tečka přijela pouť. Když se to veverka dozvěděla, hned byla čilá. Vesele si poskočila. „Půjdu se tam podívat,“ usmála se. „Uvidím, jestli sny nelžou.“ Oblékla si sváteční šaty, vysypala z prasátka našetřené peníze a šla. Na zádech se jí pohupoval plátěný batůžek.
O čem se veverce zdálo Veverce se jednou v noci zdálo, že vyhrála na pouti plný pytlík oříšků. „To by mně přišlo docela vhod,“ řekla ráno, když se probudila, a mlsně se olízla. „Škoda, že to byl jen sen. Ale když budu mít štěstí, třeba se mně někdy splní,“ utěšovala se. „Kdo si počká, ten se dočká.“ Do práce se dala. Už si tím víc hlavu nelámala. Uplynul jeden týden, uběhl druhý a do měs-
Trávou i po mechu, neznala oddechu, hop a hop z větve na větev. Ze stromu na strom. Cestou i necestou pospíchala k městečku. Přeskočila chodník a v nastalém zmatku proběhla i křižovatku. Byla na pouti. Všude se ozývalo plno křiku, hlaholu a rámusu. Řinkotu, břinkotu a vřískotu. Krámek vedle krámku, lidí jako sardinek v krabičce.
24
25
tečka přijela pouť. Když se to veverka dozvěděla, hned byla čilá. Vesele si poskočila. „Půjdu se tam podívat,“ usmála se. „Uvidím, jestli sny nelžou.“ Oblékla si sváteční šaty, vysypala z prasátka našetřené peníze a šla. Na zádech se jí pohupoval plátěný batůžek.
O čem se veverce zdálo Veverce se jednou v noci zdálo, že vyhrála na pouti plný pytlík oříšků. „To by mně přišlo docela vhod,“ řekla ráno, když se probudila, a mlsně se olízla. „Škoda, že to byl jen sen. Ale když budu mít štěstí, třeba se mně někdy splní,“ utěšovala se. „Kdo si počká, ten se dočká.“ Do práce se dala. Už si tím víc hlavu nelámala. Uplynul jeden týden, uběhl druhý a do měs-
Trávou i po mechu, neznala oddechu, hop a hop z větve na větev. Ze stromu na strom. Cestou i necestou pospíchala k městečku. Přeskočila chodník a v nastalém zmatku proběhla i křižovatku. Byla na pouti. Všude se ozývalo plno křiku, hlaholu a rámusu. Řinkotu, břinkotu a vřískotu. Krámek vedle krámku, lidí jako sardinek v krabičce.
24
25
vyhovět se snažím. Nebudeš litovat, když to se mnou zkusíš.“ Medvěd byl rád. Zabrumlal brum brum... a znamenalo to – ano, ano, dojednáno. Ale za pár dní se veverce přestalo ve službě líbit. „Copak je to za vaření? Ve spíži tu nikde není nic dobrého k nalezení. Jenom samý med a med. A oříšek ani jeden. Ani jedno jadýrko. Vždyť bych se tady utrápila hladem.“ A tak od medvěda utekla. Tiše. Tajně. Zadem.
Druhý den ráno už ťukala u zajíce: „Nehledáš dobrou kuchařku, zajíčku?“ zeptala se a vytáhla z tašky bílou zástěrku, naškrobený čepeček a dřevěnou vařečku. „Navařím ti, napeču ti, podle přání, podle chuti. Griluju a smažím, vyhovět se snažím. Budeš jíst jako v hotelu.“ Zajíc nebyl proti. Zakýval ušima ze strany na stranu, sem a tam a znamenalo to – ano, ano, večer, zrovna jako ráno o jídlo mám postaráno. Ale za pár dní nebyla veverka ani tady spokojená. „Copak je to za vaření? Od svítání do setmění se pachtím jen se zelím, s kapustou a s řepou! Nohy se mně z toho klepou, hlava se mně točí.“ Hop a skok, ztratila se zajícovi z očí.
14
15
vyhovět se snažím. Nebudeš litovat, když to se mnou zkusíš.“ Medvěd byl rád. Zabrumlal brum brum... a znamenalo to – ano, ano, dojednáno. Ale za pár dní se veverce přestalo ve službě líbit. „Copak je to za vaření? Ve spíži tu nikde není nic dobrého k nalezení. Jenom samý med a med. A oříšek ani jeden. Ani jedno jadýrko. Vždyť bych se tady utrápila hladem.“ A tak od medvěda utekla. Tiše. Tajně. Zadem.
Druhý den ráno už ťukala u zajíce: „Nehledáš dobrou kuchařku, zajíčku?“ zeptala se a vytáhla z tašky bílou zástěrku, naškrobený čepeček a dřevěnou vařečku. „Navařím ti, napeču ti, podle přání, podle chuti. Griluju a smažím, vyhovět se snažím. Budeš jíst jako v hotelu.“ Zajíc nebyl proti. Zakýval ušima ze strany na stranu, sem a tam a znamenalo to – ano, ano, večer, zrovna jako ráno o jídlo mám postaráno. Ale za pár dní nebyla veverka ani tady spokojená. „Copak je to za vaření? Od svítání do setmění se pachtím jen se zelím, s kapustou a s řepou! Nohy se mně z toho klepou, hlava se mně točí.“ Hop a skok, ztratila se zajícovi z očí.
14
15