ft Akademie věd W české republiky Tato publikace byla vydána s podporou projektu UNCE 204004/2012 (Příroda a kultura, interakce kulturní a biologické evoluce v mezioborové perspektivě)
KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Ovčáčková, Lenka O původu kultury: biologické, antropologické a historické koncepce kulturní revoluce / Lenka Ovčáčková (ed.) a kol. -1. vydání. -Praha: Academia, 2017. - 437 stran. - (Galileo; svazek 68) Anglické a německé resumé ISBN 978-80-200-2751-1 (brožováno) 316.7 • 39+572 • 001.2 • 575.858 • 130.2 • (048.8:082) - kultura -mezioborový kontext - evoluční teorie - antropologie - kulturologie - kolektivní monografie 39 - Kulturní antropologie. Etnologie. Etnografie [1]
Lektorova li: RNDr. Václav Cílek, CSc. Doc. Mgr. Viktor Černý, Dr. Prof. Karel Thein, Ph.O.
Editor© Lenka Ovčáčková, 2017 Authors© Lucie Čermáková, Pavel Duda, Jaroslav Flegr, Eliška Fulínová, Jan Havlíček, Tomáš Hermann, Vojtěch Hladký, Jan Horský, Linda Hroníková, Karel Kleisner, Stanislav Komárek, Zdeněk Kratochvíl, Jitka Lindová, Anton Markoš, Lenka Ovčáčková, Karolína Pauknerová, Jana švorcová, Petr Tureček, 2017 ISBN 978-80-200-2751-1
OBSAH Předmluva Lenka Ovčáčková ...7 ÚVODEM Konflikt interpretací, Zdeněk Kratochvíl ...11 HISTORIE Pokrok, nebo úpadek? Evoluce podle některých antických myslitelů Eliška Fulínová - Vojtěch Hladký ...25 Prolamování limit času: Novověké proměny představ o stáří přírody a kultury Tomáš Hermann - Vojtěch Hladký- Lucie Čermáková ...47 Od evolucionismu k monismu. Haeckelův evoluční příběh Lenka Ovčáčková ...87 ANTROPOLOGIE A ARCHEOLOGIE Kulturní evoluce a antropologové: Morgan, Tylor, Frazer Linda Hroníková ...107 Archeologie a evoluční teorie: příběh návratů a rozluk Karolína Pauknerová ...127 Teorie kultury rakouských humánních etologů: Otto Koenig a lrenaus Eibl-Eibesfeldt Stanislav Komárek ...144 EVOLUČNÍ BIOLOGIE Memetika Jaroslav Flegr ...159 Kultura jako předmět a produkt evoluce Petr Tureček - Jan Havlíček ...183 Kulturní fylogenetika - lidské kultury jako biologické druhy Pavel Duda ...230 Kultura - lidské unikum? Jitka Lindová ...280 OBSAH
5
TEORETICKÁ BIOLOGIE Abiosféra a biosféra Anton Markoš ... 321 Jak s námi žije minulost: epigenetika jako pojítko mezi kulturní a biologickou evolucí Jana .švorcová - Karel Kleisner ...349 Příspěvek historickovědního bádání k diskusi o analogii (evoluce) druhů a kultur Jan Horský ... 372 Místo závěru Anton Markoš „ .401 Autorský kolektiv „.403 Shrnutí „ .406 Anotace jednotlivých kapitol „ .407 Summary „.414 Summaries of individua! chapters „.415 Zusammenfassung „.421 Rejstřík „ .423
6
O PŮVODU KULTURY
KONFLIKT INTERPRETACÍ? Zdeněk Kratochvíl Můžeme vývoj kultury popisovat evolučněbiologicky? Samo zřejmě, že můžeme, i když takový pokus na první pohled vypadá jako typický případ konfliktu interpretací: přírodovědné a hu manitní, nebo dokonce „fyzické" a „duchovní". Problémy lidské kultury jsou přece doménou humanitních přístupů, nedají se plně redukovat na čistě přírodovědný popis, neboť ten prý nedokáže zachytit například hodnoty a intence subjektu. Opravdu je to tak? Vždyť víme, že řadu lidských problémů je celkem užitečné popisovat biologicky. A naopak: Jsou nástroje humanitních oborů skutečně tak vstřícné vůči specificky lidským projevům? A kde se oba popisy potkávají? Nebo se nepotkávají? Jsou konfliktní? V této knize však nepůjde o možný konflikt mezi biologickým přístupem k člověku (popisem „fyzické" roviny lidské existence) a lidskou kulturou, nýbrž o evoluční popis kultury samotné. Mož ným polem konfliktu tedy bude použití původně přírodovědného přístupu i na toto téma. Evoluční popis nepracuje s představou nějakých subjektů, účelů a hodnot, nýbrž s náhodnou variabili tou a selekcí v určitých podmínkách okolního prostředí. Zdání cizorodosti takového přístupu můžeme hned oslabit poukazem na to, že samotná představa biologické evoluce byla v určité míře inspirována soutěživostí uvnitř lidské společnosti. Přesto může zůstávat určitý pocit konfliktu mezi reduktivním (tedy vě deckým) poznáním a bohatstvím těžko redukovatelných projevů jeho předmětu, totiž kultury. Nemusíme ani utíkat k představám o „duchovním" základu lidské kultury, abychom viděli abundantní pestrost a komplexní provázanost jednotlivých složek kultury. Stejnou pestrost a provázanost ovšem vidíme i v každé dimenzi přírody - a přesto jednotlivé přírodovědné obory dobře prospí vají, daří se jim popisovat velice složité jevy pomocí poznávacích redukcí na relativně jednoduchá hlediska. KONFLIKT INTERPRETACÍ?
11
V průběhu uplynulých dvou století jsme zažili jak pokusy o důsledné poznávací redukce (pozitivismus a jeho dědicové), tak následné projevy šoku ze zbytnělých generalizací reduktiv ního poznávacího přístupu (fenomenologie, existencialismus). V prvním případě byla veškerá věda (a přírodní zvláště) vyvýšena na piedestal, dost podobně tomu, jako dříve náboženství; v dru hém případě byla věda, zvláště přírodní, kritizována, ba někdy až haněna. Až potud by to byla jen oblíbená hra „ode zdi ke zdi". Podstatnější však byla konfrontace naší kultury s novátorsky reduktivními koncepcemi, které se dotkly základních představ o běhu lidsky viděného světa a o povaze lidské existence uvnitř přírody i uvnitř lidské společnosti. Darwin, Marx a Freud. (Prosím, nespojovat tyto přístupy politicky, společný je jim pouze do té doby nezvyklý typ vyhraněné poznávací redukce.) Nová hlediska probudila nepřehlednou směs pohoršení, nadšení, osvobození od řady předsudků i předsudky nové. Darwinův koncept evoluce je asi nejčistší příklad novátorského poznávacího postupu, s ve lice úspěšnou vědeckou aplikací, neboť evoluční koncept se stal rámcem celé biologie, ba i řady dalších věd, například kosmo logie a nových hledisek v sociálních vědách. Teď ponecháváme stranou, že ani darwinovská představa evoluce není ve všech bodech úplnou novinkou, neboť analogické koncepty byly buď příliš dávné (antika), nebo problematické (Lamarck). Některým z nich se věnují historické kapitoly této knihy. Podstatné je, že plody novátorsky reduktivních přístupů i reakce na ně výrazně ovlivnily nejen intelektuální prostředí, ale také nové lidové nebo zlidovělé průpovědi (,,Freude, Freude, Freude, vždycky na tě do jde!"). Proto je na místě přiblížit problém evolučního popisu kul tury v kontextu moderny. Tedy v situaci, kdy dříve nezvyklé typy poznávacích redukcí sice neztratily svou provokativnost, ale staly se samozřejmými předpoklady vědeckého poznání a kulturního sebepochopení. Takovou situaci například Paul Ricoeur nazval ,,dary modernity". ÚROVNĚ POPISU A DARY MODERNITY Každá rovina problémů má sobě náležitou přednostní úroveň popisu, která není plně převoditelná na jiné úrovně popisu, 12
O PŮVODU KULTURY
i když ty jiné úrovně k ní mají co říct. Například dějiny umění mají svou vlastní terminologii, která je výrazem jejich vlastních poznávacích postupů, ale přitom mohou občas oboustranně užitečně komunikovat i s jinými obory. Obraz přece můžeme zkoumat také chemicky, okolnosti jeho vzniku ryze historicky, ale nečiníme si přitom nárok na tu nejdůležitější výpověď o onom díle. Stačí však proměna kontextu, a priority zajímavosti výkladu se mohou změnit, například odkrytím falza. I řada přírodních věd si vedle nejmodernějších silně reduktivních přístupů pone chává také tradičnější poznávací redukce: zděděné pojmosloví, zvykové způsoby poznávání a jim odpovídající úrovně popisu. Například meteorologie si ponechává jazyk pro popis atmosfé rických jevů, třeba druhů mračen, přestože hojně pracuje s čistě fyzikálními modely. Každé kritické poznání je založeno určitou skupinou poznávacích redukcí - a není na místě to kritizovat, pokud jsou tyto redukce používány na míru problému a pokud nevedou k zastírání jiných možných hledisek. Ostatně, co by bylo tou „základní úrovní popisu"? Ani fyzici v tom naštěstí nemají jednoznačně jasno. Prekérní disciplínou jsou dějiny filosofie. Je pro ně základní postup historický, nebo filosofický? Jaké je kritérium správné interpretace? Každá ze „škol" má svá kritéria. Jaká instance je rozhodčím? Někteří si dokonce mysleli, že průběh dějin filosofie odvodí z logiky vývoje pojmů samotných! Navzdory deklaracím o tom, že jde o vědu, v nové době prý o vědu humanitní, chybí filosofii empirická kritéria, takže těžko může jít o vědu v poppe rovském smyslu slova, alespoň pokud má jít o celek filosofie a ne pouze o určitou její podmnožinu. Snad dnes už jen málokoho napadne, že by právě filosofie mohla být onou základní úrovní popisu, ze které se všechny ostatní odvozují. Představa, že by filo sofie mohla patronovat celou oblast vědění z pozice ne-reduktivní nauky, bledne už při pomyšlení na pojem „jsoucno", neboť ten sám o sobě představuje ještě mnohem tvrdší redukci, než jakou představuje kterákoli z fyzikálních veličin, i když tato redukce není kvantifikovaná. Filosofie však zůstává skvělým kritickým nástrojem, neboť se umí tázat na předpoklady svých vlastních myšlenkových postupů. KONFLIKT INTERPRETACÍ?
13