Issuu

Ing. arch. Eva Le Peutrec-Hendrychová

Architektka katedrál 21. století Ivo Kraus mi, porozumět jejich emocím a motivům jednání. A za umění rychle se rozhodovat vděčí svému dědečkovi. V Nové Pace chodila do základní školy (1986−1991), na lidové škole umění absolvovala výuku ve výtvarném oboru (1986−1998), na sedmiletém gymnáziu získala středoškolské vzdělání (1991−1998). Všechny předměty, ze kterých maturovala (čeština, angličtina, zeměpis, historie umění), byly součástí její cílevědomé přípravy ke splnění životního cíle. Ve vzpomínkách na léta dospívání mají pevné místo i letní brigády nebo pětitýdenní vandrování autostopem po Rakousku, Itálii, Slovinsku a Chorvatsku o prázdninách 1997, kdy vlastníma očima obdivovala nejen přírodní krásy, ale také architektonické skvosty minulosti i současnosti. Ing. arch. Eva Le Peutrec-Hendrychová

Historie nabízí řadu příkladů, že uplatnit své schopnosti a vrozený talent může být snazší v cizině než v rodné zemi. Počátkem 17. století využil u nás nabídnutou příležitost německý astronom Johannes Kepler, po roce 1835 zase rakouský fyzik Christian Doppler. Přeštický rodák Josef Hlávka naopak vytvořil svá největší díla ve Vídni a na východě Rakousko-Uherska, v Černovicích. Také mnozí naši současníci svůj sen žijí za hranicemi. Patří k nim i Eva Le Peutrec-Hendrychová, která svůj první profesní vzor, architekta Robertsona ze slavného amerického katastrofického filmu Skleněné peklo, poznala už v sedmi letech. Od té doby bylo jejím cílem studium architektury, cesta do San Franciska a stavba mrakodrapu.

Od dětství do dospělosti (1980–1998) V rodném listu má Hořice v Podkrkonoší (*24. 4. 1980), dětství a mládí však prožila s rodiči a starším bratrem Janem (*1978) v Nové Pace. Po manuálně zručném otci, který pracoval jako konstruktér, zdědila analytické myšlení, od matky se naučila jednat s lid-

Na jaře 1998 ji čekaly přijímací zkoušky na Fakultu architektury Technické univerzity v Liberci (FA TUL). Poctivě se na ně připravovala řadu let. Poslední měsíce i několik hodin denně kreslila, studovala dějiny umění a architektury, seznamovala se s největšími díly renomovaných světových architektů. Díky tomu prošla sítem přísných zkoušek (tehdy dvoukolových) úspěšně až do finále; ze tří set uchazečů nastoupila do prvního ročníku jen desetina. Po maturitě si nešla užívat prázdniny, ale od července do konce září si v Londýně jako au pair při hlídání dětí zdokonalovala angličtinu a ve volném čase obdivovala anglickou gotiku.

Příprava na kariéru (1998–2005) Výuka na liberecké fakultě architektury má podle slov Evy Le Peutrec vynikající úroveň. Zajišťují ji zkušení architekti a její nedílnou součástí jsou praxe. Během svého studia absolvovala Eva Hendrychová jednu v České republice a jednu v USA. Při první, u pražské společnosti FACT, s. r. o., tři měsíce spolupracovala na návrhu nové budovy Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové a na projektu rezidence českého podnikatele a investora Pavla Tykače. A o víkendech prodávala vstupenky na koncerty, později vyzkoušela i práci letušky u české charterové společnosti Fischer air.

Architektka katedrál 21. století

Čtvrtý ročník studia si posluchači FA TUL musí odpracovat v architektonické kanceláři, kterou každý student vybírá sám. Eva Hendrychová se rozhodla pro Kalifornii a San Francisco, kde tehdy působili významní američtí architekti Frank Gehry, Thom Mayne a Greg Lynn. Konečně přišel čas osobně poznat místo děje filmu Skleněné peklo a začít plnit svůj dětský sen. Odletěla s osmi sty dolary v kapse, bez kontaktů a známostí. Bylo to nejen štěstí, které jí přálo, že po pár dnech dostala místo u architektonické firmy Cee Architects, ale především cílevědomost, odvaha a rozhodnost. Mrakodrap tehdy sice ještě nevyprojektovala, zato už za šest týdnů od nástupu převzala všechny povinnosti tamního senior architekta. Její pracovní náplní byly návrhy staveb pro San Francisco (polyfunkční budova a poliklinika v centru města) i pro oblast Sanfranciského zálivu (San Jose State University Museum of Art + Design), příprava 3D vizualizací pro prezentaci architektonických projektů a podobně. Dvanáctiměsíční povinnou praxi si dobrovolně o celý rok prodloužila, magisterské studium přijela na svou alma mater dokončit v roce 2004. Zadání diplomového úkolu úzce souviselo s projektem univerzitní budovy G, který ve svém ateliéru tehdy zpracovával prof. Ing. arch. Akad. arch. Jiří Suchomel. Přestože o jeden bod přišla o hodnocení výborně, část její závěrečné práce, návrh průchodu s velkým schodištěm, dnes tvoří vstupní bránu do celého libereckého univerzitního kampusu. Profesor Suchomel, zakladatel a v letech 1994–2000 a 2004–2005 děkan FA TUL, není však jediný vysokoškolský pedagog, na něhož ráda vzpomíná. Jsou mezi nimi také JUDr. PhDr. Jiří Plos, akademický architekt Vít Máslo, Ing. arch. Monika Mitášová, Ph.D., Ing. Václav Voda a samozřejmě i spolužáci z ročníku.

Šanghaj (2005–2011) Když v posledním semestru studia přemýšlela, co dál, zlákala ji Asie; nejen svou exotikou, ale i tamním stavebním boomem: Stačilo do internetového vyhledávače zadat Shanghai Architecture Jobs a do dvou dnů jsem měla adresu firmy, která mně nabídla práci. Dlouho neváhala. V Liberci promovala 1. 7. 2005 jako Ing. arch., za dva dny nato (3. 7.) odletěla do Šanghaje. Byl to šťastný krok: zaměstnání v přátelském kolek-

tivu mladých lidí, řešení projektů, o nichž většina jejích vrstevníků mohla jen snít. Dalších šest let pokračuje odborný životopis Evy Hendrychové údaji o kariérním postupu a společnostech, pro které v Číně pracovala. 2005−2007: Architect, Project Manager; United Design Group Co. Ltd., Šanghaj. 2007−2009: Senior Architect, Project Manager; Unitown Design Inc., Šanghaj. 2009−2011: Senior Designer; Allied Architects International, Šanghaj. (Toto studio spoluzaložili a do roku 2012 se na jeho vedení podíleli čeští architekti Ivana a Jan Bendovi.) V Šanghaji potkala životního partnera a 7. června 2008 změnila své příjmení na Le Peutrec; její manžel Nicolas (*1977) zajišťuje dovoz čínských výrobků do mimoevropských území a teritorií, spadajících pod francouzskou suverenitu. Je na místě dodat, že Le Peutrecové mají své kořeny v Bretani, ve stejné části Francie jako šlechtický rod Rohanů, který se po Velké francouzské revoluci usadil v rakouské monarchii. Obřadní síň v jejich sídle v Čechách na Sychrově si Eva Hendrychová pro svou svatbu 7. června 2008 určitě nezvolila náhodou.

Nová Kaledonie (od roku 2011) Někdy v roce 2011 jsme se s manželem rozhodli změnit životní styl, najít více času pro sebe a založit rodinu. Náš nový domov je od té doby na malém kousku Francie v Jižním Pacifiku, na Nové Kaledonii, která je místem děje románu Ostrov na prahu ráje japonské spisovatelky Kacury Morimurové. V roce 2013 se jim narodil syn Louis a za čtyři roky dcera Jeanne. V Nouméa, stotisícovém hlavním městě Nové Kaledonie, má Eva Le Peutrec vlastní architektonické E-studio. Zákazníkům z ostrovního státu zpočátku navrhovala drobnější stavby s důrazem na detail. Postupně, jak zdokonalovala svou francouzštinu, se dostávala k větším zakázkám, jako je městské centrum o rozloze téměř 60 000 m2, velké kulturní a nákupní centrum a podobně. Na architektonických záměrech za stamiliony dolarů však spolupracuje i nadále jako nezávislá konzultantka pro kanadskou společnost AAI sídlící v Šanghaji a americkou

Ing. arch. Eva Le Peutrec-Hendrychová

firmu Dahlin Group v Pekingu. Mezi posledními projekty je například velké multifunkční centrum se zastavěnou plochou 120 000 m2 v Šen-čenu, rekonstrukce nákupního komplexu v centrální části Pekingu nebo luxusní vila o rozloze 3 000 m2 na tropickém ostrově Chaj-nan (Hainan) v Jihočínském moři a projednáván je také návrh stanic metra v Luandě, dvoumilionové metropoli Angolské republiky.

Informace, že Číňané pracují desetkrát víc za desetinu platu než lidé v Evropě, už není pravdivá. Stejně tak je neaktuální informace E. E. Kische v knize reportáží Tajná Čína z roku 1932: Lacinější než nejlacinější stroj je čínský člověk, jeho ruce jsou zdviž, jeho paže řetězy, jeho plece nákladní auto, jeho nohy úzkokolejka – pro tyto stroje není zapotřebí strojníka ani pohonné látky, ani porucha podnikatele nic nestojí, má-li za stroj člověka.

Eva Le Peutrec o profesi, která se stala jejím osudem

S pracovním uplatněním jsem v Číně jako žena žádné problémy neměla. Podstatná je vaše práce, váš přínos firmě.

Mrakodrapy jsou katedrály 21. století. Stejně jako katolická církev v období gotiky katedrálami demonstrovala svou moc, tak i pro současné ekonomické velmoci jsou mrakodrapy symbolem bohatství, vyspělé technologie a ekonomicko-politické síly. Vždy jsem obdivovala japonský minimalismus, Japonci jsou mistři propojení exteriéru a interiéru. Nejsem zastáncem neustálého rozšiřování měst do okolních polí a zabírání orné půdy. Zahušťování je ekonomičtější, ekologičtější a uživatelsky zdravější. To znamená nestavět dvě patra, ale šest. I proto miluju Hongkong; tam žije víc než 6 800 obyvatel na kilometr čtvereční a všude chodíte pěšky, všechno je dostupné do deseti minut. V Číně je překážkou zahušťování měst zákonem předepsaná severojižní orientace bytové zástavby a minimálně 1,5hodinové oslunění každého bytu. To vytváří nekonečné řady domů s nevyužitým prostorem mezi nimi. Je škoda, že se Praha stává skanzenem a nic výjimečného se tam nestaví. Gotické katedrály se v době svého vzniku lidem také nelíbily, přitom byly převratné.

Postřehy z Číny na počátku 21. století V době, kdy jsem přišla do Šanghaje, chyběla v Číně po kulturní revoluci celá generace zkušených architektů. Za deset let se situace změnila, Číňané běžně studují na zahraničních univerzitách, platy rostou, pracovní síla je drahá, investoři se z Číny stahují. Příští stavitelskou konjunkturu lze očekávat v Africe, nejspíše v Etiopii. Prosadit se v dnešní Číně je obecně pro architekty i pro podnikatele daleko těžší. Ekonomika zpomaluje a trh se nasytil. Nároky klientů jsou vyšší stejně jako konkurence.

Šanghaj je kosmopolitní metropole. V minulosti tam platila koncese francouzská, britská i japonská. Ve městě žije obrovské množství cizinců, takže i v módě nebo v tom, jaká se tam pohybují auta na silnicích, vidíte evropský vkus. V Šanghaji je i největší hustota dolarových milionářů na světě; podle některých odhadů kolem 250 tisíc. Vedle nich ale miliony dělníků, kteří pracují za minimální mzdu. Šanghaj je pro mne New York minulého století. Neustále se obměňuje. Nezanikají jen celé bloky budov, ale i celé čtvrti. Klasické obchody mizí, všechno objednáváte internetem, všechno vám dovezou domů. Život v Šanghaji je natolik rychlý a rozmanitý, že každý měsíc přicházejí nové nabídky a možnosti. Plánovat na delší dobu je proto téměř nemožné. V Šanghaji máte pocit, že žijete tím nejkoncentrovanějším kapitalismem na světě; všechno se tam točí kolem peněz. Luxus je patrný na každém kroku. Všichni jsou neustále connected. Když jdete s někým na večeři, sedí sice před vámi, ale stále sleduje mobil, duševně s vámi není. Jeden čínský kolega mi řekl, že nemá čas se kamarádit s cizinci, protože prioritou je vydělávat peníze. Pokud místním nejste momentálně užiteční, nebudou s vámi ztrácet čas. Všechno je v téhle zemi zrychlené. Říká se, že jeden rok v Číně odpovídá deseti letům v Evropě nebo v Americe. Mnohdy jsem měla pocit, že Číňané neposlouchají, co se říká, ale jak se to říká. Jejich emoce nelze odezírat z tváře, taoismus je učí neutrálnímu postoji, nedávat najevo smutek, radost ani zlost.

Architektka katedrál 21. století

Zachování si důstojnosti je pro Číňany důležitější než život sám o sobě. Nikoho nemůžete osočit, ponížit, ztrapnit nebo na jeho úkor vtipkovat. Mohlo by to vést ke ztrátě přátelství i zaměstnání. Musíte dokonce přehlédnout, když šéf kopíruje vaše návrhy. Kopírování není pro Číňany žádný problém a jen těžko lze proti němu bojovat. Nutnost kopírování je v nich asi zakódována z dob studia, kdy se nekonečným obkreslováním učí jednotlivé znaky. Čím věrněji kopírují, tím větší pochvaly se jim dostane. Jsou přesvědčeni, že kopírováním skládají úctu mistrovi, jehož napodobují.

Různorodost architektonických projektů, které v Číně během let 2005−2011 dokončila, svědčí o neobyčejné invenci, jejich množství je dokladem úctyhodné pracovitosti. Pro ilustraci alespoň deset příkladů, jak se Eva Le Peutrec řídí svým životním krédem Nesněte o životě, ale žijte svůj sen.

Agriculture Trading Center, Chang-čou (Hangzhou) Podlahová plocha: 250 000 m2, návrh pro Unitown Design Inc.

Mladí Číňané jsou doslova posedlí západní civilizací a kulturou. Je to zřejmě spojeno s tradicí zachování si důstojnosti a nutnosti jevit se svému okolí vždy v tom nejlepším možném světle. Generace ovlivňovaná reklamou a filmovým průmyslem Západu začíná ve velkém pít kávu, ačkoliv se jim protiví, cestují do subtropických krajin, ačkoliv nesnášejí slunce, učí se hrát na klavír či podstupují plastické operace očí, aby se přiblížili evropskému ideálu krásy. A samozřejmě mají v oblibě značkové oblečení. Zcela stěžejní vlastností pro přežití v Číně je schopnost improvizace. Život má neskutečné tempo, jisti si můžete být jen změnou. Podmínkou úspěchu je proto schopnost pohotové reakce a tvůrčí řešení problémů.

Portfolio úspěchů Na seznamu projektů má Eva Le Peutrec více než stovku položek. Jsou v něm jak mrakodrapy, město pro milion obyvatel, velké multifunkční komplexy s nákupními středisky, kancelářemi, výstavními sály a kiny, tak „menší“ objekty jako školní budovy, průmyslové a krajinářské stavby, luxusní hotely, železniční stanice, sportovní stavby, vily, renovace starších objektů a další. Mnoho jejích návrhů je už realizováno, nebo se staví. Jistě i proto, že v projektech velkých multifunkčních center a rezidenčních celků nezapomíná na relaxační zóny. Mimořádného obdivu si zaslouží jako architektka mrakodrapů. Na první, navržený v roce 1996 (v jejích šestadvaceti letech), investor bohužel nesehnal peníze, následující, z roku 2009, se však už staví. A hotových má i přes dvacet dalších návrhů.

Návrh zahrnuje dva mrakodrapy, výstaviště a nákupní centrum. Ve vyšší budově (348 m) jsou kanceláře a pětihvězdičkový hotel, v nižší (126 m) byty hotelového typu. Zvolená koncepce stočeného hranolu (konstrukce se pootočí o 1 stupeň na podlaží) byla v Číně zcela originální a návrh Evy Le Peutrec se v mezinárodní soutěži z více než desítky zúčastněných dostal mezi finální dva. Důvodem, proč nezvítězila, byla finanční náročnost projektu (tři miliardy eur). Přednost dostal konvenční a tradiční návrh s nižšími náklady.

Mrakodrapy Tiandu, Su-čou (Suzhou) Podlahová plocha 193 000 m2, návrh pro Allied Architects International. Mrakodrapy budou novým symbolem obchodní čtvrti (Central Businnes District) v Su-čou. Ve vyšším (214 m) jsou kanceláře, v nižším (139 m) byty hotelového typu. Mrakodrapy propojené platfor-

Ing. arch. Eva Le Peutrec-Hendrychová

Le Peutrec nad veřejným prostorem „zelený slunečník”. Ocelová konstrukce časem poroste tropickou vegetaci a vytvoří uprostřed města zelenou džungli, která v letních měsících zabrání, aby se komplex přehříval. V návrhu nového centra najdeme mrakodrapy s kancelářemi, hotelem, výstavištěm, obchody, sportovní a zábavní centrum. Mrakodrapy jsou navzájem propojeny platformou a veřejné prostranství, rozvrstvené do několika podlaží, v suterénu volně navazuje na samotné srdce projektu, kterým je kongresový sál. Projekt získal hlavni cenu v mezinárodní soutěži, které se zúčastnil i architekt Adrian Smith, autor nejvyššího mrakodrapu světa Burdž Chalífa (Burj Khalifa) v Dubaji.

Milionové město Jü-chang (Yuhang), Chang-čou (Hangzhou) Rozloha 1 000 ha, návrh pro Unitown Design Inc.

mou s obchody a restauracemi vytvářejí pasáž směřující do parku v zadní části budov. Projekt zvítězil v mezinárodní architektonické soutěži a v současné době se staví.

Nanshan Technology Park, Šen-čen (Shenzhen) Podlahová plocha 148 000 m2, návrh pro Allied Architects International.

Předmětem projektu je nové centrum Nanshanu, městské čtvrti dvanáctimilionového Šen-čenu. Protože Šen-čen má vlhké subtropické klima, navrhla Eva

Čínská vláda doufá, že v Jü-changu, jednom ze tří satelitních měst sedmimilionového Chang-čou, vznikne nové Sillicon Valley. Podle projektu má být centrem města několik kilometrů dlouhý park obestavěný mrakodrapy s kancelářemi a veřejnými budovami. Nebudou samozřejmě chybět ani nákupní střediska, výstaviště, muzea, knihovny, školy, nemocnice, kostel, koncertní síň a obytné čtvrti. Návrh využívá i hustou síť vodních kanálů, které jsou historickou památkou a propojují Chang-čou s Pekingem.

Architektka katedrál 21. století

Návrh, který zvítězil v mezinárodní soutěži na novou městskou část Chang-čou, se již realizuje. Je vybudována infrastruktura, začala výstavba obytných bloků a škol.

Shishan Plaza, Su-čou (Suzhou) Podlahová plocha 143 000 m2, návrh pro Allied Architects International.

automobilů Lamborghini vychází z koncepce starých čínských aristokratických domů s velkým počtem vnitřních prostranství a zahrad. Každý z dvorů má specifickou atmosféru, návrh zahrad je inspirován učením čínské filozofie o pěti elementech (dřevo, oheň, země, kov a voda) a hotel o 220 pokojích musí jako celek korespondovat s učením feng-šuej o vztahu člověka a jeho životního prostoru.

Club Houses, Su-čou (Suzhou) Podlahová plocha s podzemními garážemi 21 000 m2, návrh pro Allied Architects International. Multifunkční projekt se stane středem nové části desetimilionového města Su-čou, vzdáleného 100 km severovýchodně od Šanghaje (15 minut jízdy rychlovlakem). Je situován na rohu rušné křižovatky se stanicí metra, z východní strany sousedí s rozlehlým parkem. Ve vyšší věži (115 m) bude pětihvězdičkový hotel s 478 pokoji, v posledním poschodí (101 m nad zemí) najdou hosté sky lounge s nádherným výhledem. Na hotel navazuje konferenční centrum s velkým multifunkčním sálem a několika sály menšími. V nižší věži (98 m) se počítá s 200 byty hotelového typu, fitness klubem, bazénem, rozsáhlým nákupním střediskem, restauracemi a obchody. Projekt má splňovat představy mladých bohatých Číňanů, kteří chtějí mít vše lehce dostupné a být obklopeni luxusem.

Lamborghini Hotel, Chang-čou (Hangzhou) Užitková plocha 40 000 m2, návrh pro Allied Architects International. Vítězný projekt mezinárodní architektonické soutěže na hotel pro rodinu italských výrobců závodních

Komplex pěti luxusních vil (1 800−3 000 m2) v exkluzivní lokalitě na břehu jezera v Su-čou má půdorys staré čínské vesnice. Projekt vil s vnitřními zahradami a uspořádáním starého čínského aristokratického domu zajišťuje majitelům vil absolutní soukromí a zároveň krásný výhled na jezero. Prodejní cena dosáhla 15 000 eur za m2. Je to první projekt, ve kterém je tradiční architektura interpretována do moderní podoby. Koncepce návrhu byla často napodobována a v současné době ji lze považovat za nový směr čínské architektury.

Ing. arch. Eva Le Peutrec-Hendrychová

Multifunkční komplex, Šen-čen (Shenzhen) Podlahová plocha 120 000 m2, návrh pro Allied Architects International.

vidět a být viděn, a to i z druhého břehu řeky. I když projekt v soutěži nezvítězil, vysokého uznání se mu dostalo už tím, že konkuroval dílu takových osobností, jako byl argentinský architekt César Pelli, autor Petronas Twin Towers v Kuala Lumpur a dalších.

Železniční stanice v Čang-čou (Zhangzhou) Podlahová plocha 20 000 m2, návrh pro United Design Group. Návrh železniční stanice pro pětimilionové město

Mezinárodní soutěže, v níž projekt Evy Le Peutrec zvítězil, se účastnily největší a nejznámější světové architektonické kanceláře jako například Aedas. Návrh obsahuje pětihvězdičkový hotel, konferenční a nákupní centrum a dvě věže s byty hotelového typu. Komplex bude sloužit k ubytování návštěvníků gigantického výstaviště, které vzniká u šen-čenského letiště. Klientem je šestá největší čínská banka China Merchants Bank.

Sídlo firmy Baosteel, Šanghaj Podlahová plocha 80 000 m2, návrh pro Allied Architects International.

Čang-čou v provincii Fu-ťíen se neomezoval jen na budovu nádraží, ale jeho součástí byl i přehledný plán celého území, tedy terminál městské veřejné dopravy a dálkových spojů, parkoviště, stanoviště taxi, hotelový komplex, obchody a kanceláře. Tvar budovy železniční stanice reflektuje tradiční čínskou architekturu provincie Fu-ťíen. Železniční stanice svou velikostí i funkčním schématem připomíná spíše letiště, organizace budovy je velmi specifická, protože už od roku 2007 zde platí velmi přísná bezpečnostní opatření, která později zavedla letiště na celém světě. Návrh v mezinárodní soutěži nezvítězil, druhé místo bylo přesto velkým úspěchem, protože teprve za ním se umístily renomované firmy specializované na dopravní stavby. Díky tomu mohla společnost United Design Group zvýšit počet zaměstnanců z dvou set na dva tisíce a stát se v Číně jednou z největších.

Jeden z největších světových výrobců oceli, firma Baosteel bude mít své sídlo v šanghajské lokalitě, kde se konalo Expo 2010. Protože plocha pozemku pro projekt byla na čínské poměry poměrně malá a stavba by mezi sousedními budovami zanikla, využila Eva Le Peutrec ve svém návrhu maximální výškový limit 120 m. Spodní a horní část budovy navzájem oddělila a do meziprostoru umístila zahrady s nádherným výhledem na město. Takové řešení splňovalo koncept

Text této eseje nebyl zhodnocením životního díla úspěšné osobnosti. Eva Le Peutrec má vrchol tvůrčího období ještě před sebou. A v něm jistě najde příležitost uplatnit svůj mimořádný talent i v rodné zemi. Leden 2019 Podklady k vypracování textu i obrazový materiál ze svého archivu autorovi laskavě poskytla Ing. arch. Eva Le Peutrec-Hendrychová. Autorem titulní fotografie je Matej Slávik/Economia