Issuu

Martin Kříž

Zrádní dvojníci jedlých hub

Martin Kříž

Zrádní dvojníci jedlých hub

Text & Photo © Mgr. Martin Kříž, 2018 Design © Lubomír Mlčoch, 2018

Obsah

Všechna práva vyhrazena Tatopublikacev celku ani včásti nesmí být kopírovánači reprodukovánabezvýslovného souhlasu nakladatele. Nepovolené je i její šíření, či sdělování veřejnosti. Neoprávněnéužívání publikacenebo její části jetrestné.

Vysvětlivky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

ISBN 978-80-7296-119-1

Otravy houbami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

Než sevydámedo lesa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Zpracování auchování hub . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Ochranahub ajejich prostředí . . . . . . . . . . . . . . 14

Neoznačenéfotografie přední strana obálky: Hřib kovář (Neoboletusluridiformis); třepenitkasvazčitá (Hypholoma fasciculare); muchomůrkazelená(Amanita phalloides); holubinkavrhavka (Russula emetica); hřib smrkový (Boletusedulis); liškaobecná(Cantharelluscibarius); zadní strana obálky: Pavučinec fialový (Cortinariusviolaceus); str. 1: Hřib přívěskatý (Butyriboletusappendiculatus); str. 3: Muchomůrkakrálovská(Amanita regalis); str. 5: Holubinkajízlivá(Russula sardonia); str. 6: Muchomůrkarůžovka(Amanita rubescens); str. 16: Hřib dubový (Boletusreticulatus); str. 17: Hřib satan (Rubroboletussatanas); str. 28: Štítovkajelení (Pluteuscervinus); str. 29: Holubinkakřehká(Russula fragilis); str. 102: Pýchavkaobecná(Lycoperdon perlatum); str. 103: Ucháč obecný (Gyromitra esculenta); str. 116: Muchomůrkazelenábílá(Amanita phalloidesvar. alba).

Upozornění nakladatele Textyvtétoknizejsou informativní, slouží pouzek orientačnímu určení houby. Vzhledemk tomu, žejedléa jedovatéhoubylzevmnoha případech snadno zaměnit, upozorňujemena nutnost sbíranou houbu bezpečněrozeznat. Vždysbírámejen tyhouby, kteréspolehlivěpoznámea kterémají většinu charakteristických znaků projednoznačnou identifikaci. Nakladatel ani autor neneseodpovědnost za případnénegativní následkydanémylnýmurčenímhouby.

Hřibovitéhouby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Lupenatéhouby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Vřeckovýtruséhouby a břichatky . . . . . . . . . . . . 103

Rejstřík českých jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Rejstřík latinských jmen. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Rejstřík slovenských jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

Text & Photo © Mgr. Martin Kříž, 2018 Design © Lubomír Mlčoch, 2018

Obsah

Vysvětlivky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

ISBN 978-80-7296-119-1

Otravy houbami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

Než sevydámedo lesa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Zpracování auchování hub . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Ochranahub ajejich prostředí . . . . . . . . . . . . . . 14

Vysvětlivky jedlédruhy (zelený rámeček) nejedlédruhy (červený rámeček)

chráněný druh

nejedlý druh

†

mírnějedovatý druh

††

prudcejedovatý druh

†††

smrtelnějedovatý druh

Než se vydáme do lesa Sbírání hub je jednou z nejoblíbenějších možností, jak trávit volný čas. Představuje spojení hned několika pozitivních faktorů – pobyt na čerstvém vzduchu v přírodě, prožitek vášně z hledání hub srovnatelný s uspokojením loveckého pudu, a nakonec samozřejmězískání skvělépochutiny pro využití v naší kuchyni. Aleaby to nebylo zas tak jednoduché, druhy hub je nutné dobře znát, aby nedošlo k záměně jedlých s nejedlými a jedovatými, jelikož jsou si v některých případech až nepříjemně podobné. A právěpřehledu nejčastějších možných záměn jevěnovánatato publikace. Atlasů hub je v dnešní době v knihkupectvích většinou pestrá nabídka, některé knihy jakoby se předháněly, která obsáhnereprezentativnější počet druhů. Tato knížkavšak není koncipována jako klasický atlas. Jejím cílem jeukázat často sbírané jedléhouby, kterélze zaměnit za jejich nepoživatelnédvojníky, mnohdy velmi nebezpečné– dokoncei smrtelnějedovaté. Systematikahub jesložitáa její poznání sestálevyvíjí, avšak možnost záměny jedlé houby za jedovatou se jí nijak nedrží – stojí na bázi prosté podobnosti plodnic. Proto nejsou druhy hub v této publikaci řazeny podlesystému, aleprávěs ohledem na dlouhodobou zkušenost, které jedlé druhy bývají za které nebezpečné nejčastěji zaměňovány, popř. kterým se nápadně podobají. Třeba holubinka nazelenalá a muchomůrka zelenájsou druhyzcelanepříbuzné, spojujejevšak zelenábarvaklobouku atakébělavé lupeny. Na začátek jsou zařazeny houby zřejmě nejvíce sbírané – hřibovité, následují druhy s lupeny na spodní straně klobouku, v závěru publikace pak najdeme houby vřeckovýtruséajednu dvoustranu zástupců tzv. břichatek.

Pěknéplodnicehub naleznemenejen v interiéru lesa, alečasto i naokrajích lesních cest. 6

Vysvětlivky jedlédruhy (zelený rámeček) nejedlédruhy (červený rámeček)

chráněný druh

nejedlý druh

†

mírnějedovatý druh

††

prudcejedovatý druh

†††

smrtelnějedovatý druh

Pěknéplodnicehub naleznemenejen v interiéru lesa, alečasto i naokrajích lesních cest. 6

Různápodobahymenoforu naspodní straně klobouku – řídkéahustélupeny, rourky 8

Je třeba podotknout, že řada jedlých hub nemá jen jednoho nebezpečného dvojníka, ale může být zaměněna i s mnoha dalšími druhy. V této knize jsou zařazeny vybrané druhy, kde je záměna nejpravděpodobnější. Vlevo se nacházejí popisy a vyobrazení jednoho či dvou jedlých druhů, vpravo je pak popis a vyobrazení jim podobných druhů zdraví škodlivých nebo pro kuchyni nevhodných. Nemusí se jednat pouze o druhy nejedlé nebo jedovaté – v některých případech je zde zařazen druh sice zdraví neškodný, ale ke sběru nedoporučený, což může být z důvodu jeho nevalné chuti nebo tuhosti dužniny. V popisu sedočtemenejen o důležitých makroskopických znacích plodnice, ale i o typickém výskytu druhu – často je právě ekologická charakteristika jedním z nejvýznačnějších rozdílů mezi dvěma podobnými druhy. Někdy může být pro odlišení druhů podstatná též rozdílná doba fruktifikace neboli tvorby plodnic – období růstu je u každého druhu vyznačeno na kraji strany. V zásadělzeříci, žehoubově nejplodnějším obdobím je podzim (zvláštěv posledních letech, kdy léta bývají suchá), ale občas se jedlá houba s podobnou jedovatou fenologicky nepotkávají, jak můžeme vidět na příkladu dvojicezávojenka podtrnka– závojenkavmáčklá.

Na tomto místě je také záhodno ubezpečit, že neexistuje žádná univerzální pomůcka, jíž by bylo možné odhalit jedovaté druhy hub. Různé pověry nejsou jen historickou záležitostí, i v současné době můžeme sem tam zaslechnout „ zaručené“ rady typu „ vše s rourkami naspodu klobouku lze sbírat“ , „ kdyžto zmodrá, jeto jedovaté“ apod., ve skutečnosti však není jiné cesty, než se každý druh naučit bezpečně znát, a takové, které pořádně neznáme, rozhodnědo košíku nedávat! Prosprávnéurčování musíme posuzovat plodnici sevšemi jejími poznávacími znaky, tj. včetně bázetřeně, která jenapř. u jedovatých muchomůrek obalena pochvou – tzv. kalichem smrti. Není správné plodnici uřezávat nožem ani v případě dobře zná-

Povrch klobouku sjehlanovitými bradavkami

Široký blanitý prsten typický u některých žampionů

Pochvanabázi třeně

mých jedlých druhů. Je doporučováno plodnici kroutivým pohybem vyjmout ze substrátu a poté očistit od nečistot. Zvlášť si dáváme pozor u hub, jež chceme určovat (sami nebo s využitím mykologické poradny), abychom neztratili některou jejich část, např. zbytky závoje v podobě prstenu nebo útržků na klobouku, a tyto uložit odděleně od nasbíraných jedlých hub. Nezapomeneme si zapsat, kde houba rostla, tj. nejčastěji jaké stromy senacházely poblíž. Velkáskupinahub totiž vytváří sestromy mykorhizní symbiózu a řada druhů je striktnězávislánaurčitém druhu stromu, viz např. rozdílní stromoví partneři u dvojicečirůvkatopolová– čirůvkamasitá. 9

Různápodobahymenoforu naspodní straně klobouku – řídkéahustélupeny, rourky 8

Povrch klobouku sjehlanovitými bradavkami

Široký blanitý prsten typický u některých žampionů

Pochvanabázi třeně

Otravy houbami Vestřední Evropěrostevícenež dvěstějedovatých druhů hub, mezi kterépatří druhy vyvolávající lehké, těžkénebo dokoncesmrtelnéotravy, některédruhy způsobují i trvalé poškození zdraví. Existujevícetypů otrav, kterémůžemerozdělit podleúčinků toxických látek (jedů) v houbách obsažených a reakce lidského organizmu. Je však třeba podotknout, žereakceorganizmu po požití některých druhů hub semohou lišit v závislosti na osobnostních specifikách každého jedince, stavu a odolnosti jeho zdraví a v neposlední řadě i na užívané léky, v jejichž kombinaci mohou i některé jedlé druhy vyvolávat příznaky podobnéotravám. Novější literatura uvádí zhruba deset hlavních kategorií otrav. Nejvíce úmrtí mají na svědomí cyklopeptidové, cytotoxické otravy, způsobující tzv. hepatorenální syndrom. Sem patří jedy obsažené v plodnicích muchomůrky zelené, muchomůrky jízlivéamuchomůrky jarní – amanitiny afaloidiny. Příznačnéjedosti dlouhé bezpříznakovéstadium, kterémůžetrvat 6 až 48 hodin od požití houby. Potom přichází nevolnost, intenzivní zvracení, průjmy, bolesti břicha a dehydratace, načež může přijít mezidobí, kdy příznaky otravy zdánlivěustupují. Následujeovšem poškození vnitřních orgánů, zejménaselhání jater aledvin, provázenéžloutenkou adalšími obtížemi – vtomto stavu již může pacient upadnout do kómatu. K otravě smrtelně jedovatými muchomůrkami stačí pozření jedinéplodnice, smrtí končí přibližněčtvrtinapřípadů otrav. Pro záchranu pacienta je nutné co nejrychleji zajistit lékařskou pomoc, nejohroženějšími skupinami lidí jsou děti a staří nebo nemocní lidé. Stejné jedy obsahují i některé další druhyhub, avšak v menším množství, aprotozpůsobují smrtelnéotravyjen výjimečně– jdehlavněo některémalédruhybedel rodu Lepiota ao čepičatky rodu Galerina. Neméně nebezpečné jsou orellaninové otravy, způsobující tzv. renální (nefrotoxický) syndrom. Sem patří některé druhy rodu pavučinec, především v listnatých lesích rostoucí pavučinecplyšovýajemu podobný, v jehličnatých lesích rostoucí pavučinec výjimečný (zvaný též pavučinec skvělý, pavučinec nádherný, pavučinec červenooranžový, pavučinec naplyšovělý nebo pavučinec okázalý). Obatyto pavučince obsahují toxický orellanin, způsobující akutní selhání ledvin, otravy mají velmi dlouhou, obvykle několikadenní dobu latence(vzácněto mohou být aždvatýdny) anezřídkakončí smrtí. V případě, že pacient přežije, trvá jeho rekonvalescencei několik let, poškození ledvin však bývátrvalé. Další typy otrav již obvykle nemívají smrtelný konec, nicméně pro lidské zdraví mohou být rovněž závažné. Gyromitrinové, monometylhydraziMuchomůrkajarní nové otravy vyvolávají tzv. parafaloidní syndrom (Amanita verna) 12

(poškozují játra podobně jako u muchomůrky zelené). Způsobujejeucháč obecný, obsahující jed gyromitrin – ten se sice většinou rozkládá tepelnou úpravou, avšak i v povařených ucháčích může nějaký zbýt, jde tedy o druh rozhodněnedoporučitelný ke konzumaci. Muskarinové otravy vyvolávající muskarinový (neurotoxický) syndrom způsobují některé vláknice (zejména vláknice začervenalá neboli Patouillardova) a některéstrmělky Pavučinec výjimečný (Cortinariusrubellus) rodu Clitocybe. Jed muskarin je termostabilní, čili nerozložitelný tepelnou úpravou. Příznaky otravy seobjevují brzy, již po 15 až 30 minutách, patří mezi něslinění, silnépocení, bolesti břicha, průjmy, zvracení, pokles tlaku a zpomalení srdečního tepu. Mnoho hub vyvolává tzv. gastrointestinální otravy. Ačkoli mohou mít nepříjemný průběh (křečovitébolesti břicha, nevolnost, zvracení, průjmy), obvykle mají dobrý konec, bez trvalých následků. Z hub prudce jedovatých sem patří závojenka olovová, z hub slabě jedovatých např. žampion zápašný – tento druh mohou někteří (odolnější) lidépožívat i bez náznaku trávicích problémů. Gastrointestinální syndrom mástejnéprojevy jako otravy vyvolanétermolabilními jedy – některéhoubyvyžadují delší tepelnou úpravu (doporučujeseminimálně20 minut varu), díky kterésetyto jedy rozloží. Vyskytují senapř. v plodnicích všech druhů václavek a modrajících hřibů s červenými póry rourek – typickým představitelem je hřib satan, který jevzhledem k intenzitěotravy při pozření i jen malého kousku plodniceza syrova označován jako prudcejedovatý (za všehovoří jeho lidovéjméno „ bliják“ ), po důkladném povaření je však jedlý. Je možné sem řadit i druhy běžněprezentovanéjako jedlé, popř. podmínečnějedlé; v atlasech hub jevětšinou u každého znich uvedenainformace ohledně nutnosti delší tepelné úpravy. Kromě již zmíněných václavek jde např. o hřib koloděj apošvatky. Specifickým typem otrav jsou indolovépsychotropně-neurotoxickéotravy. Psychotropní syndrom způsobují indolovéalkaloidy – hlavněpsilocybin a psilocin. Vyvolává ho nemnoho druhů hub zrůzných rodů, k nejznámějším však patří modrající lysohlávky rodu Psilocybe, často vyhledávané z důvodu experimentování s jejich psychoaktivními účinky. Působení psilocybinu v menší dávcevyvolává povznášející stavy spojené s halucinacemi, větší dávky jsou však zdraví nebezpečné. Dostavují seporuchy zrakových a sluchových vjemů, halucinace, euforické nebo naopak depresivní a úzkostné stavy apod. Pocit schopnosti létat např. můžezpůsobit výskok zokna, takželysohlávky by bylo možnév přeneseném významu rovněž pokládat zasmrtelnějedovaté. 13

I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

Hřib smrkový

Boletusedulis / Hríb smrekový Klobouk až 20 (30) cm široký, zprvu polokulovitý, pak sklenutý, nakonec poduškovitý. Pokožka klobouku od mládí hladká, za vlhka lesklá a lepkavá, za deštivého počasí až slizká, často hrbolkatá, v mládí bílá, později okrově, oříškově nebo tmavě hnědá, směrem k okraji většinou trochu světlejší a na samém okraji zpravidla s nápadným tenkým bílým lemem. Rourky v mládí bílé, pak žlutavéaž žlutěolivové, nakonec olivové, póry drobné, stejnězbarvené. Třeň až 20× 7cm velký, v mládí břichatý, potom kyjovitý až válcovitý, zprvu bělavý, pak světlehnědavý, hnědobíležíhaný, alespoň v horní poloviněsjemnou bělavou síťkou. Dužnina bílá, pod pokožkou klobouku načervenale hnědavá, na řezu nemění barvu. Vůně příjemně houbová. Chuť mírná, nasládlá. Výtrusný prach hnědě olivový. Výskyt: Rostevelmi hojněv jehličnatých, alei listnatých lesích, hlavněpod smrky, buky abřízami. Dobřesnáší chladnější podmínky (počasí, roční dobu i oblasti).

Hřib žlučník

Tylopilusfelleus / Podhríb žlčový

I II III IV

Klobouk až 15cm široký, zprvu polokulovitý, nakonec poduškovitý. Pokožka klobouku matná, za vlhkaslabělepkavá, světlehnědá, rezavěažtmavě šedohnědá. Rourky v mládí bílé, brzy růžové, ve stáří hnědorůžové, póry otlačením rezavějí. Třeň až 15× 5cm velký, kyjovitý až válcovitý, na žlutohnědém podkladu pokrytý nápadnou vyniklou hnědou síťkou s velkými protáhlými oky. Dužnina bílá, na řezu neměnná nebo slaběrůžovějící. Vůněnevýrazná. Chuť hořká. Výtrusný prach narůžovělehnědavý. Výskyt: Roste v jehličnatých lesích na kyselých půdách, vzácněji i v lesích listnatých. Najdeme ho především pod smrky a borovicemi, řidčeji pod jinými dřevinami, např. jedlemi nebo buky. Plodnicečasto vyrůstají i z trouchnivějících pařezů. Hřib žlučník, lidově nazývaný hořčák, rozeznáme od „ pravých hřibů“ především podle růžového až hnědorůžového zbarvení rourek a jejich pórů v dospělosti (hřib smrkový jemáv dospělosti žlutéaž žlutozelenavé), růžovétóny obsahujei barva jeho výtrusného prachu. Síťka na třeni bývá u hřibu žlučníku navíc mnohem hrubší. V případěpřetrvávajících pochybností ohledněsprávného určení lzeochutnat kousek plodnice– hřib žlučník seprozradí nepříjemnou, hořkou chutí.

Hřib dubový

Boletusreticulatus / Hríb dubový Od hřibu smrkového serozpozná podlesametové pokožkyklobouku vmládí, kterávprůběhu vývoje typickyrozpukávádodrobounkých políček, zasuchai do větších výraznějších políček. Výskyt: Rostehojněpod duby, aletaképod buky, habry alipami, velmi vzácněsevšak můževyskytnout i v čistých jehličnatých lesích. Jerovněž jedlý a chuťově výtečný, podobně jako další dva druhy ze skupiny pravých hřibů, kterévšak naleznemejen vzácně– hřib borový (Boletus pinophilus) ahřib bronzový (Boletusaereus). Poznámka: Hřibsmrkovýahřibdubovýjsou našimi nejvyhledávanějšími jedlými houbami. Obadruhy patří mezi tzv. pravéhřiby, kteréjsou velmi vhodnék sušení, kdy nejlépevyniknejejich hřibovéaroma. 18

V VI VII VIII IX X XI XII

I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

Hřib smrkový

Hřib žlučník

Tylopilusfelleus / Podhríb žlčový

I II III IV

Hřib dubový

V VI VII VIII IX X XI XII

I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

Lupenopórka červenožlutá

Phylloporuspelletieri / Lupeňopórovechnedožltý Klobouk až 8cm široký, v mládí sklenutý, potom téměř plochý a na okraji často zvlněný, nepravidelný. Pokožkaklobouku plstnatá, olivověažtmavě hnědá, někdy i červenohnědá. Lupeny nápadně řídké, příčně propojované, tlusté, živě žluté až žlutě olivové. Třeň až 8× 2cm velký, válcovitý, na bázi vřetenovitězúžený, žlutavý až hnědavěnačervenalý, jemněhnědězrnitý. Dužnina žlutá, pod pokožkou klobouku hnědočervená, nařezu nemění barvu. Vůněnevýrazná. Chuť mírná. Výtrusný prach hněděolivový. Výskyt: Roste roztroušeně až dosti vzácně v listnatých a smíšených lesích na kyselejších půdách, např. pod buky nebo duby, někdy i nahrázích rybníků. Poznámka: Lupenopórka červenožlutá na první pohled připomíná hojný jedlý hřib plstnatý – Xerocomussubtomentosus, alesnadno ji rozpoznámepo otočení plodnice– málupeny místo rourek. Jetakéznámapod jménem Phylloporusrhodoxanthus.

Pavučinec plyšový

†††

Cortinariusorellanus / Pavučinovec plyšový

III

Klobouk až 8cm široký, zprvu polokulovitý, pak sklenutý s nízkým hrbolem, nakonec plochý a na okraji často zprohýbaný. Pokožka klobouku plstnatá až jemně přitiskle šupinkatá, červenohnědáažoranžověrezavohnědá, stářím tmavnoucí. Lupenyřídké, v mládí tepleokrově oranžové, v dospělosti rezavěhnědé. Třeň až 8× 1,5cm velký, válcovitý, k bázi zúžený, nahoře bledě žlutý, níže tmavší, odspodu postupně červenohnědnoucí, někdy s nenápadným prstenovitým pavučinovitým páskem. Dužnina žlutavě bělavá až bleděokrová, směrem k bázi třeně sytěji žlutá až červenohnědavá, později tmavnoucí. Vůně nevýrazná, někdy slaběpřipomínající ředkev. Chuť mírná. Výtrusný prach rezavěhnědý. Výskyt: Rostevzácněv listnatých lesích nasušších, mírněkyselých půdách, především pod duby abuky. Preferujenižší polohy.

Poznámka: Naše nejzákeřnější jedovatá houba, jejíž pozření může mít smrtelný konec. Obsahuje toxin orellanin, který způsobuje těžké poškození ledvin a jejich akutní selhání. Otravasevyznačujedlouhou dobou latence(výjimečněaž přesdvatýdny). Pavučinec plyšový se od lupenopórky liší hlavně tmavšími (okrově oranžovými, ve stáří rezavohnědými) atenčími lupeny, kterénejsou příčněpropojované.

VI VII VIII IX X XI XII

I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

Lupenopórka červenožlutá

Pavučinec plyšový

†††

Cortinariusorellanus / Pavučinovec plyšový

III

VI VII VIII IX X XI XII

I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

Holubinka jahodová

Russula paludosa / Plávkajahodovočervená Klobouk až 12 (15) cm široký, zprvu polokulovitý, pak sklenutý, nakonec rozprostřený a uprostřed vmáčklý, s okrajem hladkým, vestáří krátcerýhovaným. Pokožka klobouku hladká, lesklá, oranžově, jahodově až krvavěčervená a snadno slupitelná. Lupeny husté, bělavé až krémové. Třeň až 12× 3,5cm velký, válcovitý až kyjovitý, bílý, místy načervenalý. Dužnina dlouho pevná, ve třeni později změklá, bílá, vestáří šedne. Vůně nevýrazná nebo slabě ovocná. Chuť mírná, alev lupenech mladších plodnic můžebýt poněkud palčivá. Výtrusný prach světleokrový. Výskyt: Rostehojněv jehličnatých lesích nakyselých půdách, pod smrkyaborovicemi, zejménanavlhčích místech avestarších porostech.

Holubinka Velenovského

Russula velenovskyi / PlávkaVelenovského Barevnějevelmi podobnáholubince jahodové, ale tvoří menší plodnice s kloboukem do 8cm širokým, v jehož barvě jsou přítomny měďově oranžovočervenétóny, a jevětšinou k nalezení pod listnáči (bříza, dub, vzácně i buk), často roste ve smíšených lesích, např. smrčinách s vtroušenou břízou. Netíhne tolik k vlhčím místům, naopak se běžně vyskytuje na sušších půdách. 32

Holubinka vrhavka

Russula emetica / Plávkaškodlivá

Russula nobilis / Plávkanádherná

II III IV V

Klobouk až 8 cm široký, zprvu polokulovitý, později plochý až vmáčklý, s okrajem dlouho hladkým, ve stáří krátce rýhovaným. Pokožka klobouku hladká, lesklá, růžově červená, živě až sytě krvavě červená, snadno slupitelná. Lupeny středně husté až prořídlé, čistě bílé, v dospělosti nanejvýš světle nažloutle krémové. Třeň až 8 × 2cm velký, válcovitý až úzce kyjovitý, bílý. Dužnina nejprve pevná, ale brzy měkne a křehne, bílá, pod pokožkou klobouku načervenalá. Vůně slaběovocná. Chuť ostře palčivá. Výtrusný prach bílý. Výskyt: Rostev jehličnatých lesích pod smrky, zejménav horských mechatých smrčinách.

Holubinka nádherná

VI VII VIII IX X XI XII

I II III IV V

Od příbuzné holubinky vrhavky se liší hlavně světlejší pokožkou klobouku (její bledší růžově až třešňově červená barva má nápadnou tendenci odbarvovat se v dospělosti do bělava až krémova) a růstem v bučinách. Její bílé lupeny mívají charakteristický modrozelený nádech. Je podobně silně palčivá.

VI VII VIII IX X XI XII

Poznámka: Známajetéž pod jménem Russula mairei. Holubinkyvrhavkaanádhernáseod podobných jedlých červených holubinek liší bílým výtrusným prachem atéžbarvajejich lupenů zůstáváaždo dospělosti víceméně bílá. Kromětoho seprozradí intenzivněpalčivou dužninou. 33

I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

Holubinka jahodová

Holubinka Velenovského

Holubinka vrhavka

Russula emetica / Plávkaškodlivá

Russula nobilis / Plávkanádherná

II III IV V

Holubinka nádherná

VI VII VIII IX X XI XII

I II III IV V

VI VII VIII IX X XI XII

I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

Žampion ovčí Agaricusarvensis / Pečiarkaovčia

Klobouk až 15cm široký, zprvu vejčitý až polokulovitý, potom sklenutý až plošerozložený, někdy i mělce vmáčklý. Pokožka klobouku hladká, hedvábitá, lysá nebo jemně přitiskle šupinkatá, bílá, ve stáří nažloutlá až světle okrová a někdy rozpraskaná, otlačením pozvolna žloutne. Lupeny husté, v mládí bělavé, brzy šedavě masové, nakonec čokoládově hnědé až černohnědé. Třeň až 12× 3cm velký, válcovitý, na bázi mírně rozšířený, bílý, s širokým blanitým bílým prstenem, pod ním hladký nebo vločkatě šupinkatý, poraněním žloutnoucí. Dužnina bílá, na řezu pomalu žloutnoucí. Vůně silná, anýzová až hořkomandlová. Chuť příjemná, oříšková. Výtrusný prach čokoládověaž tmavěpurpurověhnědý. Výskyt: Rostenehojněhlavněnaotevřených travnatých místech – na loukách, pastvinách, v zahradách, parcích a na okrajích lesů, řidčeji v listnatých a jehličnatých lesích (často natravnatých pasekách).

Žampion hajní Agaricussylvicola / Pečiarkahájová

Druh velmi podobný žampionu ovčímu, alevytváří o něco menší plodnice (s kloboukem většinou do 10cm širokým) a roste hojněv listnatých ajehličnatých lesích (nikdy v otevřených trávnících). Jeho třeň je na bázi výrazněji hlízovitě ztlustlý a hlíza bývádoletypicky uťatá. 84

Muchomůrka jízlivá

Amanita virosa / Muchotrávkakončistá

†††

II III IV V

Klobouk až 7 (10) cm široký, zprvu polokulovitý až tupě kuželovitý, pak zvoncovitý, často asymetrický. Pokožka klobouku bílá, uprostřed často se žlutavým nádechem, v mládí a za vlhka mírně slizká, v dospělosti zpravidlalysá(bezezbytků vela). Lupenyhusté, bíléažbělavé. Třeň až15× 2cm velký, často poněkud výstředný, válcovitý, na bázi rozšířený v kulovitou hlízu obalenou nápadnou, vysokou, volnou, cípatou bílou pochvou, širokou až 3,5cm, nad ní odstále vláknitě šupinatý, bílý, nahořestenkým, bílým, blanitým prstenem. Dužnina bílá, neměnná. Vůně nevýrazná, po vadnou-

VI VII VIII IX X XI XII

cích květech růže, ve stáří po syrových bramborách, při zasychání po medu. Chuť mírná, nasládlá (nezkoušet!). Výtrusný prach bílý. Výskyt: Roste vzácně v lesích na kyselých půdách, zejména pod smrky, méně často pod buky, řidčeji pod jinými stromy, např. borovicemi, jedlemi a duby. Upřednostňujevyšší polohy, v teplých oblastech sesní setkámejen výjimečně. Smrtelně jedovaté bílé muchomůrky snadno odlišíme od žampionů zejména podle pochvy na bázi třeně a trvale bílých lupenů. Kromě muchomůrky jízlivé jde o muchomůrku zelenou bílou (viz str. 81) a muchomůrku jarní (viz str. 83). 85

I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII

Žampion ovčí Agaricusarvensis / Pečiarkaovčia

Žampion hajní Agaricussylvicola / Pečiarkahájová

Muchomůrka jízlivá

Amanita virosa / Muchotrávkakončistá

†††

II III IV V

VI VII VIII IX X XI XII