Issuu

Doteky andělů

Kateřina Maderová

Tuto knihu věnuji všem, které jsem v tomto životě potkala a měla tu čest s nimi jít kus cesty.

Poděkování Děkuji Bohu za tento život. Lásce, že je neustále přítomná a stále přichází skrze vše, co se odehrává. Děkuji svým úžasným rodičům Máje a Jindřichovi za všechno, co mi předali. Nejvíc ale za to, co jsme spolu prožili. Vše je uloženo v mém srdci a oni v něm stále žijí. Babičce Otylii, že mi ukázala, kde najít v sobě hluboký klid. Všem mužům mého života za lásku a podporu, které se mi dostalo. Mým milovaným dětem a vnoučatům za to, že můžeme spolu prožívat radosti a bolesti tohoto světa a společně spřádat příběhy našich životů. Přátelům za jejich síť, která mě vždy dokázala podržet. Děkuji bolesti, že otevřela mé srdce. Kreativitě za možnost vše vyjádřit. Text © Kateřina Maderová, 2019 Ilustrace © Freydoon Rassouli, 2019 Fotografie autorky © Tina Radnic, 2019 Obálka a sazba © Bára Solperová, 2019 Vydal © Cattacan, s. r. o., 2019 ISBN 978-80-907187-7-7

Andělům za jejich přítomnost, ochranu a doteky.

Sen Převaluješ se v mém snu a já nemůžu spát Chytám své sny za ruku a ony stejně mizí Držím lásku za nohu a ona ještě víc utíká Držím vánek za vlasy a on se ve vichřici mění Probudila jsem se a řeky začaly téct Pustila jsem lásku a rozsvítily se hvězdy Vánek nechala jsem vát a on mě dovedl za tebou Převaluješ se v mém snu a já nemůžu spát

Vlásky duše Na dvoře Bílý kůň mizí pod tíhou tmy Jak světlo lásky, které zažehli jsme my Už skoro nic nevidím, jsi pryč a já vůbec se nedivím Příběh jak sen, jak když z noci stane se den Žár v srdci nedá mi spát a já se začínám bát Že sen o Bílém koni se mi nebude už zdát Jak se to tak může v životě stát Že vlákno lásky se ztenčí? A její síla je den ze dne menší a menší Duše je z lásky, a proto utkaly se mezi námi tenké vlásky Na dvoře Černý kůň ve světle svítání se vzpíná To není klam, to jen Slunce Lunu střídá Sny se zdávají, tak už to v životě bývá Modlím se v podkroví k tomu, kdo všechno ví Ať láska se neskrývá Prosím Anděle, ať je alespoň naděje Kdo ví, co se teď uděje… 8

Hvězdná poezie Namíchám trochu hvězdné poezie Ať se nám líp v tom našem světě žije Realita snová vkrádá se zas a znova Pořád chodí těmi zadními vrátky Kdo chce víc, ať otočí se zpátky Hledá tam, kde je vchod s malými vrátky Vrátka, co otvírají cestu k naší duši Ta všechno ví, i to, co jen naše mysl tuší Vše, co myslíš, že znáš a víš Pusť po řece a budeš pravdě blíž Ta voda v řece je vědomí celé planety Ta ti řekne, kdo jsi a kdo jsme my

Voda Každou tvou buňku znám Večer tě omývám, do postele ukládám Jsem ta, co s tebou dovádí Ta, co tě s každým podvádí Ta, co ti všechno prozradí Ta, co tě do života přivádí Ta, co tě stále doprovází Ta, co všechno špatné rozpouští Ta, co smutek odvádí Ta, co ti všechno odpouští Jsi mojí součástí Jsem tvoje láska z minula Současná i ta příští Jsem ta, co uteče a zase se vrátí Jsem zdrojem, který všude prýští Jsem voda, co proteče a zase mizí

Tajemství v kapce ukryté Jsem jako voda, kterou musíš mít Jsem jako voda, bez které nejde žít Padám po tvém těle, hladím tě a omývám Každý den zprávu v kapce ti ukrývám Jsem všude s tebou, venku i uvnitř tebe přebývám Stále se měním, různou podobu nosívám Někdy horká, někdy tě zahřívám Někdy jako pára se kolem tebe točívám Hluboko v Zemi, vysoko v mracích Jsem hlubinou, ve které se ztrácíš Jsem bílou rovinou a tvář mám nevinnou Vím, že nejsem jedinou, která se umí tak krásně přivinout Něžná jak v mlze ranní krajina, jsem ta, co tě stále objímá

Stopy života Pojď dotknout se mých myšlenek Vklouznout do mých snů V sobě máš desítky milenek Které objímal jsi mnoho dnů Na sobě máme doteky jiných Bez nich nemůžeme žít Jsou to stopy životů druhých Vzpomínky, s nimiž musíme dál jít Díváš se na mne a ty víš Že spojeni jsme láskou Domněnky zvládly vystavět mříž Tváří se, že mají okna Ale já vidím jenom kříž Dívám se skrz a smutno je mi Vždyť nemusíme tvořit takové bariéry Můžeme jít a milovat Můžeme žít a přitom se radovat Všechno, co tě tíží, je něčí dotek Všechno, co končí, je nový začátek

Život Všichni jsme tu na chvíli Ať jsem to já nebo ty Můžeš lenošit nebo oplývat pílí Za jedno století nikdo neví, že jsme tu byli Ať slunce vychází nebo se k večeru chýlí Vesmír uhání, Země se točí a vědci se mýlí Zkoumali, mysleli, zkoušeli, co je Vesmír, se ptají Dívej se, dívej, miluj a vnímej chvilku potají Ponoř se do nitra jako rybka Směj se, jako když žabáci se chechtají Údiv nad květinou, až dech se ti zatají Dívají se a už se na nic neptají Všechno ví, že v nás Vesmír se nachází Že jsme hvězdy, které život pohází A v příkopě našla jsem sebe Hladím tu tvář a láska z ní vychází Je to svět doteků, bez slov a bez frází

Mé příjmení Přede mnou den jak bílá krajina Dnes víc svá i víc tvoje To spojení je pro mne záhada To spojení je místo, kde je rajská zahrada Že jsem něčí, vím už od mala Teď vím, co to znamená Že nejsem někdo bez jména Mám své jméno a tvé příjmení Jsem Božská a to nikdo nezmění

Hvězdná brána Ty k hvězdné bráně držíš klíč Jak vše je dobře, sám nejlíp víš V noci cestuješ, i když spíš Mnohé jiné světy navštívíš Tak proč se trápit starostí Je lepší být tou božskostí S hlavou vzhůru a s hrdostí Užívat si svět úsměvů a radostí Zdroj pro všechno v sobě máš S ním, co chceš, zvládneš, uděláš Tak proč se stále Boha ptáš Proč tolik lží si našeptáš Že na to nemáš, že to nedáš Dobrovolně do kouta sedáš Pusť to staré zrezlé myšlení Nech vklouznout vlnu tvoření Do nekonečného moře lásky vpluj Vytáhni plachty, roztáhni křídla Všeho je dost, práce i jídla Žiješ, letíš, pluješ vesmírem Čas není tím, kdo měří, zda tu ještě pobudem

Smrt smrti se bojí To ne já, ale Smrt smrti se bojí Je v ní cosi, co nás všechny jednou spojí Všichni prošli jsme zázrakem zrození Známe ten vhled božského tvoření Odcházení však v našich rukou není Na druhý břeh doplavem řekou smíření Neboj se vzít za kliku přiznání Která tě nutí k slzám a doznání Že to, proč jsi tu, je Láska a Poznání

Síla řeky Proč pořád se někoho ptáš? Kudy jít a kudy kráčet máš Tvůj duch a tvoje duše zná Ví, kudy vydat se má Neboj se jich ptát Jsi jak řeka, ta teče A každé kapky se neptá Některé se to líbí, jiná reptá Proud je ta síla, ta energie Kde je, tam to žije!

Čas není Čas není, jen vibrace a chvění Jen doteky, co mění Jen láska, co není jmění Život je o umění O vášni a chtění Všechno se jednou změní Zmizí každé rozdvojení V jednotu a napojení V ničem žádné rozdělení Jen duše plynutí do místa splynutí

Shledání Projdi vodou a budeš žít Skloň se ke mně a budeš pít Když jsem v tobě, můžeš mě mít Co víc si přát, co víc chtít Rozběhnout se a k prameni jít K prameni poznání, kým chci být S živostí a proudem Za samotným Bohem Dát všem sbohem A tam za řekou, za tím druhým břehem Jít svým tempem, nemuset klusat pozemským během Nechat vše plynout svým sledem Spolu to vždycky svedem Svedem vše do jednoho bodu Do středu poznání, kde vše je k mání Všichni se těšíme na shledání

Láska je svoboda Nedrž lásku, nezná hranic Milovat a svírat, to je na nic Svobodu a prostor lásce dej Pak nám všem bude hej

Rozpomínání Vzpomínám, kým jsem byla Než to pozemská mlha zahalila Vzpomínám, kdo jsem, s pocitem, že jsem zabloudila Proč má duše sem přijít zatoužila? Přijít, přežít, odejít? To nemůže být smyslem, proč sem jít! Přišla jsem pro boj a pro válku? Vzdávat hold, používat čest a morálku? Objevuji svět a nacházím tu malou obálku V ní je návod na život: Přijmi, co přichází, nech jít, co odchází Žij srdcem lásku, ta je zdroj Je tvou směrovkou, odkud pocházíš Jsi jen to, co je teď a co tebou prochází V té chvíli teď nic ti neschází V té chvíli teď je vše a zároveň nic není V té chvíli teď jsi vším a ničím V té chvíli teď žiješ a nic neztrácíš V té chvíli teď není tužeb ani nesnází Teď, to je to místo harmonie a setkání Teď je s Bohem spojení Teď je kontakt a stálé napojení Vědomí se v té chvíli rozšiřuje To je ta moudrost, která v každém žije

Píseň mého života Spávám na hromadě svých snů Západů sluncí a východů dnů Střídání bdění a snění Ve vlnách všechno se mění Myšlenky jak milenky dovádí Chvíli mě opájí, chvíli podvádí Pod peřinou potají světem se toulám Píseň svého života stále si broukám Další sloky tón po tónu skládám

Zastavil se čas Zastavil se čas Ten, co je mírou každému z nás Hodiny stojí, nejsou potřeba Vkrádá se myšlenka, letí z daleka Co teď kdo bez času udělá? Kocour za dveřmi dlouze mňouká Že jsme bez času, jedno mu je Lísá se a stejně na mě kouká Stejně teče řeka Stejně bije srdce Stejně vítr pofukuje Slunce stejně na mě z mraků vykukuje Ptáček stejně poletuje Porod se v nový život proměňuje A svět bez času dál existuje

Srdce a duše Připadám si jak vzdálená krajina V mém nitru se rozprostírá pustina Melodie lásky mým srdcem pohupuje Proč jen člověk tolik přemítá, pochybuje? Vždyť na lásku Bůh nám přichystal nádobu Jsem to ty i já, v tom jsme stejní, máme jeho podobu Přes strasti a pozemské strádání Přijdeš na místo, kde nic ti neschází To místo je blízko, je uvnitř tebe Jsou tam hvězdy i nebe Je tam vše naplněné láskou Pojď, neboj se, jen vejdi Zavři oči a všechno máš Jsi tak krásná, že se ani nepoznáš To je tvá duše, která vzala si jiný plášť Někdy z nitra slyšíš její volání, její pláč Když se tudy na sebe podíváš, uvidíš její tvář Ztišíš-li se, uslyšíš její hlas Tvé srdce tě povede a ty pravdu rozpoznáš

Místo v srdci Slovem jsem tvořil a oživil skály Láskou rozhýbal hvězdy, které stály Vše bylo vesmírným prachem, i TY Spolu jsme tančili nekonečné dny Vzpomeň si, někdy to přijde jako sny Proč se tedy tak bojíš a třesou se ti rty? Jsem tu, i když mě nehledáš Vidíš mě, i když oči si zakrýváš Vše ti dám, i když o nic nežádáš Vše je dokonalé, i když se nestaráš Kdo jsem? Stále se mě ptáš Přeskoč myšlenky, které máš Vrať se a vstup na posvátné místo Nech v modlitbě zazvonit svůj hlas To místo je v srdci každého z nás

Mince v kašně Snad jednou mince přitáhne mě zpátky Snad duše má se protáhne zadními vrátky A já uvidím zase vodu v kašně téct Úsměv sochy, jíž voda lechtá rty Až se vrátím, tak bych si přála Abys tu byl i ty Mince zapomenuté, lásky rozfoukané Staré lásky ve větru světa se točí Čekají na klid po bouři Až se vesmír pootočí A jejich síla se spojí v řeku Co teče soše po obočí

Vnitřní pramen Lásko nenaplněná, lásko poloprázdná Na dně trochu lektvaru zbývá Vše okoralé jak oschlá skýva Kdo jsi, že mám pocit, že jen Bůh toto skýtá? Naplňuješ můj vnitřní pramen Jsi jak v dáli temné noci plamen Kdo ví, jak moc se ještě zklamem Kolikrát projdem po dně tím kalem Kolikrát ještě sami sebe oklamem Než klekneme před sebe V srdci kus nebe A i když ta země někdy zebe Lehnu si vedle tebe Lehnu si na ten studený kámen Ty zapálíš ten prastarý lásky plamen Ten poradí si s každým žalem A ty díváš se na mne a říkáš „Amen“

Netlač čas Netlač čas, ten sídlí v nás Tiká velmi tiše Přiviň ho k sobě Je ve mně i v tobě Je teď a tady Byl v každé době Tak počkej vteřinu Vlez si pod peřinu V klidu toho spěchání Nech Zemi a Vesmír, ať uhání V tomto vesmírném proudu Nikdo nikoho nepředhání Všichni čekají, až se probudí Probudí Vědomí, že jsme Stvoření Že jsme stvořeni pro radost a pro lásku Pojď se mnou na vesmírnou procházku Uvidíš, jak každá hvězda ti bude blízká A ty pocítíš, jak moc se ti stýská

Nech to tak Strachy uvolnily mi jednu židli Není mi dobře, když sedím mezi nimi Nikdy nejsem sama, oni se mnou bydlí Dívám se a kolem mne andělé Na dalších židlích sedí strachy Budu mít co jíst a co prachy? Ne nadarmo se tomu říká prach Je to blud, co způsobí ve tvém životě zvrat Už nevidíš, kudy máš jít, je to jako zkrat Nemáš si kam sednout, všude obsazeno a nápis „strach“ Ve vzduchu je cítit divný smrad To života kat volá na poplach Co dělat mám, když svůj život ráda mám? Někde slyším hlas, co říká „Nech to tak“

Malá hvězda Bydlím ve Vesmíru na malé hvězdě Ta je prý vzdálená miliony mil Od čeho ale, se ptám Vždyť Bůh sám tady byl Já vím, že s duší se jen přesouvám Že ve smrti se ze starých bot vyzouvám Z unaveného těla vysoukám Abych zas a znovu Sklouzla se po proudu Proudu hvězdné energie Která nám dává nový náboj A sílu, z které člověk žije Ze které vzniká hvězdná poezie Vesmír je totiž božská symfonie

Lásko, odpusť Lásko, ty prastará esence, veď mě prosím Lásko, energie věčnosti, prosím vstup Na místa svárů a bolestí Lásko, prosím uzdrav všechna zranění a Přepiš všechny vzorce na lásku Lásko, moje podstato, probuď se prosím Ve mně a chyť se kormidla mé duše Lásko, prosím odpusť mi, že jsi tolikrát Byla u mých dveří a já tě nepustila dál Lásko a vy všichni, kteří jste s ní přišli ke mně A já vás nepustila dál. Odpusťte! Děkuji Lásko, že to nikdy nevzdáváš a Přicházíš v mnoha převlecích tak dlouho Až ti otevřu a budu tvoje

Sen, co k ránu se zdává Lásko první i Lásko poslední Kde jsi, když se rozední? Při soumraku v mé duši cosi potemní Při rozbřesku pocit, jak když sen odezní Sen, co k ránu se zdává Sen, co můžu si vybavit Chtěla jsem tě líbat a tys musel odejít Probouzím se sama, to se stává Kdejaký pocit se mnou mává Pocit, že nechci být sama Pocit lásky, co byla mezi náma Láska, ta se nikdy neztratí Jen vyvlíkla se z opratí Možná, že se nikdy nevrátí Možná ano, je mé přání Nevím, co tomu zázraku brání Zázrak, co není jako sen Zavolej mi prosím a vytáhni mě z toho ven

Dívám se ti do očí Dívám se ti do očí Tobě vlhne oko a hýbe se ti obočí Dívám se ti do dlaní A v duchu se ptám, jestli láska má tě zachrání? Dívám se na tvou šíji Přemítám, kolik máš v sobě ještě životní síly Tolik jsi prožil, do života svoji energii vložil Dívám se na tvé vrásky V každé, v každé je ukryto tolik životní lásky Dívám se na tvá ústa Ptám se, jestli je na nich pro polibek ještě Trochu místa Dívám se na tvé ruce, na tvou hruď Lehám si na ni, poslouchám tvé srdce Jak tepe a říká: „Se mnou buď!“

Tanec poznání Tak dlouho budeš někoho pomlouvat Tak dlouho kritizovat Tak dlouho oči a dveře před ním zavírat Až se ti začne hrudník svírat Hrdlo nebude moct zpívat Tělo se začne vzpírat Radost se nebude mít o co opírat Až přestaneš druhé probírat Probudíš se a začneš oči otvírat Budeš to všechno přijímat Toho pobudu na ulici objímat Sebe k tanci vyzývat Svoji duši prožívat Pak si život svůj začneš užívat!

Křídla lásky Lásko, proč ti to tolik trvá Než roztáhneš svá křídla? Proč vždycky nejsi tak milá? Proč často se chováš jak opilá? Chvíli bych ráda tebou byla Jako včela květ bych tě políbila Ruce roztáhla a všechno zlé zastínila Za brzkého jitra se k tobě přitulila

Chrám srdce a života Život je jak krásné město Město, které nezná hranic Je jak velký chrám Je to tvůj celý svět Je plný tónů bez zbytečných vět Je jedno, jestli jsi v něm mladý nebo kmet Jestli něco trvá nebo je to hned Srdce a duše vše mění Čas totiž v tom chrámu není Srdce je místo, kde zázraky se dějí Uvnitř všechna vlákna se chvějí Proč ty vibrace lásky všichni chtějí? Cítí, že ta energie má sílu a něco změní Změní nitro a ze tmy se stane nové jitro

Lásky zvon Láska je mezi hvězdami Tak jako mezi námi všemi Je to substance, co hýbe světy Cítíš ji, nepotřebuješ slova ani věty Ač jsme vzdáleni jak planety Stále jsme to my dva, Já i Ty Ve Vesmíru není samota Spolupráce, Láska, Jednota Jednota je jedna nota, co se kolem Boha motá Hraje stále tu stejnou písničku Ta má jen ten jeden tón Tón lásky, co v nás zvoní jako zvon

Za třpytu hvězd Dotýkáš se mě třpytem hvězd Tančíš se mnou vesmírný tanec V proudu galaktických řek I řeky mé krve plynou Drahokamy hlubiny země osvěcují Skály se lámou, ustupují Tajemství tisíce let přede mnou skrytá Se nyní objevují Vše teče, mění se každou vteřinu Tolik, tolik změn A já zalézám pod peřinu

Nic nemusím Nic nemusím, všechno je stvořeno Na chvíli smím tu být, na stole prostřeno Vše je dokonalé, jen je to zastřeno Všechno zhasni a bude to zjeveno Vesmírný proud čechrá ti vlásky Pusť životu opratě a nedělej si vrásky Jsi stvořená, jsi stvořená z lásky Láska místo si hledá Její tvář je stále bledá Tobě to ale nedá Voláš a ona se zvedá Je stejná ta poslední i ta prvá Láska je to, co stále trvá Místo lásky je prostor Kde utišíš hlas, cítíš vděčnost Vesmírný proud čechrá ti vlásky Pusť životu opratě a nedělej si vrásky Jsi stvořena, jsi stvořená z lásky

Citové mrazy Vše, co bylo mé, teď máš A já ničeho nelituji Chtěl jsi všechno mít Svůj i můj cit Kde teď ho vzít Vzal jsi vše a jsi pryč Zpátky nechceš mi nic dát

Když duše uklízí Někdy jsem mimo sebe Někdo mě odpojí Studený pot, to mě vždy vyděsí Ve svém prostoru cizí Realita mizí, nejsem to já Kdo to tedy na mě v zrcadle civí? Tisíce buněk a shluky energií Nejsem jen to, co druzí vidí V tu chvíli to tak nevnímám Procházím krizí Projíždím křižovatkou svých plánů a vizí Co dělat, Boha se ptám Anděle své povolám Ve středu mám s nimi setkání Sedíme v souladu Pozorujem to utkání Jednou vše jako divadlo skončí Po představení všichni se uklání A má duše uklízí…

Miluji tě a já nestihla ti to říct Odvrhls mě jako míč Odhozený, uprostřed prázdný Otisky po něm zůstávají na zdi Odrazy píšu ti vzkazy Doufám, že až skončí ty citové mrazy Co k duši mé chovají se jak nájemní vrazi Budu ti moct říct tu větu, ze které mě mrazí Snad to stihnu dřív, než nůž mi do srdce vrazí Že láska zahání ty vrahy Že s ní necítím ty strachy Snad najdeš moje vzkazy A míč od země se odrazí Srdce ze zrady se uzdraví Nabere nový vzduch a proskočí tím prokletím Vznesu se a popláču si dojetím Nad láskou a přijetím

Ospalá duše Duše má ospalá V tichu noci mě probouzí Sny na chvíli mé smysly poblouzní V nich jiný prožitek mi nabízí Do života pobízí a z nitra volá „Vždyť jsi tu na misi!“ Moje pozemské lpění však na místě sedí Nerado něco mění Pohyb a změna pro něj není Hromadí jmění Sedí a sedí Přemýšlí, rádo do dáli hledí Teď nic nevidí, teď nic není Všechno bylo nebo bude k mání Duše má ospalá Znovu se ke mně sklání Teď vstaň a pojď nechat Čas a počítání Nekonečné dělání Přivstaň si na svítání Soustřeď se na dýchání Vnímej, jak duše ospalá Znovu z nitra vychází Jak s láskou zachází Jak všechno máš Jak o nic se nestaráš Jak procitáš 55

Na tobě záleží Dál nic není Toužení ani chtění Poslední doteky, rozloučení Chybíš mi, tvé pohlazení Lásku mít, pak odmítnutí Prožitky vidím jak filmu promítnutí Nechce se mi žít, duše mě nutí Život zahnal mě do ústraní Hlas z nitra nezní jak lhaní Říká: Šlapeš si po štěstí, můžeš žít s chutí Ve tvé mysli celý příběh sídlí Záleží na tobě, kdo v tobě bydlí

Vzdálená blízkost Postel zválená, klekám na kolena Žádám anděla Ať vrátí mi zpět, co vzal mi tento svět Radost, hravost, svoboda Víra, láska, naděje Kam se to všechno ztrácí? Kam se to poděje? Podívej na života koleje Kam vedou, jen tušíš Přesto do vlaku nasedáš a víš Že správným směrem míříš Ty to víš, duch tě směřuje Láska formuje

Pojď z dálky blíž Udělej ten krok Je to jen kousek, uvidíš Překročíš strachy Přebrodíš slzy Projdeš lesem lží Ve vesnici Pochybnost Přejdeš dlouhý most Na něm vše, co držíš Do větru pustíš Pak přijde únava Ty padneš k Zemi Podíváš se zblízka na ni Podíváš se nahoru Zavřeš oči, uvidíš svou nahotu Uvidíš svoji duši A v zrcadle tvář Boha To všechno v jednom okamžiku Který je teď, a ty voláš „Ouha!“

Tóniny lásky proměnlivé Smět se tě dotknout pohledem Tvé prsty slyšet hrát Přitisknout se k tobě svým rtem A nemuset se na nic ptát Všechno ve mně zůstalo stát V něhu se proměnilo Andělské zvonění, nebe mě políbilo Tóniny jsou v životě proměnlivé Milování ale nepomine Už nemusíme si na nic hrát Všechno plyne… Otevři své srdce, ať láska nezahyne

Přání Ať se tvé tóny do světa vypraví Ať všem, kdo poslouchají, příběh vypráví Ať tě na cestách láska provází Ať těžkosti, které tě svazují jak provazy Promění se v úvazy, jež tě podrží Když v duši zaprší Ať tvůj život slunce naplní Každý jsme jiný, a přece stejní Jsme úžasní i obyčejní Vše, co je, máme na chvíli dáno Ať je to cokoliv, užij si každé nové ráno

Místo pro duši Místa na Zemi Místa na Nebi Místo v sobě Místo v hrobě Místa jsou proměnlivá Duše nesmrtelná Jsme tu kvůli proměně Všechno je ve změně Někdy jsou věci na hraně Myslíš, že jsi na konci sil Myslíš, že jsi ušel mnoho mil Mysli na mne a mluv se mnou Jsem tvá duše Můžeš měnit ženy i muže Můžeš měnit místa Můžeš ve svých očích všechno změnit A o mě nezavadit Ponoř se do mě, do své duše Nech mysl dál, ať nekonečně kluše Zavři oči, poslouchej, jak srdce ti tluče Jak krev v nekonečném koloběhu tančí Jak máš v sobě svoji jiskru, svoji sílu Vnímej každou tepnu, každou žílu Ponoř se do sebe, jsem tu s tvým dechem Najdeš mě v té vteřině mezi výdechem a nádechem Najdeš mě mezi každým vzdechem Jsem tvým splněným snem Jsem cesta duše k nekonečným možnostem 62

Láska je dar Láska je květ, co v každém věku kvete Láska je energie, kterou si nikdo nepoplete Láska je dar, který dostáváš Láska je zdroj, který tu máš Láska se světem prochází Láska se v tobě stále nachází Láska nezná hranice Láska není přestupní stanice

Svoboda Žádné návody Začátek svobody Už nejde o body Jak všechno je Jen jeden ví Ten jeden jsi ty Ten jeden jsem já Ten jeden je jednota V té svobodě je síla V té svobodě na louce tančí víla V té svobodě bubnuje šaman V té svobodě proti nim nic nemám V té svobodě z hloubi duše radost si dělám V té svobodě nic nemám V té svobodě plavu Jsem svá i součástí davu

Čí jsi? Bojím se ti psát, nerada to říkám To raději sama sebe se zříkám Že potřebuji před tebou stát V tvých očích se zřít a moci se tě ptát Proč city musím nechávat v koutě stát? Proč nemůžu vedle tebe spát? Myšlenky, domněnky snaží se se mnou hrát V hlubinách duše zážitky naše Tajná láska, zavřená do žaláře Žal, slzy a slova toho starého lháře Co raduje se z každé slzy, která steče do polštáře Co kreslí nám divoké příběhy do hlavy Co miluje, když cítíme se bezhlaví Co nitro ničí, duši ukrývá Co pravdu slzami zastírá A lásky na Zemi ubývá…. Strach a obavy zítra lásku popraví Lidé dál si ten příběh vypráví Jak ďábel lásku pokouší Jak on a ona o život přichází Láska pohřbená a slunce dál vychází Měsíc po nocích v jejich duších tančí Bůh těmi místy prochází, bolest a žal rozpouští Lásku křísí, ať všichni ví, že nejsou čísi

Láska je hravá Štědrý den

Klavír tu stojí, židle prázdná Je plný tónů, nevyhrává Láska je hravá Která je ale ta pravá? Na klávesnici střídá se Ruka levá a pravá Proudí energie dravá Tělo přijmout se ji zdráhá Láska je dráha Na ní se točíme S ní si hrajeme V tom proudu zrajeme

Dnes míchá se smutek s nadějí Já někdy v hloubi duše doufám potají Že mé sny se s božskými potkají Že touhy duše mé se naplní Já neznám božský plán Světla svítí a já se ptám Kudy, kudy dál kráčet mám Chtěla jsem jít za tebou Ale tvou cestu zavál prach Andělé, prosím posviťte lucernou Ať na té cestě nemám strach Na stole odráží se tvoje štědrost Dívám se kolem a cítím vděčnost Kéž tvá láska je tu věčnost

Jsem růže Jsem v kleci růže Co chce růst, nemůže Čeká na zázrak Anděl snad pomůže Zavřená do žaláře, kde strach A slzy těší toho starého lháře Co nalhal mi, že v kleci Člověka víc život těší Že klec je pro bezpečí Tak jsem v noci motýl, co létá Ve dne žena, rosou posetá Pod tíhou klece Růže křehká roste přece

Životní lekce Děkuji ti za roli, co sehrál jsi Na mém životním poli I když to ještě teď bolí Nikdo víc než já neví Kolik lásky staré rány hojí Kudy všudy uzdravení chodí Přes hluboká údolí Na hranicích smrti Přes výšiny hor Které dotýkají se nebe Já to chtěla projít A cítit vedle sebe tebe Mráz citu vše spálil Mě ještě teď vše zebe Milovala jsem a dala na oltář sebe Neříká se mi to lehce „Děkuji ti za ty lekce!“ Teď vím, kde jsou ty hranice Kde láska končí a kde se rodí citová smršť Kde se z vášně stává životní vánice Kde je úkryt pro mou duši Kde srdce stále tepe Kde je teplo a hoří oheň Kde je ten, co mi říká: „Pojď ke mně honem!“ Co mě chce za ruku vzít Po cestě se mnou životem jít Z řeky poznání pít, dívat se do očí Vše ostatní nechat být

Zapomnění Pomněnko zapomenutá Tisíckrát oplakaná Prázdnoto neznámá Co všechno ukrýváš? Tisíce příběhů Doteky nebes i oceánů Srdce plné citových zběhů Volám vládkyni zapomnění Doufám, že ona všechno změní Přichází s časem, za ruku mě vede Prý to na počkání nedovede Říká: Propusť na svobodu milování Vymaň se z věčného ulpívání Teď je nová šance, nová tradice! Budovat si hranice! Většina ale tuší Že tohle nejde dělat s duší Že když tě někdo ruší Na tvé srdce buší Zboř hradby, otevři brány Přestaň se ohánět kuší Přijmi, co Bůh nabízí Zapomnění 72

Odvaha Každý, kdo vstoupí na tuto zem Má víc než odvahu jen Co má prožít, na to je vybaven Mostem s Anděli propojen Božskou silou vyzbrojen A ty myslíš, že jsi člověk jen? Jen nějaké skupiny člen? Ne, ty jsi do všeho zapojen! Jsi jak stromový kmen Jako když střídá se noc a den Jsi kus nebe, co spadlo na zem Vyjdi ze svého nitra Uvidíš, co je každého anděla sen Můžeš sedět a kochat se jen Pozorovat, jak střídá se Slunce s Měsícem Kdy se všichni proberem? Kdy zjistíme, kde to jsme? Kam to všichni jdeme? Co s nebeským snem?

Jsem světlo Jsem světlo, protože jinak je všude tma Jsem vesmír, mám v sobě hvězdný prach Jsem energie vzduchu, který mnou proudí Jsem Země, jejíž chuť mi na jazyku bloudí Jsem láska i strach Jsem zdraví i nemoc Jsem neznalost i vědomí Jsem všechno a nic Jsem tělo a energie Jsem ta, co slyší a zároveň si uši kryje Jsem ta, co vidí a slepě žije Ležím, někdo mě odpojuje Do nebeských výšin přepojuje Tak díky za všechny strasti Za překonané pasti Za údolí, jimiž jsem prošla Za vrcholy, na kterých jsem zvládla stát Vím, že jsi se mnou, Bože, a já nebudu se bát

Kolikrát Ty nevíš kolikrát Nechtělo se mi už ani smát Slyšela jsem tě ve snu hrát Ty nevíš kolikrát… Musela jsem ze země vstát Zmatená, na cestu se ptát Ty nevíš kolikrát… Posílala jsem ti pozvánku Mnohokrát volala do vánku Proč nemáš mě už rád Já nevím kolikrát Ucítím ještě lásku hřát Uvidím Měsíc s hvězdami si hrát Jestli vítr bude správným směrem vát Jak moc se budu samoty bát A kolikrát budu se ještě ptát Proč život je plný ztrát

U kříže Ježíše Ještě že nevidíš, jak prach a slzy pod postelí míchám Ty tady nespíš a já hlas tvůj stále tu slýchám V rytmu života, u kříže Ježíše Znovu se ptám: „Proč do mě nevidíš, když rád tě tak mám?“ Krev stéká mi po zádech, je příliš brzy na nádech Tak jen čmárám tvůj portrét po zdech V mém smutku snoubí se výdech a povzdech Zradila jsi jak Jidáš, po nocích ptám se, proč mi to děláš? Duši rozervanou na mraky skládám, tónům své myšlenky vkládám Do tvého plánu, Bože, pomalu se vkrádám K branám vděku poklekám, své karty rozehrané už tu mám Tak díky, já se pozvednu, do tváře se ti podívám Svůj smutek ještě neuzvednu, vrátím se ke svým hrám K nohám tvým, Bože, poklekám, svou hru o život na plno začínám Co nechci, vypínám, z bot Kristových se vyzouvám Ruším všechny sliby, ač v srdci tě mám

Narozeninová Praha Krásná Praho Zabalím tě do heřmánku Dám ti rozpomenout na tu vůni Na to blaho Alespoň na chvíli, než ulehneš ke spánku Ty už ani nevíš, jaké to je zachumlat se pod peřinu Stále tebou proudí davy Provoním tě levandulí, projdu každou ulici Obejmu tě, ať zklidní se tvůj tep Tolik lidí hostíš, není co závidět Chodím ulicí s heřmánkovým čajem A levandulovými silicemi Kapu je na zem, modlím se k nebi Čekám, až zhasnou lampy a zůstanem tu spolu sami Chci si s tebou připít heřmánkovým čajem Tak jako tenkrát jarního jitra Nechala jsi mi zahrát ptačí píseň S ní jsi mě přivítala do svého nitra A já se v tobě narodila, krásná Praho!

Několik řádek o mně Psaní je pro mne místo, kde mohu komunikovat s vlastní duší. Místo, kde mohu vyjádřit svoji kreativitu, ale i podstatu. Básně jsem začala psát po odchodu mé maminky a rozchodu, který hluboce zasáhl moji duši. Aby se znovu rozlétla, musela získat křídla a poesie mi je poskytla. V hlubinách své duše jsem našla radost z tvorby a smysluplného vyjádření. Z tohoto místa jsem začala tvořit. Moje básně vycházejí z mého niterného spojení s Bohem a anděli. Často píšu v přírodě navázána na její mocné energie a živly. Při psaní vnímám, jak je důležité připomínat si témata vděčnosti, lásky, radosti, uvědomění si naší podstaty, ale i smrti a bolesti. Život je bohatý, a když se mu snažíme v proudu času porozumět, začneme chápat, že i „negativní“ situace mají svůj hluboký smysl a význam. Postupně se v mém nitru básně začaly proměňovat v poselství, které cítím jako andělské doteky. Doufám, že moje tvorba přinese radost a podnítí třeba jen malé zamyšlení nad krásou našeho bytí. Mám-li o sobě něco napsat, raději to vyjádřím básní. Kateřina Maderová

Obsah Sen..... 8

Vnitřní pramen..... 34

Přání..... 61

Vlásky duše..... 9

Nech to tak..... 36

Místo pro duši..... 62

Hvězdná poezie..... 10

Netlač čas..... 37

Láska je dar..... 64

Tajemství v kapce ukryté..... 12

Malá hvězda..... 38

Svoboda..... 65

Voda..... 13

Sen, co k ránu se zdává..... 40

Čí jsi?..... 67

Stopy života..... 15

Lásko, odpusť..... 41

Štědrý den..... 68

Mé příjmení..... 16

Dívám se ti do očí..... 43

Láska je hravá..... 69

Život..... 17

Křídla lásky..... 44

Jsem růže..... 71

Hvězdná brána..... 18

Tanec poznání..... 45

Životní lekce..... 72

Smrt smrti se bojí..... 20

Chrám srdce a života..... 47

Zapomnění..... 73

Síla řeky..... 21

Za třpytu hvězd . .... 48

Odvaha . .... 75

Čas není..... 22

Lásky zvon..... 49

Jsem světlo..... 76

Láska je svoboda..... 24

Nic nemusím..... 50

Kolikrát..... 77

Shledání..... 25

Citové mrazy..... 52

U kříže Ježíše..... 79

Rozpomínání..... 26

Když duše uklízí..... 53

Narozeninová Praha..... 81

Zastavil se čas..... 28

Ospalá duše..... 55

Píseň mého života..... 29

Vzdálená blízkost..... 56

Srdce a duše..... 31

Na tobě záleží..... 57

Místo v srdci..... 32

Pojď z dálky blíž..... 59

Mince v kašně..... 33

Tóniny lásky proměnlivé..... 60

Kateřina Maderová

Doteky andělů Ilustrace: Freydoon Rassouli Fotografie autorky: Tina Radnic Redakce: Vladislav Dudák Jazyková redakce: Alice Dudáková Obálka a sazba: Bára Solperová Tisk: H. R. G. spol. s r. o., Litomyšl Vydal Cattacan, s. r. o., v roce 2019 Vydání první Cattacan, s. r. o., Kukučínova 1148/4, 142 00 Praha 4 www.cattacan.cz