žvýkačku a při svých replikách soustavně přežvykoval. Další zámořské propriety dle tehdejšího zjednodušeného rodokapsového vidění – například stetson, ocvočkovaný opasek, divoce pomalovanou košili či kravatu, doutník a podobně – už ani mít nemusel ; žvýkal, tudíž byl Američan. A basta. Dodejme, že Američan povětšině ne­sympatický, namyšlený, omezený, zisku­chtivý – prostě kapitalista, imperialista, rasista se symbolem všemocného a zbožňovaného dolaru ve znaku. Že se tato, komunistickým režimem vnucovaná klišé, zejména u mládeže míjela účinkem, o tom bude na stránkách této knihy ještě řeč.

Ani tím však výčet pozoruhodných významových vlastností žvýkací gumy ještě nekončí. Kolem chewing gum vznikla za

(8)

necelá dvě staletí její existence jakási subkultura, která se vedle samotné konzumace voňavých plátků a polštářků podílela na osvětě široké populace, a to formou vkládaných obrázků, ať již zábavného, nebo i edukativního charakteru. Kromě komiksů, krásných polo svlečených žen, portrétů populárních sportovců, herců, zpěváků a třeba i hracích karet, to byly obrázky zvířat, různých vynálezů, přírodních jevů nebo všelijakých rekordů doprovázené patřičnými informacemi. Není pochyb o tom, že zvláště v dobách ne­ existence televize a internetu měla i tato drobná forma „rozšiřování obzorů“, zejména u mladých lidí, svůj význam. Ko­ nečně narůstající produkce žvýkací gumy v globálním měřítku a rozmanitost obalů a příloh zrodila též sběratelský obor, jemuž dodnes ve světě holduje poměrně hodně lidí.

To není zase tak málo, když vezmeme v úvahu, jakou zdánlivě bezvýznamnou, banální a všudypřítomnou cukrovinkou se jeví žvejka, žvejkanda či žvyksna, jak se žvýkací gumě někdy lidově říká, současníkům. A tak jsem spolu s Miroslavem Niklem, „žvýkačkovým“ historikem, badatelem a sběratelem, dospěl k názoru, že stojí za to seznámit vás, pravidelné či občasné „přežvýkavce“, ale i vás, kteří o žvýkačku – jak se říká – nezavadí, s pozoruhodnou cestou, kterou původně americká chewing gum od svého zrodu na svém vítězném putování světem urazila.

Jiří Polák

AMERICA FIRST !

(Amerika první ! ) Před zhruba 3 500 lety žvýkali Egypťané na osvěžení dechu malé kuličky ve složení meloun, myrta, kadidlo. V starověkém Řecku se žvýkala vonná mas­ti­ xová pryskyřice získávaná z kůry keře Pis­ta­cia Lentis­cus. Pomáhala čistit zuby a jako v případě starých Egypťanů osvěžovala dech. Na americkém kontinentu – ve střední Americe – odedávna žvýkali Ma­ yové ztuhlou šťávu z gumovníku Ach­ras sapota či Sapodilla zvanou Chicle a In­diáni na severovýchodě dnešních USA (Nová Anglie) používali ke žvýkání pryskyřici některých jehličnanů připomínající svou konsistencí gumu. Tato gumová pryskyřice, která se uvolňovala po naříznutí kůry, rychle přilákala pozornost britských osadníků. Ti se jako první pokusili o využití letitého indiánského zvyku ke komerčním účelům. A tak již na počátku 19. století byly ve Spojených státech k mání kostky borovicové gumy smíchané se včelím voskem. Neobsahovaly však žádné aromatické látky, jako dnešní žvýkačky. Odsekávaly se z větších bloků, na žvýkání byly dosti tuhé a bez chuti. Přesto se tento produkt rozšířil po celé Severní Americe. V Portlandu s ním obchodovala firma Curtis a synové, která též uvedla na trh první opravdu ko-

merční smrkovou žvýkačku (pure spruce gum) pod označením Curtis & Son’s State of Maine CHEWING GUM. Brzy na to Curtisové ještě přidali její para­fí­no­vou podobu a na nezájem zákazníků si věru nemohli stěžovat. Stále ale ještě nešlo o gu­mu, která by vedle žvýkání uspokojovala i chuťové buňky. To se podařilo až Thomasi Adamsovi, jehož příjmení dodnes přežívá na žvýkačkových obalech stejnojmenné značky.

V šedesátých letech 19. století se ve Spo­ jených státech amerických objevil svržený mexický diktátor Antonio López de Santa Anna se zásobami ztuhlé gumovníkové šťávy chicle. Jeho úmyslem bylo tuto surovinu zpeněžit, aby za utržené peníze mohl naverbovat armádu, která by mu opět umož­nila návrat k moci. Zkrachovalému

(9)

dik­tátorovi se podařilo prodat část svých zásob válečnému fotografovi, obchodníkovi se sklem a příležitostnému vynálezci Thomasi Adamsovi. Všestranný Adams ovšem neměl v úmyslu využít gumovníkovou šťávu na výrobu žvýkací gumy.

V hlavě nosil jiný plán : surovinou chicle nahradí drahý kaučuk při výrobě gumových holínek. Úmysl je ovšem jedna věc, jeho provedení věc druhá. Pokusy s chicle se Adamsovi nedařily, vulkanizační vlastnosti kaučuku se ukázaly nepostradatelné.

Co teď ? Jak si tak lámal hlavu s jiným využitím chicle, vložil kousek hmoty do úst, jak to viděl u svého mexického dodavatele Santa Anny. A hle ! Chuťové buňky se nezvyklému soustu nebrání a navíc se to dá dobře žvýkat. Podnikavý a v tomto případě neúspěšný vynálezce nelenil a všech svých našetřených padesát dolarů investoval do zlepšování vlastností chicle. V kuchyni hmotu vařil a tvaroval do malých kuliček. V místním obchůdku se prodávaly dobře. První žvýkačky Adams’ New York No. 1 balené do hedvábného papíru se vyznačovaly neobvyklou vlastností, která umožňovala natahovat je rukou od úst

( 10 )

do značné vzdálenosti ; což ostatně platí o žvýkačkách dodnes. Aby zvýšil svoji produkci, vymyslel neúnavný Adams stroj na výrobu žvýkacích kuliček a nechal si ho patentovat. Stále však byly bez příchutě.

To se ale brzy mělo změnit. Díky jeho dalším experimentům dozrála žvýkačka k zásadní inovaci : už nebyla chuťově neutrální a její tvar se změnil na podlouhlý obdélník.

Začátkem osmdesátých let 19. století měl Adams na trhu zhruba 10 druhů žvýkací gumy. Vůbec první Adamsův ochucený výrobek nesl jméno Black Jack a vyznačoval se lékořicovou příchutí. Definitivně však na trhu prorazil se sladkou žvýkačkou Tutti Frutti, která se v roce 1888 začala prodávat v New Yorku jako vůbec první sortiment nově zaváděných pouličních automatů.

přísady. Jako někdejší výrobce pražené kukuřice a kukuřičného sirupu však brzy přišel na to, že do hmoty chicle smíchané s jeho kukuřičným sirupem a latexem lze přidat jakoukoliv příchuť. Postupně jich zkusil hodně, ale největší oblibu u žvýkající veřejnosti zaznamenala jeho mátová žvýkačka značky Yucatan. Byl to takový úspěch, že společnosti vyrábějící žvýkačku Tolu se prakticky přes noc položily. Během několika měsíců svůj výrobní závod podstatně rozšířil ; to už zaměstnával na 300 pracovníků. Budova na Detroit Avenue stojí v Clevelandu dodnes. V roce 1887 White prodal přibližně pět milionů kusů žvýkačky Yucatan ; o šest let později již sto padesát milionů kusů. Whiteův příběh silně připomíná pověst Ameriky jako země neomezených možností. Někdejší nádeník protloukající se v mládí jak se dalo, nahromadil kapitál ve výši pět milionů dolarů a se svými sedmi dětmi a ženou Ellen, jež byla do značné míry duší jeho obchodů, obýval luxusní rezidenci Thornwood situovanou do clevelandské milionářské čtvrti. Jak se traduje,

( 16 )

byla doslova nabitá cennými sbírkami starožitností, obrazů a gobelínů. K sídlu na pozemku o velikosti 455 akrů patřila závodní koňská dráha a Whiteova nádherná jachta byla tou největší, jaká se kdy plavila po Velkých jezerech. O jistém snobství, kterému White propadl, svědčí skutečnost, že flotila jeho automobilů byla opatřená rodinným znakem, připomínajícím evropské šlechtické erby.

První americký žvýkačkový král si do­vedl užívat života. Rád navazoval známosti s půvabnými ženami a obdiv, který vždy choval k jejich ladným tvarům, ho dovedl až k rozvodu s Ellen. Již den po rozvodovém řízení se oženil s elegantní a rovněž rozvedenou Helen Shel­donovou. Štěstí zkusil i v politice. V roce 1889 se stal Mayorem západního Clevelandu a o čtyři roky později byl dokonce zvolen do Kon­ gresu. Jak si v politice vedl, nevíme, ale

Plátkový obal cca 1914, USA

Plátkový obal cca 1924, USA

Plátkový obal cca 1916, USA

Plátkový obal cca 1929, USA

Plátkový obal cca 1928, USA

Plátkový obal cca 1923, USA

( 18 ) Plátkový obal cca 1929, USA

Plátkový obal cca 1923, USA

Plátkový obal cca 1925, USA

Plátkový obal cca 1933, USA

Plátkový obal cca 1929, USA

Plátkový obal cca 1929, USA

Plátkový obal cca 1923, USA

Cca 1928, USA, CREAMETTE Company

( 19 ) Plátkový obal cca 1925, USA, FRANK H. FLEER Corporation

Plátkový obal cca 1923, USA

Velký Wrigley Dosud uváděná jména průkopníků oboru se nepochybně zapsala do dějin vzniku a výroby žvýkací gumy zlatým pís­mem.

Tím největším a nejdéle panujícím žvýkačkovým králem se však provždy stal někdo jiný : William Wrigley junior. Muž, který „se svou troškou do mlýna“ přišel až v 90. letech 19. století. Narodil se ve Phila­delphiii do obchodnické rodiny ; jeho otec vyráběl a prodával mýdlo. Mladý Wrigley, dle učitelů na základní škole, odbojný, energický a neklidný, ani v rámci obecného vzdělávání neuspěl (méně zaobaleně řečeno – propadl) a ze školy předčasně odešel. Po peripetiích, kdy ve věku jedenácti let utekl na tři měsíce do New Yorku, aby zde zkusil štěstí jako kamelot nebo pomocná síla na lodi, se ještě jednou do školy v rodné Philadephii vrátil, ale poté, co štít školní budovy polepil těstem na koláče, je ze studií definitivně vyloučen. „Tvá školní léta neměla úspěch, synu,“ povzdychl si Wrigley starší a rozhodl, že za trest nastoupí William do jeho továrny na výrobu mýdla. Dostal zde tu nejtěžší práci : každodenní desetihodinové míchání mýdla v kádích, přičemž týdenní plat činil jeden dolar padesát centů. Po uplynutí jednoho roku se mu od otce dostalo povýšení

a ve svých třinácti letech se stal obchodním cestujícím s mýdlem. Cestoval mnohými státy Unie a nevedl si špatně. Uměl jednat s lidmi, byl houževnatý a projevoval řídící schopnosti. Svým zákazníkům se snažil vyhovět za každou cenu ; vždy čerstvé a dobře zabalené mýdlo dodával na minutu přesně a za všech okolností, ať už šlo o nepřízeň počasí či jiné komplikace.

To se příznivě projevilo v narůstajících objednávkách a zvyšujícím se objemu zboží.

Nicméně v šestnácti si William řekl, že nebude dál mrhat svým talentem jako obchodní cestující s mýdlem. Společně s přítelem chtěli uspět na Západě, kde byly v té době příležitosti k dolování zlata a stříbra.

Události však plynuly jiným směrem. Na nádraží usedli oba mladí muži omylem do vlaku jedoucího do Kansas City. Zbytek peněz jim další cestu neumožnil, a tak byli nuceni hledat si práci v tomto městě. Wrigley

( 35 )

( 40 )

zoroval a pak pronesl : „What is he doing ?“ (Co to dělá ?) Vysvětlil jsem mu, že konzumuje zralá slunečnicová semena a že to je ruský zvyk. Vrtěl hlavou a mumlal pohrdavě : „Just like a negro, just like a negro…“ (Jako černoch, jako černoch…) Ti dva se neměli rádi a já seděl mezi nimi a hrál si na neutrála.

Na závěr této kapitoly několik pozoru­ hodných údajů : Spotřeba žvýkaček za druhé světové války, počítáno od invaze do Evropy, byla mezi vojenskými složkami třikrát větší než v civilním sektoru.

Přes moře putovaly tuny žvýkací gumy.

Americké továrny vyrobily v průběhu druhé světové války přes 15 bilionů kusů chewing gum pro armádu ; často jako nedílnou součást vojenských potravinových dávek. Během válečného nasazení v Evropě a Tichomoří sežvýkal americký

voják průměrně více než 600 žvýkaček za rok. A není divu, když navzdory tisícům mil dělících ho od domova dostával své porce gumy s železnou pravidelností až „pod nos“ – zákopové linie nevyjímaje.

Zkrátka výroba a obliba žvýkací gumy má ve Spojených státech nejdelší tradici a její spotřeba během dvou světových válek dosahovala gigantických hodnot.

Ostatně byli to hlavně vojáci USA, kteří naučili svět žvýkat…

I v současné době, stejně jako v korejské a vietnamské válce i ve všech konfliktech následujících, je vojákům US Army žvýkací guma pravidelně podávána. Zá­ro­ veň se pracuje na jejím dalším zdokonalení – například složení žvýkačkové hmoty by mělo dostatečně nahradit čištění zubů, aby ušetřené minuty vojáci mohli věnovat plnění svých úkolů.

( 45 )

( 46 )

Papírová krabice na malé „polštářky“ žvýkaček „CHICLETS“.

Prodavač odklopil skleněné víko, a do vyobrazeného pytlíčku nasypal malé žvýkačky lžičkou. CANADIAN CHEWING GUM COMPANY (KANADA), kolem roku 1916. Na ukázku jsou přiloženy další druhy balení „CHICLETS“.

( 55 )