Issuu

POSVÁTNÉ BYLINKY OPAL STREISAND PŘEDMLUVA

Brigitte Mars

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu nakladatele. Překlad © Olga Polišenská, 2017 Obálka © Pavel Tůma – RITA, 2017 © DOBROVSKÝ s.r.o., 2017

UPOZORNĚNÍ Tato kniha neslouží jako náhrada profesionální

Z anglického originálu Sacred Herbs přeložila Olga Polišenská. Vydal DOBROVSKÝ s.r.o., Květnového vítězství 332/31, 149 00 Praha 4, v edici Knihy Omega v roce 2017. Odpovědný redaktor: Pavel Tůma Jazyková korektura: Petr Teichmann Fotografie: Emma Robinson Předtisková příprava: Pavel Tůma – RITA Vytištěno v Číně

lékařské péče. Před použitím každé bylinné léčby vždy vyhledejte radu odborníka a v případě zhoršení stavu nebo výskytu jakékoli nepříznivé reakce okamžitě přerušte léčbu. Pokud trpíte chronickou chorobou, např. cukrovkou, vždy se před začátkem bylinné léčby poraďte se svým lékařem. U některých bylinných přípravků může docházet k interakci s běžně užívanými léky a většina bylinek není vhodná pro těhotné a kojící ženy. Autor, vydavatel ani majitel autorských práv nenesou žádnou zodpovědnost za zranění nebo škodu způsobenou

ISBN 978-80-7390-869-0

užíváním bylinné léčby.

Obsah Předmluva

Meduňka

Úvod

Máta

Zavinutka

Bazalka

Bylinné recepty

HERBÁŘ

Mučenka

Řebříček

Rozchodnice

Kontryhel

Rozmarýn

Aloe vera

Routa

Proskurník

Šalvěj

100

Andělika

Šišák

104

Lopuch

Kostival

106

Pelyněk

Řimbaba

108

Brutnák

Vratič

112

Měsíček

Pampeliška

114

Heřmánek

Tymián

116

Chryzantéma

Kozlík

120

Koriandr

Verbena

122

Echinacea

Zázvor

124

Světlík

Fenykl

Rejstřík

126

Ginkgo

Poděkování

128

Lékořice

Chmel

Třezalka

Yzop

Levandule

Zimolez

Předmluva Brigitte Mars Tato výpravná publikace s velkým množstvím fotografií je stručným úvodem do světa léčivých bylin v kontextu jejich multikulturních, duchovních a náboženských tradic. Může to být vhodný dárek pro vaše blízké, ale i milý přírůstek do vaší soukromé knihovny. Provede vás cestou za poklady přírodovědné historie a ukáže, jak bylinky vždy sloužily lidstvu při léčbě těla a útěše mysli a duše. Díky tomuto skromnému dílku můžete nahlédnout do starověkých mystérií a zjistit, jak dlouho už lidé používají dary Stvořitele k léčbě a k zahánění bolesti.

Herbář pojednává o čtyřiceti rostlinách, které se staly legendami, o kterých mluvili i psali velcí učenci a které dosáhly nesmrtelnosti v mýtech, v Bibli, na hliněných destičkách, v posvátných textech a svitcích ze všech koutů tohoto světa. Mnohé z nich sloužily našim předkům jako prostředníci při spojení s vyšší mocí a používaly se při nejrůznějších ceremoniích, rituálech a náboženských obřadech. U každé bylinky v herbáři je uveden soupis jejích léčivých vlastností, části rostliny, které se k léčbě používají, kontraindikace, pokud existují, a příklady toho, jak je užívaly miliony lidí po tisíce let a proč bychom i my měli pokračovat v čerpání z pokladů bylinné lékárny. V knížce najdete bylinky ze všech částí světa, navazuje tak na starodávnou bylinkářskou tradici, která má své následovníky v obchodech se zdravou výživou, na internetu i v soukromých zahradách, takže pokud budete chtít, můžete po přečtení knihy pokračovat v dalším výzkumu.

Úvod BĚHEM STALETÍ ZÍSKALY BYLINKY DÍKY SVÝM LÉČIVÝM VLASTNOSTEM POSVÁTNÝ VÝZNAM.

Starověcí léčitelé možná neznali chemické složení bylinných substancí, které podávali, ale zato měli dobré povědomí o jejich léčivých vlastnostech. Uchovali znalosti o účincích rostlin, které používali, a předali je dalším generacím, často v podobě po svátných mýtů, pověstí, magických rituálů a časem prověře ných pořekadel, pověr a lidových zvyků. Legendy, které vyprá vějí o síle kouzelných bylin, možná nepoužívají moderní lékař ské názvosloví, ale i tak odedávna pomáhaly lidem porozumět světu, ve kterém žili, a byly jim oporou při snaze získat kon trolu nad svým osudem a zdravím.

Fragment staroegyptského rukopisu, zobrazující léčivou rostlinu, možná kostival.

Léčivá síla Víra v téměř nadpřirozenou léčivou sílu bylin a v jejich schopnost tišit bolest se dá vystopovat zpět k úplným počátkům historie, kdy první civilizace instinktivně experimentovaly s používáním rostlin. Metodou pokusu a omylu zjistily, které z místních bylin umí vyléčit nemo ci, a tato znalost pak byla předávána z generace na generaci ústním podáním i praktickým vyučováním. Archeologické nálezy z mnoha kultur, jako např. náhrobní malby, fresky, basreliéfy, bronzy a tabulky s klínovým písmem, ukazují důležitost léčivých rostlin pro starověké civilizace.

Slavné herbáře Starověké herbáře a lékařská pojednání popisují rostliny, jejich léčivé účinky, způsob jejich zpracování a používání. Ve středověku se staly centry léčitelství kláštery, které zakládaly hospice a měly speciální bylinkářské zahrady, ve kte rých mniši pěstovali velké množství různých bylin. Z nich pak vyráběli lektvary, oleje a masti, které potřebovali k ošetřování nemocných. Vesničané, kteří vlastní zahrady neměli, sbírali léčivé rostliny na polích a v lesích.

Během 16. a 17. století bylo vydáno mnoho slavných herbářů, které pomáhaly obyčejným lidem v rozpoznání a správném užívání bylin. William Turner, doktor, kněz a botanik v jedné osobě, který vešel ve známost jako otec anglické bota niky, napsal Nový herbář, jehož tři díly byly vydány mezi lety 1551 a 1568. V roce 1597 bylo publikováno dílo ranhojiče Johna Gerarda Herbář neboli Obecná his torie rostlin. John Parkinson, zakládající člen Ctihodné společnosti lékárníků, napsal v roce 1629 své stěžejní dílo Paradisi in Sole Paradisus Terrestris. Zlatý věk bylinkářství vyvrcholil vydáním oblíbených a důležitých knih Nicholase Culpepera – Anglic ký lékař vyšel roku 1652 a Všeobec ný herbář o rok později. Culpeper zasvětil většinu svého života studiu astrologie a medicíny, pracoval jako lékárník v Londýně a zdarma léčil mnoho chudých lidí, kteří si k němu chodili pro radu. Jeho odkaz budou cím generacím spočívá především v ohromné sbírce bylinných léků, z nichž některé se používají i dnes, a to ve stejném složení jako před 300 lety.

Titulní stránka a frontispis Anglického lékaře od Nicholase Culpepera, vydání z roku 1814.

Magické vlastnosti Mnohé rostliny byly podle přesvědčení našich před ků obdařeny kouzelnými schopnostmi. Anglosasové věřili v devět posvátných bylin, které používali jako ochranu před každým zlem a ze kterých vyráběli všelék v podobě masti. Rostliny se nosily na těle jako amulety nebo se zavěšovaly nade dveře, na okna a nad postele jako talismany proti čarodějnicím, démonům, nočním můrám a rozličným nemocem. Také se z nich vařily kouzelné lektvary a nápoje.

Stránka z anglosaského rukopisu z 11. století, na které je pět bylinných receptů na bolest na hrudi, plicní choroby, nádory a nemoci jater.

Bylinky proti čarodějnicím Dobrou pověst jako ochránce proti čarodějnicím měl odedávna fenykl. O svatojánské noci (23. června) se zavěšoval na střešní trámy jako talisman pro štěstí a jeho semínka se vkládala do klíčových dírek strašidelných domů, aby odháněla zlé síly. S magií, čaro dějnictvím a násilnou smrtí byl úzce svázán tymián, který byl základní složkou kouzelné masti, která prý lidem umožňovala vidět víly. Někte ré rostliny měly halucinogenní účinky a čarodějnice je přidá valy do kouzelných lektvarů, aby u svých zákazníků podpoři ly víru ve své magické schop nosti. Takovou oblíbenou čaro dějnou bylinkou byl např. pely něk, který způsoboval dvojité vidění. Užíval se mimo jiné také jako příchuť do absintu a inspi roval mnoho umělců 19. století.

Čarodějnice držící bylinu, dřevořezba ze začátku 18. století.

Pěstování léčivých rostlin V dřívějších dobách se věřilo, že bylinky získají největší sílu, pokud se zasejí během první nebo druhé čtvrti měsíce. Jejich účinky byly také větší, pokud se sbíraly v noci a třeba staří Sasové se řídili radou sklízet bylinky za soumraku, „když se den a noc láme“, nebo za úsvitu, kdy jsou čerstvě pokropené rosou. ... ...............................

Mnoho zvláštních zvyků provázelo sbírání bylin. Druidové se při té příležitosti oblékali do bílých lněných rób a bosí sklízeli vzácné rostliny zlatým srpem. Za nejvhodnější dobu ke sběru bylin se považoval čas během anebo těsně po úplňku. Prostí lidé sbírali byliny levou rukou a nikdy se během sběru neobraceli tváří po větru ani se neohlíželi zpět. Během sklizně s bylinami mluvili a nedotkli se žádné rostliny, která spadla na zem, protože věřili, že si je jejich Bohyně vezme zpět pod zem. Některé byliny se mohly sklízet pouze speciálním náčiním a obecně se nedopo ručovalo používat při sběru rostlin železné nástroje. Čerstvé a vonné Sklizeň se sušila na zimu. V dřívější době měl každý větší statek speciální místnost, kde se bylinky sušily, roztloukaly, desti lovaly a následně se z nich vyráběla řada vonných výrobků, jako např. květinové vody, bylinné sirupy a vonné svíce. Aromatickými rostlinami se v minulosti často posypávaly podlahy domů a kostelů, protože jejich výraz ná vůně pomáhala zakrýt nepříjemný zápach. Za zvlášť důležité se toto opatření považovalo v dobách moru. Některé rostliny také sloužily jako účinné repelenty proti hmyzu a jiné pomáhaly bojovat proti nemocem.

Lékárník s nářadím, v úboru a s vybavením pro sklizeň rostlin a výrobu medikamentů. Ilustrace z 18. století.

Recepty TATO KNIHA OBSAHUJE MNOHO RECEPTŮ NA VÝROBU BYLINNÝCH PŘÍPRAVKŮ PRO RADOST, UKLIDNĚNÍ, LÉČBU A OCHRANU PROTI NEMOCEM. MEZI NEJČASTĚJŠÍ ZPŮSOBY PŘÍPRAVY PATŘÍ:

Nálev: získá se zalitím čerstvých nebo sušených rostlin vroucí vodou. Bylinky se nechají při občasném zamíchání vyluhovat zhruba 10 minut, pak se nálev přecedí. Je to nejvhodnější způsob zpracování lístků a květů. Nálev se může pít horký i studený, ale vždy musí být čerstvě připravený. Odvar: na jeho přípravu se většinou používají tvrdé části rostlin, jako jsou kořeny a semena, které se musí povařit nebo rozemlít, aby se z nich získaly jejich léčivé účinky. Rostlina se vloží do menšího hrnce, zalije se vodou a přivede k varu. Povaří se minimálně 10 minut, pak se nechá vychladnout, vymačká se, aby se z ní dostala všechna šťáva, a na závěr se vychladlá tekutina scedí přes sítko.

Obklad: čisté plátno se namočí v bylinném nálevu a přiloží se na bolavé místo. Podle druhu obtíží se může použít obklad studený, nebo horký. Léčivý zábal: do látky se zabalí čerstvě natrhané bylinky, ponoří se nakrátko do vařící vody a pak se vyždímaný teplý zábal přiloží na postižené místo. Je vhodně udržovat zábal teplý opakovaným namáčením v teplé vodě.