a na
Prásk. Bouchla vřítila
. Jako velká
a zmizela v
prolétla kolem
.
Mamí, hulákala na celé první
se
.V
držela své
.
Uf... To jsem se, Mourku, lekl... Zavrčel jsem a pomalu si protáhl
. Rozumíš tomu?
se povaloval na
mé
a dělal
jako by nic. Ještě jednou zdůrazňuji MÉ boudy, aby zase nějakou vypelichanou nenapadlo se ke mně nastěhovat.
Díval se na mne svrchu, jako bych tu vůbec nebyl. Ani se neobtěžoval odpovědět.
4
Drzoun! Být to jindy, prohnal bych mu
,
ale tentokrát ne. Byl jsem stráááášně zvědavý, co se v našem
děje. A něco se dělo. Mám na to
čich, tedy můžete mi věřit. Rozhodl jsem se všemu přijít na kloub, proto jsem se vydal na výzvědy. Potichu jsem prostrčil
přivřenými
Všude byly
,
na hromádkách tápění,
a zůstal stát jako opařený. a také
. Ležely tu
,
na po-
,
a spousta dalších věcí, o nichž jsem
ani nevěděl, k čemu vlastně jsou. Plížil jsem se
neslyšně dál až k terase, odkud jsem slyšel
radostný hlas
Piškotové.
Eliško, udělala jsi mi velikou radost, říkala nadšeně. Prohlížela si Obyčejný kus
a na tváři jí zářil
.
. Co na něm může být tak
výjimečného? Dumal jsem. Samé
, pokračovala a hladila ji po
Tiše jsem se přikrčil za
.
a všechno zvědavě
pozoroval. Ničemu jsem nerozuměl. 5
Moje hodná panička se radostí jen rozplývala, a to bylo důležité. Také
byla samý
jí jen zářily. Vypadala jako někdo drbe na
. , které
.
K čemu jim ten list
, kterému říkají vy-
svědčení, může být? Nechápal jsem.
říkal, že po vysvědčení pojedou na prázd-
niny. Třeba do něj zabalí
na cestu..., napadlo
mne. Papír se pak opravdu může hodit. Moc jsem si přál, aby mne panička také pochválila a... možná dala i
.
Konečně jsem dostal nápad. Odpadkový koš! Odpadkový
je u nás v kuchyni pod
Obvykle v něm bývá spousta
.
. Možná na něj
zapomněli, napadlo mne. Jedním skokem jsem tam byl a nedočkavě otevřel dvířka Třeba obal od
. Páni, ta vůně.
... Olízl jsem jej nejistě.
Ale ne, zarazil jsem se. Mám zakázáno se v 6
hrabat. Ale věřte, musel jsem se opravdu ovládat. Ostražitě jsem se rozhlédl, aby mne nikdo neviděl. Pak jsem vysypal obsah koše a vyhrabal z něj staré
.
Panička bude mít radost, přemýšlel jsem. Zrovínka ve chvíli, kdy jsem je vzal do a chtěl s nimi vyběhnout na terasu, se ozval za mými zády káravý hlas, ostrý jako
:
Tomáááááši! Podívej, co jsi vyvedl. No, vysypal jsem
, a co jako?! Ohlédl jsem se
vzdorovitě a nakláněl V hubě jsem pořád držel
ze strany na stranu. z odpadkového 7
koše. Vůbec to nevypadalo, že mne někdo chválí. Spíš naopak. Ničemu jsem nerozuměl. Než jsem stačil přesypat v z hromádky na
myšlenky
, prosvištěl vzduchem
.
Aaa, to bude zlé, pomyslel jsem si a podvědomě vyrazil.
mi zahrabaly vzduchem.
V mžiku jsem vystřelil jako splašený Smeták se mi otřel o Vylétl jsem ze
jako
.
. .
Paní Piškotová se opravdu zlobila. Nechápal jsem to. Prolétl jsem předsíní, porazil hromádku
, narazil v tom
fofru do
a zmizel v
s náladou pod
. Čekal jsem,
co bude.
A nebylo nic. Vykoukl jsem z boudy... A nic.
8
nikde,
s
také nikde. Uvelebil
jsem se napůl uvnitř a napůl venku. Dělal jsem to tak v létě vždycky, aby mi nebylo horko. Navíc jsem měl o všem přehled. Co je, ozval se na
, který pořád ještě ležel
. Měl štěstí. Chvíli jsem ho podezíral,
že to celé spískal on. Už mockrát na mne něco narafičil a pak jsem všechno slíznul místo něj. Třeba když shodil
v obýváku. Šel jsem tehdy
jen tak kolem a za mými zády... Kocour do ní strčil
. Spadla na zem a její
se rozlétly po celé podlaze. Od krbu po dveře do
.
Hádejte, kdo dostal
?
Ano. Správně. Samozřejmě já, hodný hlídací Tomáš! Tentokrát v tom ale kocour Jsi trulant, Tomáši. , který vyhrabeš v
neměl.
není jen tak ledajaký . Vysvědčení dává 9