Issuu

Deset dětských přání

Claus-Dieter Kaul

Deset dětských přání Celostní přístup v soužití dětí a dospělých

2014

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Kaul, Claus-Dieter Deset dětských přání : celostní přístup v soužití dětí a dospělých / Claus-Dieter Kaul ; [z německého originálu ... přeložila Lenka Martínková]. -- 1. vyd. v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2014. -- 70 s. Název originálu: Zehn Wünsche der Kinder ISBN 978-80-7500-051-4 (brož.) 37.03-053.2 * 159.922.7 * 37.013.73 * 371.4 - výchova dítěte - psychologie dítěte - filozofie výchovy - metoda Montessori - příručky 37 - Výchova a vzdělávání [22]

Claus-Dieter Kaul Deset dětských přání Die zehn Wünsche der Kinder Copyright © Brigg Pädagogik Verlag, 2013 Translation © Lenka Martínková, 2013 Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2014 ISBN 978-80-7500-051-4

Obsah I. Úvod ........................................................................... 11 II. Deset dětských přání .................................................14 1. VĚNUJTE NÁM LÁSKU!.......................................................................................................... 14 2. VŠÍMEJTE SI NÁS!.....................................................................................................................19 3. NESNAŽTE SE NÁS VYTVOŘIT, NECHTE NÁS STÁT SE SAMI SEBOU!........................ 23 4. BUĎTE NAŠIMI PRŮVODCI! ..................................................................................................33 5. NECHTE NÁS DĚLAT CHYBY!...............................................................................................37 6. NASMĚRUJTE NÁS!................................................................................................................. 42 7. STANOVTE NÁM JASNÉ HRANICE!......................................................................................51 8. BUĎTE SPOLEHLIVÍ! ..............................................................................................................58 9. PROJEVTE SVÉ POCITY!..........................................................................................................61 10. RADUJTE SE!........................................................................................................................... 64

III. Vize „nové“ výchovy v tomto století ........................ 67 SEZNAM LITERATURY................................................................................................................69 NABÍDKA HERNÍHO A UČEBNÍHO MATERIÁLU.................................................................70

Děkuji! Chtěl bych poděkovat především všem účastnicím a účastníkům kurzů, kteří mi během mnoha rozhovorů poskytli rozhodující podněty pro tuto knihu a nakonec i odvahu psát. Obzvláště děkuji své kolegyni Christl Lambach von Treuberg, jejíž cenné myšlenky mi byly při vzniku této knihy velkou pomocí. Velmi děkuji i dětem z první třídy školy Montessori v Dětském centru v Mnichově a jejich učitelce Carolině Abel. Srdečně děkuji též firmě Foto Huber z Rottach-Egernu a oběma „civilkářům“ Sebastianu Arltovi a Florianu Rustlerovi za krásné fotografie. Můj dík patří rovněž dětem a učitelkám školky Montessori „Ein Kinderspiel e. V.“ v Mnichově, školky Montessori v Eberhartingu a školky Montessori v Bad Tölzu, kde si vždy mohu hrát a pracovat s dětmi a kde bylo možno pořídit mnoho fotografií pro tuto knihu. Dále děkuji i Andreasovi, Tině, Benimu, Martinovi, Seppimu, Sophii a paní Linsinger za to, že byli ochotni nechat se do mé knihy vyfotografovat. Claus-Dieter Kaul

V roce 2012, téměř přesně před dvěma lety, jsem se poprvé potkal s Clausem-Dieterem Kaulem a jeho přístup k učení mě naprosto uchvátil. Jeho zájem a porozumění pro potřeby současných dětí mě oslovily tak, jak to žádný jiný lektor předtím či poté ještě nedokázal. Věřím, že Vás tato knížka osloví a pomůže mnohým najít cestu k výchově dětí v rodině i ve škole. Rád bych touto cestou poděkoval Toníkovi Koláčkovi za jeho neutuchající podporu při vzniku této knihy i celému týmu nakladatelství MAITREA za provedení celým procesem vydání této a dalších knih řady „Montessori konkrétně“. České vydání této knihy bych rád věnoval všem dětem, které jsme měli možnost od roku 2007 doprovázet. Patrik Matlák, Říčany 2014

I. Úvod Po 35 letech, kdy jsem jako Montessori učitel pracoval s dětmi, mládeží i dospělými, bych nyní chtěl ukázat, jak mi filozofie Marie Montessori pomohla na cestě k předávání poznatků a zkušeností o celostním učení. Má kniha by měla umožnit i jiným lidem, kteří mají co do činění s dětmi, aby se na výchovu dokázali podívat novým způsobem. Děti a mládež se musí dnes více než dříve učit cíleně se rozhodovat mezi protichůdnými hodnotami, názory a životními styly, aby cíle, jež si samy zvolí, dokázaly vzít za své. Schopnost sepětí s cíli se však u dnešních lidí vytrácí, a právě na překonání tohoto nedostatku se musí naše výchova zaměřit především. Považuji za důležité hned na začátku knihy představit svůj vlastní vývoj jako učitele i jako člověka, abych tak navodil porozumění pro přechod do praxe. Práce s filozofií Montessori a jejím konkrétním uplatněním mi pomáhala také nalézt lepší cestu k sobě samému. Proto bych nyní chtěl umožnit nejen účastníkům mých kurzů, ale i dalším lidem skrze zcela praktické zkušenosti, které jsou v této knize popsány, aby se dobrali ke smysluplnějšímu životu i učení. Na Montessori škole jsem začal učit ve smíšené třídě s postiženými i nepostiženými dětmi. Protože tradiční způsob výuky byl pro mě stěží možný, svobodný přístup k výuce podle Marie Montessori mi velmi vyhovoval. Pro rozvinutí mé učitelské osobnosti měl velký význam přímý kontakt a vztah s dětmi jako jednotlivci. Montessori pedagogiku jsem však zprvu chápal i uplatňoval velmi metodicky a čistě funkčně. Proto jsem byl neustále žádán, abych s každým dítětem pracoval jako s jednotlivcem, nadaným zcela zvláštními schopnostmi a vlohami.

Obr. 1: Děti při společné práci

Deset dětských přání Mimořádnou výzvu pro mě představovala práce s dětmi různě postiženými – především s Andreasem, který tvrdil, že je mravenec. Veškeré pokusy z Andrease ještě před začátkem školní docházky mravence „vyhnat“ skončily bezúspěšně. Od prvního dne ve škole mi dával jasně najevo, že jako mravenec se nemusí učit číst, psát ani počítat, a mně i svým spolužákům předváděl svůj „mravenčí život“. Lezl po čtyřech, vyzýval spolužáky, aby si s ním hráli mravenčí hry, své kamarádky korunoval na mravenčí královny s křídly nebo bez křídel a po celé hodiny kreslil obrázky mravenců. Andreas a další děti mi tak neustále dokazovali, že Maria Montessori měla ve svých požadavcích na to, jak děti při učení podporovat, stoprocentně pravdu. Pokud totiž chce učitel vyučovat podle Montessori, nesmí myslet v první řadě na učební plán, ale na děti, které v učebním procesu potřebují veškerou naši pomoc, aby se mohly mohly stát samostatnými osobnostmi. Neměli bychom tedy vycházet ze sebe samotných, ale vždy z potřeb dítěte. To znamená, že my učitelé podpoříme děti tehdy, jestliže veškeré své jednání budeme odvíjet od dítěte. Potud se má práce stala neustálou sebereflexí. Takto jsem dokázal brát Andrease takového, jaký byl, a čekat, až mi dá znamení, že je připraven mě akceptovat jako svého učitele a pracovat se mnou. Současně jsem však byl nucen dokazovat, že děti vedu podle učebních osnov, a nechal jsem se rodiči a kolegy manévrovat zpět do své učitelské role. Většina rodičů, kolegů a ostatních zainteresovaných totiž byla shodně přesvědčena, že na filozofii Montessori je třeba hledět jen jako na láskyplnou a dobře míněnou možnost výchovy dítěte. Koneckonců hlavním smyslem připraveného prostředí podle Montessori filozofie je napomoci tomu, aby dítě v našem světě dobře fungovalo. Dítě by si mělo osvojit podobné dovednosti jako všichni ostatní a možná díky Montessori materiálům dospět k výkonu ještě o něco lepšímu. Dospělí se neustále strachují a pochybují o tom, zdali je správné nechat dítě, aby se rozvíjelo jiným způsobem. Obzvláště děti jako Andreas byly s to mně jako učiteli i rodičům předvést, že dítě se může naučit číst, psát a počítat i zcela jinými postupy s nejrůznějšími možnostmi a svým vlastním tempem. Kupodivu i Andreas si tyto dovednosti během prvního stupně základní školy osvojil. Neustále mě provázel tento citát od Marie Montessori a dodával mi sílu k tomu, abych při práci vycházel ze svého vlastního nitra: „Před našimi zraky se tvořil nový obraz – nebyl to obraz školy nebo výchovy. Byl to člověk, kdo před námi vznikal… Proto jsem přesvědčena, že každá forma výchovy se musí zakládat na rozvoji lidské osobnosti. Člověk sám by se měl stát středobodem naší výchovy… Dítě se nám ukáže jako největší a nejnadějnější zázrak přírody. Takto nebudeme mít před sebou dítě, jež je považováno za slabou bytost, za prázdnou nádobu, která se musí napěchovat naším věděním, ale ono se před námi ukáže v celé jeho důstojnosti, tím v něm spatříme tvůrce naší inteligence, bytost, jež pod vedením svého vnitřního učitele pracuje naplněno radostí a štěstím neúnavně podle jasně daného programu na tvorbě tohoto zázraku přírody, Obr. 2: Dítě při soustředění na rozvoji člověka. My učitelé můžeme tomuto již 12

I. Úvod hotovému dílu jen napomoci. Pak se staneme svědky vývoje lidské duše – vzniku nového člověka, jenž již není obětí dění, ale je díky svému jasnému náhledu schopen zvládnout a formovat budoucnost lidské společnosti.“ 1 Z citátu je zřejmé, jak důležité pro Marii Montessori bylo propojení vnitřního a vnějšího světa. A toto také vždy určovalo i mou cestu k „celistvosti“, jež nakonec vedla k založení Institutu celostního učení. Na konci každé kapitoly vždy shrnu probírané téma v pětiverší (pětilístek, něm. Elfchen) spolu s trojverším (jap. haiku). Pětilístek a haiku jsou básnické útvary, které každému člověku poskytují možnost spojit myšlenky a jasně vyjádřit, je to dobré cvičení při promýšlení naší pedagogické práce. Německá verze pětilístku, má tuto strukturu: 1. řádek má jedno slovo 2. řádek má dvě slova 3. řádek má tři slova 4. řádek má čtyři slova 5. řádek má jedno slovo

Struktura haiku: 1. řádek má 5 slabik 2. řádek má 7 slabik 3. řádek má 5 slabik

A zde je pětilístek k celé knize:

Děti ma jí přání na nás dospělé Musíme jich dbát ! Důvěra

Haiku ke knize:

Deset je přání od dětí. V této knize je probereme.

1 Cit. dle Montessori 2, s. 6n.

II. Deset dětských přání 1. Věnujte nám lásku! Když pozoruji dospělé z okruhu svých příbuzných a známých, nacházím v jejich vztahu k dětem často stejné vzorce chování. Dát lásku se tu ztotožňuje s darem, který se skládá z peněz nebo jiných materiálních věcí. Mnozí dospělí na dar vážou i podmínky. Každý jistě zná věty typu: „Nejdřív si udělej domácí úkoly, pak si můžeš jít hrát,“ nebo „Až sníš všechno, co máš na talíři, dostaneš zmrzlinu,“ atd. Toto chování dítě přebírá a stanoví své vlastní podmínky: „Když budu na svou sestru moc hodný, budu moct jít do kina,“ nebo „Když budu mít dobré známky, dostanu autíčko.“ Dětem se tak nevědomky vštěpuje, že láska se dá koupit nebo ztotožnit s některými věcmi. V nejbližším okolí znám děti, které takto získávají projevy lásky a očekávají je. Jakoukoliv práci, dokonce i hru vykonávají jen proto, aby získaly uznání ostatních. Jakmile u mě poznají, že jim jako dospělý věnuji čas a pozornost zcela samozřejmě a bez očekávání protislužby, jsou náhle zcela ohromeny. Až tehdy se naučí používat svou práci nebo hru pouze k vlastnímu zdokonalení a rozvoji své osobnosti. Děti mají od přírody nádhernou schopnost se zcela oddat přítomnosti a úplně se ponořit do daného okamžiku. I děti, které tuto přirozenou rovnováhu ztratily a neumějí najít vnitřní klid, dokážou znovu nalézt cestu k propojení svého vnitřního světa s vnějším. K tomu potřebují pevně dané rituály a obřady, jež jim nabídnou přístup k pravé lásce. Ukážu to na příkladu ze své práce v rámci „cvičení praktického života“, která Maria Montessori chápala jako láskyplné a pozorné zacházení s předměty a činnostmi všedního dne a kladla na ně velký důraz.

Obr. 3: Dítě ve školce si myje ruce

1. Věnujte nám lásku!

Obřad umývání rukou Na stolek dejte džbán a mísu z libě ozvučného kovu nebo porcelánu a vedle nich položte dva složené ručníky. Do malé misky dejte mýdlo a do druhé trochu krému na ruce. Vedle stolku rozložte hadr a na něj položte kbelík a malý kartáč. Dbejte přitom, aby rozmístění předmětů bylo pohledné a předměty během obřadu umývání rukou příjemně zvučely. Pozvěte děti nebo celou rodinu, aby se vašeho obřadu mytí rukou zúčastnily:  Nejprve naplňte džbán teplou vodou a postavte ho na připravený stolek. Nalijte vodu do mísy, trochu vody však ponechte ve džbánu. Ponořte své ruce do vody v míse a namočte si i předloktí. Důkladně si ruce i předloktí namydlete. Opláchněte mýdlo ve vodě a uložte zpět do misky.  Namydlené ruce a předloktí si jemně a s láskou masírujte. Nespěchejte a vnímejte ty krásné zvuky přitom – vyvolávají v nás nejrůznější vzpomínky a zážitky, např. na mlaskající vepříky nebo procházku naboso v blátě.  A nyní si pečlivě a s láskou masírujte každý prst na pravé i levé ruce. Věnujte se i jednotlivým nehtům. Pak ponořte ruce až po lokty do mísy a nechte pak vodu pomalu skapávat ze svých prstů. Poté si ruce i předloktí osušte ručníkem.  Použitý ručník dejte oschnout přes opěradlo židle nebo na radiátor. Vylijte vodu z mísy do kbelíku vedle stolku a nalijte do ní zbytek vody ze džbánu. Kartáčem pak mísu důkladně očistěte od zbytků mýdla.  Vraťte kartáč na jeho původní místo a vylijte vodu do kbelíku. Druhým ručníkem vytřete mísu do sucha a projevte svou spokojenost a radost nad tím, jak je teď mísa krásně lesklá a čistá. I tento ručník dejte sušit přes opěradlo židle.  Obřad mytí končí tím, že si ruce, prsty a předloktí důkladně natřete krémem z misky. Je přitom velmi důležité, abyste se neustále plně věnovali sobě a svému tělu a dávali divákům najevo

Obr. 4: Smočení rukou

Obr. 5: Odkapání vody z rukou

Obr. 6: Osušení rukou

Deset dětských přání pocit spokojenosti, klidu, pozornosti a lásky k sobě samému. Asi se divíte, proč jsem vybral právě tento příklad. Tento rituál však nejlépe vysvětluje, co je hlavní myšlenkou dětského přání Věnujte nám lásku – myšleno je tím následující: „Věnujte nám od prvního dne takovou lásku, čas a myšlenky, jako sobě samotným, když něco považujete za důležité a chcete mít přitom dobrý pocit.“  Dospělí mi pokaždé namítají: „Ale děti vůbec nejsou schopny tak dlouho klidně sedět nebo zůstat v klidu, když jim něco ukazujeme.“ Zde je ovšem podstatné to, co vlastně dětem ukazujeme a zda je to pro nás opravdu důležité. I ty největší raubíře uchvátí takové obřady natolik, že sledují naše jednání zaujatě a napjatě. Děti mají zvláštní dar být opravdu pozorné a umějí ostatní upozornit na to, aby i oni se takto chovali. U takových aktivit je ovšem důležité, abych si já jako dospělý nejprve sám pro sebe ujasnil, zda také sobě i věcem všedního života věnuji dostatek pozornosti, sebeúcty a času. Zde mi vedle práce podle filozofie Montessori vždy velmi pomohla také slova Thicha Nhat Hanha jako například: „Cesta k osvícení a osvobození vede přes cvičení pozornosti a úcty. Je nutno ji absolvovat trpělivě a vytrvale a nejlépe pod vedením zkušeného mistra. Měli byste meditovat při chůzi, vestoje, vleže, vsedě a při práci, při umývání rukou, umývání nádobí, zametání a pití čaje, při rozhovoru s přáteli a při všem, co děláte. Každou činnost musíte provádět pozorně a s úctou. Každá činnost je obřad. Zdá se vám slovo obřad příliš slavnostní? Používám ho, abych vám jednou provždy ozřejmil, že vnímání a uvědomění jsou věcí života a smrti.“2 Než tedy takový obřad dětem předvedete, měli byste si několikrát udělat čas a vykonat jej sami pro sebe. Zjistíte přitom, jak blahodárná může taková malá všední činnost být a kolik lásky a pozornosti si sami sobě v takovém okamžiku darujete. 2 Cit. dle Hanh1, s. 45.

 Při tomto vědomém konání, oslovujícím všechny naše smysly, sami zažijeme, co takto zakusí a naučí se dítě: • Uspořádání všech předmětů na stolku tvoří vztah mezi prostorem a polohou a tedy i důležitý základ pro chápání matematiky. • Dalším matematickým výkonem je odhadnout, kolik vody je potřeba k umytí rukou a následnému vyčištění mísy. • Namydlením rukou a předloktí dítě zažije pocit tření a také chemickou reakci, která vzniká při styku vody s mýdlem. • Při masáži každého jednotlivého prstu dítě získá informace nutné pro počítání od jedné do deseti. • K rátké ponoření mýdla do vody a vyčištění mísy rozšíří horizont dítěte v oblasti sociálních kompetencí atd. Dítě tedy při této každodenní činnosti a jejím vědomém provedení zažije souhru emoční a kognitivní inteligence a získá i důležitý přístup k vlastnímu tělu. Takto se nám podaří, abychom děti doprovázeli s větší trpělivostí a láskou, protože daleko lépe pochopíme jejich jednání i vlastní obřady. Naučíme se též poskytnout dětem více vlastního času. Děti pak budou naše chování chápat jako skutečnou a pravou formu náklonnosti a lásky, zpozorují, že je hodnověrné. Jen tak se zabrání tomu, aby tyto vzácné zkušenosti poklesly na nucené a čistě funkční každodenní úkony. Věnujte si tuto pozornost a poznáte, že sami sobě během tohoto obřadu dáváte kus lásky. Často se mi stává, že mi děti, poté co předvedu mytí rukou, poděkují, dají mi pusu nebo mě spontánně obejmou. Mnohé děti pak chtějí vykonat tento obřad i samy. Udělejte si čas, posaďte se prostě vedle nich a přihlížejte, s jakou horlivostí, pozorností a jak dlouho se děti této jednoduché činnosti oddávají.

1. Věnujte nám lásku!

Čas žít Přeji ti nikoli všechny možné dary. Přeji ti jen to, co málokteří ma jí. Přeji ti čas na radost a čas pro zasmání, dobře ho využij – i to je mé přání. Přeji ti čas na tvé myšlenky a činy, nejen pro sebe – leč bys ho dal i jiným. Přeji ti čas, co k spěchu určen není, leč čas, bys uměl být vždy spokojený. Přeji ti čas – ne jen tak k promarnění, ať zbývá ti – to věru špatné není čas divit se a taky důvěřovat, a ne čas na hodinách stále pozorovat. Přeji ti čas i hvězd se dotýkat a také čas růst, to znamená zrát. Přeji ti čas doufat, milovat. A nemá smysl ten čas odsouvat. Přeji ti čas i na jít sám sebe a každou hodinu vnímat co dar z nebe. Přeji ti čas též vinu odpustit. Přeji ti prostě jen: mít čas žít. Elli Michler3

Obr. 7: Pozvání k meditaci

3 Michler, Elli: „Dir Zugedacht“, Wunschgedichte, Don Bosco Verlag, München 1999.