OBSAH
ÚVODEM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1 Maličkosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Začneme anekdotou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 2 Všichni jsme ritualisté . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Bez ranní kávy ani krok! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Kde je můj hrnek? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Jsme zajatci očekávaného chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 3 Rodinné rituály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Rodinné rituály každodenní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Rodinné rituály občasné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Rodinné rituály, které se odehrávají jen několikrát v životě . . . 28 4 Definice rodinných rituálů . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Rituálem je i to, co možná za rituál ani nepovažujeme . . . . . . . 39 Rodinné rituály a naše děti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 K čemu rodinné rituály potřebujeme . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 5 Chvíle, kdy nám rodinné rituály nepomáhají . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Zasedací pořádek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Rodinné rituály vyloženě kontraproduktivní . . . . . . . . . . . . . . . 42 Chvíle sebeovládání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 6 Před dotazníkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Několik rad, jak dotazník vyplnit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 S jakými otázkami se setkáte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 7 Dotazník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Rodinné rituály každodenní nebo konané často . . . . . . . . . . . . . 51 Rodinné rituály, které se odehrávají jen jednou nebo několikrát za rok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 5
Rodinné rituály, které se odehrávají jen několikrát v životě . . . 70 Úvahy o životě – otázky typu: kdyby to bylo možné, chtěl/a bych, plánuji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Dotazník končí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 8 Po dotazníku a rozhovoru . . . . . . . . . . . . . . . . 77 To neřeším! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Shoda z 80 %? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 9 Jak vznikají konflikty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Na počátku vztahu si rituálů nevšímáme . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Od prvních konfliktů k naschválům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Konflikty přicházejí v nejméně vhodnou dobu . . . . . . . . . . . . . 84 Ach ty babičky! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 10 Jak řešit konflikty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Sedm kroků, jak konflikty řešit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 11 Jak se konfliktům vyhnout . . . . . . . . . . . . . . . 98 Umíme vnímat, co nám druhý naznačuje? . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Máme jasno, jakou práci doma vykonává muž a jakou žena? . . 101 Neříkejte mi Terezo! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 12 Slovo závěrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
čtenáře, kteří vrtí hlavou na znamení nesouhlasu. Chtějí mě opravit. Chtějí mě vyvést z omylu. Protože podle nich se nejdříve vyluxuje, čímž se rozvíří prach, ten si sedne na skříně a poličky a my jej pak už jen setřeme. Říkám to správně? Možná. I tuto verzi jsem v některé rodině slyšel. Ale vůbec nepochybuji o tom, že jsou mezi vámi další, kteří nespokojeně vrtí hlavou a chtějí mě poučit, že v otázce luxování a utírání prachu se přece postupuje úplně jinak. A opět mají své tvrzení podepřené dosti silným argumentem, který bych nedokázal přebít, aniž bych se vyhnul konfliktu.
Ve výčtu pracovních postupů při uklízení jsem samozřejmě nevyčerpal všechny možnosti. Jsou mezi vámi i tací, kteří si kladou otázku, co to tady vyprávím? Tito lidé totiž neluxují, ale vytírají podlahu a ani jeden z výše zmíněných pracovních postupů se jich netýká.
Rituálem je i to, co možná za rituál ani nepovažujeme Rodinná slova, rodinné věty, rodinná intonace Pokud budeme delší dobu citlivě vnímat slovník kterékoliv rodiny, zaslechneme opakování specifických slov, slovních obratů, slovosledu a větných frází, které dotyčná rodina používá. Dokonce zaslechneme i stejnou intonaci jednotlivých členů rodiny. Tedy melodii řeči. Je to, jako by rodina mluvila svým vlastním nářečím. Toho si ale členové rodiny málokdy sami všimnou. I když čas od času taková situace přece jenom nastane. Víte kdy? Ti, kteří mají děti, už tuší, kam mířím. Ano, je to ta chvíle, kdy se děti po víkendu nebo po prázdninách vrátí od babičky a dědy, nebo od nějaké tetičky. Minimálně jeden rodič se nestačí divit, jak z řeči svého dítěte slyší slova, slovosled a fráze, která používá maminka nebo tatínek jeho životního 32
partnera. Možná se nad tím pousměje, jindy mírně zaskřípe zuby, ale znám i takové lidi, které to pěkně štve. Stalo se vám to někdy? Pokud ano, položili jste svému dítěti (tu mírnější) otázku: „Kde jsi tohle, prosím tě, slyšel?“ Je zajímavé, že vašemu partnerovi tyto věty zvláštní nepřijdou. Moje babička měla také své oblíbené fráze, které mi připadaly divné, a stále jsem měl potřebu ji opravovat. Říkal jsem jí: „Babi, proč ty a teta (její sestra) říkáte otevř okno? Říká se přece otevři okno. Zavř dveře! Dveře mám přece zavřít a ne zavřt!“ Poučoval jsem ji, tetu ne, babička byla bližší, tak jsem si na ni spíš dovolil. Poučoval jsem ji a vůbec jsem si tenkrát neuvědomoval, že se jedná o jakýsi slovní rodinný rituál a že člověka, který něco takového používá mnoho let, nepředělám. Nejvíce si slovník a intonace vyladí dvojice, které spolu žijí mnoho let. Je krásné poslouchat babičku a dědečka, tetičku a strýčka, jak si slovně nádherně nahrávají. Dlouho znám jeden pár, který se skládá ze Středočešky a Moraváka, a nikdy bych do té Středočešky neřekl, jak rychle si osvojí moravismy. Používá je tak podvědomě, že když ji upozorníte na slovo a větné spojení, které vyslovila, je schopna vám to popřít: „To jsem teda neřekla!“ Často chodím se svými dětmi na dětské narozeninové oslavy. Děti slaví, maminky a tatínkové posedí u kávy, vína nebo piva. Jistě to znáte. Mně to nedá a pozoruji děti a jejich rodiče. Už několikrát mě napadlo, že bych si mohl zahrát hru podobnou pexesu. Když nevím, který rodič ke kterému dítěti patří, snažím se na základě pozorovaného chování rodičů a dětí a hlavně posloucháním jejich intonace, skládat si „pexesové“ dvojice. Kdo ke komu patří? Zkuste si to někdy, je to hezká hra.
Názory jako rodinné rituály Někdo má to štěstí, nebo tu smůlu, že se v životě víckrát stěhuje a znovu a znovu si zařizuje prázdný byt. Už moc dobře ví, které věci se musí stát součástí jeho domova, aby mu bylo doma dobře, ale také ví, které věci si do nového bytu nepořídí. Až bude partner trvat na některé věci, která podle jeho slov rozhodně musí ve vašem bytě být, zkuste se projít bytem jeho rodičů. Najdete ji tam? Při vybavování nového bytu vám rádi pomohou vaše i jeho (její) rodiče. Jejich pomoc bude buď materiální – něco vám do bytu věnují (někdy si budete lámat hlavu, kam s tím?) – nebo názorová. 33
Jejich věty budou začínat slovy:
A každá jejich myšlenka, každý názor bude samozřejmě podepřený již zmíněnými nevyvratitelnými argumenty.
Záclony si určitě pořiďte, abyste nebyli jak ve výkladní skříni (nebo v akváriu). Koberec je lepší, protože je příjemnější pro nohy (a dělá byt útulnějším).
S rodičovskými názory se nesetkáte jen při zařizování nového bytu. Rodiče vám rádi poradí jakou volit politickou stranu, jakou si sjednat zdravotní pojišťovnu, jak by se mělo spořit, jak vydělávat, kde by se dala strávit ideální dovolená, jak… Že nemusím pokračovat? V každém případě je nutné říct, že na názorech a radách vašich rodičů není nic špatného. Jen rozhodnutí, podle které rady a názoru se budete řídit, by mělo být na vás.
Rodinné rituály a naše děti Rodinné rituály do sebe nasáváme odmalička. V dětském věku věříme rodičům a o žádném pracovním postupu, který nás učí, nepochybujeme. Žádný názor jim nevyvracíme a přizpůsobujeme se radám: „Takhle to udělej. Takhle to nedělej.“ Psychologové říkají, že pokud v rodině fungují zdravé rodinné rituály, dávají dítěti do budoucna pocit jistoty, bezpečí, předvídatelnosti a spolehnutí se na druhé lidi. Rodinné rituály jsou jedním ze základních předpokladů pro úspěšné fungování vztahů a života vůbec. Dítěti pomáhají vytvářet a upevňovat pocit vlastní hodnoty. 34
Jak jsem se naučil našlapovat tiše Jako dítě jsem bydlel v panelovém domě, ve kterém bylo všechno slyšet. Z mnoha bytů se ozývaly zvuky puštěného rádia, televize, luxování, mixéru… O vrtání do zdi ani nemluvím, to je asi slyšet i jinde než v panelovém domě. A kromě těchto zvuků se panelákem rozléhalo i dupání. Moje dupání. Normálně si člověk neuvědomuje, že když při chůzi dopadne na patu, ozve se zadunění. Uvědomili si to však moji rodiče. A také sousedi, kteří bydleli v patře pod námi. Každou chvíli u nás zvonili. Ale těm nevadilo jen moje dupání, těm vadilo všechno. Hra na kytaru, luxování, klapání psacího stroje a červeným hadrem před očima se jim stávalo moje hraní na klarinet. S tímto nástrojem jsem tedy brzy skončil. Rodiče mi pak udělovali příkazy: „Nedupej! Neběhej! Neskákej!“ nebo doporučení: „Choď po špičkách.“ Přišlo mi to tehdy – malému klukovi – naprosto normální, že se doma nedupe a tento rodinný rituál jsem si ve své hlavě zafixoval jako pravidlo, o kterém jsem ani trochu nepochyboval. Doma se prostě nedupe. Moje žena však v panelovém domě nikdy nebydlela a ani tam nechodila k nikomu na návštěvu, protože veškeré její příbuzenstvo bydlí v rodinných domech. Nikdy neměla v hlavě zafixováno, že se doma nedupe, a vůbec nevěděla, jak se má v panelákovém bytě správně našlapovat (tiše, jako indián!). Když jsem ještě o rodinných rituálech nepřemýšlel, musel jsem ji upozornit na to, že u nás na návštěvě dupe. A to se přece nedělá. Dnes už to mám v hlavě srovnáno a vím, že je to jedno, jestli člověk doma dupe nebo ne. A upřímně řečeno, mírně se usmívám, když slyším, jak babička s dědou učí u nich doma správně našlapovat naše děti. Těm je to ale úplně volné, protože ten krátký čas na návštěvě v paneláku v nich rituál nevytvoří (nebo se mýlím?). A v našem rodinném domku se nic nerozléhá.
35
RITUÁLY SPOJENÉ S HYGIENOU 53. Při mytí upřednostňujete: a) vanu b) sprchu 54. Myjete (sprchujete) se spíše: a) večer b) ráno 55. Pokud dáváte při koupeli přednost vaně: a) naplníte ji „vrchovatě“ b) do vany napustíte vody jen trochu 56. Když se sprchujete nebo koupete ve vaně: a) vadí vám, když někdo vstoupí do koupelny b) nevadí vám, když někdo vstoupí 57. Mýdlo na mytí rukou používáte: a) tekuté b) tuhé 58. Pokud někdo smrká do umyvadla, tak vám to: a) vadí b) nevadí c) nevadí, děláte to také 59. Když vidíte v koupelně zapatlané zrcadlo: a) umyjete ho b) umyjete ho a rozčílíte se c) neumyjete ho, ale rozčílíte se d) neřešíte to
58
60. Ráno si čistíte zuby: a) před snídaní b) po snídani 61. Zuby si čistíte: a) pod tekoucí vodou b) vodu vypnete, jakmile si navlhčíte kartáček 62. Zubní pastu vymačkáváte: a) od konce b) kdekoliv, nelámete si s tím hlavu 63. Když si čistíte zuby: a) chodíte s kartáčkem po bytě b) čistíte si je pouze nad umyvadlem 64. Zubní kartáček: a) zásadně používáte jen svůj b) když nemáte svůj, půjčíte si cizí 65. Když si večer vyčistíte zuby, ale dostane chuť na čokoládu: a) dáte si ji b) nedáte si ji 66. Když jdete na toaletu: a) zavřete za sebou dveře a zamknete se b) zavřete za sebou dveře, ale nezamykáte se c) necháte dveře otevřené 67. Na toaletě si: a) čtete b) nečtete
59