0330777

Stalingrad_TITUL.ai

1

175.00 lpi

45.00° 23.9.18 Process Black

22:43

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

Stalingrad_TISK .indd 3

03 .10 .2018 9:29:22

Copyright © Miloslav Jenšík, 2013, 2018 Photo on frontispice © Vastram, Shutterstock, 2018 Cover Art © Lukáš Tuma, 2018 Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2018 ISBN 978-80-7557-143-4 (print) ISBN 978-80-7557-584-5 (ePub) ISBN 978-80-7557-585-2 (mobi) ISBN 978-80-7557-586-9 (pdf)

Stalingrad_TISK .indd 4

03 .10 .2018 9:29:22

Obsah Namísto úvodu – Jak se rusky řekne chrpa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Rekviem za blitzkrieg. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Volavka míří k Volze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 „Nezastavujte se před žádnými oběťmi!“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 „Vždycky ve dvou – ty a granát!“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Jakov Pavlov, Vasilij Zajcev a ti druzí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Přichází chvíle zúčtování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Namísto doslovu – Dva bílé květy na Mamajově mohyle. . . . . . . . . . . . . 99 Prameny a literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

Stalingrad_TISK .indd 5

03 .10 .2018 9:29:22

Přichází chvíle zúčtování „Chtěl jsem se dostat k Volze, a to na určitém místě, u určitého města.

Pouhou náhodou nese toto město jméno samotného Stalina. Nemyslete si tedy, že jsem se tam zaměřil z tohoto důvodu. Tam se může přerušit doprava třiceti milionů tun nákladu, v tom téměř devíti milionů tun nafty.

Tam plynula veškerá pšenice z mohutných územních zdrojů Ukrajiny a z kubáňské oblasti, aby pak byla dopravována dál na sever. Tam bylo obrovské překladiště. Tohoto bodu jsem se chtěl zmocnit – a vězte! – my jsme skromní. My už jej totiž máme!“ Hromový aplaus v té chvíli málem zboří mnichovský pivovar Löwenbräu, v jehož sklepním sále se vždy 8. listopadu, ve výroční den nacistického pokusu o puč z roku 1923, Hitler schází se „starými spolubojovníky“.

Teď ve svém projevu dospěl k bitvě o Stalingrad a jakoby mimochodem ohlásil pád města do německých rukou! „Uchváceni chvílí povstávají všichni a ovace nejhlubší víry a věrnosti nese se síní vstříc muži, který svého času vyvedl Německo z nejhlubšího ponížení zase k moci a velikosti a který nyní v čele sjednoceného národa vede boj, jenž na věky přinese rozhodnutí…“ Takto – i na poměry v nacistickém protektorátu mimořádně devótně – popíše den poté atmosféru setkání pražský Pondělník A­‑Zetu. Titulní straně novin dominuje palcový titulek „Vůdce: jeden svět musí padnout, a protože my nepadneme, musí padnout jiní“ s dovětkem „Neslýchaná síla vyzařuje dnes z Říše Adolfa Hitlera“. Drtivá většina českých čtenářů naštěstí kolaborantskému tisku věří snad jen zprávy ze sportovních stránek…

Existuje v Čechách a na Moravě někdo, kdo by nevěděl, že vzdor fýrerově vychloubání se Stalingrad stále brání? Ostatně on sám to v dalších větách připustí, ale hned má po ruce vysvětlení. A jako obvykle ví, jak všechno nakonec dopadne: „Zbývá už jen několik malých místeček.

A nyní říkají jiní: proč tedy nebojujete rychleji? Poněvadž tam nechci

83

Stalingrad_TISK .indd 83

03 .10 .2018 9:29:26

Miloslav Jenšík: Stalingrad

mít žádný druhý Verdun, řeším to raději zcela malými údernými oddíly. Čas přitom nepadá vůbec na váhu. Žádná loď již nepropluje po Volze nahoru. To je rozhodující. A jestliže nyní protivník koná ze své strany pokusy o útok – nevěřte, že bych ho chtěl předejít. Jen ať klidně útočí – těžce přitom vykrvácí!“

Protektorátní noviny z 9. listopadu 1942 přinesly chvástavý projev ze srazu „starých bojovníků“ v mnichovském pivovaru Löwenbräu, ve kterém Hitler tvrdil, že jeho branná moc už dobyla Stalingrad.

Ani tentokrát to však nebyla pravda…

Nové, ještě bouřlivější ovace! Hitler navyklým pohybem ruky odhodí zpět patku, která mu v řečnickém zápalu spadla do čela, a vítězoslavně se rozhlédne sálem. Takové chvíle miluje nadevšechno. Tu absolutní moc nad posluchači!

K témuž dni vydaná oficiální zpráva z vůdcova hlavního stanu o situaci kolem Stalingradu uvádí pouze, že „německé a spojenecké oddíly za součinnosti s německými bitevními letci a rumunskými letadly odrazily několik nepřítelových náporů“. To je sice řeč o něčem docela jiném

84

Stalingrad_TISK .indd 84

03 .10 .2018 9:29:26

Přichází chvíle zúčtování

než o útočných akcích úderných oddílů, ale budiž. Vcelku by se řeklo: na volžské frontě klid. Jenže zdaleka ne všechny informace jsou určeny pro veřejnost. Když se Hitler po nedělním vystoupení vrátí do svého sídla v Berchtesgadenu, předloží mu tam polní maršál Alfred Jodl hlášení upozorňující na pronikavě zvýšenou aktivitu radiového spojení mezi Moskvou a štáby frontů na volžské frontě. Průzkumní letci už dlouhou řadu dní upozorňují na neustálé posilování ruských záloh nejen na druhém břehu Volhy, ale i ve stepích severně a jižně od Stalingradu. To může znamenat jediné: přípravy k vyprošťovacím úderům, po kterých by se Paulusova 6. armáda mohla octnout v obklíčení!

Pohled na mapu Hitlera rozhodně neuklidní. Severní i jižní křídlo uskupení na Volze kryjí rumunské divize. Mezi generalitou wehrmachtu sice převládá přesvědčení, že Rumuni jsou stateční a odolní bojovníci, ale málo platné, výcvik, výzbroj, výstroj ani frontové zkušenosti německých kriegskamarádů nemají, o motivaci nemluvě. A žalostnou kvalitu má jejich poddůstojnický sbor, na kterém v pohyblivé válce leží značná tíha odpovědnosti vyžadující samostatné, iniciativní jednání velitelů i těch nejmenších jednotek. „K tomu můžeme ještě přiřadit těžkopádný systém spojení, chaotické zásobování a nepochopitelná rozhodnutí velení,“ uvádí německý válečný historik Paul Carell. „Například velitelem 1. rumunské tankové divize nebyl tankista, ale bývalý policejní ředitel v Bukurešti.“ Němečtí generálové wehrmachtu by raději viděli rozestavení vojsk podle klíče, kterému říkají metoda korzetových pružin: střídavé nasazení vždy jedné německé a jedné spojenecké divize. Hitler by jim v tom nakonec dal zapravdu, nebýt vázán politickými ohledy. Italové, Maďaři, ale především právě Rumuni mu vyslali na pomoc početné svazy, ale neustále volají po jejich samostatném operačním nasazení; odmítají pouhé vyztužování německé sestavy jednotlivými divizemi. Vůdce položí na mapě ruku na pozice severního křídla svých vojsk a vzhlédne k Jodlovi: „Být tam Němci, určitě bych spal lépe. Ale co se dá dělat! Paulus teď musí rychle skoncovat se zbytky ruského odporu ve městě, abychom mohli posílit jednotky na předpokládaných směrech bolševického protiútoku!“ Po několika dnech pošle vůdce veliteli 6. armády depeši, ve které uznává „těžkosti bojů o Stalingrad i klesající bojovou sílu“ n ­ asazených jednotek, ale současně poukazuje na potíže Rusů (podle něho ještě větší)

85

Stalingrad_TISK .indd 85

03 .10 .2018 9:29:26

Miloslav Jenšík: Stalingrad

způsobené postupným zamrzáním Volhy. „Očekávám proto, že velení i vojska s rázností a mnohokrát prokázanou energií nasadí vše, aby…“ Atakdále, jako obvykle. Snadno se to napíše, daleko obtížněji realizuje.

Rozpor mezi fešáckými podmínkami hlubokého zápolí a krvavou, hladovou a zmrzlou realitou přední linie platí obecně, ale – s jedinou výjimkou zhruba rok staré loňské situace pod Moskvou – ještě nikdy a nikde nebyl tak očividný a nepřekonatelný, jako teď u Stalingradu.

S listopadem se do kraje mezi Volhou a Donem, už řadu týdnů vystaveného podzimním plískanicím, vkrádá zima. Severák žene k městu téměř vodorovnou metelici, rtuť v teploměru rázem klesne pod nulu.

Trosky města i postavení Němců ve stepi pokryje první souvislá vrstva sněhu. A hlavní stan troubí a bubnuje do útoku!

Paulus nepatří k přesvědčeným nacistům, ale nic ho netáhne ani k oponentům režimu. S rostoucím počtem neúspěšných pokusů o dobytí celého města se prohlubuje jeho skepse, ale stále nad ní převažuje bezvýhradná poslušnost vyšší vůle. V úterý 17. listopadu nechá u všech podřízených útvarů přečíst vůdcův rozkaz. Den poté vydá povel k novému útoku úderných skupin. Vysílené grenadýry pohánějí do zoufalého náporu nejen štědré dávky šnapsu, ale i naděje, že snad konečně srazí Rusy do řeky a budou se moci zase jednou pořádně vyspat – a potom provždy ukázat záda tomu zatracenému moři trosek, ve kterém je každý krok postupu zaplacen životy kamarádů.

Po dlouhých hodinách krvavé řežby se Němcům podaří posunout frontovou linii tu o dvacet, tu o třicet, čtyřicet metrů dopředu. Někde nepostoupí vůbec, ale ani to se neobejde bez krutých ztrát. Hitler měl pravdu, Rusové na tom nejsou o nic lépe. Už 14. listopadu zapíše Čujkov do bojového deníku 62. armády: „Obráncům chybí střelivo a proviant.

Zamrzání přerušilo spojení s druhým břehem.“ Když však nastane chvíle nové těžké zkoušky, čelí jí jeho vojáci se stejným odhodláním jako v předcházejících dnech, týdnech a měsících. Na prahu každé noci stále pevně drží své skromné výspy na pravém břehu. A s houstnoucí tmou, ve které Němci neradi bojují, vyrazí k protiztečím…

Německé odhodlání se valem propadá k nulovému bodu, zatímco ruské se dál zdá být nevyčerpatelné. Ale aniž útočníci i obránci cokoli tuší, zápas o to, co zbylo z města, dospívá k bodu zlomu.

86

Stalingrad_TISK .indd 86

03 .10 .2018 9:29:26

Přichází chvíle zúčtování

Den, kdy se Jeremenko dočkal Ve čtvrtek 19. listopadu v 7 hodin a 30 minut se na sever od města najednou rozpoutá peklo. Všude tam, kde Němci a Rumuni stojí proti rudoarmějcům Jihozápadního a Donského frontu, snese se na jejich pozice ohnivá smršť.

Začne salvami „Stalinových varhanů“, jak vojáci wehrmachtu přezdívají obávaným raketometům; Rusové jim říkají kaťuše. Po chvíli se rozhřímá i klasické dělostřelectvo. Drtivá palebná příprava trvá půldruhé hodiny.

Ještě než utichne, vyrazí do útoku stovky tanků a s nimi tisíce na zimu dobře vystrojených pěšáků. Začíná operace Uran!

Následujícího dne se k ní na jihu připojí Saturn. Jeremenko se nechává co chvíli průběžně informovat o tom, jak si na severu vedou generálové Rokossovskij a Vatutin, a současně prověřuje poslední přípravy svých vojsk. V myšlenkách se musí stále vracet k srpnovým dnům, kdy mu svěřili obranu města a on se vytasil s plánem, jak ji proměnit v past pro německou 6. armádu. Obchvatný manévr, který navrhl, se právě začíná uskutečňovat. Tehdy se odpovědi nedočkal. Po měsíci tedy námět předložil znovu… Dnes se za někdejší netrpělivost v duchu kárá: měli pravdu, drahý Andreji Ivanoviči, tisíckrát měli pravdu! Vyskakoval jsi jako čert ze škatulky – a oni? Jako kdyby nic, dál v klidu připravovali obchvatný manévr, který se právě začíná uskutečňovat.

V nekonečných dnech a týdnech, kdy se Čujkovova armáda prala o každé nároží, o rozvaliny každého domu a zbytky schodišť, kdy osud Stalingradu bez přestání visel na vlásku, začaly se v zápolí soustřeďovat čerstvé divize na plných stavech určené pro Uran – a pro Jeremenkův Saturn. Den, o který se druhá operace opozdí za tou první, má u Němců vyvolat rychlé přesuny rezerv z jihu a středu k místu severního průlomu.

I to svého času Jeremenko navrhl – jen považoval za vhodnější dvoudenní prodlevu. Jeho skutečné zpoždění se ale omezí pouze na dvacet šest a půl hodiny. Datem jeho akce je 20. listopad, čas Č je stanoven na 10.00 hodin; uprostřed dopoledne už zřejmě Němci pro ten den nebudou z druhé strany nic čekat. I na jihu nejprve zahrají kaťuše svou děs nahánějící píseň.

Po palebné přípravě první vyrazí námořní pěchota.

Paulusovi a jeho štábu samozřejmě nemohlo uniknout, co Rusové chystají; ostatně je to jako z učebnice válečné akademie. Ještě v předvečer

87

Stalingrad_TISK .indd 87

03 .10 .2018 9:29:26

Miloslav Jenšík: Stalingrad

Uranu ukazoval velitel 6. armády náčelníkovi operačního oddělení a svému pobočníkovi na mapě, co je čeká, jestli včas nevezmou roha z připravovaného kotle. Tak jako tak už tu vlastně nejsou nic platní…

Hlavnímu stanu to tak naservírovat nemůže, ale nikdo neví lépe než on, že jeho včerejší útok ve městě překročil rozhraní, za kterým už každý další pokus bude slabší a slabší! Elitní armáda v boji, jakému podobný dosud nikdy nepodstoupila, zcela vypotřebovala svou ofenzivní sílu.

Už se může jen spasit bezodkladným ústupem. Tady hrozí druhá a ještě horší Moskva!

Skutečně: ještě v den, kdy zabraly pásy tanků Stalingradského a Donského frontu, mohl Paulus s valnou částí svých sil vyklouznout z pasti.

Generálplukovník Kurt Zeitzler, který nedlouho předtím převzal úkoly náčelníka generálního štábu wehrmachtu, to také na poradě vrchního velení navrhl, ale se zlou se potázal. Fýrer se rozlítil. Právě za tohle, za takové návrhy přece před několika týdny poslal Haldera do penze – jen proto, aby mu tady jeho nástupce vykládal ty samé nesmysly? „Zůstanu na Volze,“ zakončil svůj výbuch.

On ovšem na Volze není a nikdy nebyl. Když vykřikuje, že tam zůstane, je to jen silácké gesto, prázdná slova. Kdo bude muset vinou jeho svévole na Volze zůstat, i když už jen pouhý zdravý rozum velí rychle se odtamtud odpoutat, je 6. armáda a spolu s ní jednotky, které sdílejí její úděl. Jejich kalvárie začne ve chvíli, kdy Hitler dští síru proti generálům, kteří se nedovedou srovnat s jeho vojevůdcovskou genialitou a neustále mu jen házejí klacky pod nohy.

„Festung Demjansk“ – a co z toho pošlo Nad německými pozicemi u Stalingradu se vznáší přízrak Děmjansku. Oč se jedná? V předcházející zimě během velice úspěšné ruské protiofenzivy vojska Severozápadního frontu koncem února obklíčila jihovýchodně od Ilmeňského jezera šest německých divizí plus některé další jednotky – celkem zhruba sto tisíc vojáků. Žádost o povolení včasného úniku z kotle Hitlerův hlavní štáb briskně odmítl. Místo toho nařídil zaujmout kruhovou obranu kolem městečka Děmjansk a bít se tam do posledního náboje a posledního muže. „Festung Demjansk“, začala tomu případu říkat

88

Stalingrad_TISK .indd 88

03 .10 .2018 9:29:26

Přichází chvíle zúčtování

nacistická propaganda, která se najednou uprostřed všeobecného úprku od Moskvy měla čeho chytit; noviny, časopisy, rozhlas i zpravodajský film třetí říše se předháněly v nadšení nad statečností obránců. Luftwaffe vytvořila letecký most, který je denně zásoboval potřebným materiálem.

S přihlédnutím k drsným zimním podmínkám, ve kterých byl každý start nebo přistání do maxima zatížených strojů malým dobrodružstvím, se to Göringovým letcům v hrubých rysech dařilo. Třímotorové „tety Ju“, jak Němci přezdívali dopravním letounům Junkers 52, vzlétaly dvakrát i třikrát denně a dokázaly do kotle den co den dopravit až sto padesát tun všeho potřebného. Zásobování usnadňovaly dvě skutečnosti: zaprvé měli obklíčení na dvacet tisíc koní, to jim nadlouho zajišťovalo dostatek masa; zadruhé potřebovali poměrně málo munice. Proč? K důvodům se ještě vrátíme.

Zdánlivý úspěch měl i stinné stránky – a ne zanedbatelné. K ochraně vzdušného mostu muselo letectvo vyčlenit také dostatek stíhaček, které mu pak chyběly jinde. Ani tak se nepodařilo zabránit ztrátám téměř tří set strojů, které přiznávaly německé zdroje. Ale hlavně a především: Rusové u Děmjanska zvolili taktiku, se kterou jejich protivníci vůbec nepočítali. Ani je nenapadlo za cenu časových, lidských i materiálových ztrát vlamovat se do „pevnosti“, jejíž strategická hodnota nebyla valná.

Sevřeli ji neprodyšným kruhem a likvidaci si nechali na vhodnější čas; raději pokračovali v náporu dál na západ. O to víc se soustředili na ničení vzdušného mostu, které jednak krátilo bojeschopnost obklíčených, ale – a to hlavně – působilo německému letectvu už zmíněné bolestivé a nevratné ztráty. Na prahu jara 1942 se Němcům podařilo spojit svou frontu s děmjanskou kapsou úzkým koridorem. Znovu zaduly oslavné fanfáry. Ale padlo to na váhu celkové válečné situace?

Děmjansk byl nakonec v německých rukou ještě ve chvíli, kdy se Paulus u Stalingradu vzdal. Jenže od samého počátku šlo jen o liché prestižní gesto. Místo, aby rychle vyrovnal frontu, ztrácel říšský hlavní stan po desítkách cenná letadla, v protiútocích nechal vykrvácet celé pluky a výběžek fronty pak hájil na desetinásobně delší linii, než bylo bezpodmínečně nutné.

Hitler však našel v bezcenné „pevnosti“ veliké zalíbení a ti, kdo se chtěli hřát na vrtkavém sluníčku jeho přízně, nadšeně přikyvovali.

89

Stalingrad_TISK .indd 89

03 .10 .2018 9:29:26

Miloslav Jenšík: Stalingrad

Pod dojmem stále drženého děmjanského kotle vydá koncem léta 1942 vrchní velitelství wehrmachtu (čili „maršál Jawohl“ Keitel) rozkaz pro zimní období, který východní frontě všeobecně přisoudí obranný charakter, „avšak tato obrana musí být nanejvýš aktivní. Při nepřátelských útocích nelze připustit žádné úhybné pohyby nebo ústup v operačním měřítku.“ A následuje klíčová věta, která předznamená osud6. armády: „Odříznuté nebo obklíčené jednotky se musejí bránit tak dlouho, dokud nebudou vysvobozeny zvenčí.“ Je tu ovšem i jiná možnost, mnohem pravděpodobnější; přesto – či spíše právě proto – ji rozkaz zamlčí: obklíčení nesmějí polevit v boji, dokud nebudou zcela obětováni ve jménu vznešených tradicí a k větší slávě tisícileté říše.

A tak, ještě než se 23. listopadu v 16.00 hodin u Kalače kolem neúspěšných dobyvatelů města na Volze definitivně sevřou ramena ruských obkličovacích kleští, osmačtyřicet hodin před tou osudnou chvílí, dostane Paulus Hitlerův radiogram, který je odpovědí na jeho žádost o právo ústupu: „Velitel 6. armády se svým štábem se přesune do prostoru Stalingradu. Armáda zaujme kruhovou obranu a vyčká dalších rozkazů.“ Tak tedy po „Festungu Demjansk“ i „Festung Stalingrad“!

Fýrer ten čestný titul okamžitě udělí, tím spíše, že to nic nestojí – a že pro vyprošťovací operaci nemá pohromadě dost potřebných sil. Děmjansk se však opakovat nebude, zůstane jen u zbožného přání. Rusové tentokrát nepostaví na první místo energický postup na západ, nýbrž likvidaci nepřátelských sil sevřených u Volhy. Někdy platí víc strategie, jindy zase psychologie. Ve finále Stalingradské bitvy vsadí Stavka na tu druhou kartu. A vsadí mimo jakoukoli pochybnost správně.

Soumrak bohů – agonie 6. Armády „Jsme obklíčeni,“ zapíše si Wilhelm Hofmann do svého deníku 29. listopadu. „Dnes ráno nám přečetli vůdcovo prohlášení: armáda mi může důvěřovat; učiním vše, co je v mých silách, abych ji zásobil a vyprostil.“ V moři trosek na břehu řeky podnikají Němci občas nové útoky, ale už bez jakékoli víry v úspěch. Když obránci dokázali vytrvat až do zahájení

90

Stalingrad_TISK .indd 90

03 .10 .2018 9:29:26

Přichází chvíle zúčtování

ofenzivních operací Uranu a Saturnu, teď už docela jistě nepovolí. Paulus se raději soustředí na přípravu pokusu prorazit na jihozápad. Jenomže pokud by snad Hitler přece jen mohl podlehnout naléhání generálů a svolil by k ústupu 6. armády ze Stalingradu, jeho odpor k takovému řešení znovu posílí Göringovo prohlášení, tlumočené ve Vlčím doupěti

Po křídelních úderech operací Uran (na sever od města) a Saturn, které byly rameny obkličovacích kleští, uzavřela operace Kolco past, ze které pro Němce nebylo úniku. Pokus polního maršála Mansteina o vyprošťovací protiofenzivu skončil neúspěchem. Osud 6. armády a jednotek, které se spolu s ní octly v kotli, byl zpečetěn

generálem luftwaffe Hansem Jeschonkem: letectvo je připraveno převzít odpovědnost za vzdušné zásobování obklíčených vojsk.

Od té chvíle nemůže jejich zkázu už nic zastavit. V noci z 23. na 24. listopad se hromadně vzdají čtyři rumunské divize. Ať si maršál Ion Antonescu říká, co chce, jeho vojáci nemají v úmyslu padnout za oběť Hitlerově festung­‑mánii. S úsvitem následujícího dne začne vlastní ruský úder proti divizím v kotli. V té chvíli ještě nevědí útočící jednotky, a dokonce ani jejich řídicí štáby, jak početný úlovek uvízl v zatažené smyčce. Původní předpoklady říkají, že kleště přehradí cestu k úniku nějakým devadesáti,

91

Stalingrad_TISK .indd 91

03 .10 .2018 9:29:26

Miloslav Jenšík: Stalingrad

stu tisíc agresorů; postupně vyjde najevo, že to byl až příliš skromný odhad. Po několik dní se opakují zteče obklíčených pozic, Němci však zatím kladou příliš tvrdý odpor. Za takového stavu věcí nechtějí Rokossovskij ani Jeremenko zbytečně obětovat své vojáky a 29. listopadu zatím další útoky zastaví. Nad zasněženou plání Donské stepi se rozhostí ticho. Ale jen na krátký čas, je to ticho před bouří.

Stalin trvá na tom, aby situaci posoudil Žukov. Toho zpráva o stavu věcí zastihne ve štábu Kalininského frontu před Moskvou. Usedne nad mapou bojiště mezi Volhou a Donem, která ho provází na všech cestách, a proletí očima informační svodku. Ze všech dosažitelných zpráv je zřejmé, že Hitler ustoupit nemíní. Z toho ovšem vyplývá jediný možný závěr: nepřítel chystá vyprošťovací protiúder. Odkud? Unavené oči pomalu putují po mapě. Nižně Čerskaja – ano, tady to musí být, a nikde jinde! Žukov začne črtat novou variantu plánu. Bude uskutečněn pod kryptonymem Malý Saturn.

Generál Nikolaj Vatutin projevuje výrazný strategický talent. Proto byl v květnu v pouhých jedenačtyřiceti letech jmenován zástupcem náčelníka generálního štábu, proto byl jen o něco později postaven do čela Jihozápadního a současně i Voroněžského frontu, které měly společným náporem na jih podél Donu odříznout německé síly nejen v Donské stepi, ale i na Kavkaze a osvobodit Rostov. Tuto maximalistickou variantu je teď třeba opustit. Vatutin udeří menšími silami, než stanovil původní plán, soustředí se na přehrazení směru očekávané operace na pomoc Paulusovi. Část jeho původních vojsk posílí Rokossovského pro generální zteč vojsk v kotli. Čím dříve bude situace obklíčených Němců zcela beznadějná, tím lépe pro další vývoj války!

Na ukrajinských nádražích stojí dlouhé vlaky s výstrojí, bez které nemůže 6. armáda přežít zimu: je tu čtyřicet tisíc kožichů, sto dvacet tisíc soukenných plášťů, sto tisíc párů vysokých plstěných bot. Vzdušný most sice už funguje, ale stejně jako u Děmjansku s velikými ztrátami.

A hlavně: zatím stačí sotva dopravovat potřebnou munici a proviant.

Paulus odhadl minimální potřebu na 700 tun denně, luftwaffe tvrdí, že je schopna garantovat 500 tun – jenže jsou i dny, kdy se jí podaří realizovat sotva desetinu toho záměru. To nemůže nadlouho vystačit k boji ani k přežití.

92

Stalingrad_TISK .indd 92

03 .10 .2018 9:29:26