Vánoční tábor
Praha 2019
Přeložila: Dana Chodilová
Karen Schaler: Vánoční tábor Vydání první Christmas Camp: Copyright © 2018 by Karen Schaler Christmas Camp Wedding: Copyright © 2019 by Karen Schaler Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2019 jako svou 2299. publikaci Přeloženo z anglických originálů Christmas Camp a Christmas Camp Wedding vydaných nakladatelstvím William Morrow, An Imprint of HarperCollinsPublishers Český překlad © 2019 Dana Chodilová Odpovědný redaktor Jiří Chodil Korektorka Daniela Čermáková Cover illustration, 2019 Little, Brown Book Ltd Přebal a vazba, 2019 Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo Tisk TBB, a.s., Banská Bystrica Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-1193-7 BARONET Praha 2019
Karen Schaler
Vánoční tábor
Tato kniha je věnována všem, kdo nosí Vánoce v srdci, a všem, kdo si je potřebují do srdce vpustit. Najděte si borovou šišku. Něco si přejte. A věřte.
PRVNÍ KAPITOLA
H
aley Hansonová si hrála na to, kdo dřív uhne pohledem – se skupinou panenek. Panenky vyhrávaly. Seděly srovnané na jejím stole, roztomilé postavičky, vystrojené v hezkých klasických vánočních šatečkách z rudého a smaragdově zeleného sametu. Každé šaty byly přepečlivě lemované jemnou bílou krajkou a vpředu vyzdobené drobnými perleťovými knoflíčky. A ten jejich dokonale namalovaný úsměv! Kvůli němu se Haley mračila čím dál víc. Neošidily ji ani na minutku. Ano, tyhle vánoční panenky vypadaly sice nevinně, ale ve skutečnosti měly rozhodnout celou její budoucnost. Znamenaly pro ni všechno. „Takže, abyste věděly,“ spustila a naklonila se k panenkám blíž. „Musíme spolupracovat, pokud mám dostat tuhle reklamní kampaň, rozuměno?“ Věnovala jim přísný pohled, chvilku čekala a pak se rozesmála. Lidé vždycky říkali, že má rozvinutou představivost. Pro práci brand managera se tahle vlastnost hodila. Ale ani její fantazie nepřiměla panenky k odpovědi. Rozhodla se, že je tohle kolo nechá vyhrát. Ale nevzdávala se, šlo jí o hodně. Aby si přesně připomněla, co 9
je v sázce, popošla k největšímu kusu nábytku v kanceláři, elegantní prosklené knihovně naplněné oceněními, která získala coby zaměstnanec firmy Bergman Advertising. Byla to působivá sbírka. Nastoupila u agentury hned po vysoké škole, před osmi lety. Vybrala si reklamu a konkrétně práci s nastupujícími značkami, protože to byla cesta, jak zkombinovat své kreativní dovednosti s vyjadřovacími schopnostmi. Moc ráda pomáhala lidem a firmám promlouvat k zákazníkům originálními způsoby. Vzala do ruky jednu ze svých cen. Trochu připomínala hollywoodského Oscara a pokaždé ji překvapilo, jak je těžká. Jmenovala se Addie. Byla stříbrná, ne zlatá, a menší než Oscar, ale v reklamní branži znamenala prakticky jeho obdobu. Nejprestižnější ocenění, jaké bylo v tomto oboru k mání. Získala ho brzo poté, co začala pracovat u agentury, dělala na kampani pro jednoho ze svých prvních klientů, Massachusettský vzdělávací výbor. Chtěli velkou televizní reklamní kampaň na podporu gramotnosti, ale měli omezený rozpočet. Haley se podařilo získat čas a podporu několika předních celebrit. Kampaň slavila obrovský úspěch a byla použita jako model pro další školní okresy, pomáhala dětem po celé zemi. Haley se dostala do čela celostátní kampaně, což nakoplo její kariéru, a ona bez ohlížení postupovala dál. Od zastupování drobných rodinných firem rychle přešla ke špičkovým značkám a společnostem v Bostonu. Jistě, aby se mohla stát jedním z nejmladších viceprezidentů, jakého kdy firma měla, musela se vzdát některých věcí – například osobního života, dovolených a víkendů –, ale nikdy toho nelitovala a teď se konečně přiblížila tomu, pro co tak tvrdě pracovala: povýšení na společníka agentury. Její šéf Larry, majitel firmy, jí tu pozici slíbil, pokud 10
do konce roku uloví multimilionovou zakázku. A tehdy vstoupily na scénu tyhle vánoční panenky. Haley se na ně zase podívala. Nebyly to jen tak nějaké panenky. Byly to panenky od Tyler Toys, jedné z největších hračkářských firem v zemi, která se chystala proniknout na mezinárodní trh. Přesně takovou zakázku Haley potřebovala, pokud se chtěla stát společnicí firmy. Dostala se do bodu, kdy už nechtěla pro agenturu jen pracovat – chtěla mít podíl v podniku, z něhož pomohla udělat jednu ze špičkových reklamních agentur na východním pobřeží. Pracovala tvrdě a věděla, že si to zaslouží. Byla jedináček, vyrostla v rodině, kde nikdy nebylo peněz nazbyt, ale měla štěstí. Rodiče jí sice nemohli dopřát moc materiálních věcí, třeba módní oblečení a cestování, musela oželet i taneční a gymnastické kroužky, ale vždycky věděla, že ji mají rádi. Rodiče v ní budovali víru, že možné je všechno, a tak si už v dospívání umínila, že nikdy nechce mít nouzi o peníze jako oni. A ti už se o ně taky nebudou muset strachovat. Ona se o ně postará. Haley se vrátila k panenkám. Zakázky jako ta od Tyler Toys nerostou jen tak na stromech. Tohle bude její šance. V cestě jí stála jenom jedna maličkost, nebo spíš jedna velice důležitá osoba – její šéf. Pro Haley byl Larry vždycky mnohem víc než to. Byl její mentor. Dal jí příležitost, přijal ji rovnou po škole. Byl přísný, ale spravedlivý, nutil ji překonávat očekávání. Naučil ji, že má vždycky uvažovat netradičně, nikdy se nesmířit s odmítnutím a neustále být o krok před konkurencí. Takže když Haley dostala zasvěcený tip, že firma Tyler Toys pomýšlí na spolupráci s novou reklamní agenturou, okamžitě zapojila svoje kontakty a zjistila, že se ředitel Tyler Toys chystá na baseballový zápas v Bostonu. Zatahala za nitky a zajistila si lístky do stejné lóže. Ještě než na hřišti nastala třetí směna, domluvila s ním pre11
zentační schůzku. Měla se konat za dva týdny, těsně před Vánocemi. Bylo to dokonalé, až do chvíle, kdy se Larry rozhodl, že tu schůzku povede Tom, další viceprezident společnosti. Haley se otřásla, jen na to pomyslela. To v žádném případě nemůže dopustit. I Tom se toužil stát společníkem, poslední dva roky spolu soupeřili. Haley proti němu osobně nic neměla. Byl asi o deset let starší než ona, ženatý, dvě malé děti. Docela příjemný člověk. Jen mu nemínila dovolit, aby ji připravil o postup v kariéře. Nebylo v tom nic osobního. Byl to byznys. Haley se usadila zpátky za stůl a odhodlaným pohledem se zabodla do panenek. Důvěrná chvilka s nimi ale netrvala dlouho, do kanceláře vešel Larry. Okamžitě se v křesle napřímila a uhladila si neviditelný záhyb na bezvadných černých šatech. „Dobré ráno,“ pozdravila. „Dobré ráno.“ Usmál se na ni a vytřeštil oči, jakmile uviděl tu záplavu panenek na jejím stole. „Haley, co tu provádíš s panenkami Tyler Toys? Ty měl přece dostat Tom.“ Haley se rychle zvedla. Nešťastnou náhodou přitom vrazila do stolu a panenky se zhroutily jako dominové kostky. Nevšímala si té spouště, pustila se do akce. Rozkročila nohy, opřela ruce v bok, nadmula hruď, povytáhla krk. Zaujala pozici Wonder Woman. Vybrousila si ten postoj během let, zjistila, že člověku dodá okamžitou dávku sebejistoty. Dosud to vždycky zabralo a spoléhala na to, že to zabere i teď. Nasadila svůj nejpodmanivější úsměv. „Larry, já to chci s Tyler Toys vyjednat sama. Sama jsem s tím přece přišla. Udělala jsem přesně to, co jste po mně chtěl, přinesla jsem velkou zakázku. měla Tu schůzku bych vést já, ne Tom.“ Zavrtala se pohledem do Larryho. Chtěla, aby pochopil, jak vážně to myslí. Viděla překvapený vý12
raz v jeho očích, ale jen se dál usmívala – a zaujímala svou pózu. Wonder Woman by na ni byla pyšná. Její nervozitu prozrazovaly jenom ruce na bocích, které se jí tvrdě zatínaly do kůže. Dívala se a čekala, zatímco Larry došel k jejímu stolu a sebral jednu panenku. Vlasy měla po tom pádu jako vrabčí hnízdo, ale kupodivu tak byla ještě roztomilejší. Larry se na hračku usmál. „Abys věděla, panenka od Tyler Toys byla první, jakou jsem kdy koupil svojí dcerce Shannon.“ Zavrtěl hlavou. „Dostala ji k Vánocům, to jí bylo asi šest. Nic jiného nechtěla. Byla z ní tak nadšená, že si ani nechtěla rozbalit ostatní dárky.“ Vzpomínal a vrtěl přitom hlavou. „Pojmenovala ji Grace a vyžadovala pro ni u slavnostní večeře vlastní talíř. Grace od začátku patřila do rodiny. Shannon ji s sebou brala všude. Dokonce i na prázdniny na Havaj, tam se stala ta nešťastná nehoda u bazénu. Ale i když byla Grace mokrá a odřená a potrhaná, dcera ji milovala. Ani se nechce věřit, že Shannon už je ve druhém ročníku na vysoké, ale víš co? Tu panenku má pořád a o každých Vánocích ji vytahuje. Proto jsou hračky od Tyler Toys tak výjimečné. Ke každé panence se pojí vánoční vzpomínka –“ Haley ho přerušila. „Já vím o Tyler Toys a o vánočních panenkách všechno.“ Nerada lidem skákala do řeči, ale potřebovala Larrymu ukázat, jak pečlivě si problematiku nastudovala. „Vím, že je to rodinná firma a vyrábí tyhle panenky desítky let. Každý rok o Vánocích uvedou na trh novou, jako je tahle.“ Chtěla jednu z nich vzít, ale povedlo se jí přitom smést celou hromadu ze stolu. Larry povytáhl obočí. Haley se zasmála a pospíchala panenky posbírat, ale zaznamenala, že se Larry nesměje, a tak zas rychle nasadila vážnou tvář. „Ředitel Tyler Toys mi řekl, že pro příští vánoční panenku hledají něco opravdu speciálního. Bude to jejich sedmdesáté výročí a já už mám pár výbor13
ných nápadů. Chci tu schůzku, Larry. Vím, jak zakázku dostat.“ Ale Larry se moc přesvědčeně netvářil. Došel ke knihovně a ukázal na všechna ocenění. „Haley, já vím, jaký máš talent. Dokazuješ to znova a znova. Na tebe se můžu vždycky spolehnout, když potřebuju klientovi nabídnout něco nového a jedinečného, něco nezvyklého, ale Tyler Toys… tady se musíme držet zvyku. Taková ta firma je. Jde tam o Vánoce a o tradici.“ „Vánoce a tradici zvládnu.“ Larry si založil ruce a upřeně ji pozoroval. „Vážně?“ Haley vzrušeně přikývla. Larry ji vzal pod paží a vyvedl ji z kanceláře. Na chodbě ukázal na stážistu, který právě zápasil s umělým vánočním stromkem. Všude se válely větve a mezi nimi neotevřené krabice ozdob. Nešťastník se pokusil nacpat jednu větev do žalostného kmínku a celá konstrukce se zhroutila. „V tom případě mi vysvětli, co má tohle znamenat,“ žádal Larry. Haley se zděsila, ale rychle se vzpamatovala. „To můžu vysvětlit.“ „Letos jsem ti svěřil naplánování výzdoby. Chtěl jsem ji mít hotovou do prvního listopadu. Jsou dva týdny před Vánocemi, a nemáme tu nic než stážistu zápasícího se stromkem. Umělým. Měli jsme mít živý stromek.“ Haley se zhluboka nadechla. Věděla, že tenhle rozhovor musí rychle zvrátit ve svůj prospěch. „Omlouvám se. Měla jsem prostě tolik práce s doděláváním těch televizních reklam Time Right Beauty a musela jsem dostat billboardy na Perfect Perfume na Times Square… než mi vyšel čas zavolat dekoratéry, všichni byli zadaní a já nikoho jiného nenašla.“ „A tak tě napadlo, že využiješ našeho stážistu? Ten ani Vánoce neslaví. Je to žid!“ 14
Haley otevřela pusu, aby něco řekla – ale nevyšlo z ní ani slovo. Larry ukázal přes chodbu. „Viděla jsi Tomovu kancelář? Ten si na výzdobu našel čas. Vánoce miluje.“ Haley neochotně sledovala Larryho pohled. Věděla, jak vypadá Tomova kancelář. Nedala se přehlédnout. Tom byl samozvaný král svátků, měl tam víc ozdob než ve vánočním filmu Hallmarku. Přinutila se usmát. „Larry, Tom sice umí udělat výzdobu, ale to ještě neznamená, že je nejlepší člověk na tu prezentaci.“ Larry se neusmíval, a když se jí podíval přímo do očí, v duchu se celá zkroutila. Ten pohled znala. Znamenalo to „už jsem se rozhodl, tak mě nerozčiluj“. Musela něco udělat. Znovu zaujala svůj silový postoj. Tentokrát ale neměla hruď tak nadmutou a hlavu nedržela tolik vysoko. Nesmí o tuhle zakázku přijít. Lidé jejího druhu neprohrávají. Larry promluvil bez servítků. „Přidělil jsem Toma k zakázce Tyler Toys, protože vnímá ducha Vánoc stejně jako Tyler Toys. Je to naše nejlepší šance, jak ji získat.“ Stroze jí pokývl, dal najevo, že je rozhovor u konce, a vykročil ke své kanceláři. Ale Haley, přetékající adrenalinem, se nevzdávala. Skočila mu do cesty a spustila jako kulomet. „Já taky dovedu vnímat ducha Vánoc! Umím si vyzdobit kancelář! Umím postavit stromek!“ „Haley, cením si tvého nadšení, ale prostě nevěřím, že jsi na tu schůzku nejlepší zástupce. Každé Vánoce zmizíš do Karibiku, a ani tam to nebereš jako dovolenou.“ Haley se ani nehnula. „Víte, že je to pro mě služební cesta, vždycky tam jednám s naším karibským klientem. Beru s sebou rodiče. Je to naše zimní dovolená. Já pracuju, oni odpočívají, všichni jsou spokojení.“ „A o to právě jde, že pracuješ, neslavíš Vánoce.“ Larry vykročil dál. 15
Haley ho zase zastavila. Začínalo na ní být znát zoufalství, šlo do tuhého. „Larry, počkejte, prosím. Víte, jak tvrdě pro vás pracuju, pro tuhle agenturu. Říkal jste, že tenhle rok bych se konečně mohla stát společníkem –“ Larry ji přerušil. „Ale být společníkem znamená vědět, co je pro naši společnost nejlepší –“ „Já to vím, a proto vám říkám, že jsem nejlepší člověk na vyjednání té zakázky. Já vím, že to dokážu. Musíte mi dát šanci. Jen řekněte, co mám udělat, jak vás přesvědčit, a já to udělám.“ Larry se zhluboka nadechl. Haley naopak zadržela dech. Podíval se na Tomovu kancelář, pak na stážistu, který dál zápasil se žalostným stromkem, a nakonec zpátky na Haley. Vypadal, že bude svých následujících slov litovat, ale stejně je řekl. „V mé kanceláři, za deset minut. Buď tam.“ Obrátil se a odešel.
16
DRUHÁ KAPITOLA
T
entokrát Haley Larrymu v odchodu nebránila. Měla moc práce s vítězným tanečkem. Vypadala jako hráč, který právě udělal touchdown a radostí poskakuje s rukama ve vzduchu. Zpoza rohu se vynořila Kathy, vedoucí grafička agentury, bohémské stvoření a Haleyina skvělá kamarádka, a rozesmála se, když ji viděla křepčit. „Co se to tady děje?“ zjišťovala a hned se pustila taky do tance. Až na to, že její pohyby připomínaly spíš hip-hop než nadšeného fotbalistu. „Slavíme.“ Haley popadla Kathy za ruku, vtáhla ji do své kanceláře a zavřela dveře. „Myslím, že jsem Larryho přesvědčila, aby mi dal zakázku Tyler Toys.“ „Tobě? Slečince Dejtemipokojsvánocema?“ Haley to nepobavilo. „Mluvíš jako Larry. Nejsem žádný skřítek Grinch. Mám Vánoce ráda. Jenom nemám čas na všechny ty –“ „Na co? Na vánoční oslavy, zvyky, ozdoby, na všechny ty věci, které Tyler Toys milují.“ Haley se rozhlédla po své kanceláři. „Aby bylo jasno, sice nezdobím a nemám vánoční stromek, ale to ještě neznamená, že nechápu Vánoce. Můžu si udělat průzkum.“ 17
Kathy pořád nevypadala, že ji to přesvědčilo. „Nemůžeš vyzkoumat vánočního ducha, taková věc se musí cítit. Víš to přece, ne?“ Haley se vrhla ke stolu, popadla jednu vánoční panenku a zamávala jí na Kathy. „Dokážu tohle!“ Ubohé panence se hlavička klátila sem tam. „Larry Tomovi tu zakázku ještě nedal. Já mám panenky. Jsou tady. Jsou moje!“ Kathy jí hračku opatrně sebrala. „Fajn. Mezi námi kámoškami, víš, že tě mám ráda, ale mluvíš jako dvanáctiletý spratek.“ Haley se do ní zabodla pohledem. Kathy pokrčila rameny. „Jenom chci říct…“ Haley si zoufale povzdechla. Věděla, že Kathy má pravdu. Tak trochu se přestala ovládat. „Promiň. Prostě o tu zakázku nesmím přijít. Jestli ji dostane Tom, Larry povýší jeho, a kdo ví, kdy se mi zase naskytne taková šance. Potřebuju ji teď. Řekla jsem našim, že ze mě bude společník firmy a že jim pomůžu s domem.“ „Oni se pořád snaží restaurovat ten starý viktoriánský barák?“ zeptala se Kathy. Haley se chopila telefonu a projížděla fotky, až našla tu, kterou chtěla Kathy ukázat. Byla na ní střecha s velikou dírou. „Páni!“ lekla se Kathy. „Vidíš? Já ti říkám, ten dům je černá díra na prachy. Už jsem do něj nacpala všechny svoje úspory, ale pořád jenom žere a žere a žere. Řekla jsem našim, že by vyšlo levněji, kdybych jim pomohla koupit nový byt, ale oni to tam milujou. Je to pro ně hrozně veliké. Osm ložnic a čtyři koupelny. Ten barák patřil mé praprababičce a je v rodině celé generace. Naši sní o tom, že z něj udělají penzion, ale takový sen není z laciného kraje. Poslední odhad na veškeré opravy je tři sta padesát tisíc dolarů, a kdo ví, co se ještě vynoří. Chystala jsem se jim dát, co bych vydělala na tom povýšení, abych jim pomohla do začátku.“ 18
„To pro ně určitě hodně znamená.“ Haley projela další fotky. „Jasně. Chtějí, aby to byl náš rodinný projekt. Ne že bych na to měla čas, ale můžu pomoct aspoň finančně. Přinejmenším jsem to měla v plánu.“ Ukázala Kathy další fotku. Byla na ní ona s rodiči před krásným velikým viktoriánským sídlem. Všichni se usmívali. Kathy přikývla. „Hezkej dům.“ „A nemysli si, že se z toho vyvlíkneš. Už jsem mámě řekla, jaká jsi šikovná návrhářka.“ „Hm, grafický design není navrhování interiérů,“ zahučela Kathy. Haley ji objala. „To je fuk. My už vymyslíme, jak tě zapřáhnout. Když jsme u toho, vyznáš se v instalatéřině?“ „V instalatéřině?“ „Jo, praskla jim tam nějaká trubka. Neteče teplá voda, tak jsou teď u mě.“ „No, aspoň někdo tam bydlí,“ řekla Kathy, „když jsi věčně pryč. Vlastně nevím, proč si držíš byt, málem žiješ tady. Věčně jenom makáš. Kdy jsi měla naposled rande?“ Haley ji sjela kousavým pohledem. Kathy se rozesmála. „No jo, už jsem ti přece řekla, že se za toho kluka omlouvám.“ Poslední rande naslepo, které jí Kathy domluvila, byla katastrofa. Ten chlapík ji pozval na dobrou večeři, ale zavedl ji do džusového baru a řekl jí, že si může objednat, jaké pití chce, pokud bude střední velikosti, protože jeho bývalka vždycky tvrdila, že velký nápoj už je moc. Zbytek rande mluvil o ní. To byl důvod číslo 427, proč teď Haley nechtěla ztrácet čas randěním. Měla na práci důležitější věci, například přesvědčit Larryho, aby jí dal šanci u Tyler Toys. Zamířila ke dveřím. „Jdu si s Larrym promluvit a vypáčit z něj tu zakázku. Drž mi palce.“ „Držím,“ kývla Kathy a Haley se hnala ke dveřím. 19
Mířila chodbou k Larryho kanceláři a cestou zahlédla Toma, jak vchází do odpočívárny. Napadlo ji, že je to dokonalá příležitost udělat si drobný průzkum jeho vánoční výzdoby a zjistit, co na ní Larryho tak uchvátilo. Jakmile se přiblížila k Tomově kanceláři, zamračila se. Nerada si to přiznávala, ale Tom odvedl špičkovou práci. Zvenčí měl kancelář vyzdobenou poblikávajícími bílými vánočními světýlky a na všech oknech visely velkolepé věnce. Ten největší byl na dveřích kanceláře. Haley se naklonila a očichala ho. No jasně, přírodní. V Tomově kanceláři to dokonce vonělo po Vánocích! Nakoukla dovnitř a hned si všimla obřího vánočního stromku v rohu. Musel mít přes dva metry! Byl ověnčený pestrými světýlky a tradičními červenými a bílými ozdobami, které dokonale ladily s pruhovanými cukrovými tyčinkami. Haley žasla. „On má dokonce cukrové tyčinky.“ „Dáš si?“ Haley se prudce obrátila a objevila za sebou Toma. Zašklebil se a jednu jí podal. „Zrovna jsem je dával do odpočívárny, ale klidně si vezmi.“ No jasně, dával jsi cukrátka do odpočívárny, pomyslela si Haley. Protože jsi amatérský Santa Claus, maskovaný za pracovníka reklamky. Tom před ní zamával tyčinkou a čekal, co řekne. Haley zavrtěla hlavou. „Ne, díky. Snažím se sladkosti omezit.“ „O Vánocích?“ Tom se rozesmál. „A jak to jde?“ „Moc ne.“ Haley se snažila udržet úsměv. „Ale když si dopřeju cukr, tak jedině čokoládu. Ať to stojí za to.“ Tom vešel do kanceláře. „Mám tu i čokoládu, figurky Santy a vánoční lanýže.“ Zvedl podnos ve tvaru sněhuláka. Haley zavrtěla hlavou. „Díky, nechci.“ Vykročila dál a Tom za ní zavolal: 20
„Kdyby sis to rozmyslela, víš, kde je najdeš!“ Haley šla dál a mumlala si pod vousy „Čokoládoví Santové? A co ještě máš na skladě?“ Na odpověď nemusela čekat dlouho. Zaslechla, jak se z Tomovy kanceláře line hudba. Bylo to Přejeme vám veselé Vánoce. Povzdechla si, bylo jí jasné, že jí ta odrhovačka bude znít v hlavě celý den. Nemohla si pomoci, pobrukovala si ji, když vcházela do Larryho kanceláře. Zrovna telefonoval, pokynul jí, ať se posadí. Při čekání se rozhlížela a všimla si, že i on má vlastní vánoční stromek. Byl mnohem menší než Tomův, ale taky roztomilý, ověnčený stříbrnými ozdobami a třpytící se hvězdou nahoře. Nechyběl tu ani věnec. Ucítila ho dřív, než ho uviděla. Zřejmě ji ten oběžník o povinném věnčení minul. Pohlédla na Larryho knihovnu. Byla dvakrát tak velká než její, vyrobená z krásného mahagonového dřeva. Odhadla, že v ní má dobré tři tucty cen Addie. Pak se soustředila na jeho rodinné fotky. Byl hrdý otec dvou studentek elitních univerzit Břečťanové ligy a nevynechal žádnou šanci se dcerami Shannon a Sydney pochlubit. Haley věděla, že se se svou ženou Ellen seznámil na postgraduálu, byla svobodomyslná studentka umění. Vždycky o ní říkal, že je jin pro jeho jang. Jakmile Larry zavěsil, Haley se zvedla. Byla připravena na druhé kolo bitvy. Oči jí plály odhodláním. Nastal čas zapůsobit. „Larry, díky, že jste mi dal šanci představit vám mé nápady pro Tyler Toys.“ Ale než stačila pokračovat, Larry vstal. „Nepotřebuju je slyšet,“ zavrtěl hlavou. Haley to nejprve omráčilo, pak nadchlo. „Vážně ne? Takže mi tu zakázku svěřujete?“ „Ne.“ Haleyin úsměv se rozplynul. „Tomu nerozumím.“ Larry cosi vzal ze svého stolu. „Řekla jsi, že uděláš všechno, abys ji získala.“ 21
„Přesně tak…“ Haley vypadala zmateně. „Udělám, co budete potřebovat.“ „Potřebuju, abys udělala tohle.“ Podal jí brožuru na lesklém papíře. Haley se na ni podívala. Představovala jakési rozkošné hnízdo zvané Holly Peak, zastrčené v horách. „Já to nechápu. Chcete mě poslat na dovolenou?“ Larry zavrtěl hlavou a zvolna se usmál. „Ne, chci tě poslat do Vánočního tábora.“ „Co?“ vyhrkla Haley a znovu se podívala na brožuru. „Na vyladění sváteční nálady.“ Haley se hlasitě rozesmála, ale hned toho nechala, když viděla, že to šéf myslí smrtelně vážně. Vykulila oči. „Počkat, cože? Chcete po mně, abych jela do… vánočního převýchovného lágru?!“ Nechtělo se jí věřit vlastním uším. To musí být nějaký vtip, ne? Tak proč se Larry nesměje? Nemůže to přece myslet vážně, nebo ano? Copak něco takového vůbec existuje? Myšlenky jí v hlavě vířily, málem se nesoustředila na jeho slova. „Říká se tomu Vánoční tábor,“ opravil ji. „Vzpomínáš, jak jsem si před třemi roky vzal před Vánocemi dovolenou?“ „Jistě, to bylo poprvé, co jste si vzal volno kolem Vánoc.“ Larry se zasmál. „Přesně takhle mluvila moje žena. Stěžovala si, že už netrávíme Vánoce spolu jako rodina. A tak nás všechny přihlásila do toho tábora. Děvčata musela odvolat výlety na lyže. Neměla z toho velkou radost stejně jako já, ale podnikli jsme to. Neměli jsme na vybranou, znáš mou ženu.“ Haley přikývla a zasmála se. Ellen byla milá a příjemná, ale když se pro něco rozhodla, nebyla s ní řeč. Larry vzal jednu z rodinných fotografií a ukázal ji Haley. Prohlédla si ji. Byl na ní Larry a jeho rodina, pózovali 22
se sněhulákem před hezkou horskou chatou. Naklonila se blíž a poznala budovu z brožury. „To byl ten Vánoční tábor?“ zeptala se. „Ano.“ Larry se při té vzpomínce usmál. „A je to jedna z našich nejoblíbenějších rodinných fotek. Ten týden, co jsme tam všichni prožili, nás změnil, a k dobrému. Navždycky za to budu vděčný.“ Haley to nechápala. „Proč? Co se tam stalo za zázrak?“ „To musíš zjistit sama.“ Larry jí věnoval konejšivý úsměv. „Ale řeknu ti tohle – myslím, že ti to pomůže, pokud vážně stojíš o zakázku Tyler Toys.“ Haley pookřála na duchu. „Počkat, takže to znamená, že když absolvuju vánoční nalejvárnu, dostanu Tyler Toys?“ „Vánoční tábor,“ opravil ji znova Larry. „Jasně, pardon. Vánoční tábor. Když tam pojedu, dostanu tu zakázku?“ Larry zvedl ruku, aby ji zarazil. „Říkám jen, že jestli pojedeš, nechám tě s Tomem předvést mi vaše nejlepší návrhy a pak se rozhodnu, kdo to dostane. Pokouším se ti pomoct, ale nic ti slíbit nemůžu.“ Haleyin úsměv malinko povadl. Ale aspoň že je pořád ve hře. Zhluboka se nadechla. Tohle rozhodně zvládne. Co hrozného může být nějaký tábor? Larry přistoupil ke skříni a vytáhl z ní vánoční svetr, jaké si lidi v tomhle období oblékají a kdovíproč to považují za velikou legraci. Popravdě řečeno, Haley k nim nikdy nepatřila. Larry jí ho hodil. „A tohle si musíš vzít s sebou.“ Haley svetr chytila a hned toho zalitovala. Oči ji rozbolely, jen se na něj podívala. V soutěži šeredných svetrů by měl vítězství jisté. Krystalická sváteční ohyzdnost. Byl jasně červený a zelený a vypadal, jako by na něm explodovala bomba se třpytkami. Vpředu ho zdobila obří tvář Santy. Růžovoučké tváře byly z kožešiny, stejně ja23
ko bílé sněhové koule, které visely z rukávů a lemovaly okraj. Byla to vánoční slátanina nejhrubšího zrna. Larry se zase usadil za stůl a odpálil další sněhovou kouli. „A nezapomeň se vrátit s osvědčením.“ „Osvědčením?“ Na tom slově jí škobrtl hlas. Začínala si připadat, že je uvězněná ve vánočním sněžítku, kterým někdo v jenom kuse třepe. „Ano, tomu, které ti dají ve Vánočním táboře na důkaz, že jsi absolvovala celý program. Chci, abys měla úplnou vánoční zkušenost. A radši už se běž chystat. Začíná to zítra.“ Larry sáhl po telefonu. Haley si uvědomila, že jí tím dává najevo, aby odešla. Snažila se udržet úsměv a pokoušela se tvářit nadšeně. „Takže to je na celý týden? Nemají nějakou mini víkendovou verzi?“ Larry si založil ruce a opřel se v křesle. „Pokud si myslíš, že týden nezvládneš, svěřím tu zakázku Tomovi rovnou…“ Haley k němu zalétla pohledem. „Kdepak. Týden je v pohodě! Týden zvládnu. Můžu tam zároveň pracovat na kampani pro Tyler Toys. Jak jste řekl, jistě to bude perfektní místo na vánoční inspiraci.“ „Výborně.“ Larry vypadal, že má vážně radost. „Takže od zítřka za týden si nechám od tebe a od Toma předvést vaše nejlepší nápady.“ Haley se na něj usmála. „Budu připravená.“ Larry se už zas chopil telefonu. „A Larry…“ „Ano?“ Haley už nezaujímala silovou pózu. Nesnažila se být superhrdinka. Byla sama sebou, osobou, která je moc vděčná za to, že dostala šanci splnit si svůj sen a stát se společníkem ve firmě. „Jenom jsem vám chtěla za tu příležitost poděkovat. Já vím, že nejsem jasná kandidátka na takovou zakázku, ale slibuju, že vás nezklamu.“ 24
Larry jí úsměv oplatil. „Já vím, že ne, Haley. To ty nikdy. Hodně štěstí.“ Když vycházela z kanceláře, zhluboka si oddechla úlevou. Je pořád ve hře. Ale pak to zaslechla. Vycházelo to z Tomovy kanceláře. Vánoční hudba. Tentokrát měla Haley strašit v hlavě melodie Začíná to vypadat hodně vánočně…
25
TŘETÍ KAPITOLA
S
lunce už pomalu zapadalo, když Jeff Jacoby kráčel po bostonském nábřeží a kochal se úchvatnou vánoční výzdobou. Nastala jeho oblíbená denní doba. Kouzelná hodina, poslední hodina slunečního světla. Bylo měkčí a rozptýlenější, všemu propůjčovalo zlatou záři. Navíc to byla chvíle, kdy se rozsvěcela všechna třpytivá vánoční světla a měnila nábřežní park Kryštofa Kolumba v zimní divukrásnou zemi. Jeff obdivoval skupinu lodí v přístavu, také vyzdobených vánočními světly, a myslel na to, jak moc by se tahle výzdoba líbila otci. Nikdo nemiloval Vánoce víc než jeho máma s tátou. Ale maminka už byla po smrti – přede dvěma roky prohrála statečnou bitvu s rakovinou – a Jeff se nemohl dočkat, až tátu přestěhuje do města, aby mohli trávit více času společně. Jeff se zastavil a s hrdostí vzhlížel na Crane Wharf. Byla to čtyřpatrová budova z šedé žuly, postavená na počátku devatenáctého století. Architektem zodpovědným za plán záchrany přístaviště poté, co bylo určeno k demolici, byl on sám. Během pracného procesu záchrany původních cihlových zdí a žlutých borových trámů se to26
to místo proměnilo v luxusní byty s několika tradičními bostonskými obchody v přízemí. Jeff vzhlédl k jednotce nahoře v rohu. Ten byt si vyhlédl pro otce. Věřil, že pro něj bude dokonalý. Nabízel fantastický výhled na přístav a ležel jen kousek od jeho vlastního bytu, renovovaného třípatrového bydlení v North Endu. Vážně věřil, že se tátovi bude v Bostonu líbit – jakmile si zvykne na myšlenku stěhování. A byla to velká výzva přesvědčit otce k takové věci. Jeff věděl, že to lehké nebude. Táta miloval svůj domov a práci v chatě Holly Peak, zastrčené v horách pár hodin cesty od Bostonu. Jenže bohužel, i když o tom otec nerad mluvil, skutečnost byla taková, že se jeho podnikání každý rok ocitalo ve větší ztrátě a táta si nemohl dovolit v tom pokračovat. Teď, když máma zemřela, se Jeffovi nezamlouvala ani představa, že tam zůstává sám. Celý loňský rok hledal pro chatu správného kupce, ale ukázalo se, že je to náročnější, než si myslel. Zájem projevili jedině developeři, kteří ji chtěli zbourat, a Jeff věděl, že to by táta nikdy nedopustil. Nakonec, před několika měsíci, našel jistého bankéře, který hledal prázdninový domov pro svou rodinu. Vypadalo to perfektně, stačilo jen už získat pro ten plán tátu. Ale čas se krátil. Kupec chtěl odpověď do konce roku a otec se zatím tématu úspěšně vyhýbal. Kdykoli mu Jeff zavolal, táta nechtěl mluvit o ničem jiném než o Vánočních táborech. Jeff věděl, že tyhle akce jsou tátova pýcha a radost. Byly to speciální týdny v chatě, pořádané mezi říjnem a Vánocemi, které táta s mámou vymysleli, aby lidem pomohli objevit a přijmout lásku k Vánocům. Rodiče odjakživa věřili v moc, která lidi odpoutá od jejich hektických životů, aby se vrátili k tomu, na čem záleží nejvíc, totiž na přátelích, rodině, známých a lásce. Během týdne Vánočního tábora se hosté účastnili nejrůznějších tradič27
ních svátečních činností. Mnoho z nich Jeff často zažil na vlastní kůži, například výpravy do lesa pro dokonalý vánoční stromek nebo dobrovolnické služby v místním komunitním středisku a chystání vánočního menu pro rodiny, které potřebují o svátcích pomoct. Jeff věděl, že s vedením Vánočních táborů je spousta práce – zvlášť teď, po mámině smrti, a tak se letos zavázal, že přijede a tátovi pomůže. Doufal, že díky tomu budou mít příležitost popovídat si o budoucnosti a že tátu přesvědčí k prodeji chaty. Jeff měl podezření, že táta přesně ví, co má za lubem. Bylo těžké něco před ním utajit. Byl stejně chytrý jako laskavý a upřímný. Ale ať příští týden dopadne jakkoli, Jeff každopádně stráví s tátou příjemný čas. Už to bylo dlouho, moc dlouho, co si naposled dopřál takové volno. Projekt přístavu mu užíral skoro všechen čas, ale teď, když byl skoro u konce, si mohl dovolit krátkou dovolenou, než se po Novém roce pustí do dalšího. Jeff pořídil telefonem pár fotek přístavu, aby je ukázal tátovi, kterého vždycky zajímaly synovy projekty. Kráčel dál, mířil na svou oblíbenou ulici v North Endu, na Hanover Street. Tahle malebná ulička, jedna z nejstarších v Bostonu, hostila pár nejlepších italských restaurací ve městě. Jeff plánoval, že hned ráno vyrazí za tátou, ale nejdřív potřeboval tajnou zbraň. S úsměvem vešel do vánočně vyzdobeného pekařství. V rohu stál oblíbený vánoční stromek, ověnčený sladkostmi. Zákazníci si mohli posloužit po chuti. Mohutný muž za pultem si Jeffa všiml a zamával na něj. „Jeffe, pojď! Mám už pro tebe objednávku nachystanou!“ pronesl se silným dunivým italským přízvukem. Zvedl velkou krabici s cukrovím. „Tucet cannoli. Nejlepší, co máme!“ „Díky, Mikeu!“ Jeff se blížil k pultu a zhluboka nasával vzduch. Vychutnával si vůni čerstvého chleba, zrov28
na vytaženého z pece. Sem do pekařství chodil moc rád. Patřilo Mikeovi a jeho rodině, bylo pověstné svými cannoli, ale i nejrůznějšími dalšími domácími italskými pochoutkami, například suchary biscotti a dezertem tiramisu. Ale Jeff měl dneska spadeno na cannoli, protože ty miloval táta. Mike pyšně otevřel krabici, aby se Jeff mohl podívat dovnitř. „Dal jsem tam pár navíc pro tebe na ochutnání,“ řekl. „O Vánocích všichni milují pistáciový!“ „Já nevím, jestli něco předčí ty amarettové.“ Jeff se usmál a vzal si trubičku politou tmavou čokoládou a posypanou cukrem. Obdivoval ji jenom vteřinu. Nemohl si pomoct, musel se do ní pustit. Hned první sousto ho přeneslo do ráje chutí. V úžasu zavrtěl hlavou. „Bůhví, jak to děláš, ale jsou úžasné! Nevím nevím, jestli je dovezu až k tátovi!“ Mike se zasmál, vzal další dvě cannoli a vložil je do krabice. „Na cestu. Ty jsou ode mě. Veselé Vánoce.“ Jeffa to dojalo. „Díky. Vím, že mu budou moc chutnat.“ Mike přikývl, pochvala ho očividně potěšila. „Řekni tátovi, ať přijede. Už tu dlouho nebyl!“ „Moje řeč, to mu vyřídím. Pozdravuj ode mě rodinu. Veselé Vánoce!“ „Nezapomeň si vzít sladkost!“ ukázal Mike na stromek. Jeff se zašklebil, vybral si figurku sněhuláka s polevou a zakousl se do něj. Vánoční jedlé ozdoby ho nikdy neomrzely. Díky nim si vždycky připadal zase jako kluk. „Díky, Mikeu!“ Po cestě ven myslel na to, jak by to bylo skvělé, kdyby sem mohli s tátou chodit pořád. Chtěl toho s ním podniknout spoustu, až se přestěhuje do města. Ale jedno po druhém. Nejprve mu musí pomoct s posledním Vánočním táborem. 29
Následující ráno Jeff zastavil před chatou Holly Peak a v úžasu se rozhlížel kolem. Nechtělo se mu ani věřit, kolik dekorací táta venku rozmístil. Jako by se každý rok rozmnožily. Ale Jeff věděl, že to není množstvím ozdob, proč tu na něj všechno působí tak výjimečně. Bylo to vzpomínkami, které se k tomuto místu pojily. Podíval se na sochy sobů v životní velikosti, omotaných drátky s drobnými bílými světýlky. Bylo mu pět, když je máma pořídila, a sotva je uviděl, začal nabírat do breku. Myslel si, že jsou to Santovi sobi, jenže mezi nimi nemohl najít svého oblíbence Rudolfa s červeným nosem a bál se, že se ztratil! Ten večer máma vyrobila rudý nos, připevnila ho jednomu sobovi a ráno přivedla Jeffa ven, aby se podíval. I po těch letech si pamatoval, že se mu tak ulevilo, že přiběhl k Rudolfovi a objal ho. I teď cítil stejnou radost a veselí, když viděl soba s červeným nosem. „Synku! Jsi tady!“ Jeff se obrátil a viděl tátu Bena, jak k němu pospíchá. Vypadal, jako když vyhrál v loterii. Jeff mu vykročil vstříc, sevřeli se navzájem v medvědím objetí. „Tati, moc rád tě vidím!“ „Tak brzo jsem tě nečekal,“ zářil Ben. „Vyjel jsem dřív, abych se vyhnul zácpám.“ Jeff chytil tátu kolem ramen. „Vypadá to tu parádně!“ Ben se pyšně rozhlédl. „Počkej, až to uvidíš večer. Pak to vážně ožije. Je to magie.“ „To se vsadím. Koupil jsi další světla? Nepamatuju si, že by bylo ozdobeno tolik stromů.“ „Jsou to ledky, ty nejlepší,“ zakřenil se na něj Ben. Jeff se zasmál a zavrtěl hlavou. Táta nikdy neodolal nákupu dalších vánočních světel. Byla to jedna z jeho oblíbených tradic v duchu „čím víc, tím veseleji“. Ben upravil pás světel na jednom stromě. „Synku, jsem moc rád, že jsi tady. Na Vánoční tábor se sejde skvělá sestava hostů. Mám pocit, že tenhle bude vážně speciální, 30